42 C 6/2021

Plný text

Okresní soud v Sokolově rozhodl samosoudkyní JUDr. Věrou Voštovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený advokátem údaje o zástupci pro zaplacení 164 954,90 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba o zaplacení částky 164 954,90 Kč s příslušenstvím se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení v částce 65 051,96 Kč, a to k rukám zástupce žalovaného.

III. Do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku vrátí soud žalovanému soudní poplatek v částce 6 599 Kč uhrazený na základě elektronického platebního rozkazu vydaného nadepsaným soudem dne 19. 11. 2020, č. j. EPR 290404/2020 – 7.

1. Žalobkyně se proti žalovanému domáhala zaplacení částky 164 954,90 Kč s příslušenstvím, a to s níže uvedeným odůvodněním. Žalobkyně je insolvenčním správcem obchodní společnosti [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ dlužník“), když o úpadku spojeném s prohlášením konkurzu bylo rozhodnuto [název soudu] rozhodnutím ze dne [datum] č.j. [insolvenční spisová značka]. Na základě Smlouvy o dílo [číslo] jejímž předmětem bylo zateplení bytového domu na adrese [adresa žalované], bylo dílo ze strany dlužníka řádně provedeno a vyúčtováno fakturou [číslo] ze dne 7.11.2012 znějící na částku 1 614 954,90 Kč, splatnost uvedená na faktuře je 31.5.2018, dle sdělení žalovaného bylo na fakturu hrazeno od jejího vystavení v měsíčních splátkách po 25 000 Kč, splátky po 25 000 Kč byly hrazeny v období od 1/2013 do 4/ 2018, poslední splátka dne 21.5.2018 v částce 14 954,90 Kč. I po rozhodnutí o úpadku a prohlášení konkurzu na majetek dlužníka, tedy po datu 27.9.2017, byly platby nadále poukazovány na účet č. [bankovní účet], který však není účtem majetkové podstaty dlužníka určené k úhradám věřitelů dlužníka, když přitom účet majetkové podstaty dlužníka byl zveřejněn v rámci zprávy insolvenčního správce dne 11.12.2017 na č.l. [anonymizováno] ustanovení § 249 odst. 2 zákona č. 182/2006 Sb., insolvenčního zákona, dále jen„ IZ“ není žalovaný svého závazku zproštěn, pakliže plní dlužníkovi po prohlášení konkurzu svůj závazek a plnění se nedostane do majetkové podstaty dlužníka, ledaže prokáže, že o prohlášení konkurzu nemohl vědět nebo že vzhledem k okolnostem plnění dluhu bylo zřejmé, že dlužník plnění vydá do majetkové podstaty. Žalobkyně tedy nárokuje plnění poukázané žalovaným na nesprávný účet za období od 7.11.2017 do 21.5.2018 v částce 164 954,90 Kč (6x 25 000 Kč + 1x 14 954,90 Kč). Před podáním žaloby byl žalovaný marně vyzván k úhradě dluhu předžalobní upomínkou.

2. Žalovaný se k žalobě vyjádřil v rámci odporu proti vydanému elektronickému platebnímu rozkazu č.j. EPR 290404/2020-7 ze dne 2.12.2020, odmítl žalobou uplatňovaný nárok a ohradil se též proti tomu, že se žalobkyně nechává ve sporu zastoupit advokátem, když se přitom nejedná o věc skutkově ani právně složitou. V rámci tohoto podání uvedl jako nespornou skutečnost, že dlužník pro žalovanou provedl řádně dílo, které vyúčtoval fakturou [číslo] ze dne 7.11.2012 znějící na částku 1 614 954,90 Kč, žalovaný hradil dohodnuté splátky faktury včas a na určený účet, tyto finanční prostředky se dostaly do majetkové podstaty dlužníka, žalovaný byl po celou dobu hrazení splátek v dobré víře, že se peníze dostávají dlužníkovi. Sama žalobkyně pak před zahájením řízení jednala chaoticky, když v rámci předžalobní upomínky žádala po žalovaném uhradit údajný dluh z neuhrazené faktury [číslo] pouze ve výši 25 000 Kč (čemuž muselo odpovídat účetnictví dlužníka vedené žalobkyní), následná žaloba je však na mnohem vyšší částku, tuto nesrovnalost žalobkyně žalovanému před zahájením řízení i přes jeho výslovnou žádost neobjasnila.

3. Žalobkyně doplnila svá skutková tvrzení písemným vyjádřením ze dne 27.4.2021, v rámci kterého uvedla, že v předžalobní výzvě je sice uvedena nižší částka nežli částka uvedená v žalobě, absence předžalobní výzvy však ve světle aktuální soudní judikatury nemá na následek nepřiznání náhrady nákladů řízení úspěšnému účastníku řízení, pokud žalovaný ani po doručení žaloby dluh nezaplatil či jinak nepřivodil jeho zánik (např. započtením). I insolvenční správce se může v řízení nechat zastoupit advokátem a toto jeho právo není žádným právním předpisem omezeno – viz usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 22.6.2012 sp.zn. 103 VSPH 187/2012 či usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 2.9.2014 sp.zn. 101 VSPH 468/2014. Žalobkyně dále poukázala na základní nedostatek v obraně žalovaného, a to že žalovaný netvrdí rozhodné skutečnosti (a k tomu nenavrhuje relevantní důkazy), které by prokázaly dobrou víru na straně žalovaného, když plnil i prohlášení konkurzu na stále stejný účet a nezajímal se, zda plnění připadne či nikoliv do majetkové podstaty dlužníka. <b>4. Z listin založených účastníky do spisu a provedených k důkazu soud zjistil níže uvedené skutečnosti.</b> Na základě Smlouvy o dílo [číslo] jejímž předmětem bylo zateplení bytového domu na adrese [adresa žalované], bylo dílo ze strany dlužníka řádně provedeno a vyúčtováno fakturou [číslo] ze dne 7.11.2012 znějící na částku 1 614 954,90 Kč včetně DPH, splatnost uvedená na faktuře je 31.5.2018. Odběratelem na faktuře [číslo] je žalovaný, tedy společenství vlastníků jednotek zapsané v rejstříku společenství vlastníků jednotek vedeném [název soudu]. Dodavatelem na faktuře [číslo] je dlužník, tedy společnost s ručením omezeným zapsaná v obchodním rejstříku vedeném [název soudu], dle výpisu z insolvenčního rejstříku byl dlužník v době vyhlášení rozsudku v úpadku a na jeho majetek prohlášen konkurz, jednatelem dlužníka je [jméno] [příjmení]. Na fakturu bylo hrazeno od jejího vystavení v měsíčních splátkách po 25 000 Kč, splátky po 25 000 Kč byly hrazeny v období od 1/2013 do 4/ 2018, poslední splátka dne 21.5.2018 v částce 14 954,90 Kč, tuto skutečnost žalovaný prokázal seznamem účetních případů dle výběru, coby součástí účetnictví žalovaného, účetnictví vedla pro žalovaného obchodní společnost [právnická osoba] Odkaz není platný. Výše uvedená faktura měla být hrazena ve splátkách na účet dlužníka č. [bankovní účet]. V průběhu splácení faktury došlo ze strany dlužníka ke dvěma změnám bankovního spojení. První změnu oznámil dlužník žalovanému oznámením ze dne 15.6.2015 s podpisem jednatele, nový účet č. [bankovní účet], žalovaný vzal změnu čísla účtu na vědomí emailovou zprávou ze dne 25.6.2015 a začal splátky posílat na nový účet. Další změnu bankovního spojení oznámil dlužník žalovanému oznámením ze dne 11.1.2016 s podpisem jednatele, nový účet č. [bankovní účet], žalovaný vzal změnu čísla účtu na vědomí emailovou zprávou ze dne 24.1.2016 a začal splátky posílat na nový účet. Ze zprávy [právnická osoba] ze dne 10.5.2021 soud zjistil, že majitelem účtu č. [bankovní účet] byl dlužník, účet byl k datu 30.11.2017 zrušen. Majitelem účtu č. [bankovní účet] je [jméno] [příjmení] [příjmení], jediný společník dlužníka. V rámci přehledu pohybů na tomto účtu bylo zjištěno, že dne 22.11.2017, 22.12.2017, 22.1.2018, 22.2.2018, 22.3.2018 a 23.4.2018 byla na tento účet připsána částka 25 000 Kč a dne 22.5.2018 částka ve výši 14 954,90 Kč, celkem tedy 164 954,90 Kč. Kromě pravidelných plateb od žalovaného byly na tento účet poukazovány rovněž platby od Okresního stavebního bytového družstva [obec] (dále jen„ OSBD [obec]“). Usnesením [název soudu] č.j. [insolvenční spisová značka] ze dne [datum] byl zjištěn úpadek dlužníka, prohlášen konkurz na jeho majetek, ustanovena žalobkyně coby insolvenční správce dlužníka a ve výroku VII. zveřejněna výzva, aby osoby se závazky vůči dlužníkovi napříště poskytovali plnění insolvenčnímu správci a nikoliv dlužníkovi. Insolvenční správce (tedy žalobkyně) sestavil soupis majetkové podstaty, pohledávka vymáhaná touto žalobou po žalovaném byla do soupisu majetkové podstaty doplněna až dne 24.5.2021, tedy po podání žaloby avšak před vyhlášením rozhodnutí. Ve zprávě ze dne 7.12.2017 zveřejněné v insolvenčním rejstříku sdělil insolvenční správce číslo účtu majetkové podstaty: [bankovní účet]. Přílohou této zprávy je Zpráva o hospodářské situaci dlužníka, ze které vyplývá, že insolvenční správce se sešel s jednatelem dlužníka a jeho externí účetní, paní [příjmení], za účelem předání účetnictví insolvenčnímu správci, v odstavci 7 je pak uvedeno, že dlužník vlastnil několik účtu u [právnická osoba], až na jeden z účtů byly účty dlouhodobě nevyužívané a byly proto zrušeny, ponechán byl pouze jeden účet vedený u [právnická osoba] z důvodu pravidelných příchozích plateb souvisejících s dřívější stavební činností dlužníka, dále byla také ponechána pokladna v měně CZK a EUR v rámci hotelu [jméno] (stav pokladny byl dle zprávy proměnlivý, z pokladny byly hrazeny běžné výdaje na provoz podniku). Ze zprávy vyplývá, že dlužník před úpadkem provozoval hotel a dále vyvíjel stavební činnost. Do insolvenčního řízení vedeného na majetek dlužníka přihlásila svou pohledávku rovněž [jméno] [příjmení] [příjmení], jediný společník dlužníka – viz přihláška pohledávky ze dne 20.11.2017 znějící na částku 7 732 390,07 Kč z titulu neuhrazené zápůjčky poskytnuté dlužníkovi včetně opravy přihlášky ze dne 13.12.2017 upravující výši přihlášené pohledávky na částku 7 907 987,54 Kč, doplnění přihlášky obsahovalo jako přílohu smlouvu o půjčce uzavřenou mezi [jméno] [příjmení] [příjmení] a dlužníkem znějící na částku 5 762 251,04 Kč. Přihláška pohledávky byla zanesena do seznamu přihlášených pohledávek, při zvláštním přezkumném jednání však byla insolvenčním správcem v celé části týkající se údajné zápůjčky dlužníkovi popřena co do pravosti – viz protokol o zvláštním přezkumném jednání ze dne 9.5.2018, o čemž byla [jméno] [příjmení] [příjmení] vyrozuměna písemně, když toto vyrozumění si převzala dne 18.5.2018 do vlastních rukou. Vzhledem ke skutečnosti, že [jméno] [příjmení] [příjmení] nepodala proti rozhodnutí insolvenčního správce o popření pohledávky žalobu na určení pravosti pohledávky, rozhodl insolvenční soud dne [datum], že se přihláška [jméno] [příjmení] [příjmení] co do částky 7 732 390,07 Kč odmítá. Dne 28.8.2019 vyhotovila žalobkyně předžalobní výzvu, ze které vyplývá, že k datu vyhotovení výzvy eviduje žalobkyně dluh žalovaného pouze v částce 25 000 Kč, který má být uhrazen do majetkové podstaty dlužníka. V době sepisu předžalobní výzvy ještě nebyla žalobou uplatňovaná pohledávka, a to ani v částce 25 000 Kč, uvedena v soupisu majetkové podstaty, pohledávka vymáhaná touto žalobou po žalovaném byla do soupisu majetkové podstaty doplněna až dne 24.5.2021, a to v částce 164 954,90 Kč. Na tuto upomínku zareagoval žalovaný emailovou zprávou ze dne 13.9.2019, ve které vysvětlil, že žalovaný uhradil veškeré předepsané splátky řádně a včas s podrobným rozpisem jednotlivých úhrad a požadovaný nárok tedy neuznává. Žaloba byla následně podána téměř po roce a půl od této konverzace, když v mezidobí mezi účastníky neprobíhal žádný kontakt.

5. Z výslechu svědkyně [jméno] [příjmení] [příjmení], narozené [datum], vyplynulo, že je jediným společníkem dlužníka a majitelem účtu č. [bankovní účet], tento účet však byl v letech 2017 a 2018 používán pro potřeby dlužníka, na tento účet byly poukázány platby od žalovaného, které jsou předmětem tohoto řízení, dále sem byly poukazovány i další platby např. od OSBD [obec], o čemž insolvenční správce věděl. Insolvenčnímu správci zasílala pravidelně měsíční výpisy z tohoto účtu. Oproti těmto pravidelným platbám od žalovaného a OSBD [obec] započítávala svědkyně svou pohledávku vůči dlužníkovi z titulu neuhrazené zápůjčky. Svědkyně byla v pravidelném kontaktu s insolvenčním správcem, a to telefonickém i písemném. Svědkyně zaznamenala číslo účtu majetkové podstaty dlužníka, ona sama však o této změně žalovaného neinformovala a stejně tak žalovaný se jí nedotázal na případnou změnu čísla účtu v souvislosti s úpadkem dlužníka. Následně svědkyně uvedla, že insolvenční správce po ní požaduje v rámci trestního řízení splátky přijaté od žalovaného i od OSBD [obec]. Z výslechu účastníka – jednatele dlužníka [jméno] [příjmení], narozeného [datum], vyplynulo, že je otcem [jméno] [příjmení] [příjmení]. Potvrdil správnost faktury [číslo] rovněž i okolnosti splácení této faktury, když měsíční splátky ve výši 25 000 Kč byly z jeho pokynu hrazeny v relevantním časovém období (11/ 2017 - 5/ 2018) hrazeny na účet č. [bankovní účet] vedený na jeho dceru. O účtu majetkové podstaty věděl, insolvenčnímu správci však oznámil, že splátky od žalovaného budou dále poukazovány na účet jeho dcery, která tyto splátky bude započítávat proti své pohledávce za dlužníkem z titulu neuhrazené zápůjčky, insolvenční správce proti tomu nic nenamítal. Celé účetnictví dlužníka bylo v kompetenci insolvenčního správce. Externí účetní dlužníka, paní [příjmení], předala v prosinci 2017 insolvenčnímu správci účetnictví, které dál vedl insolvenční správce, v rámci účetnictví dlužníka vedeného insolvenčním správcem jsou ale platby od žalovaného vedeny jako příjem dlužníka, i když byly poukazovány na účet jeho dcery, insolvenční správce tedy musel o všem vědět. Před měsícem mu předseda OSBD [obec] sdělil, že po OSBD [obec] insolvenční správce požaduje v rámci soudního řízení, aby znovu uhradili splátky, které zaslali na účet č. [bankovní účet].

6. Níže uvedené listiny provedl soud k důkazu (na návrh žalovaného) za účelem potvrzení či vyvrácení skutečností, které vyšly v řízení najevo až po výslechu [anonymizována dvě slova] a [příjmení] [příjmení], jednalo se o tyto nové skutečnosti: - účet č. [bankovní účet] byl využíván pro přijímání plateb ve prospěch dlužníka se souhlasem žalobkyně i po prohlášení konkurzu na majetek dlužníka, - o pohybech na účtu č. [bankovní účet] měla žalobkyně přehled, - žalobkyně požaduje žalovanou částku a dále částku uplatňovanou po OSBD [obec] v civilním řízení i v rámci trestního řízení vedeného proti [anonymizováno]. [příjmení] [příjmení]. Dne 21.9.2021 byl Okresním soudem v Lounech vydán rozsudek č.j. 14 C 123/2021-13, v rámci kterého byla zamítnuta žaloba o zaplacení částky 271 035,40 Kč, kterou podala žalobkyně proti [anonymizováno] [obec]. Předmětem sporu byly shodně jako v projednávaném případě splátky faktury za dílo řádně odvedené dlužníkem, které však po prohlášení konkurzu na majetek dlužníka [anonymizováno] [obec] nehradilo na zveřejněný účet majetkové podstaty dlužníka, nýbrž na účet č. [bankovní účet] vedený na jméno [anonymizováno]. [příjmení] [příjmení]. Žaloba byla zamítnuta pro nedostatek pasivní legitimace na straně žalovaného a podstata sporu tedy nebyla u soudu projednána. Rozsudek napadla žalobkyně odvoláním, odvolací soud zatím nerozhodl. Z emailové korespondence mezi [anonymizováno]. [příjmení] [příjmení] za dlužníka a [anonymizováno] [jméno] [příjmení] za žalobkyni vyplývá, že dne 15.11.2017 kontaktuje žalobkyně dlužníka s instrukcí, aby byly žalobkyni ze strany dlužníka zaslány kompletní výpisy z účtu č. [bankovní účet], který byl založen pro potřeby dlužníka. Dne 20.11.2017 zasílá žalobkyně dlužníku další instrukce, na účtu č. [bankovní účet] má být udržován minimální zůstatek 1 000 Kč, dlužník má pozastavit platby (splátky), které jsou poukazovány na tento účet a případnou příchozí platbu na účet přeposlat na účet majetkové podstaty dlužníka č. [bankovní účet], tak aby byl udržován zůstatek 1 000 Kč, a informovat o této příchozí platbě žalobkyni. Dne 23.11.2017 žádá žalobkyně o poukázání zůstatku na účtu č. [bankovní účet] s výjimkou minimálního povoleného zůstatku 1 000 Kč na účet majetkové podstaty dlužníka č. [bankovní účet]. Dne [datum] dlužník odpovídá, že zůstatek na účtu dle instrukce odeslal. Dle výpisu z účtu č. [bankovní účet] skutečně došlo dne 27.11.2017 k poukázání částky 119 813,88 Kč z účtu č. [bankovní účet] na účet č. [bankovní účet], na účtu č. [bankovní účet] po této bezhotovostní platbě zůstala částka 1 000 Kč. Z účetnictví dlužníka poskytnutého žalobkyní, konkrétně z účetního deníku za rok 2018, soud zjistil, že veškeré splátky od žalovaného na fakturu [číslo] od [anonymizováno] [obec] na fakturu [číslo] za rok 2018 byly do účetnictví dlužníka (vedeného ze zákona po prohlášení konkurzu na majetek dlužníka žalobkyní) bez výhrad zaneseny, a to v termínech odpovídajících skutečným úhradám splátek, a byly zaúčtovány jakožto úhrada faktury od odběratele na bankovní účet (účty 221 a 311). Rovněž z knihy bankovních výpisů dlužníka za rok 2018 vyplývá, že dlužník ve svém účetnictví eviduje platby od žalovaného v termínech odpovídajících skutečným úhradám těchto splátek na úhradu faktury [číslo] když je zde uvedeno i číslo účtu, na který byly platby poukázány, a to č. [bankovní účet]. Ze zápisu z 1. jednání s dlužníkem ze dne 27.9.2017 vyplývá, že dlužník byl poučen o povinnosti zdržet se nakládání s majetkovou podstatou a s majetkem, který do ní může náležet, peněžité pohledávky vzniklé před zahájením insolvenčního řízení je dlužník oprávněn plnit jen v rozsahu a za podmínek stanovených v insolvenčním zákoně, dispoziční oprávnění k majetku v majetkové podstatě má po prohlášení konkurzu insolvenční správce. Ze zprávy Policie ČR, Územní odbor [obec] ze dne 26.11.2021 vyplývá, že policie nadále šetří trestní oznámení podané žalobkyní proti [anonymizováno]. [příjmení] [příjmení], a to pod [číslo jednací]. Z přiloženého trestního oznámení ze dne [datum] sepsaného žalobkyní vyplývá, že žalobkyně považuje účet č. [bankovní účet] za účet využívaný výhradně k obchodní činnosti dlužníka, a to od února 2016. Veškeré platby, které byly z tohoto účtu poukázány za jiným účelem, nežli je podnikání dlužníka, žalobkyně sečetla, rozdělila do období roku 2016, 2017 a 2018 a tyto částky považuje za neoprávněně odvedené [anonymizováno]. [příjmení] [příjmení] z tohoto účtu. Zároveň uvedla, že [anonymizováno]. [příjmení] [příjmení] si měla být vědoma, že s platbami přijatými na tento účet nemůže volně disponovat, ale musí tak činit ve prospěch účtu majetkové podstaty dlužníka, anebo minimálně se souhlasem žalobkyně. V souladu s ustanovením § 246 odst. 1 IZ přešlo na žalobkyni prohlášením konkurzu oprávnění nakládat s majetkovou podstatou dlužníka, jakož i vedení účetnictví dlužníka, neboli výkon práv a plnění povinností, které přísluší dlužníku, pokud souvisí s majetkovou podstatou. Žalobkyně sama doložila k důkazu relevantní části účetnictví dlužníka po prohlášení konkurzu, proto bylo nadbytečné vyslýchat k návrhu žalovaného bývalou externí účetní dlužníka – [jméno] [příjmení], a soud proto pro nadbytečnost tento důkazní návrh zamítl.

7. K listinám uvedeným v bodu 6 odůvodnění tohoto rozsudku ještě žalobkyně ve vyjádření ze dne 25.11.2021 doplnila, že dlužníka instruovala tak, že má přeposílat veškeré příchozí platby z účtu č. [bankovní účet] na účet majetkové podstaty, jakékoliv další nakládaní se zůstatkem na tomto účtu výslovně zakázala, tedy např. i zápočty tvrzené [anonymizováno]. [příjmení] [příjmení], které v žádném případě nepovolila, neboť jsou v rozporu s insolvenčním zákonem, nota bene pokud žalobkyně popřela údajnou pohledávku [anonymizováno]. [příjmení] [příjmení] za dlužníkem použitou v rámci zápočtu. <b>8. Při právním hodnocení vzal soud v potaz níže uvedené právní předpisy:</b> § 1189 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dále jen„ OZ“ Správa domu a pozemku zahrnuje vše, co nenáleží vlastníku jednotky a co je v zájmu všech spoluvlastníků nutné nebo účelné pro řádnou péči o dům a pozemek jako funkční celek a zachování nebo zlepšení společných částí. Správa domu a pozemku zahrnuje i činnosti spojené s údržbou a opravou společných částí, přípravou a prováděním změn společných částí domu nástavbou, přístavbou, stavební úpravou nebo změnou v užívání, jakož i se zřízením, udržováním nebo zlepšením zařízení v domě nebo na pozemku sloužících všem spoluvlastníkům domu. § 1194 odst. 1 OZ Společenství vlastníků je právnická osoba založená za účelem zajišťování správy domu a pozemku; při naplňování svého účelu je způsobilé nabývat práva a zavazovat se k povinnostem. Společenství vlastníků nesmí podnikat ani se přímo či nepřímo podílet na podnikání nebo jiné činnosti podnikatelů nebo být jejich společníkem nebo členem. § 5 odst. 1 OZ Kdo se veřejně nebo ve styku s jinou osobou přihlásí k odbornému výkonu jako příslušník určitého povolání nebo stavu, dává tím najevo, že je schopen jednat se znalostí a pečlivostí, která je s jeho povoláním nebo stavem spojena. Jedná-li bez této odborné péče, jde to k jeho tíži. § 206 zákona č. 182/2006 Sb., insolvenčního zákona, dále jen„ IZ“ (1) Není-li v tomto zákoně stanoveno jinak, majetkovou podstatu podle § 205 tvoří zejména a) peněžní prostředky, b) věci movité a nemovité, c) podnik, d) soubor věcí a věci hromadné, e) vkladní knížky, vkladní listy a jiné formy vkladů, f) akcie, směnky, šeky nebo jiné cenné papíry anebo jiné listiny, jejichž předložení je nutné k uplatnění práva, g) obchodní podíl, h) dlužníkovy peněžité i nepeněžité pohledávky, včetně pohledávek podmíněných a pohledávek, které dosud nejsou splatné, i) dlužníkova mzda nebo plat, jeho pracovní odměna jako člena družstva a příjmy, které dlužníkovi nahrazují odměnu za práci, zejména důchod, nemocenské, peněžitá pomoc v mateřství, stipendia, náhrady ucházejícího výdělku, náhrady poskytované za výkon společenských funkcí, podpora v nezaměstnanosti a podpora při rekvalifikaci, j) další práva a jiné majetkové hodnoty, mají-li penězi ocenitelnou hodnotu. (2) Majetkovou podstatu tvoří dále i příslušenství, přírůstky, plody a užitky majetku uvedeného v odstavci 1 § 217 odst. 1 IZ Soupis majetkové podstaty (dále jen "soupis") je listinou, do níž se zapisuje majetek náležející do majetkové podstaty. Jakmile dojde k zápisu do soupisu, lze se zapsanými majetkovými hodnotami nakládat jen způsobem stanoveným tímto zákonem; učinit tak může jen osoba s dispozičními oprávněními. Soupis provádí a soustavně doplňuje insolvenční správce v průběhu insolvenčního řízení, a to podle pokynů insolvenčního soudu a za součinnosti věřitelského výboru. Tato jeho povinnost nezaniká uplynutím doby. § 245 odst. 1 IZ Účinky prohlášení konkursu nastávají okamžikem zveřejnění rozhodnutí o prohlášení konkursu v insolvenčním rejstříku. § 246 odst. 1 IZ Prohlášením konkursu přechází na insolvenčního správce oprávnění nakládat s majetkovou podstatou, jakož i výkon práv a plnění povinností, které přísluší dlužníku, pokud souvisí s majetkovou podstatou. Insolvenční správce vykonává zejména akcionářská práva spojená s akciemi zahrnutými do majetkové podstaty, rozhoduje o obchodním tajemství a jiné mlčenlivosti, vystupuje vůči dlužníkovým zaměstnancům jako zaměstnavatel, zajišťuje provoz dlužníkova podniku, vedení účetnictví a plnění daňových povinností. § 249 IZ (1) Není-li zákonem stanoveno jinak, je osobou oprávněnou k podání žaloby nebo jiného návrhu k vymožení nároku dlužníka včetně jeho zajištění, který se týká majetkové podstaty, po prohlášení konkursu pouze insolvenční správce; návrh podaný jinou osobou soud zamítne. (2) Jestliže osoba, která má závazek vůči dlužníkovi, plní tento závazek po prohlášení konkursu dlužníku, a plnění se nedostane do majetkové podstaty, není tím svého závazku zproštěna, ledaže prokáže, že o prohlášení konkursu nemohla vědět nebo že vzhledem k okolnostem plnění dluhu bylo zřejmé, že dlužník plnění vydá do majetkové podstaty. § 154 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, dále jen „o.s.ř.“ Pro rozsudek je rozhodující stav v době jeho vyhlášení. <b>Ohledně náhrady nákladů řízení</b> § 202 odst. 1 IZ Ve sporu o pravost, výši nebo pořadí přihlášených pohledávek nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení proti insolvenčnímu správci. Náhrada nákladů řízení přiznaná v tomto sporu vůči dlužníku se pokládá za přihlášenou podle tohoto zákona a uspokojí se v insolvenčním řízení ve stejném pořadí jako pohledávka, o kterou se vedl spor. Náklady, které v tomto sporu vznikly insolvenčnímu správci, se hradí z majetkové podstaty; do ní náleží i náhrada nákladů řízení přiznaná insolvenčnímu správci. § 142 odst. 1 o.s.ř. Účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. § 2 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích Je-li navrhovatel v řízení od poplatku osvobozen a soud jeho návrhu vyhověl, zaplatí podle výsledku řízení poplatek nebo jeho odpovídající část žalovaný, nemá-li proti navrhovateli právo na náhradu nákladů řízení nebo není-li též od poplatku osvobozen. Tuto povinnost však žalovaný nemá v řízení o rozvod nebo o neplatnost manželství nebo o určení, zda tu manželství je či není. Tuto povinnost nemá žalovaný též v řízení o zrušení, neplatnosti nebo o určení, zda tu registrované partnerství 2) (dále jen„ partnerství“) je či není. <b>9. Ze skutkových tvrzení účastníků a z provedených důkazů došel soud k následujícím skutkovým zjištěním, které právně posoudil níže uvedeným způsobem.</b> Aktivní legitimace žalobkyně v řízení je dána, žalobkyně podala žalobu jako insolvenční správce s dispozičním oprávněním za dlužníka, na jehož majetek byl de dni [datum] prohlášen konkurz, žaloba se týká majetku, který je uveden v soupisu majetkové podstaty – to vše v souladu s ustanovením § 217 odst. 1, 246 odst. 1 a 249 odst. 1 IZ. Je pravdou, že ke dni podání žaloby, tj. ke dni 9.11.2020, nebyla žalobou uplatňovaná pohledávka v soupisu majetkové podstaty zapsaná, nicméně v průběhu řízení byl tento nedostatek žalobkyní odstraněn, když pohledávku za žalovaným zařadila do majetkové podstaty dne [datum], a v souladu s ustanovením 154 odst. 1 o.s.ř. je pro rozsudek rozhodující stav v době jeho vyhlášení. Je však třeba konstatovat, že předžalobní upomínku ze dne [datum] zaslala žalobkyně žalovanému bez potřebného dispozičního oprávnění, k tomuto datu sice byl prohlášen konkurz na majetek dlužníka, avšak v době sepisu předžalobní upomínky ještě nebyla předžalobní upomínkou požadovaná částka 25 000 Kč uvedena v soupisu majetkové podstaty. Pokud by byla žalobkyně v řízení úspěšná, absence předžalobní upomínky by neměla vliv na její právo na náhradu nákladů řízení (byť bez úkonu právní služby v podobě samotné předžalobní upomínky), v tomto ohledu dává soud za pravdu argumentaci žalobkyně, žalobkyně má rovněž nezpochybnitelné právo nechat se v řízení zastoupit advokátem, žalobkyně však v řízení úspěšná nebyla, proto jí náhrada nákladů řízení nenáleží. Pasivní legitimace žalovaného v řízení je dána, neboť žalovaný v řízení po celou dobu vystupuje v rámci kompetencí svěřených mu zákonem a nepřekračuje tak svou omezenou hmotněprávní a procesní subjektivitu danou účelem, pro který byl zřízen a tím je správa domu a pozemku. Žalovaný je právnickou osobou zapsanou v seznamu společenství vlastníků založenou za účelem zajišťování správy domu a pozemku v souladu s ustanovením § 1194 odst. 1 OZ, jednání žalovaného může směřovat pouze k naplňování účelu, pro který byl zřízen, kterým je správa domu a pozemku. V souladu s ustanovením § 1189 odst. 1 správa domu a pozemku, tedy účel zřízení žalované, zahrnuje vše, zahrnuje vše, co nenáleží vlastníku jednotky a co je v zájmu všech spoluvlastníků nutné nebo účelné pro řádnou péči o dům a pozemek jako funkční celek a zachování nebo zlepšení společných částí. Správa domu a pozemku zahrnuje i činnosti spojené s údržbou a opravou společných částí, přípravou a prováděním změn společných částí domu nástavbou, přístavbou, stavební úpravou nebo změnou v užívání, jakož i se zřízením, udržováním nebo zlepšením zařízení v domě nebo na pozemku sloužících všem spoluvlastníkům domu. V řízení jde přitom o práva a povinnosti vyplývající ze smlouvy o dílo uzavřené mezi žalovaným a dlužníkem, když předmětem smlouvy bylo zateplení bytového domu, tedy stavební úprava spadající pod pojem správa domu. Žalovaný se svého závazku ze smlouvy o dílo a z faktury [číslo] zprostil, když uhradil splátky za měsíce 11/ 2017 až 4/ 2018 řádně a včas na účet č. [bankovní účet], byť se jedná o účet vedený na jméno [anonymizováno]. [příjmení] [příjmení]. Žalovaný plnil na účet, který mu byl označen jako platební místo jednatelem dlužníka v dopise ze dne 11.1.2016. Ačkoliv po datu [datum] došlo k prohlášení konkurzu na majetek dlužníka, což žalovaný s největší pravděpodobností vůbec nepostřehl, plnění bylo žalovaným stále poukazováno na účet č. [bankovní účet], který dle dohody žalobkyně a dlužníka učiněné po prohlášení konkurzu měl sloužit výhradně k podnikání dlužníka a žalovaný tedy plnil do majetkové podstaty dlužníka. Soud nesdílí názor žalobkyně, že za plnění do majetkové podstaty je třeba považovat pouze plnění na jediný účet označený v jejím oznámení ze dne 7.12.2017 - č. účtu [bankovní účet]. [příjmení] podstata, jejíž obsah je specifikován v ustanovením § 206 IZ a může se v průběhu insolvenčního řízení měnit, byla navyšována též příjmy na účtu č. [bankovní účet] či příjmy v pokladně dlužníka, o těchto dalších způsobech navyšování majetkové podstaty žalobkyně sama rozhodla – viz Zpráva o hospodářské situaci dlužníka ze dne 6.12.2017. V této zprávě žalobkyně rozhodla o zrušení veškerých účtu dlužníka až na jediný vedený u [právnická osoba], na který přicházejí platby z dřívější stavební činnosti dlužníka, přičemž tímto měla dle názoru soudu žalobkyně na mysli účet č. [bankovní účet], na který přicházely platby od žalovaného a od OSBD [obec], dále zde žalobkyně rozhodla o ponechání pokladny dlužníka v rámci hotelu [jméno]. Nelze přijmout závěr, že veškeré plnění přijímané na účet č. č. [bankovní účet] a do pokladny dlužníka po prohlášení úpadku, je plněním mimo majetkovou podstatu. Dle rozsudku Nejvyššího soudu č.j. 28 Cdo 2505/2019-166 je rozhodovací praxe Nejvyššího soudu ustálena v závěru, že plnění poskytnuté na základě určitého právního důvodu mezi dvěma subjekty na bankovní účet třetí osoby vymezený coby platební místo nelze pokládat za bezdůvodné obohacení majitele tohoto účtu na úkor osoby peníze zasílající. Takové plnění představuje plnění na sjednané platební místo s úmyslem dostát smluvenému závazku a jedná se plnění druhé smluvní straně a nikoliv majiteli účtu, plnění nabývá osoba odlišná od subjektu, pro nějž byl zřízen bankovní účet. Účet č. [bankovní účet] byl tedy mezi žalovaným a dlužníkem určen coby sjednané platební místo a žalobkyně po prohlášení konkurzu tuto dohodu a obchodní praxi stran akceptovala. Soud si je vědom té skutečnosti, že žalobkyně by jen těžko mohla uložit povinnost [anonymizováno]. [příjmení] [příjmení] ke zrušení účtu č. [bankovní účet], tak jako byly zrušeny účty dlužníka, v tomto řízení je však podstatná dohoda mezi žalobkyní a [anonymizováno]. [příjmení] [příjmení] stran využívání účtu č. [bankovní účet] a úmysl žalobkyně, ze kterého je zřejmé, že plnění poskytované ze stavební činnosti dlužníka na účet č. č. [bankovní účet] považovala za plnění poskytnuté do majetkové podstaty, to potvrdila svědkyně [příjmení]. [příjmení] [příjmení] a jednatel dlužníka [jméno] [příjmení] ve svých výpovědích. Z emailové komunikace mezi [anonymizováno]. [příjmení] [příjmení] a [anonymizováno] [jméno] [příjmení] bylo zjištěno, jakým způsobem nastavila žalobkyně systém převádění finančních prostředků mezi účty č. [bankovní účet] a č. [bankovní účet] a že minimálně v jednom případě došlo 5 dnů po připsání splátky od žalovaného za listopad 2017 k poukázání celého zůstatku na účtu č. [bankovní účet] (až na povolený minimální zůstatek 1 000 Kč) na účet č. [bankovní účet], žalobkyně se v žalobě nikterak nevypořádala s otázku, zda-li tímto převodem došlo též k přeposlání splátky za listopad 2017 od žalovaného na účet č. [bankovní účet]. V prosinci 2017 a v roce 2018 již nedocházelo k poukazování zůstatku účtu č. [bankovní účet] na účet č. [bankovní účet], neboť [anonymizováno]. [příjmení] [příjmení] prováděla dle svého tvrzení oproti platbám přijatým na účet č. [bankovní účet] od žalovaného a od OSBD [obec] zápočty oproti své údajné pohledávce z titulu zápůjčky dlužníkovi. Zatímco [anonymizováno]. [příjmení] [příjmení] a [jméno] [příjmení] v řízení tvrdili, že žalobkyně se zápočty byla srozuměna, žalobkyně uvedla, že o zápočtech nevěděla, nemohla by k nim přivolit, neboť to insolvenční zákon neumožňuje, poučila jednatele dlužníka, že nesmí po prohlášení konkurzu disponovat s majetkem dlužníka a nadto ani nebylo proti čemu započítávat, když údajnou pohledávku [anonymizováno]. [příjmení] [příjmení] popřela. Jakým způsobem bylo naloženo s finančními prostředky poté, co byly připsány na účet č. [bankovní účet] spadající do majetkové podstaty dlužníka, není relevantní otázkou v rámci tohoto řízení a tento další převod finančních prostředků dlužníka nemůže být připisován k tíži žalovaného. Žalobkyně považovala splátky žalovaného poukázané na účet č. [bankovní účet] za příjem dlužníka, čemuž odpovídá též účetnictví dlužníka, které žalobkyně doložila k důkazu, a které ze zákona za dlužníka vedla po prohlášení konkurzu. Z účetnictví dlužníka poskytnutého žalobkyní, konkrétně z účetního deníku za rok 2018, soud zjistil, že veškeré splátky od žalovaného na fakturu [číslo] od OSBD [obec] na fakturu [číslo] za rok 2018 byly do účetnictví dlužníka bez výhrad zaneseny, a to v termínech odpovídajících skutečným úhradám splátek, a byly zaúčtovány jakožto úhrada faktury od odběratele na bankovní účet (účty [anonymizováno] a [anonymizováno]). Rovněž z knihy bankovních výpisů dlužníka za rok 2018 vyplývá, že dlužník ve svém účetnictví eviduje platby od žalovaného v termínech odpovídajících skutečným úhradám těchto splátek na úhradu faktury [číslo] když je zde uvedeno i číslo účtu, na který byly platby poukázány, a to č. [bankovní účet]. Je tedy zřejmé, že při účtování příjmu dlužníka v podobě splátek od žalovaného měla žalobkyně od [anonymizováno]. [příjmení] [příjmení] přesné informace ohledně data a výše přijatého plnění. Ať už žalobkyně souhlasila s prováděním zápočtů ze strany [anonymizováno]. [příjmení] [příjmení], či nikoliv, či se pouze v rozporu s ustanovením § 5 OZ spolehla na spolupráci s [anonymizováno]. [příjmení] [příjmení] bez toho, aniž by průběžně kontrolovala přeposílání zůstatku z účtu č. [bankovní účet] na účet č. [bankovní účet], tak, jak sama rozhodla, a to přestože věděla, že na účet č. [bankovní účet] měsíčně přicházejí splátky od žalovaného, nelze tyto skutečnosti přičítat k tíži žalovanému a požadovat po něm, aby splátky uhradil do majetkové podstaty znovu. I z trestního oznámení ze dne [datum] sepsaného žalobkyní vyplývá, že žalobkyně považuje účet č. [bankovní účet] za účet využívaný výhradně k obchodní činnosti dlužníka, a to od února 2016. Veškeré platby, které byly z tohoto účtu poukázány za jiným účelem, nežli je podnikání dlužníka, žalobkyně sečetla, rozdělila do období roku 2016, 2017 a 2018 a tyto částky považuje za neoprávněně odvedené [anonymizováno]. [příjmení] [příjmení] z tohoto účtu. Zároveň uvedla, že [anonymizováno]. [příjmení] [příjmení] si měla být vědoma, že s platbami přijatými na tento účet nemůže volně disponovat, ale musí tak činit ve prospěch účtu majetkové podstaty dlužníka, anebo minimálně se souhlasem žalobkyně. Soud sice v průběhu řízení poučil žalovaného, že v řízení neprokázal dobrou víru, že splátkami hrazenými dle faktury [číslo] na účet č. [bankovní účet] plní do majetkové podstaty dlužníka, v souladu s ustanovením § 249 odst. 2 IZ však není potřeba v řízení prokazovat ani povědomí žalovaného o prohlášeném konkurzu na majetek dlužníka ani dobrou víru, že žalovaný hradil splátky do majetkové podstaty dlužníka, když se plnění žalovaného fakticky dostalo do majetkové podstaty (což bylo v řízení prokázáno). Pouze pokud by se plnění od žalovaného po prohlášení konkurzu na majetek dlužníka nedostalo do majetkové podstaty dlužníka, záviselo by rozhodnutí soudu na okolnostech dobré víry žalovaného. Soudu tedy nezbylo, než žalobu zamítnout, neboť není důvodná.

10. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalovanému, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 65 051,96 Kč Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 164 954,90 Kč sestávající z částky 7 700 Kč za každý z šesti úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí a příprava zastoupení, sepis odporu a 4x účast u ústního jednání před soudem) a z částky 3 850 Kč za jeden úkon právní služby uvedený v § 11 odst. 2 a. t. (účast při vyhlášení rozsudku) včetně sedmi paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., cestovní náhrada v celkové výši 1 611,95 Kč, a to v souvislosti s cestou realizovanou dne 29. 4. 2021 náhrada 316,29 Kč za 20 ujetých km v částce 116,29 Kč (27,20 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 589/2020 Sb. při průměrné spotřebě 5,2 l /100 km a 4,40 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 589/2020 Sb.) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 2 × 30 minut v částce 200 Kč podle § 14 a. t., v souvislosti s cestou realizovanou dne 21. 7. 2021 náhrada 316,29 Kč za 20 ujetých km v částce 116,29 Kč (27,20 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 589/2020 Sb. při průměrné spotřebě 5,2 l /100 km a 4,40 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 589/2020 Sb.) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 2 × 30 minut v částce 200 Kč podle § 14 a. t., v souvislosti s cestou realizovanou dne 25. 8. 2021 náhrada 316,29 Kč za 20 ujetých km v částce 116,29 Kč (27,20 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 589/2020 Sb. při průměrné spotřebě 5,2 l /100 km a 4,40 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 589/2020 Sb.) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 2 × 30 minut v částce 200 Kč podle § 14 a. t., v souvislosti s cestou realizovanou dne 13. 1. 2022 náhrada 331,54 Kč za 20 ujetých km v částce 131,54 Kč (36,10 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 511/2021 Sb. při průměrné spotřebě 5,2 l /100 km a 4,70 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 511/2021 Sb.) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 2 × 30 minut v částce 200 Kč podle § 14 a. t. a v souvislosti s cestou realizovanou dne 20. 1. 2022 náhrada 331,54 Kč za 20 ujetých km v částce 131,54 Kč (36,10 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 511/2021 Sb. při průměrné spotřebě 5,2 l /100 km a 4,70 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 511/2021 Sb.) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 2 × 30 minut v částce 200 Kč podle § 14 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 53 761,95 Kč ve výši 11 290,01 Kč. Soud nepřiznal žalovanému náhradu nákladů řízení za úkon právní služby v podobě sepisu závěrečného návrhu, když takové písemné podání po něm soud nežádal, obsah mohl přednést ústně do protokolu při ústním jednání, jehož se účastnil. Soud přiznal náhradu nákladů řízení žalovanému, vědom si skutečnosti, že žalobkyně je insolvenčním správcem, řízení nebylo incidenčním sporem, a proto se neuplatní ustanovení § 202 odst. 1 IZ, dle kterého ve sporu o pravost, výši nebo pořadí přihlášených pohledávek nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení proti insolvenčnímu správci. Úpravu § 202 odst. 1 IZ, která je výjimkou z obecného principu, podle něhož vzniká právo na náhradu nákladů straně, která má v řízení úspěch vůči straně, která prohrála (§ 142 odst. 1 o. s. ř.), nelze vykládat rozšiřujícím způsobem, pro výjimky z obecné úpravy platí princip restriktivního výkladu.

11. O vrácení soudního poplatku uhrazeného žalovaným rozhodl soud v souladu s ustanovením § 2 odst. 3 zákona o soudních poplatcích. S ohledem na skutečnost, že žalobkyně je insolvenčním správcem a tudíž subjektem osvobozeným od hrazení soudního poplatku dle § 11 odst. 2 zákona o soudních poplatcích, přešla by povinnost k úhradě soudního poplatku na žalovaného v případě jeho neúspěchu ve věci. Žalovaný uhradil soudní poplatek soudu předčasně ještě před tím, nežli bylo pravomocně rozhodnuto o úspěchu účastníků ve sporu, navíc byl ve věci zcela úspěšný, tudíž má právo na vrácení uhrazeného soudního poplatku.