25 CO 13/2022

Plný text

Krajský soud v Plzni rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Zuzany Krejsové a soudkyň JUDr. Ireny Paterové a Mgr. Miroslavy Jarošové ve věci žalobce: ; právnická osoba , IČO sídlem adresa zastoupený advokátem anonymizováno jméno příjmení , anonymizováno . sídlem adresa proti; žalovanému: ; jméno příjmení , narozený dne datum bytem adresa o 36 698 Kč s příslušenstvím, k žalobcovu odvolání proti rozsudku Okresního soudu v Karlových Varech, č. j. 17 C 166/2021-15, ze dne 19. 11. 2021

I. Rozsudek Okresního soudu v Karlových Varech, č. j. 17 C 166/2021-15, ze dne 19. 11. 2021 se v napadených výrocích II. a III. potvrzuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

1. Soud prvního stupně napadeným rozsudkem rozhodl o žalobě o zaplacení částky 36 698 Kč tak, že výrokem I. uložil žalovanému povinnost zaplatit částky 12 973,37 Kč a 23 724,63 Kč s příslušenstvím jdoucím od 20. 3. 2020 do zaplacení, napadeným výrokem II. zamítl požadavek na zaplacení zákonného úroku z prodlení ze shora uvedených částek za období od 15. 6. 2018 do 19. 3. 2020 a dále ve výši 186,85 Kč a výrokem III. zavázal žalovaného k náhradě nákladů řízení. Žalobce se domáhal úhrady bezdůvodného obohacení ze smluv [číslo] které se žalovaným uzavřel jeho právní předchůdce [právnická osoba], a požadoval také zaplacení úroku z prodlení ode dne následujícího po splatnosti dohodnuté ve smlouvách. Soud prvního stupně po provedeném dokazování shledal, že smlouvy byly uzavřeny neplatně a že žalobce má právo na vydání bezdůvodného obohacení, které na jejich základě žalovanému vzniklo. Úrok z prodlení však žalobci přiznal pouze podle lhůty k plnění stanovené předžalobní výzvou, když smluvní ujednání o splatnosti považoval za nepoužitelné pro neplatnost smlouvy.

2. Žalobce ve včasném odvolání napadl pouze výrok II., jímž byla zamítnuta část požadavku na úrok z prodlení, a poukázal přitom na ust. § 1958 občanského zákoníku, podle něhož je dlužník povinen plnit i bez výzvy věřitele, pokud je čas plnění přesně ujednán nebo jinak stanoven. Žalovaný již v době poskytnutí jistiny zápůjčky věděl, kdy nejpozději chce žalobcův předchůdce vrátit poskytnuté peněžní prostředky, protože doba plnění byla ve smlouvách jasně stanovena. I při vyslovení absolutní neplatnosti smluv je třeba vždy vycházet ze zásady favor negotii a dávat přednost přístupu, který jinak zachovává v platnosti ostatní části smlouvy. Ujednání o době splnění lze oddělit od zbývajícího obsahu smluv, a žalovaný se tak podle uzavřených smluv dostal do prodlení s vrácením zbývající části jistiny zápůjček již po marném uplynutí doby 18 měsíců.

3. Odvolací soud přezkoumal rozsudek prvního stupně v napadeném rozsahu podle ust. § 212 a § 212a o. s. ř., včetně předchozího řízení, aniž by pro ten účel nařizoval odvolací jednání ve smyslu ust. § 214 odst. 3 o. s. ř., a za nezměněného skutkového stavu dospěl k závěru, že odvolání nebylo podáno důvodně.

4. Soud prvního stupně shledal, že obě shora citované smlouvy byly uzavřeny neplatně pro rozpor s dobrými mravy a pro nesplnění věřitelovy povinnosti přezkoumat úvěruschopnost žalovaného. Tento závěr nebyl zpochybněn ani v řízení před soudem prvního stupně, ani v odvolacím řízení, a odvolací soud jej považoval za správný. Ostatně žalobce se od počátku řízení nedomáhal splnění smluv, ale žádal o vydání bezdůvodného obohacení. Ve smlouvách byla obsažena řada zjevně nespravedlivých ujednání a přísných podmínek zesplatnění zápůjček, včetně povinnosti k úhradě smluvních pokut a poplatků, a tato ujednání nebylo možno považovat za oddělitelná od celku pro jejich vzájemnou provázanost. Důsledkem této skutečnosti byla neplatnost smlouvy jako celku podle ust. § 580 odst. 1 občanského zákoníku. Ke stejnému závěru o neplatnosti celé smlouvy pak vedla skutečnost, že žalobce nesplnil svoji povinnost přezkoumat úvěruschopnost žalovaného podle ust. § 86 odst. 1 a odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb.

5. Jestliže byly obě smlouvy o zápůjčce uzavřeny ze shora uvedených důvodů neplatně, pak nepřicházelo do úvahy aplikovat ust. § 576 občanského zákoníku pro ujednání, které upravovalo splatnost závazku. Podle tohoto ustanovení se za neplatnou považuje jen oddělitelná část smlouvy, která je sama stižena neplatností, ale tento případ v posuzované věci nenastal. Obě smlouvy o zápůjčce byly neplatné jako celek, a pak nepřicházelo do úvahy od neplatné smlouvy oddělovat jakoukoli její část, byť by sama o sobě důvody neplatnosti nevykazovala. Takový postup by byl ve zjevném rozporu s ust. § 576 občanského zákoníku, jehož smysl je právě opačný. Na základě shora označených smluv nevznikl žalovanému smluvní závazek, žalovaný nebyl povinen z těchto smluv plnit, a nebylo důvodu, proč by měl být dluh z bezdůvodného obohacení splatný v termínu stanoveném neplatnou smlouvou.

6. Žalobce měl nárok na vydání bezdůvodného obohacení, které žalovanému vzniklo na základě neplatných smluv, a tento nárok je podle ust. § 2993 a § 563 občanského zákoníku splatný na výzvu. Jak správně shledal soud prvního stupně, žalovaný byl vyzván k plnění až v předžalobní upomínce, a žalobci vznikl nárok na úrok z prodlení až po uplynutí lhůty touto výzvou stanovené. Rozhodnutí o úroku z prodlení, obsažené v napadeném výroku II. rozsudku, bylo tedy věcně správné, a odvolací soud je proto potvrdil podle ust. § 219 o. s. ř.

7. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 142 odst. 1 a § 224 odst. 1 o. s. ř. s přihlédnutím k tomu, že úspěšnému žalovanému v odvolacím řízení náklady nevznikly.