17 C 166/2021

Plný text

Okresní soud v Karlových Varech rozhodl samosoudcem Mgr. Ondřejem Doubkem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného pro 36.698 Kč / bezdůvodné obohacení

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 12.973,37 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8. 25 % ročně z částky 12.973,37 Kč od 20. 3. 2020 do zaplacení a částku 23.724,63 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 23.724,63 Kč od 20. 3. 2020 do zaplacení ve lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části, ve které se žalobkyně domáhala na žalovaném zákonného úroku z prodlení ve výši 186,85 Kč, z částky 12.973,37 Kč od 15. 6. 2018 do 19. 3. 2020, ve výši 420,12 Kč, z částky 23.724,63 Kč od 15. 6. 2018 do 19. 3. 2020.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni, k rukám zástupce žalobkyně, náhradu nákladů řízení v částce 2.844 Kč ve lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se domáhala na žalované zaplacení a) dluhu ze smlouvy o zápůjčce ve výši 12.973,37 Kč s přísl. (zůstatek jistiny půjčky) podle Smlouvy o půjčce číslo Smlouva byla uzavřena právním předchůdcem žalobkyně (právnická osoba, IČO, sídlem adresa, obec a číslo) jako věřitelem a žalovaným jako dlužníkem dne 21. 10. 2016. Právní předchůdce žalobkyně žalovanému poskytl částku 28.000 Kč. Žalovaný se zavázal právnímu předchůdci vrátit částku 47.602 Kč (včetně poplatku 19.602 Kč) ve formě měsíčních splátek ve výši 2.642 Kč (18 splátek; poslední splátka činila pouze 2.637 Kč). Žalovaný uhradil částku 15.029,63 Kč, kterou právní předchůdce žalobkyně započetl na jistinu. b) Žalobkyně požadovala dále zaplacení částky 23.724,63 Kč s přísl. (zůstatek jistiny půjčky) podle Smlouvy o půjčce číslo Smlouva byla uzavřena právním předchůdcem žalobkyně (právnická osoba, IČO, sídlem adresa, obec a číslo) jako věřitelem a žalovaným jako dlužníkem dne 7. 10. 2016. Právní předchůdce žalobkyně žalovanému poskytl částku 55.000 Kč. Žalovaný se zavázal právnímu předchůdci vrátit částku 93.023 Kč (včetně poplatku 38.023 Kč) ve formě měsíčních splátek ve výši 5.168 Kč (18 splátek). Žalovaný uhradil částku 31.275,37 Kč, kterou právní předchůdce žalobkyně započetl na jistinu. Žalobkyně požadovala úhradu bezdůvodného obohacení (rozdílu mezi poskytnutými a vrácenými částkami) a úroku z prodlení od data splatnosti poslední splátky dluhu podle obou smluv.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání dle § 115a z. č. 99/1963 Sb. (dále jen „o.s.ř.“).

4. Ze Smlouvy o zápůjčce ze dne 21. 10. 2016 soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně (právnická osoba, IČO) jako zapůjčitel a žalovaný jako vydlužitel uzavřeli smlouvu o zápůjčce, na základě které právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému zápůjčku v částce 28.000 Kč a žalovaný se ji zavázal vrátit ve formě osmnácti měsíčních splátek po 2.645 Kč, včetně poplatku za zápůjčku 19.602 Kč (ve skladbě uvedené v žalobě). Smlouva odkazovala na smluvní podmínky smlouvy o půjčce. Z poskytnuté částky měla být část ve výši 11.983 Kč použita na úhradu závazku žalovaného vrátit právnímu předchůdci žalobkyně dluh ze smlouvy o zápůjčce číslo RPSN činila 108,19 %, úroková sazba 17,35 % p.a. po celou dobu trvání smlouvy. Ze smluvních podmínek k uvedené smlouvě soud zjistil, že byly ujednány právo věřitele na zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z výše splátek dluhu, poplatek za upomínku 300 Kč (s maximálním počtem upomínek 15), poplatek za osobní upozornění na výši nedoplatku 500 Kč (s maximálním počtem návštěv 15), poplatek 1.000 Kč za vymáhání dluhu (při výši dluhu nad trojnásobkem splátky). Smlouva měla trvat do doby splnění všech splátek podle smlouvy. Věřitel měl právo vyvolat splatnost dluhu v případě prodlení dlužníka (do data splatnosti příští splátky). Z tabulky umoření, která se vztahovala k uvedené zápůjčce, soud zjistil, že žalovaný uhradil celkem částku 15.029,63 Kč.

5. Ze Smlouvy o zápůjčce ze dne 7. 10. 2016 soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně (právnická osoba, IČO) jako zapůjčitel a žalovaný jako vydlužitel uzavřeli smlouvu o zápůjčce, na základě které právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému zápůjčku v částce 55.000 Kč a žalovaný se ji zavázal vrátit ve formě osmnácti měsíčních splátek po 5.168 Kč, včetně poplatku za zápůjčku 38.023 Kč (ve skladbě uvedené v žalobě). Smlouva odkazovala na smluvní podmínky smlouvy o půjčce. Z poskytnuté částky měla být část ve výši 12.595 Kč použita na úhradu závazku žalovaného vrátit právnímu předchůdci žalobkyně dluh ze smlouvy o zápůjčce číslo RPSN činilo 106,54 % a byla ujednána úroková sazba 17,35 % p.a. po celou dobu trvání smlouvy. Ze smluvních podmínek k uvedené smlouvě soud zjistil, že byly ujednány právo věřitele na zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z výše splátek dluhu, poplatek za upomínku 300 Kč (s maximálním počtem upomínek 15), poplatek za osobní upozornění na výši nedoplatku 500 Kč (s maximálním počtem návštěv 15), poplatek 1.000 Kč za vymáhání dluhu (při výši dluhu nad trojnásobkem splátky). Smlouva měla trvat do doby splnění všech splátek podle smlouvy. Věřitel měl právo vyvolat splatnost dluhu v případě prodlení dlužníka (do data splatnosti příští splátky). Z tabulky umoření, která se vztahovala k uvedené zápůjčce, soud zjistil, že žalovaný uhradil celkem částku 31.275,37 Kč.

6. Z dopisu ze dne 14. 6. 2018 soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně oznámil žalovanému postoupení pohledávek na žalobkyni. Z připojeného podacího lístku soud zjistil, že oznámení bylo poštou žalovanému odesláno 13. 7. 2018. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 20. 1. 2020 soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně pohledávku postoupil na žalobkyni.

7. Z předžalobní upomínky ze dne 12. 3. 2020 soud zjistil, že žalobkyně upomínala žalovaného o dobrovolné splnění dluhu. Z podacího lístku vyplynulo, že upomínka byla odeslána k poštovní přepravě dne 13. 3. 2020.

8. Soud za svůj skutkový závěr ve věci převzal výše uvedená skutková zjištění. S ohledem na závěr o neplatnosti smlouvy pro nevyváženost smluvních podmínek se soud pro nadbytečnost nezabýval zkoumáním úvěruschopnosti žalované právním předchůdcem žalobkyně (žalobkyně nijak toto zkoumání netvrdila a významné v tomto ohledu je též promptní poskytnutí obou zápůjček po sobě v jednom měsíci a to poté, co obě smlouvy sloužili též k refinancování předchozích závazků žalovaného vůči právnímu předchůdci žalobkyně).

9. Soud dospěl k následujícím právním závěrům: Podle § 2390 z.č. 89/2012 Sb. (dále jen „občanský zákoník“) přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

10. Podle § 1813 občanského zákoníku se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv a povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. Podle § číslo k nepřiměřenému ujednání se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá.

11. Podle § 2 odst. 3 občanského zákoníku výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění.

12. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 věty první občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

13. Podle § 2993 věty první občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.

14. Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byly uzavřeny smlouvy ve smyslu ustanovení § 2390 občanského zákoníku. Na základě této smlouvy právní předchůdce žalobkyně (právnická osoba, IČO, sídlem adresa) poskytnul žalovanému zápůjčky ve výši 55.000 Kč a 28.000 Kč. Žalovaný se zavázal tyto zápůjčky splácet měsíčními splátkami stanovenými smlouvou, a to včetně poplatků. Žalovaný své povinnosti vyplývající ze smluv řádně neplnil. Pohledávky, jež jsou předmětem tohoto řízení, byly na žalobkyni platně postoupeny shora citovanou smlouvou o postoupení pohledávek v souladu s § 1879 a násl. občanského zákoníku.

15. Žalobkyně v žalobě netvrdila zkoumání úvěruschopnosti žalovaného dle § 86 odst. 1, odst. 2 z. č. 257/2016 Sb. K žalobě nepřipojila ani tzv. kartu klienta, ze které toto zkoumání vyplývá (a která je pravidelně k žalobě připojována). Protože žalobkyně vycházela z neplatnosti smlouvy (požadovala vzniklé bezdůvodné obohacení) a protože soud dovodil neplatnost smlouvy i z jiných důvodů (než je zkoumání úvěruschopnosti žalovaného), soud žalobkyně nevyzýval k povinnosti doplnit skutková tvrzení a označit k nim důkazy. Na rozhodnutí soudu by doplnění tvrzení vliv nemělo.

16. Žalobkyně má nepochybně právo na vrácení jistiny ze smluv o zápůjčce v rozsahu jejich nevrácení. Další ujednání smluv o zápůjčkách musel soud podrobit zkoumání z hlediska ochrany spotřebitele. Je sice pravda, že žalobkyně vychází z neplatnosti smluv o zápůjčce, současně však považuje za podstatnou splatnost dluhu podle smlouvy, a proto se nelze posouzení platnosti smlouvy vyhnout. Úprava spotřebitelských smluv má svůj původ v právu Evropské unie (viz § 1813 a násl. občanského zákoníku) Národní úpravu, třebaže neprovádějící nebo nedostatečně provádějící směrnici, je nutné v co největším rozsahu interpretovat ve světle znění a účelu směrnice, aby bylo dosaženo výsledku uvedeného ve směrnici, nezbytnost ochrany je dána nerovným postavením ve vztahu spotřebitel – podnikatel (profesionál), vnitrostátní soud musí posuzovat zneužívající charakter určité smluvní klauzule z úřední povinnosti, přičemž ochrany spotřebitele se dosahuje zejména zákazem určitých typových smluvních ujednání (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 1201/2012, který přehledně uvádí judikaturu Evropského soudního dvora týkající se spotřebitelského práva).

17. Základ národní (vnitrostátní) právní úpravy ochrany spotřebitele představují ustanovení § 1813 a násl. občanského zákoníku, která jsou recepcí šesti směrnic Evropských společenství do právního řádu České republiky, mimo jiné i směrnice Rady 93/13 EHS ze dne 5. dubna 1993 o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách. Vymezení pojmu nepřiměřených podmínek a zakázaných ujednání (zneužívajících klauzulí) obsahuje § 1814 občanského zákoníku. Oproti příloze směrnice ustanovení § 1814 občanského zákoníku mezi demonstrativně vyjmenovaná nepřípustná ujednání (zneužívající klauzule) výslovně nezahrnuje požadavek na spotřebiteli, který neplní svůj závazek, aby platil nepřiměřeně vysoké odškodné. Smluvní ujednání odporující nejen § 1814 občanského zákoníku, ale i směrnici Rady 93/13 EHS s přílohou nemá žádné účinky, protože se k němu dle § 1815 občanského zákoníku nepřihlíží (žalovaná se tohoto ujednání nedovolává).

18. Nejprve soud zvažoval, zda smlouva o úvěru jako celek obstojí pod úhlem hodnocení smlouvy jako zjevně nespravedlivé (které se nemá dostat soudní ochrany) – viz nález Ústavního soudu ze dne 11. 12. 2014, sp. zn. III. ÚS 4084/12 a nález Ústavního soudu ze dne 26. 1. 2012, sp. zn. I. ÚS 199/11 (dostupné na webová adresa). Ústavní soud uzavřel, že soudní ochrany se nemá dostávat subjektům, které evidentně poškozují práva svých klientů. Dále uvedl, že ustanovení smluv nebo smluvních podmínek, která jsou formulářově předtištěna a neumožňují jednoznačně slabší straně jejich modifikaci, v sobě skýtají možnost vyvolání nepříznivých následků na straně klienta, kdy nebude dotčena pouze jeho sféra právní, ale zejména sféra osobní (jako příklad byly uvedeny smluvní pokuty ve výši 30 – 40 % za prodlení v řádech jednotek týdnů, smluvní pokutou ve výši pětinásobku dlužné částky za hrubé porušení smlouvy nebo podmínek). Na tomto závěru nemůže nic změnit souhlas klienta s uvedenými podmínkami. V konkrétním případě Ústavní soud (v prvním uvedeném nálezu) shledal za nepřípustné podmínky týkající se úvěru 4.950 Kč při úroku 79 % a RPSN 115,32 %, za současného vystavení dvou biankosměnek, smluvní pokuty 7 % z jistiny v případě prodlení po dobu 4 dnů, zesplatnění všech závazků při prodlení v délce 10 dnů, sankce ve výši 100 Kč za každou upomínku, pokut 500 Kč v případě každého jednotlivého opomenutí nahlášení změny osobních údajů klientem věřiteli.

19. Srovnání podmínek zápůjček (úvěrů), které byly prohlášeny za zjevně nespravedlivé (a nehodné soudní ochrany) s podmínkami posuzovaných smluv o zápůjčce vede soud k závěru, že sjednané podmínky se vyznačují řadou shod, zejména vedou k nežádoucímu důsledku uváděnému Ústavním soudem, že celková splácená částka (včetně případných sankcí za porušení smlouvy) může být nepřiměřená částce poskytnuté (např. RPSN přesahuje 100 %). Žalobkyně si vymínila přísné podmínky zesplatnění zápůjček (včetně sjednaných poplatků), hrazení smluvních pokut a poplatků, které potencionálně mohou navýšit dluh žalovaného, RPSN převyšuje s ohledem na výši poplatků několikanásobně jeho obvyklou hodnotu. Smlouvy jsou jako celek neplatné pro významnou nerovnováhu vzájemných práv a povinností smluvních stran (nevyváženost vzájemných práv a povinností). Jednotlivá smluvní ujednání posuzovaných smluv nelze oddělit od celku pro provázanost jednotlivých ujednání smlouvy; to vede ke konečnému závěru o její nevyváženosti a není možné k případným ujednáním zakázaným ustanovením § 1813 občanského zákoníku pouze nepřihlížet dle § 1815 občanského zákoníku a pro rozpor s dobrými mravy dle § 2 odst. 3, § 580 odst. 1, § 588 občanského zákoníku. Významné je též porovnání obvyklých úrokových sazeb a porovnání celkové výše nákladů na splacení poskytnutých zápůjček (viz např. databáze příjmení).

20. Podle neplatné smlouvy jsou účastníci si povinni vrátit vzájemně poskytnutá plnění (k tomu srovnej § 2993 občanského zákoníku. Protože žalovaný uhradil v časově prvním případě částku 31.275,37 Kč, ale bylo mu poskytnuto 55.000 Kč, v druhém případě částku 15.026,63 Kč, ale bylo mu poskytnuto 28.000 Kč, musel soud vypořádat účastníky poskytnutá plnění podle neplatných smluv, tj. žalobkyni by měla být (v souladu s jejím požadavkem) vrácena částka 36.698 Kč. Soud žalobě v rozdílu poskytnutých plnění vyhověl. Soud žalobě vyhověl částečně ohledně zákonného úroku z prodlení z přiznané částky v souladu s § 1970 občanského zákoníku, vycházel přitom ze lhůty k plnění podle předžalobní výzvy (oznámení o postoupení pohledávky nemůže být s ohledem na účel tohoto oznámení řádnou výzvou k plnění dle § 1958 odst. 2 občanského zákoníku). Pochopitelně nelze vycházet ani s ujednání smlouvy o splatnosti (protože je neplatná). Ve zbytku uplatňovaného nároku na úhradu úroku z prodlení (v rozporu s § 1958 odst. 2 občanského zákoníku) soud žalobu zamítl.

21. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu. Žalobkyně byla ve věci převážně úspěšná, a to se zohledněním příslušenství, tak, že má právo na poměrnou náhradu nákladů řízení v rozsahu 78 % (se zohledněním příslušenství ke dni rozhodnutí soudu). Náklady řízení žalobkyně činí 3.646 Kč a sestávají ze soudního poplatku v částce 1.468 Kč, odměny advokáta 3x 500 Kč dle § 14b odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb. (převzetí zastoupení, sepsání žaloby a předžalobní výzva), náhrady hotových výdajů 3x 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb. a DPH z odměny a hotových výdajů dle § 137 odst. 3 písm. a) o.s.ř. Náklady řízení, jejichž náhrada přísluší žalobkyni tak činí (se zohledněním neúspěchu žalobkyně) 2.844 Kč. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Plzni, prostřednictvím Okresního soudu v Karlových Varech. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.