25 CO 182/2023

Plný text

Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Zuzany Krejsové a soudců Mgr. Miroslavy Jarošové a Mgr. Davida Kotrbatého ve věci žalobce: ; právnická osoba , IČO sídlem adresa zastoupený advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa proti; žalovanému: ; právnická osoba , IČO bytem adresa zastoupený advokátkou anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa o 205 000 Kč s příslušenstvím o odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Karlových Varech, č. j. 12 C 373/2021-216, ze dne 25. 7. 2023

I. Rozsudek soudu prvního stupně se v napadené části, tj. ve výrocích I., III. a V., potvrzuje.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 8 800 Kč, a to do tří dnů od nabytí právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta žalobce.

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 184 839 Kč se zákonným úrokem z prodlení (výrok I.), zamítl žalobu co do částky 20 161 Kč se zákonným úrokem z prodlení (výrok II.), žalovanému uložil povinnost nahradit žalobci náklady řízení ve výši částky 163 920 Kč (výrok III.), žalobci uložil dále nahradit náklady státu ve výši částky 1 032 Kč (výrok IV.) a žalovanému uložil povinnost nahradit náklady státu ve výši částky 9 288 Kč (výrok V.). V odůvodnění rozsudku soud uvedl, že žalobce se v řízení domáhal zaplacení žalované částky z titulu dlužného nájemného za pronajaté prostory sloužící k podnikání ve IV. nadzemním podlaží domu [adresa] v k. ú. a obci [obec] za období od března 2020 do ledna 2021 včetně. V tomto období byl žalobce vlastníkem a pronajímatelem nebytových prostor a žalovaný jejich nájemcem. Žalovaný namítal, že je otázkou, zda došlo k uzavření konkrétní nájemní smlouvy, když došlo dle žalovaného pouze k uzavření ústní dohody o užívání příslušného nebytového prostoru. Žalovaný platil od června 2019 žalobci částku 25 000 Kč a předpokládal uzavření nájemní smlouvy. Žalobce (správně žalovaný) započal v nebytových prostorech provádět od jara 2019 rekonstrukci a dohodl se žalobcem, že rekonstrukce bude po jejím dokončení započtena na úhradu nájemného v plné výši. V březnu 2020 došlo v důsledku pandemie COVID 19 k ústní dohodě účastníků o snížení úhrady o užívání nebytových prostor na částku 15 000 Kč měsíčně a žalovaný platil sjednanou náhradu ve výši 25 000 Kč od února 2020 do března 2020 ve výši 15 000 Kč měsíčně. Žalobce odmítal uzavření nájemní smlouvy a proplacení nákladů za rekonstrukci nebytových prostor, žalovaný byl nucen prostory vyklidit ke dni 22. 10. 2020, tedy od této doby nemá žalobce právo na úhradu za užívání. Žalobce k tomu uvedl, že mezi účastníky nebyla uzavřena žádná dohoda o tom, že by měl žalovaný se souhlasem žalobce provést na vlastní náklad rekonstrukci nebytových prostor a investovaná částka odečtena od sjednaného nájemného. Jakékoliv investice byly prováděny bez souhlasu žalobce a není tedy důvodu k započtení údajné pohledávky proti žalované částce. Nikdy nedošlo k dohodě o snížení nájemného na částku 15 000 Kč měsíčně. Není pravdivé tvrzení žalovaného, že od listopadu 2022 prostory neužívá, naopak je užívá i nadále na základě nájemní smlouvy uzavřené s novým vlastníkem. K tvrzení o investici pak žalovaný uvedl, že mezi účastníky bylo ujednáno, že žalovaný proinvestuje v rámci rekonstrukce částku 400 000 Kč a doba nájmu sjednána na 5 let s tím, že pokud by došlo k dřívějšímu ukončení nájemního vztahu, žalobce tuto částku žalovanému uhradí. Nájemní vztah byl ukončen bez dohody stran tak, že žalovaný nebytové prostory vyklidil dne 22. 10. 2020, když žalobce zablokoval elektroměr a prostory nebylo možno užívat. O tom byl informován správce domu [příjmení] [příjmení]. Následně ještě žalovaný uvedl, že zjistil, že na žalobce je uvalena exekuce a exekutorský úřad jej informoval, že nájemní smlouvu by mohl žalobce uzavřít jen se souhlasem exekutora. Mezi účastníky jsou nesporné právně významné skutečnosti, které vzal soud dle ustanovení § 120 odst. 3 o. s. ř. za svá skutková zjištění, a to že oba účastníci jsou společnostmi s ručením omezeným zapsané v obchodním rejstříku, byla mezi nimi v roce 2019 uzavřena ústní smlouva, na základě které žalobce přenechal žalovanému k užívání nebytové prostory sloužící k podnikání o velikosti 124,7 m2 ve IV. nadzemním podlaží budovy [adresa] v k. ú. a obci [obec] a žalovaný se zavázal platit žalobci za užívání částku ve výši 25 000 Kč měsíčně. Písemně smlouva uzavřena nebyla. Žalovaný platil žalobci nejpozději od října 2019 za užívání předmětného nebytového prostoru částku 25 000 Kč. Následně za každý z měsíců březen až červen 2020 částku 15 000 Kč měsíčně a ve výši 10 000 Kč měsíčně za červenec 2020. Sporné je, zda byla účastníky uzavřena ústní dohoda o tom, že od března 2020 bude snížena úplata za užívání předmětného nebytového prostoru z částky 25 000 Kč měsíčně na částku 15 000 Kč měsíčně, a to zda byla uzavřena účastníky dohoda o tom, že žalovaný provede se souhlasem žalobce konkrétní změny na pronajaté věci představující rekonstrukci nebytových prostor a po jejím dokončení bude hodnota provedených změn na pronajaté věci započtena na úhradu nájemného a dále zda byl žalovaným vyklizen nebytový prostor a jako vyklizený spolu s klíči předán žalobci dne 22. 10. 2020. Soud ve věci provedl dokazování listinami, vyslechl jednatele žalobce [jméno] [jméno], který uvedl, že nejednal se žalovaným ve věci sníženého nájemného. Jednatelka žalovaného [jméno] [příjmení] pak uvedla, že žádala jednatele žalobce telefonicky i osobně o snížení nájemného a toto snížení žalobce v telefonátu odsouhlasil. Z e-komunikace mezi jednateli účastníků pak soud zjistil, že neobsahuje ujednání o snížení nájemného. Z výslechu svědkyně [jméno] [příjmení] pak zjistil, že nebyla přítomna žádnému jednání účastníků ohledně slevy nájemného. Z výslechu [anonymizováno]. [jméno] [příjmení] – svědka soud zjistil, že sdílel s jednatelkou žalovaného 1 kancelář, byl přítomen telefonickému hovoru jednatelky žalované, která měla hovořit s jednatelem žalobce. Co bylo ujednáno, neví, neboť hovoru nebyl účasten. Jednatelka mu tehdy sdělila, že se dohodla o snížení nájemného v souvislosti s problémy spojenými s COVID 19. Svědkyně [jméno] [příjmení] pak jako externí účetní žalovaného uvedla, že u žádného jednání jednatelů ohledně slevy nájemného přítomna nebyla. Informaci získala od jednatelky žalovaného, tedy soud učinil skutkový závěr, že z provedených důkazů žalovaný neprokázal svá tvrzení o sjednání slevy ve výši 10 000 Kč z nájemného za nebytové prostory od března 2020. Pokud jde o změny na pronajaté věci spočívající v její rekonstrukci, pak jednatel žalobce uvedl, že nesouhlasil s rekonstrukcí, pouze jednatelce žalovaného sdělil, že pokud potřebuje, může si dovybavit prostory nějakým nábytkem na vlastní náklady. Z e-komunikace jednatelů pak soud zjistil, že neobsahuje souhlas žalobce s provedením změn na pronajaté věci ani dohodu o kompenzaci investice žalovaného do nebytových prostor. Z návrhu smlouvy o nájmu bez data pak soud zjistil, že neobsahuje souhlas žalobce s provedením změn na pronajaté věci ani dohodu o kompenzaci investice. Svědek [jméno] [příjmení] pak uvedl, že sice procházel někdy v roce 2017 nebo 2018 dům, kde se nachází nebytové prostory, s jednateli účastníků, kdy byla řeč o odkoupení celého domu a jeho celkové stavebně technické úpravě. Jednatelka žalovaného tehdy hovořila o tom, že by mohla získat investora z ruské federace. Žádnému jinému jednání mezi jednateli účastníků nebyl přítomen, tedy soud učinil skutkový závěr, že z provedených důkazů vyplývá, že žalovaný neprokázal svá tvrzení, že mezi účastníky byla uzavřena dohoda o tom, že žalovaný provede se souhlasem žalobce konkrétní změny na pronajaté věci a že po dokončení rekonstrukce bude hodnota změn započtena na úhradu nájemného. Pokud jde o vyklizení nebytových prostor, pak z výslechu jednatele žalobce [jméno] [jméno] soud zjistil, že žalovaný nebytový prostor nikdy nevyklidil a ani jej žalobci neodevzdal s klíči. O tom informoval i nového vlastníka dr. [příjmení]. Z výslechu jednatelky žalovaného pak zjistil, že dne 22. 10. 2020 a ještě možná další dva dny vyklízela nebytové prostory, odvezla nábytek a osvětlení. Důvodem byly výhružky žalobce s odpojením elektřiny. Po vystěhování vhodila klíče od nebytových prostor do schránky žalobce na chodbě domu. Novému majiteli domu dr. [příjmení] poté otevřela nebytové prostory dalšími klíči, které získala po vyklizení od bývalých obyvatel. Svědek [příjmení] [příjmení], který vykonával řadu let pro žalobce správu několika domů, a to včetně domu, kde byl předmětný nebytový prostor, uvedl, že mu není známo, že by žalovaný nebytové prostory dne 22. 10. 2020 předal zpět žalobci. Svědek [anonymizováno]. [příjmení] [příjmení] pak uvedl, že věděl o tom, že na podzim roku 2020 začal žalovaný v souvislosti s přerušením dodávky elektrické energie nebytové prostory vyklízet. Na samotném vyklízení se nepodílel. Od jednatelky věděl, že došlo ke vhození klíčů od nebytových prostor do domovní schránky. Žádnému jednání účastníků ohledně skončení nájmu nebyl přítomen. Z výslechu svědka [příjmení] [jméno] pak bylo zjištěno, že nebytový prostor obýval asi 1 týden ve druhé polovině října 2020, odstěhoval se z důvodu přerušení dodávky elektřiny a vody. Poté pomáhal prostor vyklízet. Svědek [anonymizováno]. [jméno] [příjmení] uvedl, že koupil od žalobce dům na základě kupní smlouvy ze dne 6. 1. 2021. Při fyzickém předávání domu žalobcem v únoru 2021 mu byly zpřístupněny prostory v domě a předány klíče kromě bytů nájemníků a nebytového prostoru žalovaného, ke kterému sdělil jednatel žalobce, že tam nikdo není a že může klidně rozbít dveře. Následně v březnu 2021 svědka kontaktovala jednatelka žalovaného a sdělila mu, že má zájem o pronájem předmětného nebytového prostoru. Později se sešli a ona mu nebytový prostor odemkla svými klíči. Soud tak uzavírá, že z obsahu těchto provedených důkazů vyplývá, že žalovaný neprokázal své tvrzení o tom, že ke dni 22. 10. 2020 předmětný nebytový prostor vyklidil. V bodu 13 a 14 soud uvedl, které důkazy neprovedl z toho důvodu, že z nich vyplývají nesporné skutečnosti, či proto, že jich nebylo k rozhodnutí soudu třeba. Věc po právní stránce posoudil jako smlouvu nájemní dle ustanovení § 2201 o. z. Odkázal dále na ustanovení § 2217 odst. 1 a 2225 odst.

1. Měl za prokázané, že mezi účastníky došlo v roce 2019 k uzavření nájemní smlouvy na dobu neurčitou v ústní formě, kdy předmětem nájmu byly nebytové prostory v žalobě specifikované a sjednáno měsíční nájemné ve výši 25 000 Kč dle ustanovení § 2201 o. z. Námitky žalovaného o tom, že žalobce nemohl bez souhlasu soudního exekutora uzavřít nájemní smlouvu, neboť proti němu v té době probíhalo exekuční řízení, nemá za důvodné, kdy neplatnost takového právního jednání je pouze relativní. Neplatnosti se mohl dovolat pouze soudní exekutor, oprávněný nebo přihlášený věřitel. Uvedené právní jednání tak soud považuje za platné. Vzhledem k tomu, že žalovaný neprokázal existencí tvrzené dohody o snížení nájemného na částku 15 000 Kč, zůstal dlužen na nájemném za měsíc březen až červen 2020 částku 40 000 Kč, za měsíc červenec 2020 částku 15 000 Kč a za měsíc srpen až říjen 2020 částku 75 000 Kč. Pokud jde o dlužné nájemné za měsíc listopad 2020 až leden 2021, soud uzavřel, že nájemní vztah trval po celou zbývající dobu, kdy měl žalobce dům ve svém vlastnictví, tj. do 7. 1. 2021. Žalovaný neprokázal skončení nájemního vztahu některým ze zákonných způsobů. Pokud vyplývá z tvrzení žalovaného, že byl nucen nebytové prostory opustit z důvodu přerušení dodávky elektřiny, nejde o zákonný způsob ukončení nájemního vztahu. Ani případné vyklizení nebytového prostoru by nepředstavovalo zánik nájemního vztahu a povinnost platit sjednané nájemné. Žalovaný tak zůstal dlužit i na nájemném za období od 1. 11. 2020 do 6. 1. 2021 včetně částky 54 839 Kč. Žalovaný nemá žádnou splatnou a započitatelnou pohledávku za žalobcem, proto mu bylo uloženo zaplatit na dlužném nájemném celkem částku 184 839 Kč a ve zbývající žalované částce 20 161 Kč byla žaloba zamítnuta. Úroky z prodlení přiznány žalobci od 18. 6. 2021 s poukazem na výzvu k úhradě před podáním žaloby. Žalovaný neprokázal existenci souhlasu žalobce s provedením změn na předmětu nájmu a dohodu o kompenzaci vynaložené investice. Ve vztahu k nájemnému proto se soud touto obranou žalovaného nezabýval. Náklady řízení na straně žalobce sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 8 200 Kč, nákladů právního zastoupení dle § 6 odst. 1 a § 7 advok. tarifu, a to ve výši 9 140 Kč za každý z 15 úkonů právní služby spolu s příslušným počtem režijních paušálů a cestovních náhrad, pak spolu s náhradou za ztrátu času žalobce vynaložil na řízení za právní zastoupení částku 162 562 Kč a DPH činí 34 138 Kč O náhradě nákladů bylo rozhodnuto podle poměru úspěchu ve věci a žalobci přiznáno právo na náhradu nákladů ve výši 80 % z hodnoty účelně vynaložených nákladů, tedy částka 163 920 Kč. Soud nepřiznal žalobci náhradu nákladů řízení za úkony právní služby zástupce ze dne 13. 6. 2022, 3. 8. 2022, 24. 10. 2022, 5. 12. 2022, 13. 2. 2023, 29. 3. 2023 a 24. 7. 2023, neboť nejde o účelně vynaložené náklady řízení. Šlo o porady s klientem přesahující 1 hodinu, kdy soud z obsahu spisu nezjistil žádný konkrétní výstup, ze kterého by bylo zřejmé, že mu musela předcházet porada advokáta s klientem v rozsahu delším 1 hodiny. Při ústním jednání dne 14. 6. 2022 zástupce žalobce odkázal na žalobu s tím, že v mezidobí k žádným změnám nedošlo, v úvodu všech dalších výše uvedených ústních jednání pak zástupce žalobce uvedl, že rovněž v mezidobí k žádným změnám ve věci nedošlo. O povinnosti účastníků zaplatit náklady řízení státu, bylo rozhodnuto dle ustanovení § 148 odst. 1 o. s. ř. Žalobci proto bylo uloženo zaplatit 10 % těchto nákladů a žalovanému 90 % těchto nákladů, které byly vynaloženy v celkové částce 10 320 Kč jako svědečné.

2. Proti rozsudku se odvolali oba účastníci řízení. Žalovaný směřuje odvolání proti výroku I., III. a V., žalobce proti výroku III.

3. Žalovaný v podaném odvolání namítá, že pokud jde o dohodu týkající se snížení nájemného z částky 25 000 Kč na částku 15 000 Kč od měsíce března 2020, odkazuje na výslech svědka [anonymizováno]. [příjmení]. Poukázal dále na výslechy jednatelky žalovaného [jméno] [příjmení] a jednatele žalobce [jméno] [jméno]. Dodává, že jednatel žalobce začal žalovaného vyzývat až v době, kdy přestal nájemné hradit úplně. Po dobu čtyř měsíců ničeho nenamítal, tedy je možné dovodit, že byl s touto skutečností seznámen. Má za to, že toto vypovídá o skutečnosti, že mezi účastníky byla sjednána ústní dohoda o snížení nájemného. Pokud pak jde o dohody týkající se změn na pronajaté věci s tím, že jejich hodnota ve výši 400 000 Kč bude postupně zkonzumována v rámci užívání předmětného prostoru po dobu 5ti let, rovněž odkazuje na výslech svědka [anonymizováno]. [příjmení] a výslech svědka [jméno] [příjmení]. Namítá dále, že žalovaný předložil i návrh nájemní smlouvy s tím, že žalobce odmítal dlouhodobě uzavřít se žalovanou společností písemnou nájemní smlouvu, a to i přes fakt, že k tomu byl opakovaně vyzýván. Rovněž byla předložena SMS konverzace s jednatelem žalobce, kde jej žalovaný opakovaně urguje a žádá o uzavření nájemní smlouvy. Poukazuje dále na návrh nájemní smlouvy zpracovaný advokátkou [anonymizována tři slova], v němž je obsaženo ujednání o investici ve výši 400 000 Kč do předmětných nebytových prostor. Uvedenou nájemní smlouvu však žalobce odmítal podepsat s tím, že dle jeho názoru důvodem byla probíhající exekuce na žalobce a jednatel žalobce sdělil žalovanému osobní účet pro zasílání nájemného, když žalovaný se domnívá, že účet společnosti byl blokován. Soud pominul, že dle ustanovení § 2220, dojde-li změnou věci k jejímu zhodnocení, pronajímatel se s nájemcem při skončení nájmu vyrovná podle míry zhodnocení. Pokud pak jde o předání předmětných prostor, odkazuje na výslech svědka [příjmení] [jméno], svědkyně [jméno] [příjmení] a [anonymizováno]. [příjmení]. Namítá rovněž, že žalovaný musel prostory vyklidit dne 22. 10. 2020, neboť žalobce nechal zablokovat elektroměr a prostory pak nebylo možné využívat, což žalovaný nahlásil na policii. Má tak za to, že snížení nájemného bylo prokázáno řadou nepřímých důkazů, a co se týče skončení nájmu, pak zákonným způsobem je i dohoda stran, která opět nemusí být písemná. Odkazuje na SMS zprávu jednatele žalobce, který sdělil jednatelce žalovaného, že se s ní scházet nebude, že dluh žalovaného činí 140 000 Kč, a pokud je nebude mít do zítra na účtu, bude odpojena energie, vyměněn zámek a žalovaný se vystěhuje. Žalovaný toto akceptoval, tedy je zřejmé, že byl prostor vyklizen. Žalovaný nemovitost vyklidil a vrátil klíče do dispozice žalobce. Doplňuje dále, že i žalobce považoval nájem za ukončený, neboť o jeho existenci neinformoval [anonymizováno] [příjmení]. Rovněž tak žalovaný prokázal přinejmenším konkludentně souhlas žalobce s investicí a rekonstrukcí prostor, tedy soud by se měl zabývat rozsahem rekonstrukce, kterou žalovaný navrhl k započtení proti úhradě sníženého nájemného. Navrhuje zrušení napadeného rozsudku a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

4. Žalobce odvolání směřuje do výroku III. o náhradě nákladů řízení. Uvádí, že své náklady vyčíslil za 24,5 úkonů právních služeb z punkta 184 839 Kč, celkem částkou ve výši 207 270 Kč, dále za 25 režijních paušálů ve výši 300 Kč, tj. celkem 7 500 Kč a soudní poplatek 8 200 Kč, dále cestovné a náhradu za promeškaný čas, celkem vše ve výši 231 124,72 Kč. Přiznána však soudem prvního stupně byla pouze částka 163 920 Kč, kdy soud prvního stupně nepřiznal žalobci náhradu nákladů za 7 úkonů právní služby a 7x režijní paušál za porady s klientem přesahující 1 hodinu. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že tyto náklady nejsou účelně vynaložené. S tím však žalobce nemůže souhlasit. Soud prvního stupně prováděl ve věci poměrně rozsáhlé dokazování, zejména výslechem osob. Žaloba tak vyžadovala vždy před každým jednáním přípravu advokáta s klientem, kdy tedy klient musel probrat s advokátem skutkový stav, zejména tedy co se týká předvolaných osob, aby se na tento důkaz mohla žaloba připravit a klást svědkům dotazy. Žalobce prokázal, že těchto 7 úkonů právní služby bylo poskytnuto. Není tedy důvod, proč by je soud neměl žalobci, který byl v řízení úspěšný přiznat. Nesouhlasí dále s krácením náhrady nákladů řízení na 80 %. Žalobce uspěl nikoliv v částce 205 000 Kč, nýbrž v částce 184 839 Kč, tedy z této žalobce vyčíslil náhradu nákladů řízení. Žalobce uspěl v 90 % nároku. Navrhuje změnu napadeného výroku.

5. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu v napadené části, tj. ve výrocích I., III. a V., dle ustanovení § 212 a § 212a o. s. ř. včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, a o odvolání rozhodl za použití ustanovení § 214 odst. 3 o. s. ř. bez nařízení jednání, když oba účastníci řízení s tímto postupem soudu k jeho výzvě vyjádřili svůj souhlas.

6. Závěry soudu prvního stupně o tom, že mezi účastníky byla uzavřena platně smlouva o nájmu nebytových prostor ve smyslu ustanovení § 2201 o. z. a následujících, je správný, kdy i mezi účastníky nebylo sporným, že mezi nimi došlo k uzavření takové nájemní smlouvy na dobu neurčitou v roce 2019 a sjednáno měsíční nájemné ve výši 25 000 Kč.

7. Žalovaná vůči nároku žalobce na zaplacení dlužného nájemného uplatnila námitky, jež spočívaly v tvrzení o tom, že ústně bylo účastníky dohodnuto snížení nájemného z částky 25 000 Kč měsíčně na částku 15 000 Kč měsíčně s tím, že k takové dohodě mělo dojít mezi účastníky v důsledku pandemie COVID 19 v březnu 2020. Dále pak namítala, že mezi účastníky byla uzavřena dohoda o tom, že provede žalovaný na své náklady rekonstrukci příslušných nebytových prostor a že by měla být investovaná částka odečtena od sjednaného nájemného. Další námitkou žalované pak bylo, že nájemní vztah byl ukončen k 22. 10. 2020, kdy žalovaný nebytové prostory vyklidil, protože jí žalobce zablokoval elektroměr, a tedy tyto prostory nebylo možné užívat.

8. Vzhledem k tomu, že v řízení v podstatě nebylo sporným, že žalovaná nájemné za uvedená období neplatila, či platila pouze částečně, zaměřil soud prvního stupně dokazování k tvrzením, jež žalovaný uplatnil na svoji obranu, tak jak výše uvedeno.

9. Soud prvního stupně provedl dokazování v rozsahu potřebném pro zjištění skutkového stavu a jeho následného právního posouzení. Jednalo se o dokazování poměrně rozsáhlé, kdy žalovaný na svoji obranu navrhoval zejména provedení svědeckých výpovědí. Jak soud prvního stupně pečlivě rozvedl v odůvodnění napadeného rozsudku, provedeným dokazování se žalovanému nepodařilo prokázat ani to, že by se s jednatelem žalobce ústně dohodl o snížení nájemného v důsledku pandemie COVID 19, ani dohodu o tom, že investuje částku 400 000 Kč do rekonstrukce, která bude odečtena, dojde-li k dřívějšímu ukončení nájemního vztahu.

10. K tomu odvolací soud a zejména i k námitkám žalovaného, uplatněným v podaném odvolání, uvádí, že byť je zde odkazováno na konkrétní svědecké výslechy, z žádného takto provedeného důkazu nevyplývá potvrzení toho, co uvádí žalovaný, totiž že zde skutečně byla dohoda o snížení nájemného, či započtení investice na rekonstrukci, která by snad měla opravňovat žalovaného k tomu, aby nájem neplatil. To žádný svědek nepotvrdil, respektive žádný ze svědků (jak uvedli) nebyl přímo přítomen u jednání jednatelky žalovaného s jednatelem žalobce týkajících se takových skutečností. Uvedení svědci zpravidla uváděli, že je o obsahu jednání informovala jednatelka žalovaného. Důkazem o sjednání uvedené dohody pak není ani návrh nájemní smlouvy zpracovaný advokátkou [anonymizována tři slova], jak žalovaný uvádí. Písemné znění smlouvy jednatel žalobce dle tvrzení žalované odmítal podepsat, tedy ani tato okolnost sama o sobě nemůže svědčit o tom, že se jednalo o souběžně uzavřenou dohodu v ústní formě ve stejném znění. Tvrzení žalovaného o tom, že bylo nájemné placeno na osobní účet jednatele žalobce či že účet společnosti byl blokován, a důvodem nepodepsání smlouvy byla exekuce na žalobce, není pro posouzení věci podstatný. Ani z dalších žalovaným uváděných svědeckých výslechů se nepodařilo prokázat tvrzení žalované, jež by byla relevantní a mohla směřovat k posouzení uplatněného nároku jako nikoliv důvodného. Jednatel žalobce ve své výpovědi soudem provedené jednoznačně uvedl, že nesouhlasil se snížením nájemného, nedal souhlas s provedením změny na pronajaté věci spočívající v její rekonstrukci, s rekonstrukcí tedy nesouhlasil a rovněž uvedl, že žalovaný nebytové prostory nikdy nevyklidil, nepředal žalobci a neodevzdal klíče. Obdobně pak ani z toho, že žalobce dříve žalovaného o dlužné nájemné neupomínal, nelze na dohodu o snížení nájemného bez dalšího usoudit.

11. Soud provedené důkazy hodnotil ve smyslu ustanovení § 132 o. s. ř., tedy dle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti. S tímto jeho hodnocením pak odvolací soud souhlasí. K žádné ze sporných skutečností mezi účastníky, jak byly soudem prvního stupně vymezeny, žalovaný neoznačil žádný přímý důkaz, a pokud jde o důkazy soudem provedené, pak z nich ani jako z řady důkazů nepřímých nelze dovodit skutečnosti žalovanou tvrzené.

12. Pokud pak žalovaný namítá, že příslušné nebytové prostory opustil, vyklidil a vyklizené předal spolu s klíči žalobci již ke dni 22. 10. 2020, pak ani toto své tvrzení žalovaný v řízení neprokázal. Navíc, jak správně podotýká soud prvního stupně v odůvodnění napadeného rozsudku, pokud nájemní smlouva nebyla zákonem předpokládaným způsobem ukončena, pak by ani vyklizení nebytového prostoru nepředstavovalo zánik nájemního vztahu a zánik povinnosti platit sjednané nájemné.

13. Správné jsou i závěry soudu prvního stupně, pokud neprovedl některé ze žalovaným navržených důkazů, neboť se jednalo o důkazy, které zcela evidentně nemohly být pro rozhodnutí soudu prvního stupně významné, a to z toho důvodu, že pokud žalovaný neprokázal existenci dohody o započtení nákladů na rekonstrukci, bylo zcela nadbytečné provádět dokazování v tom ohledu, zda rekonstrukce, a v jaké hodnotě byla prováděna, kdy obdobně zcela nadbytečné by bylo provádění důkazů týkajících se vedení exekuce na žalobce, popřípadě odpojení elektroměru a další.

14. Z těchto uvedených důvodů tedy má odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně ve výroku I., jímž bylo žalovanému uloženo uhradit žalobci dlužné nájemné dle ustanovení § 219 jako věcně správné potvrzeno.

15. Potvrzeny pak byly i závislé výroky o náhradě nákladů řízení úspěšnějšímu žalobci a náhradě nákladů řízení státu.

16. Pokud jde o odvolání žalobce, směřující proti výroku III. o náhradě nákladů řízení, pak odvolací soud konstatuje, že toto odvolání neshledává důvodným. Žalobce byl jako účastník řízení úspěšný, byla mu tak přiznána náhrada nákladů řízení v rozsahu nákladů na řízení účelně vynaložených.

17. Odvolací soud se plně ztotožňuje se závěry soudu prvního stupně, pokud jako účelně vynaložené neposoudil žalobcem účtované úkony spočívající v opakovaných mnohých poradách s klientem přesahujícím 2 hodiny. K tomu odvolací soud poznamenává, že obecně úspěšný účastník má právo na náhradu nákladů vynaložených na řízení a o jejich náhradě rozhoduje soud i bez návrhu, avšak je vázán zněním zákona, tedy může přiznat úspěšnějšímu účastníku pouze náklady, které jsou na řízení skutečně účelně vynaložené, tj. je ze zákona vždy povinen posoudit ten který úkon, který advokát účastníka k náhradě uplatní. V projednávané věci se navíc nejednalo o věc právně složitou, a byť bylo provedeno několik účastnických a svědeckých výslechů, nejednalo se o tak zásadní otázky, které by opodstatňovaly tak dlouhé a v takové míře konané porady advokáta s klientem. Odvolací soud rovněž nemá za důvodné námitky žalobce spočívající v tvrzení o tom, že takové náklady za opakované porady s klientem jsou soudy běžně přiznávány, naopak je odvolacímu soudu známo z jeho vlastní činnosti, že porady s klientem přesahující příslušný časový rámec jsou k náhradě uplatňovány v naprosto výjimečných a ojedinělých případech.

18. Tedy z uvedených důvodů má odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně o náhradě nákladů řízení za věcně správné, a to i včetně posouzení poměru úspěchu účastníků. Proto i tento výrok odvolací soud, jak již výše uvedeno, jako věcně správný dle ustanovení § 219 o. s. ř. potvrdil.

19. Pokud pak jde o náhradu nákladů odvolacího řízení, bylo rozhodováno dle ustanovení dle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. V odvolacím řízení byl úspěšnější žalobce (jeho neúspěch sestával pouze z neúspěchu v části týkající se nemeritorního rozhodnutí), tedy mu přísluší plná náhrada nákladů řízení sestávající z nákladů na právní zastoupení v rozsahu odměny za 1 úkon právní služby (vyjádření k odvolání), počítáno z punkta vyjádřeného v žalovaným napadeném výroku I. rozsudku soudu prvního stupně, tj. v částce 184 839 Kč. Odměna za 1 úkon právní služby pak činí částku 8 500 Kč, k tomu připočten režijní paušál 300 Kč Náklady žalobce proto celkem činí částku 8 800 Kč. Tuto částku je proto žalovaný povinen zaplatit žalobci, a to dle ustanovení § 149 odst. 1 o. s. ř. k rukám jeho právního zástupce.