25 CO 220/2023

Plný text

Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Zuzany Krejsové a soudců Mgr. Davida Kotrbatého a Mgr. Miroslavy Jarošové ve věci žalobkyně: ; právnická osoba , IČO sídlem adresa zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa proti; žalované: ; právnická osoba , IČO sídlem adresa o zaplacení částky 16 532,80 Kč o odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Karlových Varech, č. j. 11 C 97/2023-35, ze dne 2. 10. 2023

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku II. mění tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 14 132,80 Kč, a to do tří dnů od nabytí právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů za řízení před soudy obou stupňů částku 12 067 Kč, a to rovněž do tří dnů od nabytí právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta žalobce.

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 2 400 Kč (výrok I.), zamítl žalobu co do částky 14 132,80 Kč (výrok II.) a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení. V odůvodnění rozsudku soud uvedl, že žalobce se v řízení domáhal zaplacení žalované částky s tím, že mezi účastníky byly uzavřeny dvě smlouvy o dílo, na základě kterých žalobce smluvená díla provedl, vystavil dne 18. 10. 2022 fakturu č. 22001428 na částku 30 000 Kč splatnou 1. 11. 2022 a fakturu č. 22001427 na částku 80 968 Kč splatnou 1. 11. 2022. Žalovaný faktury ve lhůtě splatnosti neuhradil, přestože byl upomínán, tedy žalobce prostřednictvím právního zástupce zaslal dne 7. 12. 2022 žalovanému předžalobní upomínku, vyzval k úhradě předmětných faktur a dále částky 2 400 Kč představující náhradu nákladů spojených s uplatněním pohledávek dle ustanovení § 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Žalovaný dne 20. 12. 2022 faktury uhradil. Vzhledem k tomu, že k úhradě došlo až na základě předžalobní upomínky sepsané advokátem, zaslal 10. 1. 2023 žalobce žalovanému výzvu k úhradě nákladů spojených s vymáháním pohledávek v celkové výši 14 132,80 Kč (za dva úkony právní služby, dva režijní paušály a DPH). Tyto náklady žalovaný žalobci nezaplatil. Žalovaný ve vyjádření k žalobě uvedl, že předmětné faktury byly uhrazeny a nesouhlasí s výší požadovaných částek. O věci soud rozhodl bez nařízení jednání. Odkázal na ustanovení § 2586 o. z., ustanovení § 513 o. z. a § 2913 odst. 1 o. z. Uvedl, že co se týče požadavku žalobce na úhradu nákladů spojených s uplatněním pohledávek ve výši 2 400 Kč, soud aplikoval ustanovení § 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Uvedl, že mezi účastníky se jednalo o vzájemné závazky podnikatelů ze smluv o dílo, uzavřených mezi účastníky dne 8. 9. 2022. Žalobce prokazatelně uplatnil pohledávky vzniklé ze smluv, kdy žalovaného opakovaně prostřednictvím e-mailů vyzýval k úhradě dlužných faktur za provedená díla. Žalovaný neuhradil řádně a včas své závazky, tedy mu na základě ustanovení článku 6 odst. 1 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/7/EU o postupu proti opožděným platbám v obchodních transakcích ve spojení s ustanovením § 3 nařízení vlády č. 351/2013 vznikla povinnost nahradit náklady za vymáhání pohledávky v paušální výši 2 x 1 200 Kč. Pokud jde o požadavek na zaplacení částky 14 132,80 Kč z titulu úhrady nákladů na právní zastoupení vynaložených žalobcem před podáním žaloby, pak měly vzniknout dle žalobce z důvodu porušení povinnosti žalovaného z uzavřených smluv o dílo. Náklady spojené s uplatněním pohledávky mohou být i náklady vynaložené mimosoudně, tedy jde o náklady, které by věřiteli nevznikly, kdyby dlužník provedl své plnění včas. Tyto náklady je možné vyčíslit jako škodu, která věřiteli vznikla v příčinné souvislosti s tím, že dlužník neuhradil splatný dluh, a proto byl věřitel nucen podniknout kroky k uhrazení dluhu. Věřitel má právo pouze na účelně vynaložené náklady, tedy na náklady za efektivní a nezbytné kroky, které podnikl s cílem uhrazení pohledávky. Ačkoliv v této věci žalovaný uhradil dlužné částky až po písemné výzvě právního zástupce, nelze bez dalšího uzavřít, že právní pomoc vedla k vymožení pohledávek vůči žalovanému. Soud akcentuje, že žalobce původně vyzýval toliko prostřednictvím e-mailu, přičemž z této komunikace se nepodává, že by se žalovaný s takto zaslanými výzvami prokazatelně seznámil. Žalovaný porušil svoji povinnost vyplývající ze smlouvy o dílo, a to zaplatit smluvenou cenu za provedení díla. Toto jednání není nikterak zpochybněno a tato povinnost byla ještě před podáním žaloby žalovaným splněna. Pokud jde o existenci škody, pak je nesporné, že žalobce v podobě odměny právnímu zástupci vynaložil určité náklady za právní služby, kterých by byl ušetřen, kdyby žalovaný řádně a včas plnil. Mezi porušením smluvní povinnosti a vzniklou škodou musí být příčinná souvislost. Soud dospěl k závěru, že žalobcem vynaložené náklady na právní zastoupení nevznikly v příčinné souvislosti s porušením povinnosti ze smlouvy žalovanou. Odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR s tím, že musí jít o příčinu důležitou, podstatnou a značnou, bez níž by ke vzniku škody nedošlo. V dané věci bylo rozhodnutí věřitele vynaložit náklady na právní zastoupení zcela dobrovolné, bylo obsahem až navazujícího právního vztahu mezi žalobcem a právním zástupcem, který byl sice vyvolán prodlením s úhradou faktur, ale nevznikl by bez rozhodnutí žalobce, které bylo projevem její svobodné vůle. Sjednání právní pomoci tedy není nutným důsledkem prodlení žalovaného s placením ceny za provedení díla. Náklady vynaložené ve vztahu k advokátní kanceláři tedy nejsou bezprostředně způsobeny jednáním žalovaného a nesplňují proto kritéria škody, která byla vyvolána porušením smluvní povinností škůdce. Soud proto částku ve výši 14 132,80 Kč z titulu náhrady nákladů vynaložených žalobcem za právní zastoupení zamítl. O náhradě nákladů rozhodl dle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř., žalovaný byl úspěšnější, avšak v souvislosti s řízením mu žádné náklady nevznikly.

2. Proti rozsudku podal žalobce odvolání. V odvolání, které směřuje proti výroku II. a III., uvádí, že odkazuje na ustanovení § 513 o. z. s tím, že za náklady spojené s uplatněním pohledávky jsou požadovány jak náklady spojené s uplatněním u soudu, tak i náklady vynaložené mimosoudně, pokud se jedná o náklady vynaložené účelně. Žalobce má za to, že požadoval náhradu nákladů za právní zastoupení i ve fázi mimosoudní zcela po právu. Soud měl za nesporné, že se žalovaný ocitl v prodlení s úhradou ceny díla, a pokud zjistil, že žalobce celkem čtyřikrát vyzval žalovaného k zaplacení neuhrazených faktur, avšak bezvýsledně, lze považovat za zcela logické, že se žalobce obrátil na advokáta s žádostí o poskytnutí právní služby. Žalovaný měl dostatečný časový prostor pro dobrovolné zaplacení svého dluhu. Upomínka mu byla zaslána právním zástupce žalobce až dne 7. 12. 2022. Soud má za to, že e-mailová komunikace je zcela převládající v podnikatelské praxi, a to včetně zasílání faktur. Je logické, že po čtyřech výzvách k zaplacení prostřednictvím mezi účastníky obvyklého komunikačního kanálu, tedy e-mailu, se žalobce obrátil na advokáta s požadavkem na vymáhání pohledávky. Před sepsáním výzvy k zaplacení bylo třeba prověřit, zda je vůbec možno vůči žalovanému efektivně postupovat, tedy zda nejsou vedeny exekuce, insolvenční řízení, a získat tak základní orientaci pro rozhodnutí o dalším postupu. Pro soud mohou být takové úkony vedoucí k sepsání předžalobní upomínky banální, avšak pro podnikatele z oboru stavebnictví je podobná administrativní činnost zcela jistě důvodem pro vyhledání odborné pomoci. Právní služby poskytnuté v této věci lze bez pochybností označit za nezbytné pro uplatnění práv věřitele. Navrhuje změnu napadeného výroku a přiznání práva na náhradu nákladů řízení.

3. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně v napadené části dle ustanovení § 212 a § 212a o. s. ř. a o odvolání rozhodl za použití § 214 odst. 3 o. s. ř., aniž by nařizoval jednání. Účastníci řízení k výzvě odvolacího soudu nevyjádřili nesouhlas s tím, aby soud o věci rozhodl bez nařízení jednání. V dané věci jde o otázku nikoliv skutkového stavu, avšak otázku právního posouzení.

4. Rozhodnutí soudu prvního stupně, pokud nepřiznal žalobci právo na náhradu nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši částky 14 132,80 Kč, jež žalobce prokazatelně vynaložil na právní zastoupení s vymáháním pohledávky, není správné a se závěry soudu prvního stupně vyjádřený v odůvodnění jeho rozhodnutí se odvolací soud nemůže ztotožnit.

5. Podle ustanovení § 513 o. z. příslušenstvím pohledávky jsou úroky z prodlení a náklady spojené s jejím vymáháním.

6. V dané věci je zcela nesporné, že žalovaný uhradil své závazky, tj. cenu za dílo, žalobcem pro žalovaného provedené, s prodlením. Je rovněž prokázáno, že žalobce upomínal žalovaného o úhradu splatných faktur a následně se obrátil na advokáta, který pak zaslal žalovanému tzv. kvalifikovanou výzvu k úhradě před zahájením soudního řízení (předžalobní výzva). Je třeba v této souvislosti odkázat na směrnici Evropského parlamentu a Rady ze dne 16. 2. 2011 č. 2011 o postupu proti opožděným platbám v obchodních transakcích. Žalobce i žalovaný jsou podnikatelé a směrnice uložila členským státům zajistit nejen zabezpečení odpovídající doby splatnosti dluhu a právo na úrok z prodlení v určité minimální výši, ale i náhradu nákladů, jež musí věřitelé vynaložit na uplatnění své pohledávky. Účel úpravy směrnice vysvětluje tak, že má směřovat k odrazení od opožděných plateb a je třeba, aby věřitelé získali spravedlivou náhradu nákladů spojených s vymáháním, které jim vznikly v důsledku opožděné platby. Tyto náklady by měly zahrnovat rovněž náklady spojené s vymáháním administrativní povahy a náhradu za interní náklady vzniklé v důsledku opožděné platby, pro něž by v této směrnici měla být stanovena pevná minimální částka, kterou lze kumulovat s úrokem z prodlení. Náhrada ve formě pevné částky by měla omezit administrativní a interní náklady spojené s vymáháním. Uvedená směrnice byla implementována do českého právního řádu a je vyjádřena v ustanovení § 3 nařízení vlády č. 351/2013 s tím, že zakotvuje nárok na náhradu 1 200 Kč, jeho paušální náhradu nákladů spojených s uplatněním pohledávky. Je třeba zdůraznit, že se v tomto případě jedná o náhradu nákladů spojených s administrativou, jež vzniká věřiteli v souvislosti s opožděnou platbou, a jde o tzv. interní náklady. Kromě nároku na zaplacení pevné částky pokrývající tyto interní náklady má věřitel rovněž nárok na náhradu zbývajících nákladů spojených s vymáháním, které mu v souvislosti s opožděnou platbou vznikly. K těmto nákladům patří zejména náklady, které mohou vzniknout pověřením advokáta nebo využitím služeb společnosti vymáhající pohledávky. Požadavek na další náklady, které vznikly věřiteli v souvislosti s vymáháním pohledávky a které možno označit jako externí, tedy které vzniknou v souvislosti s tím, že se věřitel obrátí na advokáta, či inkasní agenturu, žalobce v řízení rovněž uplatnil. Žalobce v řízení prokázal, že v souvislosti s upomínáním žalovaného prostřednictvím advokáta tzv. kvalifikovanou, tj. předžalobní výzvou vynaložil náklady v rozsahu odměny za dva úkony právní služby (převzetí věci a zaslání písemné výzvy k plnění), tj. včetně DPH a režijních paušálů ve výši částky 14 132,80 Kč. V této souvislosti odvolací soud podotýká, že vzhledem k tomu, že dlužník následně faktury uhradil a nedošlo tak k podání žaloby, nemají tyto náklady charakter procesní (v případě podání žaloby a projednávání věci soudem by se jednalo o náklady na právní zastoupení, o nichž je rozhodováno dle ustanovení § 142 a násl. o. s. ř.). Nedošlo-li ale k soudnímu vymáhání, jde o náklady, které mají hmotněprávní povahu dle ust. § 513 o. z. Odvolací soud se neztotožňuje se závěrem, že je lze bez dalšího považovat za nárok z odpovědnosti za škodu. Nedošlo-li k soudnímu vymáhání pohledávky a věřitel tyto náklady prokazatelně vynaložil, jde o náklady, spojené s vymáháním, a to vedle již přiznané částky ve výši 1 200 Kč za každý opožděně zaplacený závazek.

7. Soud prvního stupně tedy nepostupoval správně, jestliže žalobcem uplatněný nárok nepřiznal poukazem na nedostatek příčinné souvislosti mezi porušením povinnosti dlužníka a žalobcem vzniklou škodou. Nadto pak odvolací soud podotýká, že i kdyby byl nárok posuzován pouze jako nárok na náhradu škody, pak v daném případě by příčinná souvislost byla zcela nepochybně dána, neboť je evidentní, že dlužník byl v prodlení s plněním peněžitého závazku, jednalo se o podnikatele, byl prokazatelně upomínán (odvolací soud nesdílí názor soudu prvního stupně o tom, že by e-mailová komunikace nebyla dostatečnou) a z obsahu spisu se nepodává, že by se dlužník snažil v době, kdy byl v prodlení s plněním, komunikovat, tj. požádal například o odklad plnění, možnost plnění ve splátkách, či usiloval o jinou dohodu s věřitelem. Jestliže se tedy věřitel za této situace v době, kdy prodlení dlužníka činilo více než jeden měsíc a na písemné výzvy k plnění nereagoval, obrátil na advokáta s žádostí o právní pomoc, lze toto jeho jednání považovat za účelné, když je navíc třeba souhlasit s tím, co uvádí odvolatel, tedy že v případě žalobce, jde-li o stavební firmu, nelze po něm spravedlivě požadovat dostatečnou právní kvalifikaci na posouzení oprávněnosti nároku v případě jeho soudního vymáhání (odborné posouzení toho, zda v soudním řízení může být žalobce úspěšný).

8. Odvolací soud tedy má za to, že pokud se žalobce obrátil v případě prodlení dlužníka – podnikatele na advokáta, pak mu právo na náhradu nákladů spojených s vymáháním pohledávky v podobě nákladů vyplacených advokátovi na jeho odměně po právu náleží, a to zejména za stavu, kdy byl dlužník o plnění upomenut přímo věřitelem, a to opakovaně.

9. Z těchto uvedených důvodů proto odvolací soud za použití ustanovení § 220 o. s. ř. změnil napadený výrok II. rozsudku soudu prvního stupně tak, že žalobě vyhověl a uložil žalovanému částku 14 132,80 Kč zaplatit.

10. Pokud pak jde o náhradu nákladů řízení, bylo rozhodováno za použití ustanovení § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. Vzhledem k tomu, že odvolací soud měnil rozsudek soudu prvního stupně, rozhodl o náhradě nákladů řízení za řízení před soudem prvního stupně i soudem odvolacím. Žalobce byl v řízení zcela úspěšný, proto mu přísluší právo na náhradu nákladů, jež na řízení vynaložil. Tyto náklady spočívají v zaplaceném soudním poplatku za řízení před soudem prvního stupně ve výši 1 000 Kč a soudního poplatku za odvolání, rovněž ve výši 1 000 Kč. Dále v nákladech právního zastoupení, a to v rozsahu odměny advokáta za řízení před soudem prvního stupně za tři úkony právní služby po 1 780 Kč, tři režijní paušály po 300 Kč a DPH ze součtu těchto částek, tj. 1 310 Kč, tedy celkem 7 550 Kč Náklady za zastoupení v odvolacím řízení pak představují odměnu advokáta za jeden úkon právní služby – podání odvolání, tj. 1 780 Kč, jeden režijní paušál 300 Kč a DPH 437 Kč, tj. celkem 2 517 Kč. Žalovaný je proto povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů za řízení před soudy obou stupňů částku 12 067 Kč, a to k rukám advokáta žalobce dle ustanovení § 149 o. s. ř.