25 CO 224/2022

Plný text

Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Zuzany Krejsové a soudců JUDr. Viktora Vaškeho a Mgr. Miroslavy Jarošové ve věci žalobce: právnická osoba , IČO sídlem adresa zastoupeného advokátkou anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa proti žalovanému: právnická osoba , IČO sídlem adresa zastoupenému advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa o 634 834 Kč s příslušenstvím k žalobcovu odvolání proti rozsudku Okresního soudu v Chebu ze dne 6. 4. 2022, č. j. 8 C 519/2020-666

I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.

II. Žalobce je povinen nahradit žalovanému k rukám jeho zástupce, advokáta [anonymizováno] [jméno] [příjmení], náklady odvolacího řízení ve výši 25 096,72 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Soud prvního stupně napadeným rozsudkem zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal tří odměn podle smlouvy o poskytování služeb z 22. 9. 2016. Žalobce měl pro žalovaného podle této smlouvy vykonávat činnost vedoucí k získání dotace na vybudování [anonymizována dvě slova] a [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova]. Sociální službu [anonymizováno] [anonymizována dvě slova] poskytoval žalovaný, který byl současně i žadatelem o dotaci, ale nevlastnil nemovitosti, v nichž byl [anonymizováno] provozován, ty vlastnil jeho jednatel. Žalobce zpracoval žádost o dotaci, za niž mu žalovaný vyplatil odměnu 10 000 Kč. Po podání žádosti bylo vydáno rozhodnutí o registraci akce, které žalobce považoval za kladné rozhodnutí o udělení dotace, a v návaznosti na něj žádal o úhradu odměn, a to za služby při podání žádosti o dotaci podle přílohy č. 4, článku IV, odst. 1 písm. b) smlouvy ve výši 323 104,28 Kč + DPH, za administraci projektu financovaného z dotace podle přílohy č. 6, článku IV, odst. 2 ve výši 161 552 Kč + DPH a dále paušální odměnu ve výši 40 000 Kč + DPH za administraci veřejné zakázky podle přílohy č. 2, článku IV, odst.

5. Soud prvního stupně vyšel z provedeného dokazování, zejména z výpovědi svědka [příjmení], podle něhož bylo rozhodnutí o registraci akce krokem, který vedl k rezervaci finančních prostředků ze státního rozpočtu, pak byla žádost dále posuzována a rozhodnutí o poskytnutí dotace by bylo vydáno až po provedení výběrového řízení, přičemž výše skutečně vyplacené dotace by nedosáhla částky uvedené v žádosti. Podle soudu prvního stupně bylo třeba rozlišovat rozhodnutí o registraci akce od rozhodnutí o poskytnutí dotace. Od počátku existoval mezi účastníky problém v tom, že dotace byla žádána na projekt, který měl být realizován ve prospěch žalovaného jako poskytovatele sociální služby, ale mělo se tak stát na nemovitostech ve vlastnictví jeho jednatele. Pokud s řešením tohoto problému nepočítala smlouva, kterou koncipoval žalobce, jednalo se o absenci podstatné skutečnosti. Když se ukázalo, že dotace nemůže být poskytnuta, začali účastníci vytvářet účelová podání, jimiž by odůvodnili ukončení smlouvy bez dosažení zamýšleného výsledku. Bez převodu vlastnického práva k nemovitostem na žalovaného nemohla být dotace vyplacena, ale nešlo o porušení povinnosti žalovaného, pokud k převodu vlastnického práva neprojevil vůli; z jeho strany se jednalo o objektivní skutečnost, kterou nemohl ovlivnit. Soud prvního stupně tedy dospěl k přesvědčení, že není dán nárok na žádnou z požadovaných odměn, a žalobu zamítl.

2. Žalobce ve včasném odvolání namítl, že byl v dobré víře o převodu vlastnického práva k nemovitým věcem, neboť byl o této skutečnosti jednatelem žalovaného stále ujišťován. Pokud by tomu tak nebylo, nepřistoupil by na uzavření smlouvy a nevedl by náročná jednání o poskytnutí dotace. Smlouva počítala s možností, že nedojde k převodu vlastnického práva, když obsahovala článek V odst. 4, který umožňoval žalobci smlouvu vypovědět, pokud žalovaný přes písemnou výzvu nesplní své povinnosti, a upravovala také následky předčasného ukončení smlouvy z důvodů na straně žalovaného. Názor soudu prvního stupně, podle něhož nelze považovat za porušení smluvních povinností, že nedošlo k převodu vlastnického práva z jednatele žalovaného na žalovaného, byl v rozporu s veškerým právním očekáváním, dobrou vírou a dobrými mravy. Žalovaný si byl od počátku vědom nutnosti uvést majetkoprávní vztahy do souladu s podmínkami dotace, zavázal se žalobci poskytnout veškerou nezbytnou součinnost a byl si vědom důsledků, když tak neučiní. Vše bylo v jeho dispozici, a pokud by postupoval řádně a v souladu se smlouvou, mohl dotaci čerpat v plné výši. Vydáním rozhodnutí o registraci akce mu vznikl na dotaci právní nárok. Soud prvního stupně si nesprávně vyložil jako účelovou veškerou komunikaci účastníků od května 2019 do konce roku 2019, žalobce nejednal účelově, ale naopak konal v souladu se smlouvou. V důsledku jednání žalovaného došlo ke zmaření možnosti čerpání dotace. Žalobci vznikl nárok na požadované odměny, neboť rozhodnutí o registraci akce bylo kladným rozhodnutím příslušného orgánu o přiznání dotace ve smyslu článku IV, odst. 2 přílohy č. 4 smlouvy. Soud prvního stupně se nezabýval ukončením smlouvy, proto nemohl posoudit uplatňované nároky na paušální odměnu za administraci veřejné zakázky a na odměnu za administraci projektu, nezjistil úplně skutkový stav věci a nevyslechl žalobcovu jednatelku, aniž by tento postup řádně odůvodnil.

3. Žalovaný považoval napadený rozsudek za věcně správný a žalobcovu argumentaci měl za projev nepochopení dotačního procesu. Připomněl obsah výpovědi svědka [příjmení] a dovodil, že žalobce uváděl žalovaného v omyl.

4. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek podle ustanovení § 212 a § 212a o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání nebylo podáno důvodně.

5. Účastníci uzavřeli dne 22. 9. 2019 smlouvu o poskytování služeb, podle které měl žalobce pro žalovaného provést dotační monitoring a zpracování žádosti o dotaci, administraci veřejné zakázky a administraci projektu financovaného z dotace. Odvolací soud ji ve smyslu ustanovení § 2430 o. z. hodnotil jako platnou smlouvu příkazní, v níž byla specifikována obstarávaná záležitost a byla ujednána i odměna. Smlouva byla uzavřena na dobu určitou a měla skončit ke dni, k němuž dojde k vyplacení poslední části dotace. Před touto dobou mohla být ukončena písemnou dohodou nebo písemnou výpovědí podle článků V.3 a V.4 v případě, že protistrana přes písemnou výzvu k odstranění nedostatků nesplní své povinnosti řádně a včas.

6. Jednotlivé smluvní povinnosti byly konkretizovány v přílohách, které obsahovaly i ujednání o smluvních odměnách. V příloze č. 2 byly upraveny podmínky poskytování služeb při administraci veřejné zakázky, žalobce se podle ní domáhal odměny podle článku IV. 3 ve výši 40 000 Kč, která byla ujednána pro případ předčasného ukončení smlouvy z důvodu na straně žalovaného jako paušální odměna za dosud vynaloženou činnost.

7. Podmínky poskytování služeb při podání žádosti o dotaci byly specifikovány v příloze č. 4, podle níž měl žalobce nárok na odměnu ve výši 10 000 Kč, splatnou do deseti dnů od předání kompletní žádosti žalovanému, a na odměnu ve výši 4 % z přiznané dotace, splatnou do deseti dnů od doručení kladného rozhodnutí o přiznání dotace žalovanému. Za kladné rozhodnutí o dotaci se pokládalo jakékoli rozhodnutí příslušného orgánu, z něhož plynulo, že dotace nebo její část byla přiznána či schválena. Odměna ve výši 10 000 Kč byla žalobci nesporně zaplacena, úhrady druhé odměny ve výši 4 % z přiznané dotace se domáhal v tomto řízení.

8. Podle článku IV, odst. 2 přílohy č. 6 měl žalobce za poskytování služeb při administraci projektu financovaného z dotace nárok na paušální odměnu ve výši 2 % z přiznané dotace za dosud vynaloženou činnost, pokud byla smlouva ukončena předčasně z důvodu na straně žalovaného. 9. [stát. instituce] rozhodlo dne [datum] o registraci akce [anonymizováno] [číslo] [anonymizováno] [tel. číslo]. Žalovaný vyzval žalobce ve dnech 12., 19. a 21. 3. 2019 k plnění smluvních povinností. Žalobce mu zaslal dne 24. 3. návrh zadávací dokumentace veřejné zakázky, vyzval jej k vyjádření k tomuto návrhu a dne 7. 4. 2019 tuto výzvu opakoval. Žalovaný zaslal žalobci dne 9. 4. 2019 připomínky k návrhu dokumentace, odkázal v nich na předchozí ústní stanovisko a označil řadu věcných nedostatků v zadávací dokumentaci veřejné zakázky i ve smlouvě o dílo. Žalovaný pak znovu dne 7. 5. 2019 a 28. 5. 2019 vyzval žalobce k plnění jeho smluvních povinností a upozorňoval jej na vznikající prodlení, dne 4. 6. 2019 odstoupil od smlouvy pro žalobcovu nečinnost a dne 23. 6. 2019 vzal zpět žádost o dotaci. Žalobce vyzval žalovaného dne 14. 8. 2019 k zaujetí stanoviska k návrhu zadávací dokumentace ze dne 24. 3. 2019 a pak dne 24. 9. 2019 od smlouvy odstoupil pro nedostatek součinnosti žalovaného právě k poskytnutí stanoviska k zadávací dokumentaci ze dne 24. 3. 2019.

10. Postup správců programů při přípravě, schvalování a realizaci programů nebo akcí stanoví vyhláška č. 560/2006 Sb. o účasti státního rozpočtu na financování programů reprodukce majetku, která byla vydána k provedení zákona č. 218/2000 Sb. o rozpočtových pravidlech. Podle ustanovení § 5 odst. 1 písm. b) této vyhlášky správce programu po posouzení obsahu investičního záměru, předloženého účastníkem programu, registruje akci v informačním systému a doklad o registraci z informačního systému předloží ministerstvu k vyslovení souhlasu. Správce programu pak posoudí obsah zadání akce, podle ustanovení § 5 odst. 1 písm. d) citované vyhlášky určí výdaje na financování akce nebo vydá rozhodnutí o poskytnutí dotace, a stanoví podmínky účasti státního rozpočtu pro realizaci akce.

11. Uvedená úprava se odrazila i v dokumentaci dotačního programu [číslo] platné v letech 2016 – 2020, v níž je proces schvalování žádosti o dotaci popsán stejným způsobem. Podle článku 11. 1. je registrace akce proces, jehož výsledkem je dokument, ve kterém správce programu na základě posouzení investičního záměru registruje akci v informačním systému jako limit výdajů na danou akci a stanoví podmínky pro přípravu a realizaci akce. Rozhodnutí o poskytnutí dotace je podle článku 11.3 řídícím dokumentem, vydaným správcem programu v souladu s rozpočtovými pravidly na základě žádosti účastníka programu, v níž účastník doložil splnění podmínek stanovených v registraci akce.

12. Z uvedené úpravy vyplývá zcela jednoznačně, že registrace akce v informačním systému není rozhodnutím o přiznání dotace, jedná se o opatření v informačním systému, prováděné po posouzení obsahu investičního záměru, které je následně předkládáno ministerstvu k vyslovení souhlasu. Vlastní rozhodnutí o poskytnutí dotace je vydáváno až tehdy, kdy je po registraci akce posouzen obsah zadání akce u individuálně posuzovaných výdajů organizační složky státu podle ustanovení § 5 odst. 1 písm. c) vyhlášky č. 560/2006 Sb.

13. Registraci akce v informačním systému správce programu tedy nebylo možno považovat za rozhodnutí o přiznání dotace, na něž byl vázán vznik nároku na odměny podle příloh č. 4 a 6 smlouvy. Smlouva na registraci akce nepamatovala, ačkoli účastníkům nic nebránilo s ní vznik nároku na odměny výslovně spojit, pokud by to měly v úmyslu, a nároky na odměnu odvozovala od kladného rozhodnutí o přiznání dotace, jímž registrace akce podle shora popsané úpravy nebyla. Od registrace akce ostatně nebylo možno odvíjet nároky na odměnu mimo jiné i proto, že z ní neplynula skutečná výše v budoucnu poskytnuté dotace, podle níž měly být odměny počítány. Pro úplnost lze ještě podotknout, že za kladné rozhodnutí o přiznání dotace nebylo možno považovat ani přípis [stát. instituce] ze dne 25. 9. 2017, který o několik měsíců předcházel registraci akce; v souvislosti s ním je nutno zdůraznit, že žalobce od něj vznik svých nároků neodvozoval, za kladné rozhodnutí o dotaci označil registraci akce a vyplacení odměn se domáhal na jejím základě.

14. Registrací akce nevznikl žalovanému právní nárok na dotaci, jak tvrdil žalobce, protože podle ust. § 14 zák. č. 218/2000 Sb. není na dotaci nebo na návratnou finanční výpomoc právní nárok, nestanoví-li zvláštní právní předpis jinak. V daném případě se absence právního nároku na dotaci zřetelně projevila ve skutečnosti, že by žalovanému dotace nebyla poskytnuta, třebaže již bylo rozhodnuto o registraci akce.

15. Vzhledem k tomu, že nedošlo k vydání kladného rozhodnutí o poskytnutí dotace, nemohly být naplněny podmínky pro vznik nároků na odměny ani pro jejich splatnost podle příloh č. 4 a 6. V případě odměny podle přílohy č. 6 navíc nebylo možno přehlédnout, že tato příloha upravovala smluvní povinnosti při administraci projektu financovaného z dotace, ale na tuto fázi dotačního procesu vůbec nedošlo, žalobce ještě nemohl v daném směru žádnou činnost vyvinout, a nemohl za ni mít nárok na odměnu. Z pouhé skutečnosti, že odměna podle článku IV. 2 přílohy č. 6 měla být poskytnuta v případě předčasného ukončení smlouvy z důvodů na straně žalovaného, nelze dovodit, že by žalobci na tuto odměnu vznikl nárok bez toho, že by podle této přílohy zahájil činnost.

16. Vznik nároků na odměnu IV. 2 přílohy č. 6 i podle článku IV odst. 5 přílohy č. 2, která upravovala administraci veřejné zakázky, byl vázán na předčasné ukončení smluvního vztahu z důvodů na straně žalovaného. Žalobce sice skutečně od smlouvy dne 24. 9. 2019 odstoupil, ale učinil tak výslovně pro nečinnost žalovaného ve vztahu k návrhu dokumentace pro veřejnou zakázku ze dne 24. 3. 2019. Žalovaný ovšem na návrh ze dne 24. 3. 2019 reagoval písemně již dne 9. 4. 2019, žalobce tedy odstoupil od smlouvy v rozporu s článkem V smlouvy, aniž by existoval jím specifikovaný důvod. Jeho právní jednání, které bylo nutno posoudit jako odstoupení vzhledem k jeho obsahu i k časově omezenému trvání smlouvy, bylo tedy neplatné ve smyslu ustanovení § 2001 obč. zák. Jestliže žalobce neukončil smluvní vztah platně, když na straně žalovaného nebyly dány jím vytýkané důvody, nemohl mu vzniknout ani nárok na odměny podle příloh č. 2 a 6.

17. Faktickým jádrem sporu mezi účastníky byla skutečnost, že žalovaný jako poskytovatel sociální služby a žadatel o dotaci nevlastnil nemovitosti, na něž měla být dotace vynaložena. Účastníci se v soudním řízení neshodli o tom, kdo měl tento rozpor vyřešit, zda měl žalobce vyjednat u poskytovatele dotace podmínky, které by nezahrnovaly požadavek na vlastnictví nemovitostí, nebo zda měl žalovaný nemovitosti získat od svého jednatele. Uvedený právní stav by se v budoucnu stal důvodem, pro který by žalovanému nemohla být přiznána dotace, kdyby na žádosti o ni setrval, ale neodrazil se nikterak do právního řešení vztahu mezi účastníky. Ani jeden z účastníků totiž kvůli němu od smlouvy neodstoupil; žalobce tak učinil pro nedostatek součinnosti žalovaného s vyjádřením k dokumentaci ze dne 24. 3. 2019 a žalovaný pro žalobcovu nečinnost. Vzhledem k tomu bylo irelevantní pro rozhodnutí ve věci zjišťovat, jaká byla dohoda účastníků o řešení tohoto problému a který z účastníků ji nesplnil, a proto také nebylo namístě soudu prvního stupně vytýkat, že k této okolnosti nevedl další dokazování a třeba i nevyslechl žalobcovu jednatelku. Lze ovšem přisvědčit soudu prvního stupně, že nebylo v možnostech žalovaného (který má dva společníky) přimět vlastníka nemovitostí k jejich převodu, třebaže šlo o jeho jednatele.

18. Soud prvního stupně tedy rozhodl věcně správně, když žalobu v plném rozsahu zamítl. Žalobci nevznikl nárok na žádnou z odměn, kterou v tomto řízení požadoval, žalovaný mu nebyl povinen zaplatit odměnu ve výši 323 104,28 Kč podle článku 4 odst. 1 písm. b) přílohy č. 4, která měla být uhrazena po vydání kladného rozhodnutí o poskytnutí dotace, ani odměnu ve výši 161 552 Kč podle přílohy č. 6, článku IV odst. 2 za neprovedenou administraci projektu, která byla rovněž vázána na rozhodnutí o poskytnutí dotace, a ani na odměnu ve výši 40 000 Kč podle článku IV. 5 přílohy č. 2 za administraci veřejné zakázky, když byla stejně jako odměna podle přílohy č. 6 spojena s platným předčasným ukončením smlouvy z důvodů na straně žalovaného.

19. Ze shora uvedených důvodů odvolací soud napadený rozsudek jako věcně správný potvrdil podle ust. § 219 o. s. ř. a nákladech odvolacího řízení rozhodl podle ustanovení § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že právo na jejich náhradu přiznal plně úspěšnému žalovanému. Jeho náklady sestávaly z odměny za jeden a půl úkonu právní služby po 10 860 Kč, dvou režijních paušálů po 300 Kč, cestovních výdajů ve výši 3 207,82 za dvě cesty z [obec] do [obec] a zpět, náhrady za ztrátu času 1 200 Kč a DPH, celkem 25 096,72 Kč.