33 A 30/2026

Rubrum

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Plzni rozhodl samosoudkyní Mgr. Jaroslavou Křivánkovou ve věci žalobce: K. P., nar. X, st. příslušnost X, bytem X proti žalovanému: Ředitelství služby cizinecké policie, IČO: 00007064, sídlem Olšanská 2/2, 130 51 Praha 3 – Žižkov za účasti osoby zúčastněné na řízení: E. P., nar. X, bytem X v řízení o žalobě ze dne 6. 5. 2026 proti rozhodnutí žalovaného ze dne 24. 4. 2026, č. j. CPR- 4529-5/ČJ-2026-930310-V235, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

I. Napadené rozhodnutí

1. Rozhodnutím Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Karlovarského kraje, Odboru cizinecké policie, Oddělení pobytové kontroly, pátrání a eskort ze dne 22. 12. 2025, č. j. KRPP 86645-30/ČJ-2025-190022 (dále jen rozhodnutí správního orgánu I. stupně), bylo žalobci dle § 119 odst. 1 písm. b) bod 4 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o pobytu cizinců), uloženo správní vyhoštění. Doba, po kterou nelze žalobci umožnit vstup na území členských států Evropské unie, Islandské republiky, Lichtenštejnského knížectví, Norského království a Švýcarské konfederace (dále jen „území smluvních států“) byla stanovena v trvání jednoho roku. Počátek doby, po kterou nelze žalobci umožnit vstup na území smluvních států, byl stanoven v souladu s ust. § 118 odst. 1 zákona o pobytu cizinců ode dne, kdy žalobce vycestuje z území smluvních států. Současně byla podle § 118 odst. 3 zákona o pobytu cizinců stanovena doba k vycestování z území smluvních států do země státního občanství žalobce, kterou je Ghana, nebo třetí země, kde je oprávněn pobývat nebo která ho přijme, a to ve lhůtě 30 dnů ode dne nabytí právní moci rozhodnutí o správním vyhoštění. Podle § 179 zákona o pobytu cizinců nebyly shledány důvody znemožňující vycestování a vycestování žalobce je možné.

2. Žalobou napadeným rozhodnutím ze dne 24. 4. 2026, č. j. CPR-4529-5/ČJ-2026- 930310-V235, bylo dle § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen správní řád) odvolání žalobce zamítnuto a rozhodnutí správního orgánu I. stupně potvrzeno.

II. Žaloba

3. Žalobce napadl obě výše uvedená rozhodnutí v celém jejich rozsahu včetně závazného stanoviska Ministerstva vnitra a navrhl, aby obě rozhodnutí byla zrušena a věc byla vrácena správnímu orgánu prvního stupně k dalšímu projednání.

4. Žalobu odůvodnil tím, že se žalovaný dostatečně nevypořádal s přezkumem důvodů znemožňujících jeho vycestování a prvoinstanční rozhodnutí se dostatečně nezabývalo posouzením překážek vycestování ve smyslu § 179 zákona o pobytu cizinců.

5. Žalovaný se dále dostatečně nevypořádal s posouzením přiměřenosti zásahu do rodinného a soukromého života žalobce, nedostatečně zjistil skutkový stav ohledně jeho vztahu s jeho přítelkyní, E. P.

6. Žalovaný zároveň dostatečně nezohlednil, že se v případě žalobce jednalo o první porušení imigračních pravidel, žalobce se během svého pobytu v ČR nedopustil žádných přestupků ani trestných činů.

III. Vyjádření žalovaného k žalobě

7. Ve vyjádření k žalobě dne 14. 5. 2026 žalovaný odkázal pro vnesení totožných námitek jako ve správním řízení na své rozhodnutí, kde se těmito zabýval, a na shromážděný spisový materiál 8. Vyjádřil se námitce týkající se nedostatečného vypořádání s přezkumem důvodů znemožňujících vycestování s odkazem na ust. § 179 zákona o pobytu cizinců a uvedl, že závazné stanovisko je dle § 149 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb. úkonem činěným správním orgánem, není samostatným rozhodnutím a jeho obsah je závazný pro výrokovou část rozhodnutí. Překážky vycestování tedy správní orgány neposuzují ve své působnosti, ale prostřednictvím dotčených orgánů a správnost závazného stanoviska tak nejsou správní orgány oprávněny posuzovat, a proto již nebylo na místě se překážkami vycestování dále zabývat. Žalovaný je přesvědčen, že v odvolacím řízení postupoval v souladu se zákony i ostatními právními předpisy i mezinárodními smlouvami, ve svém postupu neshledal žádné pochybení, a proto navrhl zamítnutí žaloby.

IV. Posouzení věci soudem

9. O věci samé bylo rozhodnuto při jednání, přičemž žádný z účastníků se k němu nedostavil, a soud proto věc projednal a rozhodl v jejich nepřítomnosti.

10. V souladu s § 75 odst. 1, 2 s. ř. s. vycházel soud při přezkoumání napadeného rozhodnutí ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu, a napadené rozhodnutí přezkoumal v mezích žalobních bodů uplatněných v žalobě.

V. Rozhodnutí soudu

11. Žaloba není důvodná.

12. Soud považuje za nezbytné vyjasnit žalobcovu pobytovou historii na území ČR. Ze spisového materiálu vyplývá, že při pobytové kontrole provedenédne 30. 10. 2025 Policií ČR, Krajského ředitelství policie Karlovarského kraje, Odboru cizinecké policie, Odd. pobytové kontroly, pátrání a eskort v místě sídle Fotbalového klubu Baník Sokolov 1948 s.r.o. žalobce svoji totožnost prokázal platným cestovním dokladem Ghany, v němž byl nalezen otisk vstupního razítka, přílet dne 7. 2. 2024 do Lisabonu, Portugalsko a vylepené portugalské dlouhodobé vízum s platností od 4. 12. 2023 do 1. 4. 2024. Ze zprávy portugalské policie vyplynulo, že žalobce v současnédoabě nemá v této zemi žádné platné pobytové oprávnění a nemá ani požádáno o jeho udělení.

13. Lustrací informačními systémy Policie ČR a bezpečnostní prověrkou žalobce bylo mj. zjištěno, že žalobce neprochází Centrální evidencí obyvatel ani evidencí cizinců s povoleným pobytem na území ČR, od 2. 4. 2024 pobývá na území bez platného oprávnění k pobytu, ač k tomu není oprávněn a jeho jednání lze podřadit ust. § 119 odst. 1 písm. b) bod 4 zákona o pobytu cizinců. téhož dne byl žalobce zajištěn dle § 27 odst. 1 písm. a) zákona o Policii ČR.

14. Dne 30. 10. 2025 bylo zahájeno správní řízení ve věci správního vyhoštění. Téhož dne byl žalobce vyslechnut a uvedl, že přicestoval z Ghany, měl snahu zlepšit svůj těžký život rodiny po smrti otce a z tohoto důvodu odjel hrát fotbal do Evropy. Od počátku předpokládal, že bude hrát v Portugalsku, z tohoto důvodu si vyřídil vízum a dne 7. 2. 2024 přicestoval do Portugalska, kde však byl jen jeden den a na pozvánku hrát fotbal v Chomutově odcestoval následujícího dne do ČR, kde je nepřetržitě dosud, živí se fotbalem, momentálně nemá s žádným klubem uzavřenou smlouvu. Platí jej Baník Sokolov, kde je na zkoušku. Svůj pobyt v ČR se nepokusil legalizovat. V ČR nemá žádné příbuzné, kteří by byli občany ČR, na území má přítelkyni, s níž se seznámil cca před rokem, vztah udržují asi 7 měsíců. Na území ČR dále již více než 15 let žije E. O. A., jehož považuje za nevlastního otce. S přítelkyní se vídá každý týden, plánují svatbu. Dosud nikde nežádal o azyl. V případě návratu do vlasti existuje z důvodu vysoké kriminality riziko, že bude mučen, zabit či unesen, neboť vrátí-li se z Evropy, budou si myslet, že má peníze a mohl by se tak dostat do velkých problémů, hrozí mu i nebezpečí nelidského zacházení ze strany přistěhovalců, ze strany gangů mu hrozí nucené práce, zbavení svobody. Chtěl by proto být v bezpečí a hrát fotbal. Obyčejným lidem z vesnice není zaručeno právo na účinnou právní ochranu a spravedlivý proces. V případě vyhoštění z důvodu uvedených obav nevycestuje, zároveň je jediným živitelem rodiny. Do Ghany by se mohl vrátit k matce a sestře. Je zdravý.

15. Dne 2. 11. 2025 byla provedena pobytová kontrola na adrese X, při níž byl zastižen žalobce i jeho přítelkyně E. P., jež uvedla, že s žalobcem sdílí společnou domácnost cca jeden rok. Žalobce měl v uvedeném bytě své osobní věci. Přítelkyně žalobce uvedla, že s nimi v bytě bydlí i její dvě děti M. a M. Dvě sousedky potvrdily, že žalobce ve společnosti E. P. vídají cca půl až třičtvrtě roku, považují je za pár.

16. E. P. při výslechu uvedla, že jí žalobce na domácnost přispívá částkou 3 000 až 4 000 Kč měsíčně, jeho příjem v současné době činí cca 10 000 Kč, předtím cca 7 000 Kč. Bydlí spolu cca od 9/2024, jejich vztah se stal postupně vážným, žalobce má hezký vztah s jejími dětmi. Vyhoštění žalobce by se jí velmi dotklo, je pro ni důležitý, je do něj zamilovaná. Její zdravotní stav je dobrý. Dokáže si představit, že by se se žalobcem odstěhovala z ČR.

17. Dne 5. 11. 2025 bylo MV ČR vydáno závazné stanovisko ev. č. ZS59165 k možnosti vycestování žalobce, z něhož vyplývá, že jeho vycestování do Ghany je s ohledem na zjištěné a žalobcem uvedené skutečnosti možné. Dalším podkladem rozhodnutí byla zpráva Ministerstva vnitra ČR odboru azylové a migrační politiky Ghana – Hodnocení Ghany jako bezpečné země původu ze dne 16. 12. 2024, z níž vyplývá, že Ghana splňuje základní demokratické principy v souladu s kritérii pro hodnocení bezpečné země původu, a může být nadále zařazena na seznamu bezpečných zemí původu.

18. Žalobce se dne 15. 12. 2025 seznámil s podklady rozhodnutí a uvedl, že v důsledku rozhodnutí o správním vyhoštění budou jako rodina rozděleni, nikdy nežádal svoji partnerku E. P. o svatbu či o pomoc s dokumenty, aby zde mohl být. Následně bylo dne 22. 12. 2025 vydáno prvostupňové rozhodnutí Policie ČR, Krajského ředitelství policie Karlovarského kraje, odbor cizinecké policie, oddělení pobytové kontroly, pátrání a eskort, jímž bylo žalobci m.j. uloženo správní vyhoštění (viz bod 1. tohoto rozhodnutí) Proti tomuto rozhodnutí se žalobce odvolal a předložil zprávu klinického psychologa Mgr. S. P., z níž vyplývá, že jeho přítelkyně E. P. byla v září 2023 psychologicky vyšetřena a docházela k pravidelné systematické psychoterapii do srpna 2025. Poté bylo vydáno žalobou napadené rozhodnutí.

19. Dle ust. § 119 odst. 1 písm. b) bod 4 zákona o pobytu cizinců „Policie vydá rozhodnutí o správním vyhoštění cizince, který pobývá na území přechodně, s dobou, po kterou nelze cizinci umožnit vstup na území členských států Evropské unie, Islandské republiky, Lichtenštejnského knížectví, Norského království a Švýcarské konfederace, a zařadí cizince do informačního systému smluvních států pobývá-li cizinec na území nebo na území členských států Evropské unie, Islandské republiky, Lichtenštejnského knížectví, Norského království a Švýcarské konfederace, bez platného oprávnění k pobytu, ač k tomu není oprávněn.“ 20. Dle ust. § 119a odst. 2 zákona o pobytu cizinců „Rozhodnutí o správním vyhoštění podle § 119 nelze vydat, jestliže jeho důsledkem by byl nepřiměřený zásah do soukromého nebo rodinného života cizince.“ 21. Dle § 174a zákona o pobytu cizinců „Při posuzování přiměřenosti dopadů rozhodnutí podle tohoto zákona správní orgán zohlední zejména závažnost nebo druh protiprávního jednání cizince, délku pobytu cizince na území, jeho věk, zdravotní stav, povahu a pevnost rodinných vztahů, ekonomické poměry, společenské a kulturní vazby navázané na území a intenzitu vazeb ke státu, jehož je cizinec státním občanem, nebo v případě, že je osobou bez státního občanství, ke státu jeho posledního trvalého bydliště. Účastník řízení je povinen v rámci řízení poskytnout ministerstvu veškeré relevantní informace potřebné k posouzení přiměřenosti vydaného rozhodnutí.“ 22. Žalobce se žalobou domáhá zrušení rozhodnutí, jímž mu bylo uloženo správní vyhoštění dle ust. § 119 odst. 1 písm. b) bod 4 zákona o pobytu cizinců. Z výše uvedených skutkových zjištění má soud za prokázané, že žalobce přicestoval ze země původu – Ghany – do Evropy z ekonomických důvodů, na základě platného víza dne 7. 2. 2024 do Portugalska, vízum bylo platné od 4. 12. 2023 do 1. 4. 2024. Již následujícího dne po příjezdu do Portugalská žalobce odcestoval do ČR, od té doby se zde zdržuje nepřetržitě.

23. Soud se nejprve zabýval otázkou, zda si správní orgány obstaraly dostatek podkladového materiálu pro své rozhodnutí včetně podkladů potřebných pro učinění objektivního závěru o přiměřenosti napadeného rozhodnutí, a dospěl k závěru, že správní orgán I. stupně dostatek potřebného podkladového materiálu shromáždil. Je na místě připomenout, že v rámci soudního přezkumu dle s.ř.s. jsou považována obě rozhodnutí správních orgánů, tj. rozhodnutí správního orgánu I. stupně i správního orgánu rozhodujícího o odvolání, za jeden celek (srovnej rozsudek NSS ze dne 14. 3. 2013, č. j. 4 As 10/2012–48 [23].

24. Žalobce namítá, že se správní orgány dostatečně nevypořádaly s přezkumem důvodů znemožňujících jeho vycestování a pominuly jeho tvrzení, že mu v případě návratu do země původu hrozí skutečné nebezpečí ze strany gangů, které by pojaly podezření, že se z Evropy vrátil s výdělkem, a chtěly by jej o něj následně připravit pomocí mučení či únosu.

25. Tuto námitku soud neshledal důvodnou. Správní orgán I. stupně si jako jeden z podkladů svého rozhodnutí obstaral zprávu MV ČR Ghana – Hodnocení Ghany jako bezpečné země původu, z níž vyplývá, že Ghana je ČR hodnocena jako bezpečná země, přičemž ač některé země ji nepovažují bezpečnou např. pro dívky mladší 18 let, členy LGBT komunity, novináře, všechny země ji považují jako bezpečnou pro muže. V reakci na žalobcovu argumentaci bylo správním orgánem vyžádáno i Závazné stanovisko k možnosti vycestování žalobce, jež se vypořádalo s důvody, pro něž jsou považována žalobcova tvrzení za účelová, když žalobcem uvedené důvody, jichž se v případě návratu do vlasti obává, jsou pouze v obecné rovině a hypotetické, a správní orgán je shledal zcela neodůvodněnými i v souvislosti s tím, že žalobce neuvedl žádný důvod, pro nějž by měl mít v případě svého návratu do vlasti potíže se státními orgány a neuvedl ani, že by v minulosti jakýmkoli uvedeným problémům čelil. Pokud by žalobce v zemi původu čelil problémům se soukromou osobou páchající trestnou činnost, pak se může obrátit na správní orgány své země či policii. S ohledem na žalobcovu argumentaci je zřejmé, že neprokázal, že by Ghanu v jeho konkrétním případě nebylo možné považovat za bezpečnou zemi původu. Překážku vycestování lze shledat pouze tam, kde je tvrzené nebezpečí reálné a bezprostředně existující, nikoli pouze hypotetické, tak jak tomu je v případě žalobce. Z těchto důvodů se soud ztotožňuje se závěry správních orgánů, že není důvodná obava žalobce, že by byl v případě svého návratu do vlasti vystaven hrozbě uvedené v ust. § 179 zákona o pobytu cizinců. V této souvislosti nelze pominout ani skutečnost, že žalobce jako jediný důvod svého vycestování ze země původu a přicestování do Evropy uvedl ekonomické důvody. Žalobce ve správním řízení neuvedl, a soud, stejně tak jako správní orgány, nenalezl ani žádné konkrétní individualizované skutečnosti, na základě kterých by mohla žalobci hrozit v případě návratu do jeho domovského státu vážná újma, v důsledku čehož by došlo k rozporu rozhodnutí o správním vyhoštění se zásadou non refoulement.

26. Další žalobcova námitka směřuje do nedostatečného vypořádání s posouzením přiměřenosti zásahu do jeho soukromého a rodinného života.

27. Podmínkou přiměřenosti zásahu do soukromého a rodinného života se Nejvyšší správní soud ve své judikatuře již opakovaně zabýval a zformuloval výčet faktorů, které je třeba brát v potaz při posuzování otázky přiměřenosti ve věcech cizinecké agendy; jsou jimi: „(1) povaha a závažnost dotčeného veřejného zájmu (např. závažnost porušení veřejného pořádku či trestného činu spáchaného cizince); (2) délka pobytu cizince v hostitelském státě; (3) doba, jež uplynula od porušení veřejného pořádku či spáchání trestného činu a chování cizince v průběhu této doby; (4) stěžovatelova rodinná situace (např. doba trvání manželství a jiné faktory vyjadřující efektivnost rodinného života páru); (5) počet nezletilých dětí a jejich věk; (6) rozsah, v jakém by byl soukromý a/nebo rodinný život cizince narušen (tj. vliv na ekonomický, osobní a rodinný život jednotlivce, včetně vlivu na ostatní rodinné příslušníky, kteří by jinak měli právo zůstat v hostitelském členském státě na základě samostatného pobytového oprávnění); (7) rozsah a intenzita vazeb na hostitelský stát (příbuzní, návštěvy, jazykové znalosti apod.); (8) imigrační historie dotčených osob (např. porušení imigračních pravidel v minulosti); a (9) věk a zdravotní stav dotčeného cizince [srov. zejména Rodrigues da Silva a Hoogkamer proti Nizozemsku, rozsudek, 31. 1. 2006, č. 50435/99, § 39; a Üner proti Nizozemsku, rozsudek velkého senátu, 18. 10. 2006, č. 46410/99, body 57-58]. Tato kritéria byla vytvořena primárně v souvislosti s přezkumem vyhoštění cizinců, nicméně Nejvyšší správní soud je považuje – po patřičné úpravě – za aplikovatelná i na rozhodnutí o zrušení povolení k pobytu. I samotné zrušení povolení k pobytu může svými důsledky (např. existenčním ohrožením cizince a jeho rodiny) za určitých okolností samo o sobě představovat natolik intenzivní zásah do soukromého a rodinného života cizince, že půjde o nepřiměřený zásah ve smyslu § 87l odst. 1 písm. b) zákona o pobytu cizinců in fine vykládaného souladně s judikaturou Evropského soudu pro lidská práva k čl. 8 Evropské úmluvy o lidských právech. (…)“ 28. Odpovědi na výše vyjmenovaná kritéria jsou přitom v rozhodnutích správních orgánů obsaženy a mají oporu v jimi shromážděných podkladech. Správní orgány neměly pochybnosti o existenci vztahu žalobce s jeho přítelkyní E. P. a jejími dětmi, s nimiž žalobce vede po část týdne společnou domácnost. Za účelem zjištění skutečností týkající se jejich společného života byl proveden výslech žalobce i jeho přítelkyně, přičemž v jejich tvrzení o délce jejich vztahu byly rozpory, zároveň z nich však vyplývá, že jejich vztah je relativně krátký, pravděpodobně intenzivní. Klíčové však je, že tito navázali vztah v době žalobcova nelegálního pobytu, jehož si oba byli vědomi, tudíž si oba museli být vědomi rizik plynoucích z této skutečnosti mj. i pro jejich vztah. Přesto však žalobce neučinil žádné kroky k legalizaci svého pobytu. Ze správního spisu je zřejmé, že správní orgán I. stupně aktivně zjišťoval konkrétní okolnosti soukromého a rodinného života žalobce, ekonomický stav jeho i rodiny jeho přítelkyně, její bydlení a opatřil si zprávu z domácího šetření v domácnosti přítelkyně žalobce. Z odůvodnění rozhodnutí správních orgánů plyne, že dopady rozhodnutí na soukromou a rodinnou situaci neposuzovaly toliko z pohledu žalobce, ale i z pohledu jeho přítelkyně a jejích dětí. Nelze pominout ani skutečnost, že žalobce získává finanční prostředky výkonem nelegální činnosti a rodina jeho přítelkyně netrpí finanční nouzí a není odkázána výživou na žalobce. Žalobce se na území CR zdržoval oprávněně jen po dobu platnosti portugalského víza, jež mu bylo vystaveno pouze za účelem turistiky, tudíž již od 2. 4. 2024 na území pobývá neoprávněně a od samého počátku pobytu za účelem získání finančních prostředků hrou fotbalu, tedy v rozporu s účelem uvedeného víza.

29. Odůvodnění rozhodnutí obou správních orgánů je v souladu se smyslem § 174a zákona o pobytu cizinců a lze je považovat za vyčerpávající a soud se s ním ztotožňuje. Jak vyplývá ze správního spisu, není pochyb o naplnění skutkové podstaty uvedené pod § 119 odst. 1 písm. b) bod 4 zákona o pobytu cizinců žalobcem, přičemž to měl být právě on, kdo měl učinit vše potřebné pro to, aby jeho pobytová situace neodporovala právnímu řádu ČR. Správní orgány se v rámci posouzení přiměřenosti zabývaly délkou pobytu žalobce na území ČR, věkem, zdravotním stavem žalobce, ale i jeho přítelkyně v souvislosti s lékařskou zprávou týkající se jejího psychického stavu, rodinnými poměry na území ČR, ekonomickými poměry a vazbami k zemi původu. Za výše prokázaného skutkového stavu došly k odůvodněnému závěru, že realizace správního vyhoštění žalobce nebude představovat nepřiměřený zásah do žalobcova soukromého a rodinného života na území ČR, přičemž jím bude dosaženo spravedlivé rovnováhy mezi zájmem státu ukončit jeho neoprávněný pobyt na území, (neboť zájmem státu je, aby na jeho území pobývali jen cizinci s platným pobytovým oprávněním), zájmem státu na respektování a dodržování vydaných rozhodnutí a zájmem žalobce na ochraně jeho soukromého a rodinného života, přičemž správní orgán zohlednil závažnost a druh protiprávního jednání žalobce ve vztahu ke kritériím uvedeným v § 174a zákona o pobytu cizinců. Existence soukromých a rodinných vazeb nemůže nahradit pobytové oprávnění, a nelze očekávat, že v jejich důsledku bude žalobci neoprávněný pobyt tolerován. Žalobce, s ohledem na to, že pobývá na území ČR bez příslušného oprávnění k pobytu, není oprávněn na území ČR vykonávat žádnou výdělečnou činnost stejně jako podnikat, tudíž neexistuje způsob, jak si by si mohl zajišťovat legálně finanční prostředky pro sebe a svoji přítelkyni, tedy neexistuje ekonomický důvod, který by žalobce na území ČR držel; žalobce ani nevlastní na území ČR žádný majetek vyšší hodnoty. Zároveň je třeba zdůraznit, že v případě posouzení případné nepřiměřenosti zásahu rozhodnutí do sféry žalobcova života, je břemeno tvrzení vychýleno v jeho neprospěch, neboť je to právě on, kdo, chce-li být v tomto směru úspěšný, je nucen tvrdit individuální důvody, pro které považuje rozhodnutí za nepřiměřené oproti jiným osobám nacházejícím se v postavení jeho a jeho přítelkyně či jejích dětí, a to jasným a podrobným způsobem. Žalobce však neuvedl žádné důvody, pro něž by bylo možno uvedený závěr učinit. Přítelkyně žalobce zároveň uvedla, že si umí představit, že by se žalobcem vycestovala z ČR.

30. Veškerá argumentace žalovaného jasně, srozumitelně a logicky podává přehled a podrobný záznam o tom, jaké myšlenkové procesy vedly žalovaného, stejně tak jako správní orgán prvního stupně, k učiněným závěrům, jaké skutečnosti považoval za důležité, jak hodnotil důkazy. Soud rovněž považuje soud zjištěný stav věci za dostatečný. Postup správních orgánů považuje soud v souladu se zákony a ostatními právními předpisy. Soud proto, stejně tak jako správní orgány, nepovažuje napadené rozhodnutí za nepřiměřené. Správní orgány obou stupňů se dle názoru soudu s otázkou přiměřenosti napadeného rozhodnutí vypořádaly dostatečným, jasným, srozumitelným, a především přezkoumatelným způsobem, pro své závěry shromáždily i dostatek podkladů pro to, aby nevznikly pochybnosti o tom, zda tvrzení žalobce či závěry žalovaného jsou založeny na reálném podkladu. Správní orgány v tomto směru postupovaly v souladu s právní úpravou a ustálenou rozhodovací praxí.

31. Soud po přezkoumání správního spisu stejně jako napadeného rozhodnutí i jemu předcházejícího rozhodnutí správního orgánu I. stupně došel k závěru, že si správní orgány obou stupňů obstaraly dostatek podkladového materiálu pro to, aby následně vydaná rozhodnutí byla objektivní a vycházely z dostatečně zjištěného stavu věci, který neponechává žádný prostor k pochybám. Soud dospěl k závěru, že správní orgány správně posoudily společenskou škodlivost jednání žalobce, míru jeho zavinění a odůvodněně shledaly uložené správní vyhoštění jako opatření, které odpovídá zájmu sledovanému zákonem o pobytu cizinců. Žalovaný shledal rozhodnutí správního orgánu I. stupně jako zákonné, v souladu s veřejným zájmem a odpovídající okolnostem daného případu a soud se s jejím hodnocením ztotožňuje, postup správních orgánů shledává v souladu ustanoveními § 3, § 50 odst. 3 či § 2 odst. 4 správního řádu, když byl skutečný stav věci zjištěn dostatečným způsobem, a bylo přihlíženo ke všem skutečnostem bez ohledu na to, zda svědčily ve prospěch či neprospěch žalobce. Stejně tak přijaté řešení odpovídá veřejnému zájmu a okolnostem posuzované věci.

32. Vzhledem ke všem zjištěným skutečnostem soud žalobu zamítl dle § 78 odst. 7 s. ř. s., neboť ji shledal nedůvodnou (výrok I. rozsudku).

VI. Náklady řízení

33. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 60 odst. 1 s. ř. s., kdy by na náhradu nákladů řízení měl právo žalovaný, jež měl ve věci plný úspěch. Žalovanému však žádné náklady řízení nad rámec běžné úřední činnosti nevznikly, ani nepožadoval jakoukoli jejich náhradu, proto nebyla náhrada nákladů žádnému z účastníků řízení přiznána (výrok II. rozsudku).

Poučení

Proti tomuto rozsudku lze podat do dvou týdnů po jeho doručení kasační stížnost u Nejvyššího správního soudu se sídlem Moravské náměstí 6, 657 40 Brno, který o kasační stížnosti rozhoduje. Lhůta je zachována, byla-li kasační stížnost podána u Krajského soudu v Plzni. Jestliže kasační stížnost ve věcech, v nichž před krajským soudem rozhodoval specializovaný samosoudce, svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele, odmítne ji Nejvyšší správní soud pro nepřijatelnost. (§ 12 odst. 1, § 102, § 104a, § 106 odst. 2 a 4 s. ř. s.). Plzeň 29. 6. 2026 Mgr. Jaroslava Křivánková v.r. samosoudkyně Shodu s prvopisem potvrzuje H. K.