6 Azs 190/2026

Rubrum

USNESENÍ Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Veroniky Juřičkové a soudců Filipa Dienstbiera a Štěpána Výborného v právní věci žalobce: K. P., proti žalované: Policie České republiky, Ředitelství služby cizinecké policie, sídlem Olšanská 2, Praha 3, za účasti: E. P. P., proti rozhodnutí žalované ze dne 24. 4. 2026, č. j. CPR-4529-5/ČJ-2026-930310-V235, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 29. 6. 2026, č. j. 33 A 30/2026 - 43, o návrhu žalobce na přiznání odkladného účinku, takto:

Výrok

Kasační stížnosti s e n e p ř i z n á v á odkladný účinek.

Odůvodnění

1. Podanou kasační stížností se žalobce (dále jen „stěžovatel“) domáhá zrušení v záhlaví označeného rozsudku Krajského soudu v Plzni, kterým byla zamítnuta jeho žaloba proti rozhodnutí žalované ze dne 24. 4. 2026, č. j. CPR-4529-5/ČJ-2026-930310-V235. Tímto rozhodnutím bylo zamítnuto stěžovatelovo odvolání a potvrzeno prvostupňové rozhodnutí Krajského ředitelství policie Karlovarského kraje ze dne 22. 12. 2025, č. j. KRPK-86645-30/ ČJ-2025-190022, jímž bylo stěžovateli uloženo správní vyhoštění a stanovena doba, po kterou mu nelze umožnit vstup na území členských států Evropské unie, Islandské republiky, Lichtenštejnského knížectví, Norského království a Švýcarské konfederace.

2. Stěžovatel s kasační stížností spojil návrh na přiznání odkladného účinku. Uvedl, že jsou v jeho případě splněny podmínky § 73 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), neboť přiznání odkladného účinku nezpůsobí újmu třetím osobám ani nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem, zatímco jemu samotnému závažná újma hrozí. Stěžovatel na území České republiky žije se svou partnerkou (osobou zúčastněnou na řízení; pozn. soudu: dne 31. 7. 2026 bylo mezi stěžovatelem a osobou zúčastněnou na řízení uzavřeno manželství), jejich vztah trvá od srpna 2024. Společnou domácnost stěžovatel sdílí rovněž se dvěma manželčinými dětmi, ke kterým si vytvořil blízký vztah. Stěžovatelova manželka nemůže vzhledem k péči o děti vycestovat společně s ním, jejich případné odloučení by tak mělo závažný dopad na jejich soukromý a rodinný život, přičemž by mohlo negativně ovlivnit i manželčin psychický stav. Stěžovatel zdůraznil, že v případě nuceného vycestování do Ghany by vyhovění kasační stížnosti ztratilo praktický význam. Dále uvedl, že bez přiznání odkladného účinku by byly podstatně omezeny jeho možnosti komunikace se zástupcem a řádného hájení práv v řízení o kasační stížnosti (se zástupcem by stěžovatel mohl být v kontaktu pouze prostřednictvím telefonické, elektronické či písemné komunikace). Stěžovatel považuje za nezbytné, aby mohl na území České republiky setrvat až do skončení řízení o kasační stížnosti.

3. Žalovaná ve vyjádření k návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti navrhla nepřiznání odkladného účinku kasační stížnosti. Uvedla, že stěžovateli bylo uloženo správní vyhoštění podle § 119 odst. 1 písm. b) bodu 4 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“), z důvodu neoprávněného pobytu na území České republiky. S námitkou nepřiměřeného zásahu do stěžovatelova soukromého a rodinného života se správní orgány již v předchozím řízení vypořádaly. K námitce omezení procesních práv žalovaná uvedla, že osobní přítomnost stěžovatele na území České republiky není pro vedení řízení o kasační stížnosti nezbytná. Stěžovatel může se zástupcem komunikovat prostřednictvím prostředků dálkové komunikace. Žalovaná rovněž doplnila, že stěžovatel dne 11. 5. 2026 požádal o udělení mezinárodní ochrany.

4. Nejvyšší správní soud přistoupil k posouzení podaného návrhu a dospěl k závěru, že podmínky pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti nejsou v daném případě naplněny.

5. Podle § 107 s. ř. s. kasační stížnost nemá odkladný účinek; Nejvyšší správní soud jej však může na návrh stěžovatele přiznat. Ustanovení § 73 odst. 2 až 5 se užije přiměřeně.

6. Podle § 73 odst. 2 s. ř. s. platí, že soud na návrh žalobce po vyjádření žalovaného usnesením přizná žalobě odkladný účinek, jestliže by výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí znamenaly pro žalobce nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, a jestliže to nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem.

7. Z citovaných ustanovení vyplývá, že možnost přiznání odkladného účinku kasační stížnosti je ve smyslu § 73 odst. 2 s. ř. s. podmíněna kumulativním naplněním dvou podmínek: 1) výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí by pro stěžovatele znamenaly nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám; a 2) přiznání odkladného účinku kasační stížnosti nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem. Přiznání odkladného účinku kasační stížnosti prolamuje před vlastním rozhodnutím ve věci samé právní účinky pravomocného rozhodnutí krajského soudu, na které je třeba hledět jako na zákonné a věcně správné, dokud není zrušeno. Odkladný účinek má proto charakter výjimky z pravidla, že žaloba či kasační stížnost odkladný účinek nemají, a měl by tak být přiznáván pouze v případech, které svou specifickou povahou takový postup odůvodňují. Je-li přiznání odkladného účinku výjimkou, znamená to (mimo jiné), že újma, která žadateli hrozí, nesmí být vzhledem k jeho poměrům bagatelní, nýbrž naopak významná, tedy taková, která odůvodňuje, aby v konkrétním případě nebylo pravidlo, že žaloba (resp. kasační stížnost) odkladný účinek nemá, výjimečně uplatněno (usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 6. 2020, č. j. 8 Azs 339/2019 - 38, č. 4039/2020 Sb. NSS, bod 65, a ze dne 1. 7. 2015, č. j. 10 Ads 99/2014-58, č. 3270/2015 Sb. NSS, bod 25).

8. Důvody možného vzniku nepoměrně větší újmy hrozící žadateli oproti jiným osobám jsou zásadně individuální, závislé na osobě žadatele a jeho konkrétní situaci. Má-li být návrh na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti úspěšný, musí stěžovatel tvrdit a osvědčit reálnou hrozbu intenzivní újmy, kterou by v návaznosti na vycestování utrpěl. Rozšířený senát Nejvyššího správního soudu v již výše označeném usnesení č. j. 8 Azs 339/2019-38 (viz bod 58) potvrdil dřívější názor vyslovený v usnesení ze dne 6. 1. 2016, č. j. 2 Azs 271/2015-32, bod 7, dle kterého „paušálním přiznáváním odkladného účinku všem kasačním stížnostem směřujícím proti rozhodnutím, se kterými je spojena povinnost vycestovat z území České republiky, by byla zcela popřena výjimečná povaha institutu odkladného účinku, jakož i záměr zákonodárce nepřiznat kasačním stížnostem brojícím proti takovému typu správních rozhodnutí odkladný účinek automaticky, tedy přímo ze zákona“. K přiznání odkladného účinku by tedy nemělo docházet bez dalšího, ale „jen ve spojení s dalšími důvody (např. týkajícími se rodinného či soukromého života stěžovatele)“.

9. Z judikatury Nejvyššího správního soudu (pokud jde o přistupující „další důvody“) dále vyplývá, že k tvrzené újmě může docházet např. v případě zásahu do ustáleného soukromého života (např. v případě plně integrovaného cizince či cizince žijícího dlouhodobě na území České republiky), v případě zásadních zdravotních důvodů (např. významné zdravotní obtíže, které zabraňují odjezdu nebo jsou neléčitelné v zemi původu s rizikem progrese), anebo i v případech výjimečných ekonomických důvodů (ztráta významných ekonomických hodnot v důsledku odjezdu spojená s existenčními obtížemi v zemi původu, výrazný nedostatek prostředků pro návrat v případě úspěchu kasační stížnosti, vystavení rodinných příslušníků existenčním obtížím v případě, že jsou na osobě, která je nucena vycestovat, finančně závislé).

10. Stěžovatel v odůvodnění návrhu na přiznání odkladného účinku poukázal na újmu spojenou se zásahem do rodinného života (odloučení od družky, nyní manželky). Dle Nejvyššího správního soudu však ani samotné uzavření manželství v tomto případě bez dalšího neznamená, že by stěžovatelovo vycestování představovalo natolik intenzivní zásah do rodinného života, aby bez dalšího vedlo k přiznání odkladného účinku kasační stížnosti. Z ničeho neplyne, že by materiální zajištění rodiny bylo závislé na stěžovatelově osobní přítomnosti na území České republiky nebo jím dosahovaných příjmech. Z podkladů shromážděných ve spise (za účelem rozhodnutí o stěžovatelově žádosti o ustanovení zástupce) naopak vyplývá, že finančně domácnost zajišťuje především manželka, zatímco stěžovatel na chod domácnosti pouze nepravidelně přispívá. Nebylo proto osvědčeno, že by stěžovatelovo vycestování ohrozilo materiální potřeby rodiny a vystavilo ji existenciálním potížím.

11. Z obsahu spisu neplyne ani faktická závislost (např. z důvodu závažného onemocnění) manželky a dětí na stěžovateli či naopak. Nelze proto hovořit ani o tom, že by dočasným odloučením byla zásadně narušena jistota v rodině či vyloučeno zajištění nezbytné lékařské péče. Stěžovatel v žádosti o přiznání odkladného účinku sice tvrdí možné zhoršení psychického stavu manželky, tvrzené psychické obtíže, riziko jejich zhoršení, nezbytnost osobní přítomnosti a příčinnou souvislost mezi změnou manželčina psychického stavu a jeho odjezdem z České republiky však stěžovatel blíže nekonkretizoval ani ničím nedoložil, např. lékařskými zprávami. Stěžovatel sám žádné zdravotní problémy, které by mu znemožňovaly vycestovat, neuvádí.

12. Přiznání odkladného účinku v daném případě neodůvodňuje ani stěžovatelem tvrzený zásah do soukromého života. Stěžovatel není osobou dlouhodobě žijící na území České republiky. Na území České republiky pobývá od února 2024 a již v prosinci 2025 s ním proběhlo prvostupňové správní řízení ukončené rozhodnutím, kterým bylo stěžovateli uloženo správní vyhoštění. Ze stěžovatelovy výpovědi do protokolu ve správním řízení také vyplynulo, že do Evropy přicestoval, aby podporoval rodinu (matku) v Ghaně. V zemi původu tedy stále má rodinné příslušníky a zázemí.

13. K uzavření manželství pak došlo v době, kdy stěžovatel nedisponoval na území České republiky pobytovým oprávněním; vízum vydané Portugalskou republikou bylo platné pouze do 1. 4. 2024. V důsledku uzavření manželství se však stěžovatel stal rodinným příslušníkem občana Evropské unie [§ 15a odst. 1 písm. a) zákona o pobytu cizinců], přičemž podle § 122 odst. 6 písm. a) téhož zákona platí, že za účelem odstranění tvrdosti správního vyhoštění policie může na žádost občana Evropské unie nebo jeho rodinného příslušníka vydat nové rozhodnutí (s odkazem na § 101 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád), kterým zruší platnost rozhodnutí o správním vyhoštění, jestliže došlo k podstatné změně okolností, které byly důvodem vydání rozhodnutí o správním vyhoštění. Uzavření manželství s osobou zúčastněnou na řízení (občankou Evropské unie) takovou podstatnou změnu okolností nepochybně představuje. Podle odst. 9 téhož ustanovení tak policie může učinit i z moci úřední na základě důvodných vlastních poznatků. Stěžovateli tedy zákon o pobytu cizinců nabízí výše uvedené možnosti, jak dosáhnout zrušení vydaných správních rozhodnutí a nápravy přímo u správních orgánů. Soud v tuto chvíli nemá poznatek, že by se stěžovatel či jeho manželka (osoba zúčastněná na řízení) obrátili na správní orgány s žádostí o zrušení vydaných rozhodnutí o správním vyhoštění odůvodněnou novou okolností spočívající v uzavření manželství.

14. K tvrzené nutnosti zachování osobního kontaktu stěžovatele s jeho zástupcem po dobu vedeného soudního řízení (včetně nutnosti zde setrvat až do skončení řízení o kasační stížnosti) Nejvyšší správní soud již pouze doplňuje, že v době všeobecně dostupných mobilních či počítačových aplikací umožňujících jednoduché posílání zpráv, připojených dokumentů, či dokonce videohovory, lze po stěžovateli požadovat vyvinutí minimálního úsilí, aby i po eventuálním odjezdu z České republiky zůstal se svým zástupcem v kontaktu (viz již výše citované usnesení rozšířeného senátu č. j. 8 Azs 339/2019 - 38, bod 68).

15. Stěžovatelova tvrzení tak v daném případě nevedou k závěru o hrozbě nepoměrně větší újmy a nezakládají ony rozšířeným senátem požadované „další důvody“, které by v řízení o kasační stížnosti ve věci správního vyhoštění odůvodňovaly výjimečné přiznání odkladného účinku. Ani Nejvyšší správní soud nezjistil okolnosti, které by svědčily o tom, že stěžovatelova situace patří právě mezi ty ojedinělé a výjimečné případy, pro něž je institut odkladného účinku kasační stížnosti vyhrazen.

16. Z výše uvedených důvodů tak Nejvyšší správní soud návrhu stěžovatele nevyhověl a kasační stížnosti odkladný účinek podle § 107 ve spojení s § 73 odst. 2 s. ř. s. nepřiznal.

17. Zároveň Nejvyšší správní soud doplňuje, že z rozhodnutí o odkladném účinku nelze dovozovat jakékoli závěry ohledně toho, jak bude rozhodnuto o samotné kasační stížnosti (usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 10. 2005, č. j. 8 As 26/2005-76, č. 1072/2007 Sb. NSS). P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné. V Brně dne 9. září 2026 Mgr. Ing. Veronika Juřičková předsedkyně senátu