33 A 32/2025

Plný text

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Plzni rozhodl soudkyní Mgr. Jaroslavou Křivánkovou ve věci žalobce: P. N. G., nar. X, bytem X právně zast. Mgr. Petrem Václavkem, advokátem se sídlem Praha 1, Opletalova 25, pro doručování: AK Čechovský a Václavek, s.r.o., se sídlem tamže proti žalovanému: Ředitelství služby cizinecké policie, IČO: 00007064, sídlem Olšanská 2, 130 51 Praha 3 za účasti osoby zúčastněné na řízení: N. N., nar. X, bytem X, zastoupené P. W., zákonnou zástupkyní, bytem tamže v řízení o žalobě ze dne 20. 8. 2025 proti rozhodnutí žalovaného ze dne 17. 7. 2025, č. j. CPR-12681-5/ČJ-2025-930310-V248 takto:

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění:

I. Napadené rozhodnutí

1. Rozhodnutím Policie ČR, Krajského ředitelství policie Karlovarského kraje, odbor cizinecké policie, Oddělení pobytové kontroly, pátrání a eskort ze dne 13. 3. 2025 č.j. KRPK-53097-85/ČJ-2023-190022 byla žalobci podle § 50a odst. 2 písm. c) zákona o pobytu cizinců uložena povinnost opustit území členských států Evropské unie, Islandské republiky, Lichtenštejnského knížectví, Norského království a Švýcarské konfederace. Současně mu byla stanovena doba k vycestování z uvedených států do země státního občanství žalobce či do třetí země, kde je oprávněn pobývat nebo která ho přijme, a to ve lhůtě 30 dnů ode dne nabytí právní moci tohoto rozhodnutí 2. Žalobou napadeným rozhodnutím ze dne 17. 7. 2025 č.j. CPR-12681-5-ČJ-2025-930310- V248 bylo odvolání žalobce proti výše uvedenému rozhodnutí zamítnuto a původní rozhodnutí bylo potvrzeno s odůvodněním, že žalobci byl trvalý pobyt v minulosti zrušen v souvislosti s jeho odsouzením k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v délce trvání 11 let za zvlášť závažný zločin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy. Přestože správní orgán prvního stupně správně vyhodnotil, že protiprávní jednání žalobce naplňovalo skutkovou podstatu § 119 odst. 1 písm. b) bod 4 zákona o pobytu cizinců, rozhodl mírněji než rozhodnutím o správním vyhoštění, neboť v případě žalobce byly shledány důvody pro aplikaci § 119a odst. 2 zákona o pobytu cizinců.

II. Žaloba

3. Žalobce vytýkal žalovanému způsob posouzení přiměřenosti dopadů rozhodnutí do jeho soukromého a rodinného života. Připomněl, že uložení povinnosti opustit území není správním trestem, ale pořádkovým opatřením, přesto žalovaný spíše obsáhle hodnotí žalobcovu trestní minulost a méně přítomnou situaci jeho a jeho rodiny. K dvěma starším dcerám uvedl, že jsou již zletilé, samostatné, udržují s ním pravidelný kontakt. Zdůraznil důležitost jeho rodinných vazeb, zejm. vztah k dcerám, zejm. k nezl. N., s níž je v častém kontaktu a mají blízký vztah, oproti tomu v zemi původu již žádné vazby nemá a nemá se tak kam vrátit. S ohledem na uvedené má zato, že přiměřenost dopadů rozhodnutí do jeho soukromého a rodinného života a jeho rodinných příslušníků byla posouzena spíše šablonovitě a chybí zcela posouzení skutkových okolností, na jejichž základě by bylo možno učinit závěry o situaci rodiny žalobce a dopadech do jejich soukromého a rodinného života.

4. Žalobce dále namítl nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí pro nedostatek zhodnocení zájmu žalobcovy nezletilé dcery a dále s odkazem na to, že žalovaný konstatoval, že zde zcela převažuje veřejný zájem na vycestování žalobce z ČR, avšak již nedefinoval, v čem tento veřejný zájem spočívá. Napadené rozhodnutí je proto z uvedených důvodů nepřezkoumatelné a došlo jím k zásahu do žalobcova práva na spravedlivý proces. Navrhl proto, aby bylo napadené rozhodnutí zrušeno a věc žalovanému vrácena k dalšímu řízení.

III. Vyjádření žalovaného

5. Žalovaný ve vyjádření k žalobě dne 25. 8. 2025 uvedl, že žalobní námitky směřující do nepřiměřenosti dopadů rozhodnutí do žalobcova soukromého a rodinného života, přiměřenost a nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí jsou naprosto shodné s námitkami odvolacími, a proto odkázal na odůvodnění svého rozhodnutí, kde se s nimi vypořádal.

IV. Jednání před soudem

6. V souladu s § 75 odst. 1, 2 s. ř. s. vycházel soud při přezkoumání napadeného rozhodnutí ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu, a napadené rozhodnutí přezkoumal v mezích žalobních bodů uplatněných v žalobě.

7. Ve věci bylo s ohledem na stanovisko žalobce rozhodnuto při jednání. Právní zástupce žalobce zopakoval žalobní argumentaci a zdůraznil povinnost správního orgánu při posuzování veřejného zájmu zabývat se tím, zda žalobce představuje ohrožení veřejného pořádku do budoucna s ohledem na to, že uložení povinnosti opustit území má preventivní a nikoli sankční charakter. Zdůraznil, že k tomuto posouzení žalovaným nedošlo.

8. Dcery žalobce T. P., S. P. a nezl. N. N. (tato prostřednictvím své zákonné zástupkyně – matky) byly soudem informovány o vedení tohoto řízení a byli vyzvány, aby ve lhůtě dvou týdnů ode dne doručení výzvy písemně soudu oznámily, zda budou v řízení uplatňovat práva osoby zúčastněné na řízení, přičemž na výzvu kladně reagovala pouze nezl. N.

V. Rozhodnutí soudu

9. Žaloba není důvodná.

10. Z obsahu správního spisu vyplývá, že žalobce se dne 28. 6. 2023 v doprovodu svého právního zástupce dostavil na oddělení policie s tím, že v ČR pobývá neoprávněně a chce svůj pobyt řešit s tím, že má zažádáno o přechodný pobyt rodinného příslušníka občana EU. Kontrolou jeho cestovního dokladu bylo zjištěno, že v něm není vyznačeno vízum, povolení k pobytu ani jiný úřední záznam opravňující jej k pobytu na území ČR. Lustrací v dostupných informačních systémech a bezpečnostní prověrkou bylo zjištěno, že žalobce neprochází Centrální evidencí obyvatel ani evidencí cizinců s povoleným pobytem na území ČR.

11. Ze záznamu Policie ČR, Krajského ředitelství policie Karlovarského kraje, odbor cizinecké policie ze dne 28. 4. 2022 o usnesení č.j. KRPK-87553-44/ČJ-2021-190022 vyplývá, že řízení zahájené z moci úřední dne 15. 11. 2021 ve věci správního vyhoštění žalobce bylo zastaveno. Rozhodnutí je odůvodněno tím, že žalobce přijel do ČR v roce 2006, od 17. 7.2006 byl držitelem povolení k trvalému pobytu, dne 28. 12. 2016 bylo zahájeno řízení o zrušení platnosti žalobcova povolení k trvalému pobytu dle § 87l odst. 1 písm. e) zákona o pobytu cizinců, neboť tento byl odsouzen rozsudkem zdejšího soudu sp. zn. 5 T 6/2015 ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze sp.zn. 11 To 73/2016 k nepodmíněnému trestu odnětí svobody na 11 let, jenž vykonával v době od 20. 5. 2014 do 6. 9.2021. Rozhodnutím Ministerstva vnitra ze dne 31. 1. 2018 č.j. OAM 2919-14/ZR-2016 byla žalobci zrušena platnost povolení k trvalému pobytu. Poslední výjezdní příkaz byl platný od 6. 10. 2021 do 25. 10. 2021, přesto žalobce území ČR neopustil, a od 26. 10. 2021 pobýval na území ČR neoprávněně bez platného oprávnění k pobytu, ač k tomu nebyl oprávněn. Na základě toho bylo zahájeno dne 15. 11. 2021 správní řízení ve věci správního vyhoštění z území členských států EU dle § 118 a § 119 zákona o pobytu cizinců. Na základě níže uvedeného rozsudku Okresního soudu v Chebu, jímž byl konstatován příbuzenský vztah žalobce a nezl. N. a upraven jejich styk, dospěl správní orgán k závěru, že ač žalobce není zapsán v rodném listě nezl. N., je na místě jej ve smyslu § 15a odst. 1 písm. b) zákona o pobytu cizinců považovat za rodinného příslušníka občana EU, a možnost správního vyhoštění proto nelze posuzovat v běžném cizineckém režimu.

12. Rozhodnutím MV ČR OAMP č.j. OAM-2919-14/\ZR-2016 ze dne 31. 1. 2018 bylo v reakci na pravomocné odsouzení žalobci zrušeno povolení k trvalému pobytu dle ust. § 87l odst. 1 písm. e) zákona o pobytu cizinců, a byl mu dle § 50 odst. 1 písm. b) téhož zákona udělen výjezdní příkaz na 30 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí, případně na 30 dní od propuštění z výkonu trestu.

13. Rozsudkem Okresního soudu v Chebu č.j. 18 P 122/2011-279 ze dne 30. 11. 2022 bylo určeno, že žalobce a nezl. N. N. jsou příbuzní v řadě přímé – otec-dcera a žalobci byl upraven styk s ní, a to vždy v lichém týdnu od pondělí 15.00 hodin do pátku 20.00 hodiny a dále v sudém kalendářním týdnu vždy od pátku 15.00 hodin do neděle 20.00 hodin.

14. Rozhodnutím MV ČR OAMP ze dne 1. 12. 2022 č.j. OAM-899/-38/PP-2022 byla zamítnuta žádost žalobce o vydání povolení k přechodnému pobytu dle § 87b zákona o pobytu cizinců, a to z důvodu uvedeného v § 87e odst. 1 písm. a) bod 1 zákona o pobytu cizinců, neboť žalobce není rodinným příslušníkem občana EU, a byla mu stanovena lhůta k vycestování z území ČR 35 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí. Rozhodnutí je odůvodněno tím, že za situace, kdy nejsou žádné pochybnosti o tom, že v rodném listě nezletilé není na místě otce zapsán žalobce, na něj nelze pohlížet jako na rodinného příslušníka občana EU. V době vydání tohoto rozhodnutí nebylo ukončeno řízení u Okresního soudu v Chebu, jímž se žalobce domáhal určení příbuzenského vztahu k nezl. N. a úpravy styku s ní. Žalobce zároveň neoznačil žádného občana EU či státního občana ČR, k němuž by jej vázal partnerský vztah.

15. Toto rozhodnutí bylo rozsudkem zdejšího soudu sp.zn. 77 A 16/2023 ze dne 23. 10. 2024 zrušeno a věc byla vrácena k dalšímu projednání, když soud mj. konstatoval a odůvodnil, proč se neztotožnil se závěrem správních orgánů že žalobce, ač je biologickým rodičem nezl. N., nelze považovat za rodiče občana EU za situace, kdy není v jejím rodném listě zapsán na místě otce.

16. Z opisu z evidence rejstříku trestů fyzických osob vyplývá, že žalobce byl odsouzen Okresním soudu v Děčíně dne 19. 10. 2000 pod sp. zn. 5 T 308/2000 k podmíněnému odnětí svobody ve výměře 10 měsíců se zkušební dobou do 4. 11. 2002 a k trestu propadnutí věci a dále byl týmž soudem odsouzen dne 19. 12. 2000 k souhrnnému podmíněnému trestu odnětí svobody ve výměře 18 měsíců se zkušební dobou do 4. 11. 2004 a k propadnutí věci, přičemž předchozí trest byl zrušen. Rozsudkem zdejšího soudu ze dne 29. 4. 2016 sp.zn. 5 T 6/2015 a rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 3. 10. 2016 sp.zn.11 To 73/2016 byl žalobce odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 132 měsíců, následně byl rozhodnutím ze dne 6. 9. 2021 podmíněně propuštěn a byla mu stanovena zkušební doba do 6. 9. 2028 a stanoven dohled.

17. Ve věci byla vyslechnuta nezl. N., jež potvrdila intenzivní a blízký vztah s otcem, uvedla, že nemá žádné zdravotní problémy.

18. Žalobce ve své výpovědi uvedl, že jeho tři dcery jsou občanky ČR, jeho bratr, u něhož žije, má na území povolený trvalý pobyt, v roce 2006 mu byl povolen za účelem sloučení rodiny. Ve Vietnamu mu v případě návratu nic nehrozí. Ohledně vztahu s nezl. N. vypověděl shodně jako ona.

19. Správní orgány následně dospěly k závěru, že v případě žalobce byly splněny důvody pro uložení povinnosti opustit území členských států Evropské unie dle § 50a odst. 2 písm. c) zákona o pobytu cizinců.

20. Podle § 50a odst. 2 písm. c) zákona o pobytu cizinců „Rozhodnutí o povinnosti opustit území členských států Evropské unie, Islandské republiky, Lichtenštejnského knížectví, Norského království a Švýcarské konfederace policie vydá cizinci, který není držitelem platného oprávnění k pobytu vydaného jiným členským státem Evropské unie a na území pobývá neoprávněně, u něhož nebyly shledány důvody pro zahájení řízení o správním vyhoštění.“ 21. Dle § 174a odst. 1 zákona o pobytu cizinců „Při posuzování přiměřenosti dopadů rozhodnutí podle tohoto zákona správní orgán zohlední zejména závažnost nebo druh protiprávního jednání cizince, délku pobytu cizince na území, jeho věk, zdravotní stav, povahu a pevnost rodinných vztahů, ekonomické poměry, společenské a kulturní vazby navázané na území a intenzitu vazeb ke státu, jehož je cizinec státním občanem, nebo v případě, že je osobou bez státního občanství, ke státu jeho posledního trvalého bydliště. Účastník řízení je povinen v rámci řízení poskytnout ministerstvu veškeré relevantní informace potřebné k posouzení přiměřenosti vydaného rozhodnutí.“ 22. Dle § 174a odst. 2 zákona o pobytu cizinců „Policie v řízení o vydání nového rozhodnutí podle § 101 písm. c) správního řádu o správním vyhoštění nebo o povinnosti opustit území nebo území členských států Evropské unie, Islandské republiky, Lichtenštejnského knížectví, Norského království a Švýcarské konfederace vedeného na žádost cizince zohlední zejména dobu pobytu cizince na území, pobyt jeho nezletilých dětí plnících povinnou školní docházku na území a existenci jiných rodinných nebo společenských vazeb na území; to neplatí, pokud je cizinec zajištěn.“ 23. Žalobce se žalobou domáhá zrušení rozhodnutí žalované, jímž mu byla uložena povinnost opustit území, byla mu stanovena doba k vycestování a bylo konstatováno, že nebyly shledány důvody znemožňující vycestování žalobce a jeho vycestování je možné.

24. V první řadě považoval soud za nezbytné posoudit otázku, zda si správní orgány obstaraly dostatek podkladového materiálu pro posouzení přiměřenosti napadeného rozhodnutí, přičemž dospěl k závěru, že správní orgán I. stupně shromáždil dostatek podkladového materiálu pro učinění objektivního závěru o přiměřenosti napadeného rozhodnutí. Především za tímto účelem provedl výslech žalobce a jeho nezl. dcery N., dále si obstaral rozhodnutí Okresního soudu v Chebu, jímž byl konstatován příbuzenský vztah žalobce k nezl. N. a upraven styk s ní. Spis dále obsahuje opis rejstříku trestů, úřední záznam zachycující dostavení žalobce na pracoviště správního orgánu I. stupně v době jeho nelegálního pobytu na území a rozhodnutí týkající se pobytu žalobce. S ohledem na uvedené má soud zjištěný stav věci pro posouzení otázky přiměřenosti, nejlepšího zájmu nezl. dcery žalobce i pro rozhodnutí věci za dostatečný a v souladu s § 3 správního řádu.

25. Hlavní skupina žalobních námitek směřovala proti posouzení přiměřenosti dopadu rozhodnutí do soukromého a rodinného života dle § 174a zákona o pobytu cizinců a k otázce přezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí v téže souvislosti.

26. Soud považuje za vhodné připomenout, že v rámci soudního přezkumu dle s.ř.s. jsou považována obě rozhodnutí správních orgánů za jeden celek (srovnej rozsudek NSS ze dne 14. 3. 2013, č. j. 4 As 10/2012–48 [23]. S ohledem na to, že rozhodnutí o uložení povinnosti opustit území podle § 50a odst. 2 písm. c) přímo zakládá povinnost vycestovat, tedy vede k reálnému fyzickému odloučení od rodiny, a má tak bezprostřední a samostatné účinky do soukromého a rodinného života, tudíž jde o materiální zásah do základních práv, byly správní orgány povinny posoudit přiměřenost dopadů rozhodnutí do soukromého a rodinného života žalobce.

27. Soud dospěl k závěru, že žalovaný při posuzování přiměřenosti napadeného rozhodnutí přihlížel ke všem relevantním faktorům, které mohly mít na posouzení přiměřenosti dopadu rozhodnutí vliv. Zejména posuzoval kritéria dle § 174a zákona o pobytu cizinců ve vztahu k délce žalobcova předchozího pobytu na území ČR a jeho vztahu s dcerami, když víc důvodů žalobce ve spojitosti s přiměřeností ve správním řízení, ani v žalobě, neuvedl. Žalovaný vzal v úvahu pobytovou historii žalobce, důvod zrušení jeho trvalého pobytu, jímž bylo žalobcovo odsouzení za závažnou úmyslnou trestnou činnost, zabýval se jeho rodinnou situací a vztahy k dcerám, zejména k nezl. dceři N. a dále se zabýval i jejími potřebami. Žalovaný posoudil všechna kritéria týkající se přiměřenosti zásahu do soukromého a rodinného života žalobce a jeho dcer uvedená v § 174a zákona o pobytů cizinců kdy starší dcery jsou již zletilé a zcela samostatné, žalovaný se zabýval rodinným životem žalobce, kdy tento žije se svým bratrem, není ženatý ani nemá blízký partnerský vztah, vzal v úvahu i zdravotní stav žalobce i jeho dětí, kdy všichni jsou zdraví. Žalovaný vzal v úvahu věk nezl. N., skutečnost, že tato má běžné potřeby odpovídající jejímu věku, již není na žalobci závislá, byť je s ním v častém styku a má s ním blízký citový vztah, zároveň je již ve věku, kdy se již přirozeně osamostatňuje, a odloučení od žalobce již byla v minulosti vystavena v souvislosti s jeho několikaletým výkonem nepodmíněného trestu odnětí svobody, v úvahu vzal i to, že její výchovu zajišťuje matka. Správní orgány zároveň vycházely z toho, že žalobce neuvedl žádné skutečnosti nasvědčující možné hrozbě skutečného nebezpečí, jež by mu mohlo hrozit v zemi původu, a nebyly zjištěny žádné okolnosti a překážky, jež by žalobci bránily v návratu do Vietnamu, a jež by byly v rozporu s principem non – refoulement. Žalobce neuvedl konkrétní skutečnosti svědčící o prvcích závislosti mezi jím a jeho dcerami vyplývající např. ze speciálních potřeb pramenících ze zdravotních problémů, v důsledku nichž by v případě odcestování žalobce byly dcery žalobce, či on sám, vystaveny např. vážnému riziku závažného a nevratného zhoršení zdravotního stavu. Správní orgány zároveň konstatovaly, že žalobce pozbyl trvalého pobytu, tedy nejvyššího možného oprávnění k pobytu, v důsledku úmyslné závažné trestné činnosti, jíž se dopouštěl zcela vědomě bez ohledu na možné dopady svého jednání do soukromého a rodinného života s tím, že z hlediska trestní zachovalosti je pro něj problémem získání pobytového oprávnění do doby, než dojde k zahlazení odsouzení, přičemž vstup na území mu bude umožněn pouze v omezeném rozsahu na krátkodobé vízum či může získat dlouhodobé vízum či povolení k pobytu v jiném členském státě EU. Žalovaný nezpochybňoval intenzitu vazeb žalobce s dcerami, zejm. s nejmladší N., s tím, že si je vědom zásahu rozhodnutí do nich, avšak nikoli v míře nepřiměřené. Správní orgány vzaly v úvahu závažnost, druh protiprávního jednání žalobce, délku jeho pobytu na území, věk, zdravotní stav, rodinné a ekonomické poměry na území ČR, jeho společenské a kulturní vazby navázané na území, intenzitu vazeb ke státu, jehož je státním občanem.

28. Soud souhlasí se závěrem, že realizací vydaného rozhodnutí nedojde k ohrožení řádného vývoje nezl. N., jež může na území ČR fungovat i bez trvalé přítomnosti žalobce, stejně tak jako v době, kdy byl žalobce v několikaletém výkonu trestu odnětí svobody, který mu byl uložený v délce 11 let za spáchání zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a jedy dle § 283 odst. 1 a odst. 2 písm. a) a odst. 3 písm. c) trestního zákoníku, kdy se žalobce na této trestné činnosti podílel ve velkém rozsahu a v rámci organizované skupiny. Dále vzaly správní orgány v úvahu, že žalobce je v produktivním věku, neuvedl žádný zdravotní důvod, jenž by mu bránil ve vycestování z ČR, přičemž vzaly v úvahu i to, že ve Vietnamu má žalobce minimálně bratra, hovoří vietnamsky. V souvislosti se zajišťováním materiálních potřeb nezl. N. žalobcem vzal žalovaný v úvahu, že žalobce není oprávněn k jakékoli výdělečné činnosti na území ČR. Zároveň správní orgány správně zhodnotily, že nezl. N. je třeba považovat za rodinného příslušníka žalobce, byť tento není v jejím rodném listě uveden, přičemž v té souvislosti vycházely z výše uvedeného rozhodnutí Okresního soudu v Chebu a unijního práva, jež chrání nejen formální právní vztahy v rodinách občanů EU a občanů třetích zemí, ale chrání také rodinné vztahy biologické povahy. Soud rovněž nehodlá jakkoliv rozporovat integrovanost žalobce do české společnosti, avšak nutno připomenout, že tu sám žalobce znevážil, když nerespektoval právní řád ČR, a páchal vědomě protiprávní činnost, za niž byl následně odsouzen, tedy se do této nepříznivé situace dostal žalobce výlučně vlastním vědomým protiprávním počínáním, kdy mu musely být známy možné následky takového jednání nejen pro něj osobně, ale i pro jeho dcery, a přesto byl ochoten vystavit sebe i je nebezpečí plynoucímu z jeho protiprávní činnosti.

29. Přiměřenost dopadů rozhodnutí do soukromého a rodinného života žalobce pak správní orgány porovnaly s veřejným zájmem ČR na tom, aby na jejím území nepobývaly osoby bez platného oprávnění k pobytu, a na tom, aby byly respektovány zákony ČR a vydaná rozhodnutí a v té souvislosti dospěly k názoru, že s ohledem na výše uvedené okolnosti včetně důvodů zrušení žalobcova pobytového oprávnění hovoří o nedostatečném respektu k českým právním předpisům, a napadené rozhodnutí je v zájmu ČR. Správní orgány dospěly k závěru, že veřejný zájem státu na tom, aby na jeho území pobývali jen cizinci s platným pobytovým oprávněním, převážil nad zájmem žalobce na ochraně jeho soukromého a rodinného života s tím, že zájmy státu nelze bagatelizovat s ohledem na nutnost respektování pravidel zákona o pobytu cizinců, jež je nezbytné pro řádné fungování migračního systému. proto dospěly k závěru, že napadené rozhodnutí lze hodnotit jako přiměřené. Soud nepřisvědčil ani námitce žalobce týkající se nepřezkoumatelnosti rozhodnutí pro nedostatek zhodnocení zájmu nezl. N., neboť se neztotožnil s námitkou žalobce, že napadené rozhodnutí obsahuje pouze formální a paušalizované zhodnocení rodinné situace. V té souvislosti totiž nelze přehlédnout, že žalobce ani nezletilá N. neuvedli žádné skutečnosti, jež by svědčily o okolnostech lišících se od jiných osob v obdobném postavení.

30. Žalobce dále namítal, že se žalovaný nedostatečně zabýval posouzením otázky nebezpečí, jež žalobce představuje pro veřejný pořádek. V té souvislosti při ústním jednání poukázal na závěry rozhodnutí NSS č.j. 22 Azs 19/2026-44 ze dne 23. 4. 20256, kterým bylo rozhodnuto o kasační stížnosti proti rozhodnutí zdejšího soudu č.j. 30 A 10/2025-66 ze dne 18. 11. 2025, kterým byla zamítnuta žaloba žalobce, jíž se domáhal zrušení rozhodnutí, kterým byla zamítnuta žádost o přechodný pobyt žalobce jakožto rodinného příslušníka občana EU. V té souvislosti žalobce při ústním jednání zdůraznil zejména povinnost správního orgánu posoudit, zda žalobce s ohledem na své chování představuje skutečné, aktuální a dostatečně závažné ohrožení veřejného pořádku, tj. že ke dni rozhodnutí správního orgánu musí představovat závažné ohrožení veřejného pořádku, jež musí být skutečné, aktuální a dostatečně závažné. Zdůraznil, že tato úvaha je ze své podstaty zaměřena do budoucna, tudíž nestačí pouze odkaz na minulé chování stěžovatele, od něhož navíc uplynulo již více let. Minulé chování je relevantní pouze pokud může přiměřeně pravděpodobně napovědět o jeho současném a budoucím chování, a tak tomu v případě žalobce není.

31. Soud se s touto argumentací neztotožňuje z důvodu, že je třeba důsledně rozlišovat mezi řízením na něž se žalobce odvolává, jehož předmětem byla otázka získání pobytového oprávnění, a mezi předmětem tohoto řízení, jímž je stanovení povinnosti opustit území. Podstatou aktuálně posuzované věci již není prioritně otázka, zda žalobce představuje závažné ohrožení veřejného pořádku, ale zda na území pobývá bez platného pobytového oprávnění, a zda jsou splněny zákonné podmínky pro vydání návratového rozhodnutí. Je zcela legitimním veřejným zájmem státu, aby na jeho území pobývaly pouze osoby s oprávněním k pobytu, a z tohoto důvodu již správní orgány s ohledem na absenci pobytového oprávnění žalobce nemusely posuzovat, zda ohrožení veřejného pořádku je skutečné, aktuální a závažné. Odlišná situace by nastala, pokud by správní orgány své rozhodnutí o povinnosti opustit území opíraly pouze o tvrzení, že žalobce představuje nebezpečí pro veřejný pořádek, neboť v takovém případě by skutečně bylo nutné zkoumat aktuálnost a závažnost takového rizika, avšak to není případ žalobce. Žalovaný byl proto s ohledem na charakter řízení povinen zabývat se zejména dopady rozhodnutí do soukromého a rodinného života žalobce, otázkou proporcionality, délkou pobytu žalobce, jeho rodinnými vazbám, zájmem nezl. N. a případnými překážkami vycestování, což učinil. Soud se se závěry správních orgánů týkajícími se mj. posouzení přiměřenosti dopadu rozhodnutí do soukromého a rodinného života žalobce a nejlepšího zájmu jeho nezletilé dcery, jež byly poměřeny s veřejnými zájmy, zcela ztotožňuje. S ohledem na výčet žalobcem tvrzených důvodů nepřiměřenosti napadeného rozhodnutí a kritéria stanovená v § 174a zákona o pobytu cizinců, neshledal soud napadené rozhodnutí nepřiměřeným, nezákonným ani nepřezkoumatelným. Naopak, toto obsahuje zásadní a relevantní argumentaci, která svým obsahem bez ponechání pochybností objasňuje, z jakých podkladů žalovaný vycházel, jak je hodnotil a jakým způsobem ke svým závěrům došel.

32. Současně nelze dospět ani k názoru, že by byl postup správních orgánů v rozporu s čl. 10 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen Listina), neboť jak vyplývá z rozhodnutí, byly splněny předpoklady k vydání rozhodnutí, tudíž i následný zásah do rodinného a soukromého života nalézá zákonný podklad, jak Listina vyžaduje. Soud odkazuje na rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 15. 3. 2021, č. j. 32 A 5/2020 – 29 „

46. Z judikatury Nejvyššího správního soudu vyplývá, že správní orgány jsou povinny zabývat se nad rámec povinnosti dle § 174a zákona o pobytu cizinců i možným porušením čl. 8 EÚLP, který je přímo aplikovatelný a má přednost před zákonem … v situaci, kdy cizinec před správními orgány sám nepřiměřenost zásahu do svého soukromého a rodinného života a porušení čl. 8 EÚLP dostatečně konkrétně namítne ….

47. V souladu s čl. 8 EÚLP smí veřejná moc zasáhnout do osobní sféry jednotlivce, pokud tím sleduje legitimní cíl a v rozsahu nezbytném a přiměřeném tomuto cíli. Nepřiměřeným zásahem do soukromého a rodinného života cizince v kontextu čl. 8 EÚLP může být zpravidla jen dlouhodobý zákaz pobytu.“ či rozsudek NSS ze dne 30. 4. 2020, č. j. 9 Azs 54/2020 – 32, který se zabýval obdobnými skutkovými okolnostmi a jehož závěry lze aplikovat i na případ žalobce„

23. Žalovaná při poměřování přiměřenosti přihlédla k rodinné situaci stěžovatele, zároveň však musela zohlednit další okolnosti, zejména zájem státu na tom, aby zde pobývaly pouze osoby s platným povolením k pobytu či jiným titulem umožňujícím pobyt na území České republiky.“ Je nezbytné zohlednit zájem státu na tom, aby zde pobývaly pouze osoby s platným povolením k pobytu či jiným titulem umožňujícím pobyt na území ČR. Všem výše uvedeným požadavkům správní orgány dostály. Soud rovněž podotýká, že znění čl. 8 odst. 2 Úmluvy poskytuje demonstrativní výčet kritérií, která je nutno naplnit, přičemž z jejich obsahu lze vyvodit, že jejich cílem je zmíněná ochrana veřejného zájmu.

33. S ohledem na uvedené soud shledal napadené rozhodnutí v souladu s § 2 odst. 1 správního řádu, neboť jeho odůvodnění a závěry jsou v souladu se zákonem o pobytu cizinců na území ČR, stejně tak s Listinou základních práv a svobod, Úmluvou či Ústavou ČR. Soud se tedy se závěry žalovaného plně ztotožňuje, a žalobu proto v souladu s ust. § 78 odst. 7 s.ř.s. jako nedůvodnou zamítl, neboť nelze přisvědčit žalobci, že žalovaný postupoval nezákonně či že jeho závěry byly nepřezkoumatelné nebo nenacházely oporu ve správním spise. Rozhodnutí bylo vydáno v souladu se zákonem, na základě dostatečně zjištěného skutkového stavu a bylo též způsobem odpovídajícím povaze a okolnostem věci odůvodněno a není proto nepřezkoumatelné (výrok I.).

VI. Náklady řízení

34. Žalobce neměl v soudním řízení úspěch, proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalovaný byl v řízení před soudem úspěšný, z obsahu spisu je však patrno, že mu žádné náklady nad rámec běžné úřední činnosti nevznikly. Soud proto v souladu s ustanovením § 60 odst. 1 s. ř. s. rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost u Nejvyššího správního soudu do dvou týdnů od jeho doručení. Lhůta je zachována, byla-li kasační stížnost podána u Krajského soudu v Plzni. V Plzni dne 13. 7. 2026 Mgr. Jaroslava Křivánková v.r. samosoudkyně Shodu s prvopisem potvrzuje H. K.