35 A 31/2026

Rubrum

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Plzni rozhodl samosoudcem Mgr. Janem Šmakalem ve věci žalobce: A. F. K., narozený X, státní příslušník X, toho času v Zařízení pro zajištění cizinců Vyšní Lhoty, zastoupený advokátkou Mgr. Petrou Lukšíkovou, sídlem Panská 895/6, Praha, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, sídlem Nad Štolou 936/3, Praha, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného č. j. OAM-826/BA-BA02-BA03-Z-2026 ze dne 1. 7. 2026. takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

I. Řízení před žalovaným

1. Žalobce byl dne 18. 6. 2026 zajištěn za účelem správního vyhoštění. Dne 24. 6. 2026 podal v zařízení pro zajištění cizinců žádost o udělení mezinárodní ochrany.

2. Rozhodnutím ze dne 1. 7. 2026 jej žalovaný zajistil podle § 46a odst. 1 písm. e) zákona o azylu, neboť dospěl k závěru, že je nebezpečí, že by žalobce mohl mařit nebo ztěžovat výkon rozhodnutí o vyhoštění. Dobu zajištění žalovaný stanovil na 110 dnů s tím, že po této době lze předpokládat nabytí právní moci rozhodnutí o mezinárodní ochraně.

3. Žalobce je evidován v Schengenském informačním systému (SIS) s platností do 11. 10. 2026 a zadávajícím státem je Maďarsko. V Maďarsku byl žalobce v roce 2021 ve výkonu trestu na 13 měsíců za převaděčství. Do České republiky přicestoval již v době, kdy měl zákaz vstupu a pobytu na území členských států z důvodu páchané trestné činnosti v Maďarsku V České republice měl žalobce do 19. 2. 2025 platné povolení k pobytu. To mu nicméně bylo ukončeno, neboť byl odsouzen za spáchání trestného činu legalizace výnosu z trestné činnosti k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v délce 2 let. V České republice byl žalobce odsouzen ještě jednou v roce 2025 za krádež k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v délce 2 měsíců. Žalobce již v minulosti o mezinárodní ochranu žádal. Ta mu nebyla udělena. Žalobce nemá žádné finanční prostředky. Ty si ani není schopen legální cestou obstarat. Nelze tedy očekávat, že by byl dostupný pro účely pobytových kontrol nebo že by plnil povinnost hlásit se na policii. Povinnost setrvat v pobytovém zařízení otevřeného typu by neuposlechl, což lze dovodit z jeho předchozího protiprávního jednání. Podle žalovaného tedy žalobce podal žádost o mezinárodní ochranu až v reakci na zajištění ze strany policie a hrozbu nuceného návratu do vlasti, jinak by pro to neměl důvod. Možnost uložení zvláštních opatření podle § 47 zákona o azylu žalovaný vyloučil právě pro předpokládatelný nedostatek spolupráce žalobce se státními orgány. Žalobce sice uvedl, že je HIV pozitivní a má astma. V zařízení pro zajištění cizinců je cizincům po dobu zajištění k dispozici zdravotní péče, tedy i dostatek vhodných léků. Žalobce podle protokolu o procesních zárukách žalobce od Správy uprchlických zařízení trpí závažným onemocněním a z jejich pohledu je zařazen mezi zranitelné osoby. Podle žalovaného nevyžaduje žalobce žádné zvláštní potřeby a procesní záruky.

II. Řízení před soudem

4. Proti rozhodnutí žalovaného o zajištění žalobce brojil žalobou. Žalobce měl zajištěné bydlení u své partnerky. Žalovaný zcela pominul existenci sociálního zázemí žalobce, přičemž měl přistoupit k uložení zvláštních opatření. Žádost o mezinárodní ochranu nebyla podána účelově. Žalobce byl dne 15. 6. 2026 podmíněně propuštěn z výkonu trestu odnětí svobody a bezprostředně po svém propuštění dobrovolně kontaktoval policii a aktivně začal řešit svou pobytovou situaci. Žalovaný se ani nezabýval tím, že byl žalobce podmíněně propuštěn z výkonu trestu odnětí svobody. Lze tedy důvodně očekávat, že žalobce povede na svobodě řádný život. Napadené rozhodnutí shledával nezákonné rovněž proto, neboť se žalovaný dostatečně nezabýval jeho zdravotním stavem. Žalobce je dlouhodobě HIV pozitivní a trpí závažným chronickým infekčním onemocněním, které vyžaduje celoživotní specializovanou léčbu. Je dlouhodobě sledován ve specializovaném HIV centru Fakultní nemocnice Bulovce, kde mu je zároveň předepisována antiretrovirová léčba. Podstatou jeho léčby je pravidelné užívání předepsaných léčiv. Žalovaný se nicméně nezabýval tím, zda bude žalobci po omezení jeho svobody zajištěna jeho medikace a umožněny pravidelné kontroly v nemocnici. Žalobce rovněž trpí chronickým astmatem, které vyžaduje pravidelnou medikaci a odbornou péči. Ani dopady do soukromého a rodinného života žalobce se žalovaný nezabýval.

5. Žalovaný považoval žalobu za nedůvodnou. Žaloba zcela ignorovala pobytovou minulost žalobce na území členských států. Žalobce nerespektoval lhůtu k vycestování z Maďarska a rozhodl se vrátit do České republiky. Zajištěné ubytování neznamenalo, že by žalovaný nemohl přistoupit k zajištění cizince. Co se týče námitek ohledně zdravotního stavu žalobce a neuložení tzv. zvláštních opatření žalovaný odkázal na odůvodnění napadeného rozhodnutí.

III. Procesní úvahy soudu Rozsah přezkumu

6. Podle závěrů rozsudku Soudního dvora EU ve věcech C-704/20 a C-39/21 Staatssecretaris van Justitie en Veiligheid ze dne 8. 11. 2022 se krajský soud nemůže omezit na přezkum zákonnosti rozhodnutí o zajištění v mezích žalobních bodů. Musí přihlížet i k vadám a nezákonnostem rozhodnutí, které zjistí sám, bez ohledu na námitky uplatněné žalobcem.

7. Těmto závěrům Soudního dvora je třeba rozumět v tom smyslu, že krajský soud není vázán žalobními body (výjimka z § 75 odst. 2 s. ř. s.) a nad jejich rámec zohlední skutkové a právní otázky, které v řízení vyšly najevo. To jsou otázky, které vyplynuly z obsahu spisu, popřípadě z průběhu řízení, byť třeba na základě aktivity soudu. Oproti tomu soud není oprávněn bez omezení vyhledávat a ověřovat každý možný důvod nezákonnosti a verifikovat každou jednotlivou rozhodnou otázku. Přezkumná povaha řízení a zásadní uplatnění projednací zásady vyplývající z použitelného vnitrostátního práva stále (ještě) odpovídají požadavkům Soudního dvora.

8. Krajský soud v Plzni tedy souhlasí se závěry Krajského soudu v Brně vyjádřenými v rozsudku č. j. 34 Az 36/2022-32 ze dne 21. 11. 2022, č. 4439/2023 Sb. NSS po jejich doplnění o podstatné hledisko: správní soud je oprávněn, resp. povinen identifikovat případné další nezákonnosti zajištění cizince, pokud v řízení vyjdou najevo.

IV. Posouzení věci

9. Žaloba není důvodná.

10. Ve věci byly formálně dány důvody se domnívat, že žalobce podal svou žádost pouze s cílem vyhnout se hrozícímu návratu, vydání nebo předání a že mírnější opatření nebudou účinná.

11. Žalovaný zajistil žalobce podle § 46a odst. 1 písm. e) zákona o azylu. Podle tohoto ustanovení může Ministerstvo vnitra v případě nutnosti rozhodnout o zajištění žadatele o udělení mezinárodní ochrany v zařízení pro zajištění cizinců, nelze-li účinně uplatnit zvláštní opatření, jestliže byla žádost o udělení mezinárodní ochrany podána v zařízení pro zajištění cizinců a existují oprávněné důvody se domnívat, že žádost o udělení mezinárodní ochrany byla podána pouze s cílem vyhnout se hrozícímu návratu, vydání nebo předání, nebo je pozdržet, ačkoliv mohl požádat o udělení mezinárodní ochrany dříve. Podání žádosti o mezinárodní ochranu 12. První podmínkou zajištění žalobce bylo podání žádosti o mezinárodní ochranu. Její podání nebylo ve věci sporné, účastníci se na jejím podání shodli. V této souvislosti soud pochybení žalovaného neshledal. Podání žádosti pouze s cílem vyhnout se hrozícímu vycestování 13. Druhou podmínkou je existence oprávněných důvodů se domnívat, že žádost o udělení mezinárodní ochrany byla podána pouze s cílem vyhnout se hrozícímu návratu, vydání nebo předání.

14. Pro naplnění důvodu zajištění podle § 46a odst. 1 písm. e) zákona o azylu postačí zjištění, že existují oprávněné důvody se domnívat, že žádost o mezinárodní ochranu byla podána pouze s cílem vyhnout se hrozícímu vyhoštění, vydání nebo předání, nebo je pozdržet (k významu slova „pouze“ srov. rozsudky KS v Plzni č. j. 17 A 121/2019-74 ze dne 24. 7. 2019, odst. 26–27; č. j. 35 A 27/2024-25 ze dne 5. 9. 2024, odst. 13–14): skutečnost, že žadatel uvádí skutečnosti, které mohou být při meritorním posouzení shledány azylově relevantními, zajištění nevylučuje. Vážně míněná žádost o mezinárodní ochranu podaná v zajištění zůstává „pouze“ účelovou, jestliže z okolností případu (např. dosavadní jednání cizince, délka pobytu na území, osobní poměry apod.) plyne motivace žadatele zdržet nebo zmařit výkon rozhodnutí o návratu (srov. rozsudky NSS č. j. 10 Azs 284/2016-35 ze dne 15. 2. 2017 a č. j. 4 Azs 9/2017-31 ze dne 28. 2. 2017). S přihlédnutím ke znění čl. 10 odst. 4 písm. e) směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2024/1346 (dále také „přijímací směrnice“) je tedy nezbytné, aby žádost o mezinárodní ochranu měla účel mařit výkon rozhodnutí o návratu a představovala tak zneužití práva, nikoliv jeho využití (ke zneužití práva jako podmínce zajištění srov. rozsudek NSS č. j. 1 Azs 349/2016- 48 ze dne 28. 6. 2017 nebo stanovisko generálního advokáta Soudního dvora Evropské unie ve věci C-534/11 Arslan).

15. Dobrověrné podání žádosti o mezinárodní ochranu po zajištění sleduje dva propojené účely: žadatel se brání nucenému opuštění státu jako průvodní jev toho, že zde především hledá mezinárodní ochranu. O zneužití práva je možné uvažovat v situaci opačné, tedy pokud by žadatel usiloval o mezinárodní ochranu pouze za účelem mařit návrat, vydání nebo předání (a nestál o mezinárodní ochranu, případně věděl, že její podmínky nesplňuje), nebo pokud by účel mařit představoval hlavní účel žádosti (žadatel chce vyhoštění zdržet a zároveň spoléhá se na to, že mu mezinárodní ochrana může být i poskytnuta). Skutečnost, že žadatel mohl požádat o udělení mezinárodní ochrany dříve, je v takových případech jedním z možných znaků účelovosti, bez dalšího ji však neprokazuje [srov. opět čl. 10 odst. 4 písm. e) přijímací směrnice.

16. V poměrech souzené věci to znamená, že si žalovaný měl učinit konkrétními skutečnostmi podložený závěr, zda existují oprávněné důvody se domnívat, že žalobce svou žádost podal toliko s účelem mařit výkon rozhodnutí o vyhoštění.

17. To žalovaný dovodil na základě toho, že žalobce pobýval na území České republiky na základě platného povolení k pobytu. To mu však bylo dne 19. 2. 2025 ukončeno, neboť byl odsouzen za spáchání úmyslného trestného činu legalizace výnosu z trestné činnosti. Do České republiky přicestoval žalobce již v době, kdy měl zákaz vstupu a pobytu na území členských států EU z důvodu páchání trestné činnosti v Maďarsku. Žalobce je tedy veden v SIS jako státní příslušník třetí země, na kterého se vztahuje rozhodnutí o navrácení s platností do 11. 10. 2026. Žalobce také již dříve neúspěšně žádal o mezinárodní ochranu.

18. Žalobce tedy žádost o mezinárodní ochranu podal až po zajištění, přičemž z průběhu správního řízení nevyplynulo, že by se jeho postavení od minulé žádosti nějak zásadně změnilo. Také nevyplynul žádný důvod, proč aktuální žádost nepodal dříve.

19. Lze tedy shrnout, že výše uvedená zjištění poskytují dostatečnou a konkrétní oporu pro oprávněnou domněnku žalovaného, že hlavním a nejspíš i jediným účelem žádosti žalobce bylo vyhnout se nucenému výkonu rozhodnutí o vyhoštění, nebo jej alespoň ztížit. Jde ostatně o typické důvody odůvodňující rozhodnutí podle § 46a odst. 1 písm. e) zákona o azylu. Zdravotní stav žalobce 20. Větší část své argumentace žalobce věnoval svému zdravotnímu stavu. Žalovaný dle něho neměl jeho zdravotní stav dostatečně posoudit, když se omezil na obecné konstatování, že v zařízení pro zajištění cizinců je zajištěna zdravotní péče. Nebyl tedy zohledněn případný dopad zajištění na zdravotní stav žalobce. Tato námitka není důvodná.

21. Žalobce uvedl, že je HIV pozitivní a trpí chronickým astmatem. Tyto skutečnosti vyplývají i ze správního spisu. Soud vyhodnotil, že se žalovaný zdravotním stavem žalobce zabýval dostatečně. V napadeném rozhodnutí uvedl, že neshledal pro posouzení otázky zvláštních potřeb žalobce žádné důvody, které by znemožňovaly jeho zajištění a vedení řízení ve věci mezinárodní ochrany při ponechání žalobce v zařízení pro zajištění cizinců. Zdůraznil, že v zařízení je po celou dobu zajištění pro cizince k dispozici zdravotní péče, tedy i dostatek vhodných léků. Žalobce zdůrazňoval nutnost v pokračování antiretrovirové léčby, jejíž podstatou je každodenní pravidelné užívání předepsaných léčiv. Žalovaný uvedl, že v zajištění je k dispozici zdravotní péče, tedy i dostatek léků. Pobyt v zařízení mu tedy v užívání léků nijak nebrání.

22. Co se týče sledování žalobce ve Fakultní nemocnici Bulovka a případných kontrol: Žalobce před policií dne 18. 6. 2026 sdělil, že předtím, než nastoupil do výkonu trestu odnětí svobody a následně i při něm, navštěvoval lékaře každé tři měsíce. Z lékařské zprávy ze dne 14. 4. 2026 z Fakultní nemocnice Bulovka dále vyplývá, že se má žalobce na kontrolu a odběry dostavit až v říjnu roku 2026, žalobce je přitom napadeným rozhodnutím zajištěn do 11. 10. 2026. Ani kontroly žalobce ve fakultní nemocnici tedy nebrání v zajištění žalobce. Žalobce také dříve s HIV a astmatem strávil přibližně 20 měsíců ve vazbě a výkonu trestu odnětí svobody v České republice 23. Nadto provozovatele azylového zařízení tíží povinnost posoudit, zda má žadatel o udělení mezinárodní ochrany zvláštní potřeby. Ty se budou týkat zdravotního stavu či zdravotních omezení [§ 10 písm. g) zákona o azylu]. Provozovatel také posoudí, zda žadatel potřebuje zvláštní procesní záruky a výsledek posouzení předá ministerstvu (§ 81 odst. 2 zákona o azylu). Žalovaný je pak při rozhodování o zajištění povinen zohlednit výsledek posouzení provozovatele azylového zařízení a přihlédne k němu po celou dobu trvání zajištění (§ 46a odst. 3 zákona o azylu). Ve správním spise se nachází listina ze dne 25. 6. 2026 označená jako procesní záruky. Dle listiny byl žalobce správou uprchlických zařízení zařazen mezi zranitelné osoby, neboť trpí závažným onemocněním. Správa uprchlických zařízení ale dospěla k závěru, že žalobce nepotřebuje zvláštní procesní záruky. Žalovaný tudíž v napadeném rozhodnutí shrnul, že žalobce nevyžaduje žádné zvláštní potřeby a procesní záruky.

24. To odpovídá čl. 13 odst. 1 přijímací směrnice, podle které žadatelé se zvláštními potřebami při přijetí nesmějí být zajištěni, pokud by to ohrozilo jejich tělesné a duševní zdraví. Jsou-li zajištěni žadatelé se zvláštními potřebami při přijetí, členské státy zajistí, aby byli pravidelně kontrolováni a aby se jim včas dostávalo náležité podpory s přihlédnutím k jejich konkrétní situaci, včetně jejich tělesného a duševního zdraví. K žadatelům se zvláštními potřebami při přijetí řadí směrnice i osoby trpící závažnou chorobou (čl. 24 směrnice).

25. Účelem vymezení žadatelů se zvláštními potřebami (dříve „zranitelných osob“) je identifikace těch osob, u nichž je zajištění nevhodné, protože by mělo nepříznivé dopady na jejich fyzický či psychický stav, případě by vyžadovalo přijetí zvláštních opatření procesní či věcné povahy. I onemocnění relativně závažné povahy, která jsou kompenzována nebo na která je cizinec adaptován, a pro která lze v zařízení pro zajištění cizinců dodržet odpovídající léčebný režim, proto není možné hodnotit jako vážné onemocnění odůvodňující konstatování zranitelnosti cizince (srov. přiměřeně rozsudky NSS č. j. 10 Azs 280/2017-33 ze dne 13. 2. 2019, č. j. 6 Azs 355/2020-36 ze dne 2. 9. 2021, a rozsudky KS v Plzni č. j. 17 A 74/2020-48 ze dne 26. 10. 2020 a č. j. 17 A 33/2023- 31 ze dne 11. 1. 2024).

26. Je důvod žalobce hodnotit jako žadatele se zvláštními potřebami. Z dosavadního průběhu řízení před soudem a žalovaným však nevyplynulo, že by vyžadoval specifický režim, který by v zařízení pro zajištění cizinců nebylo možné dodržet. Rozhodnutí žalovaného je tedy v této otázce po právu. Stejně tak není důvod se domnívat, že zajištění se za stávajících faktických podmínek v Balkové stalo nezákonným z důvodu nějaké změny ať již zdravotního stavu či úrovně lékařské péče. Neúčinnost zvláštních opatření 27. Další žalobní námitky směřovaly proti neuplatnění zvláštních opatření podle § 47 odst. 1 zákona o azylu. Zvláštním opatřením se rozumí rozhodnutím ministerstva uložená povinnost žadatele o udělení mezinárodní ochrany a) zdržovat se v přijímacím nebo pobytovém středisku určeném ministerstvem, nebo b) osobně se hlásit ministerstvu v době ministerstvem stanovené.

28. Napadené rozhodnutí je v tomto ohledu přezkoumatelné, neboť obsahuje srozumitelné a dostatečné důvody pro závěr o nezbytnosti zajištění žalobce.

29. Účelem zajištění žadatele o mezinárodní ochranu podle § 46a odst. 1 písm. e) zákona o azylu není pouze zabezpečit jeho účast v řízení o mezinárodní ochraně, ale především zabezpečit jeho dostupnost pro výkon rozhodnutí o vyhoštění pro případ, že by se toto rozhodnutí stalo vykonatelným v důsledku negativního výsledku řízení o mezinárodní ochraně. Při posouzení účinnosti zvláštních opatření podle § 47 zákona o azylu pak je třeba přihlédnout k důvodu zajištění a hodnotit, zda by uložením pouze zvláštního opatření nebyl zmařen cíl, k němuž by jinak zajištění směřovalo. Je proto namístě zohlednit mimo jiné i pobytovou historii žadatele o mezinárodní ochranu (srov. rozsudky NSS č. j. 1 Azs 349/2016-48 ze dne 28. 6. 2017, č. j. 1 Azs 119/2018-28 ze dne 7. 2. 2019 a přiměřeně i usnesení rozšířeného senátu NSS č. j. 5 Azs 20/2016- 38 ze dne 28. 2. 2017, č. 3559/2017 Sb. NSS).

30. Jakkoliv nelze paušálně vyloučit možnost uložení zvláštních opatření v případech existence důvodu zajištění podle § 46a odst. 1 písm. e) zákona o azylu, jejich neúčinnost bude častější než v případě zvažování alternativ k jiným důvodům zajištění. Správnímu orgánu nic nebrání, aby stejné okolnosti zohlednil jak při zvažování nutnosti zajištění, tak při souběžných úvahách o účinnosti zvláštních opatření – v zásadě jde totiž o vzájemně se překrývající a doplňující úvahy, při kterých mohou být tytéž okolnosti důvodem jak pro zajištění, tak pro vyloučení aplikace zvláštních opatření (srov. rozsudky NSS č. j. 1 Azs 126/2018-33 ze dne 7. 2. 2019, č. j. 4 Azs 105/2017-24 ze dne 14. 7. 2017).

31. Těmto požadavkům napadené rozhodnutí odpovídá. Vychází z toho, že žalobce nemá na území ČR žádný majetek. Nedisponuje ani finančními prostředky, tudíž nemůže nabídnout ani finanční záruku. Žalobce si nemůže finanční prostředky legální cestou obstarat, neboť se nachází na území ČR neoprávněně. Nemá zde ani žádné rodinné příslušníky. Žalobce sice již před policií hovořil o své přítelkyni a jako svou adresu pobytu uváděl rodinný dům v Praze, v němž bydlí jeho přítelkyně a její matka. To však k uložení zvláštních opatření nepostačuje. Nelze totiž přehlédnout, že žalobce byl opakovaně soudně trestán. Prvotně v Maďarsku, kde mu následně bylo uloženo správní vyhoštění, přičemž žalobce ve stanovené době nevycestoval z území členských států EU. Namísto toho vycestoval do ČR, kde byl odsouzen za další trestnou činnost a bylo mu zrušeno pobytové oprávnění. Jeho osobní historie tedy zjevně vypovídá o tom, že žalobce nerespektuje nejen právní řád České republiky.

32. Při rozhodování žalovaného tedy nebylo lze očekávat, že se žalobce dobrovolně podrobí uloženým omezením a bude k dispozici pro řízení o udělení mezinárodní ochrany, případně řízení o vyhoštění, tedy že zvláštní opatření bude dostatečné (srov. přiměřeně rozsudek NSS č. j. 5 Azs 107/2020-46 ze dne 25. 6. 2020, č. 4058/2020 Sb. NSS, odst. 55– 56). V řízení před soudem se na tom nic nezměnilo. Stanovená doba zajištění 33. Žalobce nenamítl ničeho ohledně stanovené doby zajištění. Soud proto pouze obecně uvádí, že neshledal pochybení ani ve vztahu ke stanovené době zajištění: rozhodnutí žalovaného je v tomto ohledu dostatečně a přiléhavě odůvodněno.

34. V typovém případě zajištění podle § 46a odst. 1 písm. e) zákona o azylu je účel zajištění z povahy věci provázán s délkou řízení o mezinárodní ochraně. Účelem zajištění je potřeba překlenout dobu, po kterou je vedeno řízení o mezinárodní ochraně, které bylo zahájeno účelovou žádostí cizince. Doba zajištění podle tohoto ustanovení se proto bude odvíjet od předpokládané délky řízení o mezinárodní ochraně. Cizince nelze zajistit na dobu kratší, než je doba řízení o mezinárodní ochraně – opačný postup by vedl ke zmaření účelu institutu zajištění dle § 46a odst. 1 písm. e) zákona o azylu (srov. rozsudek NSS č. j. 1 Azs 363/2017-38 ze dne 23. 1. 2019).

35. Právě z tohoto hlavního účelu zajištění a jeho vazby na řízení o mezinárodní ochraně žalovaný vycházel. Výslednou dobu zajištění 110 dnů stanovil jako zákonnou lhůtu pro rozhodnutí o mezinárodní ochraně v rámci tzv. zrychleného řízení při posuzování žádosti zjevně nedůvodné, tj. 90 dnů, 10 dnů odpovídající lhůtě k podání žaloby proti rozhodnutí o mezinárodní ochraně a 10 dnů na ověření podání či nepodání žaloby a návrhu na přiznání odkladného účinku žalobě.

36. Takto stanovená doba je konstantou individualizovaného posouzení. Pokud je cizinec z uvedených důvodů a za obvyklých skutkových okolností zajištěn na 110 dnů, plyne z judikatury Nejvyššího správního soudu, že jde o přezkoumatelné a přiměřené omezení osobní svobody založené na konkrétních okolnostech případu. Formální změna právní úpravy bez podstatné proměny hmotněprávních kritérií pak neodůvodňuje změnu této judikatury (srov. rozsudek NSS č. j. 9 Azs 38/2024-50 ze dne 14. 3. 2024, a judikaturu cit. v jeho odst. 23–24).

37. Stanovená doba 110 dnů zajištění nepřekračuje zákonem předvídanou maximální dobu 180 dnů nejdelšího možného zajištění podle § 46a odst. 5 zákona o azylu. Úvaha žalovaného v obecné rovině obstojí také co do účelu zajištění: žalovaný navázal stanovenou dobu na dobu možného trvání řízení o žádosti žalobce o udělení mezinárodní ochrany (čl. 35 odst. 3 azylového procedurálního nařízení) a dobu potřebnou pro související úkony. Ve výsledku tedy žalovaný dobu zajištění určil tak, že zajištění bude končit v době, kdy by mělo být (pravomocně) jasno o právním osudu žádosti žalobce o mezinárodní ochranu. To přesně odpovídá účelu zajištění podle § 46a odst. 1 písm. e) zákona o azylu (srov. cit. rozsudek č. j. 1 Azs 363/2017-38). Dopady napadeného rozhodnutí do soukromého a rodinného života žalobce 38. Žalobce namítl, že se žalovaný nezabýval dopady rozhodnutí do jeho soukromého a rodinného života. Ani tato námitka není důvodná.

39. Žalovaného netížila povinnost posuzovat dopady rozhodnutí o zajištění do soukromého a rodinného života žalobce. Tato povinnost správní orgán tíží v případě rozhodování podle zákona o pobytu cizinců, tedy při posuzování pobytových oprávnění cizinců. Žalobce se nacházel na území neoprávněně, přičemž následně po svém zajištění podal žádost o udělení mezinárodní ochrany. Za té situace byl žalovaný povinen podle § 46a odst. 1 písm. e) zajistit žalobce v zařízení pro zajištění cizinců. V případě žalobce ani nenastala nějaká zcela výjimečná situace, kdy by bylo třeba uvažovat o uplatnění čl. 8 Evropské úmluvy před vnitrostátními pravidly.

V. Závěr

40. Z uvedených důvodů není rozhodnutí žalovaného nezákonné a netrpí ani vadami řízení. Soud proto žalobu zamítl dle § 78 odst. 7 s. ř. s.

41. Soud nerozhodoval o odkladném účinku žaloby, neboť to nebylo účelné s přihlédnutím ke skutkovým okolnostem případu, tvrzením žalobce a krátké zákonné lhůtě pro rozhodnutí. V obdobném procesní situaci může být odkladný účinek přiznán jen zcela výjimečně tehdy, kdy okolnosti případu odůvodňují faktické propuštění ze zajištění (srov. usnesení NSS č. j. 9 As 130/2011-71 ze dne 19. 11. 2011, č. j. 4 Azs 276/2023-34 ze dne 28. 8. 2023; rozsudek KS v Plzni č. j. 35 A 4/2023-38 ze dne 28. 11. 2023). V konkrétních okolnostech věci pak soud neshledal potřebu jakékoliv dočasné úpravy poměrů, neboť žalobce neuvedl žádné konkrétní okolnosti jeho pobytu v zařízení pro zajištění cizinců. Žalobce neuvedl nic konkrétního o tom, proč s ohledem na svůj zdravotní stav nemůže v zajištění pobývat. Netvrdil, že mu v zajištění nejsou poskytovány léky či případná lékařská pomoc. Za toho stavu žalobce neosvědčil jako pravděpodobné, že v tomto zařízení hrozí nějaká újma. Protože nebyly dány důvody pro dočasnou úpravu poměrů, soud s ohledem na krátkou lhůtu pro rozhodnutí ve věci samé nerozhodoval o odkladném účinku samostatným výrokem a rovnou rozhodl o žalobě společně se sdělením důvodů vztahujícím se k odkladnému účinku [srov. nález sp. zn. III. ÚS 3425/16 ze dne 23. 8. 2017 (N 154/86 SbNU 563)].

42. Žalobce neměl ve věci úspěch a úspěšnému žalovanému nevznikly náklady nad rámec běžné úřední činnosti. Žádný z účastníků tak nemá právo na náhradu nákladů řízení (§ 60 odst. 1 věta první s. ř. s.).

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost u Nejvyššího správního soudu do dvou týdnů od jeho doručení. Lhůta je zachována, byla-li kasační stížnost podána u Krajského soudu v Plzni. Plzeň 3. srpna 2026 Mgr. Jan Šmakal v.r. samosoudce Shodu s prvopisem potvrzuje: L. K.