56 Co 1/2024

Plný text

Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Šímové a soudkyň JUDr. Věry Jakubové a JUDr. Hany Sedláčkové v právní věci žalobkyně: Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno , IČO Anonymizováno , sídlem Anonymizováno Anonymizováno / Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno - Anonymizováno , zastoupená advokátkou Anonymizováno . Anonymizováno Anonymizováno , sídlem Anonymizováno Anonymizováno / Anonymizováno , Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno proti žalovanému: Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno , narozený dne Anonymizováno . Anonymizováno . Anonymizováno , bytem Anonymizováno Anonymizováno , Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno , zastoupený advokátem Anonymizováno . Anonymizováno . Anonymizováno Anonymizováno , sídlem Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno , Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno o zaplacení 82 486 Kč s příslušenstvím o odvolání žalovaného proti Anonymizováno Okresního soudu v Domažlicích ze dne 12. 10. 2023, č. j. 17 C 102/2023-89 Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náklady odvolacího řízení ve výši 17 133,60 Kč do tří dnů od právní moci rozhodnutí k rukám zástupce žalobkyně. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 82 486 Kč spolu s požadovaným úrokem z prodlení (výrok I), dále povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení (výrok II), jakož i povinnost zaplatit České republice náklady řízení placené státem (výrok III). Rozhodl tak o žalobě ze dne 23. 3. 2023, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení částky 80 986 Kč jako příspěvku žalovaného za nepojištěné vozidlo reg. zn. , SPZ, za dobu od 6. 4. 2019 do 12. 1. 2020, od 13. 1. 2020 do 30. 4. 2020, od 18. 9. 2020 do 30. 11. 2020 a od 18. 12. 2020 do 28. 2. 2021, a dále za vozidlo reg. zn. , SPZ, v období od 11. 4. 2020 do 12. 5. 2020, neboť v uvedených dobách nebyla ohledně těchto vozidel uzavřena pojistná smlouva týkající se pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou vozidlem. Žalobkyně dále uplatnila nárok na náhradu nákladů spojených s uplatněním pohledávky a nákladů na upomínání ve výši 5 x 300 Kč. Žalovaný sporoval, že by byl vlastníkem uvedených vozidel, s tím, že tato převedl na třetí osoby, dále k nároku za období od 6. 4. 2019 do 12. 1. 2020 a od 13. 1. 2020 do 30. 4. 2020 vznesl námitku promlčení, zpochybňoval rovněž doručení výzev k úhradě příspěvku žalovanému, jakož i splatnost požadovaného příspěvku. Soud prvního stupně po provedeném dokazování v rozsahu předložených listin a výslechu žalovaného a svědků , jméno FO, , syna žalovaného, a , jméno FO, , na nějž mělo být vozidlo reg. zn. , SPZ, převedeno, dospěl k závěru, že obranu žalovaného nelze shledat důvodnou. Tvrzení o převodu vozidla reg. zn. , SPZ, na , jméno FO, soud prvního stupně shledal nevěrohodným s poukazem na skutečnosti uváděné samotným žalovaným před policejním orgánem, soud prvního stupně ovšem zároveň konstatoval, že vlastníkem vozidla by se , jméno FO, nestal, ani pokud by kupní smlouva ze dne 30. 7. 2018 byla skutečně uzavřena, neboť převod vlastnického práva k vozidlu byl vázán na úhradu kupní ceny, která uhrazena nebyla. Jiná tvrzení ohledně převodu uvedeného vozidla žalovaný neuplatnil. K vozidlu reg. zn. , SPZ, pak žalovaný ve své výpovědi uvedl, že je jeho faktickým vlastníkem, jezdí s ním a užívá jej, byť jako vlastník je zapsán jeho syn. Směřovaly-li námitky žalovaného proti nedoručení výzev k úhradě poplatku, z výpovědi žalovaného bylo zjištěno, že do současné doby bydlí na adrese , adresa, , na kterou byly výzvy k úhradě příspěvku zasílány, soud prvního stupně proto dovodil, že zásilky doručované , právnická osoba, se dostaly do dispoziční sféry žalovaného a splatnost příspěvku tím nastala. Námitku promlčení nároku za část žalovaného období soud prvního stupně neshledal důvodnou, neboť splatnost příspěvku za období od 6. 4. 2019 do 12. 1. 2020 nastala dne 16. 5. 2020 (30 dní ode dne doručení výzvy za toto období) a příspěvku z období od 13. 1. 2020 do 30. 4. 2020 nastala 2. 11. 2020 (30 dnů ode dne doručení výzvy za toto období), a neztotožnil se ani s námitkou prekluze uplatněného nároku, neboť výzvy byly odeslány ve lhůtě podle § 4 odst. 6 zák. č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla, případně ve lhůtě počítané ode dne, kdy se žalobkyně dozvěděla z usnesení policejního orgánu (, právnická osoba, . 2020), kdo je vlastníkem předmětného vozidla. Pokud žalovaný nejprve předložil žalobkyni kupní smlouvu ze dne 30. 7. 2018 o převodu vozidla na , jméno FO, , na něhož se proto žalobkyně obrátila, on však doložil, že kupní smlouvu nikdy neuzavřel, potom lhůta uvedená v odstavci 6 citovaného ustanovení běží ode dne, kdy se žalobkyně dozvěděla, že skutečným vlastníkem vozidla je žalovaný, neboť v opačném případě by se žalovaný dovolával vlastní nepoctivosti a postupoval by tedy v rozporu s § 6 odst. 2 občanského zákoníku. Soud prvního stupně tak uzavřel, že žalobkyni vůči žalovanému vznikl nárok na úhradu příspěvku dle § 4 zákona č. 168/1999 Sb., a to ve výši požadované žalobcem, jakož i nárok na úhradu úroku z prodlení z částky 80 986 Kč ve smyslu § 1970 občanského zákoníku ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. a nárok na úhradu nákladů upomínání v celkové výši 1 500 Kč. Proti rozsudku soudu prvního stupně podal žalovaný včasné odvolání, v němž nejprve namítl, že rozhodnutí je nesrozumitelné a nepřezkoumatelné, neboť v jeho odůvodnění nejsou srozumitelně a chronologicky rekapitulovány provedené důkazy a konstatace některých provedených důkazů zcela chybí. Dále uvedl, že nesouhlasí se závěrem soudu prvního stupně o tom, že v rozhodném období byl vlastníkem vozidla reg. zn. , SPZ, , neboť toto prokázáno nebylo a naopak bylo prokázáno, že žalovaný uzavřel smlouvu v dobré víře s domnělým panem , jméno FO, a následně tato osoba uzavřela smlouvu s panem , Anonymizováno, . Z účastnické výpovědi žalovaného vyplynulo, že obdržel zálohu na kupní cenu a následně doplatek dle uzavřené smlouvy s uvedenou osobou. Osobní doklad pana , jméno FO, nikdy neviděl, ačkoliv pan , jméno FO, od něj koupil více aut, a není prokázáno, že by se žalovaný dopustil protiprávního jednání, to ostatně neplyne ani z usnesení Policie ČR o odložení věci. Osoba, která žalovanému předávala doplatek kupní ceny, byla odlišná od kupujícího a vozidlo si zároveň nově koupila, když se prokázala uzavřenou kupní smlouvou. Žalovaný dále namítl, že nelze stanovit lhůtu, od níž běžela lhůta pro zaplacení příspěvku, neboť v řízení nebylo prokázáno doručení výzev. Soud prvního stupně se nezabýval ani tím, zda se jednalo o kvalifikovanou výzvu obsahující všechny náležitosti dle ustanovení § 4 odst. 7 zákona č. 168/1999 Sb., zejména poučení žalobkyně o možnosti uplatnit nárok u soudu, a nezabýval se řádně ani možností prekluze dle ustanovení § 4 odst. 4 zákona č. 168/1999 Sb., kdy neuvedl, proč nárok není prekludován. Pokud jde o splatnost příspěvku a námitku promlčení, dle žalovaného nebylo věrohodně prokázáno, že by mu výzvy k zaplacení příspěvku byly řádně doručeny a že tyto převzal. Navrhl proto zrušení napadeného rozsudku a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Žalobkyně se k odvolání žalovaného nevyjádřila, v průběhu odvolacího řízení pak na uplatněném nároku setrvala a navrhla potvrzení napadeného rozsudku. Odvolací soud přezkoumal napadené rozhodnutí i předchozí průběh řízení podle § 212 o. s. ř., posoudil důvody odvolání, doplnil dokazování a dospěl k závěru, že odvolání žalovaného není důvodné. Především odvolací soud konstatuje, že napadené rozhodnutí nelze považovat za nepřezkoumatelné. Soud prvního stupně v odůvodnění vyložil, jaké skutečnosti vzal za prokázané, z jakých důkazů vycházel, jakými úvahami se řídil, z napadeného rozsudku je zřejmý závěr soudu o skutkovém stavu věci i její právní posouzení, rozhodnutí splňuje požadavky na ně kladené ustanovením § 157 odst. 2 o. s. ř. Současně je zřejmé, že žalovaný byl schopen v rámci odvolání vymezit odvolací námitky proti napadenému rozhodnutí a tedy polemizovat se závěry v něm učiněnými. Závěr o nepřezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí tak není namístě. Otázku vlastnictví vozidla reg. zn. , SPZ, soud prvního stupně posoudil správně a v souladu s provedenými důkazy. Pokud žalovaný v průběhu řízení svoji obranu založil na tom, že nebyl vlastníkem ani provozovatelem tohoto vozidla, neboť je převedl na , jméno FO, , pak v tomto směru nesl též břemeno důkazní. K prokázání svých tvrzení o převodu vozidla žalovaný předložil kupní smlouvu a navrhl výslech svědka , jméno FO, . Z kupní smlouvy datované 30. 7. 2018 vyplynulo, že žalovaný jako prodávající převádí na kupujícího označeného , jméno FO, , , adresa, , motorové vozidlo tov. zn. Avia, rok výroby 2001, reg. zn. , SPZ, , za dohodnutou kupní cenu 50 000 Kč, která bude zaplacena dnem, kdy příslušná částka bude připsána na účet prodávajícího. Zároveň bylo sjednáno, že zaplacením kupní ceny uvedené v článku II. smlouvy přechází na kupujícího vlastnické právo prodávaného motorového vozidla. Z výpovědi svědka , jméno FO, pak bylo zjištěno, že již v roce 2019 byl kontaktován žalobkyní ohledně úhrady příspěvku nepojištěných, v návaznosti na uvedené podal trestní oznámení, neboť kupní smlouvu neuzavíral a v roce 2008 ztratil občanský průkaz. Žalovaného nezná a předmětné vozidlo nikdy nevlastnil ani nepřeváděl. K bydlišti uvedenému na kupní smlouvě uvedl, že se jedná o starou adresu jeho trvalého bydliště, na které se již od roku 2011 nezdržuje, rovněž odmítl, že by podpis na kupní smlouvě byl jeho podpisem. Z usnesení Policie České republiky ze dne 1. 2. 2020 bylo dále zjištěno, že trestní věc podezření ze spáchání přečinu neoprávněného nakládání s osobními údaji podle § 180 odst. 1 trestního zákoníku, kterého se měl dopustit neznámý pachatel mj. tím, že pravděpodobně v roce 2018 uzavřel na poškozeného , jméno FO, falešnou kupní smlouvu ohledně koupě vozidla reg. zn. , SPZ, , která byla následně elektronicky zaslána na , právnická osoba, , jež následně odeslala poškozenému , jméno FO, výzvu k úhradě příspěvku do garančního fondu, byla odložena, neboť se nepodařilo zjistit skutečnosti opravňující zahájit trestní stíhání. V odůvodnění citovaného usnesení policejní orgán odkázal na výpověď žalovaného, který uvedl, že osobu , jméno FO, zná několik měsíců, ale popis osoby je odlišný od poškozeného, uvedená osoba se mu takto jménem pouze představovala, ale nikdy žádný její doklad neviděl. V roce 2018 měl s mužem sepsat kupní smlouvu o prodeji zmiňovaného vozidla, avšak z dohody nakonec sešlo a prodej se neuskutečnil. Dále uvedl, že žalobkyni žádnou smlouvu ohledně změny majitele vozidla neposílal a pojistné vozidla zapomněl zaplatit. Pokud za této situace soud prvního stupně považoval obranu žalovaného o převedení předmětného vozidla do vlastnictví , jméno FO, za nevěrohodnou, pak jeho závěry provedenému dokazování odpovídají a tvrzení žalovaného o převodu vozidla na , jméno FO, lze považovat za vyvrácené. Za přiléhavý lze považovat i poukaz soudu prvního stupně na skutečnost, že převod vlastnického práva byl vázán na úhradu kupní ceny, která však nebyla uhrazena. Jak vyplývá z výpovědi žalovaného, na úhradu kupní ceny byla uhrazena pouze část zálohy, vozidlo měl žalovaný předat až poté, co kupující doplatí celou kupní cenu, k tomu však ze strany osoby označené jako , jméno FO, nedošlo, kupní cenu pak měla být doplacena třetí osobou, na kterou mělo být vozidlo převedeno , jméno FO, . Tvrzení o doplacení kupní ceny však je v přímém rozporu se skutečnostmi uváděnými žalovaným před policejním orgánem. Pokud soud prvního stupně v souvislosti s již výše uvedeným považoval tvrzení žalovaného o převodu předmětného vozidla ze strany , jméno FO, na , Anonymizováno, , Anonymizováno, za vyloučené, neboť , jméno FO, se nestal vlastníkem vozidla, pak se odvolací soud s tímto závěrem ztotožňuje. Obranná tvrzení žalovaného o převodu vozidla reg. zn. , SPZ, tedy byla vyvrácena, jiná tvrzení týkající se vlastnictví uvedeného vozidla pak žalovaný neuplatnil. V návaznosti na odvolací námitky žalovaného se odvolací soud dále zabýval náležitostmi výzev zaslaných žalobkyní žalovanému. Soud prvního stupně tyto výzvy v napadeném rozsudku posoudil dle § 4 zák. č. 168/1999 Sb., byť z odůvodnění napadeného rozhodnutí nevyplývá, že by se blíže konkrétními náležitostmi (§ 4 odst. 7 citovaného zákona) zabýval. Tento nedostatek proto odvolací soud v průběhu odvolacího řízení napravil, poskytl žalobkyni potřebné poučení dle § 118a odst. 3 o. s. ř., a po doplnění dokazování úplným zněním zaslaných výzev (výzvy ze dne 9. 4. 2020, 1. 10. 2020, 16. 9. 2021 a 9. 12. 2021) shledal, že předložené výzvy, které byly zaslány žalovanému, potřebné náležitosti dle citovaného ustanovení splňují. Dle § 4 odst. 7 zák. č. 168/1999 Sb. výzva k zaplacení příspěvku musí obsahovat popis důvodu vzniku nároku na příspěvek, vyčíslení výše příspěvku a nákladů Kanceláře, lhůtu ke splnění povinnosti zaplatit příspěvek v trvání nejméně 30 dnů ode dne doručení výzvy, poučení adresáta o jeho právech a povinnostech, včetně možnosti doložit Kanceláři okolnosti vylučující vznik nároku na příspěvek, a poučení o možnosti Kanceláře uplatnit nárok na zaplacení příspěvku a nákladů Kanceláře u soudu. Jak z předložených výzev vyplývá, jsou v nich uvedené náležitosti obsaženy, přičemž lhůta k zaplacení příspěvku je prodloužena vždy na 60 dnů od doručení výzvy. Poučení o možnosti žalobkyně uplatnit nárok na zaplacení příspěvku a nákladů žalobkyně u soudu pak je obsaženo ve formě citace zákonného znění § 4 zákona č. 168/1999 Sb. na druhé straně výzvy. Námitka žalovaného, že se jedná o zcela nová tvrzení o tom, že výzvy byly tištěny jako dvoustranné, přitom neobstojí. Již z první strany výzev, které byly prováděny k důkazu i soudem prvního stupně, totiž vyplývá, že bližší informace jsou obsaženy na druhé straně výzvy, druhá strana výzev přitom nebyla soudem ani žalovaným v průběhu řízení požadována, byť bylo evidentní, že výzvy byly původně předloženy v nekompletní podobě. Jak již bylo řečeno výše, odvolací soud v tomto směru dokazování doplnil a shledal, že obsah výzev vyhovuje citovanému zákonnému ustanovení. Z předložených zpráv , právnická osoba, , jejímž prostřednictvím k doručování výzev došlo, pak vyplývá, že všechny výzvy vztahující se ke všem požadovaným obdobím a příspěvkům byly žalovanému doručeny na adresu , adresa, , na této adrese se žalovaný i dle svého vyjádření zdržuje. Tím se zásilky dostaly do dispozice žalovaného a lze je považovat za doručené; dle ustálené judikatury v otázce doručování adresných jednostranných hmotněprávních úkonů není nezbytné, aby se adresát skutečně seznámil s obsahem úkonu, dostačuje, že měl objektivně příležitost tak učinit (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 24. 10. 2018 sp. zn. 32 Cdo 1415/2018). Ohledně konkrétních dat doručení výzev odvolací soud odkazuje na odůvodnění napadeného rozsudku, a to jeho odstavce 4 až 8. V návaznosti na doručení výzev pak lze stanovit splatnost příspěvku, která v uvedených případech byla prodloužena ze zákonné minimální třicetidenní lhůty na šedesát dnů od doručení výzvy. Se závěrem soudu prvního stupně se odvolací soud ztotožnil též v otázce promlčení, byť dospěl k závěru o pozdější splatnosti výzev v návaznosti na šedesátidenní lhůtu od doručení výzvy (viz výše), nikoli lhůtu třicetidenní, jak konstatoval soud prvního stupně. Žaloba v této věci byla podána dne 23. 3. 2023, první výzva ze dne 9. 4. 2020 přitom byla žalovanému doručena dne 15. 4. 2020 a splatnost příslušného příspěvku tak nastala dne 15. 6. 2020, tedy v době kratší než tři roky před podáním žaloby (§ 609 an. občanského zákoníku), splatnost dalších příspěvků pak nastávala až po uvedeném datu. Ani námitku promlčení tedy nelze shledat důvodnou. Za správný odvolací soud považuje též závěr soudu prvního stupně, že nárok není prekludován. Podle § 4 odst. 6 zákona č. 168/1999 Sb. povinnost zaplatit příspěvek a náklady Kanceláře podle odstavce 4 zaniká, pokud Kancelář do jednoho roku ode dne vzniku povinnosti zaplatit příspěvek neodešle osobě povinné k zaplacení příspěvku výzvu k zaplacení příspěvku podle odstavce 7, jde-li o osobu zapsanou jako vlastník či provozovatel vozidla v registru silničních vozidel, v ostatních případech lhůta jednoho roku nezačne běžet dříve, než se Kancelář prokazatelně dozví, kdo je vlastníkem či provozovatelem vozidla. Jak vyplývá z předložených výzev, vznik nároku je datován obdobím bez pojištění uvedeným ve výzvách a tvrzených žalobcem, současně je zřejmé, že výzvy byly vyhotoveny a odeslány žalovanému v řádu několika měsíců od vzniku nároku, čímž žalobce splnil podmínky stanovené v uvedeném ustanovení. Pokud pak výzva ze dne 9. 4. 2020, odeslaná téhož dne, se vztahuje k období bez pojištění od 6. 4. 2019 do 12. 1. 2020 (vozidlo reg. zn. , SPZ, ), odvolací soud se zcela ztotožňuje s posouzením této otázky soudem prvního stupně (odst. 19 odůvodnění napadeného rozsudku). V daném případě z usnesení Policie ČR o odložení věci, jakož i z interního záznamu žalobkyně provedeného již soudem prvního stupně, vyplývá, že žalobkyně obdržela kupní smlouvu ohledně předmětného vozidla datovanou 30. 7. 2020, dle níž mělo být vozidlo převedeno na , jméno FO, . Z tohoto důvodu výzvy k úhradě příspěvku nepojištěných adresovala nejprve , jméno FO, jako domnělému skutečnému vlastníkovi, a až v návaznosti na šetření Policie ČR, kdy bylo shledáno, že , jméno FO, předmětnou kupní smlouvu neuzavřel, žalobkyně zjistila, že vlastníkem předmětného vozidla je stále žalovaný. Tedy až po zjištění této skutečnosti (kdy zápis Policie České republiky byl , jméno FO, zaslán žalobkyni dne 21. 2. 2020), mohla žalobkyně vyhotovit výzvu k úhradě příspěvku pro žalovaného, a v této části lhůtu jednoho roku od doby, kdy se prokazatelně dozvěděla, že vlastníkem a provozovatelem vozidla je žalovaný, dodržela. Z těchto důvodů odvolací soud napadené rozhodnutí jako věcně správné dle § 219 o. s. ř. potvrdil, a to včetně výroků o nákladech řízení. Žalobce byl v odvolacím řízení plně úspěšný, a proto mu dle § 224 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř. náleží plná náhrada nákladů, které v odvolacím řízení účelně vynaložil. Tyto náklady sestávají z odměny za zastoupení účastníka advokátem ve výši 3 x 4 420 Kč podle § 7, § 8 odst. 1, § 11 odst. 1 písm. d/, písm. g/ vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, dále jen AT (sepis vyjádření ze dne 18. 3. 2024, 2 x účast při odvolacích jednáních), paušální náhrady hotových výdajů ve výši 3 x 300 Kč podle § 13 odst. 4 AT a 21 % DPH podle § 137 odst. 3 o. s. ř. ve výši 2 973,60 Kč. Celkem náklady účelně vynaložené žalobcem v odvolacím řízení činí 17 133,60 Kč, a proto mu v této výši byly přiznány tak, jak je uvedeno ve výroku II tohoto rozhodnutí.