56 CO 118/2022

Plný text

Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Lubomíra Fialy a soudkyň JUDr. Ivany Šímové a JUDr. Věry Jakubové ve věci manžela: ; MUDr. jméno příjmení , narozený dne datum bytem adresa zastoupený advokátem JUDr. jméno příjmení sídlem adresa a; manželky: ; jméno příjmení příjmení , narozená dne datum bytem adresa zastoupená advokátkou JUDr. jméno příjmení příjmení sídlem adresa o rozvod manželství o odvolání manželky proti rozsudku Okresního soudu v Karlových Varech, č. j. 10 C 135/2021-66, z 29. března 2022

I. Rozsudek soudu prvého stupně se potvrzuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně manželství [příjmení] [jméno] [příjmení], narozeného [datum] a [jméno] [příjmení] [příjmení], narozené [datum], uzavřené dne 23. 4. 2015 před [stát. instituce], rozvedl (výrok I), žádnému z účastníků nepřiznal nárok na náhradu nákladů řízení (výrok II). V odůvodnění soud prvního stupně uvedl, že z provedených důkazů je zřejmé, že manželství účastníků je hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení, neboť účastníci spolu jako manželé nežijí ve smyslu ust. § 758 občanského zákoníku, netvoří manželské soužití a minimálně manžel nechce toto společenství obnovit. Bylo shledáno několik příčin rozvratu manželství, soud prvního stupně neshledal důvod pro aplikaci antidiskriminační klauzule, neboť ta nebyla ani přes opakované výzvy soudu k doplnění tvrzení dostatečně odůvodněna ani samotnými tvrzeními manželky. Soud prvního stupně vysvětlil svůj procesní postup ve věci, poukázal na to, v kolika případech vyhověl žádosti právní zástupkyně manželky o odročení jednání, vysvětlil blíže svůj postup, proč poslední žádosti nevyhověl a ve věci jednal v nepřítomnosti zástupkyně manželky.

2. Manželka ve včasném odvolání namítala, že v důsledku nesprávného rozsudku bylo manželství účastníků rozvedeno, aniž by soud vzal v potaz návrh manželky na uplatnění tzv. tvrdostní klauzule, kdy smyslem jejího uplatnění v daném případě bylo finančně zabezpečit ze strany manžela, který si našel jinou ženu, ekonomicky slabší manželku. Soud prvního stupně dle odvolatelky pochybil, když jednal v nepřítomnosti právní zástupkyně manželky. Svou účast na ústním jednání konaném dne 29. 3. 2022 zástupkyně manželky omluvila z důležitého důvodu, kterým byla nemoc. Po zamítnutí prvotního návrhu na odročení jednání podávala zástupkyně manželky opakovaný návrh doložený již zprávou od lékaře, soud návrhu opět nevyhověl. Manželka poukazovala na rozhodnutí Nejvyššího soudu 21 Cdo 1800/2016, poukazovala na názory obsažené v odborné literatuře s tím, že postupem soudu byla manželce odňata možnost jednat před soudem prostřednictvím zástupce a vyjadřovat se prostřednictvím zástupce k prováděným důkazům. Pokud soud prvního stupně uzavřel, že postup zástupkyně manželky je účelový, že si má zařídit substituci, pak přístup soudu nebyl procesně správný. Dle odvolatelky je nestandardní postup, pokud soud v odůvodnění rozsudku se zabývá historií vedoucí k odročování jednání či pokud uvádí závěry týkající se povinnosti zařídit si substituci. V úředním záznamu, na který odkazuje soud, jsou uvedeny nepravdy. Dle odvolatelky soud pochybil, když zamítl návrh manželky, aby nebylo ve věci jednáno v nepřítomnosti její právní zástupkyně. Soud mohl dle odvolatelky jednat pouze v případě, pokud by manželka vyjádřila souhlas. Soud znemožnil nejen realizaci práva účastnit se jednání prostřednictvím zástupce, ale znemožnil též právo vyjadřovat se prostřednictvím zástupce k důkazům protistrany. Soud prvního stupně tak řízení zatížil vadou. Věc byla nesprávně posouzena, pokud soud zamítl návrh manželky na uplatnění tvrdostní klauzule. Soud pochybil, když nezohlednil důvodnost majetkového aspektu tvrdostní klauzule na daný případ a nevzal v potaz pravděpodobnou délku období, po které bude manželka po rozvodu do okamžiku vypořádání majetku manželů bez finančního zabezpečení. Soud pominul, že rozvod je v rozporu s majetkovým zájmem manželky, která se na rozvratu porušením manželských povinností převážně nepodílela a které bude rozvodem způsobena zvlášť závažná újma s tím, že mimořádné okolnosti svědčí ve prospěch zachování manželství. Mezi tyto mimořádné okolnosti lze řadit dobu trvání partnerského vztahu účastníků (30 let), jakož i odůvodněný zájem manželky na zachování manželství k vyvážení ekonomické disbalance vzniklé zatížením majetku manželky ze strany manžela. Dle odvolatelky je řízení postiženo jinou vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, soud prvního stupně neúplně zjistil skutkový stav věci, neboť neprovedl navržené důkazy, dospěl na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým zjištěním, rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Odvolatelka navrhovala zrušení rozsudku soudu prvního stupně a vrácení věci k dalšímu řízení se závazným právním názorem.

3. Manžel se k odvolání manželky vyjádřil v tom směru, že rozsudek soudu prvního stupně považuje v celém rozsahu za věcně i formálně správný. S odvolacími důvody manžel kategoricky nesouhlasí. Manželka po celou dobu řízení přistoupila k taktice obstrukcí. Několikrát v průběhu řízení žádala zástupkyně manželky ze zdravotních důvodů o odročení, vždy bezprostředně před nařízeným jednáním, soud této žádosti opakovaně vyhověl. V prvém případě zástupkyně přislíbenou lékařskou zprávu nedoložila, přičemž jak vyplývá z úředního záznamu ze dne 15. 9. 2021, přítomnost zástupkyně manželky v práci byla potvrzena pracovnicí její advokátní kanceláře. Kromě jednání nařízeného na 16. 9. 2021, byla jednání nařízená na 30. 11. 2021 a 3. 3. 2022 z důvodu onemocnění COVID-19 na straně zástupkyně manželky odročována. Dne 27. 3. 2022 znovu žádala zástupkyně manželky ze zdravotních důvodů o odročení jednání nařízeného na 29. 3. 2022 s tím, že substituční zmocnění není v zájmu klientky. Manžel poukazoval na úřední záznam ze dne 15. 9. 2021 obsažený ve spise. Motiv obstrukcí ze strany manželky je zřejmý, neboť je vedeno řízení o určení výživného na nerozvedenou manželku. Manžel poukazoval i na okolnosti ohledně vyzvednutí rozsudku z datové schránky, kdy na straně manželky došlo k úmyslnému zdržení i s takovouto banalitou. Následně bylo podáno blanketní odvolání, které bylo odůvodňováno až v dodatečné lhůtě 10 dnů. Z předloženého odvolání je zřejmé, že nešlo o právně či obsahově složité podání. Manžel poukazoval na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 4496/2018 Nejvyšší soud v tomto rozhodnutí konstatoval, že důležitost důvodu, pro který účastník řízení žádá o odročení jednání, nelze posuzovat bez přihlédnutí ke všem okolnostem konkrétního případu. I když účastník řízení uvádí důvod jinak způsobilý vést k závěru o odročení jednání (zdravotní neschopnost), není soud vždy povinen takový důvod akceptovat, a to zejména tehdy, není-li využíván v souladu se smyslem a účelem ust. § 101 odst. 3 občanského soudního řádu, ale k záměrným procesním obstrukcím, sledujícím především bezdůvodné protahování občanského soudního řízení. Bylo rovněž poukazováno na rozhodnutí 21 Cdo 3358/2007, na usnesení Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 2778/08. Manžel poukazoval na to, že judikatura již reagovala na podobné obstrukční jednání. Postupem soudu nebylo jakkoliv zasaženo do procesních práv manželky. Pokud jde o předmětné ústní jednání, nebyly prováděny žádné důkazy navržené manželkou či její zástupkyní. Všechny důkazy navržené manželkou byly provedeny již v předchozím průběhu řízení. Dne 29. 3. 2022 byli vyslechnuti svědci navržení manželem. Šlo o společné známé obou účastníků, manželka měla možnost se svědků na cokoliv zeptat, tohoto práva při jednání i využila. Šlo o skutkové otázky týkající se společného soužití, nešlo v žádném případě o řešení právně komplikovaných okolností věci. Odvolání manželky je navíc postavené na čistě formalistickém přístupu k procesním předpisům. Odvolání přehlíží, že manželství účastníků je hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a že nelze očekávat jeho obnovení. Tento závěr vyplývá ze samotných výpovědí účastníků řízení. Pokud manželka v odvolání namítala údajné nesprávné právní posouzení věci ve vztahu k návrhu manželky na uplatnění tvrdostní klauzule, manžel má za to, že i v tomto případě je odvolání zcela nedůvodné. Nebyla prokázána tvrzení manželky o tom, že by příčinou rozvratu manželství měl být alkoholismus či nevěra na straně manžela. Skutečnou příčinou rozvratu manželství bylo vzájemné citové odcizení obou manželů, které bylo důsledkem naprosto odlišných názorů na výchovu syna manželky. Ačkoliv se svědkyně navržené manželkou (dcera a sestra manželky) snažily potvrdit verzi manželky o alkoholismu manžela, i z jejich výpovědí je zřejmé, že spory ohledně výchovy syna manželky byly předmětem drtivé většiny hádek mezi účastníky. Pokud by manžel byl alkoholikem a nevěrníkem, jak popisuje manželka, bylo by nelogické, aby manželka chtěla manželství zachovat. Stejně tak nebylo prokázáno, že by manželce hrozila rozvodem manželství jakákoliv újma. Veškerá tvrzení manželky v tomto směru byla tvrzena pouze v obecné rovině. V řízení o výživném na nerozvedenou manželku bude manželce přiznáno výživné v řádech statisíců korun. V řízení o vypořádání společného jmění manželů lze očekávat, že manželka získá majetek v nezanedbatelné hodnotě. Nelze přehlédnout, že čistý měsíční příjem manželky se již nyní phybuje ve výši cca 50 000 Kč měsíčně. Manželka užívá vůz značky Mercedes Benz poskytnutý jí manželem, bydlí v rodinném domě, do kterého manžel investoval cca 10 až 12 miliónů korun českých. O nějaké újmě po materiální stránce tak nemůže být řeč. Co se týče újmy morální, ani ta nebyla prokázána. Manželé spolu nebydlí více než 5 let, více než 1 rok se vůbec nestýkají. Jediným smyslem odvolání je prodloužení celého řízení, aby v řízení o výživném bylo dosaženo co možná největšího„ výtěžku“. Manžel navrhoval, aby s ohledem na povahu odvolání a průběh řízení odvolací soud přiznal manželovi právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Navrhoval tedy potvrzení rozsudku soudu prvního stupně a přiznání nákladů odvolacího řízení.

4. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně včetně předcházejícího řízení dle § 212 a 212a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, dle zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, přihlédl k odvolání manželky, k vyjádření manžela a dospěl poté k závěru, že odvolání manželky nelze shledat důvodným.

5. V posuzované věci rozhodoval soud prvního stupně o návrhu manžela ze dne 23. 7. 2021, kterým se domáhal vydání rozhodnutí, jímž by jeho manželství uzavřené dne 23. 4. 2015 bylo rozvedeno. Manžel návrh odůvodnil tvrzením, že manželství, z něhož se nenarodily žádné děti, prošlo několika krizovými momenty, které se účastníci snažili překonat, avšak neúspěšně. Oba manželé se postupně citově vzájemně odcizili. Spory mezi účastníky vyvrcholily v lednu 2017, po incidentu manžel společnou domácnost opustil a od té doby účastníci nežijí jako manželé. Ke dni podání návrhu účastníci spolu dle manžela nežijí déle než 4 roky. Dle manžela je manželství hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení.

6. Soud prvního stupně provedl dokazování v rozsahu postačujícím pro zjištění skutkového stavu, ve věci učinil skutkové a právní závěry, se kterými se odvolací soud ztotožňuje, na které odkazuje a které dále doplňuje.

7. Odvolací soud neshledal důvodnými odvolací námitky manželky, pokud namítala, že soud prvního stupně pochybil, když jednal v nepřítomnosti právní zástupkyně, dále že pochybil, když zamítl návrh manželky, aby nebylo ve věci jednáno v nepřítomnosti její právní zástupkyně. Jednání ve věci bylo zahájeno dne 23. 7. 2021, v průběhu řízení žádala zástupkyně manželky ze zdravotních důvodů několikrát o odročení jednání a to vždy bezprostředně před nařízeným jednáním, soud prvního stupně těmto žádostem opakovaně vyhověl. Rozsudek byl ve věci následně vynesen dne 29. 3. 2022. Zástupkyně manželky svou žádost o odročení jednání nařízeného na 16. 9. 2021 nedokládala lékařskou zprávou, soud prvního stupně poukazoval na úřední záznam ze dne 15. 9. 2021 (č. l. 19 spisu), z něhož vyplývá, že zástupkyně manželky byla přítomna v advokátní kanceláři, její přítomnost byla potvrzena pracovnicí advokátní kanceláře. Následně byla nařízená jednání odročována na žádost zástupkyně manželky a to pokud se jednalo o jednání nařízená na 30. 11. 2021 a 3. 3. 2022, kdy zástupkyně manželky dokládala opakované onemocnění COVID-19. Dne 27. 3. 2022 žádala zástupkyně manželky ze zdravotních důvodů o další odročení jednání nařízeného na 29. 3. 2022 s tím, že substituční zmocnění není v zájmu klientky. Zástupce manžela se již proti této žádosti ohradil a žádal soud, aby jednání ve věci proběhlo, upozorňoval soud na snahu manželky prodloužit dobu trvání manželství z důvodu požadovaného výživného nerozvedené manželky, přičemž poukazoval na to, že manželka již byla v řízení vyslechnuta. Soud prvního stupně usnesením ze dne 28. 3. 2022 žádost o odročení jednání zamítl s tím, že se jedná o opakovanou žádost o odročení, vyjádření lékaře nebylo soudu zasláno a dle názoru soudu nebylo vyloučeno řešit situaci ze strany zástupkyně manželky substitucí, když se nejedná o právně komplikovanou věc. Později, v průběhu téhož dne byla zástupkyní manželky soudu zaslána opětovná žádost o odročení jednání z důvodu nemoci zástupkyně manželky a zároveň z důvodu plánovaného lékařského vyšetření v den nařízeného jednání, zástupkyně manželky sdělila, že nesouhlasí s jednáním v její nepřítomnosti a objasňovala nemožnost substitučního zastoupení. Zaslala již lékařskou zprávu a to ze dne 28. 3. 2022. Soud prvního stupně ve věci dne 29. 3. 2022 jednal, návrh na odročení jednání znovu zamítl, bylo poukazováno na to, že zástupkyně manželky nedoložila, že by se měla podrobit plánovanému lékařskému vyšetření, jak uváděla.Soud prvního stupně správně poukázal na to, že o své zdravotní indispozici věděla zástupkyně manželky již dne 27. 3. 2022, mohla se proto pokusit o zařízení případné substituce již od pondělního rána, neboť nemohla spoléhat na to, že soud její žádosti o odročení jednání vyhoví. Soud prvního stupně se správně zaobíral konkrétními okolnostmi řízení, kdy poukázal na to, že se jednalo již o třetí jednání v řízení o rozvod, ve věci proběhly účastnické výslechy manželky i manžela, dále dva svědecké výslechy. Soud prvního stupně správně poukázal na to, že při jednání dne 29. 3. 2022 byla přítomná manželka schopna případně klást otázky svědkům, které dobře znala, přičemž možnosti klást dotazy využila. Svědci navrženi manželem se měli vyjadřovat pouze k dílčí sporné skutečnosti a to manželkou namítaného alkoholismu. Možností nevyhovět návrhu na odročení jednání a to i v případě doložené zdravotní neschopnosti se zabýval již Nejvyšší soud a rovněž tak i Ustavní soud, kdy bylo poukazováno na to, že závěr o obstrukčním jednání lze učinit vždy v závislosti na posouzení všech okolností konkrétního případu. V tomto směru je třeba poukázat zejména na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 4496/2018 Nejvyšší soud uzavřel, že je vždy třeba zvažovat, zda se u některých žádostí o odročení jednání nejedná o případy, kdy namítané důvody pro odročení jednání, byť se jedná i o doložené zdravotní zprávy, nejsou využívány v souladu se smyslem a účelem ust. § 101 odst. 3 občanského soudního řádu, nýbrž takové žádosti směřují k záměrným procesním obstrukcím. V daném případě v době běžícího řízení před soudem prvního stupně bylo již v běhu řízení o výživné nerozvedené manželky. Tuto skutečnost bylo zapotřebí zvažovat při posuzování předkládané lékařské zprávy. Kromě toho bylo namístě vzít do úvahy délku řízení, počet žádostí o odročení jednání, jakož i jejich včasnost, kdy soud prvního stupně správně podotkl, že ve všech případech byly tyto žádosti soudu doručovány těsně před termínem nařízeného jednání. Nelze odhlédnout od toho, že zástupci účastníků běžně zařizují substituce, zástupkyně manželky tak neučinila ani v jednom případě. Soud prvního stupně správně vzal do úvahy charakter řízení, počet již proběhlých jednání, zhodnotil i rozsah dosud provedeného dokazování. Soud prvního stupně závěr o účelovosti omluvy řádně odůvodnil, odvolací soud proto dospěl k závěru, že řízení není zatíženo vadou. Odvolací soud se neztotožňuje s odvolací námitkou manželky, že postup soudu prvního stupně byl nestandardní, pokud se historií vedoucí k odročování jednání zabýval v odůvodnění rozsudku. Naopak soud prvního stupně postupoval správně, pokud svůj postup řádně odůvodnil.

8. Dle § 755 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, manželství může být rozvedeno, je-li soužití manželů hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno, a nelze očekávat jeho obnovení. Dle odst. 2 přesto, že je soužití manželů rozvráceno, nemůže být manželství rozvedeno, byl-li by rozvod v rozporu a) se zájmem nezletilého dítěte manželů, které nenabylo plné svéprávnosti, který je dán zvláštními důvody, přičemž zájem dítěte na trvání manželství soud zjistí i dotazem u opatrovníka jmenovaného soudem pro řízení o úpravu poměrů k dítěti na dobu po rozvodu, nebo b) se zájmem manžela, který se na rozvratu porušením manželských povinností převážně nepodílel, a kterému by byla rozvodem způsobena zvlášť závažná újma s tím, že mimořádné okolnosti svědčí ve prospěch zachování manželství, ledaže manželé spolu již nežijí alespoň po dobu 3 let.

9. Dle § 756 občanského zákoníku soud, který rozhoduje o rozvodu manželství, zjišťuje existenci rozvratu manželství, a přitom zjišťuje jeho příčiny, pokud dále není stanoveno jinak.

10. Dle § 758 občanského zákoníku manželé spolu nežijí, netvoří-li manželské či rodinné společenství, bez ohledu na to, zda mají, popř. vedou rodinnou domácnost s tím, že alespoň jeden z manželů manželské společenství zjevně obnovit nechce.

11. Soud prvního stupně prováděl ke sporným skutečnostem dokazování a vzal za prokázané, že společné soužití manželů bylo ukončeno v lednu 2021. S tímto závěrem se odvolací soud ztotožňuje, nebrojila proti němu ani odvolatelka, ani manžel ve vyjádření k odvolání.

12. Pokud jde o příčiny rozvratu manželství, manžel poukazoval na odlišnou představu manželů o výchově syna manželky, manželka poukazovala na nevěru a alkoholismus na straně manžela.Soud prvního stupně vzal po provedeném dokazování za prokázané, že odlišná představa manželů o výchově syna manželky byla jedním z důvodů rozvratu manželství. Svědkyně [jméno] [příjmení], jejíž svědeckou výpověď navrhla manželka, ve své výpovědi uvedla, že tato skutečnost byla příčinou 80 až 90 % hádek mezi manžely. V tomto duchu vypovídal i svědek [příjmení], přičemž odlišné představy o výchově syna manželky byly příčinnou rozepří i dle vyjádření obou účastníků, tak jak vyplývá z jejich účastnických výpovědí. Soud prvního stupně dále uzavřel, že z provedených důkazů jednoznačně nevyplynulo, že by příčinou rozvratu manželství byla nevěra manžela či domácí násilí. Slyšení svědci se, pokud jde o údajnou nevěru manžela, vyjadřovali pouze o informacích daným jim manželkou. Případná nevěra ze strany manžela nebyla potvrzena ani svědky [příjmení] a [příjmení]. Pokud jde o problémy manžela s alkoholem, soud prvního stupně po provedeném dokazování uzavřel, že manželka může pociťovat míru konzumace alkoholu manželem jako nepřijatelnou. Z provedeného dokazování vyplynul závěr, že na straně manžela se jednalo o problém dlouhodobý, o němž účastníci věděli ještě před uzavřením manželství. Z tohoto důvodu nemohl být tento problém jediným důvodem ukončení společného soužití manželů. Se závěry výše uvedenými se odvolací soud ztotožňuje, bylo tedy shledáno několik příčin rozvratu manželství, hlavní a převažující příčinou byla neshoda či odlišná představa manželů o výchově syna manželky. Byť manželce nelze upřít vynaloženou trpělivost a snahu zajistit synovi co nejlepší vzdělání, manžel se však cítil opomíjen a měl představy o tom, že manželé budou spolu trávit více času. Sama manželka připustila, že syn byl pro manžela hlavním stresovým faktorem, svědkyně [jméno] [příjmení], jak výše uvedeno, tuto skutečnost vymezila jako příčinu 80 % až 90 % hádek mezi manžely.

13. Dospěl-li soud prvního stupně k závěru, že nevznikl prostor pro aplikaci antidiskriminační klauzule, tedy že nevznikl prostor pro aplikaci ust. § 755 odst. 2 občanského zákoníku, odvolací soud se s tímto závěrem ztotožňuje. Soud prvního stupně z tvrzení manželů i provedených důkazů dovodil, že manželství účastníků je hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení, neboť účastníci spolu jako manželé nežijí ve smyslu ust. § 758 občanského zákoníku, netvoří tedy manželské společenství a manžel nechce toto společenství obnovit. Co se týče příčiny rozvratu manželství, jak již výše uvedeno, příčinou rozvratu manželství byly odlišné názory účastníků na výchovu syna manželky a z toho pramenící hádky, jejichž následkem bylo ukončení vedení společné domácnosti v lednu 2017, další příčinou bylo užívání alkoholu manželem v míře, kterou manželka nebyla ochotna akceptovat. Při aplikaci tvrdostní klauzule je nutná kumulace čtyř podmínek: a) zájem nesouhlasícího manžela (požadavek péče v době nemoci apod.), b) hrozící zvlášť závažná újma v důsledku rozvodu (např. existence nouze), c) mimořádné okolnosti svědčící pro zachování manželství (např. doba trvání manželství, počet vychovaných dětí apod.), d) doba absentujícího společného soužití kratší tří let. Všechny tyto podmínky musí existovat ke dni rozhodování soudu, nikoliv podání návrhu. Pokud jde o tvrzenou majetkovou újmu, je třeba uzavřít, že byť nelze vyloučit, že ekonomická situace manželky se po rozvodu s ohledem na nadstandardní příjmy manžela zhorší, nicméně zhoršení ekonomické situace nedosáhne takové intenzity, aby bylo možno uvažovat o splnění jedné z podmínek předpokládaných ust. § 755 odst. 2 občanského zákoníku. Manželka dosahuje příjmu kolem 50 000 Kč čistého měsíčně, je v běhu řízení o výživné nerozvedené manželky, manželka nesporovala tvrzení manžela, že do nemovitosti v jejím vlastnictví investoval částku cca 11 000 000 Kč Soudní praxe se ustálila na závěru, že pouhou skutečnost, že rozvodem dojde k zániku společného jmění manželů, nelze považovat za zvlášť závažnou újmu, neboť jde o zákonný důsledek každého rozvodu (blíže srov. CH Beck, Hulmák a spol., občanský zákoník II. str. 450 až 452). Z postojů manžela vyplývá, že je připraven řešit vypořádání zaniklého společného jmění manželů, manžel se před soudem prvního stupně vyjadřoval i k připravenosti ohledně splnění povinnosti uhradit výživné nerozvedené manželky v částkách desetitisíců Kč za každý měsíc. Manželka se sama před soudem prvního stupně vyjádřila v tom směru, že„ vše v manželství je již emočně mrtvé, jde jen o materiální věci“. Aby bylo možné uvažovat o aplikaci tvrdostní klauzule, musely by existovat objektivní mimořádné okolnosti, které svědčí ve prospěch zachování manželství. V daném případě jsou oba účastníci v produktivním věku, manželka nemá žádné zdravotní omezení, pro které by nemohla pracovat. Žádná z takových mimořádných okolností nebyla manželkou dostatečně tvrzena, natož prokázána, nebylo rovněž prokázáno, že by se na rozvodu manželství porušením manželských povinností manželka převážně nepodílela, když bylo shledáno, jak výše uvedeno, více příčin rozvratu manželství. Samotná okolnost, že nebyl dosud splacen úvěr manžela, pro který vázne na nemovitosti manželky zástava, nemůže být sama o sobě důvodem pro zamítnutí návrhu na rozvod manželství a to s ohledem na všechny další výše uvedené skutečnosti a přístup manžela k finančnímu zabezpečení manželky v minulosti. Pokud manželka poukazovala na morální újmu, která jí má vzniknout v důsledku skutečnosti, že její vztah s manželem trval dlouhou dobu i před uzavřením sňatku v roce 2015, když se účastníci jako partneři stýkají cca 30 let, pak je třeba poukázat na skutečnost, že oba účastníci vztah navázali a po řadu let udržovali i v době trvání jejich předchozích manželství. Odvolací soud se neztotožňuje s odvolací námitkou manželky, že by soud měl brát v úvahu pravděpodobnou délku období, po které bude manželka po rozvodu do okamžiku vypořádání majetku manželů bez finančního zabezpečení. Je třeba poukázat na výše uvedená zjištění týkající se příjmu manželky a přístupu manžela k finančnímu zabezpečení manželky do současné doby. V řízení nebylo prokázáno, že by manželce hrozila rozvodem manželství jakákoliv újma. Manželka nezpochybnila tvrzení manžela, že manželé spolu nebydlí více než 5 let, více než 1 rok se nestýkají. Pokud soud prvního stupně návrhu manžela vyhověl a manželství účastníků rozvedl, odvolací soud jeho rozhodnutí jako věcně správné a zákonu odpovídající postupem dle § 219 o. s. ř. potvrdil.

14. Odvolací soud při rozhodování o nákladech odvolacího řízení neshledal důvody pro odchýlení se od obecného pravidla zakotveného v ust. § 23 zákona o zvláštních řízeních soudních, podle něhož ve statusových věcech manželských nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení podle výsledku řízení. Ve věci proběhlo jedno jednání odvolacího soudu, po jehož ukončení byl vyhlášen rozsudek. V odvolacím řízení nebyly shledány žádné mimořádné okolnosti, pro které by měla být přiznána manželem požadovaná náhrada nákladů odvolacího řízení.