10 C 135/2021

Plný text

Okresní soud v Karlových Varech rozhodl samosoudkyní Mgr. Blankou Magliovou ve věci manžela: osobní údaje manžela zastoupený advokátem JUDr. jméno příjmení sídlem adresa a manželky: osobní údaje manželky zastoupená advokátkou údaje o zástupci pro: rozvod manželství

I. Manželství celé jméno manžela, narozeného 3. 1. 1963, a celé jméno manželky, narozené 8. 10. 1969, uzavřené dne 23. 4. 2015 před Magistrátem města Karlovy Vary, se rozvádí.

II. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.

1. Manžel se návrhem z 23. 7. 2021 domáhal rozvodu manželství s odůvodněním, že se manželé po neúspěšném pokusu o zvládnutí několika krizových momentů citově odcizili a od ledna 2017 nesdílejí společnou domácnost ani spolu nežijí jako manželé, obnovení soužití nelze očekávat.

2. Manželka s návrhem na rozvod manželství nesouhlasila s tím, že by ji byla rozvodem způsobena zvlášť závažná újma, kterou k výzvě soudu specifikovala jako újmu osobní, když vztah účastníků trval paralelně s předchozími manželstvími obou účastníků téměř 30 let, manželka manžela celou dobu při různých životních peripetiích psychicky podporovala a do vztahu osobnostně investovala, i újmu majetkovou, neboť její nadstandardní příjem je závislý na libovůli manžela, v jehož společnosti je zaměstnána, a na jejím domě vázne zástava pro zajištění úvěru společnosti manžela. Manželka nesouhlasila s tvrzením manžela, že by spolu manželé nežili od roku 2017. Uvedla, že v tomto roce měli manželé krizi, po níž na doporučení manželské poradny a za oboustranného souhlasu vedli oddělené domácnosti. V této době se pravidelně navštěvovali, jezdili na dovolené nebo na prodloužené víkendy, stýkali se i intimně, měli společný program. Strávili spolu ještě Vánoce 2020, popisovaný stav skončil až na přelomu ledna a února 2021, kdy došlo ke konfrontaci z důvodu nevěry manžela. Za důvody, pro něž manželé přestali sdílet společnou domácnost, označila nevěru manžela a jeho nadměrnou konzumaci alkoholu a nakonec i domácí násilí.

3. Manžel k tvrzením manželky dále doplnil, že příčinou rozvratu manželství byla zejména naprosto odlišná představa manželů o výchově syna manželky, jemuž a jehož vzdělávání manželka věnovala nepřiměřeně mnoho času na úkor společného soužití. Odmítl, že by příčinou ukončení společného soužití byla nadměrná konzumace alkoholu či nevěra z jeho strany, manželku za dobu společného soužití nikdy nepodvedl. Co se týče skutečnosti, že by rozvodem manželství byla manželce způsobena zvlášť závažná újma spočívající v újmě majetkové, namítl, že pracovní poměr manželky není vázán na trvání manželství, její mzda je stanovená v pracovní smlouvě a k dispozici má firemní vozidlo v hodnotě 1 milionu. Do její nemovitosti bylo ze společných prostředků investováno 10 až 12 milionů korun. Manželce vzniká právo na výživné nerozvedené manželky v řádu statisíců, další nikoli nepodstatný majetek nabude v rámci vypořádání společného jmění, jehož součástí bude též převedení zástavy z nemovitosti manželky.

4. V průběhu řízení žádala zástupkyně manželky ze zdravotních důvodů několikrát o odročení jednání, a to vždy bezprostředně před nařízeným jednáním, soud této žádosti opakovaně vyhověl. V prvním případě (žádost o odročení jednání nařízeného na 16. 9. 2021) svou pracovní neschopnost přislíbenou lékařskou zprávou nedoložila, přičemž jak vyplývá z úředního záznamu ze dne 15. 9. 2021, její přítomnost v práci byla potvrzena pracovnicí její advokátní kanceláře. Dále byla odročena jednání nařízená na 30. 11. 2021 a 3. 3. 2022, z důvodu jejího (doloženého) onemocnění Covidem 19. Dne 27. 3. 2022 pak požádala zástupkyně manželky ze zdravotních důvodů o další odročení jednání nařízeného tentokrát na 29. 3. 2022 s tím, že substituční zmocnění není v zájmu klientky, zástupce manžela oproti tomu žádal soud, aby se jednáno konalo; upozornil soud na snahu prodloužit dobu trvání manželství z důvodu požadovaného výživného nerozvedené manželky a uvedl, že manželka již byla v řízení vyslechnuta a je zřejmé, že jsou splněny všechny zákonné podmínky pro rozvod manželství. Usnesením ze dne 28. 3. 2022 soud žádost na odročení jednání zamítl s tím, že se jedná o opakovanou žádost o odročení, vyjádření lékaře dosud nebylo soudu zasláno a dle jeho názoru nebylo vyloučeno řešit situaci ze strany zástupkyně manželky substitucí, když se nejedná o právně komplikovaný případ. Lékařská zpráva ze dne 28. 3. 2022 konstatující, že zástupkyně manželky je ve stavu nemocných, byla soudu doručena později téhož dne zároveň s opětovnou žádostí o odročení jednání z důležitého důvodu – nemoci právní zástupkyně manželky a zároveň plánovaného lékařského vyšetření v den nařízeného ústního jednání; zástupkyně manželky nesouhlasila s konáním jednání v její nepřítomnosti a obecně objasňovala nemožnost substitučního zastoupení s ohledem na pokročilou fázi řízení a složitost věci. Při jednání dne 29. 3. 2022 soud návrh na odročení jednání znovu zamítl. Zástupkyně manželky nedoložila, že by se téhož dne měla podrobit lékařskému vyšetření (toto nebylo zmíněno ani v zaslané lékařské zprávě), její tvrzení o nemožnosti zařídit případnou substituci není nikterak ověřitelné; z webových stránek advokátní kanceláře zástupkyně manželky je zřejmé, že zde působí též další zaměstnankyně s odborným právním vzděláním. O své zdravotní indispozici věděla zástupkyně manželky již dne 27. 3. 2022 a o zařízení případné substituce se mohla pokusit již od pondělního rána, když nemohla spoléhat na to, že soud její žádosti vyhoví. Pokud namítá, že v řízení je ve fázi, kdy by byla substituce pro komplikovanost věci již téměř nemožná, poukazuje soud na skutečnost, že se jednalo o třetí jednání v řízení o rozvod, ve věci proběhly oba účastnické a dva svědecké výslechy a otázky svědkům označených manželem, kteří měli vypovídat pouze k dílčí sporné skutečnosti – jeho tvrzenému alkoholismu, byla schopná klást i při jednání přítomná manželka, která všechny vyslýchané svědky dobře zná. Ze všech uvedených důvodů měl soud za to, že další odročení jednání by bylo neúčelné, a žádost o odročení jednání zamítl.

5. Mezi účastníky bylo nesporné, že jejich manželství bylo uzavřeno dne 23. 4. 2015 před Magistrátem města Karlovy Vary, nenarodily se z něj žádné nezletilé děti a manželé žijí od ledna 2017 každý ve své domácnosti. Nesporným dále učinili účastníci, že příjem manžela činí částku 277.246 Kč a příjem manželky činí minimálně 40.000 Kč měsíčně. Shodným tvrzením účastníků dále odpovídalo (a tedy v rozporu s výsledky dokazování a dalšími skutečnostmi, které v řízení vyšly najevo, nebylo), že manželé udržovali milenecký poměr od roku 1989. Společnou domácnost začali vést po rozvodu manžela (v roce 2009) v letech 2010 – 2011, a to v domě manželky na část obce. V lednu 2017 mezi nimi došlo ke konfliktu, po němž se manžel odstěhoval z domu manželky, po několikaměsíční pauze obnovili kontakt a začali docházet na párovou psychoterapii k PhDr. příjmení, kde se shodli na společném cíli a uzavřeli dohodu ohledně způsobu soužití. Začali vést každý svou domácnost, manželka manžela pravidelně navštěvovala u něho doma, intimně se stýkali, a trávili společně prodloužené víkendy jednou za dva až tři týdny a též dovolené, kdy např. v červenci 2018 navštívili Švédsko, v červnu 2019 Normandii a Bretaň, v únoru 2020 Kanadu. Nemovitosti patřící manželce, a to parcely číslo jejíž součástí je stavba sloužící k rekreaci č. e. 9, parcela číslo jejíž součástí je rodinný dům adresa, v obci obec, katastrálním území Olšová Vrata jsou zatíženy zástavním právem smluvním ve prospěch právnická osoba pro dluh původně ve výši 11.400.000 Kč, v současné době ve výši 4.080.000 Kč.

6. Mezi účastníky bylo sporné, zda došlo k ukončení společného soužití již v lednu 2017 či až na přelomu měsíců ledna a února 2021, jaké byly příčiny rozvratu manželství a zda by rozvodem byla manželce způsobena zvlášť závažná újma, příp. existují-li mimořádné okolnosti svědčící pro zachování manželství.

7. K těmto sporných skutečnostem prováděl soud dokazování, na jehož základě má za prokázané, že společné soužití manželů bylo ukončeno v lednu 2021, což vyplynulo částečně již skutečností, které byly mezi účastníky nesporné a dále bylo prokázáno i oběma účastnickými výslechy a výslechem svědkyň jméno příjmení a jméno příjmení, z nichž vyplynul rozsah vzájemných styků obou manželů i v době po lednu 2017.

8. Co se týče příčiny rozvratu manželství tvrzené manželem (odlišná představa manželů o výchově syna manželky, jemuž manželka věnovala příliš svého času na úkor času tráveného s manželem), má soud toto tvrzení za prokázané, a to zejména výpověďmi svědkyně příjmení, která problematický vztah manžela k synovi manželky označila za jeden ze tří důvodů krize manželství a uvedla, že se tato otázka probírala na každé ze společně trávených dovolených, a svědkyně jméno příjmení, která jako příčinu 80 % – 90 % hádek mezi manželi uvedla, že se matka učila s jejím bratrem a netrávila čas s manželem; o problematickém vztahu mezi manželem a synem manželky zprostředkovaně a o tom, že by mohl být příčinou problémů mezi manželi, věděl též svědek příjmení; tato skutečnost pak byla potvrzena též oběma účastnickými výslechy, když i manželka uvedla, že právě její syn byl pro jejího manžela hlavním stresovým faktorem.

9. Co se týče příčin rozvratu manželství tvrzených manželkou, má soud za to, že z provedených důkazů jednoznačně nevyplynulo, že by příčinou rozvratu manželství byla nevěra manžela či domácí násilí. O jediném případu, který by se dal označit za domácí násilí, se okrajově zmínila ve svém účastnickém výslechu manželka, kdy zároveň uvedla, že se jednalo o ojedinělý případ, jiné důkazy k tomuto ostatně naprosto obecně učiněnému tvrzení nenavrhla. Též dle názoru soudu nedošlo k prokázání nevěry manžela v době před ukončením společného soužití v lednu 2021, když v podstatě jediným důkazem k prokázání tohoto tvrzení byl účastnický výslech manželky, při němž uvedla, že viděla cizí ženu řídit jejich vůz, což přineslo na přelomu ledna a února 2021 obrat ve vztahu k manželovi. Svědkyně příjmení a příjmení, které se k této skutečnosti ve svém výslechu rovněž vyjadřovaly, totiž hovořily pouze o informacích jim zprostředkovaných manželkou a nikoli o tom, čemu byly samy bezprostředně přítomny. Případná nevěra ze strany manžela pak nebyla potvrzena ani svědky příjmení a příjmení, která dlouhodobě uklízí byt manžela. I pokud by se však nevěra manžela prokázala, nedalo by se dle soudu jednoznačně uzavřít, jednalo-li se o příčinu ukončení společného soužití či následek odděleného hospodaření manželů v době od ledna 2017 do roku 2021, které manželovi příliš nevyhovovalo (viz účastnická výpověď manžela).

10. Co se týče problémů manžela s alkoholem, nepopíral ani on sám, že alkohol užívá (potvrzeno též e-mailem manžela z 15. 2. 2021), míru užívání však považoval za běžnou, v rámci společenského standardu. Oproti tomu z dalších provedených důkazů (účastnický výslech manželky, svědecké výpovědi svědkyň příjmení a příjmení) vyplynulo, že manžel alkohol konzumoval nad míru, kterou považovali manželka a svědkyně za přijatelnou, a to s ohledem na denní dobu (někdy i ráno – viz svědkyně příjmení), frekvenci pití – (minimálně jednou týdně – viz svědkyně příjmení) či následnou změnu chování (svědkyně anonymizováno). Pracovní život manžela užíváním alkoholu nebyl ovlivněn (prokázáno svědeckou výpovědí svědků příjmení, příjmení) a za alkoholika není považován ani v okruhu svých přátel (prokázáno výpovědí svědka jméno). Přestože by se výše uvedené důkazy mohly jevit jako navzájem rozporné, uzavřel soud, že s ohledem na subjektivitu, s jakou jednotlivé osoby na danou problematiku nahlížejí, nelze vyloučit, že byť se manžel necítí být alkoholikem, může manželka pociťovat míru konzumace alkoholu manželem jako nepřijatelnou. I pokud by však vycházel soud pouze z účastnické výpovědi manželky a svědkyň příjmení a příjmení, nejeví se mu jako pravděpodobné, že by konzumace alkoholu manželem v míře a intenzitě, v jaké je manželkou tvrzena a prokazována, mohla být jediným a hlavním důvodem ukončení společného soužití, zvláště když – jak vyplynulo z účastnického výslechu manželky – jednalo se o problém dlouhodobý, o němž účastníci věděli ještě před uzavřením manželství.

11. Co se týče poslední sporné skutečnosti, tedy zda rozvod způsobí manželce zvlášť závažnou ekonomickou a osobnostní újmu ve spojení s otázkou existence mimořádných okolností svědčících ve prospěch zachování manželství, má soud za to, že na základě nesporných skutečností i provedeného dokazování lze uzavřít, že s ohledem na nadstandardní příjem manžela se ekonomická situace manželky po rozvodu manželství zhorší. Provedenými důkazy bylo dále prokázáno, že manželé se z podnětu manželky snažili o vyřešení problémů ve společném soužití (nadužívání alkoholu manželem, problémy se synem manželky, v prvním pololetí roku 2021 též údajná nevěra manžela), ať již párovou terapií u anonymizováno příjmení (zjištěno ze Zprávy z terapie z datum) či vzájemnou korespondencí (e-mail manželky z 21. 10. 2020, manžela z datum).

12. Z e-mail anonymizováno příjmení manželovi ze dne 6. 2. 2022 nebyly zjištěny žádné podstatné skutečnosti.

13. Soud k důkazu neprovedl e-maily manželky z března 2021 a června 2021 pro nadbytečnost, neboť pocházejí z doby po ukončení společného soužití.

14. Po právní stránce posoudil soud věc následovně:

15. Podle § 755 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.”) může být manželství rozvedeno, je-li soužití manželů hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení.

16. Podle § 755 odst. 2 téhož ustanovení přesto, že je soužití manželů rozvráceno, nemůže být manželství rozvedeno, byl-li by rozvod v rozporu a) se zájmem nezletilého dítěte manželů, které nenabylo plné svéprávnosti, který je dán zvláštními důvody, přičemž zájem dítěte na trvání manželství soud zjistí i dotazem u opatrovníka jmenovaného soudem pro řízení o úpravu poměrů k dítěti na dobu po rozvodu, nebo b) se zájmem manžela, který se na rozvratu porušením manželských povinností převážně nepodílel a kterému by byla rozvodem způsobena zvlášť závažná újma s tím, že mimořádné okolnosti svědčí ve prospěch zachování manželství, ledaže manželé spolu již nežijí alespoň po dobu tří let.

17. Podle § 756 občanského zákoníku soud, který rozhoduje o rozvodu manželství, zjišťuje existenci rozvratu manželství, a přitom zjišťuje jeho příčiny, pokud dále není stanoveno jinak.

18. Z tvrzení manželů i provedených důkazů je zřejmé, že manželství účastníků je hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení, neboť účastníci spolu jako manželé nežijí ve smyslu ustanovení § 758 o. z., netvoří manželské společenství a – minimálně manžel nechce toto společenství obnovit. Co se týče příčin rozvratu manželství, nelze dle názoru soudu uzavřít, že by zde existovala jedna hlavní příčina, v jejímž důsledku došlo k rozvratu manželství. Na základě provedeného dokazování je zřejmé, že příčinou rozvratu manželů byly odlišné názory na výchovu syna manželky, jejichž následkem bylo ukončeno vedené společné domácnosti v lednu 2017. Další příčinou pak mohlo být též užívání alkoholu manželem nad míru, kterou by byla manželka ochotna akceptovat.

19. Co se týče manželkou požadované aplikace antidiskriminační klauzule, nebyla (přes opakované výzvy soudu k doplnění tvrzení) v daném případě dostatečně odůvodněna ani samotnými tvrzeními manželky. Z nesporných skutečností i z provedeného dokazování bylo sice prokázáno, že příjem manžela je nadstandardní, zároveň však byla zjištěna též uspokojivá majetková situace manželky a byť nelze vyloučit, že ekonomická situace manželky se po rozvodu manželství zhorší, nedosáhne toto zhoršení takové intenzity, aby tuto skutečnost bylo možno podřadit pod shora citované ustanovení. Nadto, aby bylo možno o aplikaci antidiskriminační klauzule vůbec uvažovat, musely by ještě existovat objektivní mimořádné okolnosti, které svědčí ve prospěch zachování manželství. Takovými mimořádnými okolnostmi by kromě vyššího věku manžela mohla být také jeho nemoc vyžadující pomoc jiné osoby, vydání zvýšených nákladů, neschopnost vydělat si na dostatečné zabezpečení za stavu pracovní neschopnosti, resp. nezpůsobilosti (viz komentář k citovanému ustanovení v systému ASPI). Žádná z takovýchto okolností však nebyla manželkou v řízení dostatečně tvrzena, natož pak prokázána. Jak je již uvedeno shora, nebylo též v řízení prokázáno, že by na rozvodu manželství porušením manželských povinností manželka převážně nepodílela, když bylo shledáno několik příčin rozvratu manželství. Námitku, že na nemovitosti manželky vázne úvěr ve prospěch společnosti manžela a ona proto nebude moci se svou nemovitostí nakládat, považoval soud za irelevantní, když není pravdou, že by manželka nemohla se svou nemovitostí disponovat. Ze všech uvedených důvodů soud návrhu na rozvod manželství vyhověl.

20. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto v souladu s ustanovením § 23 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních. Proti tomuto rozsudku je možné podat odvolání ve lhůtě 15 dnů od doručení tohoto rozhodnutí ke Krajskému soud v Plzni prostřednictvím soudu zdejšího. Platnost občanského průkazu, v němž je uveden rodinný stav, skončí uplynutím 45 dnů ode dne nabytí právní moci rozsudku o rozvodu manželství. příjmení vydání nového občanského průkazu jsou manželé povinni požádat do 15 dnů ode dne, ve kterém došlo ke skončení platnosti jejich dosavadního průkazu (§ 11 písm. b) zákona č. 269/2021 Sb., o občanských průkazech ve spojení s § 34 odst. 3 písm. c) bod 1. tohoto zákona). Manžel, který přijal příjmení druhého manžela, může do šesti měsíců od právní moci tohoto rozsudku oznámit příslušnému matričnímu úřadu, že přijímá opět své dřívější příjmení.