56 Co 125/2022

Plný text

Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Lubomíra Fialy a soudkyň JUDr. Věry Jakubové a JUDr. Ivany Šímové ve věci žalobce: Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno adresa Jméno zainteresované osoby 0/0 , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 Adresa zainteresované osoby 2/0 , zastoupený advokátem Jméno zástupce zainteresované osoby 1/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované osoby 1/0 proti žalovaným: 1. tituly před jménem Jméno zainteresované osoby 2/0 Datum narození zainteresované osoby 2/0 Adresa zainteresované osoby 2/0 , 2. Jméno zainteresované osoby 4/0 Datum narození zainteresované osoby 4/0 Adresa zainteresované osoby 4/0 , oba zastoupeni advokátkou Jméno zástupce zainteresované osoby 4/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované osoby 4/0 o 42 696,04 Kč o odvolání žalovaných proti rozsudku Okresního soudu v Karlových Varech č. j. 41 C 357/2017 – 603, z 25. 10. 2021 a doplňujícímu rozsudku č.j. 41 C 357/2017-634 z 1.4.2022 Rozsudek soudu prvního stupně se v napadené části, tj. ve výrocích I, III, V a VI, včetně doplňujícího rozsudku zrušují a věc se vrací v tomto rozsahu soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil 1. žalované zaplatit žalobci částku 7 524 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05% ročně od 1. 8. 2013 do zaplacení (výrok I), ve zbytku, tj. co do částky 7 119 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05% ročně od 1. 8. 2013 do zaplacení žalobu zamítl (výrok II), oběma žalovaným uložil zaplatit žalobci částku 20 796 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05% ročně od 1. 8. 2013 do zaplacení, do 3 dnů od právní moci rozsudku, přičemž plněním jednoho ze žalovaných zanikne v rozsahu tohoto plnění povinnost druhého ze žalovaných (výrok III), ve zbytku, tj. co do částky 4 359 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05% ročně od 1. 8. 2013 do zaplacení, žalobu zamítl (výrok IV), žalovaným uložil zaplatit společně a nerozdílně žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 44 452,56 Kč, do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobce (výrok V), rozhodl dále, že České republice se náhrada nákladů řízení nepřiznává (výrok VI). Rozsudkem č. j. 41 C 357/2017 – 634 z 1. 4. 2022 soud prvního stupně rozhodl formou doplňujícího rozsudku tak, že žalovaná č. 1 je povinna zaplatit žalobci částku 2 898,04 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 7,75% ročně z částky 2 898,04 Kč od 1. 1. 2012 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku (výrok I), žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení o vydání doplňujícího rozsudku (výrok II). Žalovaní ve včasném odvolání, jež směřovalo do výroku I a III rozsudku soudu prvního stupně, namítali, že nesouhlasí se závěry soudu prvního stupně ohledně odpojení bytů od kotelny a ukončení jejich vytápění. Nesouhlasí dále se závěry soudu prvního stupně ohledně akceptace námitky promlčení v souvislosti s žalovanými uplatněným nárokem z titulu bezdůvodného obohacení, které mělo představovat náklady vynaložené 1. žalovanou v souvislosti s vytápěním jednotek v domě v období září 2010 – duben 2011, kdy tuto povinnost žalobce neplnil, ačkoliv ji plnit měl, a to jak v souladu s právními předpisy, tak v souladu se stanovami žalobce. Soud prvního stupně vycházel z důkazů, které jsou v rozporu s právními předpisy, nevzal v úvahu ustálenou judikaturu této problematiky se týkající. Žalovaní poukazovali na jednotlivá rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR a Ústavního soudu ČR. Poukazovali na to, že soudu byl předložen Metodický pokyn Ministerstva pro místní rozvoj k vyhlášce č. 372/2001 Sb. Žalovaní se domnívají, že jednotky v domě od kotelny v domě nebyly odpojeny legálně, poukazovali na ust. § 77 odst. 5 energetického zákona, na jednotlivá ustanovení stavebního zákona, na ust. § 11 odst. 5 zákona o vlastnictví bytů, poukazovali na chybějící souhlas všech vlastníků jednotek a na chybějící stavební povolení. 1. žalovaná v řízení opakovaně namítala, že žalobce netvrdil ani nedoložil, že by jednotky v domě byly odpojeny legálně. Dle sdělení příslušného stavebního úřadu bylo stavební povolení vydáno pouze ohledně jednotky č. 1306/2. Nebyla splněna podmínka stavebního povolení pro zřízení samostatného vytápění a odpojení se od domovní kotelny. Zápisy ze shromáždění vlastníků jednotek, které žalobce předložil, neobsahovaly právními předpisy požadovaný souhlas všech vlastníků jednotek. Odvolatelé vyjadřovali své výhrady k závěru soudu prvního stupně ohledně zápisu z 8. shromáždění , Anonymizováno, ze dne 15. 3. 2006 – bod 5. Diskuse, kdy toto nelze považovat za relevantní vyslovení souhlasu všech vlastníků jednotek. Pokud bylo poukazováno na závěry Státní energetické inspekce, žalovaní k protokolu ze dne 17. 9. 2021 č. 3200201021 opakovaně vznášeli námitky, neboť Státní energetická inspekce došla k závěrům na základě neúplné a účelově interpretované dokumentace předložené žalující stranou. Žalovaní neměli možnost proti závěrům inspekce brojit, neboť právní úprava je nepovažuje za účastníky řízení. S námitkami žalovaných se v tomto směru soud prvního stupně nevypořádal. Žalobce neřešil technický stav kotelny, ač byl k tomu vyzýván. 1. žalovaná nesouhlasí se závěrem soudu prvního stupně, že námitku započtení nevznesla řádně a včas. Na započtení upozornila žalobce již ve svém podání z 5. 8. 2011, doručení tohoto oznámení žalobci soudu řádně doložila. Žalobce na toto oznámení o započtení nereagoval, žalovaná důvodně považovala své započtení za účinné. Bývalý právní zástupce 1. žalované námitku započtení opakovaně předložil v podání ze dne 1. 6. 2015, ani v tomto případě nebyla ze strany žalobce vznesena žádná námitka. Případné nedostatky shledané soudem nelze klást k tíži žalované, v důsledku problematiky příslušnosti soudu se námitky vyjasňovaly až na základě dotazů ze strany soudu v roce 2018. Žalovaná se domnívá, že její obrana a uplatněná námitka započtení je důvodná, k promlčení nedošlo již s ohledem na dobu a způsob vznesení námitky promlčení ze strany žalobce, kdy se jedná o ryze účelové jednání a vyvstává otázka, zda s ohledem na plynutí doby měl žalobce právo takovou námitku vznést, zda se tedy nejedná o účelové zneužití práva. Soud prvního stupně se tedy vznesenou obranou měl zabývat. Obraně žalované nebyla ze strany soudu věnována dostatečná pozornost, nebyly vzaty v úvahu předkládané důkazy. Žalovaní navrhovali změnu rozsudků soudu prvního stupně v napadených výrocích v tom směru, aby z důvodu námitky započtení nebylo žalobci žádné plnění přiznáno, případně navrhovali zrušení rozsudků soudu prvního stupně a vrácení věci k dalšímu řízení. Žalobce se k odvolání vyjádřil v tom směru, že odkazy žalovaných na judikaturu jsou nepřípadné, vztahují se na jiné situace. Zásadní otázkou je, zda měl žalobce povinnost žalovaným teplo dodávat za situace, kdy ohledně povinnosti dodávat teplo do jednotlivých jednotek z centrální kotelny existovala dohoda všech vlastníků jednotek v domě, jenž byla obsažena ve stanovách žalobce. Okamžikem, od kterého se odvíjí zánik povinnosti dodávat teplo ze společné kotelny je situace, kdy teplo ze společné kotelny nebude odebíráno vlastníky většiny jednotek, počítáno podle velikosti jejich podílu na společných částech domu. Žalobce poukazoval na skutečnost, že v předmětném období předsedkyní původního sdružení vlastníků jednotek v domě a následně i .statutárním orgánem žalobce byla 1. žalovaná, která je tedy do značné míry i autorkou formulace ustanovení stanov žalobce. Bylo poukazováno na zápis ze schůze konané dne 30. 4. 2003, kde sama 1. žalovaná uvádí, že domovní kotelnu využívají jen jednotky č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , , Anonymizováno, , , Anonymizováno, a , Anonymizováno, , když i jednotka č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, se měla od topné sezóny v roce 2003/2004 odpojit. Z provedeného dokazování je zřejmé, že k počátku roku 2010 odebírali z centrálního zdroje tepla tepelnou energii pouze vlastníci jednotek č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, a , Anonymizováno, , byla tedy splněna podmínka dle článku 2 odst. 3 písm. e/ stanov žalobce a tento tedy nebyl povinen nadále provozovat kotelnu v domě. Pokud jde o technický stav kotle na tuhá paliva, žalovaná neměla od roku 2003 podporu pro to, aby kotelnu opravila z prostředků žalobce. V důsledku špatného technického stavu a častých havárií bylo rozhodnuto o odstavení kotle. Žalobce poukazoval na jím tvrzené promlčení údajných pohledávek žalované uplatněných k započtení. Žalobce navrhoval potvrzení rozsudku soudu prvního stupně. 1. žalovaná ve včasném odvolání proti doplňujícímu rozsudku č. j. 41 C 357/2017 – 634, z 1. 4. 2022 namítala, že její obrana uplatněná v řízení nebyla soudem prvního stupně správně posouzena, odkázala na odvolání podané žalovanými proti rozsudku soudu prvního stupně z 25. 10. 2021. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně včetně doplňujícího rozsudku v odvoláním napadené části, tj. ve výrocích I a III rozsudku z 25. 10. 2021 a v celém rozsahu, pokud jde o doplňující rozsudek ,včetně předcházejícího řízení dle § 212 a 212a zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu, přihlédl k odvolání žalovaných a k vyjádření žalobce a dospěl poté k závěru, že dosud nejsou dány podmínky pro potvrzení ani změnu napadené části rozsudku soudu prvního stupně, jakož i doplňujícího rozsudku soudu prvního stupně. V posuzované věci se žalobce domáhal po žalované č. 1 zaplacení částky 42 696,04 Kč s přísl., a to jako po vlastníkovi bytových jednotek č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, a , Anonymizováno, /, Anonymizováno, v domě pod adresou , adresa, , , Jméno zainteresované osoby 0/0, , přičemž dlužnou částku představovaly nedoplatky na vyúčtování služeb a do fondu oprav za období roku 2012, dále podíl na pojištění (období od 7. 10. 2011 do 6. 10. 2012). Usnesením soudu prvního stupně č. j. 41 C 357/2017 – 528 z 11. 12. 2020 ve znění usnesení Krajského soudu v Plzni z 25. 1. 2021, č. j. 18 Co 11/2021 – 540 bylo rozhodnuto o přistoupení žalovaného č. 2 do řízení na straně žalované a o změně žalobního petitu, obojí s odkazem na ust. § 1186 odst. 2 a 2021 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. Odvolací soud konstatuje, že soud prvního stupně se námitkou započtení a námitkou promlčení zabýval v bodě 3 a 15 odůvodnění rozsudku nedostatečným způsobem. Soud prvního stupně uvedl, že 1. žalovaná uplatnila vůči žalobci ve formě započtení do výše žalované částky nárok z titulu vydání bezdůvodného obohacení, který měl představovat náklady na vytápění bytů ve vlastnictví 1. žalované v období od 29. 9. 2010 do 19. 4. 2011, které jí měly vzniknout v souvislosti s neoprávněným odpojením bytů od kotelny a ukončením jejich vytápění. Soud prvního stupně dále uvedl, že tento nárok byl vůči žalobci poprvé uplatněn podáním z 1. 6. 2015, v souladu s pokynem soudu na jednání dne 15. 5. 2018 pak byl uplatněn podáním z 21. 6. 2018,ve kterém strana žalovaná postupovala v souladu s § 98 o. s. ř. Žalobce pak vznesl ve vztahu k tomuto započtení námitku promlčení, kterou soud shledal důvodnou s odkazem na ust. § 107 odst. 1, 2 občanského zákoníku ve znění účinném k 31. 12. 2013, neboť za první okamžik, kdy námitka započtení byla v souladu s právem zcela konkrétně a řádně uplatněna, má soud až okamžik upřesňujícího podání z 21. 6. 2018. Žalovaní v odvolání namítali, že nesouhlasí se závěry soudu prvního stupně ohledně akceptace námitky promlčení v souvislosti s uplatněným nárokem z titulu bezdůvodného obohacení, které mělo představovat náklady vynaložené 1. žalovanou v souvislosti s vytápěním jednotek v období září 2010 až duben 2011, kdy tuto povinnost neplnil žalobce, ačkoliv jí plnit měl. Žalovaní namítali, že námitku započtení vznesli včas a řádně. Odvolací soud konstatuje, že soud prvního stupně zatížil řízení vadou, neboť jeho závěry obsažené v bodě 3 a 15 odůvodnění rozsudku týkající se námitky započtení a žalobcem vznesené námitky promlčení ohledně tohoto úkonu ze strany žalované jsou nedostatečné a jsou postaveny na základě neúplných skutkových zjištění a skutkových závěrů, přičemž náprava těchto pochybení nemohla být za odvolacího řízení zjednána (§ 219a odst. 2 občanského soudního řádu). Dle § 580 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku účinného do 31. 12. 2013, mají-li věřitel a dlužník vzájemné pohledávky, jejichž plnění je stejného druhu, zaniknou započtením, pokud se vzájemně kryjí, jestliže některý z účastníků učiní vůči druhému projev směřující k započtení. Zánik nastane okamžikem, kdy se setkaly pohledávky způsobilé k započtení. Základním předpokladem započtení je a) vzájemnost pohledávek, b) stejný druh plnění, c) způsobilost pohledávek k započtení, d) právní úkon směřující k započtení. Ke kompenzaci podle § 580 je třeba, aby jeden z účastníků učinil projev k započtení adresovaný druhému účastníku. Forma pro tento právní úkon není předepsána, stačí ústní projev. Z jeho obsahu musí být zřejmé, jaká pohledávka a v jaké výši se uplatňuje k započtení proti pohledávce věřitele. Projev započtení lze učinit i v průběhu soudního řízení jako obranu proti žalobě. Vzhledem k tomu, že zánik pohledávek započtením nastává okamžikem jejich střetu, je rozhodující, kdy nastala splatnost obou pohledávek, a nikoliv, kdy ta která pohledávka vznikla. Soud prvního stupně blíže nerozvedl, shledal-li důvodnou námitku promlčení ohledně vzneseného započtení, na základě jakých skutečností k tomuto závěru došel. Neuvedl, kdy podle jeho zjištění měla začít běžet promlčecí lhůta, kdy měla skončit, nezabýval se blíže charakterem námitky započtení obsahující v sobě hmotně právní, jakož i procesně právní úkon (byla-li námitka vznesena až v průběhu řízení). Důvodnost námitky promlčení, případně závěry o tom, zda obrana spočívající v námitce započtení je úkonem, který splňuje kritéria určitosti, nejsou blíže rozvedeny. Žalovaní namítali, že soud prvního stupně neprovedl dokazování v tomto směru, ačkoliv důkazní návrhy včas přednesli. V případě, pokud by obrana žalovaných proti vznesenému žalobnímu návrhu (v rozsahu, tak jak byl shledán důvodným) nebyla shledána důvodnou, byl by rozsudek soudu prvního stupně rozsudkem věcně správným a zákonu odpovídajícím. Příspěvek do fondu oprav nemá povahu zálohy a vztahuje se na něj jiný právní a faktický režim než na zálohy na služby. Nejde tedy o to, že by se platily zálohy do fondu oprav a pak se provádělo vyúčtování vůči jednotlivým vlastníkům, příspěvky do fondu oprav se nezúčtovávají coby zaplacené zálohy, ale jedná se o opakující se platby. Žalovaná tvrdí, že jí vznikl nárok vůči žalobci z důvodu, že plnila povinnosti uložené žalobci právními předpisy, přičemž žalobce tyto povinnosti neplnil. Žalovaná odkazovala ohledně oprávněnosti svého nároku na názor vyslovený Nejvyšším soudem v rozhodnutí sp. zn. 22 Cdo 5330/2008. Poukazovala na to, že započtení oznámila žalobci dopisem ze dne 5. 8. 2011, tedy před podáním žaloby, kdy jako důkaz označila její dopis ze dne 5. 8. 2011 a dodejku o jeho doručení (např.podání z 20.6.2018,č.l.248 spisu). Bude tedy na soudu prvního stupně, aby postavil najisto, zda byla vznesena řádně námitka započtení, zda je důvodná námitka promlčení vznesená žalobcem. Námitku započtení lze vznést i ústně před zahájením řízení. Pokud by soud prvního stupně dospěl k závěru, že námitka započtení byla vznesena včas a řádně, bylo by namístě zabývat se vznesenou obranou ze strany žalované, když z odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně není seznatelné, jaké důkazní návrhy soud prvního stupně zamítl a z jakých důvodů. Odvolací soud poukazuje na to, že pokud žalovaná v rámci obrany proti žalobě předkládala tvrzení, že námitku započtení vznesla, resp. oznámila žalobci dopisem ze dne 5. 8. 2011, tedy před zahájením řízení, pak je třeba vzít v úvahu právní úpravu obsaženou v ust. § 580 a § 581 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku. Dle § 580 mají-li věřitel a dlužník vzájemné pohledávky, jejichž plnění je stejného druhu, zaniknou započtením, pokud se vzájemně kryjí, jestliže některý z účastníků učiní vůči druhému projev směřující k započtení. Zánik nastane okamžikem, kdy se setkaly pohledávky způsobilé k započtení. Z výše uvedeného tedy vyplývá, že základním předpokladem započtení je a) vzájemnost pohledávek, b) stejný druh plnění, c) způsobilost pohledávek k započtení, d) právní úkon směřující k započtení. Ke kompenzaci podle § 580 je třeba, aby jeden z účastníků učinil projev k započtení adresovaný druhému účastníku. Forma pro tento právní úkon není předepsána, stačí ústní projev. Z jeho obsahu musí být zřejmé, jaká pohledávka a v jaké výši se uplatňuje k započtení proti pohledávce věřitele. Souhlasu druhého účastníka není třeba, k započtení může dojít i proti jeho vůli. Kompenzační projev lze učinit poté, co se pohledávky setkaly, tj. od okamžiku splatnosti té pohledávky, která se stala splatnou později. Kompenzační projev lze učinit poté, co se pohledávky setkaly, to je od okamžiku splatnosti té pohledávky, které se stala splatnou později. Kompenzační projev, i když byl učiněn až po splatnosti obou pohledávek, má účinky zpětně k okamžiku setkání (střetu) pohledávek (ex tunc). V tomto okamžiku dochází k zániku pohledávek následkem započtení, a to v rozsahu, v jakém se vzájemně kryjí. Okamžik střetu pohledávek má význam i z hlediska promlčení. Pouze v případě, že vzájemná pohledávka byla promlčena již v okamžiku, kdy se pohledávky střetly (to je v okamžiku splatnosti pohledávky), může být námitka promlčení úspěšná. Pohledávku, jež zanikla započtením, nemůže soud přiznat, a to bez ohledu na to, kdy byl kompenzační projev učiněn a zda ke střetu pohledávek došlo před zahájením soudního řízení, nebo až poté. Soud prvního stupně tedy i tyto okolnosti vezme případně v potaz. Jelikož závěry soudu prvního stupně výše uvedené jsou závěry předčasnými, neúplnými, odvolacímu soudu nezbylo, než rozsudek soudu prvního stupně v odvoláním napadené části, tj. ve výrocích I a III,V, VI rozsudku soudu prvního stupně včetně doplňujícího rozsudku dle § 219a o.s.ř. zrušit a věc vrátit soudu prvního stupně k dalšímu řízení. V dalším rozhodnutí soud prvního stupně znovu rozhodne i o nákladech řízení včetně nákladů odvolacího řízení.