56 Co 127/2025

Plný text

Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Šímové a soudkyň JUDr. Věry Jakubové a JUDr. Hany Sedláčkové ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , narozená dne Datum narození žalobkyně bytem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Anonymizováno . Anonymizováno Anonymizováno sídlem Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno . Anonymizováno Anonymizováno / Anonymizováno , Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno proti žalované: Jméno žalované , narozená dne Datum narození žalované bytem Adresa žalované zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky o výživné zletilého dítěte o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 27. 2. 2025, č. j. 13 C 324/2024-31

I. Odvolání žalobkyně, pokud směřovalo do výroku II rozsudku soudu prvního stupně, se odmítá.

II. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku IV mění takto: Žalovaná je povinna přispívat na výživu žalobkyně další částkou 1 350 Kč měsíčně, a to vždy do 15. dne v měsíci k rukám žalobkyně s účinností od 1. 10. 2024. Ve zbytku, tj. ohledně nároku na běžné výživné v částce 2 400 Kč měsíčně za období od 1. 10. 2024, se žaloba zamítá.

III. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku III mění tak, že dluh na výživném za období od 1. 5. 2024 do 30. 6. 2025 v celkové výši 43 900 Kč je žalovaná povinna zaplatit žalobkyni společně s běžným výživným v měsíčních splátkách po 1 000 Kč splatných vždy do každého 15. dne v měsíci s účinností od 1. 7. 2025 pod ztrátou výhody splátek při nezaplacení byť jedné z nich.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení za řízení před soudy obou stupňů.

1. Rozsudkem ze dne 27. 2. 2025, č. j. 13 C 324/2024–31 uložil Okresní soud v Karlových Varech žalované povinnost přispívat na výživu žalobkyně částkou 3 500 Kč měsíčně za období od 1. 5. 2024 do 30. 9. 2024 (výrok I), dále žalované uložil povinnost přispívat na výživu žalobkyně částkou 3 250 Kč měsíčně splatnou do 15. dne v měsíci k rukám žalobkyně s účinností od 1. 10. 2024 (výrok II), určil výši nedoplatku (správně dluhu) na výživném za období od 1. 5. 2024 do 27. 2. 2025 a stanovil podmínky jeho splatnosti (výrok III), ohledně nároku na běžné výživné v měsíční výši 3 750 Kč za období od 1. 10. 2024 žalobu zamítl (výrok IV) a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok V).

2. Proti rozsudku soudu prvního stupně podala odvolání žalobkyně, která rozsah odvolání upřesnila v rámci odvolacího jednání tak, že její odvolání nesměřuje proti výroku I. Žalobkyně se zejména neztotožňuje se soudem prvého stupně, pokud dospěl ke skutkovému závěru, že v den svého významného jubilea žalobkyně neobdržela vůbec žádný dar, ale pouze zálohu na plnění zákonné povinnosti ze strany své matky, tedy zálohu na budoucí výživné. Žalobkyně připomíná, že v den svých osmnáctých narozenin byla studentkou 3. ročníku střední školy a nebylo jisté, zda se na vysokou školu vůbec dostane. Nynější tvrzení žalované o vyplacení výživného je navíc ve zřejmém rozporu s tvrzením žalované obsaženém v její SMS zprávě ze dne 2. 5. 2024, ve které spolu s pokynem, aby „vypadla z domu“ žalovaná žalobkyni výslovně sděluje, že jí bude posílat výživné ve výši 5 000 Kč měsíčně. Žalovaná se vůbec nezmiňovala o tom, že výživné má předplacené. Toto odlišné stanovisko zaujala až později, pravděpodobně po poradě s právním zástupcem. Podle názoru žalobkyně je těžko uvěřitelné, že by jí žalovaná k osmnáctým narozeninám nedala vůbec nic a v ten den jen k jejím rukám složila dva roky dopředu zálohu na splnění své zákonné vyživovací povinnosti. Žalobkyně má také za to, že i právní hodnocení soudu prvního stupně ohledně stanovení právního režimu částky 200 000 Kč je nesprávné. Žalobkyně poukazuje na to, že soud prvního stupně opakovaně, někdy i v jedné větě, hovoří o tom, že se jednalo o zálohu na budoucí výživné a v téže větě sděluje svůj závěr o tom, že se jednalo o dar či o darovanou částku. Tyto dva instituty podle názoru žalobkyně vedle sebe neobstojí. Žalobkyně uvádí, že by jako spravedlivou připustila úvahu, kdy nějakým způsobem by byl ve výši výživného částečně zohledněn dar, který dostala k osmnáctým narozeninám, respektive částka, kterou si z něj uložila a disponuje jí, pouhé faktické stoprocentní započtení daru, které provedl soud prvního stupně přes jím sdělovaný závěr, že započtení oproti výživnému není možné, považuje žalobkyně za hrubě nespravedlivé, a to i s ohledem na to, že s darem i přes svůj nízký věk naložila uvážlivě a ač mohla, tak jej neprocestovala, či jej jakkoli jinak, byť i jen částečně, nespotřebovala pro své potřeby či radosti, jak by tomu asi bylo u většiny jejích vrstevníků. Žalobkyně navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně zrušil a sám rozhodl ve smyslu žalobou navrhovaného petitu s přihlédnutím k nesporně učiněným částkám 3 500 Kč za období od května do září 2024 a 6 000 Kč od října 2024, popřípadě, aby věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

3. Žalovaná navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný potvrdil.

4. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích odvoláním dotčených podle § 212 a § 212 a o. s. ř., posoudil důvody odvolání a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně je částečně důvodné.

5. Napadeným rozsudkem rozhodl soud prvního stupně o žalobě žalobkyně, jíž se žalobkyně domáhala stanovení výživného žalované, která je její matkou. Navrhovala částku 5 000 Kč měsíčně v období od května 2024 do srpna 2024 a s účinností od září 2024 částku 7 000 Kč měsíčně. Podle žalobních tvrzení žila žalobkyně do dubna 2024 ve společné domácnosti s žalovanou, poté se na žádost žalované odstěhovala a od 6. 5. 2024 bydlí se svým otcem. Dne 24. 5. 2024 žalobkyně složila maturitní zkoušku a od září 2024 studuje na Farmaceutické fakultě Univerzity Karlovy v Hradci Králové. Její výdaje, jak uvedla v žalobě, jsou spojeny s ubytováním ve studentském sdíleném bytě v Hradci Králové, se stravou v menze, dopravou, úhradou za mobilní telefon a dalšími běžnými potřebami. V měsících červnu až srpnu 2024 si žalobkyně zajistila brigádu s příjmem 6 960 Kč až 9 960 Kč měsíčně. Žalovaná od května 2024 na výživu žalobkyně nepřispívá, a proto se žalobkyně obrátila na soud. Žalovaná se k žalobě písemně vyjádřila. Navrhla, aby žaloba žalobkyně byla zamítnuta, neboť výživné bylo žalobkyni již uhrazeno předem a je vyrovnáno minimálně do roku 2027. Žalovaná totiž žalobkyni u příležitosti jejích osmnáctých narozenin darovala částku 200 000 Kč; jednalo se o účelový dar, kdy peníze byly určeny výlučně na potřeby související s vysokoškolským studiem. Měla-li by žalovaná hradit výživné ve stejné výši jako otec žalobkyně, tj. 6 000 Kč měsíčně, darovaná částka podle žalované pokrývá výživné v rozsahu 33 měsíců.

6. Soud prvního stupně po provedení důkazního řízení s přihlédnutím k nesporným shodným tvrzením účastníků dospěl k závěru, že výživné v částce 3 500 Kč měsíčně odpovídá zákonným kritériím pro stanovení výživného dle § 913 občanského zákoníku v období od května do září 2024. Pokud jde o vyživovací povinnost žalované k žalobkyni v dalším období, tj. od října 2024, vzal soud prvního stupně v úvahu, že v řízení bylo prokázáno, že žalobkyni byla žalovanou darována částka 200 000 Kč s uvedením konkrétního účelu užití této částky na vysokoškolské studium žalobkyně a náklady s tím spojené. Tuto částku soud prvního stupně považoval za zálohu na budoucí výživné, s ohledem na předpokládanou dobu studia žalobkyně v trvání pěti let ji ve výši 40 000 Kč ročně zohlednil při stanovení výživného žalované (tj. 3 333 Kč měsíčně) a žalované uložil povinnost v období od 1. 10. 2024, tj. od započetí vysokoškolského studia žalobkyní, platit žalobkyni výživné v částce 3 250 Kč měsíčně a ve zbytku žalobu, tj. co do částky 3 750 Kč za období od 1. 10. 2024, zamítl. Výrok o náhradě nákladů řízení opřel soud prvního stupně o ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. a částečný úspěch každé z účastnic v řízení.

7. Vyživovací povinnost mezi předky a potomky upravuje ust. § 910 a násl. občanského zákoníku a tato ustanovení soud prvního stupně při svém rozhodování náležitě aplikoval. Pro určení rozsahu výživného jsou rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného (§ 913 odst. 1 občanského zákoníku). V rámci hodnocení majetkových poměrů oprávněného, zde žalobkyně, nelze pominout, že žalobkyně disponuje částkou 200 000 Kč. Tato částka byla žalobkyni darována její matkou, tedy osobou povinnou plnit vyživovací povinnost k žalobkyni, která v důsledku vysokoškolského studia zatím není schopna sama se živit a, jak bylo v řízení před soudem prvního stupně prokázáno, žalovanou naspořená částka 200 000 Kč měla být použita na náklady vysokoškolského studia, nikoli tedy na veškeré (to znamená i běžné) potřeby žalobkyně. Ve prospěch žalobkyně naspořenou částkou 200 000 Kč se tak žalovaná nemohla zcela zprostit své vyživovací povinnosti k žalobkyni, avšak v situaci, kdy část potřeb žalobkyně je spojena se studiem na vysoké škole (zejména studijní materiály, skripta), je třeba k finančnímu daru od žalované při stanovení vyživovací povinnosti přihlédnout. V průběhu řízení před soudem prvního stupně učinily účastnice řízení nespornou částku měsíční výše výživného pro žalobkyni od žalované ve výši 6 500 Kč za období od 1. 10. 2024 (viz protokol o jednání před soudem prvního stupně z 30. 1. 2025). Dále bylo mezi účastnicemi nesporným, že průměrný měsíční výdělek žalované činí 39 000 Kč čistého, že žalovaná má dvě další vyživovací povinnosti a žije ve společné domácnosti s otcem mladší dcery. Podle názoru odvolacího soudu je tak v možnostech a schopnostech žalované přispívat na běžné životní potřeby žalobkyně, včetně ubytování a stravování, částkou 4 600 Kč měsíčně. Další náklady žalobkyně spojené se studiem na vysoké škole jsou kryty finančním darem žalované v počáteční výši 200 000 Kč.

8. Odvolací soud nepřezkoumával rozsah vyživovací povinnosti žalované k žalobkyni v období od 1. 5. do 30. 9. 2024 (výrok I), tento výrok rozsudku soudu prvního stupně nebyl napaden odvoláním a nabyl právní moci.

9. Pokud odvolání žalobkyně směřovalo proti výroku II rozsudku soudu prvního stupně, odvolací soud je podle § 218 písm. b) o. s. ř. odmítl pro subjektivní nepřípustnost tohoto odvolání, neboť odvolání proti výroku rozhodnutí soudu prvního stupně může podat jen ten, komu byla tímto rozhodnutím způsobena určitá újma na jeho právech, kterou lze odstranit jen zrušením nebo změnou rozhodnutí soudu prvního stupně. Výrokem II rozsudku soudu prvního stupně bylo žalobě žalobkyně částečně vyhověno, tímto výrokem nebyla žalobkyni způsobena újma a žalobkyně je tak osobou, která k podání odvolání proti tomuto výroku rozsudku soudu prvního stupně není oprávněna.

10. Částečně důvodným shledal soud prvního stupně odvolání žalobkyně proti zamítavému výroku IV a proto přistoupil k jeho částečné změně podle § 220 odst. 1 o. s. ř. a z důvodů výše uvedených uložil žalované povinnost přispívat na výživu žalobkyně další částkou 1 350 Kč měsíčně, dohromady tedy částkou 4 600 Kč měsíčně (tj. výrok II rozsudku soudu prvního stupně a výrok II rozsudku soudu odvolacího) s účinností od 1. 10. 2024 a ve zbytku, tj. ohledně nároku žalobkyně na běžné výživné v částce 2 400 Kč měsíčně (tedy do žalované částky 7 000 Kč měsíčně) od 1. 10. 2024 žalobu zamítl.

11. S ohledem na změnu rozsudku soudu prvního stupně ohledně běžného výživného v období od 1. 10. 2024 vypočetl odvolací soud dluh na výživném, jehož splatnost nastala ke dni rozhodnutí odvolacího soudu, tj. za květen až září 2024 částce 17 500 Kč (5 x 3 500 Kč) a za období od 1. 10. 2024 do 30. 6. 2025 ve výši 41 400 Kč (9 x 4 600 Kč), tedy celkem 58 900 Kč. Podle shodného tvrzení účastníků v rámci odvolacího jednání zaplatila žalovaná žalobkyni na výživném za uvedené období 4 x 3 250 Kč v období od března do června 2025 a 4 x 500 Kč ve stejném období, tedy celkem 15 000 Kč (13 000 Kč + 2 000 Kč), tuto částku odvolací soud odečetl od částky 58 900 Kč a dospěl tak ke dluhu na výživném v celkové výši 43 900 Kč. K úhradě tohoto dluhu určil soud žalované podle § 160 odst. 1 o. s. ř. s ohledem na výši tohoto dluhu měsíční splátky po 1 000 Kč, splatné vždy do každého 15. dne v měsíci s účinností od 1. 7. 2025, pod ztrátou výhody splátek při nezaplacení byť jedné z nich. Na straně žalované vzal odvolací soud v úvahu, že kromě k žalobkyni plní vyživovací povinnost k dalším dvěma dětem, a pokud jde o žalobkyni, vycházel z toho, že její studium potrvá ještě čtyři roky a je žádoucí, aby dlužné výživné jí bylo uhrazeno ještě v době vysokoškolského studia.

12. O náhradě nákladů řízení za řízení před soudy obou stupňů rozhodl odvolací soud podle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 2 o. s. ř. a žádné z účastnic právo na náhradu nákladů řízení za řízení před soudy obou stupňů nepřiznal, a to s ohledem na stejný poměr úspěchu a neúspěchu účastnic v řízení.