56 Co 156/2025

Plný text

Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Šímové a soudců Mgr. Tomáše Foltýna, Ph.D. a JUDr. Hany Sedláčkové ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o určení vlastnictví o odvolání žalobkyně proti výroku II rozsudku Okresního soudu v Chebu ze dne 21. 5. 2025 č. j. 10 C 12/2025-40 Výrok II rozsudku soudu prvního stupně se mění tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 12 164 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám právní zástupkyně žalobkyně. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

1. Okresní soud v Chebu shora specifikovaným rozsudkem vyhověl žalobě, jíž se žalobkyně domáhala určení, že není vlastníkem motorového vozidla značky Renault Laguna, registrační značky , SPZ, , VIN , VIN kód, , a to od 11. 10. 2022. O nákladech řízení rozhodl soud prvního stupně podle ustanovení § 142 odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) tak, že uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 8 715,50 Kč; mezi účelně vynaložené náklady řízení přitom okresní soud vedle zaplaceného poplatku ve výši 2 000 Kč shledal odměnu právní zástupkyně žalobkyně v celkové výši 4 500 Kč za tři úkony právní služby (příprava a převzetí věci, sepis žaloby a zaslání předžalobní upomínky), tedy ve výši 1 500 Kč za každý z těchto úkonů, a konečně i náhradu hotových výdajů ve výši 2 x 300 Kč za dva úkony právní služby (učiněné do 31. 12. 2024) a dále za jeden úkon (účinný po 1. 1. 2025) po 450 Kč podle ustanovení § 13 odst. 4 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách za poskytování právních služeb (dále jen „advokátní tarif“).

2. Proti nákladovému výroku rozsudku soudu prvního stupně podala žalobkyně včasné odvolání, ve kterém nalézacímu soudu vytýká, že nesprávně aplikoval ustanovení § 9 advokátního tarifu, respektive ve kterém nesouhlasí s nalézacím soudem určenou tarifní hodnotou sporu ve výši 10 000 Kč. Žalobkyně se s odkazem na ustálenou soudní praxi domnívá, že předmět dané věci spadá pod ustanovení § 9 odst. 3 písm. a) advokátního tarifu, jež stanovuje tarifního hodnotu ve výši 35 000 Kč; žalobkyně tak má za to, že její právní zástupkyni náleží mimosmluvní odměna ve výši 2 500 Kč za jeden úkon právní služby.

3. Žalovaný se k odvolání žalobkyně nevyjádřil.

4. Odvolací soud přezkoumal napadený nákladový výrok podle ustanovení § 212 a § 212a o. s. ř., posoudil důvody odvolání a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně je v posledku důvodné.

5. Soud první instance při řešení otázky výše náhrady nákladů řízení aplikoval ustanovení § 9 odst. 1 advokátního tarifu, z odůvodnění napadeného rozsudku přitom není zřejmé, z jakého důvodu přikročil nalézací soud k použití právě tohoto ustanovení, podle kterého (ve znění účinném do 31. 12. 2024) nelze-li hodnotu věci nebo práva vyjádřit v penězích nebo lze-li ji zjistit jen s nepoměrnými obtížemi a není-li dále stanoveno jinak, považuje se za tarifní hodnotu částka 10 000 Kč.

6. V posuzované věci šlo o určení práva k věci, jež je (či byla) sice penězi ocenitelná, ocenění hodnoty předmětného vozidla by však patrně převyšovalo současnou hodnotu této movité věci, a proto je vskutku namístě aplikovat ustanovení § 9 advokátního tarifu, nikoliv ustanovení § 8 advokátního tarifu, a to právě proto, že zjištění hodnoty předmětného vozidla by bylo lze zjistit toliko s nepoměrnými obtížemi.

7. Je současně namístě uvést, že soudem prvního stupně aplikované ustanovení § 9 odst. 1 advokátního tarifu představuje tzv. zbytkové ustanovení, jež je namístě použít toliko v případě, že aplikace jiného ustanovení je pojmově zcela vyloučena. Nelze přitom přehlížet, že ustanovení třetího odstavce je právě ve vztahu k prvnímu odstavci § 9 advokátního tarifu speciální normou, jež musí mít aplikační přednost.

8. Bylo-li tudíž předmětem dané věci určení vlastnického právo k movité věci, měl soud prvního stupně zjevně k dispozici ustanovení § 9 odst. 3 písm. a) advokátního tarifu, jež výslovně uvádí: určení, zda tu je právní vztah nebo právo, určení neplatnosti právního jednání, jde-li o určení práva k věci penězi neocenitelné nebo jde-li o určení neplatnosti právního jednání, jehož předmětem je věc nebo plnění penězi neocenitelné.

9. Jinak řečeno, za situace, kdy není možno aplikovat ustanovení § 8 advokátního tarifu, je v posuzované věci zjevné, že je třeba použít ustanovení třetího odstavce § 9 advokátního tarifu, neboť jde o speciální ustanovení, která má přednost před obecným ustanovením prvního odstavce.

10. Pakliže tedy okresní soud použil ustanovení § 9 odst. 1 advokátního tarifu pro stanovení tarifní hodnoty daného sporu, zjevně aplikoval nesprávné ustanovení dané vyhlášky, neboť správně je namístě použít ustanovení § 9 odst. 3 písm. a) advokátního tarifu, podle kterého tarifní hodnota daného sporu (do 31. 12. 2024) představovala částku 35 000 Kč, což na základě ustanovení § 7 advokátního tarifu znamená, že sazba mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby činí částku 2 500 Kč.

11. V této souvislosti je vhodné uvést, že předmětná žaloba byla podána dne 9. 10. 2024, veškeré úkony právní služby, s nimiž je spojeno právo žalobkyně na náhradu nákladů řízení ve smyslu ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. tak právní zástupkyně žalobkyně učinila do 31. 12. 2024, tedy do účinnosti novely advokátního tarifu, provedené vyhláškou č. 258/2024 Sb. Žalobkyni tak nenáleží paušální náhrada hotových výdajů v celkové výši 1 050 Kč, jak uvedl okresní soud, nýbrž toliko ve výši 900 Kč.

12. Žalobkyni tudíž náleží za řízení před nalézacím soudem právo na náhradu vynaložených nákladů, sestávajících vedle zaplaceného soudního poplatku ve výši 2 000 Kč z odměny advokáta ve výši 7 500 Kč, paušální náhrady ve výši 900 Kč a náhrady za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 8 400 Kč ve výši 1 764 Kč.

13. Z uvedených důvodů dospěl odvolací soud k závěru, že odvolání žalobkyně je důvodné, a proto druhý výrok rozsudku soudu prvního stupně o nákladech řízení postupem předvídaným v ustanovení § 220 odst. 1 o. s. ř. změnil tak, že žalobkyni přiznal právo na náhradu nákladů řízení v celkové výši 12 164 Kč.

14. O nákladech odvolacího řízení pak rozhodl odvolací soud podle ustanovení § 224 odst. 1 ve spojení s ustanoveními § 142 odst. 1 a § 150 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud vyšel ze skutečnosti, že žalovaný nijak nezavinil změnu rozhodnutí soudu prvního stupně, odporovalo by tudíž zcela elementárnímu principu spravedlnosti, pakliže by měl žalobkyni hradit náklady odvolacího řízení. Současně vzal odvolací soud do úvahy samotný obsah odvolání, jež může být argumentačně použit opakovaně, nikoliv pouze v případě posuzované věci. Konečně odvolací soud přihlédl k tomu, že nepřiznáním práva na náhradu odvolacího řízení bude zasaženo do majetkové sféry žalobkyně méně intenzivně, než by přiznáním tohoto práva bylo zasaženo do majetkové sféry žalovaného, jenž – jak výše uvedeno – nikterak nezavinil, že odvolací řízení vůbec muselo proběhnout.