10 C 12/2025

Plný text

Okresní soud v Chebu rozhodl samosoudkyní JUDr. Alexandrou Vaňkovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o určení vlastnictví

I. Určuje se, že žalobkyně není vlastníkem motorového vozidla značky Renault - Laguna, registrační značky , SPZ, , VIN , VIN kód, od 11. 10. 2022.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni k rukám právního zástupce žalobkyně náhradu nákladů řízení ve výši 8 715,50 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobou se žalobkyně domáhala změny vlastníka v registru silničních vozidel, když na základě Kupní smlouvy č. , číslo, uzavřené dne 11. 10. 2022 a úhrady kupní ceny, došlo ke dni podpisu smlouvy k převodu vlastnického práva k vozidlu Renault - Laguna, RZ: , SPZ, , VIN: , VIN kód, . Dle čl. 1.4. kupní smlouvy byl žalovaný povinen zajistit na své náklady přepis předmětu koupě v registru vozidel v zákonné lhůtě, tj. ve lhůtě deseti dnů ode dne podpisu kupní smlouvy. Žalovaný tento přepis nezajistil. Žalobkyně z opatrnosti podala jako prodávající žádost o změnu údajů o vlastníkovi na registr vozidel, ovšem žalovaný svou část povinností nesplnil. Žalobkyně je tak do dnešního dne v registru vozidel evidována jako provozovatel. Naléhavý právní zájem žalobkyně je dán tím, že žalobkyni hrozí reálná újma, neboť je v registru vozidel uveden jako vlastník a provozovatel motorového vozidla, aniž by měla možnost ovlivnit chování řidiče při dodržování pravidel provozu vozidla na pozemních komunikacích, když nový vlastník motorového vozidla své povinnosti neplní. V rámci mimosoudního řešení sporu žalobkyně zaslala žalovanému dne 19. 6. 2024 výzvu k podání žádosti o změnu údajů o vlastníkovi a provozovateli v registru vozidel. Žalovaný na výzvu nereagoval a o zápis změny vlastníka vozidla nepožádal.

2. Žalovaný se k podané žalobě vyjádřil až na nařízeném jednání dne 21. 5. 2025 a to tak, že si je vědom toho, že vozidlo koupil a nepřepsal na sebe. Následně ho prodal svému známému na základě ústní smlouvy s tím, že tento si ho na sebe přepíše, což neudělal a prodal ho dál neznámým lidem.

3. Soud se předně zabýval tím, zda má žalobkyně naléhavý právní zájem na určovací žalobě. Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 27. 6. 2007, sp. zn. 32 Odo 10/2006 uzavřel, že naléhavý právní zájem na určení vlastnického práva k motorovému vozidlu je dán, jestliže bez tohoto určení nelze dosáhnout změny údajů v registru silničních vozidel. Stav zapsaný v registru silničních vozidel je totiž základním východiskem např. z hlediska odpovědnosti provozovatele za přestupek podle § 125f zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, či povinnosti platit příspěvky v případě porušení povinnosti pojištění odpovědnosti z provozu vozidla (§ 4 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla, resp. s účinností od 1. 10. 2024 pak podle zákona č. 30/2024 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla.). V rámci ustálené rozhodovací praxe soudů bylo dovozeno, že prodávající, který již nedisponuje doklady nutnými k provedení přepisu v registru silničních vozidel ve smyslu § 8 a § 8a zákona č. 56/2001 Sb., má možnost podat u civilních soudů určovací žalobu ohledně vlastnictví předmětného vozidla (k tomu srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2007, sp. zn. 32 Odo 10/2006 a nález Ústavního soudu ze dne 9. 11. 2021, sp. zn. Pl. ÚS 114/20), a to buď formulovanou pozitivně (že žalovaný je vlastníkem předmětného vozidla, s výrokem závazným pro účastníky řízení, ale též pro všechny orgány dle § 159a odst. 1, 3 o. s. ř.), či negativně (že žalobkyně není nadále vlastníkem předmětného vozidla). K tomuto soud odkazuje na nález ÚS ze dne 9. 11. 2021, sp. zn. Pl. ÚS 114/20 bod 49, ve kterém se uvádí, že „je třeba poukázat na body 22 a násl. rozsudku sp. zn. 7 As 254/2016-33 Nejvyššího správního soudu, podle kterého lze připustit odstranění údajů v registru vozidel i na žádost osoby, která je jako vlastník v registru vozidel evidována, ale prokáže, že skutečným vlastníkem již není [srov. situace shora sub 44 ad 2)]. Pro to je však třeba správnímu orgánu doložit pravomocný rozsudek civilního soudu o určení, že daná osoba vlastníkem vozidla není.“.

4. K negativnímu vymezení žalobního petitu soud tak poukazuje na výše uvedený rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 12. 2016, č. j. 7 As 254/2016-33, dle něhož prodávající, který zůstane v registru silničních vozidel zapsán jako vlastník vozidla, ač vozidlo prodal, se může domáhat nápravy jiným způsobem a na základě jiného právního předpisu, a to konkrétně opravou zapsaných osobních údajů podle právních předpisů na ochranu osobních údajů podle zákona 110/2019 Sb., o zpracování osobních údajů v účinném znění. Takové žádosti o opravu údaje o vlastníku vozidla v registru silničních vozidel musí předcházet pravomocné soudní rozhodnutí o určení, že prodávající není vlastníkem vozidla. Takový rozsudek pak bude podkladem pro opravu zápisu vlastníka v registru silničních vozidel, a to i tak, že v daném případě dojde k tomu, že jako vlastník konkrétního vozidla nebude v registru silničních vozidel uveden nikdo, jak bylo uvedeno ve zmíněném rozsudku Nejvyššího správního soudu. S ohledem na to, že je tedy vyžadováno, aby správnímu orgánu byl doložen pravomocný rozsudek civilního soudu o určení, že daná osoba, v daném případě žalobkyně, vlastníkem vozidla není, je dán naléhavý právní zájem žalobkyně na požadovaném určení. Určovací rozsudek soudu je dostatečným podkladem pro vymazání údajů osoby, jež není vlastníkem vozidla, z registru silničních vozidel.

5. Soud po provedeném dokazování dospěl k následujícím závěrům. Žalobkyně v řízení tvrdila a prokázala naléhavý právní zájem na určení dle ust. § 80 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „OSŘ“), neboť za situace, kdy žalobkyně bez součinnosti žalovaného (§ 8 odst. 1 písm. a), odst. 2 zákona č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích) a bez možnosti předložit za účelem zajištění přepisu předmětného vozidla v registru motorových vozidel na žalovaného příslušné listiny (§ 8 odst. 4 písm. a) zákona č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích), neměla k dispozici jiný prostředek právní ochrany, nežli určovací žalobu. Žalobkyně vozidlo prodala žalovanému ve smyslu § 2079 ObčZ. Údaje, které jsou evidovány v zákoně č. 110/2019 Sb., zákon o zpracování osobních údajů, o tom, že vlastnicí předmětného vozidla je žalobkyně, nejsou pravdivé. Žalovaný porušil zákonem stanovené povinnosti, a to poskytnutí součinnosti k přepisu předmětného vozidla v registru motorových vozidel dle ust. § 8 odst. 1 písm. a), odst. 2 zákona č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích. Soud má za prokázané, že žalobkyně není vlastníkem předmětného vozidla s ohledem na platně uzavřenou kupní smlouvu č. K1339920 ze dne 11. 10. 2022, když žalovaný toto při jednání potvrdil. Žalobkyně má naléhavý právní zájem na určení vlastnictví, neboť toliko na základě deklaratorního rozsudku bude moci žalobkyně následně docílit odstranění údajů o své osobě jakožto nesprávně vedeného vlastníka předmětného vozidla v registru silničních vozidel. Žalobkyně tak uplatnila svůj nárok po právu, a soud proto žalobě v plném rozsahu vyhověl.

6. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto ve smyslu § 142 odst. 1 OSŘ podle zásady úspěchu ve věci, když žalobkyně byla v řízení plně procesně úspěšná, z toho důvodu soud žalobkyni přiznal právo na náhradu nákladů řízení v plné výši. Účelně vynaložené náklady žalobkyně v tomto řízení představují zaplacený soudní poplatek ve výši 2 000 Kč, náklady právního zastoupení žalobkyně advokátem, kde odměna zástupce žalobkyně činí 4 500 Kč dle § 7 bod 5, § 8 odst. 1, § 9 odst. 1, § 11 odst. 1, vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „AT“) za tři úkony poskytnutých právních služeb spočívajících v přípravě a převzetí věci, sepisu žaloby, a zaslání předžalobní upomínky, tedy 1 500 Kč za každý uvedený úkon právní služby, náhrada hotových výdajů zástupce žalobkyně ve výši 2 x 300 Kč za dva úkony právní služby (učiněné do 31. 12. 2024) a dále za jeden právní úkon spočívající v podání žaloby (tj. ve znění AT účinném od 1. 1. 2025) po 450 Kč dle § 13 odst. 3 AT, tj. částky 1 050 Kč, splatné k rukám zástupkyně žalobkyně ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku dle § 160 odst. 1 OSŘ, v souladu s výrokem II. tohoto rozhodnutí.