56 Co 188/2023

Plný text

Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Šímové a soudkyň JUDr. Věry Jakubové a JUDr. Hany Sedláčkové ve věci žalobce: Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno / Anonymizováno , Anonymizováno Anonymizováno Jméno zainteresované osoby 1/0 IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 zastoupený advokátem Anonymizováno . Anonymizováno . Anonymizováno Anonymizováno sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 proti žalovaným:

1. Anonymizováno . Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 , 2. Anonymizováno . Jméno zainteresované osoby 2/0 Datum narození zainteresované osoby 2/0 Adresa zainteresované osoby 2/0 zastoupeni advokátkou Jméno zástupce zainteresované osoby 2/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované osoby 2/0 o 42 696,04 Kč o odvolání žalovaných proti rozsudku Okresního soudu v Karlových Varech z 15. 6. 2023, č. j. 41 C 357/2017 - 687 I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje v tom správném znění, pokud jde o výrok III, v části týkající se splatnosti přisouzené částky, kde je stanovena lhůta do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Žalovaní jsou povinni zaplatit žalobci k rukám zástupce náhradu nákladů odvolacího řízení v částce 6 021,19 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalované č. 1 zaplatit žalobci částku 7 524 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05% ročně od 1. 8. 2013 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku (výrok I), žalovaným č. 1 a č. 2 uložil zaplatit žalobci částku 20 796 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05% ročně od 1. 8. 213 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku, přičemž plněním jednoho ze žalovaných zanikne v rozsahu tohoto plnění povinnost druhého ze žalovaných (výrok II), žalované č. 1 uložil zaplatit žalobci částku 2 898,04 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 7,75% ročně z částky 2 898,04 Kč od 1. 1. 2012 do zaplacení, a to do 3 dnů do právní moci rozsudku (výrok III), žalovaným uložil zaplatit společně a nerozdílně žalobci náhradu nákladů řízení v částce 46 391,46 Kč, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobce (výrok IV), rozhodl dále, že České republice se náhrada nákladů řízení nepřiznává (výrok V). V odůvodnění soud prvního stupně uvedl, že v intencích názoru odvolacího soudu se podrobně zabýval námitkou započtení a obranou započtení, jíž se dovolávali žalovaní. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že pokud žalovaná č. 1 v dopise ze dne 5. 8. 2011 započetla 16 pohledávek v celkovém součtu 139 531,05 Kč proti několika pohledávkám žalobce, aniž by tyto byly blíže specifikovány, ale byly označeny pouze právním důvodem svého vzniku, jedná se o neurčitý právní úkon započtení, a jako takový je tento právní úkon neplatný pro rozpor s ust. § 37 odst. 1 o. z. a nemá žádných právních následků, tedy nemohl způsobit zánik pohledávek uplatněných předmětnou žalobou. Vzhledem k tomu, že žalovaní dopisem ze dne 5. 8. 2011 nezpůsobili zánik svých tvrzených závazků, které žalobce důvodně požadoval žalobou, a zároveň netvrdili, že by provedli zápočet jiným právním úkonem, soud žalobě jako důvodně podané v posuzovaném zbytku vyhověl. Vycházel přitom ze zjištění, že mezi stranami sporu nebylo pochyb o povinnostech žalovaných v rozsahu, jak byly vyjádřeny již v původním rozsudku soudu prvního stupně a jež jsou vyjádřeny ve výrocích I a II následně vydaného rozsudku soudu prvního stupně. Soud prvního stupně dále uvedl, že proto se také částečně právní argumentace překrývá s původním rozsudkem, zabýval se následně námitkou započtení, resp. obranou započtení žalovaných. Žalovaní ve včasném odvolání namítali, že soud prvního stupně dospěl k nesprávným skutkovým zjištěním, na jejichž základě učinil nesprávné závěry, rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci, soud neprovedl navržené důkazy, případně je provedl v nedostatečném rozsahu. Dosud zjištěný skutkový stav neobstojí, soud nepřihlédl k tvrzeným skutečnostem a označeným důkazům, nevzal v úvahu judikaturu. Žalovaní následně odvolání doplnili v tom směru, že nesouhlasí s náhledem soudu prvního stupně na problematiku uplatnění námitky započtení ze strany 1. žalované. Soud prvního stupně přistoupil k posouzení obrany žalované s vysokým formalismem. Ze strany 1. žalované bylo poukazováno na jednání žalobce, resp. jeho statutárního orgánu , tituly před jménem, , Anonymizováno, , bylo poukazováno na nesprávná vyúčtování služeb. V souvislosti s provedeným započtením poukazovali žalovaní nejen na dopis z 5. 8. 2011, ale také na následnou písemnou komunikaci. Žalující strana se k dopisu z 5. 8. 2011, ani k následné komunikaci, nikdy nevyjádřila, resp. nikdy nereagovala tak, že by se započtením nesouhlasila, a to až do doby, kdy se obranou žalované soud prvního stupně musel detailně zabývat s ohledem na stanovisko odvolacího soudu. Odvolatelé poukazovali na podmínky stanovené v ust. § 580 občanského zákoníku platného do 31. 12. 2013. Bylo poukazováno i na to, že 1. žalovaná předložila soudu detailní specifikaci plnění, které plnila namísto žalobce, který neplnil své povinnosti. Vznikla jí pohledávka související s vytápěním jednotek v domě a provozem kotelny. Dopis z 5. 8. 2011 specifikuje, co je proti čemu započítáváno, stejně tak jako výše citovaná komunikace poukazuje na problematiku odpojení některých bytů od kotelny a ukončení provozu kotelny. Žalovaní poukazovali na ust. § 574 o. z. v platném znění, který preferuje platnost jednání. V daném případě došlo k neoprávněnému odpojení bytů od kotelny v domě, který má žalobce povinnost spravovat. Poukazovali na judikaturu. Soudu prvního stupně byl rovněž předložen Metodický pokyn Ministerstva pro místní rozvoj k vyhlášce č. 372/2001 Sb. Citovaná judikatura, resp. jednotlivá rozhodnutí, se ohledně obou základních podmínek (souhlas všech vlastníků jednotek a stavební povolení) shodují. Odvolatelé se dále blíže vyjadřovali k problematice tvrzeného nelegálního odpojení bytových jednotek od kotelny v domě. Námitka započtení byla dle odvolatelů důvodná, z důvodu opatrnosti bylo opakováno, že k promlčení nedošlo, neboť ze strany žalobce se jedná o ryze účelové jednání a účelové zneužití práva, kterému nelze přiznat ochranu. Obraně strany žalované nebyla ze strany soudu prvního stupně věnována dostatečná pozornost. Soud prvního stupně měl popsanou situaci případně vyhodnotit jako důvod pro použití § 150 o. s. ř., v důsledku toho měl aplikovat moderační právo v otázce nákladů řízení, které žalobci neměl přiznat vůbec, nebo je ponížit o 50%. Odvolatelé navrhovali změnu rozsudku soudu prvního stupně v tom směru, aby žaloba byla i ve zbývající části zamítnuta, případně navrhovali, aby odvolací soud změnil alespoň výrok o nákladech řízení ve smyslu jejich ponížení nebo nepřiznání, pokud nedospěje k závěru, že je namístě věc vrátit soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Žalovaní zaslali sami následně své vlastní podání ze dne 26. 12. 2023, ve kterém poukazovali na to, že nejsou ve sporu se žalobcem a ničeho mu nedluží. Poukazovali na to, že žádali žalobce, aby žalovanými hrazené finanční prostředky žalobce používal k účelu, na který žalovaní příspěvky, event. platby zasílali. Poukazovali dále na nesprávnost vypracovaných vyúčtování, na újmu, která jim je úmyslně způsobována žalobcem. Žalobce žalovaným opakovaně nevrací přeplatky. Žalovaní se dále k věci samé blíže vyjadřovali, předkládali nová tvrzení, navrhovali provedení dalších důkazů s tím, že navrhují k prokázání jejich tvrzení shodná tvrzení stran. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně včetně předcházejícího řízení dle § 212a zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.), přihlédl k odvolání žalovaných a dospěl poté k závěru, že odvolání nelze shledat důvodným. V posuzované věci rozhodoval soud prvního stupně již v předchozí době, a to rozsudkem z 25. 10. 2021, č. j. 41 C 357/2017 – 603, kterým uložil 1. žalované zaplatit žalobci částku 7 524 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05% ročně od 1. 8. 2013 do zaplacení (výrok I), ve zbytku, tj. co do částky 7 119 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05% ročně od 1. 8. 2013 do zaplacení žalobu zamítl (výrok II), oběma žalovaným uložil zaplatit žalobci částku 20 796 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05% ročně od 1. 8. 2013 do zaplacení, do 3 dnů od právní moci rozsudku, přičemž plněním jednoho ze žalovaných zanikne v rozsahu tohoto plnění povinnost druhého ze žalovaných (výrok III), ve zbytku, tj. co do částky 4 359 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05% ročně od 1. 8. 2013 do zaplacení, žalobu zamítl (výrok IV), žalovaným uložil zaplatit společně a nerozdílně žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 44 452,56 Kč, do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobce (výrok V), rozhodl dále, že České republice se náhrada nákladů řízení nepřiznává (výrok VI). Rozsudkem č. j. 41 C 357/2017 – 634 z 1. 4. 2022 soud prvního stupně rozhodl formou doplňujícího rozsudku tak, že žalovaná č. 1 je povinna zaplatit žalobci částku 2 898,04 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 7,75% ročně z částky 2 898,04 Kč od 1. 1. 2012 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku (výrok I), žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení o vydání doplňujícího rozsudku (výrok II). K odvolání žalovaných byl rozsudek soudu prvního stupně v napadené části, tj. ve výrocích I, III, V a VI, včetně doplňujícího rozsudku zrušen a věc byla vrácena v tomto rozsahu soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Zamítavá část rozsudku soudu prvního stupně tudíž nabyla právní moci. Odvolací soud shledal závěry soudu prvního stupně předčasnými a neúplnými, pokud se soud prvního stupně zabýval námitkou započtení, jíž se dovolávali žalovaní. Soudu prvního stupně bylo uloženo, aby postavil najisto, zda byla vznesena řádně námitka započtení, pakliže byla vznesena včas a řádně, bylo namístě zabývat se vznesenou obranou ze strany žalované. Pohledávku, jež zanikla započtením, nemůže soud přiznat, a to bez ohledu na to, zda byl kompenzační projev učiněn a zda ke střetu pohledávek došlo před zahájením soudního řízení, nebo až poté. Soudu prvního stupně bylo uloženo, aby i tyto okolnosti vzal případně v potaz. Soud prvního stupně v dalším řízení provedl dokazování v rozsahu postačujícím pro zjištění skutkového stavu, ve věci učinil skutkové a právní závěry, se kterými se odvolací soud ztotožňuje, na které pro stručnost odkazuje a které níže uvedeným způsobem doplňuje. Soud prvního stupně v posuzované věci postupoval správně, pokud vzal za svá skutková zjištění shodná tvrzení účastníků (§ 120 odst. 3 o. s. ř.) a vyšel ze zjištění, že žalobce je společenstvím vlastníků jednotek, které vzniklo dle zák. č. 72/94 Sb. ke správě domu pod adresou , adresa, , , Jméno zainteresované osoby 1/0, a v řízení bylo zastoupeno k tomu oprávněnou osobou, jak plyne z výpisu z rejstříku společenství vlastníků jednotek vedeného u KS Plzeň, oddíl S, vložka , Anonymizováno, . Žalovaná č. 1 byla v předmětné nemovitosti v době rozhodné (předmětem řízení je plnění požadované žalobcem po žalovaných za období roku 2012) vlastníkem mimo jiné bytových jednotek , Anonymizováno, /, Anonymizováno, a , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , bytovou jednotku č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, po 1. 1. 2014 převedla do vlastnictví žalovaného č.

2. Za rok 2012 žalovaná uhradila žalobci částku 24 000 Kč. Ustavující schůze shromáždění vlastníků jednotek proběhla dne 18. 11. 2002, což vyplývá z notářského zápisu sp. zn. Nz 282/2002, M 287/2002, přičemž nedílnou součástí zápisu se staly na shromáždění přijaté stanovy žalobce, které v článku 7, bod 2, písm. D, zavázaly členy společenství hradit stanovené příspěvky na výdaje spojené se správou domu, a to poměrně podle velikosti spoluvlastnického podílu na společných částech domu, neurčuje-li písemná dohoda všech vlastníků jednotek jinak. Na shromáždění vlastníků ze dne 24. 4. 2006 byla odsouhlasena pravidla pro rozúčtování měsíčních plateb, a to tak, že fond oprav bude rozúčtován podle spoluvlastnických podílů, pojištění domu bude rozúčtováno podle spoluvlastnických podílů, správa domu a režijní náklady budou rozúčtovány na bytovou jednotku, služby, a to vodné a stočné, budou rozúčtovány podle náměrů bytových podílových měřidel, elektrická energie bude ve společných prostorách rozúčtována podle počtu osob užívajících bytovou jednotku, stejně jako odvoz odpadu a vytápění ze suterénní kotelny bude rozúčtováno dle velikosti vytápěné plochy připojených bytových jednotek. Podkladem pro vyúčtování služeb spojených s užíváním bytů v roce 2012 se stal přehled nákladů na provoz domu za uvedená období z 12. 2. 2013, přičemž zohledněny byly i platby žalované č. 1 v nesporné výši. Při jednání soudu prvního stupně, které následovalo po vydání zrušujícího usnesení odvolacího soudu, konaném dne 1. 11. 2022, žalovaní prohlásili, že jak pohledávku žalobce, tak pohledávku žalovaných považují za splatnou. Soud prvního stupně poskytl straně žalované poučení v souladu s ust. § 118a odst. 1, 3 o. s. ř., kdy strana žalovaná byla vyzvána k doplnění tvrzení o tom, jakou listinou mělo dojít k započtení pohledávky žalované. Na toto poučení bylo ze strany žalované reagováno předložením listiny označené jako oznámení o vzájemném započtení pohledávek z 5. 8. 2011 (č. l. 652 spisu). Při následném jednání konaném dne 8. 6. 2023 bylo účastníkům dáno poučení podle § 119a odst. 1, 2 o. s. ř. Účastníci shodně uvedli, že další důkazní návrhy nemají. Z prohlášení vlastníka soud zjistil, že pro účely shromažďování prostředků na budoucí opravy a údržbu nemovitosti byl zřízen fond oprav a údržby, přičemž vlastník jednotky byl povinen přispívat měsíčními zálohami na úhradu nákladů spojených se správou domu, na náklady za plnění poskytovaná a užíváním bytové jednotky, tedy na služby. Vyúčtování záloh mělo být provedeno do 3 měsíců od skončení zúčtovacího období s výjimkou fondu oprav, který se měl vyúčtovávat pouze při změně správce. Odvolací soud neshledal důvodnou odvolací námitku žalovaných, že se soud prvního stupně s námitkou započtení nevypořádal dostatečným způsobem. Soud prvního stupně provedl k důkazu dopis žalované z 5. 8. 2011 nazvaný „Oznámení o vzájemném započtení pohledávek“, vyhodnotil text dopisu v kontextu s vyjádřením žalovaných, tak jak žalovaní učinili ve svých podáních. Dospěl-li soud prvního stupně k závěru, že tvrdila-li žalovaná, že započetla několik pohledávek (16) proti pohledávkám žalobce, a to dopisem výše uvedeným, je tento právní úkon neurčitý a proto neplatný ve smyslu § 37 odst. 1 zák. č. 40/1964 Sb., odvolací soud se s jeho závěrem ztotožňuje. Podle § 37 odst. 1 zák. č. 40/1964 Sb., právní úkon musí být učiněn svobodně a vážně, určitě a srozumitelně, jinak je neplatný. Jak dovodila soudní praxe, pro neurčitost je neplatný právní úkon započtení, kterým dlužník započítává proti pohledávce věřitele více pohledávek převyšujících ve svém součtu pohledávku věřitele, aniž by bylo patrno, která část započítávaných pohledávek zanikla a která nikoliv (viz rozhodnutí NS ČR sp. zn. 32 Cdo 2300/2012, 23 Cdo 3407/2020). Ani procesní obrana pro svoji neurčitost nemohla vést k zániku závazku žalovaných. Odvolací soud se neztotožňuje s odvolací námitkou žalovaných, že postup soudu prvního stupně je formalistický. Posuzování právního úkonu z hlediska určitosti a srozumitelnosti je opakem formalistického přístupu. Byť obecně započtení může být provedeno i ústně, soud prvního stupně postupoval správně, pokud vycházel z vyjádření žalovaných, že k započtení bylo přistoupeno v písemné formě, a to dopisem ze dne 5. 8. 2011. Jelikož započtení s sebou nese právní následky, je nepochybné, že je vždy prvořadým úkolem zabývat se nejprve náležitostmi právního úkonu započtení z hlediska jeho obsahových náležitostí, tedy z pohledu určitosti a srozumitelnosti. Jelikož právní úkon započtení byl pro neurčitost shledán neplatným, nelze vytýkat soudu prvního stupně, že se již nezabýval naplněním dalších předpokladů vycházejících z ust. § 580 zák. č. 40/1964 Sb., za kterých lze důvodně započítat (splatnost pohledávek, nepromlčenost pohledávek, vzájemnost pohledávek, stejný druh plnění). Pokud jde o žalobou uplatněné požadavky, dle § 13 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, každý, kdo se domáhá právní ochrany, může důvodně očekávat, že jeho právní případ bude rozhodnut obdobně jako jiný právní případ, který již byl rozhodnut, a který se s jeho právním případem shoduje v podstatných znacích. V daném případě tedy bylo správně poukázáno na rozhodnutí vydané soudem prvního stupně ve věci vedené pod sp. zn. 17 C 273/2015, kdy o odvolání rozhodoval Krajský soud v Plzni rozsudkem z 10. 9. 2020, č. j. 13 Co 367/2019 – 1349, rovněž bylo poukazováno na rozsudek soudu prvního stupně ze dne 7. 11. 2022, č. j. 11 C 328/2017 – 829, který byl potvrzen rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 8. 3. 2023, č. j. 56 Co 275/2022 – 879. Vyhověl-li soud prvního stupně žalobě ve zbývající části (výrok I, II a III), odvolací soud jeho rozhodnutí jako věcně správné a zákonu odpovídající postupem dle § 219 o. s. ř. potvrdil. Žalobce uplatnil své nároky v souladu s právem, náleží mu rovněž zákonný úrok z prodlení ve smyslu § 517 o. z. Jak již výše uvedeno, žalovaní před soudem prvního stupně prohlásili pohledávky žalobce za splatné. Vznášeli pouze obranu spočívající v uplatněné námitce započtení. Odvolací soud proto zdůrazňuje, že skutečnosti nebo důkazy, které nebyly uplatněny před soudem prvního stupně, jsou odvolacím důvodem jen za podmínek stanovených v ust. § 205a o. s. ř. V posuzované věci tyto podmínky splněny nebyly, v tomto směru se odvolací soud vyjadřuje vzhledem k podání samotných žalovaných, tak jak bylo zasláno odvolacímu soudu. Rovněž je třeba poukázat na to, že tvrdí-li žalovaní ve svém podání, že jim žalobce nevrací přeplatky, tato jejich tvrzení nemohou být v předmětném řízení zohledňována, neboť námitky žalovaných spadají mimo předmět řízení, který byl vymezen žalobou žalobce. Odvolací soud zjistil drobné pochybení způsobené zřejmě písařskou chybou, obsažené ve výroku III rozsudku soudu prvního stupně v části týkající se splatnosti přisouzené částky, kde odvolací soud upřesnil, že tato lhůta je stanovena do 3 dnů od právní moci rozsudku (soud prvního stupně uvedl „do 3 dnů do právní moci rozsudku“). Odvolací soud tedy postupem dle § 219 o. s. ř. rozsudek soudu prvního stupně potvrdil ve správném znění, jak ve výroku I rozsudku odvolacího soudu uvedeno. Odvolací soud potvrdil jako věcně správný a zákonu odpovídající i výrok soudu prvního stupně, jímž bylo rozhodnuto o nákladech řízení. Odvolatelé v tomto směru požadovali, aby odvolací soud případně aplikoval ust. § 150 o. s. ř. a přistoupil k moderaci nákladů řízení. Odvolací soud s ohledem na zjištění, že mezi účastníky proběhlo již několik sporů, přičemž i poté, kdy soud prvního stupně seznámil stranu žalovanou s významem ust. § 13 o. z. (legitimní očekávání), setrvali žalovaní na zamítavém stanovisku k žalobním požadavkům, nemohl shledat prostor pro aplikaci moderačního práva soudu. Soud prvního stupně tedy postupoval v souladu se zákonem, pokud dle § 142 odst. 2 o. s. ř. rozhodl o náhradě nákladů podle úspěchu, kdy rozhodl tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení převážně úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 46 391,46 Kč, představující 46% z jejich celkové výše 100 851,30 Kč (úspěch žalobce 73% mínus úspěch žalovaných 27%). Soud prvního stupně rozhodl o výši nákladů řízení způsobem souladným s občanským soudním řádem a vyhláškou č. 177/96 Sb. (advokátní tarif), rozsah poskytnutých právních služeb zjistil z obsahu spisu, kdy do nákladů nezahrnul požadovaný 1 úkon za písemné vyjádření z 18. 5. 2018, kdy vyjádření nebylo součástí spisu. Odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně o nákladech řízení obsažené ve výroku IV proto postupem podle § 219 o. s. ř. jako věcně správné a zákonu odpovídající potvrdil včetně výroku o nákladech státu. Výrok o náhradě nákladů odvolacího řízení se opírá o ustanovení §§ 224 a 142 odst. 1 o. s. ř. Odvolací soud uložil v odvolacím řízení neúspěšným žalovaným povinnost zaplatit žalobci náhradu nákladů odvolacího řízení v částce 6 021,19 Kč, jež sestává z odměny za 1 úkon právní pomoci po 2 820 Kč (§ 7 bod 5 vyhl. č. 177/1996 Sb. – účast u jednání odvolacího soudu), 1 režijní náhrady po 300 Kč (§ 13/4 téže vyhlášky), náhrady za promeškaný čas - 600 Kč (§ 14/3 vyhl.), náhrady cestovného v částce 1 256,23 Kč (, adresa, a zpět), DPH v částce 1 044,96 Kč (§ 137/1 o. s. ř.). Žalovaní jsou povinni zaplatit náklady řízení k rukám zástupce žalobce (§ 149/1 o. s. ř.) v zákonné třídenní lhůtě běžící od právní moci tohoto rozhodnutí (§ 160/1 o. s. ř.).