41 C 357/2017

Plný text

Okresní soud v Karlových Varech rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Hendrichovou ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupený advokátem [údaje o zástupci] proti žalovaným: 1. [celé jméno žalované], [datum narození] bytem [adresa žalobkyně, žalovaného a žalované] 2. [celé jméno žalovaného], [datum narození] bytem [adresa žalovaného] oba zastoupeni advokátkou Mgr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] pro 42.696,04 Kč / vyúčtování služeb

I. Žalovaná č. 1 je povinna zaplatit žalobci částku 7.524 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně od 01. 08. 2013 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaní č. 1 a č. 2 jsou povinni zaplatit žalobci částku 20.796 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně od 01. 08. 2013 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, přičemž plněním jednoho ze žalovaných zanikne v rozsahu tohoto plnění povinnost druhého ze žalovaných.

III. Žalovaná č. 1 je povinna zaplatit žalobci částku 2.898,04 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 7,75 % ročně z částky 2.898,04 Kč od 01. 01. 2012 do zaplacení, a to do tří dnů do právní moci rozsudku.

IV. Žalovaní jsou povinni zaplatit společně a nerozdílně žalobci náhradu nákladů řízení v částce 46.391,46 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.

V. České republice se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

1. Žalobce se svým návrhem uplatněným u tehdy věcně příslušného Krajského soudu v Plzni dne 31. 12. 2014, domáhal po žalované č. 1 zaplacení částky 42 696,04 Kč s přísl., a to jako po vlastníkovi bytových jednotek [číslo] v domě pod adresou [adresa žalobkyně, žalovaného a žalované], přičemž dlužnou částku představovaly nedoplatky na vyúčtování služeb a do fondu oprav (údržby) za období roku 2012. Z dlužné částky připadala částka 14.643 Kč na bytovou jednotku [číslo] částka 25.155 Kč na bytovou jednotku [číslo] částka 2.898,04 Kč představovala podíl na pojištění (období od 7. 10. 2011 do 6. 10. 2012). Ze žaloby a připojeného vyúčtování za rok 2012 pak dále plyne, že za bytovou jednotku [číslo] žalovaná v předmětném období uhradila na zálohách celkem částku 24.000 Kč, na bytovou jednotku [číslo] pak ničeho. Dlužná částka nebyla zaplacena ani na základě předžalobní upomínky ze dne 22. 8. 2013.

2. Podepsanému soudu byla věc přidělena k projednání a rozhodnutí usnesením VS v Praze ze dne 14. 11. 2017 č. j. Ncp 997/2017-144.

3. Rozsudkem Okresního soudu v Karlových Varech č. j. 41 C 357/2017 – 603, z 25. 10. 2021 soud prvního stupně uložil 1. žalované zaplatit žalobci částku 7 524 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05% ročně od 1. 8. 2013 do zaplacení (výrok I), ve zbytku, tj. co do částky 7 119 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05% ročně od 1. 8. 2013 do zaplacení žalobu zamítl (výrok II), oběma žalovaným uložil zaplatit žalobci částku 20 796 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05% ročně od 1. 8. 2013 do zaplacení, do 3 dnů od právní moci rozsudku, přičemž plněním jednoho ze žalovaných zanikne v rozsahu tohoto plnění povinnost druhého ze žalovaných (výrok III), ve zbytku, tj. co do částky 4 359 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05% ročně od 1. 8. 2013 do zaplacení, žalobu zamítl (výrok IV), žalovaným uložil zaplatit společně a nerozdílně žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 44 452,56 Kč, do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobce (výrok V), rozhodl dále, že České republice se náhrada nákladů řízení nepřiznává (výrok VI). Rozsudkem č. j. 41 C 357/2017 – 634 z 1. 4. 2022 soud prvního stupně rozhodl formou doplňujícího rozsudku tak, že žalovaná č. 1 je povinna zaplatit žalobci částku 2 898,04 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 7,75% ročně z částky 2 898,04 Kč od 1. 1. 2012 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku (výrok I), žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení o vydání doplňujícího rozsudku (výrok II).

4. K odvolání žalovaných Krajský soudu v Plzni jako soud odvolací usnesením ze dne 30. 6. 2022 č. j. 56 Co 125/2022-645 rozsudek soudu prvního stupně v napadené části, tj. ve výrocích I, III, V a VI, včetně doplňujícího rozsudku zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení s tím, že se soud prvního stupně dostatečně nezabýval žalovanou vznesenou námitkou započtení a námitkou promlčení ohledně vzneseného započtení, kterou namítl žalobce.

5. Podáním ze dne 6. 11. 2020 žalobce navrhl přistoupení žalovaného č. 2 do řízení na straně žalované a změnu žalobního petitu, obojí s odkazem na ustanovení § 1186 odst. 2 a § 2021 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., a to s ohledem na skutečnost, že na žalovaného č. 2 bylo žalovanou č. 1 převedeno vlastnické právo k bytové jednotce [číslo] to darovací smlouvou ze dne 16. 11. 2017, když i tato skutečnost se stala mezi účastníky nespornou. O uvedeném procesním návrhu žalobce bylo rozhodnuto usnesením podepsaného soudu z 11. 12. 2020, č. j. 41 C 357/2017-528, ve znění usnesením Krajského soudu v Plzni z 25. 1. 2021, č. j. 18 Co 11/2021-540.

6. Žalovaná strana s žalobou nesouhlasila, nárok žalobce neuznávala ani co do základu, ani co do výše a navrhovala zamítnutí žaloby. Namítala, že listinu označenou jako„ Vyúčtování nájemného a služeb poskytovaných s užíváním bytu za období od 1/ 2012 do 12/ 2012“ ze dne 12. 2. 2013 vyhotovené žalobcem opakovaně reklamovala a její reklamace nebyla řádně vyřízena. Uváděla, že naopak žalovaná č. 1 má vůči žalobci pohledávku z titulu vydání bezdůvodného obohacení, představující náklady na vytápění bytů ve vlastnictví žalované č. 1 za období od 29. 9. 2010 do 19. 4. 2011, které jí vznikly v souvislosti s , dle jejího názoru, neoprávněným odpojením bytů od kotelny a ukončení jejich vytápění. Vůči žalobci byla tato pohledávka uplatněna formou započtení do výše žalované částky v obecné rovině podáním ze dne 1. 6. 2015 a po odstranění všech rozporů dle jednotlivých podání strany žalované v souladu s pokynem soudu na jednání dne 15. 5. 2018, pak podáním z 21. 6. 2018, kterým strana žalovaná postupovala v souladu s § 98 o. s. ř.

7. Žalobce proti námitce započtení namítal její neplatnost z důvodu neurčitosti, namítal, že jsou započítávány nesplatné pohledávky proti splatným pohledávkám a v neposlední řadě, že jsou započítávány pohledávky promlčené.

8. V současné době jsou mezi účastníky řízení shodná následující právně významná tvrzení, která soud podle § 120 odst. 3 o. s.ř. vzal za svá skutková zjištění a jež představují skutkový závěr ve věci samé:

9. A) Žalobce je společenstvím vlastníků jednotek, které vzniklo dle zákona č. 72/94 Sb. ke správě domu pod adresou [adresa žalobkyně, žalovaného a žalované], a v řízení bylo zastoupeno k tomu oprávněnou osobou, jak plyne z výpisu z rejstříku společenství vlastníků jednotek vedeného u KS [obec], oddíl [anonymizováno], vložka [číslo].

10. B) Žalovaná č. 1 byla v předmětné nemovitosti v době rozhodné vlastníkem mj. bytových jednotek [číslo] a [číslo], které následně darovacími smlouvami, z toho bytovou jednotku [číslo] po 1. 1. 2014, převedla do vlastnictví žalovaného č.

2. Za rok 2012 žalovaná uhradila žalobci částku 24.000 Kč11. C) Ustavující schůze shromáždění vlastníků jednotek proběhla dne 18. 11. 2002, jak plyne z notářského zápisu sp. zn. NZ 282/2002, N 287/2002, přičemž nedílnou součástí tohoto zápisu se staly na tomto shromáždění přijaté stanovy žalobce, které konkrétně v článku 7, bod 2, písmeno d) zavázaly členy společenství hradit stanovené příspěvky na výdaje spojené se správou domu, a to poměrně podle velikosti spoluvlastnického podílu na společných částech domu, neurčuje-li písemná dohoda všech vlastníků jednotek jinak.

12. D) Shromážděním vlastníků ze dne 24. 4. 2006 byla odsouhlasena pravidla pro rozúčtování měsíčních plateb, a to tak, že fond oprav bude rozúčtován podle spoluvlastnických podílů (zahrnuje opravy, posudky na opravy, projekty, stavební dozor, apod.), pojištění domu bude rozúčtováno podle spoluvlastnických podílů, správa domu a režijní náklady budou rozúčtovány na bytovou jednotku (zahrnuje spotřebu režijního materiálu, deratizace, odměnu jednatele, poplatky bance a další), služby, a to vodné a stočné bude rozúčtováno podle náměrů bytových podílových měřidel, elektrická energie bude ve společných prostorách bude rozúčtována podle počtu osob užívající bytovou jednotku, stejně jako odvoz odpadu a vytápění ze suterénní kotelny bude rozúčtována podle velikosti vytápěné plochy připojených bytových jednotek.

13. E) Podkladem pro vyúčtování služeb spojených s užíváním bytů v roce 2012 se stal přehled nákladů na provoz domu za uvedená období z 12. 2. 2013, přičemž částky zde uvedené odpovídají výši a struktuře částek žalovaných, a zohledňují i platby žalované č. 1 v nesporné výši, včetně částky 2.898,04 Kč představující podíl na pojištění (období od 7. 10. 2011 do 6. 10. 2012), jak již shora uvedeno. Výše měsíčních záloh daná s účinností od 1. 1. 2012 plyne z rozhodnutí členské schůze ze dne 03. 10. 2011.

14. F) Dopisem ze dne 5. 8. 2011 nazvaným„ Oznámení o vzájemném započtení pohledávek“ hodlala žalovaná č. 1 započíst částku 139.531,05 Kč, dopis byl žalobci doručen dne 8. 8. 2011. Dopisem ze dne 5. 8. 2011, dle jehož obsahu šlo o reklamaci listiny nadepsané„ Vyúčtování nájemného a služeb poskytovaných s užíváním bytu za období 1/2010 do 12/2010“, žalovaní upozorňovali na možnost započtení vzájemných pohledávek z jejich strany. Možnost započtení je rovněž zmiňována v dopise žalovaných ze dne 4. 10. 2011 adresovaného [jméno] [příjmení], dopise ze dne 28. 3. 2012 adresovaného žalobci i v dopisech předchozího právního zástupce žalovaných ze dne 18. 10. 2011 a 7. 12. 2011 Soud tyto listiny prováděl k důkazu pro posouzení obsahu těchto listin a práv a povinností z nich vyplývající.

15. Soud dospěl k následujícím právním závěrům: předně soud předesílá, že mezi stranami sporu nebylo pochyb o povinnostech žalovaných v rozsahu, jak byly vyjádřeny již v původním rozsudku a jež jsou vyjádřeny ve výrocích I. a II. tohoto rozsudku. Proto také se částečně právní argumentace překrývá s původním rozsudkem. Nicméně soud se (viz odůvodnění níže) zabýval námitkou započtení, resp. obranou započtení žalovaných.

16. Na věc je třeba aplikovat ustanovení § 15 odst. 1, 2 zákona o vlastnictví bytů, neboť nárok žalobce vznikl za období do 31. 12. 2013, ve vztahu k nově uplatněnému nároku vůči žalovanému č. 2, dále dle § 1180 odst. 1, vztažmo k § 1186 odst. 2 a 2021 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku a co do zákonného příslušenství dle § 517 občanského zákoníku ve znění účinném k 31. 12. 2013 (zákon č. 40/1964 Sb. ve znění pozdějších předpisů).

17. Podle § 13 zákona č. 89/2012 Sb., každý, kdo se domáhá právní ochrany, může důvodně očekávat, že jeho právní případ bude rozhodnut obdobně jako jiný právní případ, který již byl rozhodnut, a který se s jeho právním případem shoduje v podstatných znacích – uvedené zákonné ustanovení soud cituje z toho důvodu, že obdobný návrh byl uplatněn vůči žalované č. 1 a projednán zdejším soudem pod sp. zn. 17 C 273/2015, přičemž předmětem sporu se staly nedoplatky na služby a do fondu oprav (údržby) za kalendářní rok 2013. Z odůvodnění rozsudku Krajského soudu v Plzni z 10. 9. 2020, č. j. 13 Co 367/2019-1349, kterým byl částečně změněn rozsudek OS K. Vary ze 7. 8. 2019, č. j. 17 C 273/2015-1202, plyne, a to s odkazem na zde citovanou judikaturu vyšších soudů, že rozhodnutí shromáždění žalobce není právním úkonem, přesto je na ni nutno aplikovat interpretaci ustanovení § 35 odst. 2 občanského zákoníku ve znění účinném k 31. 12. 2013 Odvolací soud výslovně uvádí, že dohoda všech členů žalobce o způsobu rozúčtování nákladů odlišným způsobem, než který předjímá § 15 odst. 1 zákona o vlastnictví bytů, by byla možná, a osvědčení její existence zápisem ze schůze shromáždění z 24. 4. 2006 by bylo možno dovodit za předpokladu, že by k jejímu uzavření postačila ústní či konkludentní podoba, což je však v případě žalobce v přímém rozporu s čl. 7, bodem 2, písm. b) platně přijatých stanov. Z uvedeného odvolací soud dovodil oprávněnost nároku žalobce na platby do fondu oprav s přihlédnutím k míře spoluvlastnictví žalované č. 1 na společné nemovitosti, vedle nároků na pojistné, jiné platby žalobci nepřísluší. Ostatně uvedenými závěry se řídili i sami účastníci řízení, když k jejich návrhu byl usnesením OS K. Vary z 13. 7. 2021, č. j. 12 C 50/2018-339, schválen smír ve věci, jejímž předmětem byly nedoplatky žalované č. 1 z tohoto titulu za období od 7. 10. 2014 do 6. 10. 2015. Z těchto důvodů považuje soud odkaz na ustanovení § 13 zákona č. 89/2012 Sb. za zcela případný. Při jednání soudu konaném dne 8. 6. 2023 pak na výzvu soudu s odkazem na výše citované ust. § 13 zákona č. 89/2012 Sb., a na pravomocný rozsudek zdejšího soudu ze dne 7. 11. 2022 č. j. 11 C 328/2017-829, který byl potvrzen rozsudkem Krajského soudu ze dne 8. 3. 2023 č.j. 56 Co 275/2022-879, účastnící přesto setrvali na svých stanoviscích.

18. V intencích názoru odvolacího soudu se soud podrobně zabýval námitkou započtení a obranou započtení, jíž se dovolávali žalovaní. Podle § 580 občanského zákoníku č. 40/1964 Sb., mají-li věřitel a dlužník vzájemné pohledávky, jejichž plnění je stejného druhu, zaniknou započtením, pokud se vzájemně kryjí, jestliže některý z účastníků učiní vůči druhému projev směřující k započtení. Zánik nastane okamžikem, kdy se setkaly pohledávky způsobilé k započtení. Podle § 581 odst. 2 téhož občanského zákoníku započíst nelze pohledávky promlčené, pohledávky, kterých se nelze domáhat u soudu, jakož i pohledávky z vkladů. Proti splatné pohledávce nelze započíst pohledávku, která ještě není splatná. Podle § 37 odst. 1 občanského zákoníku právní úkon musí být učiněn svobodně a vážně, určitě a srozumitelně; jinak je neplatný.

19. Započtení je jeden ze způsobů zániku závazku vzájemně se kryjících pohledávek dlužníka a věřitele, při němž, v případě jednostranného zápočtu, dojde k zániku pohledávky věřitele bez jeho souhlasné vůle. Právní teorie i judikatura je ustálena v názorech, že základním předpokladem započtení je a) vzájemnost pohledávek, b) stejný druh plnění, c) způsobilosti pohledávek k započtení a d) existence platného právního úkonu směřujícího k započtení. V případě, že není naplněn byť jen jeden z vyjmenovaných předpokladů, nemohou nastat účinky, které zákon se započtením spojoval a spojuje, tedy nemůže dojít k zániku pohledávek vzájemně se kryjících. Forma pro tento právní úkon není předepsána, stačí ústní projev. Z jeho obsahu však musí být zřejmé, jaká pohledávka a v jaké výši se uplatňuje k započtení proti pohledávce věřitele.

20. Z uvedeného je zřejmé, že není nutné prokazovat (a před tím i tvrdit) naplnění všech předpokladů započtení, neboť k prokázání nenaplnění jednoho z předpokladů pro úspěšné započtení vede k závěru o tom, že pohledávka věřitele nezanikla. Prokazování nenaplnění všech předpokladů by bylo v rozporu se zásadou procesní ekonomie. Soud proto zaměřil svoji pozornost nejprve na náležitosti právního úkonu započtení z hlediska jeho obsahových náležitostí tedy z pohledu určitosti a srozumitelnosti ve smyslu § 37 odst. 1 občanského zákoníku. Soud souhlasí s obranou žalovaných, že započtení mohlo být provedeno ústně i písemně. Žalovaní se však výslovně dovolávali započtení, učiněného v písemné formě, a to dopisem ze dne 5. 8. 2011 nazvaného„ Oznámení o vzájemném započtení pohledávek“, když i na základě poučení soudu dle § 118 a) odst. 1, 3 o. s. ř. při ústním jednání konaném dne 1. 11. 2022, aby doplnili svá skutková tvrzení ve věci, a to konkrétně o tom, jakou listinou mělo dojít k započtení pohledávky žalované, a navrhli důkazy k prokázání těchto tvrzení, uvedli, že se tak stalo právě uvedeným dopisem ze dne 5. 8. 2011, v němž žalovaná č. 1 uvádí, že provádí započtení částky 139.531,05 Kč, kterou byla nucena vynaložit z vlastních prostředků na zajišťování služeb v období od 1. 9. 2010 do 31. 7. 2011, které byl povinen zajišťovat žalobce a dále uvádí, že se jedná o částky první žalovanou vynaložené na vytápění domu [ulice a číslo], přičemž zápočet provádí jednak proti nákladům na služby spojené s vlastnictvím bytové jednotky zajišťované žalobcem a jednak proti příspěvkům na správu domu splatným vůči žalobci i splatným v budoucnu, a to až do vzájemného vyrovnání pohledávek. Z dopisu ze dne 5. 8. 2011 nazvaného„ Oznámení o vzájemném započtení pohledávek“ je pak zřejmé, že částka 139.531,05 Kč nepředstavuje pouze jednu pohledávku žalované, ale jedná se o součet několika pohledávek, přičemž tyto pohledávky započítává rovněž proti několika pohledávkám žalobce. V tomto směru žalovaní svoji obranu v podobě zápočtu pouze doplnili uvedením, z jakých konkrétních pohledávek se částka 139.531,05 Kč skládá (viz. podání právní zástupkyně žalovaných ze dne 15. 8. 2018). Celkem se mělo jednat o 16 dílčích pohledávek.

21. K právní otázce určitosti právního úkonu zápočtu se v minulosti vyjádřil Nejvyšší soud ve své judikatuře, reprezentované např. rozsudkem ze dne 19. 2. 2013, sp. zn. 21 Cdo 3330/2011 (k tomu již existující prejudikatura Nejvyššího soudu představovaná rozhodnutími sp. zn. 29 Odo 174/2004, 29 Odo 421/2006, 32 Cdo 4363/2009 a 33 Cdo 4735/2010), v němž dospěl k závěru, že podle ustálené judikatury soudů je pro neurčitost neplatný právní úkon započtení, kterým dlužník započítává proti pohledávce věřitele více svých pohledávek, převyšujících ve svém součtu pohledávku věřitele, aniž by bylo patrno, která část započítávaných pohledávek zanikla a která nikoli. K těmto závěrům se Nejvyšší soud přihlásil rovněž v rozhodnutí sp. zn. 32 Cdo 2300/2012 a z recentní judikatury v rozhodnutí sp. zn. 23 Cdo 3407/2020. Z uvedeného je zřejmé, že pokud žalovaná č. 1 v dopise ze dne 5. 8. 2011 započetla 16 pohledávek v celkovém součtu 139.531,05 Kč proti několika pohledávkám žalobce, aniž by tyto byly blíže specifikovány, ale byly označeny pouze právním důvodem svého vzniku (k tomu srovnej„ proti nákladům na služby a proti příspěvkům na správu domu“), jedná se o neurčitý právní úkon započtení a jako takový je tento právní úkon neplatný pro rozpor s ust. § 137 odst. 1 občanského zákoníku a nemá žádných právních následků, tedy nemohl způsobit zánik pohledávek uplatněných předmětnou žalobou.

22. Vzhledem k tomu, že žalovaní dopisem ze dne 5. 8. 2011 nezpůsobili zánik svých tvrzených závazků, které žalobce důvodně požadoval toto žalobou, a zároveň netvrdili, že by provedli započet jiným právním úkonem, než dopisem ze dne 5. 8. 2011 nazvaným„ Oznámení o vzájemném započtení pohledávek“, soud žalobě jako důvodně podané v posuzovaném zbytku vyhověl, když s ohledem na uvedené a z důvodu procesní ekonomie bylo nadbytečné, aby se soud zabýval naplněním dalších předpokladů, za kterých lze důvodně započítat (splatnost pohledávek, nepromlčenost pohledávek, vzájemnost pohledávek, stejný druh plnění).

23. Jelikož žalobce uplatnil své nároky v souladu s právem, přiznal soud žalobci rovněž zákonný úrok z prodlení ve smyslu § 517 občanského zákoníku z přiznaných částek ode dne následujícím po splatností vyúčtování služeb.

24. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení převážně úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 46.391,46 Kč představující 46 % z jejich celkové výše 100.851,30 Kč (rozdíl úspěchu žalobce ve výši 73 % a žalovaných ve výši 27 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2.135 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 42.696,04 Kč sestávající z částky 2.820 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 2.820 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t., z částky 2.820 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t., z částky 2.820 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne 13. 9. 2017, z částky 2.820 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne 9. 4. 2018, z částky 2.820 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 17. 5. 2018, z částky 2.820 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne 3. 7. 2018, z částky 2.820 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne 5. 9. 2018, z částky 2.820 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 20. 9. 2018, z částky 2.820 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 8. 11. 2018, z částky 2.820 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 16. 4. 2019, z částky 2.820 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne 13. 7. 2020, z částky 2.820 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 14. 7. 2020, z částky 2.820 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne 9. 12. 2020, z částky 2.820 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne 5. 1. 2021, z částky 2.820 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 7. 9. 2021, z částky 2.820 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 14. 10. 2021 a z částky 2.820 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 24. 7. 2018 včetně osmnácti paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., cestovní náhrada podle § 13 a. t. v celkové částce 13.064,76 Kč, náhrady za promeškaný čas v celkové výši 6.400 Kč dle § 14 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 75.624,76 Kč ve výši 15.881,20 Kč a dále náklady vzniklé po prvním rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé, a to odměny stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 42.696,04 Kč sestávající z částky 2.260 Kč za odvolání dle § 11 odst. 1 písm. k) a. t. a z částky 2.260 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 8. 6. 2023 včetně dvou paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., cestovní náhrada podle § 13 a. t. v celkové částce 1.695,91 Kč, náhrady za promeškaný čas ve výši 800 Kč a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % ve výši 1.599,34 Kč. Do celkových nákladů řízení žalobce nebyl zahrnut úkon za písemné vyjádření ze dne 18. 5. 2018, když takovéto vyjádření není součástí spisu.

25. Výrok V. je odůvodněn § 148 odst. 1 o. s. ř., když u žalované jsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků a k ochraně jejích zájmů jí byl soudem ustanoven zástupce z řad advokátů.