56 CO 2/2022

Plný text

Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Lubomíra Fialy a soudkyň JUDr. Ivany Šímové a JUDr. Věry Jakubové ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený obecným zmocněncem příjmení jméno příjmení bytem adresa za účasti vedlejšího účastníka právnická osoba , IČO sídlem adresa o zaplacení 55 950 Kč s příslušenstvím o odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Chebu č. j. 11 C 167/2015-539, z 14. 10. 2021 a proti usnesení Okresního soudu v Chebu č. j. 11 C 167/2015-558 z 2. 12. 2021

I. Rozsudek soudu prvního stupně a usnesení ze dne 2. 12.2021, č. j. 11 C 167/2015-558, se potvrzují.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému náhradu nákladů odvolacího řízení v částce 2 280 Kč a vedlejšímu účastníku náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 300 Kč, do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně žalobu o uložení povinnosti žalovanému zaplatit žalobci částku 55 950 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 25. 4. 2015 do zaplacení zamítl (výrok I), žalobci uložil zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení ve výši 5 781 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II), žalobci dále uložil zaplatit vedlejšímu účastníkovi [právnická osoba] náhradu nákladů řízení ve výši 9 538 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok III), žalobci uložil zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Chebu náhradu nákladů řízení hrazených státem ve výši, která bude vyčíslena samostatným usnesením, a to ve lhůtě tří dnů od právní moci usnesení (výrok IV). V odůvodnění soud prvního stupně uvedl, že po provedeném dokazování dospěl k závěru, že nelze učinit závěr, že by žalobce postupoval ve vztahu k žalovanému non lege artis, žaloba byla proto shledána nedůvodnou.

2. Žalobce ve včasném odvolání namítal chybné posouzení znaleckých posudků soudem prvního stupně. Soud prvního stupně neoprávněně přisuzoval velkou roli znaleckému posudku MUDr. [příjmení] a dále některým závěrům revizního posudku, tedy tvrzením znalkyně při jejím výslechu dne 4. 10. 2021. Soud prvního stupně bral v úvahu pouze ty pasáže z revizního znaleckého posudku, které polemizují nad možností vývoje zánětů v obou zubech po nasazení můstku, ty v souvislosti se znaleckým posudkem MUDr. [příjmení] vykládá v neprospěch žalobce, nebral v úvahu části vyznívající ve prospěch žalobce, zejména nebral v úvahu závěry výslechu znalkyně ze dne 11. 1. 2021. V rámci tohoto výslechu se znalkyně ztotožnila se závěry znaleckého posudku MUDr. [příjmení]. Znalkyně uvedla, že ona sama by nepoužila zub č. 37 jako pilíř můstku, volba můstku jako řešení ztráty zubu č. 36 byla dle znalkyně nesprávná a vedla ke ztrátě obou zubů. Soud prvního stupně výslech znalkyně ze dne 11. 1. 2021 označil za vadně provedený, nebral v úvahu původní závěr revizního posudku, podle něhož došlo k pochybení žalovaného. Soud tento závěr vyhodnotil pouze tak, že jde o závěr, který není odůvodněn. Soud opomíjí fakt, že pokud by můstek nebyl nasazen, nedošlo by k rozvoji zánětů, ať již vznikly z jakéhokoli důvodu, nebo by byly objeveny dříve a vyléčeny. Soud prvního stupně nesprávně vyhodnotil výslech znalkyně provedený prostřednictvím videokonference. Znalkyně podávala velice vágní odpovědi, polemizovala nad různými možnostmi vzniku zánětu zubů. Uvedla však opětovně, že postup volby zubu 37 jako pilíře můstku by ona sama považovala za nesprávný. Následně se nechtěla přiklonit ani k jedné účastnické straně. Soud prvního stupně měl vycházet ze závěrů znalkyně předestřených při její výpovědi dne 11. 1. 2021. Odvolatel dále namítal, že pokud soud prvního stupně posudek MUDr. [příjmení] považoval za nepřesvědčivý, nepřistoupil k žalobcem navrhovanému výslechu znalce, o nepřesvědčivosti posudku soud žalobce nepoučil. Soud prvního stupně se zbytečně věnuje srovnávání posudků MUDr. [příjmení] a MUDr. [příjmení] s názorem MUDr. [příjmení], přičemž byly již k dispozici závěry revizního posudku. Závěry MUDr. [příjmení] a revizního posudku nejsou odlišné, žalovaný dle těchto závěrů postupoval non lege artis, což bylo příčinou ztráty zubů č. 35 a č.

37. Odvolatel se neztotožňuje se závěry soudu prvního stupně o promlčení nároku týkajícího se zubu č.

35. Bylo prokázáno, že se žalobce o možných druzích zákroku, tedy o jejich potenciální ceně dozvěděl nejdříve v březnu roku 2014, kdy stále nebylo zcela jasné, jakým způsobem se bude situace řešit a kolik bude zákrok stát. Teprve v tento moment bylo žalobci nejen jasné, že za vznik škody odpovídá žalovaný, ale též mohl zjistit alespoň orientační cenu škody. Je lhostejné, z jakého důvodu se žalobce domníval, že žalovaný pochybil, žalobce není znalec. Dále se odvolatel vyjadřoval k závěru soudu prvního stupně o přetržení příčinné souvislosti vytržením zubu 35 na pohotovosti z důvodu rozhodnutí žalobce. MUDr. [příjmení] pokud zjistil, že zub nelze zachránit a chtěl pomoci pacientovi od bolesti, zub de lege artis vytrhl, toto není důvodem pro zamítnutí žaloby pro přetržení příčinné souvislosti. To, že zub nevytrhl žalovaný, ale jiný lékař, na situaci nic nemění, zvláště pokud znalec uzavřel, že postup lékaře na pohotovosti byl de lege artis, přičemž žalovaný zub č. 35 použil nevhodně jako pilíř můstku. Dle názoru odvolatele došlo k pochybení, když soud prvního stupně neprovedl navržené důkazy, a to výslech [jméno] [příjmení] a výslech MUDr. [příjmení]. Svědkyně [příjmení] se měla vyjádřit k délce ošetřování žalobce žalovaným, měla dosvědčit, že žalovaný pochybil, resp. že pochybení přiznal. MUDr. [příjmení] měl svědectvím prokázat, že se žalovaný nejprve zavázal k úhradě nákladů na osazení implantátů proto, že sám měl za to, že pochybil, následně si tento slib rozmyslel a od své původní úvahy ustoupil. Odvolatel brojil proti neuznání nároku za ošetření ve [právnická osoba] s. r. o. a neuznání nároku ve výši 4 800 Kč za bolestné. Odvolatel z důvodu, že řízení a rozhodnutí soudu prvního stupně vykazují vady, navrhoval zrušení rozsudku a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

3. Vedlejší účastník na straně žalovaného [právnická osoba] se k odvolání žalobce vyjádřil v tom směru, že v řízení byly k důkazu provedeny znalecké posudky MUDr. [příjmení] a MUDr. [příjmení] s odlišnými závěry, proto byl zadán revizní znalecký posudek. Pokud předchozí rozsudek soudu prvního stupně byl odvolacím soudem k odvolání zrušen, vedlejší účastník se s tehdejším posouzením věci odvolacím soudem ztotožňuje. V předchozí fázi řízení nebyly znaleckým ústavem dostatečně vyjasněny zásadní rozpory mezi posudky MUDr. [příjmení] a MUDr. [příjmení], na část otázek ústav ve svém revizním posudku buď neodpověděl vůbec, nebo odpověděl nejednoznačně a vyhýbavě. Soud prvního stupně po zrušení prvého rozsudku doplnil dokazování již vyčerpávajícím výslechem zástupkyně znaleckého ústavu MUDr. [jméno] [příjmení] při jednání dne 4. 10. 2021. Dle vedlejšího účastníka ve světle takto doplněného dokazování bylo možno rozhodnout, rozsudek soudu prvního stupně následně vydaný považuje vedlejší účastník za správný. Žalobce v odvolání podrobuje kritice hodnocení posudků MUDr. [příjmení] a MUDr. [příjmení] provedené soudem prvního stupně. Ani jeden z posudků neposkytoval dostatečný podklad pro rozhodnutí ve věci, vedlejšímu účastníku proto není zřejmé, kam svými námitkami žalobce míří. Soud prvního stupně postupoval správně, když přetrvávající rozpory odstranil výslechem zástupkyně znaleckého ústavu MUDr. [příjmení] při jednání dne 4. 10. 2021, přičemž znalkyně výslovně uvedla, že se ze strany žalovaného nejednalo o postup non lege artis, rozvedla, proč znalecký ústav k tomuto závěru dospěl. Není tak naplněn ani první předpoklad vzniku odpovědnosti za škodu – pochybení žalovaného. Znalkyně vysvětlila, že ze zdravotní dokumentace žalobce nijak nevyplývá, že by nutnost extrakce zubu č. 35 dne 11. 8. 2012 byla důsledkem pochybení žalovaného. Takový následek může podle znaleckého ústavu u pacienta po ošetření zubu č. 35 v souvislosti se zhotovením můstku objektivně nastat, aniž by lékař pochybil, a to vzhledem k problematickému systému kořenových kanálků, jímž se tento zub vyznačuje. Kromě výslechu znalkyně prováděného dne 4. 10. 2021 toto vyplývá také z odpovědi na otázku číslo 3 na straně 6 doplňku ústavního znaleckého posudku. Pokud jde o zub č. 37, již před zákrokem byl tento zanícen a ve stavu tzv.„ na dožití“, což znamená, že jeho biologická funkce byla značně snížená a z medicínského hlediska připadalo v úvahu jeho vytržení, nebo ho bylo možné na přání pacienta ponechat v dásni, dokud jeho přítomnost nezačne působit problémy. U zubu„ na dožití“ nelze nikdy předem stanovit, kdy bude jeho extrakce nutná. Dle znaleckého ústavu nelze na základě dostupné dokumentace zpětně určit, proč bylo nakonec nutné zub č. 37 vytrhnout – zda se jednalo o přirozený vývoj vad zubu přítomných již před zákrokem, nebo zda komplikace souvisely se zhotovením můstku. Nad rámec absence pochybení žalovaného tak není naplněn ani požadavek příčinné souvislosti, a to u zubu č. 35, ani u zubu č.

37. Soud prvního stupně dostatečným způsobem doplnil dokazování. Nebylo prokázáno tvrzené pochybení žalovaného ani příčinná souvislost mezi zákrokem a nutností vytržení zubů žalobce č. 35 a 37. Absence příčinné souvislosti není dána nezodpovězením odborných otázek za strany znalců, nýbrž tím, že vzhledem k medicínským aspektům případu není dle znalců objektivně možné souvislost dovodit. Soud prvního stupně postupoval správně, pokud žalobu zamítl. Námitka promlčení vznesená žalovaným má oporu v provedeném dokazování. Vedlejší účastník navrhoval potvrzení rozsudku soudu prvního stupně.

4. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně včetně předcházejícího řízení dle § 212 a 212a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, přihlédl k odvolání žalobce, k vyjádření vedlejšího účastníka a dospěl poté k závěru, že odvolání žalobce nelze shledat důvodným.

5. V posuzované věci rozhodoval soud prvního stupně o žalobě uplatněné před soudem prvního stupně dne 15. 6. 2015, kterou se žalobce po žalovaném domáhal zaplacení částky 55 950 Kč s příslušenstvím. Žalobce předložil žalobní tvrzení, že byl v pozici pacienta v péči žalovaného, který provozoval praktické zubní lékařství. Vlivem neodborné péče zubní lékařky MUDr. [příjmení] přišel o zub č. 36, žalovaný po převzetí žalobce do péče kromě jiného provedl rentgenové snímky se závěry, že zub č. 35 byl zdravý a neošetřovaný, zub č. 37 byl rovněž v pořádku, žalovaný v první polovině roku 2012 navrhl zhotovení můstku v prostoru chybějícího zubu č.

36. Žalobce zákrok u žalovaného podstoupil. Uvedl, že po několika týdnech po zákroku byl nucen dne 11. 8. 2012 vyhledat zubní pohotovost, bylo zjištěno silné zanícení zubu č. 35, muselo dojít k jeho extrakci. Po přechodu žalobce od žalovaného k MUDr. [příjmení] tato na vstupním rentgenu objevila zalomený nástroj v zubu č. 37, tento zub byl se značným zánětem vytržen dne 9. 10. 2014. Z lékařské zprávy [právnická osoba] z 12. 9. 2013 vyplývá, že v druhém z opětných zubů můstku byl zalomený nástroj a díky tomu došlo i u tohoto zubu (zub č. 37) k zánětu, i tento zub musel být následně extrahován. Dle této zprávy žalovaný začal čistit dentální kanálek, zalomil v něm nástroj, v druhém opěrném zubu tvořícím oporu pro můstek dentální kanálky nečistil vůbec, proto vznikly oba záněty. Dle žalobního tvrzení žalovaný přislíbil nápravu s tím, že jeho kolega provede dva implantáty na náklady žalovaného. K realizaci této nápravy nedošlo, MUDr. [jméno] [příjmení] sdělil, že žalovaný nechce za tyto implantáty ničeho zaplatit. Předžalobní výzva, jakož i šetření prostřednictvím [právnická osoba] nebyly úspěšné. Žalobce požaduje za stomatologické ošetření částku 3 130 Kč, za bolestné v souvislosti s bolestí při vytržení dvou zubů dvakrát 2 400 Kč, za osazení implantátů na dvou zubech částky 21 980 Kč a 26 040 Kč.

6. Soud prvního stupně ve věci rozhodl již v předchozí době, a to rozsudkem ze dne 15. 7. 2019, č. j. 11 C 167/2015-329, jímž žalobu zamítl. Odvolací soud následně k odvolání žalobce rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Odvolací soud kromě jiného uložil doplnit dokazování s ohledem na námitky vedlejšího účastníka vůči vypracovanému reviznímu znaleckému posudku, dále s odhledem na zcela odlišný výklad závěrů revizního posudku ze strany žalobce a žalovaného.

7. Soud prvního stupně následně již provedl dokazování v rozsahu postačujícím pro zjištění skutkového stavu, ve věci učinil skutkové a právní závěry, se kterými se odvolací soud ztotožňuje, které níže uvedeným způsobem doplňuje a upřesňuje.

8. Žalovaný s žalobou nesouhlasil s odůvodněním, že pokud řešil náhradu chybějícího zubu č. 36 formou metalokeramického můstku, učinil tak nikoliv v roce 2012, jak v žalobě uvádí žalobce, nýbrž v letech 2008 až 2009, žalovaným tvrzené potíže se objevily s odstupem více než 3 let po osazení můstku, dle žalovaného zde tedy není dána souvislost mezi těmito potížemi a osazením můstku. K extrakci zubu č. 35 na pohotovosti dne 11. 8. 2012 došlo navíc dle žalovaného předčasně, aniž byly vyčerpány alternativní možnosti jeho záchrany. V případě zubu č. 37 ze strany žalovaného nemohlo dojít k zalomení nástroje zjištěného v zubu, neboť tento zub žalovaný nikdy endodonticky (to je vyčištěním kořenového kanálku) neošetřoval, navíc zalomení nástroje v kořenovém kanálku je poměrně běžné a při adekvátním ošetření nehraje žádnou roli. Žalovaný namítl dále promlčení uplatněných nároků.

9. Soud prvního stupně po provedeném dokazování zjistil, že k řešení náhrady chybějícího zubu č. 36 nasazením metalokeramického můstku došlo v březnu 2009, nikoliv v roce 2012, jak tvrdil žalobce v žalobě. K extrakci zubu č. 35 došlo dne 11. 8. 2012, k extrakci zubu č. 37 došlo dne 9. 10. 2014.

10. Pokud žalobce v žalobě předestřel tvrzení, že v péči žalovaného byl od počátku roku 2009 do března 2014, přičemž v uvedeném období u žádného jiného zubního lékaře žádnou péči nežádal ani nečerpal, soud prvního stupně provedeným dokazováním zjistil, že v období let 2012 až 2014 žalobce vyhledal a podstoupil zdravotní ošetření u minimálně pěti dalších zubních lékařů. Soud prvního stupně shledal údaje ve zdravotnické dokumentaci žalobce ve shodě s přehledem úhrad [anonymizováno].

11. Žalobce uplatněnou žalobou vznesl nárok na náhradu škody, přičemž rozhodnou úpravou vzhledem k době, kdy k jednání došlo, je úprava zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku. Dle § 3079 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, právo na náhradu škody vzniklé porušením povinnosti stanovené právními předpisy, k němuž došlo přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, se posuzuje podle dosavadních právních předpisů. Odpovědnost za nesprávně provedený lékařský zákrok (postup non lege artis) je třeba posuzovat podle § 420 občanského zákoníku č. 40/1964 Sb., pokud právě chybný způsob provedení tohoto zákroku byl vyvolávajícím činitelem poškození zdraví pacienta. Porušení právní povinnosti představuje objektivní nesoulad mezi tím, jak mělo být podle práva postupováno, a tím, jak ve skutečnosti postupováno bylo. Byl-li léčebný zákrok z pohledu odborného (medicínského) objektivně nesprávný a současně šlo o chybu odvratitelnou, nelze postup označit za lege artis. Důkaz o porušení povinnosti žalovaného a o příčinné souvislosti mezi porušením povinnosti a vznikem škody (újmy) musí být stranou žalující podán v takovém rozsahu a kvalitě, že neponechává prostor pro pochybnosti o tom, že se žalovaný porušení povinnosti dopustil a právě toto porušení povinnosti bylo příčinou škody vzniklé žalobci, zatímco jiné možné příčiny vzniku škody jsou ve stejné kvalitě bezpečně vyloučeny. Posuzované jednání lékaře se posuzuje vždy pohledem pravidel vědy a medicínských postupů platných v době posuzovaného jednání lékaře, a to vždy v mezích konkrétních pracovních podmínek a objektivních možností. Povinnost poskytovat zdravotní péči v souladu se současnými dostupnými poznatky lékařské vědy zakotvoval zákon č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu, následně zákon č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách.

12. V průběhu řízení byly vypracovány celkem tři znalecké posudky. V pořadí prvním byl znalecký posudek vypracovaný znalcem [příjmení] [jméno] [příjmení] ze dne 23. 7. 2017. Dle závěru tohoto posudku byl žalobce v péči žalovaného od roku 2005 do roku 2014, nahradit chybějící zub můstkovou konstrukcí bylo správné. Rozhodnutí použít zub č. 37 jako pilíř můstku bylo s upozorněním na omezení životnosti práce možné. Devitalizace zubu č. 35 před broušením na pilířovou korunku bylo zdůvodnitelné nutností paralelizace obou pilířů. Endodontické ošetření zubu č. 35 bylo nedostatečné. Tento nedostatek byl věrohodně vysvětlen„ neprůchodností kanálku“. Způsob ošetření exacerbovatelného zánětu na zubu č. 35 byl správný, extrakce zubu na LSPP byla předčasná, jako okamžité řešení potíží však účinná. Extrakce zubu č. 37 v důsledku zánětu byla vzhledem k předchozí předpokládatelně omezené životnosti indikována. Nebyly nalezeny nesrovnatelnosti mezi údaji zdravotní dokumentace a výkony vykazovanými zdravotní pojišťovně. Žalobce v průběhu řízení předložil odborné vyjádření MDDr. [jméno] [příjmení]. Ustanovený znalec se následně písemně vyjadřoval k připomínkám žalovaného vůči závěrům znaleckého posudku (čl. 195, dále na čl. 205 spisu), při jednání konaném dne 23. 4. 2018 byl proveden výslech znalce [příjmení] [příjmení]. Znalec se blíže vyjadřoval k dotazům, setrval na svém závěru, že neshledal v postupu žalovaného rozpor s tehdejšímu poznatky lékařské vědy, sám by postupoval stejně s upozorněním pacienta na dočasnost takového řešení. Žalobce nadále nesouhlasil se závěry znalce, z tohoto důvodu si nechal vypracovat znalecký posudek vypracovaný MUDr. [jméno] [příjmení] dne 8. 7. 2017 (§ 127a o. s. ř.). Znalec [příjmení] ve znaleckém posudku uvedl, že se žalovaný dopustil při náhradě zubu 36 odborného pochybení, zvolil chybné řešení, ošetření můstkem vedlo ke ztrátě zubů 35 a 37. Znalec se vyjádřil, že nesouhlasí se závěry znalce [příjmení] [jméno] [příjmení].

13. Soud prvního stupně usnesením č. j. 11 C 167/2015-288 z 29. 11. 2018 ustanovil znalecký ústav z oboru zdravotnictví – stomatologie [anonymizována čtyři slova] [obec] k podání revizního znaleckého posudku, který byl vypracován dne 27. 3. 2019. Jelikož žalovaný s ohledem na závěry 1 až 7 pojímal revizní znalecký posudek jako důkaz, který podporuje jeho obranu proti žalobě, přičemž žalobce s ohledem na závěr č. 8 považoval revizní znalecký posudek jako důkaz, který vyznívá k podpoře jeho žalobních tvrzení, přičemž vedlejší účastník považoval revizní znalecký posudek za nesrozumitelný a příliš strohý, odvolací soud, jak již výše uvedeno, ve svém předchozím rozhodnutí č. j. 56 Co 244/2019 z 12. listopadu 2019, jímž předchozí rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení, uložil soudu prvního stupně doplnit dokazování rozsáhlejším způsobem. Soud prvního stupně usnesením č. j. 11 C 167/2015-365 z 27. 3. 2020 uložil znaleckému ústavu doplnění revizního znaleckého posudku způsobem blíže naznačeným.

14. Znalecký ústav ve svém doplňku ústavního znaleckého posudku z 27. 5. 2020 uvedl, že dle názoru znalecké komise se postup žalovaného úplně zásadně neodchýlil od tehdejších poznatků vědy (v době 2005 až 2012) při ošetřování zubu 35. Neodchýlil se nijak zvláštně od poznatků vědy (v době 2005 až 2012) při ošetřování zubu 37 jako pilíře dlouhodobého provizorního řešení. Volba využití nedokonalého zubu 37 měla zřejmě překlenout dobu definitivního řešení ve třetím kvadrantu dolní čelisti. Okamžité řešení implantáty bylo zřejmě příliš radikální. Žalovaný při záměru využít zub 35 jako pilíř provizorního fixního můstku věděl, za jakých okolností ho může použít, dle znalecké komise v dobré víře při ošetření fixní prací se mohou stát v jejím průběhu různé komplikace, což byla nesnadnost nalezení, vypracování a zaplnění kořenového systému zubu 35 standardním způsobem. Součet negativních faktorů mohl ovlivnit v průběhu doby zub 35, což není vždy při plánu ošetření předvídatelné. I následný pokus o přeléčení kořenového systému při obvyklém standardním vybavení stomatologické ordinace v tehdejší době nemohl zánět zubu 35 zlepšit. K rozvoji zánětu také mohla negativně přispět i určitá netěsnost kolem kořenové nástavby, která mohla vzniknout i při šikmějším zatížení. Na to ošetřující nemá vliv. Zub 35 byl dle dokumentace již od začátku s oslabeným biologickým faktorem. Tím, že byl klinicky klidný, byl použit jako pilíř můstku, i když na omezenou dobu. Je pravda, že zuby s nálezy přetrvávajícími po léta se nachází u pacientů bez klinických projevů. Extrakce takovéhoto zubu sice může být navržena, ale s pacientovým souhlasem nebo rozhodnutím to lze odložit. Žalobce byl jistě se stavem chrupu i s návrhem seznámen a s tímto provizorním řešením musel souhlasit, když výkon absolvoval.

15. S ohledem na vznesené námitky vůči doplňku znaleckého posudku byly provedeny výslechy znalkyně. Formou dožádání byl proveden výslech znalkyně dne 11. 1. 2021 Odvolací soud se ztotožňuje se závěrem soudu prvního stupně, že tento dožádaný úkon byl proveden vadně, jak vyplývá z obsahu protokolu (čl. 469 až 472 spisu). Protokol o provedení důkazu před dožádaným soudem obsahuje pouze záznam odpovědí na otázky ze strany žalobce, postrádá záznam odpovědí znalkyně na dotazy ze strany dožadujícího soudu. V odpovědích na otázky žalobce znalkyně uváděla, že ona sama by nezvolila způsob řešení náhrady chybějícího zubu 36 tak, jak učinil žalovaný, vyjádřila se dále v tom směru, že metalokeramický můstek není zcela provizorním řešením, jde však o dlouhodobě provizorní řešení, přičemž v této situaci se pravděpodobně vyčkávalo na další vývoj zubu 37, který byl sedm let klidný. U některých pacientů je dle znalkyně známo onemocnění zubu i po dobu 30 let, aniž by došlo k obtížím. Znalkyně by zub č. 37 nepoužila jako pilířový, postup žalovaného proto považuje za nesprávný. Ohledně zubu 35 nelze spolehlivě říci, zda byl zvolen špatný postup. Postup měl za následek ztrátu obou zubů. Znalkyně se dále vyjadřovala, že nemá úplný přehled, zda byly v době ošetření k dispozici moderní optické zvětšovací přístroje, zejména mikroskopy, neví o tom, zda byly k dispozici v dané lokalitě, masově se tyto prostředky používají zhruba posledních pět let. Odvolací soud se ztotožňuje s hodnocením výpovědi znalkyně, tak jak k němu přistoupil soud prvního stupně, kdy znalkyně na výslovnou a až zopakovanou otázku zástupce žalobce, zda souhlasí s tím, že náhrada můstkem měla za následek ztrátu obou zubů, odpověděla bez konkrétnějšího odůvodnění, že souhlasí, přičemž následně uvedla, že v případě zubu č. 35 nelze jednoznačně hovořit o nesprávném postupu. Výslechu před dožádaným soudem se neúčastnil žalovaný ani vedlejší účastník.

16. Z výslechu znalkyně, jakožto zástupkyně znaleckého ústavu, ze dne 4. 10. 2021 provedeného formou videokonference, bylo zjištěno, že zástupkyně znaleckého ústavu připustila možnost dočasného provizorního řešení mezery zubu č. 36 metalokeramickým můstkem, byť znovu zopakovala, že ona sama by takové řešení nezvolila. Znalkyně dále vyloučila, že by náhrada můstkem byla provedena technicky vadně. K dotazu vedlejšího účastníka odmítla dát do přímé souvislosti vznik zánětu zubu s jeho osazením můstkem. Uvedla, že zhotovení jistého provizoria náhrady zubu č. 36 nebylo úplně kontraindikováno s tím, že jiný postup by nutně znamenal extrakci zubu č.

37. Uvedla, že nelze učinit jednoznačný závěr o postupu žalovaného v rozporu s tehdejšími poznatky lékařské vědy, pokud byl pojat jako provizorium, dále uvedla, že vzhledem k době, která uplynula od osazení můstku do vzniku akutních zánětů na obou zubech, zřejmě mezi těmito dvěma okolnostmi není žádná souvislost, neboť jinak by se problémy projevily v řádech dnů až týdnů. Z přepisu jednání před soudem prvního stupně, jakož i po přehrání audiovizuálního záznamu jednání ze dne 4. 10. 2021, bylo zjištěno, že zástupce vedlejšího účastníka činil dotaz na zástupkyni znaleckého ústavu s tím, že„ nebyl moudrý“ ze závěrů revizního znaleckého posudku ani z jeho doplnění, proto bylo znovu zrekapitulováno vyjádření znalkyně, že postup žalovaného nelze označit za non lege artis a že není dána příčinná souvislost mezi provedením můstku a ztrátou zubu 35 a 37. Soudem prvního stupně byl při jednání sdělen předběžný závěr, že soud nemá za prokázaný postup non lege artis ze strany žalovaného ani příčinnou souvislost mezi tvrzeným postupem a vznikem újmy. Žalobce na tento předběžný názor již nereagoval. Pokud soud prvního stupně zamítl návrh na provedení důkazu výslechem zdravotní sestry žalovaného paní [příjmení], pak bylo zjištěno, že navrhovaná svědkyně před několika lety zemřela. Pokud byl navrhován výslech MUDr. [příjmení], odvolací soud se ztotožňuje se závěrem soudu prvního stupně, že případné doznání žalovaného v rámci komunikace s žalobcem, že zřejmě pochybil a je namístě situaci napravit, není při posouzení věci relevantní, neboť žalobní tvrzení směřovala k požadavku náhrady škody, nebyla podána žaloba a tudíž ani nebyla předestřena žalobní tvrzení týkající se údajné povinnosti splnit závazek. Odvolací soud tedy pro stručnost odkazuje na skutkové a právní závěry soudu prvního stupně, tento postup není v rozporu s požadavky kladenými na obsah odůvodnění ustanovením § 157 odst. 2 o. s. ř. (usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 2960/2011, usnesení Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 1544/14). Odvolací soud především odkazuje na zjištění soudu prvního stupně, že předmětný můstek byl osazen v březnu 2009, k extrakci zubu 35 došlo v roce 2012, k extrakci zubu 37 v roce 2014, tedy dva roky poté, co byl můstek sejmut. Konzervativní přístup žalovaného, tak jak se o něm zmiňovaly znalecké posudky, který směřoval k využití zubu„ na dožití“, nelze shledat postupem non lege artis. V tomto směru bylo poukazováno na skutečnost, že pojišťovny proplácejí můstky po pěti letech. Jako non lege artis nebyl shledán ani postup, pokud žalovaný nesměřoval k definitivnímu řešení náhrady chybějícího zubu 36, nýbrž pokud přistoupil k dlouhodobě provizornímu řešení. Slyšená zástupkyně znaleckého ústavu poukazovala na případy, kdy zub s nálezem může bez potíží setrvat i po dobu 30 let, bylo zjišťováno, že zánět u zubu 35 bylo možno vidět na RTG již z 11. 10. 2005, přičemž pokud bylo žalovanému přičítáno k tíži, že zapříčinil zalomení nástroje u zubu 37, pak bylo zjišťováno, že v těchto místech žalovaný nečistil kanálky, nelze vyvrátit jeho tvrzení, že zalomený nástroj se mohl v předmětném místě vyskytovat i dříve, než žalovaný žalobce začal ošetřovat. Dle vyjádření znalkyně, ze zdravotní dokumentace žalobce nevyplývá, že by nutnost extrakce zubu č. 35 dne 11. 8. 2012 byla důsledkem pochybení žalovaného. Takový následek může podle znaleckého ústavu po ošetření zubu č. 35 v souvislosti se zhotovením můstku objektivně nastat, aniž by lékař pochybil, a to vzhledem k problematickému systému kořenových kanálků, jímž se tento zub vyznačoval. U zubu č. 37„ na dožití“ pak nebylo možné předem stanovit, kdy bude jeho extrakce nutná, přičemž bylo poukazováno i na případy, kdy zub s nálezem je v klidu i po období 30 let. Jak již výše uvedeno, subjektivní vyjádření znalkyně, že ona sama by ztrátu zubu 36 neřešila zhotovením předmětného můstku, nelze vykládat jako závěr o postupu non lege artis a to právě již s ohledem na výše uvedené definice postupu lege artis a non lege artis. V daném případě bylo namístě pro komplexní posouzení věci provádět dokazování jak ohledně zubu č. 37, tak ohledně zubu č. 35, byť se odvolací soud ztotožňuje se závěrem soudu prvního stupně, že z důvodu uplynutí subjektivní promlčecí lhůty byly nároky týkající se zubu 35 promlčeny, neboť nelze najít rozumné vysvětlení, proč žalobce vyčkával s uplatněním nároku 2 a půl roku, námitky žalobce v tomto směru nebyly shledány důvodnými. Odvolací soud tedy ze všech výše uvedených důvodů rozsudek soudu prvního stupně postupem dle § 219 o. s. ř. jako věcně správný a zákonu odpovídající potvrdil.

17. Soud prvního stupně postupoval správně, pokud usnesením č. j. 11 C 167/2015-558 uložil žalobci uhradit České republice na účet Okresního soudu v Chebu náhradu nákladů řízení hrazených státem ve výši 13 687,23 Kč. Dle § 148 odst. 1 občanského soudního řádu totiž platí, že stát má podle výsledku řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. Vyčíslené náklady řízení hrazené státem odpovídají ve svém souhrnu sumám, tak jak tyto vyplývají z obsahu spisu. Odvolací soud proto postupem dle § 219 o. s. ř. jako věcně správné a zákonu odpovídající potvrdil i výše uvedené usnesení soudu prvního stupně, odvolání žalobce nebylo shledáno důvodným, bylo podáno pouze vzhledem k odvolání, které bylo podáno proti rozsudku soudu prvního stupně.

18. Výrok o náhradě nákladů odvolacího řízení se opírá o ust. § 224 a 142 odst. 1 o. s. ř. Náklady odvolacího řízení na straně žalovaného sestávají z paušální náhrady hotových výdajů účastníka nezastoupeného advokátem v celkové výši 2 280 Kč dle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu ve spojení s ust. § 1 a § 2 vyhl. č. 254/2015 Sb., a to za účast na jednání odvolacího soudu dne 21. 4. 2002 ve výši 300 Kč (součástí těchto nákladů jsou i náklady spojené s podáním žádosti pro použití osobního vozidla), dále sestávají z nákladů cestovaného na trase [obec] – [obec] a zpět v celkové výši 1 979,49 Kč při počtu ujetých 234 km, průměrné spotřebě 7,9 litrů nafty /100 km a amortizaci dle vyhl. č. 333/2018 Sb., celkem 2 280 Kč. Náhrada nákladů řízení náleží dle § 142 odst. 1 o. s. ř. i vedlejšímu účastníkovi. Náklady řízení sestávají z paušální náhrady hotových výdajů účastník nezastoupeného advokátem za 1 úkon ve výši 300 Kč dle § 151 odst. 1 občanského soudního řádu ve spojení s ust. § 1 a § 2 vyhl. č. 254/2015 Sb. – vyjádření k odvolání – 300 Kč. Žalobce jako povinen zaplatit náklady řízení v zákonné třídenní lhůtě běžící od právní moci rozhodnutí (§ 160 odst. 1 o. s. ř.).