11 C 167/2015

Plný text

Okresní soud v Chebu rozhodl samosoudcem JUDr. Stanislavem Brabcem ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený obecným zmocněncem příjmení jméno příjmení bytem adresa žalovaného za účasti vedlejšího účastníka právnická osoba , IČO sídlem adresa vedlejší účastnice o zaplacení 55 950 Kč s příslušenstvím <b>I. Žaloba o uložení povinnosti žalovanému zaplatit žalobci částku 55 950 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 25. 4. 2015 do zaplacení se zamítá.</b> <b>II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení ve výši 5 781 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>III. Žalobce je povinen zaplatit vedlejšímu účastníkovi [právnická osoba] náhradu nákladů řízení ve výši 9 538 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>IV. Žalobce je povinen zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Chebu náhradu nákladů řízení hrazených státem ve výši, která bude vyčíslena samostatným usnesením, a to ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto usnesení.</b> 1. Žalobce se svou žalobou domáhal uložení povinnosti uvedené ve výroku I. tohoto rozsudku žalovanému s tím, že žalovaný byl od r. 2009 do března 2014 ošetřujícím zubním lékařem žalobce, přičemž v prvém pololetí r. 2012 mu doporučil provedení můstku na zub 6 vlevo dole (dále jen„ zub -6“, v důkazech též jako„ zub 36“), žalobce souhlasil a zákrok podstoupil. Dne [datum] byl žalobce nucen pro úporné bolesti v oblasti osazení můstku vyhledat pohotovost, na které byl zjištěn silný zánět zubu 5 vlevo dole (dále jen„ zub -5“, v důkazech též jako„ zub 35“) a zub bylo nutno vytrhnout. Následně žalobce přešel k jiné ošetřující lékařce, MUDr. [příjmení], která na vstupním rentgenu zjistila v zubu 7 vlevo dole (dále jen„ zub -7“, v důkazech též jako„ zub 37“) zalomený nástroj a tento zub byl posléze dne [datum] se silným zánětem vytržen. Z lékařské zprávy [právnická osoba] s.r.o. ze dne 12. 9. 2013 pak podle žaloby plyne, že příčinou zánětu a následné extrakce zubu -7 byl zalomený nástroj a dále mělo být žalobci při stejném ošetření sděleno, že příčinou zánětu zubu -5 byly nevyčištěné dentální kanálky. Z toho důvodu se žalobce po žalovaném domáhal náhrady vzniklé újmy, která spočívá v bolestném ve výši 4 800 Kč za ztrátu dvou zubů, dále v nákladech na stomatologické ošetření ve výši 3 130 Kč a dále v nákladech na zhotovení zubních implantátů ve výši 48 020 Kč.

2. Žalovaný ve svém vyjádření nejprve opravil dobu, po kterou byl ošetřujícím lékařem žalobce, dále potvrdil jím realizované řešení náhrady chybějícího zubu -6 formou metalokeramického můstku, nicméně již v letech 2008 2009, který byl nasazen na standardně ošetřené zuby -5 a -7. Mezi tímto zákrokem a potížemi, které se objevily s odstupem více než tří let tak dle žalovaného není souvislost. Navíc dle žalovaného došlo při ošetření na pohotovosti dne 11. 8. 2012 k předčasné extrakci zubu -5, aniž by byly vyčerpány alternativní možnosti jeho záchrany. V případě zubu -7 pak ze strany žalovaného nemohlo dojít k zalomení nástroje zjištěného v zubu, neboť tento zub žalovaný nikdy endodonticky (tj. vyčištěním kořenového kanálku) neošetřoval, navíc zalomení nástroje v kořenovém kanálku je poměrně běžné a při adekvátním ošetření nehraje žádnou roli. Žalovaný též namítl promlčení uplatněných nároků.

3. Rozsudkem ze dne 15. 7. 2019, č. j. 11 C 167/2015-329, pak soud žalobu zamítl, a to z vícero důvodů současně (absence příčinné souvislosti, nedůvodnost, promlčení). Se souhlasem stran a s přihlédnutím k zásadě hospodárnosti řízení, kdy ve sporném řízení by soud zásadně neměl proti vůli stran generovat nadbytečné náklady spojené s konáním jednání, jehož se strany beztak nemají zájem účastnit, nalézací soud v souladu s ustanovením § 115a občanského soudního řádu vycházel z předložených znaleckých důkazů v listinné podobě, jak je to ostatně v současnosti běžné v naprosté většině sporných civilních řízení. Podstatným je, že všem stranám byla dána rovná možnost se se závěry těchto posudků důkladně seznámit a vyjádřit se k nim. Usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne 12. 11. 2019, č. j. 56 Co 244/2019-350, byl rozsudek nalézacího soudu zrušen a věc byla vrácena s řadou cenných postřehů soudu prvého stupně k dalšímu řízení s akcentem na nutnost provedení revizního znaleckého posudku při jednání a podrobnějšího odůvodnění některých závěrů nalézacího soudu s ohledem na námitky žalobce uplatněné v jeho odvolání. Vzhledem k tomu, že k zamítnutí žaloby nalézacím soudem došlo z několika důvodů, z nichž každý sám o sobě alespoň zčásti takový závěr mohl odůvodňovat, lze patrně nepřímo usuzovat, že žádný z nich v odvolacím přezkumu neobstál, jinak by nutně muselo jít o zrušení částečné, neboť prezentovaná vada v provedení důkazu posudkem se týkala v zásadě podpůrného důvodu zamítnutí žaloby. Jinak pokud by kterýkoliv z ostatních důvodů zamítnutí žaloby alespoň částečně mohl obstát, pak ve vztahu k takové části by vada provedení důkazu nemohla být vadou, která má za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (př. bylo-li by promlčeno anebo by nenáležel nárok na bolestné, pak postrádá smyslu zabývat se vadou provedení důkazu posudkem). Nalézací soud tedy v duchu instrukce odvolacího soudu provedl při jednání důkaz revizním znaleckým posudkem a tento znovu podrobil volnému hodnocení (§ 132 občanského soudního řádu), byť se tak stalo po jistých peripetiích se záměrem provést tento důkaz u dožádaného soudu, což byla volba diktovaná zásadou hospodárnosti řízení za situace, kdy ekonomické těžiště sporu jednoznačně indikovalo provedení jednání v [obec], neboť pouze žalovaný sídlí v [obec] a ten vyjádřil vůli se daného jednání neúčastnit. Jinak zájmy žalovaného v řízení zastupuje advokátka se sídlem v [obec], tedy s výrazně nižšími náklady spojenými s cestou do [obec], vedlejší účastník, stejně jako znalecký ústav sídlí v [obec]. Bohužel reálný způsob provádění dožádání však nakonec vedl k závěru o nutnosti provedení důkazu revizním znaleckým posudkem prostřednictvím videokonference (tzn. také jen formou dožádání, ovšem v jiné formě), samozřejmě s vědomím všech notoricky známých (aspoň těm, kteří s těmito prostředky ve větším rozsahu reálně pracují) rizik a nedostatků takového dokazování, včetně nákladů, které se tímto způsobem jen plíživě přesunují z konkrétních účastníků, kteří vedou spor před soudem, na stát, resp. na daňové poplatníky, kteří žádné spory nevyvolávají (jde jen o součást komplexního problému recentní správy justice).

4. Provedeným dokazováním dospěl soud k následujícím skutkovým závěrům. Mezi účastníky nebylo sporu o tom, že žalovaný byl ošetřujícím lékařem žalobce minimálně v období od roku 2009 do srpna 2012 a vyplývá to též z doložené zdravotnické dokumentace žalobce a také z přehledu úhrad zdravotní péče [anonymizováno] zdravotní pojišťovny. Ze stejných listin pak lze mít za prokázané tvrzení žalovaného, že žalobce byl jeho pacientem již od r. 2005 a pouze do srpna 2012, kdy prováděl poslední lékařský zákrok. V tomto směru jsou tedy tvrzení žalobce o tom, že až do března 2014 nebyl ošetřován jiným zubním lékařem než žalovaným, nepravdivá, neboť dle přehledu úhrad [anonymizováno] až do r. 2011 ošetřoval žalobce výhradně žalovaný, nicméně v r. 2012 už je zachycena zdravotní péče MUDr. [příjmení] (únor 2012), ošetření na pohotovosti MUDr. [celé jméno svědka] (11. 8. 2012) a zejména komplexní zdravotní péče poskytnutá ze strany MUDr. [příjmení] na počátku listopadu 2012. V letech 2013 až 2014 pak dle přehledu úhrad žalobce ošetřovala MUDr. [příjmení], [právnická osoba] s.r.o. a MUDr. [jméno] [příjmení], žalovaný již nikoliv. To je podstatné i z toho úhlu pohledu, že jakkoliv je žalobcem tvrzena výlučná odpovědnost žalovaného za tvrzené následky, pak z provedeného dokazování vyplynulo, že v relevantním kritickém období let 2012 až 2014 žalobce vyhledal a podstoupil zdravotní vyšetření a ošetření u minimálně pěti dalších zubních lékařů. Ze zdravotnické dokumentace žalobce, která je v tomto ohledu v naprosté shodě s přehledem úhrad [anonymizováno], a tedy není důvodu považovat tam zaznamenané údaje za nevěrohodné (nedává žádný smysl, aby lékař v jednom roce účtoval náklady na úkony vůbec neprovedené, aby za několik let na to fakticky provedl ty samé úkony a ty naopak neúčtoval), pak plyne, že k řešení náhrady chybějícího zubu -6 nasazením metalokeramického můstku došlo v březnu 2009, jak uvádí žalovaný, a nikoliv v r. 2012, jak tvrdil žalobce. Ze zprávy [právnická osoba] plyne, že v září 2013 byl učiněn pokus o vyjmutí zalomeného nástroje ze zubu -7, nicméně při tomto zákroku byla zjištěna neošetřitelnost zubu a zub byl indikován k extrakci. Ze zprávy současně plyne, že podle sdělení samotného žalobce k poslednímu ošetření zubních kanálků zubu -7 došlo již před rokem 2003, a naopak z ní žádným způsobem neplyne, že by se ošetřující lékařka jakkoliv vyjadřovala k příčině vzniku zánětu zubů -5 (ve vztahu k tomuto zubu k tomu ostatně ani nebyl důvod, neboť nebyl vůbec ošetřován) a -7. Z emailové korespondence stran pak plyne jen tolik, že ještě na jaře 2014 spolu strany konzultovaly možnost náhrady chybějících zubů -5 a -6 a otázku extrakce zubu -7, nicméně bez nějakého reálného výsledku. Je také zřejmé, že žalovaný zjišťoval, na jakém zdravotnickém pracovišti je možno provést vyjmutí zalomeného nástroje z kořenových kanálků (email ze dne 16. 7. 2013). Dále fakturami MUDr. [příjmení] [číslo] [právnická osoba] s.r.o. č. 2013 má soud prokázaný vznik a realizaci nákladů na provedení 2 ks implantátů vč. souvisejícího lékařského ošetření ve výši 48 020 Kč (provedení anestezie, rentgenů, implantáty a korunky na implantáty) a nákladů na stomatologické ošetření ze strany [právnická osoba] s.r.o. ve výši 3 130 Kč. Úhrada těchto nákladů žalovaným byla prokázána výpisem z účtu žalovaného ze dne 7. 1. 2015, ze dne 14. 4. 2015 a ze dne 4. 10. 2013. Nic zásadního nevyplynulo ze žalobcem navrženého výslechu svědka [příjmení] [celé jméno svědka], který měl v srpnu 2012 provést extrakci zubu -5, neboť svědek si pochopitelně na okolnosti konkrétního zákroku na jedné z mnoha jeho pohotovostních služeb (nadto s odstupem řady let) nevzpomínal a vypovídal pouze na základě toho, co vyčetl ze svých záznamů v dokumentaci (ostatně velmi stručných) a jak obvykle v obdobných případech postupuje. Uvedl tedy, že v případě pohotovostní služby automaticky přistupuje k extrakci zubu, jakmile se pacient dostaví se zánětem a kořen zubu je nepoužitelný. V tomto případě pak vytrhl pouze zbývající kořen zubu. Z vyjádření MUDr. [celé jméno svědka] ze dne 19. 10. 2016 a výpisu ze zdravotnické dokumentace pořízeného tímto lékařem dne [datum] plyne, že uvedeného dne provedl u žalobce extrakci kořenu zubu -5 v mandibulární anestezi, a to na základě jeho doporučení a s informovaným souhlasem žalobce. Ocenění bolestného částkou 4 800 Kč při ztrátě dvou zubů bylo provedeno posudkem znalce [příjmení] [celé jméno znalce] (pro případ jiného hodnocení důkazů), zde však nutno podotknout, že zatímco žaloba pracuje s nesprávným počtem bodů (20 bodů za 1 zub), tak posudek zase pracuje s nesprávnou hodnotou bodu (240 Kč), alespoň pokud jde o úpravu vyhlášky č. 440/2001 Sb., o odškodnění bolesti a ztížení společenského uplatnění.

5. Těžiště dokazování v nadepsané věci spočívalo ve znaleckém posouzení zjištěných skutkových poznatků, kdy ve věci nejprve podal svůj posudek znalec [příjmení] [celé jméno znalce], s jehož závěry ve svém odborném vyjádření polemizovala nejprve MDDr. [příjmení] a posléze i znalec [příjmení] [příjmení], nicméně znalec [příjmení] [celé jméno znalce] i navzdory těmto kritickým a polemickým argumentům svých kolegů setrval na svých původních závěrech a tyto ve svých doplňujících vyjádřeních podrobně odůvodnil se zřetelným akcentem na praktickou stránku výkonu povolání stomatologa v konkrétních poměrech reálné stomatologické praxe a s přihlédnutím k osobě běžného pacienta. Z důvodu setrvávajících rozporů mezi závěry uvedených znaleckých posudků soud nařídil zpracování revizního znaleckého posudku vyššího pracoviště, v jehož rámci byly řešené otázky předloženy komisionálnímu posouzení několika stomatologů, kteří dospěli po jistém kolísání k závěrům obdobným těm, které vyslovil již znalec [příjmení] [celé jméno znalce]. Dlužno dodat, že právě toto zpětné dohledávání možné příčiny ztráty dvou zubů žalobce zřetelně ovlivnilo délku řízení a výmluvně se projevilo i tím, že mnoho z původních kategorických prohlášení žalobce se v průběhu řízení ukázalo jako neodpovídající realitě. Po zhodnocení obsahu všech posudků došel soud k závěru, že judikatorním požadavkům na obsah řádného znaleckého posudku nejvíce vyhovuje prvý zpracovaný posudek znalce [příjmení] [celé jméno znalce], který své závěry podrobně a z valné části i přesvědčivě odůvodnil, naopak za nejméně přesvědčivý z hlediska prezentovaných závěrů nutno považovat paradoxně revizní ústavní znalecký posudek, což je dáno již tím, že jeho závěry, jak se zdá, v průběhu doby procházely určitými úpravami. Je však nasnadě, že znalci jako odborníci ve svém oboru posuzují soudem předložené otázky primárně z tohoto úhlu pohledu a že teprve při jednání v reakci na jasně dané a kontextuálně vymezené otázky soudu se mohou ve věci vyjádřit způsobem relevantním z hlediska právního posouzení, jak se také ostatně stalo při podrobném výslechu zástupkyně znaleckého ústavu dne 4. 10. 2021, kde tato zástupkyně měla možnost své závěry podrobně argumentovat a vysvětlit.

6. Žalobce byl povinen v řízení mimo rozumnou pochybnost (tj. v takové kvalitě, aby soud mohl závěry o protiprávním jednání žalovaného a příčinné souvislosti mezi tímto jednáním a vzniklou škodou, resp. újmou považovat za přesvědčivě a s rozumnou jistotou dané s tím, že jakékoliv jiné možnosti, zejména tedy jiné příčiny vzniku zánětu uvedených zubů a jejich následné extrakce, lze považovat za rozumně vyloučené) prokázat, že žalovaný se při ošetřování zubů -5 a -7 dopustil pochybení v podobě postupu rozporného s tehdejšími (tj. na úrovni přelomu let 2008 2009, popř. až do r. 2012) poznatky lékařské vědy a že právě toto pochybení a nikoliv jiná příčina vedla ke vzniku zánětu uvedených zubů a jejich extrakci. K prokázání těchto skutečností žalobce navrhl důkaz znaleckým posudkem, který byl proveden v podobě posudku znalce [celé jméno znalce]. Tento znalec v posudku vyloučil závěr o tom, že by žalovaný postupoval non lege artis a že by mezi žalobcem tvrzeným pochybením žalovaného a vznikem škody, resp. újmy byla příčinná souvislost, přičemž tyto závěry při jednání podrobně a dosti přesvědčivě vysvětlil. Navíc upozornil na celou škálu příčin vzniku zubního zánětu, z nichž naprostá většina je zubním lékařem při sebelepším postupu neovlivnitelná. V dané fázi řízení tedy nejenom, že žalobce svá tvrzení neprokázal, ale byl prokázán jejich opak (tj. žalobce tímto svým důkazem prokázal, že žalovaný se protiprávního jednání nedopustil). Pouze z důvodu určitých pochybností o některých dílčích závěrech posudku (znalec nejprve zřejmě nezohlednil veškeré soudem poskytnuté podklady posudku a v návaznosti na to posudek zpřesňoval; dále pak znalec v jedné z dílčích otázek, která se týká zubu -5, uvedl, že dle jeho názoru žalovaný při ošetřování nepochybil, nicméně znalec sám osobně by volil ve své praxi jiný postup) a dále z důvodu kritických připomínek zachycených v odborném vyjádření MDDr. [příjmení], soud akceptoval provedení dalšího důkazu v podobě žalobcem předloženého posudku znalce [příjmení] [příjmení]. Již odborným vyjádření MDDr. [příjmení] se do řízení dostal zcela nový moment, totiž zpětné dohledávání skutečné příčiny ztráty zubů -5 a -7, kdy sice mezi některými odborníky ve svém oboru panuje větší či menší shoda na tom, že žalovaný při ošetřování zubů v něčem pochybil, nicméně každý z nich spatřuje pochybení v něčem jiném (o příčinné souvislosti nemluvě, neboť bez nepochybné znalosti příčiny nelze o skutečném zjišťování kauzálního nexu vůbec uvažovat). Z toho plyne i zjištění, že samotná žaloba zřejmě byla podána pouze na základě extrémně zjednodušující úvahy, že pokud se u pacienta vyskytne zánět zubu, který s odstupem několika let mohl, ale také nemusel vést k jeho vytržení, stalo se tak pochybením zubaře, ať již bylo jakékoliv a jde jen o to jej zpětně dohledat. Pokud by každý vycházel z této úvahy, byly by soudy naprosto zahlceny pouze spory tohoto typu, neboť extrakci nejméně jednoho či daleko spíše více zubů prodělá za život asi téměř každý člověk. Vzhledem k tomu, že závěry znaleckého posudku znalce [příjmení] [celé jméno znalce] zcela vylučují tvrzení žaloby o protiprávním jednání žalovaného a příčinné souvislosti mezi tímto jednáním a vznikem škody, resp. újmy, přičemž žaloba byla zamítnuta, lze jej při hodnocení v zásadě ponechat stranou. Nejvíce radikální je ve svém vyjádření MDDr. [příjmení], která kategoricky vyjmenovává hned několik pochybení žalovaného při ošetřování každého z obou zubů a dává je do souvislosti s jejich následnou ztrátou. Podle MDDr. [příjmení] žalovaný pochybil, když nedostatečně ošetřil kořenové kanálky zubu -5, nedostatečně zjišťoval důvody jeho poklepové bolestivosti (zřejmě myšleno při ošetření v srpnu 2012), neléčil adekvátně periapikální zánět zubu -5 (zachycený na snímku vyhotoveném MUDr. [příjmení]) a ponechal neošetřený a nezaléčený zub -5 jako pilíř pro můstek, navrhl zub -7 s velmi špatnou prognózou jako opěrný pilíř pro můstek, a to přesto, že byl již v r. 2005 indikován k extrakci, žalovaný v průběhu doby nevyhotovil žádné intraorální rentgenové snímky, přestože tak mohl být zjištěn zalomený nástroj i periapikální zánět, a konečně že žalovaný přes zjištění zánětu pod zubem -7 nezajistil vyjmutí zalomeného nástroje. Pokud by se těchto pochybení žalovaný nedopustil, snížila by se dle MDDr. [příjmení] pravděpodobnost zánětu obou zubů na minimum. Problémem tohoto vyjádření však je, že se jedná o pouhé vyjádření dodané stranou žalující a směřované ve své podstatě pouze ke zpochybnění posudku znalce [příjmení] [celé jméno znalce], přičemž všichni znalci, kteří ve věci následně podávali posudek, ve svých závěrech nejsou ani zdaleka tak radikální. Přestože měli všichni znalci k dispozici jako podklad zpracování posudku i uvedené odborné vyjádření, tak s jedinou výjimkou (totiž, že žalovaný chybně volil náhradu chybějícího zubu -6 můstkem za použití zubů -5 a -7 jako pilířů) jeho závěry vůbec nepřebírají a nijak se s nimi ani neztotožňují, neboť znalci měli mj. identifikovat pochybení, kterých se měl žalovaný po celou dobu ošetřování zubů -5 a -7 dopustit (př. i znalec žaloby MUDr. [příjmení] výslovně vylučuje některé ze závěrů MDDr. [příjmení] o pochybení žalovaného). A pokud jde o otázku příčinné souvislosti (podle odborného vyjádření údajně jednoznačnou), tak v tomto ohledu nelze o shodě mezi odborným vyjádřením a následnými posudky hovořit vůbec. Závěry odborného vyjádření prostě vedle tří znaleckých posudků nemohou v tom rozsahu, v němž se s nimi neshodují, obstát jako relevantní důkazní materiál, neboť závěry vyjádření MDDr. [příjmení], tak jak byly prezentovány ve své schématické (akademické), kategorické a obecné podobě (př. všichni ostatní znalci vyloučili relevanci zalomeného nástroje, stejně jako absolutní možnost úplného endodontického ošetření kořenového kanálku, z ničeho neplyne, že by žalovaný měl v době ošetřování žalobce k dispozici výsledky vyšetření jiných lékařů, které žalobce o své vůli vyhledal atd.), žádný z dalších znalců až na jedinou výjimku (otázka řešení náhrady za absentující zub -6) za relevantní a aplikovatelné pro danou věc nepovažoval. Proti posudku znalce [příjmení] [celé jméno znalce] žalobce posléze předložil jím zadaný posudek znalce [příjmení] [příjmení]. Posudek znalce [příjmení] [příjmení] sice představuje zajímavé a přehledné uvedení do dané problematiky, nicméně ve svých klíčových závěrech je nakonec spíše heslovitý, axiomatický, bez hlubšího (natožpak přesvědčivého) odůvodnění daného závěru, přičemž některé jeho základní předpoklady výslovně vyloučil revizní znalecký posudek znaleckého ústavu (př. možnost zjistit údajně nevhodný sklon zubu -5 z pouhého snímku, který měl znalec k dispozici). Každopádně znalec [příjmení] [příjmení] v rozporu s odborným vyjádřením MDDr. [příjmení] označuje za jediné pochybení žalovaného volbu řešení mezery po extrahovaném zubu -6 osazením můstku na zuby -5 a -7 jako pilíře pro jejich snížený biologický faktor (ovšem z hlediska příčinné souvislosti hovoří pouze o„ negativním vlivu“ zvýšeného zatížení zubu můstkem na proces vzniku zánětu), jednak pro periapikální granulom zubu -7, jednak pro nevhodný sklon zubu -5, obojí pak pro nedostatečné endodontické ošetření, které však dle znalce samo o sobě není odborným selháním. Tento posudek pak současně výslovně vylučuje zalomený nástroj v zubu -7 a nedostatečné ošetření tohoto zubu jako příčinu ztráty zubu (nadto pak připomíná, že tyto nedostatky ani nebyly žalovanému známy). Stejně tak nedostatečné endodontické ošetření zubu -5 podle znalce [příjmení] [příjmení] nelze považovat za odborné selhání. Z hlediska příčinné souvislosti mezi vznikem zánětu a užitím zubu -5 pak znalec uvádí, že přetížení zubu v nevhodné ose mohlo přispět k akutní exacerbaci periapikálního granulomu, nicméně ke vzniku periapikálního granulomu postačoval i pouze nezaplněný kanálek (což představuje nedostatečné endodontické ošetření, které dle znalce není odborným selháním). Závěrem již znalec bez dalšího vysvětlení konstatuje, že chybnou volbou způsobu ošetření (mezery po zubu -6) můstkem na zuby -5 a -7 došlo ke ztrátě těchto zubů, tedy konstatuje podmíněnost, aniž by tento závěr měl podklad v předchozích dílčích závěrech posudku, které se v tomto směru omezuje na zcela neurčitá vyjádření o„ negativním vlivu“ a o„ možném přispění“ (vedle jiné příčiny, která je sama o sobě příčinou postačující) ke vzniku zánětu. Závěr o příčinné souvislosti však musí být v řízení prokázán mimo jakoukoliv rozumnou pochybnost a nemůže být postaven na domněnkách o možném vlivu (pak by totiž nešlo o závěr postavený na dokazování, nýbrž o závěr opřený o pouhé spekulace; ostatně řadu možných příčin vzniku zánětů vysvětluje již posudek znalce [příjmení] [celé jméno znalce], podle kterého zcela drtivá většina těchto příčin nespočívá ve vadném postupu lékaře). Každopádně relevanci závěru tohoto posudku do značné míry zpochybňuje revizní znalecký posudek, podle kterého rozhodně nebylo možno z pouhého snímku určit sklon zubu -5, jak znalec ve svém posudku učinil, čímž odpadá jeden z předpokladů jeho hlavního závěru o (de lege artis) nesprávném řešení mezery extrahovaného zubu -6 můstkem, kdy zvýšené zatížení zubů můstkem mohlo dle znalce [příjmení] [příjmení] vést k akutní exacerbaci zánětu zubu. I tento závěr MUDr. [příjmení] ovšem jen stěží obstojí vedle logického a srozumitelného názoru znalce [příjmení] [celé jméno znalce] a zpracovatelů revizního znaleckého posudku, že takové zvýšené zatížení obou již tehdy„ rizikových“ zubů by se pravděpodobně projevilo v podobě problematických symptomů již velmi krátce po instalaci můstku (výpověď zástupkyně znaleckého ústavu při jednání dne 4. 10. 2021), nikoliv však s odstupem více než tří let, jak k tomu došlo v řešené věci. Nehledě na skutečnost, že k vytržení zubu -7 došlo z úplně jiného primárního důvodu (perforace dna) než pro akutní exacerbaci zánětu více než dva roky poté, co byl můstek ze zubu opět sejmut, tudíž soudu není vůbec zřejmé, z čeho je vůbec dovozována jakákoliv věcná a logická souvislost, byť i jen hypotetická, mezi můstkem osazeným do poloviny r. 2012 a extrakcí zubu v říjnu 2014. Ostatně i z určitého laického pohledu se některé závěry prezentované v posudku znalce [příjmení] [příjmení] jeví snad až jako extrémní, př. že zánět zubu, byť po řadu let klinicky klidný, má být ve všech případech ihned řešen invazivním způsobem s pokusem o přeléčení zánětu a pokud se eliminace takového zánětu nezdaří, má to vést automaticky k extrakci daného zubu a jeho nahrazení, patrně implantátem, kdy tento závěr očividně nesdílí ani znalec [příjmení] [celé jméno znalce], ani zpracovatelé revizního znaleckého posudku působící jako specialisté v oboru stomatologie na Stomatologické klinice 1. Lékařské fakulty [anonymizována dvě slova] a [anonymizováno] fakultní nemocnice v [obec], kteří shodně upozorňují na dočasnost implantátů a specifické problémy s jejich osazením spojené. V této fázi řízení tak proti sobě stály dva znalecké posudky, z nichž jeden (posudek MUDr. [příjmení]) identifikoval a podrobně vysvětlil jediné pochybení žalovaného a následně v závěrech bez bližšího odůvodnění konstatoval i příčinnou souvislost mezi pochybením žalovaného a ztrátou obou zubů (současně přitom vyloučil hned několik závěrů dalšího důkazu žalobce, odborného vyjádření MDDr. [příjmení]), zatímco druhý (posudek MUDr. [celé jméno znalce]) velmi podrobně a z naprosté většiny i přesvědčivým způsobem konstatoval absenci pochybení žalovaného a absenci příčinné souvislosti, tedy prokazoval tvrzení žalovaného. V následném vyjádření MUDr. [celé jméno znalce] k posudku MUDr. [příjmení] se pak již naplno v řízení projevuje jistá odlišnost pohledu akademického (učebnicového) a pohledu každodenní stomatologické praxe zvažující řadu souvisejících okolností, odlišnost přístupu radikální a přístupu konzervativního. Znalec [příjmení] [celé jméno znalce] v tomto svém vyjádření ze dne [datum] opět své závěry a úvahy podrobně, srozumitelně a přesvědčivě vysvětluje. Ostatně soud nijak nebránil straně žalující v tom, aby požádala znalce, jehož posudek do řízení zajistila, o reakci. Pokud strana žalující zůstala v tomto směru nečinná, zřejmě k tomu měla své důvody, každopádně civilní sporné řízení je svou podstatou založeno na aktivitě sporných stran, zvláště jsou-li odborně právně zastoupeny, tudíž jakékoliv výhrady strany žalující se v tomto směru míjí s podstatou věci. Znalec [příjmení] [příjmení] hovoří o tom, že zub -7 byl kontraindikován jako pilíř můstku, neboť již v r. 2005 měl periapikální nález (granulom), kdy současně zdůrazňuje (v rámci výkladu pojmu„ zub s nálezem“), že„ zub, který bylo obvyklé u jinak zdravého pacienta před dvaceti lety ponechat tzv. na dožití, je pro dnešního absolventa stomatologie již nepřípustné ponechat v ústech“). Dále zmiňuje případy, kdy je nutné takový zub bez dalšího extrahovat s tím, že pokud takový zub (s granulomem) není endodonticky léčitelný, což zub -7 podle posudků znalců a zprávy [právnická osoba] nebyl, pak má být i dle znalce [příjmení] [příjmení] bez dalšího okamžitě extrahován. Zastánce konzervativního přístupu, jak se sám označil MUDr. [celé jméno znalce], pak by v tomto směru spíš volil, podobně jako žalovaný v daném případě, ponechání zubu -7„ na dožití“, pokud byl klinicky klidný. Jinak řečeno, ve sporu je řešena náhrady škody, resp. újmy způsobené extrakcí zubu -7 v r. 2014, zatímco se všichni znalci (podle MUDr. [celé jméno znalce] by šlo o„ učebnicově“ korektní řešení, jako praktik by jej však nezvolil z důvodů, které podrobně vysvětlil) v podstatě shodují na tom, že postupem de lege artis (resp. přípustnou variantou takového postupu) by bylo jeho vytržení již v r. 2005 a možná i dříve (uvedený rok je vymezen pouze prvním RTG snímkem, na kterém je nález zachycen, což nevypovídá nic o tom, o kolik let dříve již byl přítomen).

7. Za účelem odstranění vzájemného odborného rozporu (nikoliv však rozporu vnitřního) mezi uvedenými závěry posudku znalců [příjmení] [celé jméno znalce] a MUDr. [příjmení] přistoupil k zadání revizního (ústavního) znaleckého posudku. V rámci zadání posudku bylo ústavu opět uloženo identifikovat veškerá pochybení žalovaného při ošetřování zubů -5 a -7, byla-li jaká, a dále identifikovat souvislost mezi takovým pochybením a vznikem škody, resp. újmy v podobě ztráty obou zubů. Specifikem ústavního znaleckého posudku se stala jistá nekonzistentnost jeho konečných závěrů, která však mohla být vyvolána příčinami shora uvedenými, odvislými od nedůsledného akcentování vstupních parametrů posudku (tedy zejména vůbec vymezení pojmu odborného pochybení, vymezení relevantní doby posuzovaného děje pohledem ex ante a důraz na všechny relevantní přípustné postupy, nikoliv jen postupy vlastní, optimální a aktuální). Nekonzistenci těchto závěrů lze mít za odstraněnou při ústním podání posudku v rámci posledního konaného jednání, kdy bylo ze strany soudu podrobněji objasněno, jaké obecné požadavky na obsah znaleckého posudku z oboru zdravotnictví by měl znalec při formulování svých odborných závěrů zohlednit. Ve své původní podobě se revizní znalecký posudek přiklonil k závěrům znalce [příjmení] [příjmení], aniž by však tento v zásadě formální odkaz jakkoliv argumentoval. Za důvod selhání zubu -7 označuje zalomený nástroj i infekci v kořenových kanálcích, přičemž připouští jako reálnou možnost, že již v roce 2005 mohl být zub -7 určen z důvodu probíhající infekce určen k extrakci. Současně označuje extrakci zubu za standardní řešení provedené se souhlasem pacienta v situaci, kdy se pacient rozhodne k návštěvě pohotovosti. Postup žalovaného při pokusu o přeléčení zubu -5 v srpnu 2012 označuje za odpovídající způsob léčby. Konečně pak ústavní znalecký posudek hovoří o nevhodnosti užití zubu -7 a (zřejmě i) -5 jako pilíře můstku, nicméně v této souvislosti opět jen neurčitě zmiňuje„ možné komplikace“ a dále už jen vypočítává další příčiny, které mohly vést k selhání zubu -5 (komplikovaný systém kořenových kanálků, netěsnost apikálního či spíše koronárního uzávěru). Především je však třeba ze všech předložených posudků zdůraznit závěr, který se týká zubu -7. Podle závěrů ústavního znaleckého posudku nejlepším řešením stavu zubu -7 (ze všech uvažovaných variant), který se vyznačoval špatným biologickým faktorem, byla již v r. 2005 jeho extrakce (bod IV. posudku, odpovědi [číslo] a 2.). S ohledem na ne zcela harmonické odborné závěry revizního znaleckého posudku, soud nařídil jeho doplnění, ve kterém je konstatován závěr, že žalovaný se při ošetřování zubu -5, ani při ošetřování zubu -7 úplně zásadně neodchýlil od tehdejších poznatků lékařské vědy, když zvolil určité provizorní řešení náhrady mezi po zubu -6, kdy okamžité řešení implantáty by bylo patrně příliš radikální. Dále znalci upozornili na omezené až vyloučené možnosti dokonalého endodontického ošetření a možné další příčiny vzniku zánětu s tím, že v klinické praxi se zcela běžně zuby s klinicky klidnými zánětlivými nálezy ponechávají v ústech a bývají extrahovány pouze na návrh lékaře se souhlasem pacienta (popř. v souvislosti s některými specifickými lékařskými zákroky pak vždy). Následně zástupkyně znaleckého ústavu odpovídala na otázky strany žalující u dožádaného soudu, nicméně dožádaný úkon byl proveden vadně, neboť vůbec nereflektoval zadání dožadujícího soudu (nedošlo vůbec k ústnímu podání posudku, nebyly položeny otázky dožadujícího soudu), žalovaná strana, ani vedlejší účastnice se daného úkonu neúčastnily. Zde zástupkyně znaleckého ústavu k otázkám strany žalující zmínila, že můstek měl patrně plnit úlohu provizorního řešení, kdy v praxi se vyskytují případy desítky let klinicky klidných zubů postižených zánětem, a uvedla, že sama osobně by nejspíš mezeru po zubu -6 neřešila implantátem, ani by neindikovala zub -7 jako pilířový (žádné jiné konkrétní řešení náhrady ovšem neuvedla). Na výslovnou a zopakovanou otázku zástupkyně žalobce, zda souhlasí s tím, že náhrada můstkem měla za následek ztrátu obou zubů, odpověděla bez bližšího odůvodnění, že souhlasí (právě takový druh otázek patrně zástupkyně žalobce považuje za„ návodný“, pokud by bylo vůbec myslitelné pokládání„ návodných“ otázek znalci). K dalším otázkám zástupkyně znaleckého ústavu uvedla, že v případě zubu -5 nelze jednoznačně hovořit o nesprávném postupu s tím, že zub byl po zjištění zánětu léčen standardním způsobem. K otázce řešení náhrady zubu -6 implantátem (tj. k jediné z její strany zmíněné alternativě postupu žalovaného, kterou by ovšem podle svého vyjádření nevolila) pak uvedla, že v takovém případě by měl být zub -7 již v té době extrahován. Nakonec byla zástupkyně znaleckého ústavu slyšena při jednání soudu dne [datum], při kterém po poučení o trestních následcích nepravdivého či neúplného znaleckého posudku měla možnost jednak zrekapitulovat závěry posudku a jednak se obšírně vyjádřit k podrobným dotazům soudu a stran a bylo tak možno při jednání za přítomnosti všech zúčastněných odstranit veškeré nejasnosti způsobené při dosavadním formulování odborných závěrů. Zde zástupkyně znaleckého ústavu mj. připustila možnost dočasného (provizorního) řešení mezery zubu -6 metalokeramickým můstkem, byť sama osobně by toto řešení nezvolila, současně pak vyloučila, že by náhrada můstkem byla snad provedena technicky vadně a k přímému dotazu vedlejšího účastníka odmítla dát do přímé souvislosti vznik zánětu zubu s jeho osazením můstkem. Dále pak uvedla, že zhotovení jistého provizoria náhrady zubu -6 nebylo úplně kontraindikováno s tím, že jiný postup by nutně znamenal extrakci zubu -7 (tj. toho, jehož ztráta o více než 5 let později je v řízení řešena). K přímému dotazu soudu dále uvedla, že nelze učinit jednoznačný závěr o postupu žalovaného v rozporu s tehdejšími poznatky lékařské vědy, pokud byl pojat jako provizorium, a dále že vzhledem k době uplynulé mezi provedením můstku a vznikem akutních zánětů na obou zubech zřejmě mezi těmito dvěma okolnostmi žádná souvislost neexistuje, neboť jinak by se problémy projevily již v řádech dnů až týdnů.

8. Z korespondence mezi žalobcem a vedlejší účastnicí nevyplynulo nic, co by mělo význam z hlediska předmětu nadepsaného řízení. Za nadbytečný soud považoval výslech bývalé zdravotní sestry žalovaného, paní [jméno] [příjmení], neboť jím měla být prokazována zejména skutečnost týkající délky, po kterou žalovaný poskytoval zdravotní péči žalobci, což bylo prokázáno bezpečně jinak. Pokud pak se měl výslech týkat i údajného závazku žalovaného uhradit náklady provedení implantátu ze strany MUDr. [příjmení], pak ze strany MUDr. [příjmení] k žádnému takovému úkonu nikdy nedošlo, jak plyne již ze samotné žaloby, tudíž postrádá smyslu zabývat se nějakým závazkem žalovaného k jeho úhradě. To samé současně činí nadbytečným výslech MUDr. [příjmení]. Předmětem řízení žalobce vůbec neučinil nějaký nárok na zaplacení z nepojmenované smlouvy, kterou by se žalovaný snad zavázal žalobci k úhradě nákladů zdravotní péče u třetí osoby, nýbrž nárok na náhradu újmy (škody) na zdraví. Samozřejmě, pokud MUDr. [příjmení] nakonec žádný zdravotní výkon nerealizoval, pak se nemohl ani aktivovat nějaký závazek k úhradě nákladů neprovedeného výkonu, i kdyby zde někdy byl. Ať tak či onak, šlo by o jiný skutek, než který byl žalobcem učiněn předmětem řízení. To samé pak platí pro ten případ, kdy se po několika letech průběhu řízení začaly v podáních žalobce nepřímo objevovat jakési útržkovité poznámky (př. v otázkách kladených znalcům) zpochybňující snad udělení informovaného souhlasu k nějakému zákroku. K tomu dlužno doplnit, že poskytování zdravotní péče bez informovaného souhlasu zásadně sice představuje protiprávní jednání, nicméně jako takové obecně představuje zásah do jiných právem chráněných statků, který zakládá jiné nároky opřené o jiné rozhodné skutečnosti, nicméně žádný takový nárok odborně zastoupený žalobce v nadepsaném řízení nikdy neuplatnil, tudíž není jeho předmětem. Tvrzení, že se žalovaný snad měl v minulosti doznat k nějakému pochybení při ošetřování, je zcela bez významu v situaci, kdy nyní jakékoliv pochybení odmítá. Nárok na náhradu újmy na zdraví, který je předmětem nadepsaného řízení, se opírá o odpovědnostní skutkovou podstatu, podle které škůdce odpovídá za zásah do absolutního práva na zdraví vzniklý důsledkem jeho protiprávního jednání (opomenutí), nikoliv snad o nějakou (neexistující) normu, podle které by měl být nárok na náhradu újmy na zdraví úspěšným vůči tomu, kdo se ke způsobení takové újmy dozná. Jinak lze dodat, že dle sdělení žalovaného navržená svědkyně zemřela. Za zcela nadbytečné soud považoval návrhy na výslech svědkyň [jméno] a [jméno] [příjmení], které se měly vyjadřovat k žalobcem tvrzenému pochybení žalovaného při poskytování zdravotní péče v jiných případech, neboť i kdyby byla pochybení žalovaného v jiných případech prokázána, což je v případě pouhého výslechu svědkyň už z povahy věci vyloučeno (výslech poškozeného sám o sobě nikdy nemůže vést k závěru o postupu non lege artis), nemělo by to žádnou vypovídací hodnotu ve vztahu k nadepsané věci (pokud dojde k pochybení v případě A, nikdy z toho nelze učinit závěr o tom, že k pochybení došlo i v případě B). Kromě právě uvedených důkazů, které nebyly pro nadbytečnost provedeny, soud provedl veškeré důkazy, které strany řádně a včas (tj. do 30. 8. 2016), tedy do skončení koncentrační lhůty, navrhly.

9. Žalobou uplatněný nárok soud hodnotil jako nárok na náhradu škody, kdy rozhodnou úpravou je vzhledem k době, kdy k jednání došlo, úprava zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, a to vzhledem k ustanovení § 3079 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník.

10. Odpovědnost žalovaného za škodu (újmu) vzniklou žalobci by mohla být soudem konstatována jen v takovém případě, pokud by žalobce jednoznačným a nepochybným způsobem prokázal, že škoda v žalobě uvedená mu byla způsobena porušením právní povinnosti žalovaného (§ 420 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb.), přičemž důkaz o porušení povinnosti žalovaného a o příčinné souvislosti mezi takovým porušením povinnosti a vznikem škody (újmy) musí být stranou žalující podán v takovém rozsahu a kvalitě, že neponechává prostor pro rozumné pochybnosti o tom, že se žalovaný porušení povinnosti dopustil a právě toto porušení povinnosti bylo nepochybnou příčinou škody (újmy) vzniklé žalobci, zatímco jiné možné příčiny vzniku škody (újmy) jsou ve stejné kvalitě bezpečně vyloučeny. Porušením povinnosti je přitom míněna, pokud je posuzováno jednání žalovaného z doby přelomu let 2008 2009, povinnost uvedená v ustanovení § 11 odst. 1 zákona č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu, poskytovat zdravotní péči v souladu se současnými dostupnými poznatky lékařské vědy (tzn. de lege artis), přičemž za porušení tohoto požadavku bylo dle ustálené judikatury považováno takové jednání, kdy lékař při výkonu svého povolání nedodrží rámec pravidel vědy a medicínských způsobů, a to v mezích daných rozsahem jeho úkolů podle pracovního zařazení i konkrétních pracovních podmínek a objektivních možností, což bylo po obsahové stránce v podstatě převzato do současného zákona č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách. Takové jednání se posuzuje vždy pohledem pravidel vědy a medicínských postupů platných v době posuzovaného jednání lékaře, a to vždy v mezích konkrétních pracovních podmínek a objektivních možností. V žádném případě nelze na jednání konkrétního lékaře nahlížet prizmatem vyššího pracoviště (personální a odborné zabezpečení, přístrojové a nástrojové vybavení atd.) a už vůbec ne pohledem následného rozvoje lékařské vědy (př. i v dané věci docházelo k poměrně frekventovanému argumentování snímky s vyšším rozlišením, které ale na přelomu let 2008 2009 vůbec nepatřilo k běžnému vybavení stomatologické ambulance okresního formátu). V této souvislosti soud hodnotil veškeré odborné závěry shora uvedených posudků ve vzájemné souvislosti, přičemž může být v pochybnostech, zda se žalovaný přece jen při ošetřování žalobce nedopustil postupu non lege artis, neboť znalci [příjmení] [celé jméno znalce] MUDr. [příjmení] se ve svých závěrech rozcházejí, přičemž revizní znalecký posudek nebyl vždy ve svých závěrech konzistentní, nicméně vyústil v poměrně jednoznačný závěr, že volbu provizorního řešení náhrady chybějícího zubu -6 můstkem, jak ji realizoval žalovaný, nelze s přihlédnutím ke konkrétním poměrům považovat za jednoznačně rozpornou s tehdejšími poznatky právní vědy. To platí tím spíše, pokud ani revizní znalecký posudek vlastně žádnou jinou výrazně lepší variantu řešení uvedeného problému, který měl řešit na přelomu 2008 2009 k požadavku žalobce žalovaný, nenabídl, neboť zmíněna byla možnost mezeru po chybějícím zubu -6 ponechat, dále možnost nahrazení zubů implantáty (tj. extrakce zubů, jejichž náhrada je řízení řešena, již v r. 2008 2009) a osazení implantátů můstkem, který by ovšem byl dle znaleckého ústavu také provizoriem, a konečně snímatelná náhrada u relativně mladého pacienta se všemi jejími nedostatky. Soudu však poněkud unikají výhody těchto alternativ. Prvá varianta by měla být vyloučena, neboť znamená absenci řešení problému, jehož vyřešení bylo právě na přelomu let 2008 až 2009 po žalovaném požadováno. Druhé dvě varianty jsou de facto opět jen dočasným provizoriem, které žaloba kladla žalovanému za vinu, s tím, že varianta dvě v sobě navíc obnáší extrakci zubů -5 a -7 již v té době jako řešení de lege artis, zatímco jejich zachování žalovaným do r. 2012, resp. 2014 už je žalobou považováno za non lege artis. Pokud tedy bylo žalovanému příležitostně po odborné stránce vytýkáno jakési„ provizorium“ řešení náhrady zubu -6, pak soud prakticky ve všech posudcích postrádá nabídku jiného„ trvalého“ řešení této náhrady, zvláště pokud podle zástupkyně znaleckého ústavu představují jen časově omezené řešení vlastně i samotné implantáty, jak uvedla při výslechu dne 4. 10. 2021. Lze tak uzavřít, že závěry znaleckých posudků po jejich zhodnocení ve vzájemné souvislosti neposkytují žádný pevný podklad pro závěr o postupu žalovaného v rozporu s tehdejšími poznatky lékařské vědy, naopak daleko spíše podporují závěr o přípustnosti volby provizorního řešení náhrady, jak to učinil žalovaný. To platí tím spíše, pokud lze mít některé z klíčových předpokladů závěrů posudku MUDr. [příjmení] za přesvědčivě vyvrácené odůvodněnou argumentací znaleckého ústavu i znalce [příjmení] [celé jméno znalce], přičemž postrádá smysl provádět v parametrech relativně bagatelního předmětu řízení další a další znalecké dokazování a doplňování znaleckých posudků, které by nebralo konce. Jinak řečeno, dosavadní závěry znaleckého zkoumání svědčí spíše variantě postupu de lege artis žalovaného, přičemž i kdyby žalobce dosáhl relevantního zpochybnění tohoto závěru, nestačilo by to pro vyhovění žalobě, neboť by musel být stranou žalující zcela bezpečně a nepochybně prokázán pravý opak (tj. postup non lege artis), ale k tomu ještě navíc i skutečnost, že takový postup non lege artis vedl jednoznačně k té škodě (újmě), kterou žalovaný utrpěl (zde však jde pouze o podmínku), ale navíc také že takový postup non lege artis vede pravidelně (při obvyklém běhu věcí) k následkům takového druhu a že jsou rozumně vyloučeny jiné možné (výlučně působící) příčiny vzniku škody (újmy). Tyto skutečnosti pak tvrdí a prokazuje v civilním sporném řízení pouze a jenom žalobce, který musí, chce-li být v řízení úspěšný, svými důkazy přesvědčit soud o tom, že veškeré uvedené relevantní skutečnosti jsou ve věci dány. Civilní soud neprovádí ve sporném řízení vyšetřování skutečností, které by mohly vést k úspěchu jedné strany sporu, zejména je-li odborně právně zastoupena. Je také vhodné připomenout, že veškeré znalecké posudky ve věci provedené jsou důkazními prostředky strany žalující, tudíž se jeví poněkud bizarním, pokud žaloba závěry některých posudků napadá (stejně jako dílčí závěry jiných posudků absolutizuje), neboť i úplné zpochybnění všech závěrů znalců nepovede k ničemu jinému než ke stavu, který zde byl v době podání žaloby, totiž že žalobce neunáší důkazní břemeno, kterým je primárně ve sporu zatížen. Soud tedy žalobu zcela zamítl, neboť žalobce neprokázal protiprávní jednání žalovaného. Z toho samozřejmě vyplývá, že nelze uvažovat ani o prokázání vztahu příčiny a následku mezi škodou a nějakým jednáním žalovaného (nebylo-li najisto postaveno jednání, není nač navazovat následek) a vztahu adekvátnosti mezi nimi. Pouze se tak potvrzuje obecná maxima, podle které čím běžnější je újma, tím hůře se zjišťuje její příčina. S tím pak úzce souvisí další problém, který se táhne celým řízením, totiž jak moc lze žalovanému přičítat k tíži jeho postup, v jehož důsledku (i kdyby byl prokázán) měl dle žaloby žalobce přijít o zub -7 v závěru r. 2014, pokud současně prakticky každý z posudků jako de lege artis variantu postupu v r. 2008 zmiňuje extrakci toho samého zubu (zejména revizní znalecký posudek i posudek znalce [příjmení] [příjmení]). Stěží lze klást k tíži žalovanému skutečnost, že oproti znalci zmiňované variantě postupu de lege artis zachoval zub -7 o dalších bezmála šest let. Soud tedy žalobu po velmi důkladném dokazování zamítl (výrok I. tohoto rozsudku).

11. Nad rámec shora uvedeného prvého důvodu zamítnutí žaloby soud žalobu nemohl považovat dále za důvodnou v tom rozsahu, v jakém byl uplatněn nárok na úhradu nákladů na stomatologické ošetření ve [právnická osoba] s.r.o. v září 2013 při realizaci pokusu o vyjmutí zalomeného nástroje též pro to, že tyto náklady nevznikly v důsledku protiprávního jednání žalovaného. Z provedeného dokazování jednoznačně vyplynulo, že žalovaný nástroj v zubu -7 nezalomil, neboť zub nikdy endodonticky neošetřoval, a navíc s největší pravděpodobností o existenci zalomeného nástroje v zubu ani nevěděl a vědět nemohl. Stejně tak nelze hovořit o tom, že by žalovaný způsobil perforaci dna dutiny zubu, jak činí žalobce, neboť nic takového z provedených důkazů nevyplývá. I kdyby však existenci nástroje žalovaný zjistil, postupoval by nepochybně stejně jako MUDr. [příjmení], tedy doporučil by žalobci vyhledání odborného pracoviště, na kterém disponují technikou k vyjmutí nástroje a za tento úkon by žalovaný zaplatit totožnou částku tak jako tak. Každopádně k vynaložení uvedených nákladů na pokus o vyjmutí zalomeného nástroje, popřípadě na pokus o opravu zaplnění kořenových kanálků, jejichž nedokonalé zaplnění žalovaný nezpůsobil, neboť sám zub nikdy endodonticky neošetřoval, jak vyplynulo z posudků znalců, nedošlo v důsledku protiprávního jednání žalovaného.

12. K uplatněnému nároku na bolestné ve výši 4 800 Kč nutno nad rámec dosavadních připomínek (ke stanovení počtu bodů a hodnoty bodu) zopakovat, že lze považovat za diskusní, zda pod termín odškodnění bolesti způsobené při ztrátě zubu ve smyslu § 444 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., ve spojení s ustanovením § 2 vyhlášky č. 440/2001 Sb., o odškodnění bolesti a ztížení společenského uplatnění, podřadit odborně provedenou extrakci zubu v anestezii při lékařském ošetření. Jinak řečeno, odškodňuje se pouze bolest způsobená léčením škody na zdraví (popř. odstraňováním jejích následků), přičemž za bolest se považuje skutečně existentní tělesné a duševní strádání způsobené škodou na zdraví (př. vyražení zubu při fyzickém napadení), nikoliv však podle názoru soudu v podmínkách moderní lékařské vědy de facto bezbolestné vytržení zubu v anestezii, které sice může být nepříjemné, ale zpravidla nedosahuje úrovně skutečně vytrpěné bolesti, která jediná je dle názoru soudu z hlediska bolestného relevantní. Námitky žalobce uplatněné v jeho odvolání jsou v této souvislosti sice podnětné, ovšem poněkud nemístné, neboť žaloba výslovně požaduje bolestné za bolest vytrpěnou při samotném vytržení zubů (odkazem na položku„ ztráta zubu“), nikoliv odškodnění bolesti vytrpěné při předcházejícím zánětlivém onemocnění zubu, jak znenadání začal žalobce nově uvádět teprve v odvolání, tedy několik let po proběhlé koncentraci řízení (ostatně v případě zubu -7 žádné takové bolesti tvrzeny a prokazovány nebyly). Podle názoru soudu, nepochybně laického, jsou bolesti vytrpěné pacientem při probíhajícím zánětlivém onemocnění v organismu kvalitativně odlišné od bolestí vytrpěných při ztrátě části těla (př. uříznutí prstu, rozdrcení končetiny).

13. Dále nad rámec shora již uvedených důvodů zamítnutí žaloby lze zrekapitulovat závěr o možném promlčení nároku týkajícího se zubu -5, přičemž skutečnosti uvedené v odvolání žalobce na uvedených závěrech nic nemění, pouze polemizují se závěry nalézacího soudu v odůvodnění rozsudku. Žádné nové nezohledněné skutečnosti odvolání neobsahovalo a ani vzhledem k nastalé koncentraci řízení obsahovat nemohlo. Omezilo se pouze na polemiku s právními závěry rozsudku nalézacího soudu, přičemž k řešení této polemiky slouží odvolací řízení. Podle ustanovení § 106 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, se právo na náhradu škody promlčí za dva roky ode dne, kdy se poškozený dozví o škodě a o tom, kdo za ni odpovídá (subjektivní lhůta), přičemž objektivní lhůta se u škody na zdraví neuplatňuje. Škodná událost je přitom judikaturou chápána jako spojení protiprávního jednání škůdce a vzniku škody (př. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 30. 4. 2002, sp. zn. 33 Odo 477/2001, rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 26. 10. 2005, sp. zn. 25 Cdo 2232/2004). Současně platí, že poškozený se dozví o škodě v den, kdy zjistí skutkové okolnosti, z nichž plyne vznik škody a orientačně též její rozsah, aby bylo možno škodu objektivně vyčíslit a nárok uplatnit u soudu (př. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 26. 8. 2015, sp. zn. 25 Cdo 2680/2014, rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 30. 4. 2002, sp. zn. 33 Odo 477/2001, stanovisko Nejvyššího soudu SR ze dne 23. 11. 1983, sp. zn. Cpj 10 /1983, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod č. 3/1984). Poškozený se dozví o tom, kdo za škodu odpovídá, pokud zjistí okolnosti, z nichž se odpovědnost určité osoby jeví jako dostatečně pravděpodobnou (př. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 4. 2006, sp. zn. 25 Cdo 359/2005). Obecně sice při újmě na zdraví platí, že náklady léčení vznikají teprve jejich vynaložením, nicméně není pro to důvodu v tomto případě, ve kterém se jako daleko přiléhavější jeví uplatnění judikatury týkající se obecně náhrady škody (v daném případě jsou totiž uplatněny z převážné části čistě majetkové nároky), kdy škoda nevzniká teprve vynaložením nákladů na její odstranění, ale již tehdy, pokud lze výši těchto nákladů alespoň orientačně určit, tak aby nárok bylo možno uplatnit žalobou u soudu, jako se tomu stalo v tomto případě. Jde totiž o to, že náklady na léčení formou opatření zubní náhrady v podobě implantátu nepředstavují nějaké předem nezjistitelné a nepředvídatelné náklady, u kterých by bylo nutno čekat až na jejich vynaložení. Tyto náklady jsou naopak předem velmi dobře vyčíslitelné a lze je snadno rozpočtovat přesně tak, jak to učinil MUDr. [příjmení] ve své faktuře, kdy jde z naprosté většiny o předem zřejmé položky zdravotnických výkonů, jejichž cena je v zásadě pevně dána a dopředu ji sdělí kterékoliv zdravotnické pracoviště, které bude výkon provádět. Jak plyne z rozpočtu MUDr. [příjmení] ve faktuře, je zřejmé, že je třeba osadit dva implantáty (dentis systém dostupný na webu), provést dvě metalokeramické korunky na implanáty (otisknout, namodelovat a zafixovat), dále metalokeramickou korunku mezičlenu, to vše provedeno samozřejmě v anestezii (cena dána dle množství), přičemž v rámci zákroku je třeba přirozeně provést rentgeny (cena rovněž předem dána, je schopen ji sdělit každý stomatolog). Tedy z celého rozpočtu lze považovat za nejisté v zásadě náklady v řádech stokorun. Již od okamžiku ztráty zubu -5 tak žalovaný mohl kdykoliv požádat kteréhokoliv ze svých ošetřujících lékařů anebo právě třeba MUDr. [příjmení] o vypracování předběžné kalkulace osazení implantátu. Tedy náklady zde vynaložené představují klasickou věcnou škodu, která samozřejmě nemusí být předem přesně vyčíslena a odpovídá nákladům na uvedení do stavu před vznikem škody (př. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 22. 8. 2012, sp. zn. 25 Cdo 3074/2010, usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 23. 9. 2008, sp. zn. 25 Cdo 3010/2006, stanovisko Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum], sp. zn. Cpj 87, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod č. 7/1971). Pokud pak jde o náhradu škody (újmy) za ztrátu zubu, pak taková ztráta je nevratná a žádná jiná varianta náhrady nepadá do úvahy. Zcela ztracený (vytržený) zub lze nahradit jen tím, co se bude v rámci limitovaných možností náhrady této ztráty blížit co nejvíce skutečnému zubu, tedy implantátem. Pokud tedy žalobce hovoří v odvolání o jakýchsi způsobech řešení náhrady vytrženého zubu, tak upřímně řečeno není soudu příliš zřejmé, o čem hovoří. Jedinou odpovídající náhradou schopnou alespoň zdánlivě a nedokonale zastoupit konkrétní zub v jeho jedinečné funkci je dle názoru soudu implantát. Všechny ostatní varianty žádnou reálnou náhradu nepředstavují a jaké takové by nemohly představovat relevantní podklad náhrady škody (újmy) za ztrátu zubu, nehledě na řádově nižší náklady, resp. jejich úplnou úhradu ze zdravotního pojištění. V otázce promlčení se tak žalobce paradoxně dovolává toho, že škoda (újma) mu vzniklá ztrátou zubu, kterou v řízení požaduje nahradit, může být mnohem nižší, resp. že jsou relevantně myslitelné takové způsoby určení výše náhrady škody (újmy), pro které by měla nutně být převážná část jeho uplatněného nároku považována za nedůvodnou. Důvody, pro které žalobce vyčkával s uplatněním nároku dalších dva a půl roku, nejsou soudu známy. Plynutí promlčecí lhůty ovšem nemůže odviset od pohotovosti či naopak liknavosti žalobce, tedy nemůže záviset na subjektivních okolnostech na straně žalobce. Žaloba na náhradu újmy přitom byla podána v červnu 2015, subjektivní promlčecí lhůta plynoucí od doby vzniku újmy v podobě vytržení zubu -5 mezitím uplynula a žalovaný vznesl námitku promlčení. Pokud jde o okamžik, kdy se žalovaný dozvěděl o tom, kdo za škodu odpovídá, pak je třeba uvést, že z průběhu celého řízení, včetně provedeného dokazování, vyplynulo, že žalobce nikdy žádnou specifickou vědomost o tom, kdo za škodu odpovídá, nezískal a svou žalobu podal zjevně jen na základě úvahy, že o zub -5 přišel v době, kdy byl žalovaný jeho ošetřujícím lékařem, a tedy za ztrátu zubu musí odpovídat žalovaný. Žádnou jinou (vyšší) kvalitu vědomosti o protiprávním jednání žalovaného žalobce nikdy před zahájením řízení nezískal a teprve v průběhu řízení se prostřednictvím znaleckých posudků fakticky ex post a zcela odlišně od popisu žaloby náhodně a v podstatě naslepo dohledávalo nějaké protiprávní jednání, jehož se měl žalovaný dopustit a které by mohlo být v příčinné souvislosti se vznikem škody (újmy). Jak již bylo výslovně uvedeno v původním rozsudku, do doby nastalé koncentrace řízení žalovaný tvrdil, že o tom, kdo za škodu odpovídá, se dozvěděl ze zprávy [právnická osoba] Nicméně z důkazu provedeného touto zprávou plyne, že o tom, kdo škodu (újmu) způsobil, zpráva vůbec nehovoří, pouze zmiňuje existenci zalomeného nástroje, o jehož existenci však žalobce dle svých vlastních tvrzení věděl již od listopadu 2012. Nadto zalomený nástroj dle posudků vůbec příčinou vzniku škody (újmy) nebyl. Tvrzení žalobce o nabytí vědomosti o tom, kdo za škodu odpovídá, ze zprávy [právnická osoba] tedy prokázáno nebylo. Teprve více než půldruhého roku po nastalé koncentraci řízení žalobce svá tvrzení ohledně vědomosti o vzniku škody změnil a začal se dovolávat jakýchsi konzultací s MUDr. [příjmení]. Jak již byl žalobce poučen, ke skutečnostem nově uvedeným v rozporu s ustanovením § 118b občanského soudního řádu soud nesmí přihlížet. Každopádně pokud žalobce v odvolání nově odkazuje na emaily s MUDr. [příjmení] z března a dubna 2014, pak ani tyto, jak již bylo uvedeno shora, nic světoborného neřeší. O tom, kdo za škodu odpovídá, v nich není ničeho, a pokud jde o výši škody, pak se opět pohybuje v jednoznačně daných variantách„ fixní most“,„ snímací náhrada“, nic anebo implantáty, z nichž prvé tři nelze vůbec považovat za plnohodnotnou náhradu za ztrátu konkrétního zubu. Navíc pokud jsou hrazeny ze zdravotního pojištění, žádná škoda žalobci nevzniká. Vnáší tak paradoxně do řízení až sama zástupkyně žalobce myšlenku doposud soudem přehlíženou, totiž že výše náhrady škody by se mohla odvíjet od diametrálně nižších nákladů na pořízení alternativ náhrady extrahovaných zubů, neboť sama s nimi v otázce promlčení jako s plnohodnotnými alternativami náhrady argumentuje. Každopádně vzhledem k uvedenému, buď platí, že žalovaný si závěr o tom, kdo za škodu odpovídá, učinil (vzhledem k tomu, co sám v řízení tvrdil), již v okamžiku vytržení zubu -5, neboť právě na žalovaného podal posléze žalobu, přičemž v řízení nevyšlo najevo, že by se kvalita vědomosti (či domněnky) žalobce o odpovědnosti žalovaného v mezidobí od 11. 8. 2012 do 15. 6. 2015 jakýmkoliv způsobem změnila (vyvinula), anebo by musel platit absurdní závěr, že nárok na náhradu újmy (škody), který poškozený takto uplatní na základě pouhé své domněnky, bez nějakého hlubšího podkladu o tom, kdo je škůdcem, se nepromlčuje vůbec. Lze tedy shrnout, že pokud žalobce neprokázal, že by se o tom, že žalovaný má být škůdcem, dozvěděl až ze zprávy [právnická osoba], jak v době do nastalé koncentrace řízení tvrdil, pak pokud podal žalobu na žalovaného, musel o tom být přesvědčen (mít stejnou kvalitu vědomosti o škůdci) již v srpnu 2012. Stejně tak dle názoru soudu platí, jak rozvedeno podrobněji výše, že pokud náhrada újmy spočívá toliko v nákladech léčení na osazení implantátů (zcela stranou se ponechává bolestné a náklady na vyšetření uvedené pod bodem 11. odůvodnění), jejichž cena, vč. ceny souvisejících výkonů (RTG, anestezie) a užitého materiálu (metalokeramické korunky) je předem alespoň orientačním způsobem zjistitelná a tedy umožňuje tyto náklady bez větších obtíží uplatnit u soudu, pak se nepromlčuje až od vynaložení těchto nákladů (jak obecně platí o nákladech léčení), ale již od okamžiku, kdy aktivní a svých práv dbalá osoba po vzniku újmy tyto náklady vyčíslit a uplatnit objektivně (nejdříve) může. Nejde tedy o alternativy nějakých nákladů léčení, ale daleko spíše o alternativu pořízení jasně daného zdravotnického prostředku. Z důvodu uplynutí subjektivní promlčecí lhůty jsou tak nároky týkající se zubu -5 dle názoru soudu (nad rámec již uvedeného) promlčeny. To ovšem bylo podrobně vyloženo již v předchozím rozsudku.

14. Úvahu o možném přetržení hypotetické příčinné souvislosti zákrokem MUDr. [celé jméno svědka] na pohotovosti, jak bylo naznačeno v posudku MUDr. [celé jméno znalce], nelze mít za podloženou, a to i s ohledem na závěry revizního znaleckého posudku, byť jde spíše o závěr toho druhu, že u zákroku, u kterého již nelze zpětně zjistit bližší okolnosti jeho provedení, se přepokládá provedení de lege artis. Nicméně jde o výstižný příklad toho, že jednání de lege artis je nutno posuzovat vždy s ohledem na konkrétní podmínky aneb jak výstižně charakterizoval znalecký ústav, na pohotovosti nelze očekávat nějaké specializované výkony či provádění endodoncie, nýbrž jen radikální zákroky. Tolik k flexibilitě postupů de lege artis.

15. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 občanského soudního řádu, podle něhož úspěšnému žalovanému náleží právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Náklady řízení na straně žalovaného pro řízení v prvním stupni před podáním odvolání přitom sestávají z paušální náhrady hotových výdajů účastníka nezastoupeného advokátem v celkové výši 2 700 Kč dle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu ve spojení s ustanovením § 1 a § 2 vyhlášky č. 254/2015 Sb., a to za účast na jednání dne 15. 8. 2016, vyjádření ze dne 19. 9. 2016, odvolání, jednání dne 7. 3. 2017 a dne 23. 4. 2018 (přesahující dvě hodiny), vyjádření ze dne 4. 5. 2018 a dne 3. 8. 2018 a vyjádření ze dne 18. 4. 2019 Náklady řízení na straně žalovaného pro odvolací řízení sestávají z paušální náhrady hotových výdajů účastníka nezastoupeného advokátem v celkové výši 300 Kč za účast na odvolacím jednání (součástí těchto nákladů jednání jsou i náklady spojené s podáním žádosti o použití osobního vozidla na cestu k jednání) a dále náklady cestovného na trase [obec] – [obec] a zpět v celkové výši 1 581 Kč (při počtu ujetých 234 km, průměrné spotřebě 7,9l nafty /100 km a amortizaci dle vyhlášky č. 333/2018 Sb.), tedy celkem náklady činí 1 881 Kč Náklady řízení na straně žalovaného za pokračující řízení v prvém stupni sestávají z paušální náhrady hotových výdajů účastníka nezastoupeného advokátem v celkové výši 1 200 Kč za účast na jednání dne 4. 10. 2021 přesahující dvě hodiny, dále zpracování závěrečného návrhu v písemné formě a dále vyjádření k doplňku ústavního znaleckého posudku. Naopak nelze zohledňovat v rámci nákladů žádosti žalovaného o odročení jednání, neboť překážky v účasti na nařízeném jednání spadají do sféry vlivu daného účastníka a náklady s nimi spojené nelze přenášet na protistranu, která jejich vznik žádným způsobem nezapříčinila. O nákladech zmařeného jednání u dožádaného soudu dne 22. 2. 2021 bylo rozhodnuto samostatným usnesením (výrok II. rozsudku).

16. Náhrada nákladů řízení náleží v souladu s ustanovením § 142 odst. 1 občanského soudního řádu též vedlejšímu účastníkovi. Náklady řízení na straně vedlejšího účastníka pro řízení v prvním stupni před podáním odvolání přitom sestávají z paušální náhrady hotových výdajů účastníka nezastoupeného advokátem za šest úkonů v celkové výši 1 800 Kč dle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu ve spojení s ustanovením § 1 a § 2 vyhlášky č. 254/2015 Sb., a to za účast na třech jednáních (ve dnech 15. 8. 2016, 7. 3. 2017 a 23. 4. 2018), z nichž jedno přesáhlo dvě hodiny, dále za jednu přípravu na tato jednání a dále za vyjádření vedlejšího účastníka k posudku MUDr. [celé jméno znalce]. Dále uvedené náklady sestávají z cestovného na trase [obec] [obec] a zpět k jednáním soudu dne 15. 8. 2016, 7. 3. 2017 a dne 23. 4. 2018 (při počtu ujetých 344 km při každé cestě, průměrné spotřebě benzínu 7,4 l /100 km a amortizaci dle vyhlášky č. 385/2015 Sb., resp. 440/2016 Sb., resp. 463/2017 Sb.), to vše v celkové výši 6 308 Kč Celkem tak náklady řízení vedlejšího účastníka pro řízení v prvém stupni před podáním odvolání činí 8 108 Kč. Náhrada nákladů odvolacího řízení nebyla požadována, ani vyčíslena, nicméně soud o nákladech rozhoduje ex offo, tedy náleží paušální náhrada hotových výdajů nezastoupeného účastníka za účast na jednání ve výši 300 Kč dle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu ve spojení s ustanovením § 1 a § 2 vyhlášky č. 254/2015 Sb. Náklady cestového nebyly žádány, ani dokládány, tudíž nutno vycházet z toho, že nevznikly (př. z toho důvodu, že zástupce vedlejšího účastníka v té době z jiných důvodů již prodléval v místě jednání). Náklady řízení na straně vedlejšího účastníka za pokračující řízení v prvém stupni sestávají z paušální náhrady hotových výdajů účastníka nezastoupeného advokátem v celkové výši 600 Kč za účast na jednání dne 4. 10. 2021 přesahující dvě hodiny a dále z náhrady cestového za jízdu prostředkem hromadné přepravy k jednání soudu ve výši 530 Kč O nákladech zmařeného jednání u dožádaného soudu dne 22. 2. 2021 bylo rozhodnuto samostatným usnesením (výrok III. rozsudku).

17. Vzhledem k tomu, že rozsáhlým znaleckým dokazováním vedeným k prokázání nároků žalobce byla vyčerpána složená záloha a náklady dokazování jsou od jejího vyčerpání hrazeny ze státních prostředků, rozhodl soud v souladu ustanovením § 148 odst. 1 občanského soudního řádu o tom, že neúspěšný žalobce je povinen nahradit České republice náklady řízení, které stát v souvislosti s řízením žalobcem vyvolaným platil (zákonné osvobození od placení soudních poplatků je v tomto ohledu bez významu). Jelikož v době vyhlášení rozsudku není konečná výše těchto nákladů ještě známa, rozhodne o ní soud samostatným usnesením dle § 155 odst. 1 občanského soudního řádu (výrok IV. rozsudku).