56 CO 202/2022

Plný text

Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Šímové a soudkyň JUDr. Věry Jakubové a JUDr. Hany Sedláčkové ve věci žalobkyně: ; jméno příjmení , narozená dne datum bytem adresa zastoupená advokátkou Mgr. jméno příjmení sídlem adresa proti; žalovanému: ; jméno příjmení , narozený dne datum bytem adresa zastoupený advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa o výživné manželky o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Domažlicích č. j. 7 C 79/2021-152, z 21. června 2022

I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému náhradu nákladů odvolacího řízení v částce 26 620 Kč, do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám zástupce žalovaného.

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně návrh žalobkyně, aby žalovaný byl povinen přispívat žalobkyni na výživné částkou ve výši 10 000 Kč měsíčně, a to vždy do každého 15. dne kalendářního měsíce k rukám žalobkyně s účinností od [datum] zamítl (výrok I), žalobkyni uložil zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku ve výši 109 154,70 Kč, do jednoho týdne od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalovaného (výrok II). V odůvodnění soud prvního stupně uvedl, že důvodem pro vyměření výživného pro nerozvedenou manželku nemůže být pouze a jen rozdíl v příjmech účastníků a požadavek na formálně shodnou životní úroveň. V kontextu všech zjištění, manželé žijí odděleně z důvodu svých povah. Pokud manželka hradí hypotéku, jedná se o investici do jejího budoucího majetku. Manželé si po týdnu střídají děti, žalovaný hradí výživné, přestože byl rozsudek zrušen, žalovaný dál přispívá na obědy dětí, platí stavební spoření. Soud nemá za prokázané, že došlo pro chování žalovaného k ekonomickému úpadku žalobkyně, k výrazné rozdílnosti poměrů, nebyly shledány důvody pro přiznání příspěvku v podobě výživného od žalovaného ve prospěch žalobkyně. Žalobkyně plánovala opustit domácnost, o hledání bytu psala i v komunikaci s [jméno] [příjmení]. Soud nemá za prokázané, že by byla z bydliště vyhozena. Soud prvního stupně poukazoval na závěry znaleckého posudku, ve kterých byla hodnocena osobnost žalobkyně a osobnost žalovaného.

2. Žalobkyně ve včasném odvolání namítala, že se soud prvního stupně dostatečně nevypořádal s tvrzeními žalobkyně ohledně chování žalovaného během manželství. V řízení bylo prokázáno jednání žalovaného ohledně bezdůvodně podaných oznámení na Policii ČR, ignorování soukromí žalobkyně. Odvolatelka se neztotožňuje s argumentem soudu prvního stupně, že žalobkyně upřednostňovala svůj dokonalý sebeobraz a zdůrazňování nedostatků druhého z partnerů před opravdovým zájmem nezletilých dětí. Poukazovala na charakterizování žalovaného ve znaleckém posudku. Problematičtější povahou v manželství byla povaha žalovaného. Soud prvního stupně nedostatečně zkoumal finanční a majetkovou situaci účastníků. Žalobkyně nehradí hypotéku, která by mohla být považována za investici do jejího budoucího majetku, nemovitost, v níž žalobkyně bydlí, je ve vlastnictví jejích rodičů, nelze uzavřít, že se nemovitost stane v budoucnu výlučným vlastnictvím žalobkyně. V době podání návrhu byla finanční situace žalobkyně komplikovanější, návrh není v rozporu s dobrými mravy, není naplněn liberační důvod pro nepřiznání výživného manželky. Žalobkyně unesla důkazní břemeno. Soud prvního stupně se odchýlil od rozhodovací praxe obecných soudů a od dikce ust. § 697 občanského zákoníku. Byla navrhována změna rozsudku soudu prvního stupně v tom směru, aby žalobě bylo vyhověno, případně bylo navrhováno zrušení rozsudku a vrácení věci k dalšímu řízení před soudem prvního stupně.

3. Žalovaný se k odvolání žalobkyně vyjádřil v tom směru, že hlavní příčinou rozvratu manželství účastníků byla nevěra žalobkyně, která měla poměr s [jméno] [příjmení]. Před soudem prvního stupně žalobkyně lhala. Žalovaný doložil a soud k důkazu provedl část facebookové korespondence mezi žalobkyní a [jméno] [příjmení]. Žalovaný navrhoval výslech svědkyně [příjmení] a výpověď svědka [jméno] [příjmení]. Žalovaná lhala, pokud hovořila o terorizování její osoby ze strany žalovaného. Žalobkyně v manželství setrvávat nechtěla. Lživé bylo rovněž tvrzení žalobkyně, že jí žalovaný vyhodil z domu. Žalobní návrh žalobkyně je jednoznačně nedůvodný a nemravný. Pokud žalobkyně poukazovala na závěry znaleckého posudku, poukazoval žalovaný na popis osobnosti žalobkyně obsažený v tomto posudku. Žalobkyně plánovala odchod od žalovaného. Mezi účastníky není dána ani rozdílná hmotná a kulturní úroveň. Žalovaný sice pracuje v Německu a má o něco vyšší plat než žalobkyně, nicméně pracuje jako řadový dělník. Poukazoval na platby vynakládané na děti účastníků. Žalobkyně přes poučení soudu neunesla důkazní břemeno. Žalovaný navrhoval potvrzení rozsudku soudu prvního stupně.

4. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně dle § 212 a 212a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, přihlédl k odvolání žalobkyně, k vyjádření žalovaného a dospěl poté k závěru, že odvolání žalobkyně není důvodné.

5. V posuzované věci rozhodoval soud prvního stupně o žalobním návrhu, kterým se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, jímž by žalovanému bylo uloženo platit žalobkyni výživné ve výši 10 000 Kč měsíčně s účinností od podání žaloby. Předložila žalobní tvrzení, že se odstěhovala ze společné domácnosti v říjnu 2020. Poukázala na zaměstnání a příjmy žalovaného s tím, že účastníci jako manželé mají vzájemnou vyživovací povinnost v rozsahu, který oběma zajišťuje zásadně stejnou hmotnou a kulturní úroveň.

6. Soud prvního stupně provedl dokazování v rozsahu postačujícím pro zjištění skutkového stavu, ve věci učinil skutkové a právní závěry, se kterými se odvolací soud ztotožňuje, které dále níže uvedeným způsobem doplňuje a upřesňuje.

7. Dle § 697 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, manželé mají vzájemnou vyživovací povinnost v rozsahu, který oběma zajišťuje zásadně stejnou hmotnou a kulturní úroveň. Vyživovací povinnost mezi manžely předchází vyživovací povinnosti dítěte a rodičů. Pro vyživovací povinnost mezi manžely jinak platí obecná ustanovení o výživném.

8. Ustanovení § 697 o. z. představuje projev principu rovnosti manželů dle § 687 odst. 1 o. z., podle něhož manželé mají rovné povinnosti a rovná práva. Dle § 687 odst. 2 o. z. manželé si jsou navzájem povinni úctou, jsou povinni žít spolu, být si věrni, vzájemně respektovat svou důstojnost, podporovat se, udržovat rodinné společenství, vytvářet zdravé rodinné prostředí a společně pečovat o děti. Neplnění povinností manželských dle § 687 odst. 2 ze strany manžela k výživě oprávněného může dle ustálené soudní praxe vést k nepřiznání výživného pro zneužití práva či snahu těžit z nepoctivého či protiprávního činu - § 6 odst. 2, § 8 o. z. V posuzované věci žalobkyně zjevně zneužila práva a její žalobní návrh nemůže požívat právní ochrany. Žalobkyně opustila společnou domácnost, její tvrzení, že byla žalovaným donucena k odstěhování, nebylo prokázáno. Žalobkyně se před opatrovnickým soudem při jednání konaném dne [datum] vyjádřila v tom směru, že se odstěhovala do bytu, který nepořídila pro sebe z důvodu, aby se nestal součástí společného jmění, nýbrž se svými rodiči uzavřela ústní dohodu, na základě níž bude byt nejprve veden na rodiče žalobkyně, kterým bude na hypotéku hradit měsíčně částku 10 000 Kč. Žalobkyně, která po žalovaném požaduje výživné, se k žalovanému chovala prokazatelně neuctivě. Rozsudek Okresního soudu v Domažlicích č. j. 13 Nc 2339/2020-161 z 13. srpna 2021 o úpravě poměrů k nezletilým dětem pro dobu před a po rozvodu manželství rodičů byl k odvolání zrušen a věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Okresní soud v Domažlicích rozsudkem z 24. srpna 2022, č. j. 13 Nc 2339/2020-415 rozhodl tak, že nezletilého [jméno], narozeného [datum] svěřil pro dobu před a po rozvodu manželství do péče matky, nezletilého [jméno], narozeného [datum] svěřil pro totéž období do péče otce, otci uložil hradit na výživu nezletilého [jméno] výživné ve výši 6 000 Kč měsíčně, matce pak uložil povinnost hradit na výživu nezletilého [jméno] výživné v částce 4 000 Kč měsíčně, upravil styk otce s nezletilým [jméno] a styk matky s nezletilým [jméno], stanovil nad nezletilým [jméno] a nezletilým [jméno] soudní dohled, přičemž otci uložil, aby neprodleně navázal ve věci nezletilého [jméno] spolupráci se střediskem výchovné péče, respektoval pokyny tohoto zařízení, matce uložil, aby neprodleně navázala ve věci nezletilého [jméno] spolupráci s ambulancí klinické psychologie a respektovala odborné doporučení psychologa. Opatrovnický soud vycházel ze znaleckého posudku a z výpovědi znalkyně, která se vyjádřila tak, že v rámci znaleckého posuzování zohledňovala i napadání otce ze strany matky na sociálních sítích a opakovaně matku upozorňovala na nevhodnost takového chování. Poukazovala na to, že napadání rodičů před dětmi je vzájemné. Za příčinu konfliktu znalkyně označila kombinaci osobností rodičů – dvou forem neústupnosti. K dotazu soudu na případné umístění dětí do jiné než rodinné péče uvedla, že se obává, že od takového extrému není situace daleko, děti jsou ve velmi nepříznivém psychickém stavu. K pomluvám otce ze strany matky znalkyně uvedla, že tyto zaznamenala. Rozsudek soudu prvního stupně byl napaden odvoláním ze strany obou účastníků, věc byla následně řešena vydáním předběžného opatření.

9. Byť z důkazů provedených před soudem prvního stupně, zejména ze znaleckého posudku vypracovaného v řízení o úpravě poměrů k nezletilým dětem, byla jako komplikovaná hodnocena osobnost žalobkyně i žalovaného, a byť žalobkyně popírala, že by udržovala známost s jiným mužem, která by byla důvodem rozvratu manželství, nelze odhlédnout od skutečnosti, že je to žalobkyně, která se přes všechna zjištění domáhá právní ochrany v podobě podané žaloby o výživné manželky. Dle § 6 odst. 2 občanského zákoníku nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu. Nikdo nesmí těžit ani z protiprávního stavu, který vyvolal, nebo nad kterým má kontrolu. Dle § 8 o. z. zjevné zneužití práva nepožívá právní ochrany. Žalovaný podal před soudem prvního stupně návrh na rozvod manželství a návrh na úpravu poměrů k nezletilým dětem pro dobu před i po rozvodu manželství. Z provedených důkazů bylo zjištěno, že žalobkyně rovněž usiluje o rozvod manželství. Jelikož řízení ohledně úpravy poměrů nezletilých dětí nebylo dosud pravomocně skončeno, k rozvodu manželství nemohlo být dosud přikročeno. Žalobní návrh žalobkyně, která se odstěhovala ze společné domácnosti účastníků a která na sociálních sítích napadá žalovaného, nemůže požívat právní ochrany. Na straně žalobkyně bylo zjištěno neplnění povinností v oblasti rodinného života. O tom svědčí nepříznivý psychický stav nezletilých dětí. Znalkyně se v tomto směru vyjadřovala, že rodiče se vzájemně napadají před dětmi, povinnost zajistit psychologické vyšetření nezletilého [jméno] ukládal matce opatrovnický soud, který zároveň stanovil nad péčí o děti účastníků soudní dohled. Pokud tedy soud prvního stupně žalobu zamítl, odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný a zákonu odpovídající postupem dle § 219 o. s. ř. potvrdil, a to včetně výroku o nákladech řízení, který se opírá o ust. § 142 odst. 1 občanského soudního řádu. Soud prvního stupně postupoval správně, pokud v řízení neúspěšné žalobkyni uložil povinnost zaplatit žalovanému náklady řízení, přičemž náklady řízení sestávají z odměny za právní zastoupení žalovaného. Odměna za 1 úkon právní služby vyčíslená dle ust. § 8 odst. 2 a § 7 bod 6 vyhl. č. 177/1996 Sb. činí včetně DPH 12 947 Kč. Rozsah poskytnuté právní služby vyplývá ze spisu, stejně jako požadovaná náhrada cestovného.

10. Výrok o náhradě nákladů odvolacího řízení se opírá o ust. § 224 a 142 odst. 1 o. s. ř. Odvolací soud uložil v odvolacím řízení neúspěšné žalobkyni povinnost zaplatit žalovanému náhradu nákladů odvolacího řízení v částce 26 620 Kč, jež sestává z odměny za 2 úkony právní pomoci po 12 947 Kč včetně DPH – vyjádření k odvolání, účast na jednání před odvolacím soudem - § 8 odst. 2, § 7 bod 6 vyhl. č. 177/1996 Sb., ze 2 režijních náhrad po 300 Kč včetně DPH (§ 137 odst. 1 o. s. ř., § 13 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb.). Žalobkyně je povinna zaplatit náklady řízení žalovanému v zákonné třídenní lhůtě běžící od právní moci rozhodnutí (§ 160 odst. 1 o. s. ř.) k rukám zástupce žalovaného (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).