56 Co 223/2024

Plný text

Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Šímové a soudkyň JUDr. Věry Jakubové a JUDr. Hany Sedláčkové ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená dne Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení 42 913,72 Kč s příslušenstvím o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Sokolově ze dne 10. července 2024, č. j. 22 C 64/2024-28

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku I mění tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 32 000 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů za řízení před soudy obou stupňů ve výši 17 885,40 Kč k rukám zástupce žalobkyně do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 32 000 Kč (výrok I), žalované uložila povinnost zaplatit žalobkyni částku 10 913,72 Kč s 15% úrokem z prodlení blíže specifikovaným (výrok II) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III). Na základě provedených důkazů zjistil, že mezi účastníky byla dne 1. 9. 2022 uzavřena smlouva o sdružených službách dodávky plynu, na základě které vznikl žalobkyni závazek dodávat plyn (v rozsudku nesprávně uvedeno „elektřiny“ – jedná se o zjevné písařské pochybení – pozn. odvolacího soudu) do odběrného místa na adrese , adresa, , včetně závazku zajistit na vlastní jméno a na vlastní účet služby distribuční soustavy, a žalované vznikl závazek zaplatit žalobkyni za dodaný plyn a související služby cenu stanovenou dle ceníku k příslušné produktové řadě. Smlouva byla uzavřena na dobu určitou 36 měsíců s možností prodloužení a její nedílnou součástí byly zejména obchodní podmínky. Dle smlouvy účastnice mj. sjednaly, že v případě činění právně relevantního projevu vůle ze strany žalované směřujícího k předčasnému ukončení smlouvy sjednané na dobu určitou nebo porušení kterékoli platební povinnosti ze strany žalované vyplývající ze smlouvy nebo znemožnění dodávky je žalobkyně oprávněna účtovat pokutu zahrnující též případnou náhradu škody vzniklé jí neodebráním nasmlouvaného množství plynu ve výši 800 Kč, a to za každý kalendářní měsíc i jeho část následující po dni ukončení nebo přerušení dodávky od žalobkyně do konce sjednané doby trvání smlouvy. Dopisem ze dne 21. 2. 2023 žalobkyně žalované oznámila přerušení dodávky plynu z důvodu neuhrazených záloh, k nimž byla žalovaná povinna, následně žalované oznámila, že z důvodu neuhrazení dlužných záloh bude provozovatel distribuční soustavy požádán o přerušení dodávky zemního plynu do příslušného odběrného místa. Dne 19. 3. 2023 pak vystavila žalované fakturu na částku 12 600 Kč představující smluvní pokutu ve výši 400 Kč za každý kalendářní měsíc následující po dni ukončení do konce sjednané doby trvání smlouvy celkem za 30 měsíců, ve faktuře je smluvní pokuta označena jako pokuta za předčasné ukončení smlouvy. Ke dni 20. 3. 2023 žalobkyně od smlouvy odstoupila a přerušila dodávky plynu do odběrného místa s odůvodněním, že žalovaná opakovaně porušila platební povinnosti vyplývající ze smlouvy, když vyúčtované zálohy neuhradila. Dále žalobkyně žalované vyúčtovala částku 2 037,01 Kč představující cenu odebraného plynu a souvisejících služeb v období od 9. 9. 2022 do 16. 3. 2023 ve výši 1 637,01 Kč a smluvní pokuty ve výši 400 Kč, a rovněž smluvní pokutu ve výši 100 Kč za pozdní úhradu faktury, jíž byla vyúčtována cena odebraného plynu a souvisejících služeb. Dále soud prvního stupně zjistil, že mezi účastníky byla dne 1. 9. 2022 uzavřena též smlouva o sdružených službách dodávky elektřiny, na základě níž se žalobkyně zavázala dodávat elektřinu do odběrného místa na téže adrese jako uvedeno shora, včetně zajištění služeb distribuční soustavy na vlastní jméno a na vlastní účet, a žalovaná se zavázala žalobkyni zaplatit za dodanou elektřinu a související služby cenu stanovenou v ceníku k příslušné produktové řadě, smlouva byla uzavřena na dobu určitou v délce 30 měsíců s možností prodloužení a její nedílnou součástí byly zejména obchodní podmínky sdružených služeb dodávky elektřiny. Mezi účastnicemi bylo mj. sjednáno, že žalobkyně je oprávněna účtovat pokutu zahrnující též případnou náhradu škody vzniklé žalobkyni neodebráním nasmlouvaného množství elektřiny ve výši 800 Kč, a to za každý kalendářní měsíc i jeho část následující po dni ukončení nebo přerušení dodávky od žalobkyně do konce sjednané doby trvání smlouvy. Dopisem ze dne 29. 11. 2022 žalobkyně oznámila žalované přerušení dodávky elektřiny z důvodu neuhrazených záloh v dopise specifikovaných, následně dne 6. 1. 2023 žalobkyně oznámila žalované přerušení dodávky elektřiny z důvodu neuhrazení uvedených záloh a vystavila žalované dne 9. 2. 2023 fakturu na částku 20 000 Kč představující smluvní pokutu ve výši 800 Kč za každý kalendářní měsíc následující po dni ukončení do konce sjednané doby trvání smlouvy celkem za 25 měsíců, přičemž ve faktuře byla smluvní pokuta označena jako pokuta za předčasné ukončení smlouvy. Ke dni 22. 2. 2023 pak žalobkyně od smlouvy odstoupila a dodávky elektřiny do odběrného místa přerušila s odůvodněním opakovaného porušení platební povinnosti vyplývající ze smlouvy žalovanou při neuhrazení vyúčtovaných záloh. Dále žalobkyně vyúčtovala žalované částku 4 415,54 Kč představující cenu odebrané elektřiny a souvisejících služeb v období od 15. 9. 2022 do 9. 2. 2023 ve výši 5 515,54 Kč po odečtení zaplacených záloh v celkové výši 1 300 Kč a dále smluvní pokuty v celkové výši 200 Kč. Následně opravným daňovým dokladem byla tato faktura doplněna a vyúčtována částka 3 853,17 Kč, poté žalobkyně dále vyúčtovala žalované smluvní pokuty ve výši 200 Kč za pozdní úhradu shora uvedené faktury. Soud prvního stupně rovněž zjistil, že dne 1. 9. 2022 žalovaná podepsala dále přihlášku k innogy Pojištění domácnosti s účinností od 15. 10. 2022 a měsíční úhradu za pojištění v částce 220 Kč, splatnou spolu se zálohou za plyn, a rovněž přihlášku k innogy Domácí asistenci s účinností od 15. 10. 2022 s měsíční úhradou za pojištění v částce 49 Kč, rovněž splatné spolu se zálohou za plyn. K zaplacení dlužných částek za pojištění domácnosti a asistenční služby byla žalovaná vyzvána předžalobní upomínkou. Po právním posouzení věci dle ust. § 50 a § 72 EZ soud prvního stupně uzavřel, že žalobkyně má nárok na zaplacení dosud žalovanou neuhrazených dodávek plynu v částce 1 637,01 K4 a elektřiny v částce 8 068,71 Kč, rovněž nárok na zaplacení smluvní pokuty ve výši 900 Kč za prodlení s úhradou záloh na elektřinu a záloh na plyn, jakož i na zaplacení částky 308 Kč vyplývající z uzavřených pojistných smluv dle § 2782 odst. 1 občanského zákoníku, a v tomto rozsahu proto žalobě vyhověl. Co do částky 32 000 Kč, představující smluvní pokuty za předčasné ukončení smluv o sdružených službách dodávky elektřiny a plynu, však žalobu zamítl, neboť dospěl k závěru, že požadavek na zaplacení těchto smluvních pokut, účtovaných za oprávněné odstoupení žalobkyně od smlouvy z důvodu opakovaného porušení platebních povinností žalovanou, není po právu. K ujednání účastníků o smluvní pokutě nepřihlížel pro rozpor s ustanoveními § 1813 a § 1815 občanského zákoníku a v nich stanoveným požadavkem přiměřenosti, neboť shledal významnou nerovnováhu práv a povinností stran v neprospěch žalované jako spotřebitele, pokud v případě odstoupení od smlouvy ze strany žalované pro případné neplnění smluvních povinností žalobkyní žalobkyni obdobná povinnost zaplatit žalované smluvní pokutu nestíhá. Soud prvního stupně nepřisvědčil ani argumentaci žalobkyně, že mezi účastníky sjednaná smluvní pokuta plní též reparační funkci, neboť žalobkyní tvrzená škoda mohla vzniknout i v případě trvání smluvního vztahu mezi účastníky při nulovém odběru elektřiny žalovanou. Na základě uzavřené smlouvy vzniklo žalované právo od žalobkyně elektřinu odebírat, nikoli však povinnost takového odběru. Ujednání účastníků o smluvní pokutě v tomto případě představuje nástroj žalobkyně, jehož prostřednictvím vytváří na spotřebitele tlak na dodržení sjednané doby trvání smluvního vztahu, ve své pravé podstatě tak jde o snahu žalobkyně přenést své vlastní podnikatelské riziko na konečného zákazníka – spotřebitele. Vzhledem k uvedenému pak ani neposuzoval samotnou výši sjednané pokuty. O náhradě nákladů řízení rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř., neboť převážně úspěšné žalované žádné náklady řízení nevznikly.

2. Proti výrokům I a III rozsudku podala žalobkyně včasné odvolání, v němž namítla, že soud prvního stupně ve výroku I dospěl k nesprávným skutkovým zjištěním a rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci, v důsledku čehož je nesprávný též navazující výrok o náhradě nákladů řízení. Žalobkyně poukázala především na skutečnost, že v obou smlouvách v části SMLUVNÍ SANKCE strany ujednaly pro případ, kdy zákazník učiní bez souhlasu obchodníka jakýkoli právně relevantní projev vůle směřující k předčasnému ukončení smlouvy sjednané na dobu určitou a/nebo dodávky od obchodníka probíhající na základě takové smlouvy a/nebo zákazník způsobí svým jednáním nemožnost dodávky, smluvní pokutu zahrnující případnou náhradu škody vzniklé neodebráním pro zákazníka nasmlouvaného množství elektřiny/plynu ve výši 800 Kč pro kategorii Domácnost za každý kalendářní měsíc i jeho část následující po dni ukončení dodávky od žalobkyně do konce doby trvání smlouvy. Je-li zákazník v nejnižším pásmu ročního odběru dle ceníku, uvedené částky pokuty se snižují o polovinu. Bezprostředně za částí obsahující smluvní sankce pak následuje část „PROHLÁŠENÍ ZÁKAZNÍKA“, v níž zákazník výslovně prohlašuje, že uzavřením smlouvy na dobu určitou získává výhodu v podobě jistoty nezvýšení ceny elektřiny po sjednanou dobu, oproti které však stojí povinnost zákazníka uhradit žalobci smluvní pokutu s náhradoškodovou funkcí v případě zapříčinění předčasného ukončení smlouvy. Zákazník je současně poučen, jaké činnosti je žalobkyně nucena konat v souvislosti se smlouvou uzavíranou na dobu určitou oproti smluvním vztahům uzavíraným na dobu neurčitou, a rovněž je poučen, jaké škody žalobkyni vznikají v důsledku ukončení smlouvy před sjednaným datem ukončení smlouvy. Žalovaná nedostála svému závazku vyplývajícímu z uzavřených smluv a neplnila smluvené zálohové platby, v důsledku čehož žalobkyně přistoupila k ukončení dodávek elektřiny a plynu za současného odstoupení od uzavřených smluv a požaduje smluvní pokutu ve výši určené sjednaným vzorcem 800 Kč x 25 (elektřina) a 800 Kč x 30 ponížené o polovinu (plyn). Žalobkyně nesouhlasí se závěry soudu prvního stupně o nepřiměřenosti ujednání ve smyslu § 1813 občanského zákoníku. Při hodnocení zakázaných ujednání je totiž třeba posoudit nejen, jestli smluvní ujednání zakládá nerovnováhu, ale také, zda je tato nerovnováha v rozporu s požadavkem přiměřenosti, a rovněž, zda je tato nerovnováha významná; tyto skutečnosti soud prvního stupně nevážil a nezabýval se jimi. Žalobkyně poukazuje na skutečnost, že smluvní pokuta zajišťující v tomto případě povinnosti žalované je vyvažována reciproční pokutou zajišťující povinnosti žalobkyně. Ujednání o smluvní pokutě za jednání vedoucí k předčasnému ukončení smlouvy (vyjma těch jednání, ke kterým má zákazník ze smlouvy či zákona právo) včetně opakovaného neplnění smluvených platebních povinností vyvažuje obdobná smluvní pokuta zatěžující žalobkyni, pokud neoprávněně přeruší dodávku do odběrného místa zákazníka a tím poruší svůj hlavní smluvní závazek. Ačkoli je mechanismus určení výše smluvní pokuty v takovém případě odlišný, je třeba zohlednit, že smluvní pokuta utvrzující povinnosti žalované zahrnuje též náhradu škody vzniklou žalobkyni v důsledku porušení utvrzené povinnosti, naopak smluvní pokutou utvrzující povinnosti žalobkyně není dotčeno právo žalované domáhat se náhrady škody převyšující smluvní pokutu. Vázanost smluvní pokuty utvrzující povinnost žalované na opakované neplnění smluvených platebních povinností pak nebyla žalobkyní stanovena svévolně, ale odpovídá zákonné definici neoprávněného odběru elektřiny, který je zákonem zakázán (§ 51 odst. 1 písm. b) a § 51 odst. 2 energetického zákona); obdobné platí pro neoprávněný odběr plynu. Žalobkyně nesouhlasí ani se závěrem soudu prvního stupně o přenosu podnikatelského rizika na žalovanou, neboť následky porušení smluvních povinností nelze považovat „podnikatelské riziko“, naopak takové následky představují škodu způsobenou porušením smluvní povinnosti ve smyslu ust. § 2913 občanského zákoníku. Pokud soud prvního stupně konstatoval, že obdobná škoda by žalobkyni mohla vzniknout i v případě, že by žalovaná trvání smlouvy dodržela, ale neodebrala žádnou energii, pak žalobkyně poukázala na zásadní rozdíl, kdy v případě uváděném soudem prvního stupně by nedošlo k žádnému porušení smluvních povinností žalované, a právě takováto škoda by nebyla škodou, nýbrž podnikatelským rizikem žalobkyně. Při vážením vzájemných práv a povinností pak nelze pominout též výši smluvní pokuty (800 Kč/měsíc) a výši utvrzované povinnosti (hodnotu plnění). Z uzavřených smluv, že mezi stranami byla sjednána měsíční záloha na dodávku elektřiny ve výši 1 300 Kč a žalovaná by tak za dalších 25 měsíců trvání smlouvy zaplatila na zálohových platbách 32 500 Kč, na dodávku plynu pak byla sjednána měsíční záloha 400 Kč a za dalších 30 měsíců trvání smlouvy by žalovaná zaplatila na zálohových platbách 12 000 Kč. I při tomto porovnání vzájemných závazků stran je zjevné, že smluvní pokuta nemůže zdaleka naplňovat kritérium nepřiměřenosti a významné nerovnováhy práv nebo povinností stran ke škodě žalované jako spotřebitele. V této souvislosti žalobkyně poukázala též na judikaturu Nejvyššího soudu, dle níž nebyla jako nepřiměřená posouzena smluvní pokuta v případě prodlení ve výši 0,5 % denně, tj. cca 182,5 % ročně. Ze všech uvedených důvodů žalobkyně navrhla, aby odvolací soud napadené rozhodnutí ve výrocích I a III změnil tak, že žalobě v plném rozsahu vyhoví a zaváže žalovanou povinností k úhradě náhrady nákladů řízení před soudy obou stupňů, případně, aby napadené výroky zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

3. Žalovaná se k odvolání nevyjádřila a v odvolacím řízení zůstala nečinná.

4. Odvolací soud v této věci rozhodl bez nařízení ústního jednání v souladu s ust. § 214 odst. 3 o. s. ř. vzhledem k tomu, že odvolání bylo podáno jen z důvodu nesprávného právního posouzení věci, žalobkyně s projednáním věci bez nařízení jednání souhlasila a žalovaná se k výzvě odvolacího soudu, zda s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, nevyjádřila, její souhlas se proto dle § 101 odst. 4 o. s. ř. předpokládá; odvolací soud neshledal důvody pro opakování nebo doplnění dokazování.

5. Po přezkumu napadeného rozhodnutí i předchozího průběhu řízení podle § 212 o. s. ř. a posouzení důvodů odvolání dospěl odvolací soud k závěru, že odvolání žalobkyně je zcela důvodné.

6. Jak správně uzavřel soud prvního stupně, mezi účastníky byla platně uzavřena smlouva o sdružených službách dodávky elektřiny i smlouva o sdružených službách dodávky plynu; na skutková zjištění soudu prvního stupně lze v plném rozsahu odkázat. Právní hodnocení ujednání o smluvní pokutě, obsažených v obou uvedených smlouvách, však odvolací soud nesdílí. V daném případě povinnost žalované zaplatit smluvní pokutu za porušení povinnosti odebírat nasmlouvané množství elektřiny a plynu do konce doby trvání smlouvy vychází z uzavřených smluv, smluvní pokuty ve smyslu § 2048 občanského zákoníku byly žalované řádně vyúčtovány a žalovanou nebylo tvrzeno ani prokazováno, že by byly žalobkyni uhrazeny. Dospěl-li soud prvního stupně s odkazem na ust. § 1813 a § 1815 občanského zákoníku k závěru, že ujednání stran o smluvní pokutě je absolutně neplatné pro rozpor s uvedenými ustanoveními, odvolací soud se s tímto právním posouzením věci neztotožňuje a v projednávané věci nerovnováhu práv a povinností v neprospěch žalované jako spotřebitele neshledává, a to i s přihlédnutím k výši sankce, kterou nelze považovat za nepřiměřenou. Ujednání stran o smluvní pokutě je srozumitelné a určité, aby se k takovému ujednání ve smyslu ust. § 1815 občanského zákoníku nepřihlíželo, muselo by zakládat v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. Tak tomu však v daném případě není, neboť závazek žalované jako spotřebitele odebírat elektřinu a plyn po sjednanou dobu a platit za uvedené sjednané úhrady, jehož nesplnění bylo smluvní pokutou sankcionováno, je kompenzován sjednáním nižší ceny oproti smlouvám uzavíraným na dobu určitou, jak vyplývá z části uzavřených smluv nazvané „PROHLÁŠENÍ ZÁKAZNÍKA“, a je rovněž obvyklou praxí, která je odvolacímu soudu známa. Dojde-li k předčasnému ukončení smlouvy uzavřené s konečným odběratelem, v tomto případě žalovanou, v důsledku opakovaného porušování jeho platebních povinností, zůstane obchodníku s elektřinou či plynem (v tomto případě žalobkyni) nasmlouvané množství elektřiny/plynu nevyužito, čímž mu vznikne škoda. S ohledem na znění ust. § 2050 občanského zákoníku pak má spotřebitel v takovém případě jistotu, že v případě sjednané smluvní pokuty již žalobkyně po něm nebude požadovat náhradu vzniklé škody, a to ani v případě, kdy by sjednanou smluvní pokutu přesahovala. Současně nelze odhlédnout od smluvní pokuty sjednané naopak v neprospěch žalobkyně pro případ, pokud neoprávněně přeruší dodávku do odběrného místa zákazníka, čímž poruší svůj hlavní smluvní závazek, kdy v takovém případě není dotčeno právo zákazníka na náhradu škody převyšující uhrazenou pokutu. Přiléhavá je i argumentace žalobkyně týkající se „podnikatelského rizika“, kdy právě takovým podnikatelským rizikem by byla situace, kdy žalovaná by trvání smlouvy dodržela, avšak žádnou energii/plyn by neodebrala, na rozdíl od dané věci, kdy žalovaná svoji povinnost, vyplývající ze smlouvy omezené na dobu určitou, nedodržela. Pokud soud prvního stupně poukazoval na rozsudky Krajského soudu v Praze sp. zn. 19 Co 96/2019 či sp. zn. 27 Co 47/2020, pak ovšem nevzal v úvahu rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2019 sp. zn. 23 Cdo 1192/2019, v němž dovolací soud při řešení otázky platnosti sjednání smluvní pokuty při výkladu nové právní úpravy soukromého práva dle § 2048 a násl. občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. dospěl k závěru, že ujednání stran, které vznik práva na smluvní pokutu váže kromě porušení právní povinnosti na další právní skutečnost, kterou je v tomto případě odstoupení od smlouvy věřitelem pro porušení povinnosti dlužníkem, není zakázáno a je tedy přípustné. Tento právní názor je v posledních letech již ustálen a jeho odrazem jsou např. rozsudky Krajského soudu v Plzni č. j. 56 Co 16/2020-77 ze dne 27. 2. 2020, č.j. 18 Co 108/2022-59 ze dne 29. 6. 2022 či č. j. 13 Co 314/2023-82 ze dne 9. 5. 2024.

7. V projednávané věci se žalobkyně domáhala přiznání smluvní pokuty 400 Kč měsíčně v případě elektřiny (polovina sjednané smluvní pokuty 800 Kč vzhledem ke sjednané distribuční sazbě) a 800 Kč měsíčně v případě plynu. Tuto výši smluvní pokuty za každý měsíc, po který není elektřina či plyn žalobkyní žalované ve smluveném období z příčiny na straně žalované (z důvodu porušení smluvních povinností) dodávána, lze považovat za přiměřenou, a to především s přihlédnutím k výši sjednaných měsíčních záloh, k nimž byla žalovaná povinna a které žalobci neuhradila, v důsledku čehož žalobce přistoupil k odstoupení od smlouvy (k přiměřenosti výše smluvní pokuty srov. např. rozsudky NS sp. zn. 33 Odo 236/2005 ze dne 27. 2. 2007 či sp. zn. 33 Odo 204/2001 ze dne 9. 8. 2001). Žalobkyně uvedené smluvní pokuty vyúčtovala na částku 12 000 Kč v případě elektřiny (400 Kč za každý měsíc od 16. 3. 2023 do 9. 9. 2025, tj. za 30 měsíců) a 20 000 Kč v případě plynu (800 Kč za každý měsíc od 9. 2. 2023 do 15. 3. 2025, tj. za 25 měsíců). Protože žalovaná tyto částky žalobkyni dosud neuhradila, bylo namístě i v tomto rozsahu žalobě vyhovět. Z těchto důvodů odvolací soud postupem dle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. napadený rozsudek ve výroku II změnil a žalobě v uvedeném rozsahu, tj. pokud jde o částku 32 000 Kč, sestávající z částek 12 000 Kč a 20 000 Kč, vyhověl. Lhůtu k plnění určil jako obecnou třídenní v souladu s ust. § 160 odst. 1 část věty před středníkem o.s.ř.

8. O náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1, odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř. a žalobkyni byla přiznána plná náhrada nákladů za řízení před soudy obou stupňů. Náklady žalobkyně sestávají ze zaplaceného soudního poplatku za návrh na vydání elektronického platebního rozkazu ve výši 1 717 Kč a soudního poplatku z odvolání ve výši 1 600 Kč, odměny za zastoupení účastníka advokátem podle § 7, § 8 odst. 1, § 11 odst. 1 písm. a), písm. d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen AT), ve výši 3 x 2 820 Kč (příprava a převzetí zastoupení, sepis předžalobní výzvy, sepis návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu) a 1 x 2 380 Kč (sepis odvolání), paušální náhrady hotových výdajů advokáta ve výši 4 x 300 Kč podle § 13 odst. 4 AT a 21 % DPH podle § 137 odst. 3 o. s. ř. ve výši 2 528,40 Kč. Náklady vynaložené žalobkyní za řízení před soudem prvního stupně tedy činí 13 042,60 Kč a za odvolací řízení 4 842,80 Kč, tj. celkem 17 885,40 Kč, a proto v této výši byly žalobkyni přiznány, tak jak je uvedeno ve výroku II tohoto rozhodnutí. Lhůta k plnění byla i v tomto případě určena jako obecná třídenní podle § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř. a místem plnění byl podle § 149 odst. 1 o. s. ř. určen zástupce žalobkyně.