56 Co 24/2024

Plný text

Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Šímové a soudkyň JUDr. Věry Jakubové a JUDr. Hany Sedláčkové ve věci žalobce: Jméno zainteresované osoby 0/0, narozený dne Anonymizováno. Anonymizováno. Anonymizováno Adresa zainteresované osoby 0/0 zastoupený advokátkou Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0 proti žalované: Anonymizováno.Anonymizováno. Anonymizováno.Anonymizováno.Anonymizováno., Anonymizováno IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 o určení vlastnictví k nemovitosti o odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Sokolově ze dne 17. října 2023, č. j. 44 C 118/2023-144

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku I a III potvrzuje.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 39 902 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám zástupce žalované. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu o určení, že žalobce je vlastníkem jednotky č. Anonymizováno/Anonymizováno s podílem 3397/98456 na společných částech budovy č. p. Anonymizováno, Anonymizováno, na pozemku parc. č. hodnota v k. ú. Anonymizováno adresa (výrok I), rozhodl, že odstoupení žalované vůči žalobci z 21. 4. 2023 od smlouvy o nájmu bytu (jednotky dle výroku I) ze dne 26. 9. 2022 není oprávněné (výrok II) a uložil žalobci povinnost nahradit žalované 3/7 nákladů řízení, jejichž výše bude určena v samostatném usnesení, do tří dnů od právní moci usnesení (výrok III). Rozhodl tak o žalobě ze dne 26. 4. 2023, kterou se žalobce domáhal určení, že je vlastníkem uvedené bytové jednotky s tím, že od smlouvy uzavřené se žalovanou dne 26. 9. 2022 odstoupil dopisem z 19. 4. 2023, neboť část kupní ceny, sjednané na celkovou částku 1 000 000 Kč, ve výši 200 000 Kč dosud nebyla uhrazena. Usnesením ze dne 21. 6. 2023 č. j. 44 C 118/2023-34 soud prvního stupně spojil ke společnému řízení jak shora uvedenou žalobu o určení vlastnictví, tak žalobu podanou žalobcem dne 2. 6. 2023, zapsanou u téhož soudu pod sp. zn. 44 C 153/2023, kterou se žalobce domáhal určení neoprávněnosti a neplatnosti výpovědi nájmu dané žalovanou; ohledně uvedených věcí tedy bylo nadále vedeno společné řízení. Soud prvního stupně po provedeném dokazování v rozsahu předložených listin a výslechu svědkyně jméno FO dospěl k závěru, že podmínky pro odstoupení od kupní smlouvy ze strany žalobce v daném případě splněny nebyly, neboť v řízení byla prokázána úhrada celé kupní ceny, tedy včetně sporné částky 200 000 Kč, žalovanou. K tomuto závěru soud prvního stupně dospěl zejména na podkladě výdajového pokladního dokladu žalované z 26. 9. 2022, který hodnotil jako stěžejní důkaz, na němž byl podpis žalobce úředně ověřen, s tím, že tato listina je zároveň v souladu s žalobcem podepsanými zápisy z jednání, zejména č. hodnota z 26. 9. 2022, i s dalšími provedenými důkazy, včetně výpovědi svědkyně jméno FO. Proti výrokům I a III rozsudku soudu prvního stupně podal žalobce včasné odvolání, v němž zdůraznil, že od kupní smlouvy odstoupil v řádné promlčecí lhůtě pro její podstatné porušení ze strany žalované. Pokud se tak stalo až v dubnu 2023, bylo tomu tak proto, že věřil, že kupní cena mu bude uhrazena, neboť to mu bylo slibováno ze strany jméno FO. K výdajovému pokladnímu dokladu, z nějž soud prvního stupně především vycházel, žalobce již v průběhu řízení před soudem prvního stupně uváděl, že jej nepodepsal, a k tomu navrhl důkaz znaleckým posudkem z oboru písmoznalectví a výslech úřednice pošty, tyto důkazy však byly soudem zamítnuty. Soud prvního stupně neprovedl ani výslech pracovnice pošty svědkyně Anonymizováno, která ověřovala podpisy v daném případě a mohla by se vyjádřit k tomu, zda byl žalobci předán obnos peněz. Žalobce zpochybnil rovněž výpověď svědkyně jméno FO s ohledem na její zaměstnanecký poměr k žalované, jakož i ke skutečnosti, že jejím věřitelem v insolvenčním řízení je i jméno FO. Dále soudu prvního stupně vytkl, že neprovedl ani výslech svědkyně Anonymizováno, navrhované žalovanou, která by mohla by potvrdit nebo vyvrátit, zda připravovala předmětný pokladní doklad. Poukázal dále na to, že ačkoli žalovaná schůzky s klienty nahrává, v případě žalobce se zvukový záznam ztratil. Žalobce dále vyjádřil pochybnosti ve vztahu ke smlouvě o advokátní úschově uzavřené mezi žalovanou a tituly před jménem Anonymizováno, dle níž 200 000 Kč bude poukázáno na účet žalované společnosti, nikoliv žalobce, což se jeví zcela v rozporu s kupní smlouvou. Pokud pak žalovaná tvrdila, že kupní smlouva byla připravena 26. 9. 2022 a žalobce přesvědčil zástupce žalované o nutnosti změny, neboť měl mít zablokovaný účet, a proto se pravděpodobně nestačila změnit kupní smlouva, avšak smlouva o advokátní úschově již reagovala na aktuální stav, žalobce uvedl, že nikdy zablokovaný účet neměl. S ohledem na to, že z provedeného dokazování v této fázi řízení nelze vyvodit závěr, že kupní cena byla uhrazena, a v tomto směru soud prvního stupně neprovedl dokazování v dostatečném rozsahu, když zamítl návrhy na provedení důkazů výslechem svědkyň Anonymizováno, Anonymizováno a jméno FO, jakož i písmoznaleckým posudkem, žalobce navrhl, aby odvolací soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. K otázce náhrady nákladů řízení pak navrhl, aby nebyly přiznány žádnému z účastníků, neboť poměrný způsob v tomto případě nemá oporu v zákoně. Žalovaná s odvoláním žalobce nesouhlasila a s poukazem na provedené důkazy i na rozpory v tvrzeních žalobce uplatňovaných v průběhu řízení navrhla potvrzení napadeného rozsudku. Výpisem z hlavní knihy analytické evidence, která je součástí účetnictví žalované, bylo prokázáno, že v pokladně žalované byl ke dni 26. 9. 2022 dostatek finančních prostředků, které byly použity na výplatu 200 000 Kč žalobci, neboť pro dobu od 22. 9. do 26. 9. 2022 jsou evidovány výběry hotovosti ze dvou bankovních účtů žalované vedených na její jméno a odpovídající vklady v hotovosti do pokladny žalované ve výši 330 000 Kč. Žalovaná vyplácí klienty běžně v hotovosti a dostatečnou hotovostí pro výplatu žalobce v daný den jasně disponovala. K důvodům nepromítnutí změny ujednání účastníků v podobě vyplacení zálohy na kupní cenu ve výši 200 000 Kč v hotovosti do textu kupní smlouvy žalovaná odkázala na své vyjádření před soudem prvního stupně, dle něhož příslušná dokumentace byla připravena na základě dohody účastníků učiněné již 22. 9. 2023 a změna způsobu výplaty kupní ceny, o níž se účastníci dohodli až příslušného dne během více než dvouhodinového jednání, již v textu zohledněna nebyla, nicméně byl připraven výdajový pokladní doklad a sepsán zápis z jednání č. hodnota, v němž tato skutečnost byla zachycena; změna výplaty kupní ceny pak byla zohledněna ve smlouvě o advokátní úschově. Žalovaná dále zpochybnila odstoupení od kupní smlouvy učiněné žalobcem až po sedmi měsících od jejího uzavření, kdy žalobce jakkoli nedoložil svá tvrzení o tom, že v mezidobí by žádal žalovanou o úhradu jakéhokoli doplatku. K napadenému výroku o nákladech řízení pak žalovaná poukázala zejména na jednání žalobce, jeho motiv a důsledky, které má pro žalovanou, s tím, že se jedná o důvody hodné zvláštního zřetele a žalobci by neměla být přiznána ani část nákladů řízení. Souhlasila však s tím, že poměr určený mezi úspěchem žalobce a úspěchem žalované by měl respektovat závažnost jednotlivých sporů a hodnotu, která byla předmětem jednotlivých řízení (nemovitost v hodnotě 1 000 000 Kč v řízení o určení vlastnictví oproti hodnotě nájmu ve výši cca 47 000 Kč v případě určení neplatnosti výpovědi z nájmu bytu). Odvolací soud přezkoumal napadené rozhodnutí i předchozí průběh řízení podle § 212 o. s. ř., posoudil důvody odvolání, přihlédl k vyjádření žalované a dospěl k závěru, že odvolání žalobce není důvodné. Odvolací soud především předesílá, že soud prvního stupně i soud odvolací mohly posuzovat pouze dvě verze skutkového stavu věci tak, jak byly předestřeny účastníky; jakékoli jiné verze účastníci soudu nezpřístupnili. V návaznosti na tvrzení učiněná účastníky v průběhu řízení před soudem prvního stupně pak lze konstatovat, že soud prvního stupně postupoval v souladu s ustanoveními o. s. ř., provedl dokazování v rozsahu dostatečném pro rozhodnutí a s neprovedenými důkazy se řádně v písemném vyhotovení napadeného rozsudku vypořádal. Jeho skutková zjištění popsaná především v odstavcích 4 až 11 odůvodnění napadeného rozsudku lze považovat za správná a úplná a v odvolací soud na ně pro stručnost odkazuje. Odvolací soud má pouze odlišný názor na hodnocení významu výdajového pokladního dokladu z 26. 9. 2022, který soud prvního stupně považoval za stěžejní. V daném případě totiž z provedeného dokazování, ale též z vyjádření samotné žalované vyplývá, že do doby podpisu pokladního dokladu a ověření podpisu žalobce nebyly předmětné finanční prostředky žalobci předány. Jak vypověděla svědkyně jméno FO, dle standardní praxe žalované byla hotovost vyplácena klientům až po podpisu pokladního dokladu; shodně uvedla též žalovaná ve svém vyjádření. Za této situace uvedený doklad nemůže sloužit jako potvrzení zaplacení na něm uvedené částky a jeho význam v řízení proto nelze přeceňovat. I z tohoto důvodu ovšem odvolací soud považuje za zcela nadbytečné návrhy na provedení důkazu písmoznaleckým posudkem či výslechem pracovnice právnická osoba paní Anonymizováno, neboť tyto důkazy by nemohly v daném případě vést k lepšímu objasnění věci (prokázání předání části kupní ceny žalobci); žádným z účastníků ani nebylo tvrzeno, že by k převzetí jakékoli finanční částky mělo dojit přímo na pobočce právnická osoba. Závěr, že k předání finančních prostředků odpovídajících části kupní ceny ve výši 200 000 Kč došlo, však vyplývá z dalších důkazů ve věci provedených. Především je namístě zdůraznit Zápis z jednání č. hodnota ze dne 26. 9. 2022, dle něhož na základě domluvy účastníků byla žalobci poskytnuta záloha z kupní ceny ve výši 200 000 Kč oproti výdajovému dokladu. Uvedený zápis, obsahující poměrně podrobný průběh jednání mezi účastníky, je podepsán též žalobcem, přičemž žalobce k tomuto listinnému důkazu, provedenému již soudem prvního stupně, nevznesl žádné připomínky ani výhrady. V souladu s uvedenou verzí, tvrzenou a prokazovanou žalovanou, je též předložený výpis z knihy hlavní analytické evidence z účetnictví žalované, dle něhož žalovaná v den 26. 9. 2022 disponovala dostatkem hotovostních finančních prostředků, které mohly být použity na výplatu příslušné části kupní ceny žalobci, ale též smlouva o úvěru uzavřená mezi žalovanou jako dlužníkem a společností právnická osoba jako věřitelem, dle níž byl žalované dne 27. 9. 2022 poskytnut úvěr ve výši 1 000 000 Kč, a dále smlouva o advokátní úschově, dle níž byl předmět úschovy představovaný částkou 1 000 000 Kč uvolněn v částce 800 000 Kč jako doplatek kupní ceny na účet žalobce a částka ve výši 200 000 Kč byla téhož dne, tj. 27. 9. 2022, zaslána na účet žalované (jak je patrno z transakční historie čl. 116); lze tak usuzovat, že tímto způsobem mohla být žalované nahrazena částka vyplacená žalobci předchozího dne v hotovosti; ostatně žalobci byly finanční prostředky ve výši 800 000 Kč poukázány s označením „doplatek“, což bylo žalobci známo (viz úřední záznam o podaném vysvětlení ze dne 12. 6. 2023), přesto se žalobce začal domáhat vrácení kupní ceny až po sedmi měsících od uzavření kupní smlouvy. Ačkoli žalobce v průběhu řízení tvrdil, že k zaplacení částky 200 000 Kč žalovanou opakovaně telefonicky vyzýval, z předložené, poměrně rozsáhlé, e-mailové a SMS komunikace účastníků jakékoli, byť jen naznačené, nastolení problému nezaplacení části kupní ceny nevyplývá. Tvrzení žalobce o upomínání žalované pak nelze považoval za věrohodné ani z toho důvodu, že sám žalobce při podání vysvětlení před policejním orgánem dne 12. 6. 2023 uvedl, že vyšší částku (než 800 000 Kč) ani nečekal; za této situace by bylo zcela nelogické, aby o její úhradu žalovanou současně upomínal, jak nyní tvrdí. V návaznosti na uvedené odvolací soud shodně se soudem prvního stupně hodnotí jako nadbytečný žalobcem navržený důkaz přehledem komunikace jeho telefonního operátora, pokud jím měla být prokázána pouze frekvence a data telefonického kontaktu s žalovanou, nikoli její obsah. Pokud pak žalobce zpochybnil hodnověrnost svědkyně jméno FO, odvolací soud konstatuje, že skutečnost, že svědkyně je zaměstnancem žalované a současně dlužníkem jméno FO, sama o sobě k závěru o její nevěrohodnosti nepostačuje, svědkyně ostatně sama uvedla, že předání peněz neviděla, byť manipulaci s bankovkami ze strany jméno FO v přítomnosti žalobce potvrdila, současně však poukázala na to, že před předáním peněz musel být podepsán výdajový pokladní doklad. Odvolací soud konstatuje, že rozpory vyplývající z předložených důkazů (původní ujednání o rozdělení kupní ceny oproti konečnému ujednání o výplatě hotovostní částky 200 000 Kč) žalovaná v řízení srozumitelným způsobem vysvětlila a s ohledem na obsah provedeného dokazování je lze považovat za prokázaná. Naproti tomu rozpory v tvrzeních žalobce vysvětleny nebyly a jeho tvrzení odporují jak samotným vyjádřením žalobce v tomto řízení, tak jeho vyjádřením v rámci vyšetřování Policií České republiky. Takto zůstalo nevysvětleným (kromě již shora uvedeného), a jeví se tak nevěrohodným, např. i tvrzení žalobce, že neměl dluhy v rozsahu uváděném žalovanou, když naopak při vysvětlení před policejním orgánem dne 12. 6. 2023 žalobce uvedl, že měl asi 16 dluhů, které neměl z čeho platit, shodné sdělení žalobce vyplývá i ze Zápisu z jednání č. hodnota ze dne 22. 9. 2022 podepsaného žalobcem a jím v řízení nezpochybňovaného. Rovněž pokud žalobce v tomto řízení uváděl, že neměl zablokovaný svůj účet (a dovozoval z toho nedůvodnost změny v úhradě kupní ceny dle tvrzení žalované), pak uvedené je v rozporu s e-mailovou korespondencí ze dne 10. 10. 2022 a 12. 10. 2022 (čl. 87), v níž byl vyzván nejprve k zaslání poplatku na celní úřad a následně k zaslání potvrzení o bezdlužnosti z celního úřadu do banky, aby mu byl obratem odblokován účet; žalobce proti obsahu této komunikace v průběhu řízení nijak nebrojil. I uvedené pak svědčí ve prospěch verze tvrzené žalovanou, dle níž byly žalobci poskytnuty prostředky v hotovosti, neboť v případě zablokování účtu by se k tam zaslaným prostředkům dostat nemohl. Pro úplnost současně odvolací soud konstatuje, že prověřování jméno FO Policií ČR ve věci tvrzeného podvodu ve vztahu k předmětné bytové jednotce bylo ukončeno rozhodnutím o odložení věci dle § 159a odst. 1 trestního řádu (viz vyrozumění Policie ČR ze dne 4. 3. 2024). Pokud se jedná o žalobcem navrhovaný výslech jméno FO, ani odvolací soud neshledal potřebu tento důkaz provádět. jméno FO v tomto případě žádným způsobem nefigurovala, měla-li se vyjádřit k prodeji své bytové jednotky žalované s tím, že se objevily identické problémy, pak případnou existenci obdobných problémů u dvou osob v průběhu několika let nelze bez dalšího hodnotit k tíži žalované, a ani případné pochybení žalované ve vztahu k paní jméno FO by v daném případě nemohlo vést k závěru o nezákonném postupu vůči žalobci; ostatně řízení, v němž se jméno FO domáhala proti žalované rovněž určení vlastnického práva k bytové jednotce, bylo dle zjištění soudu prvního stupně zastaveno pro zpětvzetí žaloby. Odvolací soud se ztotožnil s postupem soudu prvního stupně i ohledně neprovedení důkazu výslechy žalobce a jméno FO, kdy nebylo tvrzeno, že by jejich výpovědi mohly prokázat jiné skutečnosti než ty, které vyplynuly z dokazování, ani nelze předpokládat, že by byly způsobilé výsledky dokazování zvrátit. Pouze pro úplnost odvolací soud dodává, že bylo-li v průběhu odvolacího řízení žalovanou poukázáno na dobrovolné vyklizení předmětné bytové jednotky žalobcem a její předání žalované, jak se stalo na základě výzvy ze dne 18. 10. 2023 v návaznosti na ukončení nájemní smlouvy uplynutím doby ke dni 27. 9. 2023 (výzva k předání nemovitosti včetně dokladu o odeslání, předávací protokol), nelze z uvedeného dovozovat jakoukoli změnu stanoviska žalobce ve vztahu k tvrzenému vlastnictví bytové jednotky, to ostatně žalobce výslovně potvrdil i při odvolacím jednání. Odvolací soud tedy závěrem konstatuje, že ve věci bylo možno rozhodnout na základě zjištěného skutkového stavu, žalovaná unesla důkazní břemeno o zaplacení sjednané kupní ceny žalobci, nebyly proto dány důvody pro odstoupení žalobce od uvedené kupní smlouvy pro prodlení s úhradou kupní ceny ze strany žalované, a rozhodnutí soudu prvního stupně, který žalobu o určení vlastnictví žalobce zamítl, je tedy věcně správné. Správným odvolací soud shledal též výrok III napadeného rozsudku o náhradě nákladů řízení. Žalobce byl procesně úspěšný v části týkající se odstoupení/výpovědi nájemní smlouvy (v tomto rozsahu již rozhodnutí soudu prvního stupně nabylo právní moci) a měl by tak v této části nárok na náhradu nákladů řízení. Naopak neúspěšný byl v části týkající se určení vlastnictví, a v této části by proto měla právo na náhradu nákladů řízení žalovaná. Soud prvního stupně se s odkazem na ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. zabýval významem obou předmětů řízení v dané věci, kdy jako podpůrné hledisko použil výši soudního poplatku (viz odst. 16 odůvodnění napadeného rozsudku – poměr 5:2), a dospěl-li za této situace k závěru, že je namístě uložit žalobci povinnost zaplatit žalované 3/7 nákladů řízení, pak odvolací soud tento závěr akceptuje a úvahy soudu prvního stupně v tomto směru považuje za zcela odpovídající, prostor pro aplikaci § 150 o. s. ř. přitom nebyl dle obsahu spisu shledán. Z těchto důvodů odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně v odvoláním napadené části jako věcně správný podle § 219 o. s. ř. potvrdil. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř. a jejich plná náhrada byla přiznána v odvolacím řízení zcela úspěšné žalované. Náklady vynaložené žalovanou v odvolacím řízení sestávají z odměny za zastoupení účastníka advokátem podle § 7, § 8 odst. 1, § 11 odst. 1 písm. d), písm. g) vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen AT), ve výši 3 x 12 300 Kč (sepis vyjádření k odvolání, sepis vyjádření ve věci ze dne 8. 3. 2024, účast u odvolacího jednání; tarifní hodnota ve výši 1 000 000 Kč, vycházející z kupní ceny předmětné nemovitosti, nebyla mezi stranami sporná), paušální náhrady hotových výdajů ve výši 3 x 300 Kč podle § 13 odst. 4 AT, cestovného ze sídla právní zástupkyně žalované k ústnímu jednání a zpět ve výši 1 502 Kč (při použití osobního vozidla s průměrnou spotřebou paliva 5,5l/100 km, při ceně paliva a sazbě náhrady dle vyhl. č. 398/2023 Sb., o změně sazby základní náhrady za používání silničních motorových vozidel a stravného a o stanovení průměrné ceny pohonných hmot pro účely poskytování cestovních náhrad pro rok 2024) a odměny za promeškaný čas ve výši 600 Kč podle § 14 odst. 1 písm. a), odst. 3 AT. Celkem náklady účelně vynaložené žalovanou v odvolacím řízení činí 39 902 Kč, a proto v této výši jí byly přiznány tak, jak je uvedeno ve výroku II tohoto rozhodnutí. Lhůta k plnění byla určena jako obecná třídenní podle § 160 odst. 1 o. s. ř. a místem plnění byla určena zástupkyně žalované v souladu s ust. § 149 odst. 1 o. s. ř. Žalované nebyly přiznány náklady na převzetí a přípravu právního zastoupení požadované žalovanou v rámci odvolacího řízení, neboť k převzetí právního zastoupení došlo již v řízení před soudem prvního stupně a tento úkon bude soudem prvního stupně zohledněn při výpočtu nákladů řízení v samostatném usnesení dle výroku III napadeného rozsudku. V odvolacím řízení se nejedná o nové právní zastoupení ani o nové převzetí věci, a tedy o samostatný úkon ve smyslu § 11 odst. 1 písm. a) AT. Proti tomuto rozsudku je dovolání přípustné, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Dovolání je možné podat k Nejvyššímu soudu do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni.