56 CO 244/2021

Plný text

Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Lubomíra Fialy a soudkyň JUDr. Ivany Šímové a JUDr. Věry Jakubové ve věci žalobkyně: ; innogy právnická osoba , IČO sídlem adresa zastoupená advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa proti; žalované: ; jméno příjmení , narozená dne datum bytem adresa o zaplacení 10 768,56 Kč s příslušenstvím o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Chebu č. j. 11 C 137/2021-42 ze dne 13. 8. 2021

I. Rozsudek soudu prvého stupně se ve výroku II mění tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 9 200 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na účet zástupce náhradu nákladů řízení za řízení před soudy obou stupňů v částce 14 293 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalované zaplatit žalobkyni částku 1 568,56 Kč spolu s úrokem z prodlení z částky 1 468,56 Kč ve výši 10 % ročně od 28. 4. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I), v rozsahu povinnosti žalované zaplatit žalobkyni částku 9 200 Kč žalobu zamítl (výrok II), žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok III). V odůvodnění soud prvního stupně uvedl, že žalobu shledal důvodnou v rozsahu uplatněných nároků na zaplacení ceny dodaných energií (včetně souvisejících regulovaných služeb) a smluvní pokuty za prodlení s úhradou platebních povinností. Soud prvního stupně neshledal žalobu důvodnou, pokud jde o nárok na zaplacení smluvní pokuty z důvodu opakovaného neplnění platebních povinností se závěrem, že žádnou takovou smluvní pokutu žalobkyně vůči žalované nikdy nevyúčtovala. Uvedl dále, že vyúčtování smluvní pokuty [variabilní symbol], kterého se žaloba dovolává, uplatňuje dle soudu smluvní pokutu za předčasné ukončení smlouvy, což není stejný skutek jako opakované neplnění platebních povinností. Soud prvního stupně uzavřel, že mu není známo, že by se otázkou těchto konkrétních smluvních pokut ve spotřebitelských smlouvách ve své judikatuře zabýval Nejvyšší soud ČR, z judikatury Krajského soudu v Plzni nelze dle soudu prvního stupně vycházet. Pokud žalobkyně argumentuje že žalované v rámci sjednané produktové řady prodávala elektřinu za výhodnějších podmínek, oproti běžnému ceníku, dle soudu prvního stupně se toto tvrzení nezakládá na pravdě. Soud prvního stupně uváděl, že sankci za prodlení představuje především úrok z prodlení, nikoliv smluvní pokuta. Není zřejmé, že by byla žalobkyně vystavena pro případ porušení jakékoliv své povinnosti obdobné smluvní pokutě. Povinnost k úhradě smluvní pokuty ve výši 400 Kč fakticky dubluje další smluvní pokutu ve výši 100 Kč za každý jednotlivý případ prodlení nad 10 dní. Žalobkyně nedostála požadavku transparentnosti ujednání, neboť ustanovení o smluvní pokutě je nepřehledným způsobem inkorporováno do rubriky„ ostatní ujednání“, která je textově nejrozsáhlejší a současně názvem zavádějící. Srovnání vyjednávací pozice obou stran je propastné. Soud prvního stupně dále uzavřel, že ujednání o smluvní pokutě zakládá dle názoru soudu v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch žalované jako spotřebitelky (§ 1813 občanského zákoníku) a soud k němu tudíž nepřihlížel (§ 1815 občanského zákoníku). Rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 23 Cdo 1192/2019 se spotřebitelské smlouvy netýká, argumentace v něm uvedená nemá s projednávanou věcí nic společného.

2. Žalobkyně ve včasném odvolání, které směřovalo do výroku II a III rozsudku soudu prvního stupně, namítala, že rozsudek soudu prvního stupně je nepřezkoumatelný, neboť nelze zjistit, jaké úvahy vedly soud k posouzení smluvního ujednání jako rozporného s ust. § 1813 o. z. Soud pominul smysl a účel smluvní pokuty, nedovodil skutečnou hodnotu, kterou smluvní pokuta zajišťovala. Soud nesprávně posoudil smluvní pokutu jako pokutu za prodlení, účelem a smyslem smluvní pokuty je však motivovat žalovanou, aby ve smluvním vztahu setrvala po sjednanou dobu a nezapříčinila její ukončení před sjednanou dobou trvání. Sama vázanost vzniku smluvní pokuty na opakované neplnění smluvených platebních povinností nebyla zvolena svévolně, ale odpovídá zákonné definici neoprávněného odběru elektřiny dle ust. § 51 odst. 1 písm. b) zákona č. 458/2000 Sb., energetický zákon. Způsob stanovení výše smluvní pokuty je vázán na počet„ nerealizovaných“ měsíců, čímž se přibližuje pravděpodobné škodě způsobené v důsledku porušení smluvních povinností. Povinnosti žalobce jako obchodníka s elektřinou nejsou dány toliko uzavřenou smlouvou, ale řadou zákonných i podzákonných předpisů, sankce směřují až k riziku odejmutí licence obchodníka. Odvolatelka nesouhlasí se závěrem soudu, že nedostála požadavku transparentnosti. Poukazovala v tomto směru na argumentaci Krajského soudu v Ústí nad Labem sp. zn. 84 Co 388/2017. Každý, kdo by se chtěl s obsahem smlouvy seznámit, si mohl text přečíst i na webových stránkách žalobkyně. Žalobkyně poukazovala na to, že výše škody je do značné míry závislá na zbývající délce smlouvy. Aby mohl žalobce poskytnout neměnnou cenu dodávky elektřiny na celé smluvní období, musí se zajistit proti pohybu cen energií a směnného kurzu nákupem množství energie odpovídající tzv. důvodně očekávané spotřebě zákazníka předem na celé období trvání smlouvy dvou nebo tří let. Pokud jsou velkoobchodní tržní ceny komodit nižší, v okamžiku předčasného ukončení smluvního vztahu v porovnání s úrovní cen v čase akceptace nabídky, vznikne žalobci škoda, protože nakoupený objem energie bude prodán na trhu se ztrátou, a to bez ohledu na to, zda bude skutečně prodán nebo bude v nákupním modelu realokován na jiné – nové zákazníky. Toto riziko je smluvně ošetřeno smluvní pokutou. Otázku výše škody způsobené porušením smluvních povinností a její vázanost na smluvní pokutu vyložil Nejvyšší soud ČR i v rozsudku sp. zn. 21 Cdo 4908/2014. Je třeba, aby smluvní pokuta zahrnovala všechny škody, které lze očekávat, musí mít dostatečnou, nikoliv však přemrštěnou pobídkovou výši. Mezi další škody je třeba zařadit marně vynaložené zprostředkovatelské náklady na obstarání zákazníka a uzavření smlouvy, další částí škody je škoda nepřímá v podobě ušlého očekávaného zisku, zvýšené náklady na vývoj a správu IT systému žalobce, náklady personální a administrativní. Žalobkyně navrhovala zrušení rozsudku v napadené části a vrácení soudu prvního stupně k dalšímu řízení, případně změnu rozsudku soudu prvního stupně v tom směru, aby žalobě bylo v plném rozsahu vyhověno.

3. Žalovaná se k odvolání žalobkyně nevyjádřila.

4. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně v odvoláním napadené části, tj. ve výrocích II a III, dle § 212 a § 212a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, přihlédl k odvolání žalobkyně, doplnil důkazní řízení a dospěl poté k závěru, že odvolání žalobkyně je důvodné.

5. V posuzované věci žalobkyně dle žalobních tvrzení, předložených v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, dodávala žalované na základě Smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny ze dne 22. 7. 2019 a platných obchodních podmínek, jež jsou nedílnou součástí smlouvy, do odběrného místa na adrese [adresa], elektřinu. O nároku na zaplacení ceny dodaných energií a smluvní pokuty za prodlení s úhradou platebních povinností již bylo pravomocně rozhodnuto ve výroku I rozsudku soudu prvního stupně. Žalobkyně dále předložila tvrzení, že ve smlouvě v odstavci„ ostatní ujednání“ ujednali účastníci pro případ, kdy zákazník opakovaně poruší kteroukoliv platební povinnost vyplývající ze smlouvy, smluvní pokutu zahrnující též případnou náhradu škody vzniklé neodebráním pro zákazníka nasmlouvané elektřiny ve výši 400 Kč pro kategorii Domácnost a to za každý kalendářní měsíc, i jeho část, následující po dni ukončení dodávky do konce doby trvání smlouvy. Smlouva byla uzavřena na dobu určitou 30 měsíců od 7. 8. 2019 s možností automatické prolongace smlouvy. Žalovaná neplnila platební povinnosti, když neuhradila zálohu za měsíc leden 2020 a únor 2020. Žalobkyně dne 25. 3. 2020 ukončila dodávku elektřiny z důvodu opakovaného porušení platebních povinností. Žalobkyně následně přípisem ze dne 6. 4. 2020 odstoupila od smlouvy pro opakované neplnění platebních povinností žalovanou. Vyúčtovala žalované v souladu s uzavřenou smlouvou smluvní pokutu ve výši 9 200 Kč a to vyúčtováním smluvní pokuty vystaveným dne 25. 3. 2020, splatným dne 6. 4. 2020 Smluvní pokuta je požadována za každý měsíc od března 2020 do února 2022, tedy za 23 měsíců po 400 Kč.

6. Odvolací soud se neztotožňuje se závěry soudu prvního stupně, pro které byla žaloba ohledně částky 9 200 Kč zamítnuta.

7. Odvolací soud doplnil dokazování a porovnal ceny produktu Optimal, který měla žalovaná sjednán na dobu určitou 30 měsíců a produktu Standard, který by měla žalovaná v případě, že by nehodlala být vázána dobou určitou a zamýšlela uzavřít Smlouvu o sdružených službách dodávky elektřiny na dobu neurčitou s výpovědní lhůtou 3 měsíce. Produkt Optimal garantuje zákazníkovi 3 různé cenové úrovně, které jsou platné pro 3 po sobě jdoucí období dodávky, každé v délce 10 měsíců. V jednotlivých obdobích cena postupně klesá. Ceník je součástí smluvní dokumentace. Ceník je po stanovené období 3 x 10 měsíců neměnný. Za každé dokončené období produktu Optimal jsou dále zákazníkovi přiznávány bonusy ve výši 300 Kč za každé ukončené období dodávky, tedy 3 x 300 Kč. Produkt Standard je stanoven tak, že zákazník je oprávněn smlouvu kdykoliv vypovědět s výpovědní lhůtou v délce 3 měsíců. Žalobkyně může změnit cenu produktu Standard s tím, že zákazník je oprávněn v takovém případě od smlouvy odstoupit. Současně zákazník předem nezná výši ceny ani není známo, kdy bude cena změněna, tato skutečnost závisí na situaci na trhu s elektřinou. Žalovaná uzavřela smlouvu s produktem Optimal dne 22. 7. 2019, termín zahájení dodávky nastal dne 5. 8. 2019. Jednotlivá období produktu Optimal po 10 měsících pro předmětnou smlouvu jsou1) období do 5. 6. 2020, 2) období do 5. 4. 2021, 3) období do 5. 2. 2022. Žalovaná nedodržela smlouvu ani po dobu trvání prvého období a v důsledku toho není k dispozici výše odběru, nelze provést v systému žalobkyně simulaci odběrů žalované pro období trvání smlouvy 30 měsíců. Aby bylo možné porovnat produkty Optimal a Standard, je namístě porovnat ceny za jednu MWh v období 1, 2, a 3 produktu Optimal a ceníků produktu Standard v posuzované době. Období produktů Optimal a Standard nejsou stejná a nepřekrývají se, lze však porovnáním dovodit, že v prvém období trvání smlouvy a první polovině druhého období trvání smlouvy, byla cena produktu Optimal mírně vyšší, a to v řádech jednotek desítek korun českých. V tomto období trvání smlouvy, tedy v jeho první polovině, je nutno přihlédnout k bonusům, které by pro toto období činily 300 Kč (prvé období) a 150 Kč (jedna polovina druhého období), celkem 450 Kč. Bonusy jsou započítávány přímo do vyúčtování dodávek. V druhé polovině druhého období trvání smlouvy ceny v ceníku Standard zaznamenaly nárůst oproti produktu Optimal o částky převyšující 100 Kč na jednu MWh. V třetím období trvání smlouvy ceny v ceníku Standard zaznamenaly nárůst oproti produktu Optimal o částky cca 200 Kč na jednu MWh. Poslední měsíc v třetím období trvání smlouvy ceny v ceníku Standard zaznamenaly nárůst ceny oproti produktu Optimal o částku více než 800 Kč. Stálý měsíční plat byl ve druhé polovině druhého a třetího období trvání smlouvy produktu Optimal nižší, a to až o 10 Kč. V produktu Optimal je třeba dále zohlednit výše uvedené bonusy. Cena produktu Optimal je nastavena motivačně tak, že s přibývající dobou trvání smlouvy cena za komoditu klesá, kdy řádné plnění smlouvy je odměňováno snižující se cenou za komoditu. Produkt Optimal zajišťuje zákazníkům stabilní cenu komodity, zajištěnou proti prudkým výkyvům na trhu tak jak tomu bylo na konci roku 2021. Tato zjištění byla učiněna z ceníku Optimal platného od 1. 5. 2019, ceníku Standard účinného ode dne 18. 2. 2019, ceníku Standard účinného ode dne 1. 11. 2021, ceníku Standard účinného ode dne 1. 1. 2022.

8. Z výše uvedeného lze vzít za prokázané, že v případě, že žalovaná zvolila produkt na dobu určitou 30 měsíců, jsou s nedodržením doby trvání smlouvy spojeny důsledky spočívající ve vystavení smluvní pokuty ve výši 400 Kč za každý měsíc nedodržení doby trvání smlouvy, tento důsledek je však vyvážen nižší cenou produktu Optimal oproti produktu Standard. Porovnáním ceníků bylo prokázáno, že produkt Optimal byl pro žalovanou výhodnější než produkt Standard. Závěry soudu prvního stupně této problematiky se týkající jsou tudíž závěry nesprávnými.

9. Ujednání, z něhož žalobkyně vyvozuje uplatněný nárok na zaplacení smluvní pokuty, posuzoval odvolací soud z pohledu ust. § 2048 a násl. občanského zákoníku, která upravují smluvní pokutu, v kontextu s ust. § 1813 téhož předpisu, které se týká závazků ze smluv uzavíraných se spotřebitelem, kdy se má za to, že zakázána jsou ujednání, která zakládají v rozporu požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. Podle § 1815 občanského zákoníku se k nepřiměřenému ujednání nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá. Povinnost žalované zaplatit smluvní pokutu za porušení povinnosti odebírat nasmlouvané množství elektřiny do konce doby trvání smlouvy, když v projednávané věci tato smluvní pokuta činí 400 Kč měsíčně, vychází ze Smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny, kterou účastníci uzavřeli. Smluvní pokuta, jejíhož zaplacení se žalobkyně domáhá, byla žalované řádně vyúčtována a dle žalobních tvrzení nebyla uhrazena. Zmíněný nárok žalobkyně vyplývá ze Smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny, kdy se jedná o dvě strany textu smlouvy a kdy žalovaná podpisem smlouvy současně prohlásila, že se seznámila se smluvním textem na obou stranách smlouvy. Odvolací soud neshledává nerovnováhu práv a povinností v neprospěch žalované jako spotřebitele, a to i se zřetelem k výši sankce, kterou nelze považovat za nepřiměřenou. Ujednání stran o smluvní pokutě je srozumitelné a určité dle ustálené soudní praxe, jíž byla řešena otázka platnosti sjednání smluvní pokuty při výkladu nové právní úpravy soukromého práva podle § 2048 a násl. občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. Protože i v posuzované věci byla smlouva uzavírána podle občanského zákoníku č. 89/2012 Sb., řídil se odvolací soud již ustálenými právními názory, kdy Nejvyšší soud ČR dovodil, že ujednání stran, které vznik práva na smluvní pokutu váže kromě porušení právní povinnosti na další právní skutečnost, kterou je v tomto případě odstoupení od smlouvy věřitelem pro porušení povinnosti dlužníkem, není zakázáno a je tedy přípustné. Z výše uvedených důvodů odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně ve výroku II postupem dle § 220 o. s. ř. změnil tak, že žalobě vyhověl i pokud jde o částku 9 200 Kč Smlouva byla sjednána platně, když na její první straně je vymezen předmět smlouvy, je vysvětlen pojem„ sdružené služby dodávky elektřiny“, dále smlouva obsahuje ujednání o trvání smlouvy, cenové podmínky, tzv. Ostatní ujednání obsahuje ujednání o smluvní pokutě a prohlášení zákazníka. Smlouva byla mezi účastníky stvrzena vlastnoručními podpisy. Smlouva tudíž splňuje veškeré náležitosti kladené na ni zákonnou úpravou, když obsahuje všechny podstatné pojmové znaky. Ujednání o smluvní pokutě není ve spotřebitelské smlouvě bez dalšího ujednáním výslovně zakázaným podle § 1814 občanského zákoníku, a aby se k takovému ujednání ve smyslu ust. § 1815 občanského zákoníku nepřihlíželo, muselo by zakládat v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. V posuzovaném případě však nejde o ujednání, které by zakládalo uvedenou významnou nerovnováhu práv a povinností stran, neboť závazek spotřebitele odebírat elektřinu po sjednanou dobu a platit za ni sjednané úhrady, jehož nesplnění bylo smluvní pokutou sankcionováno, je totiž kompenzován sjednáním nižší ceny oproti smlouvám uzavíraným na dobu neurčitou. Spotřebitel má v takovém případě jistotu v souladu se smluvním ujednáním a ust. § 2050 občanského zákoníku, že vzhledem ke sjednané smluvní pokutě již žalobkyně po něm nemůže požadovat náhradu této škody, a to ani kdyby sjednanou smluvní pokutu přesahovala. Smluvní pokuta ve výši 400 Kč za každý měsíc je odvolacím soudem považována za přiměřenou. Odstoupením od smlouvy dochází k zániku povinnosti plnit původní závazek zajištěný smluvní pokutou, nikoli však k zániku povinnosti platit smluvní pokutu. Občanský zákoník ve znění účinném od 1. 1. 2014 více zdůrazňuje smluvní volnost stran, kdy na právní jednání je třeba spíše nahlížet jako na platná, než na neplatná, jak vyplývá z ust. § 574 o. z., a ze závěrů rozsudků Nejvyššího soudu Smluvní pokutou je sankcionováno porušení smluvní povinnosti zákazníka, nikoliv výkon práva obchodníka (žalobkyně) požadovat smluvní pokutu. Ujednání o podmíněné smluvní pokutě nevybočuje z limitů § 2018 občanského zákoníku, a to jak pojmově, tak ani svým účelem. Odvolací soud nesdílí názor soudu prvního stupně, že závěry rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 23 Cdo 1192/2019 jsou použitelné toliko v rámci běžného vztahu dvou či více podnikajících osob, neboť takový limit z rozhodnutí nevyplývá, byť posuzovaná věc se týkala dluhu za odebranou elektřinu pro potřeby podnikání. Jakékoliv zobecnění výše popsaného stanoviska Nejvyššího soudu pouze pro vztahy mezi podnikateli se nepodává.

10. Smluvní pokuta se stala splatnou na podkladě provedeného vyúčtování, proto byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni z uvedeného titulu celkem částku 9 200 Kč, a to v obvyklé 3 denní lhůtě počínaje právní mocí tohoto rozsudku dle § 160 odst. 1 věta první o. s. ř. (výrok I).

11. Výrok II o náhradě nákladů řízení za řízení před soudy obou stupňů je odůvodněn ust. § 224 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobkyně měla ve věci plný úspěch, proto má právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů. V případě nákladů řízení před soudem prvního stupně, a to při honorování úkonů - převzetí věci a podání návrhu, vycházel odvolací soud z ust. § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., neboť byly splněny podmínky pro aplikaci tohoto ustanovení. Jde tedy o formulářový typ žaloby užívané žalobkyní opakovaně v obdobných věcech, jak lze ověřit v evidenčních pomůckách soudu. Řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru a uplatňovaným opakovaně žalobkyní v obdobných věcech, přičemž tarifní hodnota nepřevýšila 50 000 Kč. Za řízení před soudem prvního stupně tak žalobkyni vzniklo právo na náhradu nákladů za 2 úkony právní pomoci po 300 Kč, dále nárok na 2 režijní paušály po 100 Kč, na 21% DPH v částce 168 Kč a soudní poplatek 800 Kč, dále jí vznikl nárok na náhradu nákladů za 2 úkony právní pomoci po 1 540 Kč (§ 7 bod 5 vyhlášky) – účast u jednání dne 15. 6. a 9. 8. 2021, za 2 RP po 300 Kč (§ 13 odst. 4 vyhlášky), 21% DPH v částce 756 Kč, celkem 6 204 Kč Náklady odvolacího řízení sestávají z odměny za právní zastoupení, za 2 úkony právní pomoci – sepis odvolání, účast u jednání odvolacího soudu dle § 7 bod 4 vyhlášky č. 177/96 Sb. po 1 500 Kč, ze dvou režijních náhrad po 300 Kč (§ 13 odst. 4 téže vyhlášky), z náhrady cestovného v částce 1 671,14 Kč dle řádně předložené specifikace, z náhrady za ztrátu času – 6 půlhodin po 100 Kč (§ 14 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb.) z 21 % DPH v částce 1 218 Kč, ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč, celkem 8 089 Kč Náklady řízení před soudy obou stupňů představují částku 14 293 Kč. Žalovaná je povinna zaplatit náklady řízení na účet zástupce žalobkyně (§ 149 odst. 1 o. s. ř.) v zákonné 3 denní lhůtě běžící od právní moci rozhodnutí (§ 160 odst. 1 o. s. ř.).