56 CO 264/2021

Plný text

Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Lubomíra Fialy a soudkyň JUDr. Věry Jakubové a JUDr. Ivany Šímové ve věci žalobkyně: ; právnická osoba , IČO sídlem adresa zastoupená advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa proti; žalovanému: ; anonymizováno jméno příjmení , narozený dne datum bytem adresa zastoupený advokátem JUDr. jméno příjmení sídlem adresa o uložení povinnosti zdržet se odstraňování oplocení a uvedení oplocení do původního stavu o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu Plzeň-město ze dne 11. 8. 2021, č. j. 39 C 271/2020-112

I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 6 534 Kč, do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí, k rukám zástupce žalovaného [příjmení] [jméno] [příjmení], advokáta advokátní kanceláře se sídlem v [obec], [ulice a číslo].

1. Rozsudkem ze dne 11. 8. 2021, č. j. 39 C 271/2020-112 zamítl Okresní soud Plzeň-město žalobu, jíž se žalobkyně domáhala uložení povinnosti žalovanému uvést oplocení na hranici pozemků parcelní [číslo] parcelní [číslo] vše v k. ú. a obci [obec], do původního stavu a uložení povinnosti žalovanému nadále se zdržet jednání spočívajícího v odstraňování oplocení na hranici pozemků parcelní [číslo] parcelní [číslo] vše v k. ú. a obci [obec] (výrok I,) a žalobkyni uložil povinnost zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení za řízení před soudem prvního stupně 10 890 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám zástupce žalovaného.

2. Proti rozsudku soudu prvního stupně podala žalobkyně odvolání. Podle jejího názoru dospěl soud prvního stupně k nesprávnému právnímu závěru o tom, že se Ing. [jméno] [příjmení] stala vlastníkem oplocení, jehož se spor mezi účastníky týká. Pokud by plot nebyl posuzován jako stavba na cizím pozemku, ale jako součást věci, tedy pozemku, na kterém je zbudován, což je jeden z možných právních výkladů, pak by rodině [příjmení] k plotu žádné právo nevzniklo a uvažovat by bylo možno pouze o tom, že by jim vzniklo právo proti tehdejšímu vlastníku pozemku, na němž plot zbudovali a tím případně tento pozemek zhodnotili. Žalobkyně nemůže vyvrátit dojem svědka [příjmení] [jméno] [příjmení] o tom, že předmětný plot rekonstruovali jeho rodiče a tedy jim patřil, avšak pouhý dojem prodávající o tom, že má vlastnické právo k určité věci, není dostatečným argumentem pro to, aby k převodu vlastnického práva k takové věci skutečně došlo. Nemohlo dojít ani k vydržení vlastnického práva Ing. [jméno] [příjmení] k plotu, a to s ohledem na tvrzení svědka [příjmení] [jméno] [příjmení] o tom, že plot byl zbudován v roce 1996 a v době prodeje pozemku Ing. [jméno] [příjmení], tedy v roce 2005, ještě neuplynula desetiletá vydržecí lhůta. Žalobkyně tedy má za to, že v době, kdy Ing. [jméno] [příjmení] kupovala své nemovitosti v dané lokalitě, nebyl Ing. [jméno] [příjmení] vlastníkem pozemku dnes označeného jako parcela [číslo] nebyl vlastníkem plotu na hranici tohoto pozemku stojícího, neuplynula ani doba nutná k vydržení takového vlastnického práva a nemohl podle tehdejší právní úpravy jako nevlastník převést toto vlastnické právo na jinou osobu, byť by byl v dobré víře. Žalobkyně má za to, že i v situaci, kdy by nebylo prokázáno její vlastnictví k předmětnému plotu, je podaná žaloba projednatelná s ohledem na to, že žalobkyně je nepochybně uživatelkou předmětného plotu a má zájem na jeho zachování. V závěru odvolání žalobkyně navrhuje, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobě v plném rozsahu vyhoví a žalovanému uloží povinnost nahradit žalobkyni náklady řízení za řízení před soudy obou stupňů.

3. Žalovaný se k odvolání žalobce písemně vyjádřil. Poukazuje na to, že žalobkyně ve svém odvolání nenamítá žádné nové skutečnosti nad rámec již projednaného v rámci řízení u soudu prvního stupně. Její námitky se v podstatě koncentrují na to, že předmětné oplocení bylo vystavěno na jejím pozemku a nemůže být tedy ve vlastnictví žalovaného, respektive jeho matky. K tomu žalovaný uvádí, že předmětné oplocení bylo vybudováno mezi roky 1996 a 1998, kdy tato skutečnost je prokazována svědeckou výpovědí Ing. [příjmení], který jednoznačně potvrdil, že oplocení stavěl on s vlastníky pozemků, které nyní patří mimo jiné žalovanému. Pokud žalobkyně tvrdila, že předmětný plot byl vybudován jejím právním předchůdcem, kterým byla [právnická osoba] [anonymizováno], toto své tvrzení žádným způsobem nedoložila, když opak je prokazován řadou nepřímým důkazů, jako je umístění oplocení, způsob uchycení oplocení, porost okolo oplocení, i přímým důkazem v podobě tvrzení právního předchůdce žalovaného, který plot budoval. Žalovaný si je vědom toho, že po více než dvaceti letech od vybudování předmětného oplocení bylo zjištěno, že toto je podle katastru nemovitostí fakticky umístěno na pozemku žalobkyně, avšak k tomuto podle názoru žalovaného došlo s největší pravděpodobností až zpřesněním katastrální mapy. Sousední pozemky byly nesporně užívány v souladu s vybudovaným oplocením a není tak možné souhlasit s tvrzením žalobkyně, že oplocení bylo vybudováno na jejím pozemku. Pokud by tomu tak mělo být, žalobkyně měla být bdělá a svých práv se domáhat již o mnoho let dříve. Žalovaný navrhoval, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně potvrdil.

4. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně podle § 212 a § 212a občanského soudního řádu, posoudil důvody odvolání a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně není důvodné.

5. Napadeným rozsudkem rozhodl soud prvního stupně o žalobě žalobkyně podané u soudu prvního stupně dne 12. 11. 2020, jíž se žalobkyně domáhala uložení povinnosti žalovanému uvést oplocení na hranici pozemků parc. [číslo] parc. [číslo] v k. ú. a obci [obec] do původního stavu, a dále uložení povinnosti žalovanému zdržet se jednání spočívajícího v odstraňování oplocení na hranici těchto pozemků. V žalobě žalobkyně uvedla, že v minulosti byl jejím právním předchůdcem, kterým byla [právnická osoba] [anonymizováno], zbudován plot mezi pozemkem parc. [číslo] (ve vlastnictví žalobkyně) a pozemkem parc. [číslo] nyní ve vlastnictví matky žalovaného [příjmení] [jméno] [příjmení]. Jde o plot sestávající ze železných sloupků a drátěného pletiva. Dne 20. 10. 2020 žalobkyně obhlídkou zjistila, že žalovaný demontoval část plotu a započal se stavbou vjezdové branky. Žalobkyně dosáhla vydání předběžného opatření, jímž bylo žalovanému uloženo zdržet se jednání spočívajícího v odstraňování oplocení, a žalobkyni byla uložena povinnost podat u soudu řádnou žalobu. Žalobkyně dovozuje své vlastnické právo k oplocení z toho, že bylo vystavěno jejím právním předchůdcem a žalobkyně k němu nabyla vlastnické právo spolu s dalšími nemovitými věcmi kupní smlouvou. Za významnou skutečnost žalobkyně považuje to, že oplocení bylo vybudováno zcela na pozemku parcelní [číslo] v k. ú. a obci [obec], který je v jejím vlastnictví.

6. Žalovaný se k žalobě písemně vyjádřil. Zpochybnil tvrzení žalobkyně o jejím vlastnickém právu k oplocení s poukazem na to, že žalobkyně toto tvrzení ničím nedokládá. Způsob provedení plotu a jeho umístění, kdy se jedná o tzv. pravý plot, a dále kupní smlouva z 20. 6. 2005, na jejímž základě nabyli jeho rodiče dům [adresa] a další nemovitosti v [obec], včetně všech součástí a příslušenství, prokazují, že sporné oplocení není vlastnictvím žalobkyně. Žalovaný proto navrhoval zamítnutí žaloby.

7. Soud prvního stupně provedl důkaz listinami, které účastníci předložili, vyslechl jako svědka [příjmení] [jméno] [příjmení], provedl důkaz místním ohledáním, dále částí připojeného spisu Okresního soudu Plzeň-město sp. zn. 31 C 47/2018 a ve věci rozhodl napadeným rozsudkem. Vycházel z toho, že žaloba žalobce je koncipována jako žaloba směřující k ochraně vlastnického práva, kdy žalobce tvrdí, že je vlastníkem předmětného plotu, jenž je tvořen železnými sloupky a drátěným pletivem, a že tento plot vybudoval jeho právní předchůdce, konkrétně [právnická osoba], kdy pravděpodobným rokem výstavby je rok 1994. Žalobkyně dále tvrdila, že pozemek, na kterém plot stojí, získala kupní smlouvou v roce 2012. K prokázání svého vlastnického práva však žalobkyně nepředložila žádný důkaz, pouze tvrdila, že plot je funkčním celkem s jejími pozemky. Soud prvního stupně souhlasil se stanoviskem žalovaného o tom, že žalobkyně své vlastnické právo k plotu nijak neprokázala. Podle názoru soudu prvního stupně k prokázání vlastnického práva žalobkyně k předmětnému oplocení nepostačuje fakt, že oplocení ve skutečnosti nebylo postaveno na hranici pozemků, ale na pozemku ve vlastnictví žalobkyně, jak bylo zjištěno v řízení vedeném u Okresního soudu Plzeň-město pod spisovou značkou 31 C 47/2018. V tomto řízení matka žalovaného argumentovala, že pozemek až k předmětnému plotu užívala vždy v dobré víře, že jej vlastní. Řízení bylo ukončeno jeho zastavením, když účastníci své nároky vypořádali mimosoudně – žalobkyně vydržení části pozemků akceptovala. Soud prvního stupně tedy dospěl k závěru, že předmětný plot získali do vlastnictví manželé [příjmení] na základě kupní smlouvy uzavřené s [anonymizováno] [jméno] [příjmení] 20. 6. 2005, kdy pozemky se stavbou kupovali jako funkční celek oplocený, oddělený od ostatních nemovitostí, včetně sousedního [anonymizována dvě slova]. Dále soud prvního stupně konstatoval, že Ing. [jméno] [příjmení] se chovala jako dobrověrný vlastník přilehlého pozemku i plotu na něm, plot užívala, udržovala jako své vlastnictví a prostřednictvím tohoto plotu docházelo k úpravám zahrady, a to již v době, kdy nemovitosti byly ve vlastnictví manželů [příjmení]. Soud prvního stupně žalobu zamítl, když dospěl k závěru, že žalobkyně není oprávněna domáhat se ochrany vlastnického práva ve vztahu k věci, která jejím vlastnictvím není a není žádným způsobem zasahována do jejího vlastnického práva k pozemku č. parc. [číslo] v k. ú. a obci [obec]. Vést dokazování směrem k prokázání souhlasu Ing. [příjmení] s manipulací s oplocením soud prvního stupně odmítl s tím, že Ing. [příjmení] jednání žalovaného nijak nezpochybňuje a nenapadá. Výrok o náhradě nákladů řízení opřel soud prvního stupně o ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. a úspěch žalovaného v řízení. Výši nákladů řízení spočívající v nákladech právního zastoupení žalovaného soud prvního stupně stanovil podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokát tarif.

8. Na základě důkazů provedených v řízení před soudem prvního stupně lze uzavřít, že oplocení jehož se týká spor mezi účastníky, odděluje pozemek [parcelní číslo] v k. ú. a obci [obec] ve vlastnictví žalobce a pozemky č. parc. [číslo] a [číslo] ve vlastnictví Ing. [jméno] [příjmení], kdy žalovaný je vlastníkem pozemků č. parc. [číslo] a [číslo] v k. ú. a obci [obec]. S vlastnickým právem k posledně uvedeným pozemkům je spojeno věcné právo chůze a jízdy zatěžující pozemek parc. [číslo] dále věcné právo cesty zatěžující pozemek parc. [číslo] (zjištěno z výpisu z katastru nemovitostí [list vlastnictví], k. ú. a [územní celek]). Dále účastníci v průběhu odvolacího řízení učinili nesporným, že sloupky na kterých je uchyceno pletivo tvořící předmětný plot, jsou zabetonovány a takto spojeny se zemí.

9. Ochranu vlastnického práva upravuje občanský zákoník č. 89/2012 Sb. v ustanovení § 1042 tak, že vlastník se může domáhat ochrany proti každému, kdo neprávem do jeho vlastnického práva zasahuje, nebo je ruší jinak než tím, že mu věc zadržuje.

10. Žaloba podle § 1042 občanského zákoníku je tzv. žalobou zápůrčí, k níž je aktivně legitimován vlastník, který musí své vlastnické právo prokázat, pasivně legitimován je ten, kdo jakýmkoliv způsobem ruší výkon vlastnického práva, přičemž se jedná o zasahování neoprávněné a nikoli jen ojedinělé. Cílem žaloby je odstranění závadného stavu a není vyloučeno domáhat se ochrany podle § 1042 občanského zákoníku ve spojení se žalobou na náhradu škody či na jiné plnění, např. odstranění závadného stavu.

11. Ochranu proti rušení, včetně uvedení v předešlý stav, poskytuje zákon i držiteli (§ 1003 občanského zákoníku).

12. V projednávané věci žalobce, který se vůči žalovanému domáhá ochrany s tvrzením, že žalovaný neprávem zasahuje do jeho vlastnického práva, své vlastnictví k plotu, jehož se týká předmět sporu, neprokázal a neprokázal ani existenci jiného práva, na jehož základě by se stal oprávněným držitelem plotu. Plot, o který se v řízení jedná, je stavbou spojenou se zemí pevným základem a lze tedy dovodit, že má povahu nemovitosti. Vlastníkem stavby je stavebník, případně jiná osoba, na kterou bylo vlastnictví stavby převedeno, či jiným způsobem vlastnické právo k plotu nabyla. I když se účastníci řízení neshodli, kdo předmětný plot postavil, je nepochybné, že stavba plotu vznikla za účinnosti předchozího občanského zákoníku, tedy zákona č. 40/1964 Sb., a jak bylo zjištěno v řízení vedeném u Okresního soudu Plzeň-město pod sp. zn. 31 C 47/2018, byl postaven na pozemku, který vlastnicky náležel právnímu předchůdci nynější žalobkyně. Pokud stavbu plotu zřídili právní předchůdci žalovaného, resp. jeho matky [příjmení] [jméno] [příjmení], na pozemku ve vlastnictví právního předchůdce žalobkyně, pak se z pohledu občanského zákona č. 40/1964 Sb. mohlo sice jednat o stavbu neoprávněnou, avšak stavba plotu se nestala automaticky součástí pozemku, na kterém byl vystavěn. Pokud by stavbu plotu zrealizoval právní předchůdce žalobkyně, i v takovém případě bylo na žalobkyni, aby své vlastnické právo k plotu prokázala, ať už se jednalo o věc nemovitou, tedy stavbu spojenou se zemí pevným základem, či jen jako součást či příslušenství věci hlavní. Žalobkyně přes poučení soudu prvního stupně ve smyslu ust. § 118a občanského soudního řádu (v průběhu soudního jednání, které s konalo 11. 5. 2021) nepředložila žádný důkaz, kterým by bylo prokázáno vlastnické právo žalobkyně k spornému plotu, nepředložila ani nabývací titul k nemovitostem, který vlastní v sousedství nemovitostí žalovaného a jeho matky, konkrétně zejména k pozemku [číslo] v k. ú. a obci [obec], na kterém byl sporným plot vybudován. Na základě pouhého tvrzení žalobkyně o tom, že plot byl vystavěn na pozemku žalobkyně, resp. v době, kdy tento pozemek vlastnil její právní předchůdce, nelze učinit závěr o tom, že žalobkyně je vlastníkem plotu. Žalobkyně se stala vlastnicí pozemku parcely [číslo] k. ú. a obci [obec] v roce 2012 a již v té době právní teorie i judikatura vyšších soudů prezentovala názor v tom smyslu, že k platnosti smlouvy o převodu nemovitosti je třeba přesná identifikace příslušenství v právním úkonu, zejména bude-li jím nemovitost, která je předmětem evidence v katastru nemovitostí. Jednalo-li se o příslušenství nemovitosti, která evidenci v katastru nepodléhala, byl třeba k převodu takového příslušenství výslovný projev vůle, a to v písemné formě, jednalo-li se o nemovitost (např. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 19. 3. 2014, sp. zn. 22 Cdo 3309/2012). Ani zákon č. 89/2012 Sb. nestanoví, že by příslušenství věci hlavní bez dalšího přecházelo na nabyvatele 13. Z důvodů výše uvedených odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný podle § 219 o. s. ř., včetně správného a náležitě odůvodněného výroku o nákladech řízení, potvrdil.

14. V odvolacím řízení úspěšnému žalovanému přiznal odvolací soud právo na náhradu nákladů odvolacího řízení spočívajících v nákladech právního zastoupení podle vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, za 3 úkony právní služby (vyjádření k odvolání, účast u 2 jednání) po 1 500 Kč (§ 9 odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif), na hotových výdajích režijní paušál 3krát 300 Kč (§ 13 citované vyhlášky) a dále náhradu za daň z přidané hodnoty v sazbě 21 % podle § 137 o. s. ř., celkem náklady řízení v částce 6 534 Kč.