56 CO 42/2022

Plný text

Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Lubomíra Fialy a soudkyň JUDr. Ivany Šímové a JUDr. Věry Jakubové ve věci žalobkyně: ; jméno příjmení , narozená dne datum , bytem adresa , zastoupená advokátem anonymizována tři slova jméno příjmení , sídlem adresa proti; žalovanému: ; jméno příjmení , narozený dne datum , bytem adresa , zastoupený advokátem anonymizováno jméno příjmení , sídlem adresa o určení vlastnického práva k nemovitostem o odvolání žalobkyně i žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Sokolově č. j. 11 C 425/2020 – 84, z 5. 11. 2021

I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému náhradu nákladů odvolacího řízení v částce 10 810 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám zástupce žalovaného [příjmení] [jméno] [příjmení], advokátka se sídlem [adresa].

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně žalobu o určení, že žalobkyně je vlastníkem pozemku p. č. st. 63, jehož součástí je budova [adresa] v k. ú. [ulice], obec Krajková, zapsaného na [list vlastnictví], vedeném u Katastrálního úřadu pro Karlovarský kraj, katastrální pracoviště Sokolov, zamítl (výrok I), rozhodl dále, že žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení ve výši 37 026 Kč k rukám Mgr. Ing. [jméno] [příjmení], do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok II). V odůvodnění soud prvního stupně uvedl, že žalobkyně neprokázala, že jí žalovaný úmyslně či z hrubé nedbalosti ublížil tak, že zjevně porušil dobré mravy a neprokázala tedy důvod k revokaci daru.

2. Žalobkyně ve včasném odvolání namítala, že soud prvního stupně dospěl k závěrům, se kterými nesouhlasí. Soud dovodil, že žalovaný se k žalobkyni choval přiměřeně. Žalovaný se z domu do sousedního domu odstěhoval až po naléhání soudu. Soud prvního stupně pominul dlouhodobost závadného chování žalovaného a jeho přítelkyně vůči žalobkyni. Žalobkyně sama nabídla žalovanému a jeho přítelkyni, aby se k ní přistěhovali na nezbytnou dobu, než si uzpůsobí k bydlení domek [adresa]. Žalovaný s přítelkyní požadovali, aby žalobkyně užívala pouze 1 místnost o rozměrech 4x4 metrů, žalobkyně se proti tomu ohradila. Žalovaný se svojí přítelkyní nadále užívali s žalobkyní společně kuchyni, koupelnu a WC, bez svolení žalobkyně užívali vybavení kuchyně, lednici, pračku a další. Žalobkyně ztratila svůj životní komfort. Žalovaný, místo aby započal rekonstrukci domku [adresa], začal provádět rekonstrukci domku [adresa], který rekonstrukci nevyžadoval. Žalovaný s přítelkyní žalobkyni opakovaně slovně napadají a kritizují, obviňují jí z nekalého chování vůči nim. Neshody pokračují i po jejich přestěhování do domku [adresa]. Nejhorší situace nastala dne 2. 8. 2020, kdy žalobkyně onemocněla, dne 10. 2. 2020 jí zavolala rychlou lékařskou pomoc dcera [jméno] [příjmení]. Po propuštění z nemocnice domů žalobkyni převezla přítelkyně žalovaného. Základní péči, tedy jídlo a nápoje, zajišťovala žalobkyni sousedka [příjmení]. Žalobkyně se potřebné pomoci od žalovaného nedočkala. Byla nucena opakovaně se obracet na Policii ČR. Žalovaný v dopise ze dne 19. 7. 2020 upozorňoval na možnost žádat soud o případné zrušení práva odpovídajícího věcnému břemeni, neboť jednání žalobkyně by dle jeho přesvědčení mohlo být posuzováno jako protiprávní. V tomto žalobkyně spatřuje výhrůžku značné intenzity. Namítala dále, že výpověď svědků [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] je třeba hodnotit jako účelové. Na straně žalobkyně vypovídali svědci [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení]. Poukazovala na jejich výpovědi. Žalobkyně je v dlouhodobé péči psychiatra pro deprese, které mají i základ v soužití se žalovaným. Dlouhodobé neshody se promítly ve zhoršení zdravotního stavu žalobkyně, která dne 13. 11. 2021 prodělala náhlou mozkovou příhodu. Žalobkyně považuje za prokázané, že se žalovaný dlouhodobě k ní chová v rozporu s dobrými mravy, toto chování dosahuje intenzity, že naplňuje zákonem předvídané oprávnění dárce odstoupit od darovací smlouvy. Žalobkyně poukazovala na judikaturu Nejvyššího soudu ČR a Ústavního soudu ČR. Pro případ, kdy by odvolací soud dospěl k závěru, že se nejedná o tak hrubé porušení dobrých mravů vůči žalobkyni, které by založilo její právoplatné odstoupení od darovací smlouvy, namítala, že vznikl prostor pro aplikaci § 150 o. s. ř. a pro nepřiznání náhrady nákladů řízení žalovanému. Navrhovala, aby po doplnění dokazování předloženou lékařskou zprávou z 16. 11. 2021 odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně v tom směru, že žalobě vyhoví a přizná žalobkyni náhradu nákladů řízení.

3. Žalovaný ve včasném odvolání, které směřovalo do výroku o náhradě nákladů řízení, namítal, že soud prvního stupně nepostupoval správně, pokud nepřiznal žalobkyni právo na odměnu advokáta za doložené porady zástupce s klientem. Soud prvního stupně tyto porady považoval za nadbytečné, dle žalovaného je však třeba poukázat na to, že žalovaný soudní spor nevyvolal, považoval ho za účelově vzniklý, žalovaný se musel stejně jako obecně každý účastník se svým právním zástupcem setkávat a radit, musel reagovat na vývoj sporu. Navrhoval změnu výroku II rozsudku soudu prvního stupně v tom směru, aby žalobkyni byla uložena povinnost zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení za řízení před soudem prvního stupně ve výši 72 176,50 Kč, dále požadoval náhradu nákladů odvolacího řízení.

4. Žalovaný se následně vyjádřil k odvolání žalobkyně v tom směru, že ve dnech 8. a 9. 2. 2020 se žalobkyně chovala zcela normálně a nikomu v domě neřekla, že jí není dobře, toto potvrdili i slyšení svědci. Dne 10. 2. 2020 se přitížilo i žalovanému, v domě se setkal se žalobkyní. Tvrzení žalobkyně vůči němu jsou účelová, stejně tak jako oznámení na Policii ČR. Žalovaný se do domku [adresa] s přítelkyní nastěhoval na přání samotné žalobkyně. Neodstěhoval se z něho po naléhání soudu, jak tvrdí žalobkyně, nýbrž sám po svém rozhodnutí, přičemž toto následně oznámil soudu. Nechtěl již dále snášet schválnosti ze strany žalobkyně. Popřel, že by po žalobkyni někdy požadoval, aby užívala jenom 1 místnost. Žalobkyně v žalobě předkládá jiná tvrzení, než přednášela následně, kdy reagovala na SMS zprávy, které byly založeny do spisu. Žalovaný neprováděl rekonstrukci domku [adresa], dělal pouze nezbytné opravy pro lepší bydlení všech. Žalovaný odmítá tvrzení, že by se s přítelkyní dlouhodobě chovali neslušně a hrubě vůči žalobkyni. Svědkyně [příjmení] ve své výpovědi nepotvrdila, že by v době nemoci zajišťovala žalobkyni základní péči. Poukazoval na svědeckou výpověď [jméno] [příjmení] a své přítelkyně [jméno] [příjmení]. Při hodnocení výpovědi sestry žalovaného je třeba vycházet z toho, že sama uvedla, že vycházela jen z tvrzení matky, ničeho osobně přítomna nebyla. Rovněž svědkyně [příjmení], [příjmení] a svědek [příjmení] nepotvrdili ničeho, čeho by sami byli přítomni, vycházeli pouze z informací od žalobkyně. Žalobkyně již delší dobu navštěvuje psychiatra a neléčí se. Žalovaný je zděšený, pokud žalobkyně v odvolání uvádí, že její zdravotní stav má základ v soužití se žalovaným. Poukazoval dále na to, že pro věc je rozhodující stav v době vyhlášení rozsudku soudu prvního stupně. Navrhoval potvrzení rozsudku soudu prvního stupně a přiznání náhrady nákladů odvolacího řízení.

5. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně včetně předcházejícího řízení dle § 212 a 212a zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, přihlédl k odvolání žalobkyně i žalovaného, k vyjádření žalovaného a dospěl poté k závěru, že odvolání nejsou důvodná.

6. V posuzované věci rozhodoval soud prvního stupně o žalobním návrhu z 9. 11. 2020, kterým se žalobkyně domáhala určení, že je vlastníkem pozemku p. č. st. [anonymizováno] a budovy [adresa], jež je součástí pozemku p. č. st. [anonymizováno], vše v obci [obec], v [katastrální uzemí], zapsáno na [list vlastnictví] vedeném u [stát. instituce], [stát. instituce]. Žalobkyně předložila žalobní tvrzení, že výše citované nemovitosti v roce 2012 darovala žalovanému s tím, že darovací smlouvou bylo zřízeno věcné břemeno doživotního užívání pro žalobkyni. V roce 2019 žalovaný požádal žalobkyni, zda se může do domu nastěhovat, a to následně i se svojí přítelkyní [jméno] [příjmení], s tím, že by provedl rekonstrukci sousedního rodinného domu [adresa], který na radu žalobkyně získal do svého vlastnictví. Žalovaný spolu s přítelkyní [jméno] [příjmení] se chovali vůči žalobkyni neslušně, hrubě a morálně nepřijatelně. Užívali bez svolení žalobkyně movité věci ve vlastnictví žalobkyně. Žalovaný v domě [adresa] započal s rekonstrukcí, která hrubě narušila dosavadní komfort žalobkyně. Situace dle žalobkyně vygradovala dne 8. 2. 2020, kdy žalobkyně onemocněla, žalovaný s jeho přítelkyní neposkytli žalobkyni žádnou pomoc. Dne 10. 2. 2020 zavolala rychlou lékařskou pomoc dcera žalobkyně. Po zaléčení byla žalobkyně propuštěna do domácího léčení. V té době osobní péči, tj. jídlo, pití a podávání léků žalobkyni zajišťovala sousedka. Žalobkyně se žádné pomoci od žalovaného a jeho přítelkyně nedočkala. Žalobkyně požadovala, aby žalovaný s přítelkyní dům [adresa] vyklidili, žalovaný v rámci korespondence navrhoval uzavření dohody, přičemž připustil i možnost, že by bylo vhodné požádat soud o případné zrušení práva odpovídajícího věcnému břemeni, neboť jednání žalobkyně by mohlo být posouzeno jako protiprávní. Žalobkyně poukazovala na to, že v důsledku chování žalovaného a jeho přítelkyně trpí psychickými obtížemi, je v péči psychiatrické ambulance, došlo ke zhoršení psychického stavu. Žalobkyně odstoupila od darovací smlouvy, žalovaného vyzvala k dobrovolnému vrácení daru prostřednictvím souhlasného prohlášení. V důsledku odstoupení od smlouvy se žalovaný stal nepoctivým držitelem a došlo k obnovení vlastnického práva žalobkyně.

7. Soud prvního stupně provedl dokazování v rozsahu postačujícím pro zjištění skutkového stavu, ve věci učinil skutkové a právní závěry, se kterými se odvolací soud ztotožňuje, které dále níže uvedeným způsobem doplňuje.

8. Dle ust. § 2072 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále o. z.), ublížil-li obdarovaný dárci úmyslně nebo z hrubé nedbalosti tak, že zjevně porušil dobré mravy, může dárce, neprominul-li to obdarovanému, od darovací smlouvy pro jeho nevděk odstoupit. Byl-li dar již odevzdán, má dárce právo požadovat vydání celého daru, a není-li to možné, zaplacení jeho obvyklé ceny. Dle ust. § 2075 o. z., dárce může dar pro nevděk odvolat do 1 roku ode dne, co obdarovaný dárci ublížil, ale dozví-li se o tom dárce později, do 1 roku ode dne, kdy získal vědomost o důvodu pro odvolání daru. Dědic dárce může dar odvolat nejpozději do 1 roku od smrti dárce.

9. Odstoupení od darovací smlouvy ze dne 30. 8. 2012 učinila žalobkyně dopisem ze dne 15. 10. 2020 (č. l. 14 spisu), kde poukazovala na předchozí komunikaci právních zástupců účastníků, obecným způsobem poukazovala na neshody při společném užívání nemovitosti. Jediným konkrétně vymezeným důvodem pro odstoupení od darovací smlouvy je popis událostí v období 8. – 10. 2. 2020. Žalobkyně v tomto směru uvedla, že dne 8. 2. 2020 onemocněla, žalovaný ani jeho přítelkyně jí žádnou pomoc neposkytli. Žalobkyni musela rychlou lékařskou pomoc zavolat dne 10. 2. 2020 dcera, která žije mimo [anonymizováno]. Žalobkyně byla převezena do nemocnice v [obec], po zaléčení byla propuštěna do domácího léčení. Žalobkyni osobní péči, tj. jídlo, pití a podávání léků zajišťovala přítelkyně – sousedka. Žalobkyně uvedla, že v době, kdy jako matka nejvíc potřebovala pomoc žalovaného, se žádné pomoci nedočkala. Poukazovala na svůj zhoršený psychický stav, kdy je ve stálé péči psychiatrické ambulance.

10. Aby dárce mohl odvolat dar pro nevděk, musí učinit výzvu k vrácení daru adresovanou obdarovanému, v níž je třeba konkretizovat důvody, v nichž dárce chování obdarovaného shledává nevděčným, aby bylo možné posoudit charakter jednání. Výzva k vrácení daru je jednostranným adresovaným právním úkonem.

11. V ust. § 2072 o. z. je definován pojem„ nevděk“ tak, že jde o chování, jímž obdarovaný dárci ublížil úmyslně nebo z hrubé nedbalosti způsobem zjevně porušujícím dobré mravy, a je tedy třeba se zabývat tím, zda se obdarovaný vůči dárci dopustil jednání zjevně porušujícího dobré mravy, včetně toho, zda takovým jednáním úmyslně nebo z hrubé nedbalosti dárci ublížil. Jde-li o zjevnost, pak se tím myslí jeho očividnost navenek, kterou není třeba bez dalšího hlouběji dokazovat. Nejvyšší soud ve svých rozhodnutích, v nichž se obecně vyjadřoval k aplikovatelnosti § 630 zák. č. 40/1964 Sb., o. z., ve znění účinném do 31. 12. 2013, opakovaně vyložil pojem„ rozpor s dobrými mravy“ (např. 33 Cdo 767/2011, 33 Cdo 1989/2014, 33 Cdo 3693/2016), přičemž tento výklad je použitelný i v případě aplikovatelnosti § 2072 o. z. Nejvyšší soud přijal a odůvodnil závěr, že k naplnění skutkové podstaty pro vrácení daru směřuje pouze takové závadné jednání obdarovaného vůči dárci, které se zřetelem na všechny okolnosti konkrétního případu z hlediska svého rozsahu a intenzity a při zohlednění vzájemného jednání účastníků právního vztahu nevzbuzuje z hlediska společenského a objektivizovaného (nikoliv jen podle subjektivního názoru dárce) pochybnosti o hrubé (podle současné právní úpravy„ zjevné“) kolizi s dobrými mravy. Je tudíž třeba komplexního hodnocení závadného chování, jež v sobě nese prvky subjektivního a objektivního vyhodnocení tvrzeného revokačního důvodu. Rozhodujícím má být především objektivní hledisko, teprve na místě druhém má nastoupit úvaha, jak nemravné chování pociťoval sám dotčený dárce. Teprve vzájemným srovnáním obou hledisek lze dospět k důvodnému závěru o patřičnosti revokace. Je třeba posoudit všechny skutkové okolnosti chování, jak obdarovaného, tak i samotného dárce – je třeba věc posoudit v závislosti na tom, jak k chování došlo, z jakých příčin a mezi kým (33 Cdo 1794/2018, 33 Cdo 2718/2019).

12. Odvolací soud se ztotožňuje se závěrem soudu prvního stupně, že jediným tvrzením konkrétně vymezeným a z hlediska určitosti a nezaměnitelnosti splňujícím vymezení důvodu pro odstoupení je tvrzení, kdy žalobkyně uvedla, že jí žalovaný bezprostředně po onemocnění dne 8. 2. 2020 neposkytl on sám ani jeho přítelkyně žádnou pomoc.

13. Pokud soud prvního stupně dovodil, že žalobkyně neprokázala, že jí žalovaný úmyslně či z hrubé nedbalosti ublížil tak, že zjevně porušil dobré mravy a neprokázala důvod k revokaci daru, odvolací soud se s tímto závěrem ztotožňuje. Z provedeného dokazování vyplývá, že žalobkyně se v době od 8. 2. 2020, kdy onemocněla, neocitla ve stavu, kdy by nebyla schopná si telefonicky sama záchrannou službu přivolat. Žalovaný byl ve stejnou dobu sám nemocen, skutečnost, že se žalobkyně telefonicky obrátila na svou dceru, nemůže být kladena k tíži žalovaného, neboť oba potomci žalobkyně mají k žalobkyni stejné povinnosti, jak správně dovodil soud prvního stupně. Žalobkyně neprokázala, že žalovaného žádala o poskytnutí pomoci, tudíž ani neprokazovala, že by jí žalovaný odmítl pomoc poskytnout. Sama žalobkyně následně připustila, že v nemocnici byla několik hodin, následně sama zavolala partnerce žalovaného, která pro ni dojela a dopravila ji domů, upravila jí lůžko, následně jí nakoupila. Pokud žalobkyně poukazovala na to, že jí pomoc v nemoci poskytla sousedka [příjmení], pak z výpovědi této svědkyně bylo zjištěno pouze to, že když z telefonického hovoru se žalobkyní zjistila, že je nemocná, jelikož sbírá a suší byliny, uvařila bylinný čaj a k němu přidala nějaké jídlo, tašku s těmito věcmi pověsila žalobkyni na plot, dovnitř nešla. Uvedla, že takto jí čaj přinesla ještě jednou nebo dvakrát. Svědkyně toto činila sama ze svého rozhodnutí, žalobkyně jí o pomoc nežádala. Jak již výše uvedeno, pouhé subjektivní přesvědčení dárce o tom, že obdarovaný se vůči němu zachoval nevděčně, samo o sobě k revokaci daru nestačí. Předpokladem vzniku práva na vrácení daru je nevhodné chování obdarovaného, které s ohledem na okolnosti případu je možno kvalifikovat jako hrubé porušení dobrých mravů. Objektivní hledisko je rovnocenné hledisku subjektivnímu. V daném případě žalobkyni nevyhovovalo soužití se žalovaným a jeho partnerkou, domáhala se urychlení prací na rekonstrukci sousední nemovitosti. Žalobkyně v průběhu řízení, oproti žalobnímu tvrzení a tvrzení obsaženému v odstoupení od darovací smlouvy, několikrát měnila svá tvrzení, pokud jde o to, zda se žalovaný s partnerkou do nemovitosti k ní přistěhoval sám ze svého rozhodnutí, či zda tak učinil na základě pozvání ze strany žalobkyně. Žalobkyně dále původně uváděla, že žalovaný s partnerkou jí neposkytli v době nemoci žádnou pomoc, později v průběhu řízení připustila, že jí z nemocnice na její požádání odvezla partnerka žalovaného, která jí rovněž obstarala lůžko, a následně nakoupila. Pokud žalobkyně ve svém odvolání namítala, že její tvrzení byla prokázána jí navrženými svědky, pak je třeba poukázat na to, že žádný z žalobkyní navržených svědků (svědkyně [příjmení] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], svědci [jméno] [jméno], [jméno] [příjmení]) se nevyjadřoval k incidentům, kterých by byl přítomen, ale každý z nich vypovídal o tom, co sdělovala žalobkyně, dcera žalobkyně [jméno] [příjmení] uváděla, že v domě matky nebyla 2 roky, dlouhou dobu nevěděla ani to, že matka – žalobkyně darovala předmětný dům žalovanému. Žalobkyně je soběstačnou osobou, je v důchodovém věku, stále však pracuje, do zaměstnání dojíždí automobilem. Soud prvního stupně provedl důkaz i záznamy policie, ani tento důkaz nepodpořil tvrzení žalobkyně o chování žalovaného, jež by mělo dosahovat intenzity předpokládané v ust. § 2072 odst. 1 o. z. Žalovaný se v průběhu řízení s partnerkou nastěhoval do sousedního domu [adresa], dům [adresa] opustil. Žalobkyně má v domě [adresa] právo doživotního užívání.

14. Shledal-li soud prvního stupně žalobu nedůvodnou, odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně postupem dle § 219 o. s. ř. jako věcně správný a zákonu odpovídající potvrdil.

15. Odvolání žalovaného do výroku II, o nákladech řízení, shledal odvolací soud nedůvodným. Žalovaný namítal, že soud prvního stupně nepostupoval správně, pokud mezi náklady řízení, které by měla žalobkyně žalovanému hradit, nezahrnul jím doložené porady právního zástupce s žalovaným. V daném případě soud prvního stupně s ohledem na úspěch žalovaného ve sporu aplikoval ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. a žalobkyni uložil povinnost zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení ve výši 37 026 Kč (bod 22 odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně). Soud prvního stupně zároveň uvedl, že doložené porady právního zástupce s žalovaným posoudil jako nadbytečné a náklady s nimi spojené nemusí žalobkyně nahrazovat. Odvolací soud k odvolání žalovaného zaujímá následující stanovisko. Advokátní tarif stanoví, že mimosmluvní odměna náleží za další poradu s klientem přesahující 1 hodinu (§ 11 odst. 1 písm. c/ vyhl. č. 177/1996 Sb.). Právě u dalších porad advokáta s klientem bývá často sporná jejich účelnost. Z hlediska průběhu soudního řízení by dle ustálené soudní praxe za účelně vynaložené měly být považovány pouze takové porady, jejichž výsledek by se projevil v provedení procesních úkonů reagujících na podstatně změněnou procesní situaci. V daném případě v průběhu řízení podstatné změny procesní situace nenastaly, z obsahu spisu se tato skutečnost nepodává, žalobkyně v průběhu řízení prokazovala svá žalobní tvrzení, žalovaný proti žalobě vznesl svoji obranu a navrhoval důkazy tuto jeho obranu prokazující. Pokud tedy soud prvního stupně mezi účelně vynaložené náklady řízení zahrnul přípravu a převzetí věci, zastoupení u 7 ústních jednání a dále vyjádření k žalobě, přičemž další doložené porady již z hlediska průběhu soudního řízení za účelně vynaložené nepovažoval, odvolací soud se s jeho závěrem ztotožňuje, rozhodnutí soudu prvního stupně o nákladech řízení, obsažené ve výroku II, proto jako věcně správné a zákonu odpovídající postupem dle § 219 o. s. ř. potvrdil. Odvolací soud tedy neshledal ani prostor pro aplikaci ust. § 150 o. s. ř., tak jak navrhovala žalobkyně. Moderační právo soudu (§ 150 o. s. ř.) koriguje případy, kdy se objeví okolnosti, které zákon nemůže výslovně předvídat, avšak za jejich existence by nebylo spravedlivé žádat po účastníkovi plnou náhradu nákladů řízení. V daném případě nebyly shledány žádné důvody hodné zvláštního zřetele, pro které by soud neměl žalovanému náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti přiznat. Žalovaný s uplatněnou žalobou nesouhlasil, vznášel proti ní obranu. Do nemovitosti se dočasně přestěhoval na přání žalobkyně, v průběhu řízení před soudem prvního stupně předmětnou nemovitost opustil a nastěhoval se do sousední nemovitosti, jíž se stal vlastníkem. Žalovaný s partnerkou ztratili oprávnění k užívání předchozího bydliště v [obec], situaci s bydlením mohli vyřešit až v průběhu řízení před soudem prvního stupně. Žalobkyně je sice osobou důchodového věku, nicméně, jak sama uvedla před odvolacím soudem, stále pracuje. Okolnosti, které vedly k soudnímu uplatnění nároku ani postoj účastníků řízení v průběhu řízení nejsou takového rázu, aby odůvodňovaly aplikaci § 150 o. s. ř.

16. Výrok o náhradě nákladů odvolacího řízení se opírá o ust. § 224 a 142 odst. 1 o. s. ř. Odvolací soud proto uložil žalobkyni zaplatit v odvolacím řízení úspěšnému žalovanému náhradu nákladů odvolacího řízení v částce 10 810 Kč sestávající z odměny za právní zastoupení žalovaného za 2 úkony právní pomoci po 3 100 Kč (§ 9 odst. 3 písm. a/, odst. 4 písm. b/ vyhl. č. 177/1996 Sb.) – vyjádření k odvolání, účast u jednání odvolacího soudu, ze 2 režijních náhrad po 300 Kč (§ 13 odst. 4 téže vyhlášky), z 21% DPH (§ 137 odst. 1 o. s. ř.). Dále náklady řízení tvoří cestovné ([obec] – [obec] a zpět) dle vyhl. č. 511/2021 Sb. a z. č. 262/2006 Sb. (192,2 km) v částce 1 541 Kč a náhrada za ztrátu času – 6 x 100 Kč (§ 14 vyhl. č. 177/1996 Sb.) včetně DPH. Žalovaný nedoložil úhradu jízdného. Žalobkyně je povinna zaplatit náhradu nákladů odvolacího řízení žalovanému na účet zástupce žalovaného (§ 149 odst. 1 o. s. ř.) v zákonné 3 denní lhůtě běžící od právní moci rozhodnutí (§ 160 odst. 1 o. s. ř.).