56 CO 63/2023

Plný text

Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Šímové a soudkyň JUDr. Věry Jakubové a JUDr. Hany Sedláčkové v právní věci žalobkyně: ; jméno příjmení , narozená dne datum , bytem adresa , země , zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení , sídlem adresa proti; žalované: ; jméno příjmení , narozená dne datum , bytem adresa zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení , sídlem adresa o zaplacení částky 228 894 Kč s příslušenstvím o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Chebu ze dne 5. 1. 2023, č. j. 28 C 86/2021 - 146

I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náklady odvolacího řízení ve výši 25 275,36 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám zástupce žalované.

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu ze dne 7. 5. 2021, kterou se žalobkyně domáhala uložení povinnosti žalované zaplatit jí částku 220 000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně od 22. 3. 2021 do zaplacení a dále částku 8 894 Kč (výrok I), a uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalované náklady řízení ve výši 80 634 Kč (výrok II). Dle žaloby částka 220 000 Kč představovala kupní cenu [značka automobilu], uhrazenou dle kupní smlouvy uzavřené mezi účastnicemi dne 30. 10. 2018, od níž žalobkyně pro vady vozidla odstoupila, a částka 8 894 Kč představovala náklady na znalecký posudek, který žalobkyně nechala v souvislosti s výskytem vady zpracovat. V červenci 2020 v rámci plánování technické prohlídky žalobkyně zjistila neopravitelnou prasklinu na rámu (podvozku) automobilu v zadní části nad levým zadním kolem, dopisem ze dne 18. 8. 2020 pak prostřednictvím právního zástupce [anonymizováno] [jméno] [příjmení] od kupní smlouvy odstoupila. Protože žalovaná odstoupení od smlouvy odmítla, nechala žalobkyně zpracovat znalecký posudek, z něhož vyplynulo, že vada byla přítomna již při koupi vozidla. Soud prvního stupně po provedeném dokazování v rozsahu předložených listin, účastnického výslechu žalobkyně, svědeckého výslechu manžela žalobkyně a výslechu znalce [jméno] [příjmení], jakož i na základě shodných tvrzení účastníků, vzal za prokázané, že účastnice uzavřely dne 30. 10. 2018 kupní smlouvu, na základě které žalovaná prodala žalobkyni vozidlo [značka automobilu] [anonymizováno] [VIN kód], rok výroby [rok], stav tachometru 186 000 km, za kupní cenu 220 000 Kč, kterou žalobkyně uhradila žalované při uzavření kupní smlouvy, kdy zároveň při uzavření kupní smlouvy došlo k předání vozidla žalobkyni. V kupní smlouvě nebylo uvedeno, že by vozidlo bylo prosté vad. Žalobkyně si předem vozidlo prohlédla, na vozidle nezjistila žádné zjevné vady, v den uzavření kupní smlouvy byla za účelem přepisu vlastníka vozidla provedena u [právnická osoba] evidenční prohlídka vozidla, ze které byla pořízena fotodokumentace vozidla, za tuto žalobkyně uhradila částku 450 Kč Technická prohlídka vozidla byla provedena dne 18. 4. 2018 a byla platná do dubna 2020. V únoru 2019 žalobkyně prostřednictvím autoservisu provedla na předmětném vozidle opravu motoru, provedla reklamaci závady u [právnická osoba], závada nebyla uznána, následně byla provedena i výměna ložiska kola; vozidlo bylo opravováno v roce 2019 v servisu u [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení]. Dne 2. 3. 2019 žalobkyně informovala žalovanou, že kontaktovala specialistu na znalecké posudky technického stavu vozidel a objednala odbornou zprávu – posudek ohledně technického stavu vozidla. Dne 14. 3. 2019 byla žalobkyně žalovanou vyzvána k návštěvě odborného servisu z důvodu vyloučení skrytých vad vozidla. Dne 18. 8. 2020 žalobkyně písemně odstoupila od předmětné kupní smlouvy z důvodu vady vozidla – praskliny na podvozku (šasi) vozidla, která činí vozidlo neupotřebitelné, vozidlo je v případě provozu životu nebezpečné, neprojde technickou prohlídkou. V odstoupení od kupní smlouvy žalobkyně uvedla, že se jednalo o skrytou závadu, která měla být záměrně zakryta barvou, nemohla tak poškození zjistit dříve. Požádala o vrácení uhrazené kupní ceny 220 000 Kč. Žalovaná odstoupení žalobkyně od kupní smlouvy neakceptovala. Návrh žalobkyně na doplnění dokazování byl soudem prvního stupně pro nadbytečnost zamítnut, neboť dosavadní provedené dokazování a zjištění soud shledal dostatečným a provedení dalších navrhovaných důkazů by nevedlo ke zjištění skutečností podstatných pro rozhodnutí ve věci. Na zjištěný skutkový stav soud prvního stupně aplikoval zejména ust. § 2079 a násl. občanského zákoníku (dále jen o. z.), včetně ustanovení o koupi movité věci dle ust. § 2085 a násl. o.z. a úpravy práv z vadného plnění obsažené v ust. § 2099 a násl. o. z. s přihlédnutím k ust. § 1921 o. z. S ohledem na judikaturu Nejvyššího soudu ČR učinil dílčí závěr, že v případě, kdy kupující nenamítne vadu předmětu koupě včas, zanikne jeho právo na odstoupení od smlouvy (§ 2111 o. z.), dojde k prekluzi tohoto práva. Pojem„ včas (bez zbytečného odkladu)“ je pak nutno vykládat s ohledem na skutečnost, zda se jedná o vadu zjevnou či skrytou, kdy skrytou vadu je nutno oznámit bez zbytečného odkladu poté, co ji kupující mohl při dostatečné péči zjistit (subjektivní lhůta); nejpozději do dvou let od odevzdání věci (objektivní lhůta). Jinak soud k námitce prodávajícího, že vada nebyla uplatněna včas, právo z vadného plnění nepřizná (§ 2112 odst. 2 o. z.). Po zhodnocení provedených důkazů soud prvního stupně dospěl k závěru, že žaloba není důvodná z důvodu opožděné notifikace vad žalobkyní. Žalobkyně předmětnou vadu vozidla, kterou považovala za podstatnou a pro kterou od kupní smlouvy odstoupila, zjistila v prvních čtrnácti dnech měsíce července 2020, přesto ji notifikovala u žalované až dne 18. 8. 2020, tedy nikoli ve lhůtě bez zbytečného odkladu. Za lhůtu bez zbytečného odkladu je dle soudu prvního stupně s odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu ČR nutno považovat lhůtu v řádu dnů. Pokud žalobkyně spolu s vytčením vady zvolila odstoupení od smlouvy, v důsledku včasného neoznámení vady došlo k prekluzi práva na odstoupení dle § 2111 o. z., přičemž žalovaná opakovaně namítala, že vada nebyla uplatněna včas. Soud prvního stupně zároveň dospěl k závěru, že požadovanou částku nelze žalobkyni přiznat ani z titulu slevy z kupní ceny, neboť i v případě tohoto práva je třeba dle § 2112 odst. 1 o. z. nutno oznámit vadu kupujícímu bez zbytečného odkladu, k čemuž nedošlo, zároveň soud prvního stupně poukázal na ust. § 2106 odst. 2 o. z., dle něhož provedenou volbu nemůže kupující změnit bez souhlasu prodávajícího a souhlas žalované v tomto směru nebyl dán. Soud prvního stupně dále s odkazem na výpověď znalce [jméno] [příjmení] dospěl k závěru, že nebylo prokázáno tvrzení žalobkyně, že by žalovaná o skryté vadě věděla. O nákladech řízení soud prvního stupně rozhodl podle úspěchu ve věci dle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř.

2. Proti oběma výrokům rozsudku soudu prvního stupně podala žalobkyně včasné odvolání a navrhla změnu napadeného rozhodnutí tak, že žalobě bude vyhověno, případně rozsudek soudu prvního stupně bude zrušen a věc vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení. V odůvodnění odvolání žalobkyně specifikovala dvě odvolací námitky. Především soudu prvního stupně vytkla, že nesprávně posoudil otázku včasnosti oznámení vady vozidla a nesprávně vyložil ust. § 2111 a § 2112 o. z. Ačkoli rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 2488/2020, na nějž je soudem odkazováno, uvádí, že lhůta bez zbytečného odkladu je lhůtou velmi krátkou, jíž je míněno bezodkladné, neprodlené, bezprostřední či okamžité jednání směřující ke splnění povinnosti či učinění právního úkonu, doba trvání lhůty bude záviset na okolnostech konkrétního případu, které měl soud zkoumat, ale neučinil tak. Ačkoliv lze souhlasit s tím, že lhůta bez zbytečného odkladu je lhůtou na ochranu prodávajícího, kupujícímu musí být poskytnuta možnost si promyslet, jaké své zákonné právo chce uplatnit. Žalobkyně nečinná nebyla, snažila se posoudit a racionálně zhodnotit, jaké má možnosti, a neudělat též žádnou chybu, proto si našla právního zástupce [anonymizováno] [jméno] [příjmení], kterého pověřila sepisem oznámení vady a odstoupení od smlouvy, přičemž plnou moc mu udělila již dne 31. 7. 2020. Soud prvního stupně rovněž nesprávně nevzal v úvahu skutečnost, že vada vozidla byla takové povahy, že k žádnému zhoršení jeho technického stavu, které by se mohlo negativně projevit v majetkové sféře žalované, již nemohlo dojít. Žalované jako prodávající tak nemohla být oznámením vady až po několika týdnech od jejího zjištění způsobena žádná majetková újma či škoda oproti tomu, kdy by byla vada oznámena dříve. Současně žalobkyně předložila plnou moc udělenou [anonymizováno] [jméno] [příjmení], na základě které byl následně odeslán dopis s odstoupením od kupní smlouvy. Žalobkyně zároveň poukázala na to, že zákon nestanoví kupujícímu žádnou povinnost nechávat si věc odborně prohlédnout, aby případně odhalil skryté vady, kupující nemá povinnost sám je aktivně vyhledávat a odhalovat, má povinnost zjistit pouze vady zjevné. Dále pak žalobkyně soudu prvního stupně vytkla, že v napadeném rozsudku argumentuje tím, že nebylo prokázáno, že by žalovaná jako prodávající o tvrzené vadě věděla, nebo musela vědět. Důvodem neprokázání této skutečnosti však byl postup soudu, který zamítl důkazní návrhy žalobkyně, kterými měla být tato skutečnost prokázána. V tomto směru žalobkyně navrhovala, aby si soud vyžádal protokol o technické kontrole ze dne 17. 4. 2018 včetně fotografií a dále navrhovala svědecké výpovědi [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení]. V detailu technické prohlídky ze dne 17. 4. 2018 je v seznamu závad uvedeno„ Povrchová koroze rámu nebo pomocného rámu vozidla, která nemá vliv na pevnost konstrukce vozidla“. Porovnáním fotografií z obou prohlídek by bylo vidět, zda v mezidobí ode dne 17. 4. 2018 do 30. 10. 2018 nedošlo ze strany žalované k nějakému zakrytí koroze s tím, že v kladném případě by to dokazovalo právě vědomost žalované o skryté vadě. I při svém účastnickém výslechu přitom žalobkyně uvedla, že vozidlo v den prodeje žádnou korozi nemělo, v tomto směru se žalovaná bránila tak, že vozidlo korozi mělo, ale jednalo se o běžnou povrchovou korozi. Pokud soud prvního stupně opřel své závěry o výslech znalce [jméno] [příjmení], který uvedl, že žádný nástřik nezjistil, žalobkyně poukázala na to, že znalec posuzoval vozidlo cca 2 roky po koupi a mohlo při tom dojít k tomu, že by případný nástřik či nátěr podvozku se mezitím oloupal. V případě prokázání vědomosti žalované o vadě vozidla by přitom soud nemohl přihlédnout k námitce žalované ohledně opožděné notifikace a nemohl by žalobkyni nepřiznat právo z vadného plnění. Pokud by i přesto soud posoudil notifikaci vad žalobkyní jako opožděnou ve smyslu § 2111 o. z., což by mělo za následek zánik práva žalobkyně na odstoupení od smlouvy, měl by se soud prvního stupně zabývat též jejím požadavkem na slevu z kupní ceny, neboť pokud nějaké právo žalobkyni zaniklo, musí mít právo volby jiného nároku.

3. Žalovaná v rámci vyjádření k odvolání navrhla potvrzení rozsudku soudu prvního stupně, s nímž se v plném rozsahu ztotožnila. Zdůraznila, že žalobkyně byla opakovaně ze strany soudu poučována o potřebě doplnit tvrzení k provedení prohlídky vozidla, upřesnění vady vozidla a k vědomosti o této vadě, na což žalobkyně reagovala pouze účelovými tvrzeními, která nemají oporu v provedeném dokazování.

4. Odvolací soud přezkoumal napadené rozhodnutí i předchozí průběh řízení podle § 212 a násl. zákona č. 99/1963 sb., občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.), posoudil důvody odvolání, přihlédl k vyjádření žalované a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně není důvodné.

5. Především odvolací soud konstatuje, že soud prvního stupně provedl dokazování v potřebném rozsahu, důkazy hodnotil jednotlivě i ve vzájemných souvislostech v souladu s ust. § 132 o.s.ř., vypořádal se s tvrzeními žalobkyně uváděnými v průběhu řízení a své úvahy podrobně v napadeném rozhodnutí vysvětlil. Skutkový stav nedoznal v odvolacím řízení žádných změn a odvolací soud proto v plném rozsahu na skutková zjištění soudu prvního stupně, podrobně rozvedená v napadeném rozhodnutí, odkazuje, stejně jako na správné právní posouzení věci soudem prvního stupně dle ust. § 2049 a násl. a § 2099 a násl. o. z. v rozhodném znění.

6. Odvolací soud tedy vychází ze zjištění učiněných již soudem prvního stupně, že předmětem kupní smlouvy mezi účastnicemi dne 30. 10. 2018 bylo vozidlo [příjmení] [příjmení] [anonymizováno], rok výroby [rok], [registrační značka], s STK platnou do 18. 4. 2020 a počtem ujetých kilometrů 186 000 km za kupní cenu 220 000 Kč. V kupní smlouvě žalobkyně jako kupující prohlásila, že byla podrobně seznámena s technickým stavem vozidla, jeho obsluhou a byla s ní provedena zkušební jízda. Žalovaná jako prodávající prohlásila, že jí nejsou známy žádné skryté vady prodávaného vozidla. Skrytou vadu vozidla spočívající v korozi rámu, projevenou prasklinou podvozku, žalobkyně zjistila v první polovině července 2020 a vytkla ji u žalované dne 18. 8. 2020, kdy zároveň uplatnila nárok na odstoupení od kupní smlouvy. Dle účastnické výpovědi žalobkyně byla důvodem návštěvy servisu jednak plánovaná technická prohlídka kvůli technické kontrole a jednak zjištění žalobkyně, že u levého zadního kola se vytvořila bublina barvy, která poté opadla a žalobkyně tam viděla prasklinu. V servisu jí bylo řečeno, že se jedná o korozi, že došlo k poškození rámu, podle sdělení pana [příjmení] ze servisu uvedenou závadu považovala za podstatnou, bylo jí sděleno, že vozidlo se může přelomit na polovinu v průběhu jízdy a ona to pochopila tak, že rám není silný a pochopila, že došlo k prasklinám na rámu. Manžel žalobkyně [jméno] [jméno] [příjmení] ve svědecké výpovědi uvedl, že po zjištění trhliny v rámu jela žalobkyně hned k mechanikovi, který jí řekl, že vozidlo není bezpečné k jízdě, následně už žalobkyně s vozidlem nejezdila, vozidlo bylo dovezeno do jejího bydliště, kde stojí venku na štěrku a betonu. Pokud za uvedené situace, kdy již při prohlídce v první polovině července 2020 byla žalobkyně seznámena se závažnou vadou rámu předmětného vozidla, pro kterou vozidlo nebylo bezpečné provozu, na což reagovala tím, že s vozidlem již dále nejezdila, a zároveň netvrdila před soudem prvního stupně žádné skutečnosti, které jí bránily v dřívějším uplatnění této vady a odstoupení od smlouvy než tak, jak se stalo dopisem z 18. 8. 2020, pak je třeba posouzení věci soudem prvního stupně spatřovat jako správné, respektující ustanovení zákona i příslušné judikatury. Jak správně poukázal soud prvního stupně, dle příslušné judikatury (rozsudky Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 4. 2021 sp. zn. 33 Cdo 2488/2020, sp. zn. 32 Cdo 2484/2012, sp. zn. 21 Cdo 2869/2007 a další) lhůta bez zbytečného odkladu je relativně velmi krátkou lhůtou nepřekračující několik dní od zjištění vady. Odvolací soud však zároveň souhlasí s žalobkyní, že vymezení lhůty bez zbytečného odkladu závisí na konkrétních okolnostech jednotlivého případu. Ačkoli lhůta„ bez zbytečného odkladu“ je lhůtou obecně neurčitou, do její délky se promítají jednak hlediska komunikační, přímo související se samotným úkonem oznámení (tedy záleží na komunikačních prostředcích užívaných stranami v dané transakci, na formálnosti jejich vztahu apod.), jedná se o souvislost se samotným posuzováním vady a rozhodovacím procesem, zda a jak vadu uplatnit. Je třeba nabyvateli ponechat určitý nezbytný přiměřený prostor k prověření závažnosti a důsledků vady, k promyšlení rozsahu jejího případného uplatnění, jakož i k posouzení, jak ji nejpřesněji v oznámení specifikovat. Zpravidla tak u větších obchodních dodávek může jít spíše i o vícedenní proces, což však záleží na okolnostech případu (srov. Občanský zákoník V. Závazkové právo. Obecná část (§ 1721 – 2054), 1. vydání, 2014, s. 903 – 910: J. Šilhán). Reklamační lhůta běží od okamžiku, kdy vada mohla být zjištěna, což u skryté vady je možné, jakmile se vada později projeví. Lhůta bez zbytečného odkladu v takovém případě běží od okamžiku, kdy tuto vadu bylo možno již zjistit, tj. kdy se již projevila a nabyvatel si jí mohl a měl všimnout, k čemuž v daném případě došlo v první polovině července 2020. Bez řádného oznámení prodávající ztrácí právo uplatnit své nároky odpovědnosti za vady, tedy nejen právo odstoupit od smlouvy, ale také právo na přiměřenou slevu z kupní ceny. Pokud žalobkyně vytkla vadu až 18. 8. 2020, bylo na ní, aby tvrdila, zda byly přítomny, a případně jaké, okolnosti, které jí v dřívějším uplatnění práva bránily. Pokud žalobkyně v tomto směru ničeho netvrdila, nelze vytýkat soudu prvního stupně, že ji k doplnění těchto tvrzení nevyzval, neboť takovým postupem by soud prvního stupně přesáhl meze procesního poučení dle ust. § 118a odst. 1 o.s.ř. a poskytl by žalobkyni již poučení hmotněprávní, což je však ve sporném řízení nepřípustné. Ze skutečností uváděných žalobkyní pak za dané situace nelze dospět k závěru, že by lhůta stanovená ust. § 2112 odst. 1 o. z., tedy lhůta bez zbytečného odkladu, byla zachována. V této souvislosti neobstojí námitka žalobkyně, že se jednalo o věc složitou. Sdělení servisu bylo jednoznačné, jednoznačně je i žalobkyně pochopila, neboť následně již s vozidlem nejezdila, žalobkyně tedy byla seznámena s tím, že se jedná o závažnou vadu, spočívající v prasklině rámu, pro kterou není bezpečné s vozidlem nadále jezdit. Na oznámení (notifikaci) vad přitom nejsou kladeny přílišné nároky. Oznámení vady ve směru k prodávajícímu se může uskutečnit v každé smysluplné formě, tedy např. ústně nebo prostřednictvím elektronické pošty apod., neboť zákon žádnou formu k tomuto úkonu nepředepisuje. Jak uvádí Nejvyšší soud ČR v rozsudku sp. zn. 33 Cdo 2488/2020 ze dne 27. 4. 2021, předmětem oznámení je vada věci, která musí být relativně přesně určena, v zásadě však oznámení nemusí obsahovat nic jiného než poukaz na vadu věci. Pokud obsahuje oznámení též volbu práva z odpovědnosti, musí být projev vůle jasný a srozumitelný tak, aby bylo zřejmé, které právo kupující zvolil. Volba nároku tedy nemusí být součástí notifikace vady, nejedná se o její podstatnou náležitost, ani zvažování volby mezi možnými nároky proto nemůže odůvodnit prodloužení lhůty„ bez zbytečného odkladu“. Pokud žalobkyně zvolila postup prostřednictvím právního zástupce a vadu vytkla až 18. 8. 2020, nelze uvedený postup klást k tíži žalované. Jestliže tedy žalobkyně soudu prvního stupně vytýká nesprávné posouzení lhůty„ bez zbytečného odkladu“, pak se odvolací soud s argumentací žalobkyně neztotožňuje a uzavírá, že notifikace vady nebyla učiněna včas, tedy bez zbytečného odkladu po zjištění vady, a protože byla naplněna podmínka námitky opožděné notifikace ve smyslu ust. § 2112 odst. 2 o. z., nebylo možno uplatněný nárok žalobkyni přiznat. V této souvislosti odvolací soud doplňuje, že se zcela ztotožňuje se závěry soudu prvního stupně o nemožnosti přiznání požadovaného plnění případně z titulu slevy z kupní ceny, a v tomto směru (nad rámec již výše uvedeného) odkazuje na výstižné odůvodnění obsažené v napadeném rozhodnutí.

7. Odvolací soud se nemohl ztotožnit ani s druhou odvolací námitkou žalobkyně, že žalovaná věděla o předmětné vadě a v důsledku toho nelze k námitce žalované o opožděné notifikaci vad přihlédnout. V tomto směru byla žalovaná soudem prvního stupně poučena v souladu s ust. § 118a odst. 2 o.s.ř. již při ústním jednání dne 31. 3. 2022 s tím, že je třeba označit důkazy k prokázání tvrzení žalobkyně, že žalovaná o tvrzené vadě vozidla musela vědět, a že v případě nedoplnění tvrzení a neunesení důkazního břemene se žalobkyně vystavuje nebezpečí neúspěchu ve věci. Na toto poučení žalobkyně reagovala podáním ze dne 19. 4. 2022, v němž dovozovala, že byla-li dne 17. 4. 2018 provedena technická kontrola předmětného vozidla, v rámci níž byla uvedena závada„ Povrchová koroze rámu nebo pomocného rámu vozidla, která nemá vliv na pevnost konstrukce vozidla“, již v této době musela žalovaná vědět, že vozidlo má povrchovou korozi na podvozku. Při koupi vozidla a jeho prohlídce však žádná taková koroze nebyla žalobkyní zjištěna a musela být tedy žalovanou před prodejem nějak odstraněna, vyčištěna nebo jinak zakryta. Tato koroze nebyla patrná ani při servisu vozidla v lednu 2019 u [jméno] [příjmení]. Dle přesvědčení žalobkyně s ohledem na povrchovou korozi podvozku, o které věděla, měla žalovaná povinnost vědět též, že je přítomna i vnitřní koroze rámu. K prokázání uvedeného žalobkyně navrhla svůj účastnický výslech, výslech svého manžela, výslech [jméno] [příjmení], protokol o technické kontrole ze dne 17. 4. 2018, kupní smlouvu a printscreen facebookového profilu žalované. K dotazu soudu prvního stupně ohledně výslechu [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] žalobkyně následně uvedla, že jimi chtěla prokázat, že když bylo vozidlo v opravně v servisech, tyto osoby korozi na rámu neviděly. Na těchto důkazních návrzích setrvala, jakož i na návrhu na provedení důkazu protokolem o technické kontrole vozidla ze dne 17. 4. 2018 včetně fotodokumentace. Jak vyplynulo z výslechu znalce [jméno] [příjmení], na rámu vozidla zjistil pouze původní originální nátěr, při prohlídce vozidla nezjistil snahy o zakrytí poškození rámu, tedy jakékoliv dodatečné nátěry. Znalec uvedl, že hloubková koroze, která dle jeho názoru byla na rámu již před dvěma lety, resp. v době, kdy žalobkyně kupovala vozidlo, není laikem pouhým okem zjistitelná. Než dojde ke ztrátě celistvosti, rám má na sobě krustu původního nátěru, vše vypadá v pořádku a laik problém nepozná, pozná se to až v okamžiku, kdy dojde k mechanickému porušení původního nátěru. Při technické prohlídce, která se provádí 1x za dva roky, se zjišťuje technický stav vozidla, prohlídka stavu rámu je omezena vizuálním zkoumáním, nesmí rám mechanicky narušit. V případě, že se jedná o hloubkovou korozi rámu, která narušuje celistvost rámu, je to vždy závada typu C, která je hodnocena jako vážná závada a vozidlo v tu chvíli pozbývá možnosti provozu na pozemních komunikacích. Vzhledem k závěrům technické prohlídky provedené 17. 4. 2018 lze konstatovat, že hloubková koroze rámu zjištěna nebyla, zjištěna byla pouze povrchová koroze, která nemá vliv na provozní způsobilost rámu, jak již bylo výše uvedeno. Znalec zdůraznil, že nátěr rámu byl jeden originální původní, a potvrdil, že laik není schopen poznat, jestli byl použit dodatečný nástřik uvnitř rámu a ani dodatečný nátěr na povrchu rámu. Dle závěrů znalce povrchová koroze rámu u takového vozidla tohoto typu a takového stáří je obvyklá a je běžným znakem projevu tohoto vozidla a obecně offroadových vozidel. Závěry znaleckého posudku ani výpověď znalce [jméno] [příjmení] nebyly v řízení jakýmkoliv relevantním způsobem zpochybněny. Při ústním jednání dne 22. 11. 2022 pak byla žalobkyně upozorněna, že dle názoru soudu provedeným dokazováním nebylo prokázáno včasné oznámení tvrzené vady, ani to, že žalovaná musela vědět o vnitřní korozi rámu vozidla. Pokud soud prvního stupně dospěl k závěru o nadbytečnosti doplnění dokazování výslechy [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], jakož i protokolem o technické kontrole vozidla ze dne 17. 4. 2018, jehož závěry nebyly mezi účastnicemi spornými, pak odvolací soud souhlasí, že provedení těchto důkazů by nemělo vliv na výsledek sporu. Ani v případě, že by bylo prokázáno, že uvedené osoby povrchovou korozi podvozku neshledaly, nevypovídalo by to ničeho o vědomosti žalované o zjištěné skryté vadě, tedy hloubkové korozi, která jediná byla vadou, pro kterou žalobkyně od kupní smlouvy odstoupila. Žalobkyní dovozované a tvrzené snahy žalované o zakrytí tvrzené povrchové koroze pak lze považovat pouze za spekulativní a současně vyvrácené výpovědí znalce [jméno] [příjmení], který jakékoliv dodatečné nátěry ani snahy o zakrytí původního nátěru neshledal, naopak výslovně potvrdil, že rám obsahoval pouze originální lak. Tyto závěry znalce [příjmení] nelze relativizovat domněnkou, že případný další nástřik či nátěr podvozku se mezitím oloupal, v tomto směru by znalec jistě jakékoli známky případného dalšího nátěru poznal. Odvolací soud tedy uzavírá, že žalobkyní namítané neprovedené důkazy nejsou důkazy způsobilými prokázat požadované, v tomto případě vědomost žalované o předmětné skryté vadě, jedná se tedy o důkazy nadbytečné, které soud prvního stupně správně neprováděl a jejich neprovedení řádně ve svém rozsudku zdůvodnil.

8. Vzhledem k závěrům uvedeným výše soud prvního stupně správně přihlédl k námitce žalované jako prodávající, že vada nebyla včas oznámena, když zároveň bylo zjištěno, že ze strany žalobkyně jako kupující nebyla dodržena lhůta bez zbytečného odkladu k oznámení vady, vyloučení práva žalované na tuto námitku ve smyslu § 2112 odst. 2 o. z. přitom nebylo shledáno, neboť nebylo v řízení prokázáno, že předmětná vada je důsledkem skutečnosti, o které žalovaná jako prodávající v době odevzdání věci věděla, či vědět musela.

9. Z těchto důvodů odvolací soud napadené rozhodnutí jako věcně správné a zákonu odpovídající podle § 219 o. s. ř. potvrdil, a to včetně výroku o nákladech řízení.

10. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř. a jejich plná náhrada byla přiznána v řízení úspěšné žalované. Náklady vynaložené žalovanou v odvolacím řízení sestávají z odměny za zastoupení účastníka advokátem ve výši 2x 9 220 Kč podle § 7, § 8 odst. 1, § 11 odst. 1 písm. d/, písm. g/ vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, dále jen AT (sepis vyjádření k odvolání, účast na ústním jednání), paušální náhrady hotových výdajů ve výši 2x 300 Kč podle § 13 odst. 4 AT, cestovného advokáta k ústnímu jednání a zpět ve výši 1 510,96 Kč, náhrady za promeškaný čas ve výši 6x 100 Kč podle § 14 odst. 1 písm. a/, odst. 3 AT a 21% DPH ve výši 4 121,41 Kč Celkem tedy činí 25 275,36 Kč, a proto v této výši byly žalované přiznány tak, jak je uvedeno ve výroku II tohoto rozhodnutí. Lhůta k plnění byla určena jako obecná třídenní podle § 160 odst. 1 o. s. ř. a místem plnění byl určen zástupce žalované v souladu s ust. § 149 odst. 1 o. s. ř.