56 Co 94/2024

Plný text

Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Šímové a soudkyň JUDr. Věry Jakubové a JUDr. Hany Sedláčkové ve věci žalobce: Jméno zainteresované osoby 0/0 , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 zastoupený advokátem Anonymizováno . Anonymizováno Anonymizováno sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 proti žalované: Jméno zainteresované osoby 1/0 Datum narození zainteresované osoby 1/0 . Jméno zástupce zainteresované osoby 1/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované osoby 1/0 pro 330 906,10 Kč, o vzájemném návrhu o odvolání žalobce i žalované proti rozsudku Okresního soudu v Karlových Varech z 14. listopadu 2023, č. j. 16 C 42/2020-349

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku I, II a V potvrzuje.

II. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku IV mění tak, že žalobce je povinen zaplatit žalované částku 48 997,30 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 48 997,30 Kč od 15. 5. 2020 do zaplacení, do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí. Ve zbývající části se vzájemný návrh ohledně částky 9 680,70 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 9 680,70 Kč od 15. 5. 2020 do zaplacení, zamítá.

III. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku III a VI mění tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů za řízení před soudy obou stupňů.

IV. Žalobce a žalovaná jsou povinni zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Karlových Varech náklady státu, a to každý v rozsahu jedné poloviny, do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně rozhodl takto:I. Žalovaná je povinna uhradit žalobci částku ve výši 226.925 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 226.925 Kč od 1. 1. 2020 do zaplacení a to ve lhůtě do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. Ve zbytku se žaloba žalobce ze dne 10. 2. 2020, zamítá.III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku ve výši 114.689,14 Kč a to ve lhůtě do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce.IV. Žalobce je povinen zaplatit žalované částku ve výši 58.678 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 58.678 Kč od 15. 5. 2020 do zaplacení a to ve lhůtě do tří dnů do právní moci tohoto rozsudku.V. Ve zbytku se vzájemný návrh žalované ze dne 28. 4. 2020, zamítá.VI. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku ve výši 100.106,16 Kč a to ve lhůtě do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce.VII. Žalobce je povinen zaplatit České republice, do pokladny Okresního soudu v Karlových Varech na bankovní účet číslo 19-226341/0710, VS 1611004220 na státem zálohovaných nákladech řízení – znalečném za vypracování dodatku č. 1 ke znaleckému posudku č. 305/2019 ze dne 17. 4. 2023 a za vyjádření znalce k námitkám stran k dodatku č. 1 znaleckého posudku č. 305/2019 ze dne 16. 6. 2023 částku ve výši 6.882,05 Kč a to ve lhůtě do tří dnů od právní moci rozsudku.VIII. Žalovaná je povinna zaplatit České republice, do pokladny Okresního soudu v Karlových na bankovní účet číslo 19-226341/0710, VS 1611004220 na státem zálohovaných nákladech řízení – znalečném za vypracování dodatku č. 1 ke znaleckému posudku č. 305/2019 ze dne 17. 4. 2023 a za vyjádření znalce k námitkám stran k dodatku č. 1 znaleckého posudku č. 305/2019 ze dne 16. 6. 2023 částku ve výši 19.740,95 Kč, a to ve lhůtě do tří dnů od právní moci rozsudku.IX. Žalobce je povinen zaplatit na státem zálohovaných nákladech řízení ve formě znalečného za účast znalce Ing. Zdeňka Němce při ústním jednání dne 10. 10. 2023 částku ve výši, která bude určena v samostatném rozhodnutí, na účet České republiky, a to ve lhůtě do tří dnů od jeho právní moci.X. Žalovaná je povinna zaplatit na státem zálohovaných nákladech řízení ve formě znalečného za účast znalce Ing. Zdeňka Němce při ústním jednání dne 10. 10. 2023 částku ve výši, která bude určena v samostatném rozhodnutí, na účet České republiky, a to ve lhůtě do tří dnů od jeho právní moci.

2. Žalobce ve včasném odvolání, které směřovalo do rozsudku soudu prvního stupně, vyjma výroků I a V rozsudku soudu prvního stupně, namítal, že soud prvního stupně sice správně vyhodnotil otázku předání díla, dojednání víceprací a průběhu jejich provádění, uskutečněných plateb z uzavřené smlouvy i ohledně vzniku nároku na zaplacení ceny díla, pochybil však ohledně posouzení, zda žalobce směl účtovat k ceně díla částku odpovídající dani z přidané hodnoty či nikoliv. Cena díla obecně byla sjednána v písemné nabídce, kde se výslovně uvádí, že celková cena je bez DPH 15 %. Bez ohledu na postavení žalované jí muselo být známo, že k výsledné ceně je potřeba částku odpovídající dani z přidané hodnoty připočíst, neboť opak by byl protiprávním ujednáním, tedy jednáním neplatným. O stejném závěru svědčí i žalovanou předkládané listinné důkazy, a to písemné nabídky od společnosti , právnická osoba, , Anonymizováno, nebo , Anonymizováno, – , Anonymizováno, , stavební činnost, z nich žalovaná dovozuje výši požadované slevy z ceny díla, když na těchto nabídkách je uvedeno, že cena je uvedena bez DPH (, právnická osoba, , Anonymizováno, ) a v nabídce společnosti , právnická osoba, , Anonymizováno, – , Anonymizováno, je výše DPH 15 % určena i konkrétní částkou. Žalovaná pak tyto částky včetně DPH uplatňovala jako podklad pro určení slevy. Nemůže obstát závěr soudu prvního stupně, že v původní nabídce ze dne 27. 10. 2016, kterou žalovaná odmítla pro finanční náročnost, byla částka DPH řádně vyčíslena, v navazující nabídce z 18. 11. 2016 (jež byla podkladem pro smlouvu o dílo), v níž byla poskytnuta sleva ve výši 10 040 Kč, žalovaná předpokládala, že nebude povinna částku odpovídající dani z přidané hodnoty platit jen proto, že tam nebyla částka představující DPH vyčíslena. Pokud jde o protinávrh žalované, žalobce i pro případ, že se ztotožní se závěrem soudu prvního stupně o tom, že žalovaná řádně a včas uplatnila vadu v podobě odlepených APU lišt, nemůže se již ztotožnit se závěrem soudu, že žalované náleží náhrada za uplatněnou vadu díla v podobě odlepených lišt APU, a to především z důvodu, že tato náhrada ve výši 21 930 Kč (tedy více než přiznal soud) byla žalované straně poskytnuta, když o tuto částku byl snížen žalovaný nárok. Došlo tak k jednostrannému započtení, sleva již byla poskytnuta. Žalobce nesouhlasí se závěrem soudu prvního stupně, že je povinen uhradit náhradu škody za poškození parapetů, oken a obrubníků při provádění stavebních prací. I nadále nesouhlasí s tím, že škodu způsobil. Několik svědků vypovídalo, že stavební výplně při provádění prací byly zakryty. Soud závěr staví pouze na znaleckém posudku, když však znalec při místním šetření nemohl určit dobu poškození a vycházel tak pouze z fotodokumentace založené žalovanou, která neobsahuje časové údaje ohledně vzniku. Žalovaná neuplatnila právo na náhradu škody řádně a včas, žalobce vznesl námitku promlčení, nic na tom nemůže změnit ani dodatečné poučení soudu, po němž žalovaná upřesnila podáním z 15. 7. 2022 nárok, kdy prvně specifikovala, že jej uplatňuje z titulu náhrady škody. V době jejího uplatnění je nárok již promlčen a jediný nárok, který měl být přiznán, je nárok na slevu z ceny díla za poškozené parapety v částce 4 971 Kč. Pokud jde o soudem prvního stupně hodnocené provedení výlezových schodů na půdu jako vadné, žalobce s tímto závěrem nesouhlasí, když vychází ze závěru znalce o tom, že schody jsou namontovány obvyklým způsobem a technicky správně. Žalobce tvrdil a svědecky prokazoval, že prostor nad schody prošel po jejich montáži úpravou a zvýšením podlahy, soud však přisvědčil tvrzení žalované. Určená sleva dosahuje takřka 70 % ceny této části díla. Pokud soud prvního stupně přiznal žalované náhradu škody ve výši 29 956 Kč z titulu poškození oken, obrubníků a parapetů a vycházel přitom ze znaleckého posudku, vzhledem k žalovanou uplatněným částkám žalobce namítá, že soud prvního stupně přiznal žalované více, než uplatnila svým návrhem. Žalobce navrhoval změnu rozsudku soudu prvního stupně v tom směru, aby žalobě žalobce bylo zcela vyhověno, nárok uplatněný žalovanou, aby byl zcela zamítnut.

3. Žalovaná ve včasném odvolání namítala, že pokud soud prvního stupně žalobě vyhověl do částky 226 925 Kč s příslušenstvím, jeho rozhodnutí je založeno na nesprávných skutkových zjištěních a na nesprávném právním posouzení věci. Žalovaná odmítla předmětnou částku žalobci uhradit, neboť nárok žalobce není oprávněný, skládá se z částky 104 769 Kč představující údajné vícepráce žalobce, které žalovaná neodsouhlasila, dále žalovaná přeplatila oproti sjednané odměně žalobce o částku 77 790 Kč. Žalovaná namítala, že mezi účastníky nebyl uzavřen žádný písemný dodatek ke smlouvě o dílo, kterým by se účastníci dohodli na provedení účtovaných víceprací a na výši odměny za tyto práce. Žalovaná si nad rámec prací sjednaných ve smlouvě o dílo objednala a řádně zaplatila provedení sádrokartonových podhledů a dále schodiště na půdu. Ohledně žalobcem uplatňovaných víceprací nikdy nedošlo k písemné dohodě o navýšení ceny díla, o žádné vícepráce se ani nejednalo, jednalo se o standardní stavební práce, jejichž potřeba vyvstala v průběhu provádění díla. Žalovaná odkazovala na svá předchozí podání této problematiky se týkající. Žalovaný měl předložit žalované k odsouhlasení práce včetně navýšení sjednané odměny, k tomuto postupu nedošlo. O tom, že se mělo jednat o vícepráce, které budou účtovány oproti sjednané ceně díla, se dozvěděla až při předložení konečného vyúčtování. Svědecké výpovědi pracovníků neprokazují uzavření dohody ohledně provedení víceprací a zaplacení ceny navíc. Svědek , jméno FO, neznal cenovou nabídku, svědek , Anonymizováno, rozpočet neznal. Žalovaná se dále vyjadřovala k nepravdivému tvrzení svědka o odlepení dvou desek, opadaly i desky na téměř polovině domu, proto bylo třeba přistoupit k další vrstvě lepidla. Svědek , Anonymizováno, uváděl, že na stavbu poprvé přišel v roce 2018, u jednání účastníků ohledně zakázky nebyl. Pokud soud prvního stupně akceptoval závěr o sjednání víceprací na základě domněnek zedníků, kteří nebyli přítomni žádnému jednání mezi žalobcem a žalovanou, je takový závěr nesprávný, v rozporu s judikaturou, podle které, pokud v řízení nebylo prokázáno, že došlo k dohodě stran o změně sjednané smlouvy o dílo, nejsou splněny podmínky pro úhradu zhotovitelem účtovaných víceprací. Odvolatelka se dále vyjadřovala k nezohlednění záloh ve výši 2 x 100 000 Kč ze dne 22. 8. 2017. Poukazovala na částky, které v průběhu doby žalobci uhradila. Kromě jiného poukazovala na platbu 200 000 Kč, která byla dne 22. 8. 2017 z účtu žalované poukázána na účet žalobce. Dne 22. 8. 2017 v hotovosti uhradila částku 100 000 Kč jako zálohu na zateplení fasády, téhož dne uhradila v hotovosti částku 100 000 Kč jako zálohu na SDK konstrukce a podhledy 1. patro na rodinném domě , adresa, . Uvedla dále, že pouze v prvním uvedeném případě, kdy předávala částku 60 000 Kč, dostala oproti hotovosti od žalobce příjmový doklad. Ve všech ostatních případech dostala příjmové doklady dodatečně, několik dnů po převzaté hotovosti, v případě platby 50 000 Kč ze dne 20. 7. 2018 doklad nebyl žalované předán. Žalovaná tedy uhradila žalobci celkem 812 483 Kč, nikoli částku 612 480 Kč, jak uvádí žalobce. Žalobce tvrdí, že žalované dne 22. 8. 2017 vystavil dva příjmové pokladní doklady znějící vždy na částku 100 000 Kč s tím, že od žalované v hotovosti žádné finanční prostředky ve výši 200 000 Kč dne 22. 8. 2017 neobdržel, žalovaná provedla úhradu částky 200 000 Kč bezhotovostně na účet žalobce. Soud prvního stupně uvěřil tvrzení žalobce, přičemž dále odkázal na svědecké výpovědi svědkyně , jméno FO, , , jméno FO, a , Anonymizováno, , Anonymizováno, . Žalovaná nesouhlasí se závěrem soudu prvního stupně, soud zcela pominul existující listinné důkazy a dále skutečnost, že celá zakázka žalobce byla prováděna s tím, že nebude předmětem daně z přidané hodnoty. Tento postup deklarují žalobcem předložené cenové nabídky. Žalobcem předložené celkové vyúčtování je rovněž bez daně z přidané hodnoty a zní na celkovou částku k doplacení 226 925 Kč. K vytvoření řádného účetního dokladu včetně daně z přidané hodnoty žalobce přistoupil až dodatečně fakturou č. 18/2019, ze dne 17. 12. 2019, těsně před podáním žaloby. Žalobcem vystavované příjmové doklady tedy nebyly řádnými účetními doklady o okamžiku provedení platby, jednalo se o dodatečná potvrzení k hotovostně přijatým platbám. Na podporu svého tvrzení žalovaná předkládá kolaudační rozhodnutí č. VI/19/8/17 ze dne 25. 9. 2017, č. j. výst./3770/414/17/Kj, ze kterého mimo jiné vyplývá, že kolaudační rozhodnutí bylo vydáno na základě ústního jednání spojeného s místním šetřením ze dne 17. 8. 2017. Je nereálné, aby v době kolaudačního řízení žalobce teprve začal pracovat na stropních konstrukcích a podhledech, žalobcem vystavované příjmové doklady tedy nejsou doklady o skutečném převzetí finanční hotovosti v tomto dni, ale pouze dokladem o zaplacení částky v hotovosti ze strany žalované, ke kterému již došlo v dřívější době. Odvolatelka poukazovala na vyúčtování předložené dávno po kolaudaci stavby dne 3. 11. 2017. Vyjadřovala se dále k výpovědi svědka , jméno FO, a , Anonymizováno, . Namítala, že jednání v srpnu 2017 nemohla být přítomna ani družka žalobce, neboť se na stavbě začala se svačinami objevovat až v roce 2018. Soud prvního stupně závěr o nezohlednění záloh ve výši 200 000 Kč opřel o svědecké výpovědi třech osob, o jejichž fyzické přítomnosti na stavbě v daný den existují minimálně pochybnosti. Bylo poukazováno na rozpory ve výpovědích s tím, že pokud jde o obsah výpovědi svědka , jméno FO, , pro peníze do Německa žalovaná nejezdila, předložila doklady o finančních transakcích, ze kterých vyplývá, že kromě vlastních prostředků měla v bance před zahájením stavby dostatek dalších finančních prostředků. Vyjadřovala se dále k výpovědi svědka , Anonymizováno, s tím, že podle žalované je vyloučené, aby v roce 2017 byla v bance zadána a provedena transakce v jednom dni. Žalovaná předložila doklad z banky o tom, že dne 26. 8. 2017 (následně opravila na datum 26. 6. 2017) došlo z účtu žalované k výběru částky 200 000 Kč z bankomatu. Jedná se o totožnou částku, kterou použila k zaplacení požadované zálohy žalobci a ke které pak žalobce následně k žádosti žalované vystavil sporné příjmové doklady. Žalovaná kromě kolaudačního rozhodnutí ze dne 25. 9. 2017 a listin prokazujících dostatek finančních prostředků na jejím účtu předložila výše uvedené potvrzení banky o provedení výběru z bankomatu s tím, že přípustnost uplatnění těchto důkazů dovozuje z § 205a písm. c) o. s. ř., neboť těmito důkazy zpochybňuje věrohodnost důkazních prostředků žalobce, na kterých spočívá rozhodnutí soudu prvního stupně. K rozhodnutí o vzájemném návrhu žalovaná namítala, že znalec Ing. , jméno FO, uznal nárok žalované na náhradu majetkové škody ve výši 29 956,48 Kč a dále slevu z ceny díla ve výši 28 722 Kč, celkem byla žalovaná úspěšná co do částky 58 678 Kč. Žalovaná namítá, že cenové vyčíslení nákladů mělo být provedeno k datu místního šetření znalce a nikoliv k datu 30. 11. 2018, kdy byly vady žalovanou vytknuty. Mělo být postupováno podle cen platných v době, kdy se určuje, zda-li vada díla existuje, a dále, jaké jsou náklady na její odstranění, nikoliv k datu, kdy byly vady vytknuty. Jedná se o období šesti let, v jehož průběhu došlo k mnohonásobnému nárůstu cen , právnická osoba, i prací. Jak sám znalec uvedl, ceny, které vyčíslil, nejsou cenami obvyklými v daném místě a čase. Žalovaná tuto námitku opakovaně vznášela v průběhu soudního řízení, soud prvního stupně kromě zmínky, že se k návrhu žalované na vyhotovení znaleckého posudku k ocenění k době „ke dni vypracování posudku“ nepřiklonil, další důvody neuvedl. Žalovaná již dříve vyjádřila výhrady ke znaleckému posudku, za nereálné po konzultaci s odborníky z oboru žalovaná považuje cenové vyčíslení nákladů nezbytných k odstranění vad, znalcem uvedené částky jsou hluboce podceněné. Žalovaná nesouhlasí se závěry znaleckého posudku v části týkající se návrhu provedení oprav jednotlivých vad a dále v části stanovující vyčíslení nákladů k odstranění vad a vyčíslení slev z ceny díla u vad neodstranitelných. Žalovaná namítá nepřezkoumatelnost rozhodnutí soudu prvního stupně v části týkající se nákladů řízení, kdy soud uložil žalované povinnost hradit náhradu nákladů řízení vyplývající ze dvou samostatných výroků, avšak předmětem řízení byla pouze částka jedna. Žalovaná nebyla před soudem prvního stupně úspěšná co do prokázání uhrazení odměny žalobci ve výši 200 000 Kč, tento neúspěch je vyjádřen ve výroku o nákladech řízení pod bodem III rozsudku, ve výroku V je žalovaná opětovně uznána povinnou hradit náklady řízení, přičemž při výpočtu částky soud opětovně počítá s neprokázaným přeplatkem na odměně pro žalobce, tedy žalované je uložena povinnost hradit náklady řízení žalobci duplicitně. Žalovaná dále namítá, že úkony zástupce žalobce uvedené v příloze číslo 2 jsou od okamžiku uplatnění vzájemného návrhu žalované duplicitní jako úkony uvedené v příloze číslo 1 rozsudku. Soud prvního stupně tak uměle navýšil odměnu žalobce, přestože úkony právní služby byly poskytnuty pouze ve vztahu k jedné částce. Žalované není známo, na základě jaké skutečnosti jí byla uložena povinnost hradit znalecký posudek z 23. 8. 2019, pokud v řízení vyvstala potřeba vyhotovit znalecký posudek nový a nový znalecký posudek, byť označen jako dodatek číslo 1, se teprve stal podkladem pro rozhodnutí soudu ve věci samé. Žalovaná navrhovala zrušení rozsudku soudu prvního stupně a vrácení věci, přičemž odvolání nesměřovalo do výroku II a IV rozsudku soudu prvního stupně.

4. Žalovaná se k odvolání žalobce vyjádřila v tom směru, že žalobce byl srozuměn s odsouhlasenou cenou díla v částce 472 210 Kč. Žalobce účelově opomíjí své závěrečné vyúčtování, na které žalovaná blíže poukazovala. Do doby podání žaloby žalobce nevystavil řádný účetní doklad, tento byl vytvořen následně v prosinci 2019, tedy 1,5 roku poté, co žalobce své práce na domě dokončil. Ani odkaz na žalovanou předložené cenové nabídky není přiléhavý z důvodů, které žalovaná blíže rozvedla. K další odvolací námitce žalovaná uvedla, že pokud jde o vadu v podobě odlepených APU lišt, ve svém podání z 25. 10. 2022 k výzvě soudu vady ocenila na částku 100 000 Kč. Žalovaná v odvolání namítala nesprávnost závěrů znaleckého posudku, kdy náklady na opravu vad považuje za podceněné, výši v poskytnuté slevy ze strany žalobce proto považuje za nedostačující. K odvolací námitce týkající se poškození parapetů, oken, obrubníků při provádění stavebních prací žalovaná namítala, že odpovědnost žalobce je prokázána, znaleckým zkoumáním bylo potvrzeno tvrzení žalované, že žalobce prováděl dílo bez toho, aby výplně otvorů a vnější parapety chránil zakrytím. Pokud se jedná o vznesenou námitku promlčení, žalovaná ji považuje za zcela nedůvodnou. Již ve svém vyjádření k žalobě ze dne 28. 4. 2020 vytkla všechny v řízení projednávané vady a nedostatky. Okamžik právního hodnocení vznesených vad nemá pro běh promlčecí doby význam, nárok žalované byl uplatněn u soudu včas před uplynutím promlčecí doby. K odvolací námitce týkající se vadného provedení výlezových schodů na půdu žalovaná namítala, že žalobce provedl montáž schodů způsobem, že vzdálenost posledního schodu na podlahu půdy je nepřiměřeně vysoká, v důsledku čehož není možné na půdu vylézt. Znalec konstatoval, že schody jsou sice namontovány obvyklým způsobem a technicky správně, nicméně vytýkaná vada existuje a je dána výškou prostupu stropních konstrukcí nad druhým nadzemním podlažím a neprovedením dalších doplňkových schodišťových stupňů ze strany žalobce v stropním prostupu. Žalobce v odvolání uvedl pouze první část věty znalce (strana 55, bod 3 znaleckého posudku). Odvolací námitku, že soud prvního stupně přiznal na náhradě škody víc, než žalovaná požadovala, žalovaná považuje za nedůvodnou. Své nároky z titulu náhrady škody ocenila na částku 31 135 Kč (za poškození parapetů 22 000 Kč, za poškození oken 5 000 Kč, za poškození obrub 4 135 Kč). Žalované byl přiznán nárok na náhradu škody ve výši 29 956 Kč, tedy částka nižší, než uplatnila. Odvolání žalobce nepovažuje žalovaná za důvodné.

5. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně včetně předcházejícího řízení dle § 212 a násl. zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále o. s. ř.), přihlédl k odvolání žalobce i žalované, k vyjádření žalované k odvolání, při jednání odvolacího soudu dne 31. 7. 2024 učinil ve vztahu k účastníkům poučení dle § 118a odst. 1 a 3 občanského soudního řádu s tím, že účastníkům bylo dáno poučení, že v případě nerespektování výzvy soudu se vystavují neúspěchu ve sporu. Žalobci bylo poskytnuto poučení ohledně povinnosti tvrzení a povinnosti důkazní ohledně tvrzení, že mezi účastníky byla uzavřena dohoda ohledně ceny díla v rozsahu částky 472 210 Kč a 15 % DPH, žalované bylo dáno poučení o povinnosti tvrzení a povinnosti důkazní ohledně tvrzení, že v hotovosti předala žalobci 2 x 100 000 Kč dne 22. 8. 2017, a dále ohledně tvrzení, že vytkla vady (jakým konkrétním způsobem, jakým podáním) a uplatnila nárok na náhradu škody (jakým způsobem, jakým podáním). Odvolací soud poté v reakci na vyjádření účastníků doplnil důkazní řízení a dospěl k závěru, že odvolání žalobce a odvolání žalované jsou částečně důvodná.

6. V posuzované věci rozhodoval soud prvního stupně o žalobním návrhu žalobce, který se domáhal po žalované zaplacení částky 330 906,10 Kč s příslušenstvím blíže citovaným, dále o vzájemném návrhu žalované, která se domáhala po žalovaném zaplacení částky 226 925 Kč s příslušenstvím blíže specifikovaným.

7. Žalobce se žalobou doručenou k Okresnímu soudu v Karlových Varech dne 10. 2. 2020 domáhá po žalované zaplacení částky ve výši 330 906,10 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně od 1. 1. 2020 do zaplacení. Ze žalobního návrhu vyplývá, že žalobce jako živnostník podnikající mimo jiné v oboru zednictví na základě cenové nabídky č. 16152, kterou vypracoval dne 18. 11. 2016, zhotovil pro žalovanou dílo spočívající v zateplení objektu certifikovaným zateplovacím systémem ETYCS s tím, že součástí nabídky byla rovněž cenová kalkulace na částku 472 210 Kč bez 15 % DPH. Cena díla byla v cenové nabídce řádně specifikována. Dílo bylo zhotoveno a předáno žalované dne 3. 9. 2018 i přesto, že práce na díle byly ukončeny ke dni 3. 8. 2018. V průběhu provádění stavby došlo ke smluvnímu rozšíření rozsahu prací, které nebyly zahrnuty v původní nabídce a které žalobce vyčíslil částkou 104 769 Kč bez 15 % DPH. Z žalobního návrhu dále vyplývá, že vícepráce byly realizovány po odsouhlasení ze strany žalované, tedy s jejím vědomím. Současně v rámci realizace díla bylo mezi stranami sjednáno i provedení SDK podhledů ve dvou samostatných etapách za dojednanou cenu 114 483 Kč a za cenu 147 946 Kč, kdy obě ceny jsou uvedeny bez 15 % DPH. Tyto práce byly ze strany žalobce řádně provedeny a žalované předány. Po dokončení prací uplatnila žalovaná u žalobce vadu díla v podobě odlepených začišťovacích okenních profilů - tzv. APU lišt, kdy při jednání dne 3. 9. 2018 za přítomnosti žalobce, žalované, syna žalované, pana , jméno FO, a technika společnosti Baumit, pana Sládka, bylo dílo předáno s tím, že žalovaná požadovala opravit těsnící lišty oken - APU lišty, výměnu výlezových schodů na půdu, dále uplatnila slevu za poškozené parapety, požadovala výměnu poškozené betonové obruby a slevu za poškozená okna. Dále z žalobního návrhu vyplývá, že žalovaná v podání adresovanému právnímu zástupci žalobce ze dne 30. 11. 2018 uplatnila svůj nesouhlas s účtovanými vícepracemi v podobě účtování použití APU lišt, dále nesouhlasila s použitím šroubovacích hmoždinek EJOT STRU se zátkou, s účtováním položky za demontáž, očištění, úpravu, montáž parapetů, které byly na stavbě osazeny již před prováděním prací žalobcem, dále žalovaná brojila proti provedení výlezových schodů, kdy žalobce ve svém žalobním návrhu uvedl, že výlez na půdu provedl řádně včetně jejich osazení a to standartním způsobem a teprve po jejich osazení došlo ze strany žalované k úpravě podlahy v půdním prostoru. Žalobce s ohledem na vytýkané vady po předání díla uznal pouze vadu v podobě netěsnících APU lišt s tím, že žalované navrhl opravu dle technické dokumentace společnosti Baumit a dále uvedl, že již v průběhu dojednání kontrakce žalovaná navrhovala žalobci, že by ráda celou cenu díla uhradila bez příslušné daně z přidané hodnoty, k čemuž však žalobce nechtěl přistoupit a věc uzavřel tak, že výše DPH z celé zakázky bude účtována až na základě finální fakturace. Žalobce závěrem uvedl, že po předání díla na základě celkového vyúčtování a specifikace prací uplatnil svůj nárok na doplacení ceny prací ve výši 226 925 Kč, na což žalovaná reagovala dopisem ze dne 30. 11. 2018, ve kterém uplatnila vadu v podobě 15 oken, na kterých netěsnily tzv. APU lišty a zvolila způsob odstranění vady slevu z ceny díla, kterou vyčíslila v částce 226 925 Kč, skládající se z částky 181 000 Kč za samotnou opravu odlepených APU lišt a z částky 45 000 Kč na pořízení a montáž nových schodů na půdu a dále na opravu nových parapetů, na opravu dveří, které byly při práci poškrábány ze strany pracovníků žalobce a dále na opravu znehodnocených obrubníků. Z žalobního návrhu dále vyplývá, že před podáním žaloby žalobce pro určení slevy v rámci realizace díla přistoupil k zadání znaleckého posudku, a i když se závěry znaleckého posudku seznámil žalovanou a vyzval ji k mimosoudnímu jednání, toto žalovaná odmítla. Žalobce výši svého žalobního návrhu odvíjí od faktury č. 18/2019 znějící na částku 965 319,20 Kč včetně 15 % DPH a následně zohlednil všechny uhrazené zálohy po započtení uhrazených plnění ve výši 612 483,10 Kč a tedy dle názoru žalobce zbývá uhradit částku 352 836,10 Kč bez kalkulace poskytnuté slevy 21 930 Kč, kterou je ochoten žalobce žalované poskytnout. Jelikož žalobce považuje za přiměřenou slevu stanovenou z rozpočtu opravy dle znaleckého posudku, je tedy předmětem žalobního nároku žalobce dlužná částka z faktury č. 18/2012 ponížena o 21 930 Kč, tedy částka ve výši 330 906,10 Kč, současně žalobce požaduje úhradu příslušenství.

8. Žalovaná se ve svém podání ze dne 28. 4. 2020 vyjádřila k žalobě a současně podala tzv. vzájemný návrh, z jehož obsahu vyplývá, že nárok žalobce neuznává v plné výši s odůvodněním, že si u žalobce objednala dílo spočívající v zateplení fasády domu na základě cenové nabídky č. 16152 ze dne 18. 11. 2016, ve které byla dohodnuta celková cena díla na částku 472 210 Kč s dobou realizace díla v rozsahu 10 – 12 týdnů podle aktuálních povětrnostních podmínek. Realizace díla, tedy zateplení fasády domu, trvalo 1,5 roku s tím, že žalovaná má za to, že k předání díla ze strany žalobce do dne podání vzájemného návrhu nedošlo, když dne 3. 9. 2018 sepsal žalobce listinu označenou jako Zápis z jednání, která ze strany žalované obsahuje pouze vyjádření, obsahem této listiny není předání dokončeného díla, proto žalovaná namítá, že dílo nebylo do dne podání vzájemného návrhu řádně předáno. Současně žalovaná ve svém vzájemném návrhu poukázala na to, že nikdy v průběhu provádění díla nedošlo k odsouhlasení tzv. víceprací, které specifikoval žalobce ve svém žalobním návrhu v částce 104 769 Kč bez DPH a potvrdila, že společně se žalobcem bylo sjednáno kromě zateplení fasád ještě provedení podhledů a to v tzv. první etapě za cenu 114 483 Kč a dále ve druhé etapě za cenu 147 946 Kč. Žalovaná dále uvedla, že žalobce předložil na podzim roku 2018 nedatovanou listinu označenou jako Celkové vyúčtování specifikace prací – RD , adresa, , ve kterém je stanovena částka za provedené práce celkem bez DPH ve výši 839 408 Kč, zálohy celkem bez DPH ve výši 612 483 Kč a k doplacení zbývá 226 925 Kč. Žalovaná ale namítá, že žalobce nezahrnul do záloh, které přijal, částku 200 000 Kč a proto žalobci celkem zaplatila částku ve výši 812 483 Kč. Dále žalovaná namítla, že žalobci zaplatila plnou výši odměny za zhotovení dvou etap podhledů, jak vyplývá z účetních dokladů žalované a dále, že na zhotovení fasády bylo žalobci na zálohách zaplaceno celkem 550 000 Kč, tedy žalobce naopak o částku 77 790 Kč oproti sjednané odměně přeplatila a dále namítla, že neodsouhlasila tzv. vícepráce a vyslovila nesouhlas s tím, aby byla celková částka navýšena o 15 % DPH. Žalovaná tedy ve svém vzájemném návrhu navrhla, aby soud nárok žalobce jako nedůvodný zamítl a naopak uložil žalobci zaplatit jí částku 226 925 Kč společně s příslušenstvím, kdy tato částka se sestává z nároku žalované na vrácení přeplatku sjednané odměny ze smlouvy o dílo ve výši 77 790 Kč a z částky 149 134 Kč, která představuje slevu z ceny díla za sníženou kvalitu díla a množství vad, které byly žalovanou žalobci vytknuty v jejím podání ze dne 30. 11. 2018, z jehož obsahu vyplývá, že žalobci vytkla špatné provedení APU lišt celkem u 15 kusů oken, použití levnějšího izolantu PRO-DOMA oproti sjednané cenové nabídce certifikovaného zateplovacího systému ETYCS Baumit Pro v kvalitativní třídě , právnická osoba, žalovaná namítá použití jiných, dražších hmoždinek oproti cenové nabídce, poškození nových parapetů při provádění fasády s tím, že žalovaná nesouhlasí s položkou za demontáž, očištění, opravy a montáž parapetů, neboť tyto práce měly být součástí standartní cenové nabídky, dále namítá poškrábání oken z důvodu jejich nezakrytí při stavebních pracích a poukazuje na špatné provedení schodů na půdu, neboť ve stávající podobě je ohrožena bezpečnost, když na půdu po schodech nelze vylézt.

9. Soud prvního stupně ve vztahu k účastníkům činil poučení dle § 118a odst. 1 a 3 občanského soudního řádu. Nejvyšší soud již několikrát judikoval, že poučení musí být zcela konkrétní a musí obsahovat i poučení o následku nerespektování výzvy soudu spočívajícím v riziku neúspěchu ve sporu. Aby odvolací soud dostál požadavkům výše uvedeným, učinil ve vztahu k účastníkům při jednání dne 31. 7. 2024 znovu poučení dle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. způsobem již výše uvedeným.

10. Žalobce na výzvu odvolacího soudu reagoval podáním (čl. 414 spisu), ve kterém uvedl, že cena díla byla sjednána písemně včetně daně z přidané hodnoty. Nabídka ze dne 18. 11. 2016 byla žalovanou akceptována za situace, kdy je v nabídce na šesti místech uvedeno, že cena je uvedena bez DPH. Žalované muselo být jasné, že dílo bude muset uhradit včetně daně z přidané hodnoty, neboť žalobce byl plátcem této daně. Na tuto nabídku ve své svědecké výpovědi dne 28. 6. 2021 odkazoval i svědek , Anonymizováno, . V původní nabídce ze dne 27. 10. 2016 byla daň z přidané hodnoty vyčíslena i konkrétní částkou, poskytnutá sleva v následné nabídce ze dne 18. 11. 2016 byla výslovně vyčíslena částkou 10 040 Kč. Nemůže obstát tvrzení, že nabídka z 18. 11. 2016 nebyla žalovanou akceptována pro předraženost. Na této skutečnosti nemůže nic změnit ani to, že žalobce daň z přidané hodnoty nesprávně zaúčtoval až po vystavení závěrečné faktury v prosinci 2019, neboť do této doby bylo jednáno o poskytnutí slevy. Žalobce v brzké době doloží daňové přiznání k dani z přidané hodnoty a kontrolní hlášení, v němž je faktura vystavená č. 18/2019 zohledněna. Pokud žalovaná poukazuje na skutečnost, že mezi stranami byla dohoda o tom, že daň z přidané hodnoty jí nebude účtována a žalobce tuto daň neodvede, je taková dohoda absolutně neplatným právním jednáním pro rozpor se zákonem. Žalobce je přesvědčen, že v řízení před soudem prvního stupně byl prokázán jeho nárok účtovat k ceně díla daň z přidané hodnoty, rozhodnutí soudu prvního stupně je tak stiženo vadou.

11. Žalovaná na poučení odvolacího soudu reagovala podáním (čl. 411-412 spisu), v němž uvedla, že dne 22. 8. 2017 žalobci v hotovosti částku 2 x 100 000 Kč nepředala. Na žádost žalobce vybrala v bankomatu dne 28. 6. 2017 částku 200 000 Kč a tuto mu v následujících dnech bez jakéhokoliv dokladu předala. Doklad jí pak žalobce předložil až dodatečně dne 22. 8. 2017, v den, který se pouze náhodně shoduje se dnem úhrady jiné zálohy formou bankovního převodu. Na způsob hrazení záloh a provedené vyúčtování žalobce je třeba nahlížet v kontextu skutečnosti, že zakázka byla ze strany žalobce prováděna mimo daňovou evidenci, bez DPH, bez stavebního deníku, a tedy doklady, které žalobce žalované předával, nebyly řádnými účetními doklady potvrzujícími okamžik provedení úhrady, byly pouze potvrzením o přijetí částky pro žalovanou. Pokud by ze strany žalované nedošlo k uhrazení částky 200 000 Kč v hotovosti, žalobce by jistě požadoval vrácení dokladů prokazujících platby, které se neuskutečnily. Z dat provedených úhrad vyplývá, že žalovaná uhradila žalobci částku 60 000 Kč dne 20. 2. 2017 na nákup fasádního polystyrenu, následně uběhlo 5 měsíců, ve kterých podle tvrzení žalobce bylo sice ze strany jeho pracovníků na zakázce pracováno, avšak zadarmo, neboť k první úhradě prostřednictvím bankovního převodu došlo ze strany žalované až dne 1. 8. 2017, kdy byla poukázána částka 114 483 Kč za podhledy. Nelze věřit tvrzení žalobce, že celé jaro 2017 až do 22. 8. 2017 pracovali jeho pracovníci na fasádě žalované zadarmo a že žalobci ke dni 22. 8. 2017 stačila na provedení fasády domu záloha 60 000 Kč použitá na nákup materiálu. Předání částek dvakrát 100 000 Kč ze strany žalované žalobci nebyl nikdo přítomen. Žalovaná své tvrzení prokazuje zejména příjmovými doklady žalobce, které, pokud by k platbě nedošlo, by nemohla mít ve své dispozici, dále pak řadou objektivních důkazů nepřímých, a to výběrem částky 200 000 Kč z bankomatu dne 28. 6. 2017 a ostatními doklady o provedení plateb žalované žalobci. Pokud by soud uvěřil tvrzení žalobce, pak z důkazů vyplývá, že v mezidobí od 20. 2. 2017 do 22. 8. 2017 neměla žalovaná žalobci uhradit ničeho (s výjimkou zálohy na fasádní polystyren dne 20. 2. 2017), přestože na stavbě bylo pracovníky žalobce pracováno a fasáda byla prováděna. Tvrzení žalobce postrádá věrohodnost, neboť si nelze představit řemeslníka, který pracuje na zakázce zadarmo, bez předem uhrazených financí. K důkazu žalobkyně navrhla příjmové pokladní doklady a potvrzení o provedení platby z 20. 2. 2017, 1. 8. 2017, 22. 8. 2017, 18. 10. 2017, 14. 12. 2017, 14. 12. 2017, potvrzení o provedení platby výběrem částky 200 000 Kč z bankomatu ČSOB ze dne 28. 6. 2017. Dále žalovaná předložila tvrzení, že vytkla poprvé vady díla a uplatnila nárok na náhradu škody vůči žalobci při prohlídce předmětu díla dne 3. 9. 2018. Konkrétně požadovala opravit těsnící lišty oken, vyměnit výlezové schody na půdu z důvodu nesprávného osazení, kompenzaci za poškozené parapety, kompenzaci za poškozená okna, výměnu poškozených betonových obrub. Následně žalovaná opětovně vytkla vady díla netěsnících lišt, nefunkčních schodů na půdu, použití jiného zateplovacího systému, než systému uvedeného v cenové nabídce a poškození nových parapetů v dopise ze dne 30. 11. 2018 zaslanému její právní zástupkyní tehdejšímu právnímu zástupci žalobce , tituly před jménem, , jméno FO, . V rámci soudního řízení pak žalovaná nároky uplatnila ve svém podání ze dne 28. 4. 2020 označeném jako Vyjádření žalované k žalobě o zaplacení částky 330 906,10 Kč s příslušenstvím a Vzájemný návrh žalované. Následně žalobkyně k výzvě soudu ve svém podání ze dne 15. 7. 2022 specifikovala, kde a v jakém rozsahu, jakým způsobem a popř. v kolika kusech žalobce poškodil při provádění díla parapety, okna, obrubníky. Podáním ze dne 25. 10. 2022 pak žalovaná k výzvě soudu upřesnila, které z nároků uplatňuje z titulu vad díla a které z titulu náhrady škody. K důkazu navrhla zápis z jednání ze dne 3. 9. 2018, vyjádření k dopisu ze dne 30. 11. 2018, vyjádření žalované k žalobě o zaplacení částky 330 906,10 Kč s příslušenstvím a vzájemný návrh žalované ze dne 28. 4. 2020, vyjádření žalované ze dne 15. 7. 2022, doplnění podání žalované ze dne 25. 10. 2022 s tím, že tyto listiny jsou založené ve spise.

12. Soud prvního stupně provedl dokazování v rozsahu postačujícím pro zjištění skutkového stavu věci, když, pokud jde o doplnění dokazování, odvolací soud k důkazu provedl přiznání k dani z příjmů fyzických osob za rok 2019 (čl. 416-418 spisu), kontrolní hlášení o dani z přidané hodnoty za rok 2019 (čl. 420), kontrolní opis a kopie přílohy č. 3 (čl. 423 spisu), dále kolaudační rozhodnutí VI/19/8/17, z 25. 9. 2017 týkající se předmětné nemovitosti, přičemž zjištění učiněná z provedených důkazů neměla na posouzení věci relevanci (viz níže). Odvolací soud se ztotožňuje se závěry soudu prvního stupně s výjimkou závěrů ohledně výše částky, která byla přiznána žalované na základě uplatněného vzájemného návrhu, kdy odvolací soud namísto částky 58 678 Kč s příslušenstvím přiznal žalované právo na zaplacení částky 48 997,30 Kč s příslušenstvím.

13. Žalobce svůj nárok odvíjí od faktury č. 18/2019 (čl. 10 spisu), přičemž fakturovanou částku ponížil o částku 21 930 Kč představující slevu, kterou uznal. Nebylo proto namístě, aby soud prvního stupně ukládal žalobci tuto částku k úhradě žalované znovu. Odvolací soud dále zohlednil stav, kdy hodnota prací a materiálu (pokud jde o práce a materiály nutné k odstranění vad a náhradě škody) za období uplynulých cca 6 let vzrostla o jednu třetinu. Odvolací soud při jednání učinil dotaz na účastníky, zda s úvahou odvolacího soudu o zvýšení této hodnoty o jednu třetinu souhlasí, či zda trvají na doplnění znaleckého zkoumání. Oba účastníci sdělili, že proti úvaze odvolacího soudu nevznášejí výhrady a nepožadují doplnění znaleckého zkoumání. Odvolací soud dále shledal odvolání žalované důvodným, pokud směřovalo do výroků o nákladech řízení a nákladech státu.

14. Soud prvního stupně postupoval správně, pokud vymezil nesporná a sporná tvrzení účastníků, poskytl poučení dle § 118a odst. 1 a 3 občanského soudního řádu (s výhradou viz výše) a v reakci na doplnění skutkových tvrzení a označení důkazů provedl dokazování včetně provedení výslechu svědků, zadání znaleckého posudku, výslechu znalce, přičemž odvolací soud odkazuje na body 9-40 odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně.

15. Soud prvního stupně správně aplikoval ust .§§ 2586 – 2630 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (smlouva o dílo), ust. §§ 2099 – 2112 o. z. (analogické použití některých ustanovení o kupní smlouvě), ust. §§ 2113 – 2117 o. z. (záruky za vady), dále ust. §§ 1914 – 1925 (obecná úprava řádného plnění závazků), ust. § 559 o. z. týkající se formy právního jednání, ust. §§ 2894 – 2990 o. z. ( závazky z deliktů).

16. Odvolací soud se ztotožňuje se závěrem soudu prvního stupně, že smluvní vztah mezi účastníky je nutno podřadit pod zákonná ustanovení týkající se smlouvy o dílo. Smlouva o dílo nebyla sjednána v písemné podobě, z provedených důkazů lze vzít za prokázané, že žalovaná akceptovala cenovou nabídku žalobce ze dne 18. 11. 2016, žalobce přistoupil ke zhotovení zateplení fasády. Mezi účastníky byla následně uzavřena dohoda o provedení víceprací a provedení SDK podhledů v I. a II. etapě. Soud prvního stupně správně s odkazem na ust. §§ 2604 a 2605 občanského zákoníku, jakož i na ustálenou judikaturu dovodil, že k předání díla došlo dne 3. 9. 2018. Soud prvního stupně správně uzavřel, že žalovaná převzala dílo s výhradami, které uplatnila při jednání účastníků dne 3. 9. 2018, a které blíže specifikovala v podání ze dne 30. 11. 2018. Žalobkyně uplatnila tzv. vady zjevné, dále vznesla dne 3. 9. 2018 proti žalobci i nárok na náhradu škody za poškozené parapety, obruby a okna. Soud prvního stupně správně přihlédl k tomu, že žalobce poskytl žalované tzv. záruku za jakost díla v cenové nabídce, a to v délce 36 měsíců od převzetí prací. Odvolací soud se ztotožňuje se závěrem soudu prvního stupně, že žalovaná uplatnila nároky z vadného plnění a z titulu náhrady škody řádně a včas. Námitka promlčení není důvodná ( viz níže).

17. Odvolací soud se ztotožňuje se závěrem soudu prvního stupně, že žalobce není oprávněn požadovat po žalované částku představující DPH, neboť smlouva o dílo mezi účastníky byla uzavřena způsobem, kdy žalovaná důvodně předpokládala, že nebude povinna 15% sazbu DPH žalobci hradit. Žalobce učinil dne 18. 11. 2016 žalované cenovou nabídku č. 16152, ve které je jasně uvedeno, že cena díla je stanovena bez zápočtu daně z přidané hodnoty. Žalovaná tedy předpokládala, že cenová nabídka ze dne 18. 11. 2016 je tzv. konečná. Žalobce sám připustil, že žalovaná se vyjadřovala, že by ráda uzavřela smlouvu bez DPH. Pokud žalobce uváděl, že měl v úmyslu až v závěru realizace díla DPH po žalované požadovat, pak tato jeho obrana nemůže zvrátit závěr, že smlouva o dílo byla uzavřena, aniž by jejím předmětem byla platba daně z přidané hodnoty. Žalobce při své argumentaci ohledně požadavku na zaplacení DPH opomíjí závěrečné vyúčtování a korespondenci účastníků (čl. 62- 66 spisu), kde k doplacení vyčíslil částku 226 925 Kč, a to jako rozdíl mezi částkami 839 408 a 612 483 Kč. Odvolací soud poukazuje na celkové vyúčtování (obsažené ve spise na čl. 62 spisu). Ani žalobcem dodatečně odvedená daň z přidané hodnoty nemůže zvrátit závěr, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o dílo, kdy cena díla byla sjednána na částku 472 210 Kč. Žalobce v podání- uplatnění nároku na zaplacení částky 226 925 Kč z 19. 10. 2018 (čl. 17, 18 spisu) poukazoval na akceptovanou nabídku v částce 472 210 Kč, poukazoval na objednané a realizované vícepráce v částce 104 210 Kč, 114 483 Kč a 147 946 Kč. Účastníci navázali smluvní vztah, přičemž obě strany předpokládaly ze způsobu uzavření smlouvy dosažení výhod pro každou z nich. S ohledem na výhrady obou smluvních stran vznášené v průběhu realizace díla vůči sobě navzájem se účastníci následně před soudem ocitli v postavení, kdy jejich pozice jsou oslabeny. Oba účastníci jednali nedbale. Pokud odvolací soud učinil pokus o smírné vyřešení věci, při jednání konaném dne 31. 7. 2024 žalovaná navrhovala, že pakliže by žalobce vzal žalobu zpět a nepožadoval by náhradu nákladů řízení, žalovaná by vzala zpět vzájemný návrh a rovněž by nepožadovala náhradu nákladů řízení. Žalobce navrhovatel smírné řešení věci v tom směru, že žalovaná by zaplatila žalobci částku 180 000 Kč, žádný z účastníků by neměl právo na náhradu nákladů řízení. K uzavření smíru tedy nedošlo. Tak jako se žalobci nepodařilo prokázat, že mezi účastníky byla uzavřena dohoda o ceně zahrnující i platbu daně z přidané hodnoty, žalované se nepodařilo prokázat, že předala žalobci v hotovosti částku 200 000 Kč. Žalovaná několikrát změnila své tvrzení o tom, kdy částku 200 000 Kč v hotovosti měla žalobci předat, naposledy se vyjádřila v reakci na poučení dané jí odvolacím soudem dle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. tak, že dne 22. 6. 2017 vyzvedla v bankomatu částku 200 000 Kč, kterou bez svědků předala o několik dní později žalobci, přičemž doklad o převzetí této částky jí měl žalobce předat 22. 8. 2017. Žalovaná před soudem prvního stupně namítala, že žalobce „přeplatila“ a dožadovala se vrácení přeplatku v částce 77 790 Kč. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že žalovaná provedla bezhotovostně, na vrub bankovního účtu vedeného na jméno žalované dne 22. 8. 2017 dvě bezhotovostní platby vždy v částce ve výši 100 000 Kč ve prospěch účtu žalobce s poznámkou, k čemu každá platba slouží, žalobce příjmovými pokladními doklady dne 22. 8. 2017 vystavil potvrzení o příjmu plateb. Před soudem prvního stupně byla slyšena svědkyně , jméno FO, , která uvedla, že k žádosti žalobce vyhotovila dva příjmové pokladní doklady znějící na částku 100 000 Kč, které na stavbě předala žalobci, jež je následně předal žalované. Svědkyně vypověděla, že žalovaná žádnou finanční hotovost proti pokladním dokladům žalobci nepředala, následně tyto částky uhradila formou tzv. bankovního převodu. Svědci , Anonymizováno, a , Anonymizováno, se vyjadřovali v tom směru, že byli přítomni, kdy , jméno FO, přivezla na stavbu doklady, které následně žalobce předal žalované, předání peněz v hotovosti neviděli. Odvolací soud znovu poukazuje na nedbalý přístup obou účastníků sledující výhody pro každého z nich, kdy žalované se za této situace nepodařilo prokázat její tvrzení, že žalobci 200 000 Kč v hotovosti předala.

18. Odvolací soud se ztotožňuje se závěrem soudu prvního stupně, že žalovaná dílo převzala s výhradami (§ 2605 občanského zákoníku). K rozsahu provedených prací a víceprací odvolací soud poukazuje na výše uvedené, tedy na to, že účastníci neuzavírali svá smluvní ujednání v písemné podobě. Pokud jde o posouzení vad a porušení povinností ze strany žalobce, soud prvního stupně postupoval správně, pokud vycházel ze závěrů znalce obsažených jak v písemném znaleckém posudku, tak v jeho výpovědi. Věc si nepochybně vyžádala odborné posouzení, ke kterému je povolán znalec, posuzovat odborné otázky tedy nepřísluší soudu ani účastníkům. Znalec obhájil své závěry včetně použitých metod, vyjádřil se k námitkám účastníků. S ohledem na nepřehlednou důkazní situaci vyvolanou postojem obou stran soud prvního stupně postupoval správně, pokud vyšel ze zjištění učiněných v bodě 79 - 82 odůvodnění rozsudku, na která odvolací soud pro stručnost odkazuje. Znalcem byla stanovena finanční kompenzace v částce 29 956,48 Kč (poškození), v částce 20 289 Kč (lišty), v částce 8 433 Kč (schody), celkem 58 678,48 Kč. Odvolací soud se neztotožňuje s odvolací námitkou žalobce, že bylo za některou z položek přiznáno více, než žalovaná požadovala, neztotožňuje se rovněž s odvolací námitkou, že znalec provedení schodů na půdu shledal bezvadným, odvolací soud poukazuje na celý závěr znalce v tomto směru, který poukazoval na to, že schody jsou sice namontovány obvyklým způsobem a technicky správně, vada je však dána výškou prostupu stropních konstrukcí nad 2. nadzemním podlažím a neprovedením dalších doplňkových schodišťových stupňů ze strany žalobce v stropním prostupu. Odvolací soud se dále neztotožňuje s odvolací námitkou, že nebylo prokázáno, že žalobce prováděl dílo bez zakrytí výplní otvorů a vnějších parapetů. Vyjádření znalce a fotodokumentace provedená v době zhotovování díla závěr znalce utvrzují. Žalobkyně nároky z titulu náhrady škody uplatnila v celkové výši 31 135 Kč, pokud soud prvního stupně přiznal částku 29 956 Kč, nepřekročil vznesený návrh žalobkyně.

19. Jak již výše uvedeno, soud prvního stupně nezohlednil, že při uplatnění žaloby žalobce svůj vznesený nárok ponížil o částku 21 930 Kč, proto odvolací soud o tuto částku ponížil rozhodnutím soudu prvního stupně přiznanou částku (výrok IV rozsudku soudu prvního stupně), přičemž částku 36 748 Kč (58 678 mínus 21 930) navýšil o jednu třetinu, tedy o částku 12 249,33 Kč, když odvolací soud vyšel ze shodného tvrzení účastníků, kteří souhlasili s nastíněnou úvahou odvolacího soudu, že v mezidobí došlo k navýšení hodnoty prací a materiálu o jednu třetinu, a nepožadovali doplnění znaleckého zkoumání v tomto směru.

20. Odvolací soud veden závěry výše uvedenými tedy postupem dle § 219 o. s. ř. rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I, II a V potvrdil, postupem dle § 220 o. s. ř. rozsudek soudu prvního stupně ve výroku IV změnil tak, že žalobce je povinen zaplatit žalované částku 48 997,30 Kč se zákonným úrokem z prodlení blíže citovaným, ve zbývající části byl vzájemný návrh v rozsahu obsaženém ve výroku IV rozsudku soudu prvního stupně ohledně částky 9 680,70 Kč se zákonným úrokem z prodlení blíže specifikovaným zamítnut (výrok II rozsudku odvolacího soudu).

21. Při rozhodování o nákladech za řízení před soudy obou stupňů odvolací soud vycházel z následujících úvah. Odvolací soud se neztotožňuje s postupem soudu prvního stupně, který uložil žalované povinnost zaplatit žalobci, pokud jde o řízení týkající se žaloby žalobce, náhradu nákladů řízení v částce 114 689,14 Kč, a pokud jde o řízení týkající se vzájemného návrhu žalované, uložil jí zaplatit na náhradě nákladů řízení žalobci částku 100 106,16 Kč. Jelikož vzájemný návrh se týkal i vzneseného nároku žalované na vrácení přeplatku 77 790 Kč, pak obě řízení, resp. nároky vznesené žalobcem i nároky vznesené žalovanou, do určité míry měly shodné body, kterými se soud musel zabývat a zástupci účastníků tedy poskytli právní zastoupení. Žalobě žalobce se žalovaná bránila tvrzením, že zaplatila v hotovosti částku 200 000 Kč, pokud jde o vzájemným návrhem vznesené nároky žalované na vrácení přeplatku, bylo předmětem řízení opět posouzení, zda žalovaná zaplatila v hotovosti onu částku 200 000 Kč, neboť od závěrů ohledně existence této platby se pak odvíjelo posouzení, zda přeplatek vznikl či nikoliv. Žalobce byl s žalobním návrhem, v rámci něhož požadoval zaplacení částky 330 906,10 Kč, úspěšný do částky 226 925 Kč, žalovaná ohledně vzneseného požadavku na zaplacení částky 226 925 Kč byla úspěšná ohledně částky 48 997,33 Kč. Odvolací soud předestřel účastníkům při jednání úvahu o možné aplikaci § 150 občanského soudního řádu. Podle tohoto ustanovení, jsou-li tu důvody hodné zvláštního zřetele, nemusí soud výjimečně náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti přiznat. Podle judikatury Nejvyššího soudu uvádí doktrína mezi kategoriemi důvodů pro užití moderačního práva podíl obou stran na vzniku a průběhu sporu (NS 28 Cdo 1805/2001), povahu a okolnosti sporu (NS 28 Cdo 1805/2001). Jak již výše uvedeno, obě strany postupovaly nedbale, když ve snaze docílit výhod pro každou z nich neuzavíraly smlouvy v písemné podobě, nevedly potřebnou dokumentaci, činily netransparentní kroky. Proto odvolací soud dospěl k závěru, že je namístě aplikovat moderační právo a to v důsledku podílu obou stran na vzniku a průběhu sporu tak, aby žádnému z účastníků nebylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení. Odvolací soud proto ve výroku III rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů za řízení před soudy obou stupňů.

22. O nákladech státu, jakožto souvisejících výrocích (výroky VII – X rozsudku soudu prvního stupně), bylo rozhodnuto tak, že žalobce a žalovaná jsou povinni zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Karlových Varech náklady státu, a to každý v rozsahu jedné poloviny, do tří dnů od právní moci rozhodnutí ( výrok IV rozsudku odvolacího soudu). Dle § 148 odst. 1 o. s. ř. stát má podle výsledku řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. S ohledem na výsledek řízení a dále s ohledem na užití moderačního práva soudu dle § 150 o. s. ř. rozhodl odvolací soud tak, aby každý z účastníků se podílel na nákladech státu v rozsahu jedné poloviny. V mezidobí bylo o výši státem zálohovaných nákladů řízení rozhodováno samostatnými rozhodnutími, která byla účastníkům doručena a nabyla právní moci.