57 A 27/2026

Plný text

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Lukáše Pišvejce, soudkyně JUDr. Veroniky Burianové a soudce Mgr. Aleše Smetanky ve věci žalobkyně: NetBet Enterprises Limited sídlem Ewropa Business Centre, Level 3, Suite 704, Office 4, Dun Karm Street, Birkirkara, BKR9034, Malta zastoupená Mgr. Liborem Vackem, advokátem sídlem Na Příkopě 988/31, 110 00 Praha 1 proti žalovanému: Celní úřad v Plzni sídlem Antonína Uxy 945/11, 301 00 Plzeň o žalobě na ochranu proti nečinnosti žalovaného v řízení vedeném pod sp. zn. 200/2025- 600000-12 takto:

I. Žalovaný je povinen do 60 dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku vydat rozhodnutí v řízení vedeném žalovaným pod sp. zn. 200/2025-600000-12.

II. Žalovaný je povinen do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobkyni k rukám jejího zástupce Mgr. Libora Vacka, advokáta, náhradu nákladů řízení ve výši 20 404 Kč. Odůvodnění:

I. Vymezení věci

1. Žalobou na ochranu proti nečinnosti správního orgánu ve smyslu § 79 a násl. s. ř. s., došlou soudu dne 5. 6. 2026, se žalobkyně domáhala ochrany proti nečinnosti žalovaného v řízení sp. zn. 200/2025-600000-12 (dále jen „Řízení“).

2. Žalovaný vydal v Řízení příkaz podle § 150 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu ve spojení s § 90 odst. 1 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich (dále jen „přestupkový zákon“), ze dne 5. 12. 2025, č. j. 66086-3/2025-400000-11031 (dále jen „příkaz“). Příkazem byla žalobkyně shledána vinnou ze spáchání přestupku podle zákona č. 186/2016 Sb., o hazardních hrách, a byla jí za to uložena pokuta. Žalobkyně podala dne 9. 1. 2026 u žalovaného proti příkazu odpor. Žalovaný informoval žalobkyni vyrozuměním ze dne 21. 1. 2026, č. j. 16770-3/2026-400000-11031, že odpor posoudil jako opožděný.

3. Žalobkyně v žalobě požadovala, aby soud žalovanému uložil povinnost vydat v Řízení rozhodnutí. Tvrdila, že jí příkaz nebyl doručen dne 18. 12. 2025, byl jejím včasným odporem zrušen a žalovaný proto měl v Řízení pokračovat.

4. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. Žalovaný trval na tom, že odpor žalobkyně proti příkazu byl opožděný a že tedy není nečinný.

II. Posouzení věci

5. Vzhledem k tomu, že účastníci výslovně vyjádřili svůj souhlas s rozhodnutím o věci samé bez jednání (žalovaný ve vyjádření k žalobě a žalobkyně v podání ze dne 26. 6. 2026), rozhodl soud v souladu s § 51 odst. 1 s. ř. s. bez nařízení jednání.

6. Nečinností správního orgánu se rozumí objektivně existující stav, kdy v zákonem předepsaných lhůtách nedošlo k provedení příslušných procesních úkonů (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 10. 12. 2012, č. j. 2 Ans 14/2012-41, č. 2785/2013 Sb. NSS).

7. Soud vyhodnotil žalobu jako včasnou a podmínky řízení o žalobě jako splněné.

8. Podle § 80 odst. 1 s. ř. s. lze podat nečinnostní žalobu nejpozději do jednoho roku ode dne, kdy ve věci, v níž se žalobkyně domáhá ochrany, marně proběhla lhůta stanovená zvláštním zákonem pro vydání rozhodnutí nebo osvědčení, a není-li taková lhůta stanovena, ode dne, kdy byl žalobkyní vůči správnímu orgánu nebo správním orgánem proti žalobkyni učiněn poslední úkon.

9. V projednávané věci je pro posouzení včasnosti žaloby rozhodné, zda po podání odporu běžela žalovanému lhůta k vydání rozhodnutí. Podle § 150 odst. 3 správního řádu začínají lhůty pro vydání rozhodnutí znovu běžet dnem podání odporu. Byl-li tedy odpor podán včas, počala nejpozději dne 9. 1. 2026 běžet žalovanému nová šedesátidenní lhůta k vydání rozhodnutí podle § 94 přestupkového zákona, která by uplynula dne 10. 3. 2026. Od tohoto dne do podání žaloby dne 5. 6. 2026 neuplynul jeden rok; žaloba je proto včasná.

10. Vyrozumění správního orgánu o tom, že odpor byl podán opožděně, není samo o sobě rozhodnutím ve smyslu § 65 s. ř. s. V nynějším řízení proto soud neposuzuje zákonnost tohoto vyrozumění jako samostatného předmětu přezkumu, nýbrž pouze jako předběžnou otázku hodnotí, zda žalovanému po podání odporu nadále trvala povinnost v Řízení pokračovat a vydat rozhodnutí.

11. Podle § 79 odst. 1 věty první s. ř. s. platí, že ten, kdo bezvýsledně vyčerpal prostředky, které procesní předpis platný pro řízení u správního orgánu stanoví k jeho ochraně proti nečinnosti správního orgánu, může se žalobou domáhat, aby soud uložil správnímu orgánu povinnost vydat rozhodnutí ve věci samé nebo osvědčení. Žalobkyně splnila uvedenou podmínku tím, že dne 23. 4. 2026 podala žádost o uplatnění opatření proti nečinnosti podle § 80 správního řádu, které Generální ředitelství cel usnesením ze dne 14. 5. 2026, č. j. 24635- 2/2026-900000-24120, nevyhovělo.

12. Podle § 81 odst. 1 s. ř. s. soud rozhoduje na základě skutkového stavu zjištěného ke dni svého rozhodnutí. Výzvou ze dne 8. 6. 2026, č. j. 57 A 27/2026-46, vyzval soud žalovaného, aby neprodleně informoval soud o vydání rozhodnutí. Bez takového vyrozumění soud vycházel z toho, že žalovaný v Řízení rozhodnutí nevydal. Ostatně ve vyjádření k žalobě žalovaný výslovně uvedl, že rozhodnutí ani v průběhu soudního řízení nevydá.

13. Žaloba byla důvodná.

14. Proti příkazu může ten, jemuž se povinnost ukládá, podat odpor ve lhůtě 8 dnů ode dne oznámení příkazu. Podáním odporu se příkaz ruší a řízení pokračuje; to neplatí, byl-li podán nepřípustný nebo opožděný odpor. Příkaz, proti němuž nebyl podán odpor, se stává pravomocným a vykonatelným rozhodnutím (§ 150 odst. 3 věta první, druhá a sedmá správního řádu).

15. Podle žalovaného byl příkaz žalobkyni doručen dne 18. 12. 2025, osmidenní lhůta k podání odporu uplynula dne 29. 12. 2025 a odpor podaný žalobkyní dne 9. 1. 2026 byl proto opožděný, tudíž příkaz nabyl právní moci a vykonatelnosti dne 30. 12. 2025. Naproti tomu žalobkyně tvrdila, že její odpor nebyl opožděný, protože příkaz nebyl dne 18. 12. 2025 řádně doručen, nýbrž se dostal do dispoziční sféry oprávněné osoby až dne 5. 1. 2026.

16. Žalovaný tvrdil, že byl příkaz žalobkyni doručen dne 18. 12. 2025 na adrese jejího sídla na Maltě prostřednictvím mezinárodní poštovní služby a osvědčoval to mezinárodní dodejkou a údaji o sledování zásilky.

17. Ze správního spisu soud zjistil, že podle webové aplikace České pošty, s. p. a maltské pošty byla zásilka podána k přepravě dne 8. 12. 2025 a byla doručena adresátovi dne 18. 12. 2025. Z mezinárodní dodejky vyplývá, že zásilka s příkazem byla odeslána žalobkyni prostřednictvím České pošty, s. p. na adresu na Maltě a osoba, která zásilku převzala, potvrdila její přijetí podpisem dne 18. 12. 2025. Jméno přebírající osoby na dodejce není uvedeno.

18. Rozhodnutí se účastníkům oznamuje doručením stejnopisu písemného vyhotovení do vlastních rukou nebo ústním vyhlášením (§ 72 odst. 1 správního řádu).

19. Zahraniční právnické osobě lze doručit prostřednictvím provozovatele poštovních služeb nebo prostřednictvím příslušného orgánu státní správy pověřeného k doručování písemností do ciziny. Nepodaří-li se písemnost tímto způsobem doručit, správní orgán jí ustanoví opatrovníka (§ 21 odst. 1 in fine ve spojení s § 22 správního řádu).

20. Písemnost, která se doručuje do vlastních rukou, jsou oprávněny převzít orgány a osoby uvedené v § 30 správního řádu nebo jiné osoby, které byly pověřeny písemnosti přijímat (§ 21 odst. 2 správního řádu).

21. Jménem právnické osoby činí úkony ten, kdo je k tomu oprávněn v řízení před soudem podle zvláštního zákona. Tím je člen statutárního orgánu, zaměstnanec (člen), který tím byl statutárním orgánem pověřen, vedoucí jejího odštěpného závodu, jde-li o věci týkající se tohoto závodu, nebo její prokurista, může-li podle udělené prokury jednat samostatně (§ 30 odst. 1 správního řádu ve spojení s § 21 odst. 1 o. s. ř.).

22. Z právní úpravy tedy vyplývá, že závěr o doručení příkazu do vlastních rukou žalobkyni jakožto zahraniční právnické osobě ve správním řízení prostřednictvím provozovatele poštovních služeb byl podmíněn zjištěním, že zásilku s příkazem převzal statutární orgán žalobkyně, nebo žalobkyní pověřený zaměstnanec, nebo prokurista, nebo osoba žalobkyní pověřená přijímat písemnosti.

23. Podle judikatury nese důkazní břemeno ohledně prokázání řádného doručení rozhodnutí správní orgán. Správně vyplněná doručenka je důkazem o doručení, ovšem k tomu, aby správní orgán důkazní břemeno neunesl, postačí, že žalobce údaje v doručence zpochybní (znevěrohodní) předestřením jiné srovnatelně pravděpodobné verze reality, tj. nemusí nezbytně prokázat opak toho, co plyne z doručenky (srov. např. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 4. 2006, č. j. 2 Afs 158/2005-82, č. 1327/2007 Sb. NSS, ze dne 24. 1. 2014, č. j. 7 As 30/2013-34, a ze dne 12. 12. 2022, č. j. 3 Ads 253/2022- 29).

24. Judikatura dále vychází z toho, že u právnické osoby není nutné, aby zásilku osobně převzal statutární orgán; rozhodné je, zda ji převzala osoba, kterou bylo možno vzhledem k okolnostem (např. razítko právnické osoby, označení funkce typu „sekr.“, ustálenou praxi přebírání pošty apod.) považovat za oprávněnou. Za řádné doručení právnické osobě soudy např. považovaly případy, kdy písemnost byla doručena na adresu jejich sídla a byla zde převzata osobou, která na dodejku uvedla své příjmení a opatřila ji svým podpisem a razítkem adresáta. Z těchto údajů bylo možno dovodit, že podepsaná osoba byla osobou, která byla konkludentně pověřena písemnosti přijímat podle § 21 odst. 2 správního řádu. Je totiž věcí právnické osoby zajistit, aby převzetí písemnosti doručované do vlastních rukou nemohla v místě jejího sídla učinit jiná osoba, než která je k tomu oprávněna (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 18. 6. 2009, sp. zn. III. ÚS 2378/08, a rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 2. 7. 2008, č. j. 3 As 29/2008-60, a ze dne 13. 6. 2013, č. j. 7 Afs 70/2012-43, ze dne 17. 7. 2009, č. j. 7 Afs 40/2009-78).

25. Podle soudu z listin, jimiž žalovaný osvědčoval doručení zásilky s příkazem žalobkyni dne 18. 12. 2025, takové doručení nevyplývá. Výpisy z webové aplikace České pošty, s. p. a MaltaPost p.l.c takové doručení neprokazují, neboť jde jen o interní záznamy české a maltské pošty o pohybu zásilky. Mezinárodní dodejka doručení též neprokazuje. Dodejka osvědčuje, že zásilka byla zaslána na správnou adresu sídla žalobkyně, ale není dostatečným důkazem o tom, že zásilku převzal statutární orgán žalobkyně, nebo žalobkyní pověřený zaměstnanec, nebo prokurista, nebo osoba žalobkyní pověřená přijímat písemnosti. Z dodejky totiž nelze zjistit, kdo zásilku převzal, není ani opatřena razítkem žalobkyně, nelze tak z údajů vyznačených na zásilce dovodit vztah podepsané osoby k žalobkyni. Dodejka proto neosvědčuje splnění podmínek doručení do vlastních rukou stanovených v § 21 odst. 2 správního řádu. Žalovaný tak neunesl důkazní břemeno ohledně tvrzeného doručení příkazu dne 18. 12. 2025 a žalobkyni za této situace nevznikla povinnost tvrzené doručení dále vyvracet.

26. Soud tedy přisvědčil žalobkyni, že žalovaný dodejkou neprokázal, že by příkaz byl žalobkyni doručen dne 18. 12. 2025. Dodejka, jíž žalovaný osvědčoval doručení, postrádala údaj o tom, kdo písemnost převzal. Kolonka dodejky určená pro údaj o identifikaci přebírající osoby byla prázdná, nebyla vyplněna. Dodejka neobsahuje ani razítko žalobkyně, ani údaj o vztahu podepsané osoby k žalobkyni. Z dodejky neplyne ani výslovné pověření přebírající osoby k převzetí zásilky za žalobkyni, ani z ní nejsou zřejmé žádné okolnosti převzetí zásilky, z nichž by bylo možno takové (i jen konkludentní) pověření dovozovat. Dodejka je bez jména podepsané osoby, bez její funkce, bez jejího vztahu k žalobkyni, bez doložení pověření. Dodejka neobsahuje ani žádné potvrzení maltské pošty o doručení, z něhož by bylo možno dovozovat řádné doručení zásilky adresátovi. Důkazní břemeno ohledně doručení příkazu žalobkyni dne 18. 12. 2025 nesl žalovaný. Jelikož žalovaný nedisponuje doručenkou, která takové doručení prokazuje, nevznikla žalobkyni povinnost doručení tvrzené žalovaným vyvracet (zpochybňovat).

27. Z uvedených důvodů soud shledal důvodnou žalobní námitku, že žalovaný dosavadním obsahem správního spisu neprokázal doručení příkazu žalobkyni dne 18. 12. 2025. Nebyl-li prokázán den 18. 12. 2025 jako den oznámení příkazu, nemohl žalovaný z tohoto dne oznámení příkazu zákonně uzavřít, že odpor podaný dne 9. 1. 2026 byl opožděný. Za tohoto stavu tedy nelze vycházet z toho, že příkaz nabyl právní moci a vykonatelnosti a že Řízení skončilo. Žalovaný proto neměl důvod odmítat v Řízení pokračovat a vydat ve věci rozhodnutí; neučinil-li tak, je v Řízení nečinný a žaloba je důvodná. Žalobkyně konzistentně tvrdila, že se příkaz dostal do její dispoziční sféry dne 5. 1. 2026. Žalovaný toto datum nijak konkrétně nezpochybnil ani netvrdil jiný okamžik oznámení příkazu než 18. 12. 2025, jehož prokázání založil výlučně na uvedené dodejce. Soud proto vychází z data 5. 1. 2026; odpor ze dne 9. 1. 2026 byl podán včas a příkaz se jeho podáním zrušil. Žalovaný je proto v řízení nečinný.

28. Soud se dále nezabýval tvrzeními žalobkyně, která směřovala proti zákonnosti příkazu, proti postupu správního orgánu před jeho vydáním nebo proti hmotněprávnímu posouzení věci (body 5 až 13 žaloby a body 9 až 13 a 23 až 28 podání žalobkyně ze dne 26. 6. 2026). Tato tvrzení nejsou pro výsledek nynější věci rozhodná. Předmětem řízení o ochraně proti nečinnosti je zde výlučně otázka, zda žalovanému po podání odporu trvala povinnost v Řízení pokračovat a vydat rozhodnutí. Nosným důvodem tohoto rozsudku je závěr, že žalovaný neprokázal opožděnost odporu; ostatní uvedená tvrzení proto nemohla výsledek této věci ovlivnit.

29. Žalovaný ve vyjádření k žalobě na stranách 4 a 5 rozvedl, proč považuje doručení příkazu dne 18. 12. 2025 za prokázané. Soud se s touto argumentací vypořádal následovně.

30. O tom, že žalovaný zásilku s příkazem odeslal na adresu sídla žalobkyně v Maltské republice prostřednictvím České pošty, s. p., a že zásilka měla být doručována v kooperaci s národním poskytovatelem poštovních služeb Maltské republiky MaltaPost p. l. c., nebylo sporu. Žalovaný prokazoval doručení zásilky žalobkyni dne 18. 12. 2025 (i) mezinárodní dodejkou, (ii) výpisem z aplikace sledování zásilek České pošty, s. p., a (iii) výpisem z aplikace sledování zásilek MaltaPost p. l. c. Výše soud vyložil, proč tyto tři listiny nemohou být dostatečnou oporou pro závěr o doručení příkazu žalobkyni dne 18. 12. 2025. Soud nesouhlasí s žalovaným, že tyto listiny prokazují, že zásilka byla dne 18. 12. 2025 odevzdána „do dispozice účastníka řízení“. Z těchto listin totiž nelze spolehlivě zjistit, které konkrétní osobě a za jakých okolností byla zásilka předána. To, že česká a maltská pošta ve svých aplikacích vyznačily, že zásilka byla doručena dne 18. 12. 2025, samo o sobě neprokazuje, že příkaz byl tohoto dne řádně doručen žalobkyni. Z mezinárodní dodejky vyplývá pouze to, že nějaká neidentifikovaná osoba dodejku podepsala a uvedla na ni datum 18. 12. 2025. Zda šlo o osobu, která byla oprávněna za žalobkyni zásilku převzít, dodejka neosvědčuje. Nelze ověřit takové oprávnění přebírající osoby, jelikož není známa její identita, a současně z dodejky nevyplývají ani žádné skutečnosti o vztahu přebírající osoby k žalobkyni (statutární orgán, zaměstnanec, prokurista, formálně zmocněná osoba nebo osoba, jejíž faktické oprávnění přebírat zásilky by bylo osvědčeno užitím razítka nebo vyznačením funkce).

31. Soud souhlasí s žalovaným, že pokud by doručení proběhlo v souladu s právními předpisy, pak by účinky doručení nastaly bez ohledu na to, kdy se žalobkyně s obsahem zásilky fakticky seznámila. V posuzované věci však měl žalovaný prokázat, že doručení proběhlo řádně. To žalovaný neprokázal. Soud akcentuje, že mezinárodní dodejka byla zjevně celá vyplněna žalovaným (údaje o adresátovi a adrese, kam je doručenku nutno vrátit) a českou poštou (podací pošta, datum podání zásilky a číslo zásilky), kromě rámečku „Doplní se v místě určení“. V tomto rámečku neznámá osoba zaškrtla okénko, že zásilka byla řádně „doručena“, vyplnila jako „datum“ 18. 12. 2025 a do okénka „podpis“ zapsala nečitelný podpis. Okénko „přepis jména adresáta tiskacím písmem“ bylo ponecháno nevyplněné. Takto vyplněná doručenka, jak bylo výše vysvětleno, není vyplněna formálně řádně se všemi vyžadovanými údaji tak, aby osvědčila, kdy a které konkrétní osobě byla zásilka doručovatelem předána.

32. Žalovaný ve vyjádření k žalobě namítal, že mezinárodní dodejka osvědčuje řádné doručení podle pravidel platných v místě doručování a že postačuje, byla-li zásilka převzata na adrese sídla žalobkyně. Tato argumentace však v projednávané věci neobstojí. Soud nemusí obecně řešit, jaký význam mohou mít pravidla státu doručení pro postup zahraničního provozovatele poštovních služeb. Pro rozhodnutí této věci je podstatné, že z podkladů předložených žalovaným nelze zjistit, kdo zásilku převzal, v jakém vztahu byl k žalobkyni a zda šlo o osobu oprávněnou převzít písemnost doručovanou do vlastních rukou ve smyslu § 21 odst. 2 správního řádu. Samotný údaj, že zásilka byla dne 18. 12. 2025 převzata na adrese sídla žalobkyně, bez identifikace přebírající osoby a bez dalších okolností osvědčujících její oprávnění, k prokázání řádného doručení nepostačuje.

33. Listiny, které žalobkyně připojila k žalobě a k podání ze dne 26. 6. 2026 a které jsou založeny na č. l. 5 až 43 a 54 až 56 soudního spisu (prohlášení jednatele, odpor, návrh na zrušení příkazu, právní analýza včetně překladu, příkaz, sdělení k podnětu na přezkumné řízení, usnesení k nečinnosti vč. doručenky, výpis z evidence jednatele, vyrozumění o opožděném odporu a nedoplatku, žádost ve věci nečinnosti), byly již součástí správního spisu. Soud je proto neposuzoval jako samostatně prováděné důkazy, nýbrž k nim přihlédl jako k součásti správního spisu, z něhož vycházel při posouzení důvodnosti žaloby (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 1. 2009, č. j. 9 Afs 8/2008-117, č. 2383/2011 Sb. NSS, nebo bod 29 rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 7. 2022, č. j. 10 Afs 281/2020-70). Listinu založenou na č. l. 52 a 53 soudního spisu (usnesení zdejšího soudu ze dne 13. 4. 2026, č. j. 57 A 3/2026-40) soud nehodnotil ani k důkazu neprováděl, neboť se týká jiné věci a nemá vztah k posouzení otázky, zda žalovaný byl v Řízení nečinný a nevydal rozhodnutí.

III. Rozhodnutí soudu a náklady řízení

34. V době podání žaloby i v době vydání tohoto rozsudku žalovaný v Řízení nevydal rozhodnutí, ačkoli z dosavadního spisového stavu neplyne, že by jeho povinnost rozhodnout zanikla. Soud proto výrokem I tohoto rozsudku podle § 81 odst. 2 s. ř. s. uložil žalovanému povinnost vydat v Řízení rozhodnutí. K tomu stanovil lhůtu 60 dnů od právní moci rozsudku. Tato lhůta odpovídá zákonné lhůtě pro vydání rozhodnutí podle § 94 přestupkového zákona a současně poskytuje žalovanému přiměřený prostor k provedení procesních úkonů potřebných k pokračování v Řízení po zrušení příkazu odporem.

35. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud výrokem II tohoto rozsudku podle ustanovení § 60 odst. 1 s. ř. s. Žalovaný nebyl v řízení úspěšný. Plně procesně úspěšné žalobkyni přiznal soud náhradu nákladů řízení v celkové výši 20 404 Kč. Tato částka sestává z odměny advokáta ve výši 18 404 Kč, kterou tvoří odměna za 3 úkony právní služby po 4 620 Kč [převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby a podání ze dne 26. 6. 2026 dle § 7, § 9 odst. 5, § 11 odst. 1 písm. a), d) advokátního tarifu], 3 paušální částky jako náhrady hotových výdajů po 450 Kč podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu a 21 % DPH podle § 57 odst. 2 in fine s. ř. s. ze součtu těchto částek ve výši 3 194 Kč. Dále jde o zaplacený soudní poplatek za žalobu ve výši 2 000 Kč [položka 18 odst. 2 písm. d) přílohy k zákonu č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích]. Náhradu nákladů řízení je žalovaný povinen zaplatit k rukám zástupce žalobkyně, a to ve lhůtě jednoho měsíce od právní moci rozsudku (§ 54 odst. 7 s. ř. s.). Lhůta k plnění nákladů řízení byla stanovena s přihlédnutím k možnostem žalovaného tuto platbu realizovat. Poučení: Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost. Kasační stížnost musí být podána do dvou týdnů po doručení rozsudku. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu; lhůta je zachována, byla-li kasační stížnost podána u Krajského soudu v Plzni. Plzeň 16. července 2026 Mgr. Lukáš Pišvejc v.r. předseda senátu Shodu s prvopisem potvrzuje L. C.