61 CO 10/2022

Plný text

Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Jiřího Levého a soudkyň Mgr. Jiřiny Hronkové a JUDr. Vladimíry Ladmanové ve věci žalobce: osobní údaje žalobce bytem PSČ obec a číslo proti žalovanému: osobní údaje žalovaného sídlem adresa zastoupený advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa o výmaz údaje o žalobcově dluhu, vypořádání účtů, ukončení zpracování osobních údajů, zaplacení nemajetkové újmy ve výši 13 339 Kč o odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Chebu ze dne 15. 10. 2021, č. j. 8 C 621/2020-71

I. Rozsudek soudu prvního stupně se v napadené části, tj. ve výrocích I, III a IV, potvrzuje.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému náklady odvolacího řízení ve výši 7 419 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalovaného.

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu žalobce, kterou se domáhal, aby údaj o dluhu žalobce za rok 2018 se ruší (bude vymazán), že žalovaný provede vyúčtování účtu č. [bankovní účet] ke dni 31. 8. 2020 a částka bude zaslána na žalobcův účet do týdne od právní moci rozsudku, že žalovaný vyčíslí navrhovatelův podíl na stavu účtu č. [bankovní účet] ke dni 31. 8. 2020 a bude dále postupovat podle písemného sdělení žalobce a žalovaný zaplatí žalobci částku 13 339 Kč (výrok I), v části v níž se žalobce domáhal aby žalovaný ukončil platnost zpracování osobních údajů ke dni 31. 8. 2020 a vydal žalobci písemné potvrzení do týdne od nabytí právní moci rozsudku bylo řízení zastaveno (výrok II), žalobci byla uložena povinnost zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení ve výši 600 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok III) a žalobci byla dále uložena povinnost zaplatit soudní poplatek za řízení o náhradu nemajetkové újmy ve výši 2 000 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí na účet České republiky Okresního soudu v Chebu (výrok IV). Rozhodnutí zdůvodnil tím, že ve vztahu k požadavku na zrušení (výmaz) údaje o žalobcově dluhu za rok 2018 je prokázáno, že žalovaný skutečně vůči žalobci nárok na úhradu takového dluhu vznášel avšak potvrzením ze dne 29. 7. 2020 žalovaný stvrdil, že již úhradu takového dluhu vůči žalobci nenárokuje, když konstatoval, že mu žalobce nic nedluží. V účetních závěrkách za roky 2018 a 2019, které jsou publikovány ve sbírce listin Veřejného rejstříku, se o žalobci nepíše. Žalobcem vznesený nárok je tudíž nedůvodný, protože v současné době neexistuje žádný údaj o žalobcově dluhu vůči žalovanému, jehož výmaz by mohl být nařízen. Ve vztahu k nároku na zaplacení nemajetkové újmy ve výši 13 339 Kč jako náhrady za újmu na občanské cti žalobce způsobené tím, že byl označen jako dlužník, ač nic žalovanému nedlužil, soud prvního stupně dospěl k závěru, že neodpovídá skutečnosti žalobcovo tvrzení, že jeho označení za dlužníka se stalo známým vůči široké veřejnosti tím, že bylo uvedeno v účetní závěrce, která je publikována ve veřejném rejstříku. Jedinými, kdo se o označení žalobce za dlužníka dozvěděli, byli ostatní spoluvlastníci z domu a dále správce nemovitosti Ing. [jméno] [příjmení] Tyto osoby ovšem také následně byly seznámeny s tím, že žalovaný již nadále vůči žalobci úhradu žádného dluhu nenárokuje, tedy se dozvěděli, že žalobce již není považován za dlužníka. Vzhledem k tomu že označení dlužník nebylo použito v nikterak urážlivém kontextu a seznámil se s ním jen velmi omezený okruh osob, které se následně dozvěděly, že žalovaný svůj názor změnil, jedná se – v případě, že by dluh neexistoval a označení bylo nepravdivé – jen o nepatrný zásah do žalobcovy cti ve smyslu ust. § 81 odst. 2 o. z., který byl napraven tím, že žalovaný písemně uznal, že žalobce mu nic nedluží, tedy zdržel se dalšího pokračování v zásahu ve smyslu ust. § 82 odst. 1 o. z., a to ještě v době před zahájením tohoto soudního sporu. Takovéto zadostiučinění je s ohledem na nepatrnou míru zásahu do žalobcovy cti přiměřené a tudíž dostačující a důvod k poskytnutí satisfakce v penězích ve smyslu § 2951 o. z. není dán. Ve vztahu k požadavkům na provedení vyúčtování účtu č. [bankovní účet] ke dni 31. 8. 2020 a zaslání zjištěné částky na žalobcův účet a k požadavku na vyčíslení žalobcova podílu na stavu účtu č. [bankovní účet] ke dni 31. 8. 2020 je žaloba též nedůvodná. V souvislosti s převodem jednotky ve smyslu § 1186 odst. 1 o. z. nevznikla osobě odpovědné za správu domu (a potažmo ani žalovanému společenství) povinnost vypořádat příspěvky na správu domu a zálohy na plnění spojená nebo související s užíváním v bytu, když ve smyslu § 1186 odst. 2 o. z. se předpokládá přechod případných dluhů na nabyvatele jednotky (v tomto případě však žalovaný žádný požadavek na úhradu dluhu vůči žalobci nevznesl, naopak vystavil potvrzení o jeho bezdlužnosti). Žalobce neměl právní nárok na provedení vyúčtování, sdělení zůstatků na účtech či vyčíslení svého dluhu na nich, stejně jako na finanční vypořádání (tedy žádné zaslání peněz na svůj účet). V části v níž se žalobce domáhá, aby žalovaný ukončil platnost zpracování osobních údajů ke dni 31. 8. 2020, aby dal žalobci písemné potvrzení do týdne od nabytí právní moci rozsudku, bylo řízení z důvodu zpětvzetí žaloby zastaveno, když žalobce na tomto dílčím nároku netrval.

2. Proti tomuto rozsudku podal žalobce obsáhlé odvolání včetně jeho dvou dodatků. V tomto svém odvolání především namítá, že soud prvního stupně jen potvrzoval údaje společenství, nepřihlížel na sdělení a požadavky žalobce, a proto navrhuje zrušení rozsudku s tím, aby proběhlo nové řízení a byla předvolána paní [příjmení], Ing. [příjmení] a Mgr. [jméno] jako svědci, aby se žalobce mohl dotázat na nejasnosti, jelikož ve společenství žádná komunikace neexistovala.

3. Z obsahu odvolání je zřejmé, že se žalobce neodvolává do výroku II, jímž došlo k zastavení části řízení.

4. Žalobce v odvolání namítá, že ke dni 14. 10. 2012 neměl se společenstvím nic společného. Soud pominul, že nepodepsal žádný dokument o jednotné platbě do„ fondu oprav“. Za celých pět roků se nekonala valná hromada. Uváděné shromáždění 1. 7. 2017 nebylo včas svoláno, proto se ho neúčastnil. Stanovy vypracoval Ing. [příjmení], vlastníci neměli možnost se s nimi seznámit. Platba je uváděna dle výše podílů, což neuznává paní [příjmení]. Byla svolána další schůze 28. 4. 2018 (o změnu stanov a jednotnou platbu), ani tuto změnu nepodepsal. Platbu do„ fondu oprav“ zná jen společenství a soud. Údaje o jeho dopisu z 8. 7. 2020 společenství je přímo lží soudu. Byl napsán, ale paní [příjmení]„ zapráskla dveře“ (důkaz o nekomunikaci ve společenství), s doručením nepomohla ani policie, nebyl převzat ani jako doporučený (podán [datum] vrácen [datum]). Společenství s ním bylo seznámeno jako s přílohou žaloby. Žalobce neměl žádné vyjádření společenství pro sepsání kupní smlouvy (jen o dluhu), neměl a stále nemá údaje o výši jeho podílu na účtu„ fondu oprav“, proto se rozhodl ke snížení kupní ceny o 50 000 Kč oproti ceně, kterou navrhoval makléř. Cena jeho podílu nebyla tak uvedena ve výši kupní ceny. Dále uvádí, že v lednu 2018 se domlouval s paní [příjmení] a Ing. [příjmení] o odečtu jeho dluhu z přeplatku, po jeho zamítnutí neprovedeno. Soud zcela neakceptuje, že společenství má dva účty, jedním disponuje Ing. [příjmení], platí se zálohy, které je nutno vyúčtovat. Stav účtu neznal při sepsání kupní smlouvy, respektive výši svého podílu, proto není uveden v kupní smlouvě. Žalobce uvádí, že postupoval dle § 1179 o. z., nikdo nebere na zřetel, že společenství má dva nesmyslné účty. Společenství získalo již při koupi bytu, původní cena 790 000 byla snížena na 770 000 (pro úvěr). Tuto částku zaplatil hotově, zaplatil však i úvěr. Úvěr zůstává i nyní – jeho podíl účtu, daleko vyšší. V doplnění svého odvolání pak ohledně jeho požadavku na platbu za poškození občanské cti ve výši 13 339 Kč uvádí, že tuto částku zaplatil za neplacení paní [příjmení] dle jejího podílu a údaj z vyúčtování roku 2018 však není výše jeho dluhu nýbrž platba někomu, kdo hledal právní cestu na jeho dluh (a stále tento údaj není smazán) a uzávěrka nebyla projednána se členy. V rámci odvolacího jednání pak žalobce navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení s tím, že je třeba vyslechnout svědky paní [příjmení], Ing. [příjmení] a Mgr. [jméno].

5. Žalovaný ve svém vyjádření k odvolání uvedl, že se plně ztotožňuje se závěry soudu prvního stupně prezentovanými v odůvodnění napadeného rozsudku. Dle přesvědčení žalovaného žalobce absolutně nerozumí principům fungování žalobce jakožto společenství vlastníků jednotek. Pokud je namítáno, že žalovaný neseznamuje členy se stavem účtů a neinformuje členy o své činnosti, tak s tímto žalovaný nesouhlasí a poukazuje na to, že vždy bylo řádně svoláno shromáždění, které řádně probíhalo a přijímalo usnesení. Rovněž žalovaný i vůči žádostem žalobce o nahlédnutí do účetní dokumentace byl opakovaně součinný, kdy naposledy na e-mailovou žádost žalobce, který již není ani členem žalovaného, poskytl žalovaný žalobci termín k nahlédnutí do požadovaných podkladů, čehož však žalobce opakovaně nevyužil. Není tedy pravdou tvrzení žalovaného v doplnění odvolání, že by žalobce s žalovaným nekomunikoval. O řádném fungování žalovaného rovněž svědčí i skutečnost, že v souladu s právními předpisy jsou zveřejňovány v příslušném rejstříku účetní závěrky a rozvahy. Rovněž z podané žaloby jakož i odvolání žalobce je zřejmé, že žalobce nerozumí podstatě příspěvků na správu domu a pozemku rozúčtované podle podílů na společných částech domu dle ust. § 1180 o. z., kdy se neprovádí vyúčtování ve smyslu každoročních přeplatků a nedoplatků a tedy nemohl žalobci vzniknout„ podíl ve fondu oprav“, jak uvádí opakovaně žalobce ve svých podání. Co se týká údajného poškození žalobcovy pověsti i zde má žalovaný za to, že soud prvého stupně postupoval správně, když tento nárok jako nedůvodný zamítl a to jak ve vztahu k požadavku na výmaz údaje o dluhu, tak i ve vztahu k požadavku na náhradu za újmu na občanské cti žalovaného. Předmětem řízení před soudem prvního stupně nebylo zkoumání oprávněnosti dřívějšího požadavku žalovaného vůči žalobci na uhrazení pohledávky, od jejíž vymáhání nakonec žalovaný ustoupil a vydal žalobci potvrzení o bezdlužnosti. Jakýkoliv nárok žalobce v tomto směru je tak nedůvodný. Žalovaný proto navrhl potvrzení napadeného rozsudku a přiznání náhrady nákladů odvolacího řízení.

6. Odvolací soud přezkoumal napadené rozhodnutí dle § 212 a § 212a o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání žalobce není důvodné.

7. Listiny, které žalobce navrhoval provést k důkazu v rámci odvolacího řízení, prováděny nebyly, neboť tyto důkazní návrhy byly učiněny až po koncentraci řízení a jejich provedení je tedy v odvolacím řízení nepřípustné. K tomuto odvolací soud konstatuje, že při jednání konaném dne 13. 10. 2021 byl žalobce soudem prvního stupně řádně poučen dle ust. § 118b odst. 1 věta druhá o. s. ř. o koncentraci řízení a v závěru tohoto jednání též poučen dle ust. § 119a odst. 1 o. s. ř. o své povinnosti uvést všechny rozhodné skutečnosti a označit důkazy dříve nežli soud prvního stupně vyhlásí své rozhodnutí ve věci samé, když později uplatňované skutečnosti a důkazy jsou odvolacím důvodem jen za podmínek uvedených v ust. § 205a o. s. ř. V rámci svého odvolání žalobce navrhoval provést důkaz vyúčtováním služeb uživatele za rok 2020, výpisem z účtů ve společenství vlastníků [anonymizováno]. [příjmení] [anonymizováno] vedeného u [anonymizována dvě slova] ze dne 30. 6. 2020, výpisem ze svého běžného účtu vedeného u [anonymizováno] za období červena 2020, zprávou za rok 2018 (vyúčtování fondu oprav za rok 2018), předpisem plateb k 1. 1. 2015, dopisem, který žalobce adresoval Ing. [jméno] [příjmení] ze dne 25. 2. 2019, smlouvou o zajišťování správy společných částí domu ze dne 1. 12. 2003, dopisem, který adresoval žalobce žalovanému ze dne 12. 9. 2017, zápisem ze schůzky společenství vlastníků ze dne 14. 10. 2012 (tato listina byla provedena k důkazu soudem prvního stupně), kopie obálky, která byla dle relace pošty doručována 29. 7. 2020, listina nazvaná Informace o fondu oprav pro [příjmení] [příjmení] ze dne 28. 10. 2015, listina nazvaná O změně stanov společenství ze dne 28. 4. 2018 a dále listina – dopis sepsaný Ing. [jméno] [příjmení] bez uvedení data, adresovaný majitelům bytových jednotek, přičemž tato listina byla již provedena k důkazu soudem prvního stupně. Veškeré shora navržené důkazy, tedy objektivně existovaly v době, kdy probíhalo řízení před soudem prvního stupně, je zjevné, že je žalobce měl i fyzicky k dispozici a nic mu tedy nebránilo, aby tyto případné důkazní návrhy navrhl již v rámci řízení před soudem prvního stupně.

8. Soud prvního stupně provedl dostatečné množství důkazů, tyto řádně hodnotil a dospěl ke skutkovým i právním závěrům, se kterými se odvolací soud ztotožňuje a pro stručnost svého rozhodnutí na ně odkazuje.

9. Soud prvního stupně zcela správně dovodil, že v současné době není žalobce v žádných listinách veden jako dlužník žalovaného, tudíž nemohlo být vyhověno jeho požadavku„ na vymazání dluhu za rok 2018“ a pokud byl v minulosti žalobce označen žalovaným jako dlužník, soud prvního stupně správně dovodil, že tímto žalobci nevznikla nemajetková újma v rozsahu, v níž se dožadoval její úhrady, když šlo jen o minimální zásah do jeho důstojnosti a vážnosti (§ 81 odst. 2 o. z.). V neposlední řadě soud prvního stupně i zcela správně dovodil, že ve vztahu k požadavkům na provedení vyúčtování účtu žalovaného ke dni 31. 8. 2020 a zaslání zjištěné částky na účet žalobce a k požadavku na vyčíslení žalobcova podílu na stavu na účtu žalovaného ke dni 31. 8. 2020 je žaloba nedůvodná, neboť tato povinnost žádným způsobem nevyplývá z právních předpisů a v této souvislosti soud prvního stupně zcela správně odkazuje na ust. § 1186 odst. 1 o. z., kdy při převodu vlastnického práva k jednotce nevzniká osobě odpovědné za správu domu povinnost příspěvky na správu domu ke dni účinnosti převodu vypořádat. Žalobce měl sice jako vlastník bytové jednotky nárok nahlížet do účetních dokladů žalovaného, tohoto se však v tomto řízení žádným způsobem nedomáhá a ani neuvádí, že by mu žalovaný toto znemožňoval. Naopak z vyjádření žalovaného je zřejmé, že účastníci v tomto směru i jednali a žalovaný hodlal požadavkům na nahlédnutí do dokladů společenství vyhovět. Rovněž ohledně nároku na zaplacení částky 13 339 Kč jako náhrady za újmu na občanské cti soud prvního stupně dospěl k správnému závěru o nedůvodnosti tohoto nároku, neboť označení žalobce jako dlužníka v účetní závěrce žalované nebylo použito v urážlivém kontextu s listinou byl seznámen omezený okruh osob, které se také následně dozvěděly, že žalovaný svůj názor změnil a písemně uznal, že žalobce mu nic nedluží, proto důvod k poskytnutí satisfakce v penězích ve smyslu § 2951 o. z. není dán.

10. Pokud žalobce také namítal, že se„ diví, že soud prvního stupně akceptoval existenci fondu oprav, ačkoliv dle jeho přesvědčení se fond oprav týká družstva nikoliv společenství vlastníků“, k tomuto odvolací soud uvádí, že dle ust. § 1180 odst. 1 věta prvá o. z., nebylo-li jinak určeno, přispívá vlastník jednotky na správu domu a pozemku ve výši odpovídající jeho podílu na společných částech. Z tohoto citovaného zákonného ustanovení tedy vyplývá, že je možné dohodnout výši příspěvku i dle jiného klíče nežli je výše odpovídající podílu na společných částech, ale především z něho vyplývá, že vlastník jednotky je povinen přispívat na správu domu, přičemž správu domu je možno považovat obsahově v podstatně shodnou jako fond oprav, když prostředky zde shromažďované slouží v podstatě ke stejným účelům.

11. S ohledem na výše uvedené bylo napadené rozhodnutí dle ust. § 219 o. s. ř. jako věcně správné potvrzeno, a to včetně výroků o povinnosti žalobce zaplatit soudní poplatek za řízení o náhradu nemajetkové újmy, když tento svůj návrh vznesl až v průběhu řízení a soudní poplatek z něj nehradil.

12. O náhradě nákladů odvolacího řízení pak bylo rozhodnuto dle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř. a žalobci, který byl v odvolacím řízení zcela neúspěšný, byla uložena povinnost zaplatit náklady odvolacího řízení úspěšnému žalovanému. Tyto náklady odvolacího řízení spočívají v nákladech na právní zastoupení, a to 3 úkonech právní služby po 1 660 Kč (příprava a převzetí zastoupení, vyjádření k odvolání, účast při odvolacím jednání dle § 11 odst. 1 písm. a), d), g), § 7 bod 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., 3 x náhrada hotových výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 téže vyhlášky, náhrada za ztrátu času 3 x 100 Kč dle § 14 odst. 1 písm. a), odst. 3 téže vyhlášky a náhrada cestovného na trase [obec] – [obec] a zpět ve výši 939 Kč Náklady odvolacího řízení tedy činí celkem 7 419 Kč.