61 CO 105/2022

Plný text

Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Jiřího Levého a soudkyň JUDr. Vladimíry Ladmanové a Mgr. Jiřiny Hronkové ve věci žalobkyně: ; právnická osoba , IČO sídlem adresa zastoupená advokátem Mgr. Ing. jméno příjmení sídlem adresa proti; žalované: ; Ing. jméno příjmení , narozená dne datum , IČO sídlem část obce a číslo , PSČ obec zastoupená advokátkou Mgr. jméno příjmení sídlem adresa o 19 096 Kč s příslušenstvím o odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 7. 2. 2022, č. j. 18 C 26/2018-316

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku I co do částky 12 276 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 12 276 Kč od 26. 11. 2017 do zaplacení a ve lhůtě plnění potvrzuje a co do částky 6 820 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně od 26. 11. 2017 se mění tak, že v tomto rozsahu se žaloba zamítá.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení vzniklých do rozhodnutí soudu prvního stupně částku 31 212,30 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám zástupce žalobkyně.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na nákladech odvolacího řízení částku 2 571,70 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám zástupce žalobkyně.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit státu na nákladech řízení částku 4 913,80 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí na účet soudu prvního stupně.

V. Žalovaná je povinna zaplatit státu na nákladech řízení částku 8 850,50 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí na účet soudu prvního stupně.

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalované zaplatit žalobkyni částku 19 096 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně od 26. 11. 2017 do zaplacení (výrok I), dále žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku 99 134 Kč k rukám zástupce žalobkyně (výrok II), žalované uložil povinnost zaplatit státu na nákladech státem zálohovaných nákladů řízení částku 11 882,15 Kč na účet soudu prvního stupně (výrok III) a žalobkyni uložil povinnost zaplatit státu na nákladech státem zálohovaných nákladů řízení částku 1 882,15 Kč na účet soudu prvního stupně (výrok IV).

2. Soud prvního stupně vzal za prokázané, že žalobkyně smlouvou uzavřenou dne 10. 5. 2017 pronajala žalované výrobník točené zmrzliny – zmrzlinový stroj, typ stroje [anonymizována dvě slova], typ [anonymizována dvě slova], č. [anonymizováno], který byl žalované doručen prostřednictvím přepravní společnosti. Stroj byl pronajat na dobu určitou od 5. 5. 2017 do 4. 10. 2017, součástí smlouvy byl i závazek žalované zajistit, aby v prostorách, ve kterých se předmět nájmu nachází, bylo zabráněno jakémukoliv poškození předmětu nájmu, zejména vlivem mechanických, fyzikálních či chemických zásahů a po skončení doby nájmu stroj odevzdat čistý a vymytý, v nepoškozeném stavu. Při převzetí stroje do nájmu žalovaná dne 10. 5. 2017 v protokole potvrdila, že stroj je v bezvadném stavu (funkční, bez závad a poškození). Po skončení nájmu došlo k vrácení stroje žalobkyni, přičemž v době vrácení zmrzlinového stroje dne 13. 10. 2017 stroj vykazoval promáčklé oba zadní rohy, promáčklé levé madlo a promáčklou horní část stroje a promáčklé oba přední rohy, což účastníci potvrdili v protokole o vrácení z 13. 10. 2017. Na protokole žalovaná svojí rukou připsala, že v tomto stavu stroj přišel již do jejích rukou. Totéž uvedla i žalovaná ve své účastnické výpovědi s tím, že při převzetí na poškození nijak nereagovala, podstatné pro ni bylo, že stroj je funkční. Svědkyně [příjmení], která se vyjádřila ke stavu stroje několik dní po jeho dodání do provozovny žalované, uvedla, že na stroji bylo vidět, že to je jetý stroj, plášť byl opotřebený, bylo vidět, že byl používaný a občas byl někde důlek, ale blíže se k vadám stroje zachyceným v protokolu sepsaném při vrácení věci žalobkyni dne 13. 10. 2017 nevyjádřila. Svědek [příjmení] připustil, že poškození, která vykazuje zmrzlinový stroj, mohla vzniknout při přepravě. Ve věci byl zpracován znalecký posudek znalcem z oboru ekonomika, ceny a odhady věcí movitých, se specializací na chladící techniku a strojírenství Ing. [jméno] [příjmení], který potvrdil, že na stroji byly shledány vady popsané žalobkyní v předávacím protokolu ze dne 13. 10. 2017 a není možné stanovit, jaká byla příčina poškození, lze vyslovit domněnku, že vady na krytech stroje mohly vzniknout dopravou stroje do místa pronájmu. Jedná se o vady estetické, které nemají na provozní vlastnosti stroje vliv. Pokud by se měnily všechny poškozené díly, včetně víka stroje, kde jsou umístěny vaničky – zásobníky zmrzlinové směsi, který je v přední části na hraně jemně promáčknutý a jedná se pouze o kosmetickou vadu, tak náklady na opravu stroje v cenách roku 2017 by činily 34 100 Kč, ale s ohledem na to, že stroj není nový a je používaný, jako vhodnější by považoval vrchní víko stroje jen opravit a vyměnit jen zadní kryt rohu pravý a levý, madlo levé a přední krycí plech a potom by náklady na opravu v cenách roku 2017 činily 11 300 Kč. Soud prvního stupně po zhodnocení důkazů dospěl k závěru, že žalované se nepodařilo prokázat své tvrzení, že v době nájmu stroje nezpůsobila škodu na něm vzniklou a byť i žalobkyně připustila, že estetická poškození stroje mohla vzniknout při přepravě, žalovaná při převzetí potvrdila, že stroj přebírá bez vad, a pokud vady stroj vykazoval již při převzetí, měla to žalovaná uvést v protokolu o předání a převzetí stroje, případně vady ihned oznámit žalobkyni a nepotvrzovat převzetí stroje v bezvadném stavu. Z těchto důvodů žalobě v plném rozsahu vyhověl a úspěšné žalobkyni přiznal dle § 142 odst. 1 o. s. ř. právo na plnou náhradu nákladů řízení. O nákladech řízení vzniklých státu (na svědečné a znalečné) rozhodl dle § 148 odst. 1 o. s. ř., když považoval za spravedlivé náklady rozdělit mezi účastnice rovným dílem a zároveň přihlédl již k žalobkyní složené záloze na náklady důkazů ve výši 10 000 Kč.

3. Žalovaná ve včasném odvolání namítla, že soud prvního stupně nepřihlédl k žalovanou tvrzeným skutečnostem a neúplně zjistil skutkový stav věci, přičemž dle žalované žalobkyně neunesla povinnost tvrzení a povinnost důkazní o stěžejních skutkových okolnostech. Dále namítla, že soud prvního stupně se při rozhodování o nákladech řízení také řádně nezabýval splnění podmínky dle § 142a odst. 1 o. s. ř. s tím, že žalované nebyla řádně doručena předžalobní výzva. Navrhla proto, aby rozsudek soudu prvního stupně byl zrušen a věc mu vrácena k dalšímu řízení. Při jednání odvolacího soudu žalovaná odvolání doplnila v tom směru, že žalobkyní vyčíslená škoda ve výši 34 100 Kč pravděpodobně je reálnou částkou nutnou vynaložit při výměně poškozených dílů, ale co je podstatné, zda se jedná o účelně vynaložené náklady, když přístroj je stále funkční a jedná se jen o estetické poškození přístroje a je také nutno zvažovat výši žalobkyní vyčíslené škody s porovnáním k hodnotě nového přístroje, která v současnosti činí kolem 90 000 Kč. Je otázkou, zda žalobkyně by sama byla ochotna vynaložit uvedenou částku na odstranění estetických vad přístroje, když přístroj je plně funkční a schopen užívání a dle přesvědčení žalované nikoliv. Dle žalované je namístě využít nejen možnosti aplikace moderačního práva, ale i posouzení věci úvahou soudu, zda s ohledem na předchozí používání přístroje a charakter škody žalobkyni skutečně vznikla škoda ve výši vyčíslených nákladů.

4. Žalobkyně ve vyjádření k odvolání, jakož i k poučení odvolacím soudem při nařízení jednání o možnosti užití moderačního práva ve smyslu § 2953 o. z., poukázala na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 2216/2019 s tím, že je potřeba zvažovat, zda lze na poškozeném spravedlivě žádat, aby se spokojil se sníženou náhradou škody. Žalobkyně nespatřuje důvod, proč by se měla spokojit s částkou menší než žalovanou, když výší škody si byla od začátku naprosto jista, potvrdil to i znalecký posudek a žalobkyně při zahájení sporu vycházela z legitimního očekávání, že její žalobě bude vyhověno. V řízení také prokázala, že došlo k poškození předmětu nájmu a za škodu odpovídá žalovaná, když škoda byla způsobena v době, kdy sama věc užívala, případně i kdyby byla věc poškozena při přepravě, žalovaná žalobkyni na to neupozornila a ta potom nemohla uplatnit práva vůči přepravci. Dle názoru žalobkyně také na danou věc nelze aplikovat ustanovení § 2953 o. z., když se jedná o vztah mezi podnikateli a aplikace daného ustanovení je nepřípadná i z toho důvodu, že v dané věci nejde o exces při vzniku škody a nejsou zde žádné důvody zvláštního zřetele hodné k moderaci výše škody. Žalobkyně se také snažila sporu předejít, když v minulosti nabízela žalované odkup přístroje za výhodnou cenu a i v průběhu řízení již s ohledem na vzniklé náklady nabízela odkup stroje za částku 80 000 Kč.

5. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, a po zvážení všech skutečností dospěl k závěru, že odvolání žalované lze považovat za částečně důvodné.

6. V projednávané věci je nesporné, že předmět nájmu (zmrzlinový stroj) po skončení nájmu a jeho vrácení žalobkyni vykazoval vady uvedené v protokole ze dne 13. 10. 2017 a byť žalovaná namítala a také se snažila v řízení prokázat, že tyto vady měl zmrzlinový stroj již při jeho převzetí do nájmu dne 10. 5. 2017, v řízení před soudem prvního stupně ale tato tvrzení žalované nebyla jednoznačně prokázána, když žalovaná při převzetí stroje do nájmu dne 10. 5. 2017 v předávacím protokole potvrdila, že stroj je v bezvadném stavu (funkční, bez závad a poškození). I kdyby ale skutečně k poškození stroje došlo při přepravě od žalobkyně k žalované při uzavření smlouvy o nájmu, žalovaná měla žalobkyni na poškození stroje upozornit, neboť ta by potom mohla práva z odpovědnosti za škodu na věci uplatňovat vůči přepravní společnosti, proto dle názoru odvolacího soudu žalovaná odpovídá ve smyslu § 2225 odst. 1 o. z. za vady (vyjma vad odpovídajících obvyklému opotřebení při řádném užívání), které měl stroj v době jeho odevzdání žalobkyni při skončení nájmu, tudíž žalovaná také žalobkyni odpovídá dle § 2910 o. z. za škodu vzniklou na pronajaté věci v důsledku zjištěných vad.

7. Pokud jde o výši škody, odvolací soud se však již neztotožnil s názorem soudu prvního stupně, že žalovaná by měla odpovídat za škodu v rozsahu vyčísleném žalobkyní na částku 34 100 Kč (po zápočtu vratné zálohy ve výši 15 104 Kč, složené žalovanou na účet žalobkyni při uzavření nájemní smlouvy, se žalobkyně v řízení domáhala zaplacení jen částky 19 096 Kč s příslušenstvím). V tomto směru odvolací soud vzal v úvahu, že žalobkyní žalované pronajatý zmrzlinový stroj v době uzavření smlouvy o nájmu nebyl nový, byl již používaný, byť jen jako předváděcí stroj, a jak vyplývá ze znaleckého posudku Ing. [jméno] [příjmení], byl vyroben v roce 2015, poprvé byl uveden do provozu 16. 3. 2016, v době předání stroje do nájmu cena nového stroje činila 78 045 Kč včetně DPH a jelikož délka středního technického života stroje činí pět let, technická hodnota stroje a jeho základní amortizace v době vrácení žalobkyni (13. 10. 2017) činila 50 %. Ze znaleckého posudku také vyplývá, že vady na stroji jsou jen estetického charakteru a nemají vliv na funkčnost stroje. Dále znalec uvedl, že náklady na opravu by skutečně v roce 2017 činily částku 34 100 Kč, pokud by všechny poškozené díly měly být vyměněny, když největší položku představuje výměna horního nerezového víka s vaničkami, míchací hlavou a izolací, která činí 22 800 Kč, takže i z ekonomického hlediska dle názoru znalce by bylo vhodnější tento díl pouze opravit.

8. Podle § 2952 o. z. hradí se skutečná škoda a to, co poškozenému ušlo (ušlý zisk). Podle § 2969 odst. 1 o. z. se při určení výše škody na věci vychází z její obvyklé ceny v době poškození a zohlední se, co poškozený musí k obnovení nebo nahrazení funkce věci účelně vynaložit.

9. S ohledem na výše uvedené, kdy žalobkyní žalované nebyl pronajat nový stroj a vady stroje při jeho vrácení žalobkyni po skončení nájmu jsou jen estetického charakteru, nemající vliv na funkčnost stroje, odvolací soud dospěl k závěru, že v projednávané věci při stanovení výše škody nelze vycházet z částky vyčíslené žalobkyní, kterou by bylo nutno vynaložit na výměnu poškozených dílů za nové, ale je nutno vycházet i z obvyklé ceny věci v době poškození, neboť oprava jen estetických vad výměnou všech dílů by s ohledem na hodnotu stroje byla neekonomická, a jak také vyplývá ze znaleckého posudku Ing. [jméno] [příjmení], ani žalobkyně sama do doby zpracování znaleckého posudku k opravě stroje nepřistoupila.

10. Po zvážení všech skutečností odvolací soud tak dospěl k závěru, že není namístě v dané věci uvažovat o snížení náhrady škody ve smyslu § 2953 o. z. (s případnou možností aplikace tohoto ustanovení odvolací soud účastníky předběžně seznámil a je toho názoru, že ustanovení je možno aplikovat i na vztah mezi podnikateli), ale je třeba přímo již při určení výše škody na věci ve smyslu § 2969 odst. 1 o. z. přihlížet i k obvyklé ceně věci v době poškození.

11. Za situace, kdy dle znaleckého posudku v době skončení nájmu technická hodnota přístroje a základní amortizace činila 50 % a délka středního technického života stroje činí pět let, lze vycházet z toho, že obvyklá cena stroje v době skončení nájmu nepřevýšila 60 % jeho pořizovací hodnoty, tudíž je proto namístě přiměřeným způsobem snížit i částku, kterou je nutno vynaložit na úplné odstranění pouze estetických vad, nemajících vliv na funkčnost stroje, když plné odstranění vad lze provést pouze výměnou poškozených dílů. S přihlédnutím k tomu, že i estetické vady snižují obvyklou cenu věci a jejich odstranění je možné provést jen neekonomickou výměnou všech poškozených dílů, odvolací soud dospěl k závěru, že při úvaze o výši náhrady škody částku nutnou vynaložit na výměnu poškozených dílů je nutno snížit v menším rozsahu, než který by korespondoval snížení odpovídajícímu poměru obvyklé ceny věci v době skončení nájmu a ceny nového stroje, přičemž za přiměřené odvolací soud považuje snížení o 20 %, což při vyčíslené částce na opravu poškozených dílů ve výši 34 100 Kč činí částku 6 820 Kč. V rozsahu této částky s příslušenstvím tak odvolací soud žalobu neshledal důvodnou.

12. Veden výše uvedenými úvahami odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně dle § 219 o. s. ř. co do částky 12 276 Kč s příslušenstvím potvrdil a co do částky 6 820 Kč s příslušenstvím jej dle § 220 odst. 1 o. s. ř. změnil tak, že v tomto rozsahu žalobu zamítl.

13. S ohledem na částečnou změnu rozsudku soudu prvního stupně odvolací soud dle § 224 odst. 2 o. s. ř. rozhodoval i o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně a jelikož žalobkyně nebyla ve sporu zcela úspěšná, když úspěšná byla v rozsahu 64,3 %, odvolací soud jí dle § 142 odst. 2 o. s. ř. přiznal právo na náhradu nákladů v rozsahu 28,60 % Odvolací soud neshledal důvod pro přiznání plné náhrady nákladů řízení žalobkyni dle § 142 odst. 3 o. s. ř., neboť žalobkyni v době zahájení řízení bylo známo, že pronajatý stroj je po skončení nájmu a jeho vrácení plně funkční a jako profesionál zabývající se pronájmem těchto strojů si musela být vědoma, že vyčíslené náklady, jejichž náhrady se v řízení domáhala, je nutné vynaložit pouze za účelem plného odstranění jen estetických vad, takže tyto náklady jsou nepřiměřeně vysoké vzhledem k obvyklé ceně věci.

14. Pokud jde o náklady vzniklé žalobkyni do rozhodnutí soudu prvního stupně, ty tvoří náklady na zastoupení, včetně nákladů na cestovné zástupce k jednáním soudu, zaplacený soudní poplatek ve výši 800 Kč za podání žaloby a zaplacení zálohy na náklady znaleckého posudku ve výši 10 000 Kč, tak jak byly vyčísleny zástupcem žalobkyně v podání ze dne 31. 1. 2021 (ve spisu na č. l. 310) ve výši 108 134 Kč a dále je tvoří i soudní poplatek za odvolání proti předchozímu rozsudku soudu prvního stupně ve výši 1 000 Kč, který v uvedeném podání žalobkyně opomněla vyúčtovat, tudíž náklady celkem činí částku 109 134 Kč, z toho 28,60 % činí částku 31 212,30 Kč, kterou odvolací soud uložil žalované zaplatit žalobkyni k rukám jejího zástupce v obecné třídenní lhůtě.

15. V odvolacím řízení žalobkyni vznikly náklady na zastoupení, které spočívají v odměně zástupce za dva úkony právní služby (vyjádření k odvolání a zastoupení při jednání odvolacího soudu) po 1 900 Kč dle § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., dvou režijních paušálech po 300 Kč dle § 13 odst. 4 téže vyhlášky, dále v cestovních náhradách za cestu zástupce žalobkyně k odvolacímu soudu a zpět celkem ve výši 3 391,80 Kč (při celkové vzdálenosti 422 km, při základní sazbě náhrady ve výši 4,70 Kč za 1 km dle § 1 písm. b) vyhlášky č. 511/2021 Sb., při průměrné spotřebě paliva 7,5 l benzinu Natural 95/100 km a při průměrné ceně paliva za 1 litr ve výši 44,50 Kč dle § 4 písm. a) vyhlášky č. 511/2021 Sb.) a náhradě za promeškaný čas cestou k soudu a zpět ve výši 1 200 Kč dle § 14 odst. 1 a 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. Náklady odvolacího řízení tak celkem činí částku 8 991,80 Kč a z toho částka odpovídající 28,60 % činí 2 571,70 Kč.

16. S ohledem na částečnou změnu rozsudku soudu prvního stupně odvolací soud také rozhodoval i o nákladech vzniklých státu na svědečné a znalečné, celkem ve výši 13 764,30 Kč a po o těchto nákladech rozhodl v souladu s ustanovením § 148 odst. 1 o. s. ř. podle výsledků řízení, tak, že žalobkyni uložil povinnost nahradit státu 35,7 % těchto nákladů a 64,3 % těchto nákladů uložil zaplatit žalované, oběma na účet soudu prvního stupně v obecné lhůtě tří dnů.