61 CO 105/2023

Plný text

Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Jiřího Levého a soudkyň Mgr. Jiřiny Hronkové a JUDr. Vladimíry Ladmanové ve věci žalobkyně: anonymizována tři slova   obec , IČO sídlem adresa proti žalované: jméno příjmení , narozená dne datum bytem adresa o zaplacení částky 1 000,21 Kč o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Sokolově ze dne 22. 11. 2022, č. j. 44 C 182/2022-21

I. Rozsudek soudu prvního stupně se v napadené části, tj. ve výroku IV mění tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 1 000,21 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů v částce 4 000 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Napadeným rozsudkem soud první stupně zamítl žalobu o vydání blíže specifikovaných knih a žalobu o zaplacení částky 741 Kč (výroky I a II), žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 1 025,79 Kč, dále zamítl žalobu o zaplacení 1 000,21 Kč (výroky III a IV) a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok V). Částky, o nichž bylo rozhodováno ve výrocích III a IV, představovaly jednak náklady na upomínky, které byly žalované zasílány, když řádně nevrátila vypůjčené knihy a dále představovaly smluvní pokutu, na níž měl žalobkyni vzniknout nárok, neboť žalovaná vypůjčené knihy řádně a včas nevrátila. Ve vztahu k upomínkám soud prvního stupně dovodil, že v případě upomínek z 13. 9. 2021 mohla být upomínka učiněna pro všechny knihy společně, pokud byly účtovány 2 upomínky, nejedná se o účelné náklady, a proto byla žaloba v části 100 Kč zamítnuta. Ve vztahu k výši smluvní pokuty soud prvního stupně dovodil, že je nepřiměřeně vysoká, když byla sjednána ve výši 1 Kč za pracovní den (nikoliv kalendářní den, jak uváděla žalobkyně), a to s ohledem na celkovou hodnotu knih, proto i bez návrhu žalované výši smluvní pokuty změnil dle § 577 o. z. tak, aby odpovídala spravedlivému uspořádání práv a povinností stran a jako přiměřenou výši uplatněné pokuty určil pokutu ve výši 1 ‰ denně z žalované hodnoty knih. o nákladech řízení rozhodl dle § 142 odst. 2 o. s. ř., když obě strany byly v řízení částečně úspěšné.

2. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně včasné odvolání, a to výlučně do výroku IV a V. Ve svém odvolání uvádí, že je výlučným vlastníkem předmětných knih, ohledně nichž uzavřela s žalovanou jako vypůjčitel ústní smlouvu o výpůjčce. Žalovaná však knihy do dne podání žaloby nevrátila, a to i přesto, že byla několikrát upomínána a též upozorněna na smluvní pokutu za nevrácení knih ve výpůjční době. K navrácení vypůjčených knih došlo ze strany žalované až den před zahájením jednání u soudu prvního stupně. Žalovaná vypůjčené knihy zaslala žalobci zpět dne 21. 11. 2022 poštovním balíkem. O tom žalovaná následně informovala žalobkyni prostřednictvím e-mailové zprávy, v níž mj. uvedla, že žádá o vyčíslení zbývající dlužné částky sestávající z upomínek a smluvní pokuty. Lze tedy usuzovat, že žalovaná svůj dluh co do důvodu i výše uznala. Dle ceníku smluvních pokut, který je přílohou Knihovního řádu [anonymizována dvě slova], měla žalobkyně nárok na smluvní pokutu za zaslání upomínek, přičemž za zaslání každé upomínky je oprávněna účtovat 100 Kč. Dle článku 3 odst. 2 Knihovního a provozního řádu knihoven [anonymizováno] žalobkyně zpravidla upomíná uživatele o vrácení 3 x a po 3 bezvýsledných upomínkách následuje vymáhání soudní cestou. Žalobkyně takto postupovala, když žalovanou u první i druhé dvojice knih vyzývala k jejich vrácení celkem 3 x a vznikl jí proto nárok na zaplacení všech 6 upomínek. Databáze [anonymizováno] používaná [anonymizováno] knihovnou slouží také jako upomínkový systém žalobkyně a je nastavena na odeslání první a druhé upomínky automaticky, přičemž upomínky jsou vždy odesílány na e-mail uživatele uvedený v prohlášení uživatele. Druhá a třetí upomínka ze dne 13. 9. 2021 byly žalované odesílány v jeden den, avšak každá jiným způsobem, když druhá upomínka u 1. dvojice knih byla žalované odeslána automaticky upomínkovým systémem žalobkyně a třetí upomínka u 2. dvojice knih byla odesílána prostřednictvím provozovatele poštovních služeb. Nevrácením vypůjčených knih v termínu vznikl žalobkyni dle ceníku smluvních pokut nárok na uhrazení smluvní pokuty za pozdní vrácení knih, která činí jednak 1 Kč/pracov den/kniha ode dne prodlení s vrácením knihy. Pokud soud moderoval výši smluvní pokuty, k tomuto žalobkyně odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 2008/2011, dle kterého moderovat je možné pouze výslednou částku smluvní pokuty, nikoliv vlastní způsob jejího určení a dále namítá, že výši smluvní pokuty nepovažuje za nepřiměřeně vysokou, když účelem smluvní pokuty je sankcionovat tu smluvní stranu, jež neplní své povinnosti, vést ji k řádnému splnění závazku a poskytovat náhradu straně porušením smlouvy poškozené (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 2720/2011). Žalobkyně tak nepovažuje smluvní pokutu ve výši 1 Kč/pracov den/den za nepřiměřenou, a to zejména s ohledem na její účel a dále skutečnost, že žalovaná byla několikrát ze strany žalobkyně na vrácení vypůjčených knih a výši smluvní pokuty upozorňována, přesto k vrácení knih před podáním žalobního návrhu nedošlo a žalovaná sama výši smluvní pokuty nikterak nerozporovala. [ulice] knihovna je instituce sloužící primárně k zpřístupnění knihovních jednotek studentům, zaměstnancům, vysoké školy a veřejnosti, přičemž se jedná o odborné publikace, které často nejsou k dispozici v jiných (neodborných) knihovnách. [ulice] knihovna je nedílnou součástí [anonymizováno], jejím hlavním posláním je informační zabezpečení studia a vědecké a výzkumné činnosti na [anonymizováno]. Knihy, které [anonymizováno] knihovna poskytuje uživatelům k vypůjčení, bývají často jedinečné, když tyto má knihovna k dispozici jen v jednom či několika málo výtiscích, přičemž účelem knihovny je zajistit, aby tyto knihy byly k dispozici dalším uživatelům. Z uvedeného důvodu se jeví stanovená smluvní pokuta jako přiměřená a zcela odpovídající i účelu jeho sjednání. Žalobkyně navrhla, aby smluvní pokuta a náklady na upomínky byly žalované uloženy zaplatit v celkové výši 2 026 Kč (z čehož již bylo výrokem III napadeného rozsudku přiznáno 1 025,79 Kč) a současně žalované byla uložena ž povinnost zaplatit žalobkyni náklady řízení spočívající v nákladech na soudní poplatek ve výši 3 000 Kč.

3. Vyjádření k odvolání podán nebylo.

4. Odvolací soud přezkoumal napadené rozhodnutí dle § 212 a § 212a o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně je důvodné.

5. Dle § 2048 věta prvá o. z. ujednají-li si strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda.

6. V projednávané věci je nesporné, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o výpůjčce blíže specifikovaných knih dle § 2193 o. z. Současně provedeným dokazováním bylo prokázáno (a ze strany žalované žádným způsobem nebylo zpochybněno), že u dvou knih s názvem [anonymizována dvě slova] byl termín vrácení 2. 10. 2020 a u dalších dvou knih [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] a [anonymizována dvě slova] dne 14. 8. 2020. Žalobkyně pak požadovala smluvní pokutu za včasné nevrácení těchto knih, a to ke dni 23. 8. 2022.

7. Odvolací soud především přihlédl k povinnosti, která je smluvní pokutou zajištěna, když v daném případě se nejedná o zajištění finančního plnění, které by bylo výlučně ve prospěch žalobkyně (přičemž převážná část judikatury se vztahuje především k otázce výše smluvní pokuty v těchto případech), avšak v projednávané věci smluvní pokuta zajišťovala povinnost žalované řádně a včas vrátit vypůjčené knihy, když se jednalo o odborné publikace a lze zcela souhlasit s odvolacími námitkami, že úkolem [anonymizováno] knihovny je především zabezpečení studia a vědecké a výzkumné činnosti na [anonymizováno], tedy aby jako veřejná instituce zajistila tyto vědecké publikace dalším studentům či odborné veřejnosti. Smluvní pokuta v tomto případě neslouží tedy primárně k tomu, aby byly uspokojeny potřeby samotné žalobkyně, ale aby ona mohla řádně plnit své povinnosti vůči dalším subjektům z řad studentů a odborné veřejnosti. S ohledem na to, za jakým účelem byla tedy smluvní pokuta sjednána, odvolací soud nepovažoval její výši za nepřiměřeně vysokou a to i s ohledem na hodnotu předmětných knih, která se pohybovala v rozmezí od 123 Kč – 242 Kč. K tomuto je nutno též připomenout, že nepřiměřeně vysoká smluvní pokuta může být soudem snížena, nicméně může k tomuto dojít pouze na návrh dlužníka (§ 2051 o. z.). Žalovaná v tomto směru ničeho nenamítala, naopak z jejích písemných podání vyplývá, že hodlala celý dluh žalobkyni uhradit. Odvolací soud si je vědom toho, že soud prvního stupně k moderaci smluvní pokuty dle § 2051 o. z. nepřistoupil, když v tomto případě aplikoval ustanovení § 577 o. z. Dle názoru odvolacího soud však nebylo možné aplikovat ani toto ustanovení, neboť soud může změnit rozsah právního jednání pouze na základě návrhu některé ze stran právního jednání, přičemž tento návrh může podat zásadně kterýkoliv z jednajících. Ze strany žádného z účastníků, a tím méně ze strany žalované však takovýto návrh podán nebyl.

8. Odvolací soud dále odkazuje na judikaturu Nejvyššího soudu, který dovodil, že nepřiměřenost smluvní pokuty sjednané ve formě denní sazby je nutné posuzovat podle sjednané denní sazby s přihlédnutím k hodnotě významu zajišťované povinnosti (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 32 Odo 1299/2006) a dále dovodil, že je-li tedy přiměřená denní sazba, nelze na nepřiměřenost usuzovat z celkové výše smluvní pokuty dané dobou prodlení, takový závěr by ve svých důsledcích neodůvodněně zvýhodňoval dlužníka (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 32 Cdo 3622/2011). Odvolací soud má tedy za to, že sjednaná denní sazba smluvní pokuty s ohledem na zajišťovanou povinnost je přiměřená, navíc žalovaná proti tomuto žádným způsobem nebrojila.

9. Odvolací soud však souhlasí se soudem prvního stupně, že tato smluvní pokuta v případě prodlení s vrácením zapůjčené knihy byla sjednána ve výši 1 Kč/kus/pracov den (Kihovní řád [ulice] knihovny, ceník smluvních pokut). V případě prvních dvou knih (2 x kniha [anonymizována dvě slova]) byl termín vrácení 2. 10. 2020. Žalobkyně poté, kdy k řádnému vrácení nedošlo, požadovala smluvní pokutu do 23. 8. 2022. Nárok na tuto smluvní pokutu tedy vznikl ode dne 3. 10. 2020 do 23. 8. 2022 a jedná se o prodlení v rozsahu 475 pracovních dní. V případě 2 knih se jedná o částku 950 Kč. V případě dalších dvou knih ([anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] a [anonymizována dvě slova]) byl řádný termín vrácení 14. 8. 2020, nárok na smluvní pokutu tedy vznikl při nevrácení těchto knih dne 15. 8. 2020 a do 23. 8. 2022 byla žalovaná v prodlení celkem 509 pracovních dní, při zohlednění 2 knih se tak jedná o smluvní pokutu ve výši 1 018 Kč. Dle ceníku smluvních pokut měla tedy žalobkyně nárok na smluvní pokutu celkem ve výši 1 968 Kč, ale požadovala částku nižší, celkem 1 426 Kč, přičemž žalobním návrhem je soud vázán. K tomu odvolací soud poznamenává, že žalobkyně při stanovení výše požadované smluvní pokuty vycházela z chybného výpočtu, když z žalobních tvrzení vyplývá, že požadovala smluvní pokutu za pozdní vrácení všech 4 vypůjčených knih, ale ačkoliv smluvní pokutu počítala chybně za každý běžný den (nikoliv jen pracovní den), tj. vycházela z většího počtu dní prodlení, než který v uvedeném období odpovídá smluvním ujednáním, k nižší částce, než na kterou by měla nárok, dospěla tím, že dobu nepočítala za 4 knihy, ale pouze za 2 knihy s rozdílným termínem vrácení. Z obsahu žaloby ale jednoznačně vyplývá, že smluvní pokutu požadovala za všechny 4 opožděně vrácené knihovní dokumenty, takže v tomto směru žalobu nelze považovat za neurčitou, proto byly splněny podmínky pro projednání žaloby soudem, byť se v ní žalobkyně dopustila výše uvedené chyby. Jelikož žalobkyni již soudem prvního stupně byla přiznána částka 525,79 Kč, odvolací soud přiznal žalobkyni zbylou požadovanou částku ve výši 900,21 Kč.

10. Dále odvolací soud dospěl k závěru, že je důvodný i nárok žalobkyně na zaplacení poplatku za zaslání všech upomínek po 100 Kč (soudem prvního stupně bylo přiznáno celkem 500 Kč, namísto požadovaných 600 Kč), když dvě upomínky, které byly zasílány týž den (13. 9. 2021), se týkaly knih s jiným termínem vrácení, jednalo se o druhou a třetí upomínku. Navíc žalobkyně vysvětlila, jakým způsobem jsou upomínky generovány, kdy první dvě upomínky jsou automaticky odesílány na e-mail uživatele, avšak třetí upomínka je pak odesílána prostřednictvím provozovatele poštovních služeb, kdy se jedná o poslední upomínku předtím, nežli je věc řešena případně podáním žaloby u soudu. Taktomu bylo i v posuzované věci. Odvolací soud je toho názoru, že i tento poplatek žalobkyni náleží, když byl účtován v souladu s ceníkem smluvních pokut.

11. S ohledem na výše uvedené byl proto rozsudek soudu prvního stupně změněn v napadené části, tj. ve výroku IV a žalobkyni přiznána i zbývající žalovaná částka (§ 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř.).

12. S ohledem na změnu napadeného rozsudku odvolací soud rozhodoval dle § 224 odst. 2 o. s. ř. o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů, přičemž pokud jde o řízení před soudem prvního stupně, žaloba byla sice částečně pravomocně zamítnuta (výroky I a II rozsudku soudu prvního stupně nebyly napadeny odvoláním), ale k částečnému zamítnutí žaloby došlo z důvodu, že žalovaná až v den vydání napadeného rozsudku žalobkyni vrátila zapůjčené dokumenty, což soud prvního stupně sice v době vydání rozsudku neměl prokázané (rozsudek byl vydán po jednání, k němuž se žádná strana nedostavila, obě strany se omluvily a žalovaná v den jednání jen e-mailem v rámci omluvy z jednání sdělila i uvedenou informaci o vrácení knih), ale žalobkyně následně uvedenou skutečnost nezpochybnila. Žalobkyně tak se svou žalobou sice nebyla částečně úspěšná, přesto má i v této části právo na náhradu nákladů řízení dle § 143 o. s. ř., když svým chováním nezavdala příčinu k podání žaloby a ve zbývající části má jako úspěšná strana právo na náhradu nákladů řízení dle § 142 odst. 1 o. s. ř. Podle téhož ustanovení ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř. žalobkyně má právo i na náhradu nákladů odvolacího řízení, neboť v něm byla žalobkyně plně úspěšná. Žalobkyni proto byla přiznána plná náhrada nákladů řízení před soudy obou stupňů, přičemž náklady spočívají v zaplacených soudních poplatcích (3 000 Kč za podání žaloby a 1 000 Kč za podání odvolání).