61 Co 116/2026

Plný text

Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Jiřího Levého a soudců Mgr. Jiřiny Hronkové a Mgr. Martina Šebka ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , narozená dne Datum narození žalobkyně bytem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená dne Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení částky 380 184 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 20. 4. 2026, č. j. 19 C 115/2025-29

I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náklady odvolacího řízení ve výši 14 064 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalované zaplatit žalobkyni 380 184 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně od 19. 4. 2024 a dále žalované uložil zaplatit žalobkyni k rukám jejího zástupce náhradu nákladů řízení v částce 85 485 Kč, vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

2. V projednávané věci se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky 380 184 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že její otec , jméno FO, , zemřelý dne , datum, , žalované poskytl peněžité prostředky ve výši 389 999 Kč, které jí převedl na účet dne 24. 11. 2022. Žalovaná přislíbila tuto částku splácet, zaplatila však pouze jedinou splátku ve výši 9 815 Kč dne 23. 1. 2023. Žalobkyně následně nabyla tuto pohledávku po svém otci. Žalovaná na svou obranu tvrdila, že finanční prostředky byly darem od otce žalobkyně, když se o něj starala v době nemoci. Částku 9 815 Kč otci žalobkyně zaslala, ale tyto finanční prostředky mu sama půjčila.

3. Soud prvního stupně po provedeném dokazování dospěl k závěru, že existence smlouvy o zápůjčce ve smyslu § 2390 o. z. mezi zůstavitelem (právním předchůdcem žalobkyně) a žalovanou spolehlivě prokázána nebyla, když od počátku v tvrzení žalobkyně absentovala konkrétní podoba smlouvy o zápůjčce, zejména pak tvrzení o době a způsobu vrácení poskytnutých peněžních prostředků. Tato skutečnost však sama o sobě nezpochybňovala důvodnost žalobního nároku, neboť bylo prokázáno, že otec žalobkyně poukázal dne 24. 11. 2022 žalované na její účet peněžní prostředky ve výši 389 999 Kč, které za tímto účelem načerpal ze smlouvy o úvěru. Žalovaná pak otci žalobkyně na jeho účet dne 23. 1. 2023 poukázala částku 9 815 Kč. Žalobkyně pohledávku zůstavitele vůči žalované z titulu zápůjčky v původní výši 390 000 Kč, kdy dlužná částka ke dni úmrtí otce žalobkyně činila 380 184 Kč, nabyla v rámci dědického řízení. Dále soud prvního stupně po zhodnocení provedených důkazů dospěl k závěru, že se žalované nepodařilo prokázat, že finanční částka, která je předmětem řízení, byla otcem žalobkyně jí poskytnuta jako dar, když svědkyně , jméno FO, , matka žalované, sice uváděla, že zůstavitel chtěl žalovanou obdarovat, ale svědkyně nebyla schopna tyto skutečnosti zasadit do časových souvislostí, ani jí nebylo známo, o jakou částku nebo formu daru se mělo jednat. Soud prvního stupně pak přihlédl k celkové situaci, kdy otec žalobkyně poskytl žalované finanční částku v době, kdy byla na mateřské dovolené a její jediný příjem tvořil rodičovský příspěvek. Poskytnuté peněžní prostředky tvoří nemalý obnos a sama žalovaná proto nebyla k uzavření smlouvy o úvěru dostatečně solventní. Tvrzení žalované, že částka ve výši 9 815 Kč byla zápůjčkou otci žalobkyně, pak působí nelogicky, neboť ten si vzal úvěr v celkové výši 390 000 Kč, aby získal finanční prostředky na dar žalované, a následně by si od žalované půjčoval finanční prostředky na první splátku úvěru, přičemž výše částky, kterou žalovaná otci žalobkyně poskytla, odpovídá výši splátky poskytnutého úvěru. Jelikož nebyl prokázán žádný právní důvod k plnění, poskytnuté peněžní prostředky předchůdcem žalobkyně žalované soud prvního stupně posoudil jako bezdůvodné obohacení ve smyslu § 2991 a násl. o. z. Žalovaná neprokázala existenci výjimky z povinnosti vydat bezdůvodné obohacení ve smyslu § 2992 o. z., když v průběhu řízení netvrdila ani neprokazovala, že by se mělo jednat o výluky z bezdůvodného obohacení podle § 2997 odst. 1 o. z.

4. Proti tomuto rozsudku podala žalovaná včasné odvolání a namítá, že soud prvního stupně nedostatečně zohlednil skutečný vztah mezi ní a otcem žalobkyně a nesprávně vyhodnotil charakter poskytnutých finančních prostředků. , jméno FO, jí peníze poskytl dobrovolně jako dar za péči, kterou mu poskytovala v době jeho vážné nemoci. Jeho zdravotní stav se zhoršoval, proto se o něho starala a pomáhala mu s domácností. Jeho vlastní děti se o něj v té době nebyly schopny postarat. , jméno FO, opakovaně uváděl, že se chce žalované za péči odměnit. Nešlo přitom pouze o finanční částku, která je předmětem tohoto řízení, ale také jí nabízel byt a automobil. Tyto nabídky odmítla. To podle jejího názoru potvrzuje, že jeho úmyslem nebylo uzavírat půjčku, ale obdarovat ji z vlastní vůle jako poděkování za péči a pomoc. Rovněž soud nevzal dostatečně v úvahu, že otec žalobkyně neměl finanční prostředky na první splátku úvěru, protože předtím půjčil peníze ženě, která mu chodila nakupovat. Její jméno si však žalovaná nepamatuje. Z tohoto důvodu mu následně zaslala částku 9 815 Kč, když pan , jméno FO, neměl finanční prostředky na první splátku půjčky. Nesouhlasí také se závěrem soudu, že nebyl prokázán darovací úmysl. Vztah mezi ní a panem , jméno FO, nebyl obchodní ani formální, jednalo se o dlouhodobý lidský vztah založený na pomoci a péči v době jeho těžké nemoci. Za této situace je přirozené, že darovací smlouva nebyla uzavřena písemně. Žalobkyně tvrdila zápůjčku, kterou ale před soudem neprokázala. Žalovaná proto navrhla, aby odvolací soud změnil napadený rozsudek a žalobu v plném rozsahu zamítl, případně aby rozsudek zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

5. Odvolací soud přezkoumal napadené rozhodnutí dle § 212 a 212a o. s. ř., vzal v úvahu argumentaci žalované a poté dospěl k závěru, že odvolání žalované není důvodné, když se plně ztotožňuje se skutkovými i právními závěry soudu prvního stupně a proto lze pro stručnost na odůvodnění napadeného rozsudku plně odkázat.

6. Soud prvního stupně totiž správně vyhodnotil provedené důkazy a správně také zamítl důkazní návrhy výslechem svědků , jméno FO, a , jméno FO, , když tito svědci nebyli přítomni žádným jednáním mezi otcem žalobkyně a žalovanou, jen jednání obou účastnic až po smrti otce žalobkyně, takže jejich výslechem by nemohly být prokázány žádné pro rozhodnutí ve věci relevantní skutečnosti. Odvolací soud také plně souhlasí se závěrem soudu prvního stupně, že žalované se nepodařilo prokázat, že otcem žalobkyně jí poskytnuté finanční prostředky ve výši 389 999 Kč byly darem, když se logicky vypořádal se všemi tvrzeními žalované, především se skutečností, že žalovaná poukázala otci žalobkyně na jeho účet dne 23. 1. 2023 částku 9 815 Kč, tj. v době splatnosti první splátky úvěru, který byl poskytnut otci žalobkyně a částka odpovídala právě výši měsíční splátky úvěru. Jelikož nebylo prokázáno ani uzavření smlouvy o výpůjčce mezi otcem žalobkyně a žalovanou, přitom však poskytnutí uvedené částky žalované otcem žalobkyně bylo nesporné, správně soud prvního stupně nárok žalobkyně posoudil jako pohledávku z titulu bezdůvodného obohacení dle § 2999 odst. 1 o. z.

7. S ohledem na výše uvedené odvolací soud napadený rozsudek jako věcně správný dle § 219 o. s. ř. potvrdil.

8. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř. a úspěšné žalobkyni byla přiznána plná náhrada nákladů řízení, které spočívají v nákladech na zastoupení, a to v odměně zástupce za 1 úkon právní pomoci ve výši 9 860 Kč a v 1 režijním paušálu 450 Kč dle § 7 a § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb.(advokátní tarif), v cestovného osobním automobilem ze sídla zástupce k soudu a zpět ve výši 713 Kč, náhradě za ztrátu času 4 x 150 Kč dle § 14 odst. 3 advokátního tarifu a dále částce ve výši 2 449 Kč, která odpovídá 21% sazbě DPH. Náklady odvolacího řízení tedy činí celkem 14 064 Kč.