19 C 115/2025

Plný text

Okresní soud v Karlových Varech rozhodl samosoudce Mgr. Alešem Fikkerem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , narozená Datum narození žalobkyně bytem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení částky 380 184 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 380 184 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 380 184 Kč od 19. 4. 2024, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 85 482 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně. A. Tvrzení účastníků1. Žalobkyně se po žalované domáhala zaplacení 380 184 Kč s příslušenstvím. Argumentovala tím, že její otec (, jméno FO, , narozený , datum, , zemřelý , datum, ) poskytl žalované peněžní prostředky ve výši 389 999 Kč, které jí převedl na účet dne 24. 11. 2022. Uvedenou částku přitom sám načerpal z úvěru. Žalovaná přislíbila poskytnutou částku splácet. Zaplatila jen jedinou splátku ve výši 9 815 Kč dne 23. 1. 2023. Otec žalobkyně dne , datum, zemřel, přičemž žalobkyně se stala nabyvatelkou pohledávky, když je spolu s , jméno FO, dědičkou ze zákona.

2. V odporu proti elektronickému platebnímu rozkazu žalovaná uvedla, že žalovaný nárok neuznává, neboť se nejednalo o zápůjčku, nýbrž o dar od zůstavitele. Žádnou smlouvu se zůstavitelem neuzavřeli. Povinnost vracet finanční prostředky zůstaviteli jí však nevznikla. Pokud jde o částku 9 815 Kč, jednalo se z její strany o zápůjčku zůstaviteli.

3. Řízení bylo dle usnesení ze dne 24. 11. 2025, č. j. 19 C 115/2025-20, přerušeno do rozhodnutí o dodatečném projednání pozůstalosti v řízení zahájeném usnesením ze dne 5. 11. 2025, č. j. , Anonymizováno, , neboť pohledávka ve výši 380 184 Kč byla nově najevo vyšlým majetkem zůstavitele, dříve v pozůstalostním řízení neprojednaným.B. Skutkový závěr4. Za skutková zjištění ve věci samé pokládá soud následující shodná skutková tvrzení účastníků:a) Žalobkyně je pozůstalou dcerou a dědičkou po zůstaviteli panu , jméno FO, , narozeném , datum, , zemřelém , datum, (dále jen „zůstavitel“).b) Dědictví po shora uvedeném zůstaviteli bylo projednáno Okresním soudem v Karlových Varech a usnesením ze dne 29. 6. 2023, č. j. , Anonymizováno, bylo určeno, že dědičkami ze zákona jsou pozůstalé dcery , jméno FO, a , Jméno žalobkyně, . Usnesením ze dne 18. 2. 2026, č. j. , Anonymizováno, byla schválena dohoda dědiček, podle které žalobkyně nabyla pohledávku zůstavitele vůči žalované, z titulu zápůjčky v původní výši 390 000 Kč, kterou zůstavitel získal na základě úvěrové smlouvy č. , číslo, poskytnuté od mBank S.A. dne 24. 11. 2022, kdy ke dni úmrtí činila dlužná částka dle prohlášení dědiček 380 184 Kč.c) Dne 24. 11. 2022 zůstavitel převedl na účet žalované č. , č. účtu, částku ve výši 389 999 Kč.d) Žalovaná uhradila zůstaviteli platbu 9 815 Kč dne 23. 1. 2023.e) Po úmrtí zůstavitele byla žalovaná vyzvána k zaplacení dlužné částky předžalobní výzvou doručenou žalované dne 11. 4. 2024.

5. Mezi žalobkyní a žalovanou zůstalo sporným z jakého titulu byly peněžní prostředky ve výši 389 999 Kč zůstavitelem převedeny dne 24. 11. 2022 na účet žalované.

6. Žalobkyně v řízení tvrdila, že se jednalo o zápůjčku, kterou se žalovaná zavázala zůstaviteli splácet. Dle svých tvrzení žalovaná se splácením započala dne 23. 1. 2023, kdy provedená úhrada ve výši 9 815 Kč přesně odpovídala splátce úvěru, kterou byl povinen zůstavitel hradit poskytovateli úvěru. Sám měl dostatek peněžních prostředků na to, aby se vázal ještě úvěrem. K prokázání svých tvrzení navrhla žalobkyně výpis z účtu zůstavitele za období od 1. 12. 2022 do 13. 3. 2023, fotografie bytu zůstavitele a výslech , jméno FO, , který byl přítomen jednání mezi účastnicemi krátce po úmrtí zůstavitele, kdy si předávaly klíče od jeho bytu a platební karty.

7. Žalovaná v řízení tvrdila, že peněžní prostředky byly darem od zůstavitele za to, že se o něj starala v době nemoci. Peníze žalované poslal, přičemž žádnou smlouvu spolu neuzavřeli. Pokud jde o částku 9 815 Kč, kterou zůstaviteli poslala, jedná se o peněžní prostředky, které sama zůstaviteli půjčila. K prokázání obrany, že se jednalo o dar a nikoli zápůjčku žalovaná navrhla výslech , jméno FO, (svojí matky), která se žalovanou za zůstavitelem jezdila a dále , jméno FO, (svého bratra), který měl být rovněž přítomen předání klíčů a platební karty žalobkyni po smrti zůstavitele.

8. Výpisem z bankovního účtu zůstavitele za období od 1. 12. 2022 do 13. 3. 2023 má soud za prokázaný dílčí skutkový závěr, že zůstaviteli přicházel starobní důchod vždy kolem 20. dne v měsíci. Dne 21. 12. 2022 obdržel starobní důchod ve výši 20 011 Kč, dne 21. 1. 2023 ve výši 23 082 Kč a dne 21. 2. 2023 ve výši 23 082 Kč.

9. Na fotografiích předložených žalobkyní je zachycen stav bytu zůstavitele po jeho smrti. Soud z nich nezjistil žádnou relevantní skutečnost.

10. Svědkyně , jméno FO, (matka žalované a teta žalobkyně) vypověděla, že jezdila se žalovanou do bytu zůstavitele a pomáhala jí o zůstavitele pečovat a starat se o jeho domácnost. Sám toho již vzhledem ke svému zdravotnímu stavu nebyl schopen. U žádného jednání mezi žalovanou a zůstavitelem, při kterém se měly řešit žalované peněžní prostředky, nebyla. Měla za to, že se jedná o dar, jelikož zůstavitel se v minulosti vyjadřoval směrem k žalované tak, že jí chce za pomoc odměnit. Svědkyně však nebyla schopna takovou skutečnost časově zařadit a ani nevěděla konkrétní částku, kterou chtěl zůstavitel žalované darovat. Majetkové poměry zůstavitele ani její dcery jí nebyly známy. V době, kdy o zůstavitele žalovaná pečovala, byla žalovaná na rodičovské dovolené a neměla žádný jiný příjem kromě rodičovského příspěvku.

11. Návrh účastníků na provedení dalších důkazů soud zamítl. Výslechem , jméno FO, a , jméno FO, , by soud nezískal žádné pro věc relevantní informace. Navržení svědkové měli být přítomni jednání obou účastnic po úmrtí zůstavitele. Žalovaná žalobkyni odevzdávala klíče od bytu a platební karty zůstavitele. Je zřejmé, že byť se při jednání účastnic třeba i řešila otázka peněžních prostředků, které zůstavitel žalované poskytl, jakož i otázka jejich případného vracení/nevracení, jednalo by se v obou případech o nepřímé důkazy. Navržení svědkové nebyli přítomni jednání mezi žalovanou a zůstavitelem.

12. Na základě shodných skutkových tvrzení účastníků a dílčího skutkového závěru soud dospěl k následujícímu skutkovému závěru:

13. Zůstavitel poskytl žalované dne 24. 11. 2022 převodem na její bankovní účet částku 389 999 Kč. Tuto částku načerpal na základě úvěrové smlouvy, kterou uzavřel s obchodní společností mBank. Žalovaná zůstaviteli převedla dne 23. 1. 2023 částku 9 815 Kč. Zůstavitel byl poživatelem starobního důchodu, který mu byl vyplácen kolem 20. dne v měsíci a činil 22 000 – 23 000 Kč měsíčně. V měsíci březnu již zůstaviteli důchod vyplacen nebyl, neboť zůstavitel dne 22. 2. 2023 zemřel. Pozůstalostní řízení bylo vedeno u Okresního soudu v Karlových Varech pod sp. zn. 30 D 271/2023. Na základě projednaného pozůstalostního řízení se stala nabyvatelkou pohledávky zůstavitele za žalovanou ve výši 380 184 Kč žalobkyně coby zákonná dědička zůstavitele.Právní posouzení14. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto: podle § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.“ Podle odst. 2 citovaného ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

15. Podle § 2992 o. z. byl-li splněn dluh, a to i předčasně, nebylo-li uplatněno právo, ač uplatněno být mohlo, nebo učinila-li jedna osoba něco ve svém výlučném a osobním zájmu či na vlastní nebezpečí, nevzniká povinnost obohacení vydat; to platí i v případě, že jedna osoba obohatí druhou s úmyslem ji obdarovat nebo obohatit bez úmyslu právně se vázat.

16. Podle § 2997 odst. 1 o. z. dlužník, který plnil dluh nežalovatelný nebo promlčený nebo takový, který je neplatný pro nedostatek formy, nemá právo na vrácení toho, co plnil. Právo na vrácení nemá ani ten, kdo jiného obohatil s vědomím, že k tomu není povinen, ledaže plnil z právního důvodu, který později nenastal nebo odpadl. Podle odst. 2 citovaného ustanovení plnila-li osoba proto, že k tomu byla přivedena lstí, donucena hrozbou nebo zneužitím závislosti, ustanovení odstavce 1 se nepoužije. To platí i v případě, že plnila osoba nesvéprávná.

17. Na základě provedeného dokazování a toho co bylo mezi účastníky nesporné, soud dospěl k závěru, že existence smlouvy o zápůjčce ve smyslu § 2390 o. z. mezi zůstavitelem (právním předchůdcem žalobkyně) a žalovanou spolehlivě prokázána nebyla. K závěru o uzavření smlouvy o zápůjčce absentovala už od počátku v tvrzení žalobkyně konkrétní podoba smlouvy o zápůjčce, zejména pak tvrzení o době a způsobu vrácení poskytnutých peněžních prostředků. Tato skutečnost však sama o sobě nezpochybňovala důvodnost žalobního nároku.

18. V řízení bylo prokázáno, že zůstavitel poukázal dne 24. 11. 2022 žalované na její účet peněžní prostředky ve výši 389 999 Kč. Tyto peněžní prostředky za tímto účelem načerpal ze smlouvy o úvěru. Žalovaná naopak zůstaviteli poukázala na účet dne 23. 1. 2023 částku 9 815 Kč. Žalobkyně se tak coby nabyvatelka pohledávky po zůstaviteli domáhá vrácení zbývající částky ve výši 380 184 Kč.

19. Žalovaná se proti žalobě bránila, tvrdila a prokazovala existenci právního důvodu, který by jí zbavil povinnosti peněžní prostředky zůstaviteli (nyní žalobkyni) vracet, tedy že se bezdůvodně neobohatila. Tímto právním důvodem měl být dar jako odměna za to, že se o zůstavitele starala v nemoci a pomáhala mu v péči o domácnost. K prokázání tohoto tvrzení navrhla vyslechnout svou matku. Ta měla být přítomna situaci, kdy se zůstavitel se žalovanou o darování nebo nějaké formě odměny bavil. Výpověď svědkyně , jméno FO, tvrzení žalované nepotvrdila. Svědkyně sice uvedla, že zůstavitel chtěl žalovanou obdarovat, ale nebyla schopna tyto skutečnosti zasadit do časových souvislostí ani jí nebylo známo o jakou částku nebo formu daru se mělo jednat. Svědkyně rovněž vypověděla, že v době, kdy zůstavitel žalované peněžní prostředky poskytl, byla žalovaná na rodičovské dovolené s tehdy dvouletou vnučkou. Finanční situace žalované byla taková, že její jediný příjem tvořil rodičovský příspěvek. Poskytnuté peněžní prostředky tvoří nemalý finanční obnos. Sama k uzavření smlouvy o úvěru nebyla dostatečně solventní. Tvrzení žalované, že částka ve výši 9 815 Kč byla zápůjčkou zůstaviteli působí nelogicky – zůstavitel si vzal úvěr ve výši 390 000 Kč, aby získal prostředky na dar žalované, aby si následně od žalované zapůjčil prostředky na první splátku úvěru. Není zřejmé, z jakého důvodu by si zůstavitel od žalované vypůjčil peněžní prostředky, když sám měl peněžních prostředků dostatek. Starobní důchod byl zůstaviteli vyplácen vždy kolem každého dvacátého dne v měsíci. V lednu mu byl vyplacen dne 21. 1. 2023 v částce 23 082 Kč. Proč by si následně dne 23. 1. 2023 musel od žalované vypůjčit 9 815 Kč, žalovaná nevysvětlila. Výše částky odpovídá výši splátky poskytnutého úvěru, jakož i blízké časové souvislosti mezi poskytnutím úvěru a platbou žalované.

20. Soud nezpochybňuje, že nějaká forma pomoci mezi žalovanou a zůstavitelem v inkriminované době probíhala, jak je běžné. Pokud jde o žalovanou částku, žalované se nezdařilo prokázat darování.

21. Samotné tvrzení o darování, neníli podloženo dalšími okolnostmi či důkazy svědčícími o bezúplatném úmyslu zůstavitele, nepostačuje k závěru o uzavření darovací smlouvy ve smyslu § 2055 a násl. občanského zákoníku. Nebylli prokázán žádný právní důvod plnění, soud posoudil poskytnuté peněžní prostředky jako bezdůvodné obohacení ve smyslu § 2991 a násl. občanského zákoníku. Žalovaná neprokázala existenci výjimky z povinnosti vydat bezdůvodné obohacení ve smyslu § 2992 občanského zákoníku, při jejímž naplnění by nebyla povinna poskytnuté plnění zůstaviteli, a následně ani žalobkyni, vrátit. V průběhu řízení žalovaná netvrdila ani neprokazovala, že by se mělo jednat o výluky z bezdůvodného obohacení podle § 2997 odst. 1 občanského zákoníku.

22. Soud proto dospěl k závěru, že žalovaná je povinna vydat žalobkyni to, oč se bezdůvodně obohatila v rozsahu přijatého plnění, které nebylo vráceno ani jinak vypořádáno, tj částku ve výši 380 184 Kč. Soud jako důvodné vyhověl nejen jistině žalované částky, ale s ohledem na to, že žalobkyně žalovanou vyzvala k zaplacení výzvou ze dne 11. 4. 2024 ve lhůtě do 7 dnů od jejího odeslání, přiznal žalobkyni i příslušenství pohledávky ve smyslu § 1970 o. z. Do prodlení se žalovaná dostala dne 19. 4. 2024, přičemž výše zákonného úroku z prodlení odpovídá nařízení vlády č. 351/2013 Sb.Náklady řízení23. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 85 482 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 15 208 Kč, nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 380 184 Kč sestávající z částky 9 860 Kč za každý z pěti úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé, návrh na vydání EPR, účast na jednání před soudem dne 3. 11. 2025 a dne 20. 4. 2026 podle § 11 odst. 1 písm. a/, d/ a g/ a. t.), z pěti paušálních náhrad advokátových hotových výdajů ve výši 450 Kč podle § 14b odst. 5 písm. b) a. t., za cestu realizovanou dne 3. 11. 2025 náhrada 2 057 Kč za 252 ujetých km (34,70 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 475/2024 Sb., při průměrné spotřebě 6,8 l/100 km a 5,80 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 475/2024 Sb.,), za cestu realizovanou dne 20. 4. 2026 náhrada 2 071 Kč za 252 ujetých km (34,10 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 573/2025 Sb., při průměrné spotřebě 6,8 l/100 km a 5,90 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 573/2025 Sb., podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 16 půlhodin v částce 2 400 Kč podle § 14 a. t. a daň z přidaného hodnoty ve výši 21 % z částky 58 078 Kč , tj. ve výši 12 196 Kč.