61 Co 150/2025

Plný text

Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Jiřího Levého a soudců Mgr. Jiřiny Hronkové a Mgr. Martina Šebka ve věci žalobce: Jméno žalobce , narozený dne Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , IČO IČO žalované bytem Adresa žalované zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky o 42 239 Kč s příslušenstvím o odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu Plzeň-sever ze dne 24. 3. 2025, č. j. 25 C 15/2022–339 Rozsudek soudu prvního stupně se v napadené části, tj. ve výroku II a dále ve výroku III potvrzuje. Ve výrocích IV a V se rozsudek soudu prvního stupně mění tak, že žalovaná je povinna zaplatit České republice na náhradě nákladů řízení částku 2 300 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku na účet Okresního soudu , adresa, -sever. Ve výroku VII se rozsudek soudu prvního stupně mění tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci náklady řízení před soudem prvního stupně ve výši 44 363 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

1. Napadeným rozsudkem soud prvého stupně žalované uložil zaplatit žalobci 20 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně od 23. 12. 2021 do zaplacení a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 1 500 Kč, a to ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I), žalobu co do zaplacení částky ve výši 22 239 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně od 23. 12. 2021 do zaplacení zamítl (výrok II), žalobci uložil povinnost doplatit České republice na účet Okresního soudu Plzeň-sever soudní poplatek ve výši 422 Kč, a to ve lhůtě do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok III), žalobci uložil povinnost zaplatit České republice na náhradě nákladů řízení částku 1 150 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku na účet Okresního soudu Plzeň-sever (výrok IV), žalované uložil povinnost zaplatit České republice na náhradě nákladů řízení částku 1 150 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku na účet Okresního soudu Plzeňsever (výrok V), dále rozhodl, že se žalované vrací nespotřebovaná část zálohy ve výši 808 Kč složená na účet Okresního soudu Plzeň-sever dne 29. 7. 2024, která bude žalované vrácena z rozpočtových prostředků Okresního soudu Plzeň-sever po právní moci rozsudku (výrok VI) a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok VII).

2. V projednávané věci se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky 42 239 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že s žalovanou uzavřel kupní smlouvu, jejímž předmětem byla koupě blíže specifikovaného motocyklu, který obdržel 3. 9. 2021, ale motocykl měl vady spočívající ve škrábancích a rýhách na levém boku, nádrži a dalších částech, které vznikly s největší pravděpodobností při přepravě motocyklu v důsledku jeho nedostatečného zabalení před přepravou. Poté, kdy žalovaná připustila oprávněnost reklamace, požadovala po žalobci, aby motocykl jí předložil k posouzení jeho zasláním žalované, což žalobce považoval za nepřiměřené a nezákonné, když žalovaná si vadu mohla přijet posoudit osobně nebo tak učinit z fotografií či videa. Žalobce si nechal vypracovat odborné posouzení hodnoty opravy motocyklu, kdy cena opravy vad byla stanovená autorizovaným servisem na částku 42 239 Kč a za odborné vyjádření žalobce uhradil částku 1 500 Kč.

3. Soud prvního stupně dospěl ke skutkovému závěru, že reklamace vad byla žalobcem učiněna telefonicky, a i kdyby tomu tak nebylo, došlo k písemné reklamaci dne 30. 9. 2021. S ohledem na povrchové poškození motocyklu se jednalo o nepodstatné porušení smlouvy, žalobce tak neměl právo na odstoupení od smlouvy, proto jeho odstoupení soud nepovažoval za platné. Žalovaná však v případě této prokazatelně uplatněné reklamace nepostupovala v souladu se zákonem o ochraně spotřebitele, nevydala potvrzení o přijetí reklamace a dne 1. 10. 2021 reklamaci bez dalšího zamítla s tím, že ona motocykl nepoškodila, reklamaci tedy řádně nevyřídila, a byť následně své jednání přehodnotila, svou prvotní reakcí na reklamaci podstatným způsobem porušila kupní smlouvu a žalobci vzniklo právo uplatnit práva z vadného plnění dle § 2106 o. z., popřípadě požadovat slevu z kupní ceny ve smyslu § 19 odst. 4 zákona o ochraně spotřebitele. Dle názoru soudu prvního stupně žalobci vzniklo právo na slevu z kupní ceny, takže zkoumal, v jaké výši tento nárok žalobci vznikl. Žalobce předložil cenovou nabídku opravy poškození motocyklu, avšak soud nechal účelnost všech položek v ní obsažených přezkoumat znalcem , tituly před jménem, , jméno FO, , který v posudku ze dne 18. 5. 2023 vyčíslil snížení hodnoty motocyklu v důsledku poškození vzniklého přepravou ve srovnání s kupní cenou při stavu tachometru 10 702 ujetých kilometrů ve výši 1 891 Kč. K požadavku na vyčíslení ceny opravy vozidla výměnou komponentů či jinými způsoby opravy znalec uvedl, že předběžná kalkulace nákladů na opravu vyhotovená servisem Suzuki ze dne 16. 11. 2021 plně koresponduje se zaznamenaným popisem poškození a toto vyčíslení na opravu má z hlediska technické přijatelnosti transparentní hodnotu podle technologického postupu výrobního závazku. Jelikož tento znalec ale dostatečně nezodpověděl zadané otázky, a to ani během výslechu, byl ustanoven znalec , tituly před jménem, , jméno FO, , který se měl vyjádřit k poškození vozidla v okamžiku jeho převzetí dle fotografií založených ve spise a ke zbytkové hodnotě vyměněných dílů. Z jeho znaleckého posudku ze dne 24. 10. 2024 bylo zjištěno, že hodnota vozidla k 30. 8. 2021 ve stavu bez poškození činila 280 000 Kč a ve stavu s poškozením 260 000 Kč, takže v důsledku poškození motocyklu při přepravě došlo ke snížení hodnoty o 20 000 Kč oproti jeho prodejní ceně. Opravou vozidla a lakováním dílů nedojde ke změně technické hodnoty motocyklu. Cenová nabídka opravy společnosti H3, s. r. o., předložená žalobcem, obsahuje položky, které byly zjištěny jako nesouvisející s opravou poškozené věci. Znalec vyčíslil náklady na opravu výměnou všech poškozených komponentů na částku 116 575,28 Kč včetně DPH a dále i cenu opravy provedené opravou a výměnou poškozených dílů na částku 31 177,60 Kč včetně DPH. Zbytkovou hodnotu poškozených dílů, které by byly vyměněny, stanovil znalec dle charakteru provozu vozidla, stáří, technického stavu proběhu vozidla, provedení a vybavení, jakož i s přihlédnutím k dalším cenotvorným faktorům a lokální situaci na trhu na základě rozsahu jejich poškození, přičemž cena nádrže činila 3 070,50 Kč, zbytková hodnota tlumiče výfuku 1 108,84 Kč, rámu 13 538,20 Kč a jako zcela znehodnocené shledal kryt rámu a boční kapotáž.

4. Soud prvního stupně s odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu (sp. zn. 33 Odo 234/2005) dospěl k závěru, že sleva z kupní ceny není určována mechanicky podle ceny opravy nebo podle snížení hodnoty věci, ale s přihlédnutím ke všem okolnostem případu, zejména charakteru a rozsahu vady, možnosti věc užívat i přes vadu, účel koupě a podobně. I když měl soud k dispozici cenovou nabídku opravy od odborného servisu, znalecké posudky, vyjádření znalce, který důvodnost oprav potvrdil, nebylo možné výši přiměřené slevy určit přesně. Proto postupoval dle § 136 o. s. ř., tedy na základě vlastního uvážení, přičemž přihlédl k tomu, že vady motocyklu nebránily žalobci v užívání věci a že technická, časová ani tržní hodnota motocyklu se v případě provedení opravy lakováním dílů nesníží. Dle soudu prvního stupně by nebylo ani spravedlivé, aby výše slevy odpovídala právě částce, kterou by v době poškození zboží měl na opravu vynaložit, když je obecně známo, že v ceně opravy se promítla hodnota poškozených dílů, se kterými se v oblasti motocyklů hojně obchoduje jako s náhradní díly, buď opravenými nebo určenými k opravě za nezanedbatelné částky. Došel-li právní vztah až do stavu, kdy žalobce měl právo volby a zvolil si slevu, jeví se soudu prvního stupně vzhledem ke všem okolnostem jako přiměřená sleva ve výši 20 000 Kč. Ve zbývající části pak byla žaloba zamítnuta. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle ust. § 150 o. s. ř., když žalovaná před zahájením řízení žalobci opakovaně nabízela výměnu poškozeného motocyklu za totožný, nový, bez vad, což dle názoru soudu představovalo adekvátní řešení sporu. Žalobce však tuto možnost nevyužil, namísto toho setrval na svém požadavku poskytnutí slev z kupní ceny a domáhal se svých práv soudní cestou. Za těchto okolností by bylo dle přesvědčení soudu nepřiměřenou tvrdostí, pokud by povinnost k náhradě nákladů řízení žalobci byla ukládána žalované, která od počátku usilovala o smírné řešení sporu.

5. Proti tomuto rozsudku podal žalobce včasné odvolání směřující proti výrokům II, III, IV a VII s tím, že soud prvního stupně nesprávně posoudil nárok žalobce na slevu z kupní ceny dle § 136 o. s. ř., vycházeje z nesprávné právní úvahy, že výši slevy lze zajistit jen s nepoměrnými obtížemi nebo vůbec. Dle žalobce měl soud prvního stupně veškeré podklady pro náležité stanovení slevy z kupní ceny, když žalobce jednak předložil cenovou nabídku na opravu poškozeného motocyklu a jednak byly náklady na opravu poškození vyčísleny znalcem ustanoveným soudem na částku 116 575,28 Kč včetně DPH. Soud prvního stupně měl tak jasné a srozumitelné podklady pro stanovení slevy z kupní ceny, a proto nesouhlasí s jeho závěrem, že z provedených důkazů by mělo vyplývat snížení hodnoty motocyklu o 20 000 Kč. Soud prvního stupně dále dospěl k nesprávnému právnímu názoru v otázce posouzení výše slevy kupní ceny, když setrval na názoru, že na výši slevy z kupní ceny, na kterou má žalobce nárok, je nezbytné započíst „hodnotu“ poškozených dílů, se kterými se v oblasti motocyklů hojně obchoduje jako s náhradními díly. Žalobce má za to, že tato právní úvaha soudu nemá oporu v zákoně, ani v judikatuře vyšších soudů a vychází z nejisté a nepodložené premisy, že každý poškozený díl je prodejný. Takovéto požadavky jsou z pohledu uplatnění slevy z kupní ceny spotřebitelem naprosto neadekvátní a odporujícím pravidlům ochrany spotřebitele. Dále žalobce namítal nesprávné posouzení ve věci nákladů řízení, když jediným důvodem pro nepřiznání nákladů řízení je skutečnost, že žalobce využil svého práva, které mu zákon přiznává, tedy práva na slevu z kupní ceny a setrval na své volbě, což představuje nepřípustnou libovůli v rámci soudního rozhodování a zásadně narušuje princip právní jistoty. Výměna poškozeného motocyklu byla výhodná primárně pro žalovanou a je nepřípustné, aby soud posuzoval, co je nebo není adekvátní nabídkou pro spotřebitele v případě uplatnění zákonného práva z vadného plnění. Žalobce má za to, že nebyla správně posouzena otázka úspěšnosti ve věci a soudem byl nesprávně uplatněn § 150 o. s. ř., když měl být aplikován § 142 odst. 3 o. s. ř., pokud záviselo rozhodnutí o výši plnění na znaleckém posudku nebo na úvaze soudu. Žalobce proto navrhl, aby odvolací soud změnil napadené rozhodnutí tak, že žalobci přizná nárok na částku ve výši 22 239 Kč spolu se zákonným úrokem, výroky III a IV zrušil a výrok VIII změnil tak, že žalobci přizná plnou náhradu nákladů řízení.

6. Odvolací soud přezkoumal napadené rozhodnutí dle § 212a 212 a o. s. ř. a po zvážení všech skutečností dospěl k závěru, že odvolání žalobce je důvodné pouze co do výroku o náhradě nákladů řízení.

7. V projednávané věci odvolací soud souhlasí se zjištěním soudu prvního stupně ohledně skutkového stavu, když bylo prokázáno, že k prvnímu vytknutí vad došlo 5. 9. 2021 a následně došlo k písemné reklamaci dopisem ze dne 30. 9. 2021, přičemž žalobce požadoval slevu z kupní ceny a na tomto svém požadavku setrval po celé soudní řízení, byť stranou žalovanou byly nabízeny i jiné možnosti, jak reklamaci vad věci vyřídit. V této souvislosti lze pouze konstatovat, že žalobce využil svého zákonného práva vyplývajícího z § 2107 odst. 1 o. z., kdy v případě nepodstatného porušení smlouvy má kupující právo na odstranění vady, anebo na přiměřenou slevu. Přestože dalšími způsoby vyřízení reklamace, které nabízela žalovaná, by žalobce zřejmě nebyl poškozen, je nutno respektovat jeho volbu nároku z vadného plnění, když zákon mu takové právo přiznává a nelze to žalobci přičítat k tíži.

8. Soud prvního stupně se tak správně zabýval otázkou, v jaké výši má být sleva z kupní ceny poskytnuta, ale pokud poté, co nechal vypracovat 2 znalecké posudky, dospěl k závěru, že není možné výši přiměřené slevy určit přesně, postupoval dle § 136 o. s. ř., tedy na základě vlastního uvážení určil výši slevy z kupní ceny, odvolací soud s tímto jeho postupem nesouhlasí.

9. Z rozhodovací praxe Nejvyššího soudu vyplývá, že ustanovení § 2107 o. z. patří ve způsobu určení přiměřené slevy ze sjednané kupní ceny k právním normám s relativně neurčitou (abstraktní) hypotézou, to je k právním normám, jejichž hypotéza není stanovena přímo právním předpisem a které tak přenechává soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého předem neomezeného okruhu okolností. I v poměrech právní úpravy účinné od 1. 1. 2014 jsou proto přiměřeně použitelné také závěry rozhodovací praxe týkající se výkladu § 597 obč. zák., podle kterých musí být při určení částky odpovídající přiměřené slevě z kupní ceny vždy přihlíženo ke konkrétním okolnostem daného případu. Závěr o přiměřenosti slevy z kupní ceny tedy vyžaduje komplexní úvahu soudu zohledňující individuální okolnosti případu. Vždy je však třeba vycházet z účelu práv z vadného plnění, z něhož vyplývá požadavek na nápravu poruchy ekvivalence vzájemných plnění. Výše slevy z ceny bude záviset především na povaze a rozsahu vad vzhledem k ceně, snížení funkčních vlastností věci a případně její estetické hodnoty. Při jejím určení je nutné přihlížet k tomu, jak se vytčená vada projevuje při užívání věci, jak vady omezují či komplikují užívání věci, popřípadě snižují životnost věci, k dalšímu možnému způsobu a rozsahu užívání věci, k ceně nutných oprav věci (přičemž slevu obvykle nelze ztotožnit pouze s náklady spojenými na odstranění vad či s hodnotou všech nákladů, které se sám kupující rozhodl vynaložit na odstranění vady) a jiným obdobným hlediskům, přičemž prostřednictvím slevy by měla být vytvořena situace blížící se stavu, kdy bylo plněno bez vad (srov. rozsudky Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 69/2013, sp. zn. 23 Cdo 1207/2023, sp. zn. 23 Cdo 201/2024, sp. zn. 532/2025, usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 1317/2021, sp. zn. 33 Cdo 2045/2021, sp. zn. 33 Cdo 4541/2016, sp. zn. 33 Cdo 2889/2015).

10. Při posouzení, jaká výše slevy z ceny je přiměřená, to je, jaká výše slevy je způsobená vytvořit situaci blížící se stavu, kdy by bylo plněno bez vad, je však nezbytné mít na zřeteli, že sleva z ceny je jedním z práv vadného plnění, proto je při jejím určení nutné vycházet ze smyslu a účelu práv z vadného plnění. Hlavním účelem úpravy práv z vadného plnění je přitom poskytnutí ochrany věřiteli (kupujícímu), který neobdržel smluvně dohodnuté plnění (respektive plnění o smluvně dojednaných parametrech). Účel této úpravy tak tkví především v nápravě poruchy ekvivalence vzájemných plnění, respektive cílí na vyrovnání ekvivalence plnění (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 4. 2022, sp. zn. 23 Cdo 2042/2020). Jinak řečeno, smyslem úpravy práv z vadného plnění (tj. i smyslem poskytnutí přiměřené slevy z ceny) je opětovně docílit rovnovážného stavu mezi plněním smluvních stran (zaplacenou kupní cenou a obdrženou věcí), který byl narušen vadným plněním jedné z nich (prodávajícím), tj. tím, že oproti smluvně předpokládanému stavu ekvivalence plnění (kupující za určitou dohodnutou kupní cenu měl obdržet bezvadné plnění této dohodnuté ceně odpovídající) ve skutečnosti kupující obdržel plnění vadné, a tedy již proto neodpovídající sjednané ceně. Smyslem úpravy práv z vadného plnění není reparace vzniklých škod (srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu sp. zn. 23 Cdo 1207/2023, sp. zn. 23 Cdo 201/2024, sp. zn. 532/2025; v literatuře obdobně Kolmačka, V. Přiměřené snížení ceny jako prostředek nápravy narušené subjektivní ekvivalence. Právní rozhledy, 2021, č. 13–14, s. 457–468).

11. V projednávané věci soud prvého stupně nechal vypracovat 2 znalecké posudky, když dle jeho názoru posudek znalce , tituly před jménem, , jméno FO, nebylo možno použít z důvodu nejasnosti a neúplnosti tohoto posudku, ale nepoužil ani další posudek zpracovaný znalcem , tituly před jménem, , jméno FO, , když při stanovení přiměřené slevy z kupní ceny vycházel ze své vlastní úvahy, byť svou úvahou výši slevy stanovil ve stejné výši, v jaké znalec stanovil snížení hodnoty věci v důsledku vad vzniklých při přepravě. Odvolací soud se však domnívá, že právě na základě posudku znalce , tituly před jménem, , jméno FO, je možno stanovit výši slevy z kupní ceny.

12. Znalec , tituly před jménem, , jméno FO, se ve svém posudku zabýval různými alternativami nápravy vadné věci a dospěl k závěru, že v případě výměny všech poškozených dílů by náklady na opravu činily 116 575,28 Kč, ale tento způsob opravy s ohledem na charakter vad (škrábance a rýhy na motocyklu vzniklé jeho přepravou), které nemají vliv na užitnou hodnotu věci, ale jsou převážně estetického charakteru, není adekvátní s ohledem na nepřiměřenou výši nákladů na opravu. Znalec však také dospěl k závěru, že pokud by oprava byla prováděna pouze opravou, tj. novým lakováním a jen nezbytnou výměnou některých poškozených dílů, činily by náklady na opravu částku 31 177,60 Kč. Tento způsob odstranění vad by odvolací soud považoval za adekvátní, neboť tímto způsobem by bylo rovněž dosaženo bezvadného plnění, ale slevu odpovídající nákladům na opravu by odvolací soud považoval za adekvátní pouze za situace, pokud by žalobce skutečně poškozený motocykl nechal opravit, což však žalobce netvrdil.

13. Podle názoru odvolacího soudu je totiž v projednávané nutno přihlížet jednak k charakteru zjištěných vad, které jsou převážně estetické, nesnižující funkčnost předmětného motocyklu, a dále je také nutné přihlédnout k tomu, že žalobci sice ze zákona náležel výběr konkrétního práva z vadného plnění, ale zároveň nelze pominout, že žalovaná nabízela žalobci dodání nového, nepoškozeného motocyklu. Za této situace odvolací soud považuje za spravedlivé, aby žalobce měl nárok na slevu poškozené věci odpovídající částce, o níž je hodnota poškozené věci snížená oproti hodnotě téže věci, ale nepoškozené, a jelikož znalec dospěl k závěru, že tržní hodnota motocyklu k datu 30. 8. 2021 ve stavu bez poškození činila 280 000 Kč včetně DPH a tržní hodnota motocyklu ke stejnému datu ve stavu s poškozením činila 260 000 Kč včetně DPH, tedy jeho hodnota se snížila o 20 000 Kč oproti jeho prodejní ceně, má odvolací soud za to, že právě tato částka s přihlédnutím ke všem okolnostem případu představuje ekvivalent (slevu z kupní ceny), na jehož základě je možno docílit rovnovážného stavu mezi plněním smluvních stran.

14. S ohledem na výše uvedené odvolací soud napadené rozhodnutí ve výroku II potvrdil dle § 219 o. s. ř. jako věcně správné, byť částečně z jiného důvodu.

15. Potvrzeno bylo napadené rozhodnutí ve výroku III o povinnosti žalobce uhradit státu doplatek soudního poplatku, když v tomto lze odkázat na odůvodnění soudu prvního stupně. Uhrazený soudní poplatek je zohledněn v rámci nákladů řízení, ohledně kterých je rozhodováno dle úspěchu ve věci.

16. Odvolací soud se však neztotožnil s posouzením soudu prvního stupně a jeho závěrem ohledně nákladů řízení, když má za to, že mělo být postupováno dle § 142 odst. 3 o. s. ř., neboť výše plnění v projednávané věci závisela na znaleckém posudku, a tedy bylo na místě žalobci přiznat plnou náhradu nákladů řízení.

17. Odvolací soud proto změnil dle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. rozhodnutí soudu prvního stupně ve výroku o náhradě nákladů účastníků v řízení před soudem prvého stupně, když náklady vzniklé žalobci spočívají v nákladech na zastoupení, přičemž sazba mimosmluvní odměny právní služby byla vypočítána z tarifní hodnoty 20 000 Kč, takže činí 1 900 Kč za každý úkon právní služby dle § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif), přičemž zástupci náleží mimosmluvní odměna v plné výši za 11 úkonů právní služby (za převzetí a přípravu zastoupení, sepis předžalobní výzvy, sepis žaloby, sepis repliky k vyjádření žalované k žalobě, sepis dvou vyjádření ke znaleckým posudkům, za dvě porady s klientem v návaznosti na výsledky znaleckých posudků a zastoupení při soudních jednáních dne 26. 8. 2022, dne 21. 2. 2024 a dne 19. 3. 2025) a odměna v poloviční výši za formulaci otázek ustanovenému znalci, tj. celkem odměna ve výši 21 850 Kč. Dále žalobci náleží 12 režijních paušálu, z toho 11 po 300 Kč dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, ve znění účinném do 31. 12. 2024 a jednou ve výši 450 Kč dle téhož ustanovení ve znění účinném od 1. 1. 2025, dále náhrada za promeškaný čas při cestách k soudním jednáním z , Anonymizováno, do , Anonymizováno, a zpět za 12 započatých půlhodin po 100 Kč dle § 14 odst. 3 advokátního tarifu, ve znění účinném do 31. 12. 2024, a za 6 půlhodin po 150 Kč dle téhož ustanovení, ve znění účinném od 1. 1. 2025, dále cestovné osobním automobilem v celkové výši 4 738,80 Kč a konečně i částka ve výši 6 812,15 Kč, odpovídající 21% sazbě DPH. Žalobci také náleží i náklady vynaložené na soudní poplatek v celkové výši 2 112 Kč a náklady, které uhradil jako zálohu na důkaz ve výši 3 000 Kč. Celkové náklady žalobce v řízení před soudem prvního stupně tedy činí 44 363 Kč.

18. Z téhož důvodu odvolací soud změnil napadené rozhodnutí také ve výrocích IV a V týkajících se povinnosti účastníků nahradit náklady řízení státu a podle výsledků řízení dle § 148 odst. 1 o. s. ř. žalované uložil povinnost zaplatit státu vzniklé náklady řízení na účet soudu prvního stupně.O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 2 o. s. ř., když každý z účastníků byl úspěšný pouze částečně, neboť žalobce nebyl úspěšný s odvoláním proti meritornímu výroku napadeného rozsudku, ale byl úspěšný s odvoláním do výroků o nákladech řízení, a byť jde jen o příslušenství pohledávky, s ohledem na jeho výši význam je srovnatelný s meritorním nárokem, proto náklady odvolacího řízení nebyly přiznány žádnému z účastníků.