61 Co 154/2024

Plný text

Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Jiřího Levého a soudců Mgr. Jiřiny Hronkové a Mgr. Martina Šebka ve věci žalobců: a) Jméno žalobce , narozená dne Datum narození žalobce , Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno zastoupená advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A ) Jméno advokáta B , narozený dne Datum narození advokáta B Jméno zmočněnkyně bytem Adresa zmočněnkyně proti žalované: Jméno žalované ., IČO IČO žalované sídlem Adresa žalované zastoupená advokátem Jméno advokáta C sídlem Adresa advokáta C o zřízení zdroje pitné vody o odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu Plzeň-jih ze dne 4. 4. 2024, č. j. 11 C 304/2020-390

I. Rozsudek soudu prvního stupně se v rozsahu napadeném odvoláním, tj. ve výrocích I a II, potvrzuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit státu na účet Krajského soudu v Plzni státem placené náklady řízení ve výši 1 613 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni a) náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 4 550 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku na účet Okresního soudu Plzeň-jih.

IV. Žalobce b) a žalovaná nemají navzájem právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalované povinnost opatřit žalobcům náhradní zdroj pitné vody pro bydliště žalobců , adresa, , a to do 90 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Dále rozhodl o povinnosti žalované nahradit žalobkyni a) náklady soudního řízení. Rozhodnutí zdůvodnil tím, že byla prokázána příčinná souvislost mezi starou ekologickou zátěží způsobenou žalovanou a aktuálním znečištěním studny na pozemku žalobců, a to odborným vyjádřením České geologické služby ze dne 29. 1. 2023 i znaleckým posudkem znalce , tituly před jménem, Jiřího Slouky, , tituly za jménem, ze dne 2. 2. 2023. Z obou dokumentů shodně vyplývá, že primárním zdrojem znečištění studny žalobců je s pravděpodobností blížící se jistotě právě stará ekologická zátěž způsobená žalovanou v souvislosti s chovem skotu v objektu JZD v letech 1958 – 1989. S ohledem na charakter podloží v infiltrační oblasti studny žalobců je velmi pravděpodobné, že stará ekologická zátěž se uchovává v jílových částech podloží a postupně je propouštěna. , tituly před jménem, Slouka pak upozornil na to, že tato stará ekologická zátěž mohla být mobilizována i stavebními pracemi prováděnými v areálu JZD po roce 2013 společností , právnická osoba, Z obou posudků pak vyplývá, že stará ekologická zátěž může být dotována i současnou živočišnou výrobou provozovanou jednak v areálu JZD (chov skotu), a dále u nemovitosti č. p. 9 (chov koní). S odkazem na ust. § 438 odst. 1 obč. zák. a § 2915 o. z. soud prvního stupně dospěl k závěru, že pokud za znečištění vody ve studni žalobců primárně odpovídá žalovaná a s ní spoluodpovídají i další subjekty, je právem žalobců požadovat náhradu vzniklé škody pouze po žalované.

2. Proti tomuto rozsudku podala žalovaná včasné odvolání, v němž odmítla závěr soudu, že byla prokázána příčinná souvislost mezi starou ekologickou zátěží způsobenou žalovanou a aktuálním znečištěním study. Toto tvrzení stojí na znaleckém posudku , tituly před jménem, Jiřího Slouky, , tituly za jménem, ze dne 2. 2. 2023, ale tento znalecký posudek není žalované straně znám a nebyl soudem jako důkaz proveden. Podle odborného vyjádření České geologické služby bylo bakteriální znečištění hodnoceno primárně ze stanovení E.coli, přičemž tyto bakterie charakterizují čerstvé fekální znečištění. Jedním z nejdůležitějších aspektů při hodnocení znečištění E.coli je skutečnost, že jediným původcem těchto bakterií jsou živé organismy, a to jak zvířata, tak i lidé. Nerozmnožují se v horninách, v podzemní vodě či ve vodním potrubí. Prokázání přítomnost E.coli v podzemní vodě znamená, že voda byla kontaminována fekálním znečištěním. Podle tvrzení uvedeném v odborném vyjádření jsou E.coli schopny přežít na neživých površích v rozmezí 1,5 hodiny až 16 měsíců. Provoz kravína žalovaného ve , adresa, byl ukončen v roce 1989, proto není možné, aby žalovaný byl označen za původce bakteriálního znečištění vody. Současné znečištění podzemních vod dusíkatými látkami žalovaným nebylo prokázáno. Podle názoru vysloveném v odborném vyjádření České geologické služby nelze spolehlivě určit, zda znečištěné podzemní vody ve studni dobu č. p. 11 dusíkatými látkami je nové či staré, bylo by to možné pouze v případě dlouhodobějšího přerušení živočišné výroby v zemědělském areálu, a to alespoň na dobu 2 roků. Pokud by nedocházelo k čerstvé dotaci dusíkatých látek ze současného provozu zemědělského areálu a přilehlých pastvin, kde se pase dobytek, pak v delším časovém horizontu budou dusíkaté látky eliminovány díky přirozené atenuaci znečištění a v tomto směru žalovaná odkázala na shrnutí odborného vyjádření České geologické služby, podle něhož cit.: „Díky sorpčním vlastnostem dusíkatých látek na horninové prostředí, a především jílové minerály nelze s určitostí konstatovat, že v současnosti indikované poměrně masivní znečištění podzemní vody ve studní č. p. 11 dusíkatými látkami pochází ze současnosti či minulosti“. Dle výše uvedeného není prokázáno, že příčinou stávajícího stavu (tedy aktuálně nepitné vody ve studni žalobců) je původní znečištění podzemních vod, které způsobil právní předchůdce žalované v letech 1958 – 1966, a proto žalovaná navrhla, aby odvolací soud napadené rozhodnutí zrušil.

3. S ohledem na odvolací námitku žalované, že jí není znám znalecký posudek , tituly před jménem, Jiřího Slouky, , tituly za jménem, , odvolací soud v tomto směru doplnil dokazování a provedl důkaz tímto znaleckým posudkem, který byl vypracován v rámci šetření Policie ČR, územního odboru Plzeň-venkov, oddělení hospodářské kriminality, č. j. KRPP 164581-143/TČ-221-031181-J-JV, v rámci šetření policie v trestní věci podezření ze spáchání přečinu poškození a ohrožení životního prostředí podle § 293 odst. 1 trestního zákoníku, v němž znalec , tituly před jménem, Jiří Slouka, , tituly za jménem, uvedl, že znečištění představuje starou ekologickou zátěž vzniklou prokazatelně před privatizací zemědělského areálu, nyní ve vlastnictví společnosti , právnická osoba, Při privatizaci se tato stará ekologická zátěž neřešila. Převažuje bakteriální znečištění a znečištění dusičnany. Obojí je dlouhodobého charakteru, s vysokou variabilitou v prostoru i čase. Je doloženo, že v obci nejde o jediný zdroj kontaminace, nýbrž jsou přítomna minimálně dvě její ohniska, případně třetí ohnisko podružného charakteru. Bakteriální znečištění může přetrvávat po velmi dlouhou dobu i po odstranění jeho dotace, což souvisí s životními podmínkami mikroorganismů. Charakter hydrogeologického prostředí a jeho interakce s antropogenními faktory hovoří pro skutečnost, že k mobilizaci kontaminantů s velkou pravděpodobností došlo i v důsledku stavebních, respektive rekonstrukčních prací v areálu společnosti , právnická osoba, , Anonymizováno, , Anonymizováno, jižně od zástavby obce , adresa, , který v současnosti patří společnosti , právnická osoba, , byl hlavním, ne však jediným původcem znečištění podzemních vod v obci. Aktuální stav znalostí o lokalitě nedovoluje jednoznačně a spolehlivě určit, zda je znečištění dále dotováno. Shora citovaná trestní věc byla usnesením ze dne 13. 2. 2023 odložena.

4. Dále odvolací soud doplnil dokazování i výslechem znalce , tituly před jménem, Jiřího Slouky, , tituly za jménem, , který ve své výpovědi uvedl, že v projednávané věci se jedná jednoznačně o starou ekologickou zátěž, kdy se jedná o velkoplošný rozsah znečištění zahrnující cca 44 % plochy obce. O tom svědčí především chemické znečištění, dále je zde i bakteriální znečištění. Chemické znečištění znamená výskyt dusičnanů a amonných iontů, ohledně dusičnanů je zkoumání podrobnější. Dle názoru znalce ekologická zátěž byla podceněna v době privatizace zemědělského podniku, respektive se o ní nevědělo nebo se neřešila. Jde o starou zátěž přetrvávající přes 40 let, když první náznaky znečištění, které dohledal byly z roku 1992, možná i starší. Jak se bude v budoucnu vyvíjet chemické zatížení je otázkou, a i vnitrobiologické zatížení může přetrvávat v půdě řadu let, a to i desetiletí. V projednávané věci shledal 2 hlavní ohniska ekologické zátěže, jednak je to prostor bývalého kravína a dále areál, který označil jako bývalý vepřín. Skutečnost, že se jedná o starou ekologickou zátěž přetrvávající z doby, kdy v dané lokalitě hospodařila předchůdkyně žalované, lze stanovit s vysokou mírou pravděpodobnosti. Z té doby může přetrvávat i bakteriální znečištění. Záleží na řadě faktorů, může skutečně přetrvávat i desetiletí. Nelze vyloučit, že na stávajícím ekologickém zatížení se podílí i nové zdroje znečištění ze stran subjektů v současnosti provozujících v obci zemědělskou činnost. K zátěži podzemních vod v obci mohly přispět i jakékoliv rekonstrukce uvnitř zemědělských areálů, kdy stavebními pracemi vždy dochází k zásahu do vodního režimu. Dále znalec doplnil, že pokud žalovaná v dané lokalitě zemědělskou činnost neprovozuje již od roku 1989, tak pokud by tam nebyla žádná další ekologická zátěž, celkové zatížení včetně chemického znečištění by mělo přirozeně atenuovat a výskyt zátěže by měl být výrazně nižší. Konkrétní procentuální vyjádření snížení zátěže nebyl schopen stanovit. K tomu by byl nutný dlouhodobý intenzivní monitoring, který není k dispozici. Pokud jde o bakterii E.coli, ta potřebuje aktuální zdroje, ale kromě bakterie E.coli v dané lokalitě byly zjištěny i koliformní bakterie a ty mohou přežívat i mimo teplokrevné živočichy, přetrvávání závisí na konkrétních podmínkách, ale musí mít v půdě dostatek organické hmoty. Pokud by v areálu nebyly prováděny žádné stavební práce, dá se předpokládat, že by dnes byla situace výrazně lepší.

5. Po doplnění dokazování ve shora uvedeném rozsahu odvolací soud přezkoumal napadené rozhodnutí dle § 212 a § 212a o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání žalované není důvodné.

6. Dle § 29 odst. 2 zákona č. 254/2001 Sb., vodního zákona, osoba, která způsobí při provozní činnosti ztrátu podzemní vody nebo podstatné snížení možnosti odběru ve zdroji podzemních vod, popřípadě zhoršení jakosti vody v něm, je povinna nahradit škodu, která tím vznikla tomu, kdo má povoleno odebírat podzemní vodu z tohoto zdroje, a dále provést podle místních podmínek potřebná opatření k obnovení původního stavu. Náhrada spočívá v opatření náhradního zdroje vody. Obdobně danou problematiku upravoval i dříve platný zákon č. 138/1973 Sb. o vodách, kdy dle § 29 odst. 1 tohoto zákona organizace, která způsobí ztrátu podzemní vody nebo podstatné snížení vydatnosti jejího zdroje, popřípadě zhoršení jakosti vody v něm, je povinna nahradit škodu, která tím vznikla tomu, kdo má povoleno odebírat podzemní vodu. Náhrada spočívá v opatření náhradního zdroje vody. Není-li to možné nebo hospodářsky účelné, poskytne se jednorázová náhrada, odpovídající snížení hodnoty toho nemovitého majetku, s jehož užíváním je povolení spojeno. Jinak platí o náhradě škody obecné předpisy.

7. Podle § 438 odst. 1 občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. (dále jen „obč. zák.“), účinného do 31. 12. 2013, způsobí-li škodu více škůdce, odpovídají za ni společně a nerozdílně.

8. Podle § 2915 odst. 1 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen „o. z.“) je-li k náhradě zavázáno několik škůdců, nahradí škodu společně a nerozdílně; je-li některý ze škůdců povinen podle jiného zákona k náhradě jen do určité výše, je zavázán s ostatními škůdci společně a nerozdílně v tomto rozsahu. To platí i v případě, že se více osob dopustí samostatných protiprávních činů, z nichž mohl každý způsobit škodlivý následek s pravděpodobností blížící se jistotě, a nelze-li určit jinak, která osoba škodu způsobila.

9. Po doplnění dokazování a zhodnocení všech provedených důkazů se odvolací soud ztotožňuje se skutkovým zjištěním soudu prvního stupně, že ekologickou zátěž, která přetrvává do současné doby, způsobila svou činností právní předchůdkyně žalované. Uvedené je zřejmé i z historického vývoje, když bylo zjištěno, že kontaminaci vody ve studni žalobců způsobila volně vytékající močůvka z kravína vybudovaného v blízkosti nemovitosti žalobců (dům č. p. 11), a ta byla příčinou znehodnocení vody ve studni, jak vyplývá ze zprávy krajského hygienika z roku 1965 a z protokolu o zkouškách vody prováděných v letech 1971 – 2004. Voda svou kvalitou nevyhovovala platným vyhláškám, bylo indikováno fekální znečištění studny. Následně z rozborů z let 2015 – 2021 vyplývalo, že voda obsahuje zvýšenou koncentraci dusičnanů a je i bakteriálně kontaminována. Ze shodných tvrzení účastníků též vyplývá, že od roku 1966 až do 22. 2. 2008 byla z tohoto důvodu zajištěna právě žalovanou a předtím její právní předchůdkyní dodávka vody do nemovitosti žalobců.

10. Namítala-li žalovaná, že ve , adresa, zemědělsky již řadu let nepodniká (chov skotu v areálu , adresa, byl ukončen v roce 1989), a je proto nemožné, aby žalovaná byla původcem bakteriálního znečištění podzemních vod v lokalitě , adresa, , ve shodě se soudem prvního stupně ani odvolací soud obranu žalované neshledal důvodnou.

11. Kontaminace vody ve studni nemovitosti č. p. , Anonymizováno, i v současné době byla prokázána odborným vyjádřením České geologické služby ze dne 29. 1. 2024 ve spojení s výpovědí zpracovatelky tohoto vyjádření , tituly před jménem, Ivy Kůrkové, , tituly za jménem, , dle něhož jde o staré znečištění s pravděpodobností zhruba 90 %, přičemž se jedná zejména o znečištění dusičnany, a shodné závěry uvedl i znalec , tituly před jménem, Jiří Slouka, , tituly za jménem, , dle něhož lze s vysokou mírou pravděpodobnost stanovit, že se jedná o starou ekologickou zátěž přetrvávající z doby, kdy v dané lokalitě hospodařila ještě předchůdkyně žalované, neboť se jedná o chemické znečištění, tj. o výskyt dusičnanů a amonných iontů. Vnitrobiologické zatížení může přetrvávat v půdě řadu let, a to i desetiletí.

12. Lze sice souhlasit s žalovanou, že na současném znečištění vody ve studni žalobců se podílí i další subjekty, které v dané lokalitě provozují zemědělskou výrobu, neboť kromě dusičnanů se jedná o znečištění vody také bakteriemi E.coli, přičemž jak , tituly před jménem, Iva Kůrková, , tituly za jménem, , tak i znalec , tituly před jménem, Jiří Slouka, , tituly za jménem, , připustili, že v případě znečištění vody bakterií E.coli se jedná o znečištění z aktuální zemědělské výroby. Bakterie E.coli totiž potřebuje aktuální zdroje, takže její přítomnost v současnosti sice indikuje i současné zemědělské znečištění maximálního stáří 16 měsíců, ale byla-li činnost kravína zcela pozastavena a došlo k poklesu k výskytu E.coli ve vodě, nedošlo však k poklesu výskytu dusičnanů a dle závěrů výše uvedených odborníků lze usuzovat na více zdrojové znečištění.

13. Odvolací soud tak s vysokou mírou pravděpodobnosti, blížící se hranici jistoty, považuje za prokázané, že i současné znečištění studny, spočívající v chemickém znečištění, tj. výskytu dusičnanů a amonných iontů, je v příčinné souvislosti s činností právní předchůdkyně žalované, tudíž žalovaná odpovídá za škodu způsobenou žalobcům, byť na vzniku škody (znečištění studny) se nepochybně podílí i jiné subjekty.

14. Úprava společné odpovědnosti více osob odpovědných za škodu jak podle předchozí právní úpravy (obč. zák.), tak i podle současné právní úpravy (o. z.) totiž vychází ze zásady solidární, která má obecnou platnost a vztahuje se nejen na případy, kdy škůdci způsobili škodu společným jednáním, přičemž nemusejí ani vznik újmy zavinit stejnou měrou (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 3 Tdo 1319/2013), ale vztahuje se i na případy, kdy jednotliví škůdci odpovídají na základě odlišných principů (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 3738/2007). Některému z nich tak může vzniknout povinnost k úhradě újmy na základě zavinění, jinému bez ohledu na zavinění. Může se lišit i forma zavinění jednotlivých škůdců. Podstatné je, že každý ze škůdců splňuje zákonné předpoklady vzniku povinnosti k náhradě téže újmy vzniklé témuž poškozenému. Společná odpovědnost za újmu může vzniknout jako výsledek spoluzavinění, ale i souběžné (na sobě nezávislé) činnosti, případně nečinnosti nebo opomenutí více osob ve svém výsledku vedoucí ke vzniku jediného škodlivého následku (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 11/2004).

15. Tzv. solidarita více škůdců je pravidlem a jejím účelem je posílení ochrany poškozených, která spočívá v tom, že poškozený může v celém rozsahu nárok uplatnit proti kterémukoliv z poškozených a soudem přiznaný nárok může stejným způsobem vymáhat podle své úvahy po všech, několika či jen jednom ze škůdců, aniž by musel brát ohled na míru jejich účasti na společně způsobené škodě; stejně tak soud při solidaritě škůdců nemusí poměr účasti ve sporu řešit ani nijak v rozhodnutí vyjadřovat.

16. Za situace, kdy z provedených důkazů vyplývá, že současné znečištění studny je v příčinné souvislosti nejen s činností dalších subjektů provozujících v dané lokalitě zemědělskou činnost, ale i s předchozí činností předchůdkyně žalované, byť žalovaná v dané lokalitě řadu desetiletí již zemědělskou činnost neprovozuje, s ohledem na výše uvedené poškození, tj. v daném případě žalobci, mohou požadovat plnou náhradu újmy nejen po všech škůdcích, ale též pouze po kterémkoliv z nich, aniž by bylo nutno řešit míru zavinění žalované nebo její účasti na vzniku újmy, a také aniž by se žalovaná mohla zbavit odpovědnosti poukazem na to, že za újmu odpovídá další jiná osoba (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 2754/2010). Soud je v tomto případě vázán žalobou, tudíž směřovala-li žaloba pouze vůči žalované a bylo prokázáno, že i ona je jedním z odpovědných subjektů, soud prvního stupně postupoval správně, pokud žalobě v plném rozsahu vyhověl.

17. Veden výše uvedenými úvahami odvolací soud napadený rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný dle § 219 o. s. ř. potvrdil, včetně výroku o nákladech řízení.

18. Žalovaná nebyla v řízení úspěšná, proto podle výsledku řízení odvolací soud žalované dle § 148 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř. uložil povinnost zaplatit státu na účet soudu prvního stupně náklady, které státu vznikly v odvolacím řízení vyplacením znalečného ve výši 1 613 Kč.

19. O nákladech účastníků v odvolacím řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř., když v odvolacím řízení plně úspěšní žalobci mají též právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

20. V případě žalobkyně a) se jedná o náklady na zastoupení, které spočívají v odměně zástupce za zastoupení při odvolacím jednání dne 20. 11. 2024 ve výši 1 500 Kč a s tímto úkonem právní služby souvisejícím režijním paušálem ve výši 300 Kč dle § 9 odst. 1 a § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif), ve znění účinném do 31. 12. 2024, a dále v odměně zástupce za zastoupení při odvolacím jednání dne 8. 1. 2025 ve výši 2 300 Kč a s tímto úkonem souvisejícím režijním paušálem ve výši 450 Kč dle § 9 odst. 1 a § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění účinném od 1. 1. 2025. Náklady na zastoupení žalobkyně a) v odvolacím řízení tak celkem činí částku 4 550 Kč.

21. Jelikož žalobkyni a) byl zástupce ustanoven rozhodnutím soudu, tudíž za žalobkyni platí náklady jejího zastoupení stát, žalované byla uložena povinnost zaplatit náhradu nákladů na účet Okresního soudu Plzeň-jih (§ 149 odst. 2 o. s. ř.).

22. Žalobce b) žádné náklady vzniklé v odvolacím řízení nepožadoval, bylo proto rozhodnuto, že žalobce b) a žalovaná navzájem nemají právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.