61 Co 171/2024

Plný text

Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Jiřího Levého a Mgr. Jiřiny Hronkové a Mgr. Zuzany Lasotové Brabcové ve věci žalobců: a) Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 b) Jméno zainteresované osoby 1/0 Datum narození zainteresované osoby 1/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 oba zastoupeni advokátem Jméno zástupce zainteresované osoby 1/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované osoby 1/0 proti žalované: Jméno zainteresované společnosti 0/0 , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 o zaplacení 62 568,75 Kč s příslušenstvím o odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu Plzeň-město ze dne 14. 6. 2024, č. j. 18 C 393/2022-122 Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje. Žalovaná je povinna zaplatit žalobcům náklady odvolacího řízení ve výši 9 486,40 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobců.

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobcům částku 62 568,75 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok I), žalované uložil povinnost zaplatit žalobcům náhradu nákladů řízení v částce 46 228,50 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok II) a povinnost zaplatit České republice na účet Okresního soudu Plzeň-město na náhradě nákladů řízení částku 4 054,20 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok III).

2. V projednávané věci se žalobci domáhali zaplacení částky 62 568,75 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o dílo, jejímž předmětem byla dodávka a montáž posuvné vjezdové brány a dále vstupní branky. Po několika měsících se na provedeném díle projevily vady, které nebyly v okamžiku jeho předání zřejmé (brána ztrácela stabilitu, když se začal uvolňovat opěrný sloupek, následně bránu nebylo možno otevřít, stala se nefunkční, na bráně se objevila rez), žalobci vady opětovně u žalované uplatnili, žalovaná vytčené vady neuznala, a proto žalobci od smlouvy o dílo odstoupili dopisem ze dne 7. 10. 2022 a vyzvali k vrácení ceny díla. Žalovaná s žalobou nesouhlasila, když brána byla objednána jako železná brána se základním nátěrem, k vyvrácení brány došlo odstraněním protilehlého sloupku v důsledku poryvu větru. Uvedla, že dílo bylo žalobcům předáno řádně a vytýkané vady jsou důsledkem nesprávného zásahu ze strany žalobců.

3. Soud prvního stupně vzal za prokázané, že byla uzavřena smlouva o dílo, na jejímž základě se žalovaná zavázala dodat a namontovat posuvnou vjezdovou bránu na elektrický pohon a dále vstupní branku a toto dílo trpělo minimálně vadou spočívající v nesprávně či nedostatečně provedeném nátěru kovových části brány a branky, který nezabránil jejich rezavění. Pokud v odst. 17 odůvodnění napadeného rozhodnutí je uvedeno, že „soud má za neprokázané, že mezi účastníky řízení byla uzavřena smlouva o dílo…“, jedná se o zjevnou nesprávnost, když z obsahu odůvodnění jinak vyplývá opak. K argumentu žalované v tom smyslu, že žalobci z důvodu finanční úspory neobjednali pozinkování kovových částí brány a vědomě tak přijali skutečnost, že brána zkoroduje, soud nepřisvědčil, neboť žádný objednatel by si vědomě neobjednal kovovou bránu s vědomím, že tato bude nejméně v řádu několika málo let korozí téměř znehodnocena. Dále vzal soud prvního stupně za prokázanou vadu spočívající v kývání brány, v důsledku toho ji bylo obtížné zavřít, když tato skutečnost mohla být způsobena nedostatečnou délkou či kvalitou šroubů, kterými je nosný sloupek brány přichycen k betonovému základu, neboť brána by měla podle názoru soudu odolávat povětrnostním vlivům včetně větru i pokud není zavřena a její volná část ukotvena v protilehlém sloupku. Naproti tomu nebyla prokázána tvrzená vada spočívající v nedostatečném betonovém základu nosného sloupu brány. V případě vady spočívající v nedostatečném bezpečnostním zajištění elektrického kabelu k bráně, nebylo v řízení prokázáno, zda v době instalace brány byl tento kabel zabezpečen vnější krytkou či nikoliv. Žalobci pak vytkli výše uvedené vady žalované, tato se pokusila vady odstranit, o čemž svědčí elektronická komunikace mezi účastníky. Vady však úspěšně nebyly odstraněny, žalobci učinili další pokus k nápravě v rámci písemné výtky vad ze dne 15. 12. 2021. Na tuto výtku však již žalovaná pozitivně nereagovala, pouze odmítla, že by dílo bylo vadné. Vzhledem k tomu, že žalovaná neodstranila vady díla, dokonce je odmítla odstranit, vzniklo žalobcům právo na odstoupení od smlouvy dle § 2107 odst. 3 o. z. Protože žalobci odstoupili od smlouvy o dílo důvodně, vznikl jim nárok na vrácení ceny díla.

4. Proti tomuto rozsudku podala žalovaná včasné odvolání, v němž namítá, že z odůvodnění napadeného rozhodnutí nevyplývá, jaké skutečnosti považuje soud prvního stupně z vypracovaného znaleckého posudku za zjištěné a dle názoru žalované není tento znalecký posudek vůbec použitelný, neboť soudní znalec jako vadu uvedl i nedostatečnou hloubku betonového základu, což bylo při místním šetření vyvráceno, přičemž znalec na existenci této vady setrval i v rámci svého výslechu před soudem prvního stupně. Dále odkazuje na odst. 17 odůvodnění napadeného rozhodnutí, kde se uvádí, že soud má za „neprokázané“, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o dílo, avšak v odst. 4 odůvodnění napadeného rozhodnutí je naopak uváděno, že mezi účastníky je nesporné, že byla uzavřena smlouva o dílo. Pokud byly uzavřeny dvě smlouvy o dílo, pak z hlediska formálně-právního měli žalobci odstoupit od obou těchto smluv. Pokud byla soudem prvního stupně detekována vada spočívající v nesprávně či nedostatečně provedeném nátěru kovových částí brány a branky, který měl zabránit jejich rezavění, terminologicky se obě dvě kategorie vylučují, navíc takovéto zjištění je v rozporu s tím, co bylo žalobci objednáno, převzato a zaplaceno. Žalovaná nedávala žalobcům žádnou garanci či záruku směřující k tomu, že nemůže dojít k jejich rezavění. Pozinkovaná brána by stála cca o 11 000 Kč více, a právě z důvodu takovéhoto cenového rozdílu si žalobci objednali toliko bránu kovovou. Žalovaná předpokládala, že si zajistí její povrchovou úpravu sami. Žalovaná byla samozřejmě připravena zajistit též antikorozní nátěr, ale muselo by to být samozřejmě za další úplatu. Žalobci s povrchovou úpravou otáleli a vzhledem k podzimním měsícům došlo k její korozi dříve, než ji stačili ošetřit. Pokud byla soudem prvního stupně detekovaná vada spočívající v kývání brány, což mělo být způsobeno nedostatečnou délkou či kvalitou šroubů, kterými byl nosný sloupek brány přichycen k betonovému základu, pak: soud prvního stupně již nevysvětlil, na jakém základě dospěl k závěru, že šrouby měly nedostatečnou délku či svoji kvalitu, neboť žádná taková zkouška nebyla před soudem prvního stupně provedena. Je asi nesporné, že v době předání díla brána tento nedostatek nevykazovala, ten se objevil až později. Příčinou bylo, že červené podkladové destičky byly žalobci odstraněny a rovněž byl odstraněn i protilehlý sloupek, do kterého brána zajížděla. Tento systém, kdy brána byla na třech místech v klidovém režimu ukotvena, měl vést k její ochraně, neboť měla velkou plochu a při vnějších povětrnostních vlivech by brána bez problémů čemukoliv odolala. Tím, že žalobci učinili uvedené opatření, nebyla brána ukotvena a při vnějším větru docházelo k jejím poryvům a postupnému vyviklání nosného sloupku, neboť se brána neměla o co opřít. Žalovaná také nesouhlasí se závěrem soudu prvního stupně, že dílo vykazovala v době jeho předání žalobcům vady, které byli žalobci oprávněni žalované vytknout. V době předání brány ani branky dílo žádné vady nevykazovalo, a dle názoru žalované je nevykazuje ani nyní. Rezivění a vyviklání nosného sloupku muselo být v té době vizuálně seznatelné. Žalovaná proto navrhla, aby odvolací soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

5. Žalobci ve vyjádření k odvolaní uvedli, že žalovaná nepředložila jediný důkaz o jí tvrzeném předmětu díla a vyvrácení zjištěných vad. Žalobci si nechali na svůj náklad zpracovat znalecký posudek a žalovaná měla možnost jeho závěry případně vyvrátit. Soud prvního stupně vzal za spolehlivě prokázané zásadní vady, které odůvodňovaly odstoupení žalobců od smlouvy. Jednalo se o nedostatečnou povrchovou úpravu, v jejímž důsledku došlo k téměř okamžité korozi. Dle znalce je zcela běžnou povrchovou úpravou žárové zinkování, nižší úrovní je pak antikorozní nátěr. Žalovaná uvádí, že žalobci žárové zinkování nepožadovali, ovšem bez jakéhokoliv důkazu. Provedený nátěr neodpovídá ani nejnižším standardům. Předpokládala-li žalovaná, že si žalobci zajistí povrchovou úpravu sami, jelikož brána byla dodána s nátěrem, je toto tvrzení absurdní. Žalovaná je odbornou firmou a žalobci obyčejní spotřebitelé, proto žalovaná měla na případné negativní důsledky povrchové úpravy upozornit. Povrchová úprava nevydržela ani 2 měsíce. Dle znalce má antikorozní nátěr jako nejnižší možná standardní povrchová úprava vydržet 10 a více let. Žalovaná provedla opravný nátěr jedné strany brány (tím žalovaná vadu doznala), avšak nátěr na již zrezivělý podklad byl naprosto zbytečný, což potvrdil i znalec. Tvrzení, že žalovaná nedávala žalobcům žádnou garanci, že nemůže dojít ke zrezivění, je také bezpředmětné, neboť nebyla-li sjednána kvalita provedení, dílo má být provedeno ve smyslu § 1915 o. z. v průměrné střední jakosti. Z vyjádření znalce při výslechu jasně vyplynulo, že dílo bylo provedeno nekvalitně, průměrné střední jakosti se ani vzdáleně nepřiblížilo. Jednak samotná povrchová úprava, tj. antikorozní nátěr, je dle vyjádření znalce nejnižší přípustná (spíše podprůměrná) jakost, ovšem nekvalitně provedený nátěr způsobil, že dílo nesplňuje nejzákladnější požadavky na kvalitu. Pokud se jedná o příčinu kývání sloupků, zhodnotil ji znalecký posudek a následně vysvětlil i znalec při výslechu, bylo provedeno i místní šetření, kdy soud vlastní zkouškou a pozorováním zjistil extrémní kývání. Žalovaná se sama pokoušela kývání sloupku odstranit instalací plastových klínků (tím žalovaná vadu sama doznala), toto řešení však problém neodstranilo. Klínky samozřejmě v důsledku dalšího kývání odpadly nebo praskly. Žalovaná se pokouší podsunout, že klínky žalobci sami odstranili, ale ti neměli žádný důvod toto činit. Znalec při svém výslechu potvrdil, že protilehlý sloupek nemá na stabilitu brány žádný vliv. Žalovaná v koncentrační lhůtě nepodala žádné vyjádření ani důkaz, předložila pouze obecný návod instalace jakési brány, její tvrzení, že ke kývání brány, respektive nosného sloupku, došlo v důsledku odstranění protilehlého sloupku, tak nebylo podloženo žádným důkazem. Dílo v době předání vady vykazovalo, vady se ale projevily až později, a jedná se o vady skryté. Žalobci proto navrhli, aby odvolací soud napadené rozhodnutí v celém rozsahu potvrdil a přiznal jim náhradu nákladů odvolacího řízení.

6. Odvolací soud přezkoumal napadené rozhodnutí dle § 212 a § 212a o. s. ř., vzal v úvahu argumentaci obou stran sporu a poté dospěl k závěru, že odvolání žalované není důvodné.

7. Podle § 2106 odst. 1 písm. d) občanského zákoníku, je-li vadné plnění podstatným porušením smlouvy, má kupující právo odstoupit od smlouvy.

8. Podle § 2993, občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

9. Podle § 2107 odst. 1 občanského zákoníku je-li vadné plnění nepodstatným porušením smlouvy, má kupující právo na odstranění vady, anebo na přiměřenou slevu z kupní ceny.

10. Podle § 2107 odst. 3 občanského zákoníku neodstraní-li prodávající vadu věci včas nebo vadu věci odmítne odstranit, může kupující požadovat slevu z kupní ceny, anebo může od smlouvy odstoupit. Provedenou volbu nemůže kupující změnit bez souhlasu prodávajícího.

11. Podle § 2615 odst. 2 občanského zákoníku o právech objednatele z vadného plnění platí obdobně ustanovení o kupní smlouvě. Objednatel však není oprávněn požadovat provedení náhradního díla, jestliže předmět díla vzhledem k jeho povaze nelze vrátit nebo předat zhotoviteli.

12. Podle § 10 odst. 2 vyhl. č. 268/2009 Sb., o technických požadavcích na stavby, účinné v době provádění díla, musí stavba odolávat škodlivému působení prostředí, zejména vlivům zemní vlhkosti a podzemní vody, vlivům atmosférickým a chemickým, záření a otřesům.

13. V projednávané věci je nesporné, že k uzavření smlouvy o dílo mezi účastníky došlo ústní formou, tudíž obsah veškerých smluvních ujednání může být mezi účastníky sporný. Je ale nesporné, že předmětem díla byla dodávka a montáž posuvné vjezdové brány a také vstupní branky. Je proto nepodstatné, zda byla ústně uzavřena jen jedna smlouva o dílo, nebo dvě smlouvy o dílo, tj. na dodávku a montáž brány a branky na každou samostatně, neboť namítala-li žalovaná, že byly uzavřeny dvě smlouvy o dílo, a proto mělo být odstoupeno od obou těchto smluv, tak v listině nazvané „odstoupení od smlouvy ze dne 7. 10. 2022“ žalobci uvedli, že si objednali posuvnou vjezdovou bránu antracitové barvy (dále je „předmět díla“) a následně v témže provedení vstupní branku a vytýkají vady jak ve vztahu k bráně, tak i k brance, tudíž z obsahu tohoto právního jednání jednoznačně vyplývá vůle žalobců odstoupit od smlouvy o dílo jak ve vztahu k bráně, tak i k brance.

14. Žalovaná se dále bránila tím, že žalobci byla objednána brána a branka pouze se základním nátěrem, čemuž nasvědčuje i obsah předávacího protokolu č. 20035 ze dne 6. 8. 2022, kdy předmětem předání bylo dodání a montáž železné brány se základním nátěrem bez finální úpravy, a byť obsah ujednání stran o povrchové úpravě předmětu díla (posuvné brány a vstupní branky) může být mezi stranami sporný, pro rozhodnutí soudu v projednávané věci se nejedná o podstatnou otázku.

15. Pro rozhodnutí ve věci je totiž stěžejní správné zjištění soudu prvního stupně, že i když dílo bylo dodáno bez povrchové úpravy žárovým zinkováním a jen se základním nátěrem, tak dílo mělo v době předání vady představující podstatné porušení smlouvy. Dle znalce , tituly před jménem, , jméno FO, povrchová úprava kovových částí totiž byla po necelých 2 letech (v době zkoumání znalce) z velké části nefunkční a umožňovala tak masivní rezavění ocelových prvků, když nátěry konstrukcí byly provedeny špatně a oprava nátěru a očištění konstrukcích od rzi není možná bez rozebrání jednotlivých prvků. Při použité metodě svařování jednotlivých prvků a krycích profilů je rozebrání bez poškození dalších částí konstrukce nemožné a oprava nátěru je tak u zakrytých částí konstrukce nemožná. Žalovanou provedené nátěry neochraňují konstrukci před vnějšími povětrnostními vlivy a nevyhovují tak ustanovení § 10 odst. 2 vyhlášky č. 268/2009 Sb., o technických požadavcích na stavby. Příčina defektu rzi byla způsobena nedostatečným ošetřením povrchu ocelových konstrukcí před nanášením krycího nátěru. Při výslechu znalec uvedl, že v dnešní době protikorozní nátěr je pod standardem, ale je nutné, aby první vrstva byl antikorozní nátěr, který s povrchovými vrstvami oceli chemicky zareaguje a stabilizuje povrch. Jelikož řádově čtvrtina konstrukcí byla již zrezivělá, znalec nepovažoval za nutné na tomto nátěru dělat zkoušky, když očividně nátěr nesplňoval podmínky základní trvanlivosti, protože zde byl řádově rok, ale trvanlivost takových nátěrů by měla být řádově 10letá, aniž by se projevila rez. Příčinou vad může být nekvalitní nátěr, nemající parametry, aby měl dostatečnou ochranu, nebo konstrukce byla natírána v době, kdy už se zde koroze nějakým způsobem projevovala.

16. Závěry znalce rovněž odvolací soud považuje za přesvědčivé, logické, takže nebylo zapotřebí zpracovat revizní znalecký posudek, navíc z celé geneze věci vyplývá, že žalovaná tuto vytčenou vadu uznávala, když se ji pokoušela odstranit novým nátěrem jedné strany brány a branky, avšak vadu neodstranila a na další výzvu k odstranění shodné vady reagovala dopisem ze dne 29. 3. 2022, kdy vytčené vady, včetně rzi na bráně a brance, jako vadu již neuznávala. Lze tak souhlasit s žalobci, že tímto pokusem o odstranění vad díla (rzi na vratech a vrátkách) žalovaná uvedenou vadu díla uznávala a pokud ji neodstranila, či následně shodnou vadu již odstranit odmítla, měli žalobci dle ustanovení § 2107 odst. 3 o. z. právo volby, zda budou považovat slevu z ceny díla či od smlouvy odstoupí. Pokud zvolili možnost odstoupit od smlouvy o dílo, odstoupení bylo pak provedeno v souladu se zákonem a soud prvního stupně správně dovodil, že jim vzniklo právo na vrácení toho, co plnili, tedy na vrácení zaplacené ceny díla, když cena byla prokázána fakturou ze dne 6. 8. 2020 na částku 39 371,75 Kč a fakturou ze dne 5. 10. 2020 na částku 23 197 Kč, přičemž žalovaná nezpochybňovala, že tyto částky jí byly uhrazeny.

17. Pro rozhodnutí věci je nepodstatné, že žalobci vytkli žalované i další vady díla, přičemž soud prvního stupně nevzal za prokázané další vytčené vady, a to nedostatečné probetonování základu nosného sloupku brány a nedostatečné bezpečností zajištění elektrického kabelu k bráně, přestože dle znaleckého posudku jednalo o vady díla, a dále pokud vzal soud prvního stupně za prokázanou další vytýkanou vadu, která spočívá v kývání brány, kdy úvahou dospěl k tomu, že byla způsobena nedostatečnou délkou či kvalitou šroubů, kterými je nosný sloupek brány přichycen k betonovému základu, je nutno souhlasit s žalovanou, že uvedenou vadu nelze považovat za jednoznačně prokázanou, neboť se jedná o odbornou otázku, pro jejíž posouzení soud nedisponuje potřebnými odbornými znalostmi. Jak již ale bylo řečeno výše, pro odstoupení od smlouvy postačovalo prokázání podstatné vady díla spočívající v zrezivění brány a branky, proto z důvodu hospodárnosti řízení bylo nadbytečné zabývat se odvolací soud se dalšími tvrzenými vadami.

18. S ohledem na výše uvedené odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně jako věcně správné dle § 219 o. s. ř. potvrdil.

19. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř. a úspěšným žalobcům byla přiznána plná náhrada nákladů odvolacího řízení, které spočívají v odměně zástupce za 2 úkony právní pomoci (vyjádření k odvolání, účast při odvolacím jednání) po 3 620 Kč dle § 7 ve spojení s § 11 odst. 1 písm. d) a g) vyhlášky č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif), 2 režijních paušálech po 300 Kč dle § 13 odst. 4 téže vyhlášky a částce 1 646,40 Kč, odpovídající 21% sazbě DPH, tudíž náklady odvolacího řízení činí celkem částku 9 486,40 Kč.