61 Co 193/2025

Plný text

Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Jiřího Levého a soudců Mgr. Jiřiny Hronkové a Mgr. Martina Šebka ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , narozená dne Datum narození žalobkyně Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená dne Datum narození žalované Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky o 136 689 Kč s příslušenstvím o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu Plzeň-sever ze dne 26. 5. 2025, č. j. 2 C 91/2024-72

I. Rozsudek soudu prvního stupně se v rozsahu napadeném odvoláním, tj. ve výroku II co do částky 66 355,01 Kč s příslušenstvím potvrzuje a ve zbývajícím rozsahu se mění tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 41 622,30 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % od 24. 12. 2023 až do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náklady odvolacího řízení v částce 6 031,60 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupkyně žalované.

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalované zaplatit žalobkyni částku 28 711,6911 Kč s 15 % zákonným úrokem z prodlení z této částky od 24. 12. 2023 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok I), žalobu co do povinnosti žalované zaplatit žalobkyni částku 107 977,3089 Kč s 15 % úrokem z prodlení z této částky od 24. 12. 2023 do zaplacení zamítl (výrok II) a žalobkyni uložil povinnost zaplatit žalované náhradu nákladů řízení v částce 19 520,71 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok III).

2. V projednávané věci se žalobkyně domáhala zaplacení žalované částky z titulu neuhrazené části nákladů vynaložených na nemovitou věc v rovnodílném spoluvlastnictví obou účastnic. Dohoda o užívání společné věci nebyla uzavřena. Nemovitost byla vytápěna plynem, plynové vytápění bylo společné pro celou nemovitost, v níž se nacházely 2 samostatné bytové jednotky vytápěné prostřednictvím jednoho topného okruhu a jednoho společného plynového kotle. Žalovaná se na nákladech na vytápění nemovitosti nikterak nepodílela, radiátory v jí užívané části domu nebylo možno z důvodu koroze uzavřít. Soud prvního stupně rozhodnutí zdůvodnil odkazem na § 1136 o. z. a na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 22 Cdo 2466/18, dle kterého platba za dodávky tepla má smíšenou povahu, když zčásti představuje náklad na zachování společné věci a zčásti slouží jen tomu, kdo jednotku užívá, a proto se na nákladech na vytápění bytu v rozsahu nezbytné míře nutné k jeho zachování musí podílet i ten spoluvlastník, který byt neužívá. Nutné náklady v tomto případě sestávají z ½ stálých plateb hrazených bez ohledu na množství odebraného plynu a z poměrné části plateb za odebraný plyn, a to dle uvážení soudu prvního stupně ve výši 10 % z ceny dodaného plynu. Nemovitou věc bylo beze sporu nezbytné vytápět, aby bylo předejito jejímu znehodnocení, i kdyby nebyla nikým užívána. Žalovaná však nemovitou neobývala, naopak výlučnými uživateli nemovitosti byli žalobkyně a členové její domácnosti. Náklady na vytápění nemovitosti za účelem konformního bydlení tak žalované nebyly ku prospěchu, proto jí nemohou být přičítány k tíži ani z poloviny a 10% podíl žalované na nákladech za spotřebovaný plyn lze považovat za přiměřený.

3. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně včasné odvolání, v němž vytýká soudu prvního stupně procesní pochybení i nepředvídatelnost rozhodnutí, když soud nesdělil účastníkům svůj předběžný názor na věc. Žalobkyně navrhla provedení i dalších důkazů směřujících k užívání prostor žalovanou, které však soudem provedeny nebyly. Nesouhlasí s tím, že by se žalovaná měla na platbách souvisejících s dodávkou plynu podílet pouze v rozsahu 10 % ceny dodaného plynu. Podle žalobkyně žalovaná prostory pouze neobývala, ale užívala je, měla je uzamčené a měla zde uskladněné věci. V nemovitosti byl pouze 1 topný okruh a 1 kotel, přičemž v prostorách užívaných žalovanou byly radiátory otevřené naplno, proto je spravedlivé, aby se žalovaná minimálně ½ podílela na kompletních nákladech souvisejících s dodávkou plynu a topení v dané nemovitosti. Žalovaná reálně užívala prostory o větší podlahové ploše než rodina žalobkyně a není důvod, aby žalobkyně za žalovanou hradila náklady související s vytápěním prostor, které měla žalovaná uzamčeny. Soud prvního stupně staví do stejné roviny pojem „obývat“ s pojmem „užívat“, ale termíny nejsou identické, žalovaná prostory sice neobývala, ale užívala je, když je měla uzamčené a měla v nich uloženy věci. Soud prvního stupně též pochybil, stanovil-li jako mezní datum pro podíl na nákladech souvisejících s dodávkou plynu a topením den 16. 8. 2023, kdy se stala žalobkyně (zpětně) výlučnou vlastnicí nemovitostí, ale jako zúčtovací datum měl být stanoven den předání nemovitosti mezi účastnicemi (27. 9. 2023), neboť do té doby žalovaná nemovitosti užívala. Žalobkyně proto navrhla, aby odvolací soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu projednání.

4. Žalovaná ve vyjádření k odvolání se plně ztotožnila s rozsudkem soudu prvního stupně a jeho odůvodněním s tím, že je v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu. Na základě provedeného dokazování je nepochybné, že žalovaná nemovité věci ve spoluvlastnictví účastnic nikdy neužívala, z její strany nedocházelo k žádné spotřebě plynu, vody či elektrické energie, naopak žalobkyně se svojí rodinou čítající celkem 6 členů domácnosti nemovité věci výlučně užívala, kdy i veškeré vytápění zajišťovala a využívala teplo ke své pohodě v bydlení. Soud prvního stupně stanovil spravedlivý poměr, v jakém se budou účastnice podílet na platbách za plyn. Navrhla proto, aby odvolací soud napadené rozhodnutí potvrdil a přiznal jí náklady odvolacího řízení.

5. Odvolací soud poté, co žalobkyni vyzval k doplnění tvrzení o rozhodných skutečnostech a po doplnění dokazování v níže uvedeném rozsahu přezkoumal napadené rozhodnutí dle § 212 a § 212a o. s. ř. a po zhodnocení všech provedených důkazů odvolání žalobkyně shledal částečně důvodné.

6. Soud prvního stupně věc správně právně posoudil dle § 1136 o. z. a v souladu se závěry rozsudku Nejvyšší soudu ze dne 27. 11. 2018, sp. zn. 22 Cdo 2466/2018, správně také dovodil, že platba za dodávky tepla má povahu smíšenou, když zčásti představuje náklad na zachování společné věci a zčásti slouží jen tomu, kdo jednotku užívá, proto se na nákladech na vytápění bytu v rozsahu nezbytné míře nutné k jeho zachování musí podílet i ten spoluvlastník, který byt neužívá. Potud odvolací soud souhlasí se závěry soudu prvního stupně.

7. Odvolací soud se však již neztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že v projednávané věci rozsah nezbytné míry nutné k zachování nemovitosti účastnic, připadající na žalovanou, tvoří jen 10 % nákladů z ceny dodaného plynu, neboť v tomto případě společnou věcí je dům, v němž jsou dvě bytové jednotky, přičemž žalovaná sice v domě nebydlela, ale pouze ona užívala bytovou jednotku nacházející se v prvním nadzemním podlaží domu, když bytová jednotka byla uzamčena a žalobkyně do ní neměla přístup. Pro posouzení věci je tak podstatné zjištění, zda a jakým způsobem byla bytová jednotka užívaná žalovanou skutečně vytápěna, když je nerozhodné, že žalovaná v domě fakticky nebydlela. Navíc za situace, kdy v domě existuje jeden topný okruh a nemovitost je vyhřívána jedním kotlem, i kdyby v bytové jednotce užívané žalovanou byla tepelná tělesa (radiátory) uzavřena, soudem prvního stupně stanovený podíl žalované na úhradě nákladů za skutečně spotřebovaný plyn ve výši 10 % odvolací soud považuje za nepřiměřeně nízký, neboť nevytápěná bytová jednotka logicky zvyšuje spotřebu tepla v další (vytápěné) bytové jednotce v domě, než jaká by na vytápěnou jednotku připadala v případě řádného vytápění obou jednotek, navíc i nevytápěnou jednotku ohřívají stoupací rozvody topného systému domu.

8. Odvolací soud proto při jednání sdělil účastnicím svůj předběžný názor, tj. že odvolací námitky žalobkyně lze považovat za důvodné, když soudem prvního stupně stanovený podíl žalované na úhradě nákladů na vytápění s ohledem na charakter společné nemovité věci a způsob jejího užívání oběma účastnicemi nelze považovat za adekvátní a zároveň účastnicím sdělil, že považuje za potřebné provést listinné důkazy navržené již v řízení před soudem prvního stupně žalovanou stranou, které prokazují výši nákladů na vytápění domu v roce 2024. K předložení tohoto důkazu vyzval žalobkyni a současně ji také dle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. vyzval k doplnění tvrzení ohledně toho, jakým způsobem bytová jednotka (dříve užívaná žalovanou) byla užívána v roce 2024, jak je užívána v současnosti, a zda po předání bytové jednotky žalovanou došlo v bytové jednotce k jakýmkoliv opravám či stavebním úpravám, které by mohly mít vliv na náklady spojené s vytápěním bytové jednotky a tím i celého domu, současně byla vyzvána navržení důkazů k prokázání svých tvrzení a byla také poučena o následcích nesplnění této výzvy.

9. Po sdělení předběžného názoru odvolacím soudem zástupkyně žalované při jednání uvedla, že žalovaná v bytové jednotce, kterou měla v užívání, netopila, byla zde odpojena elektřina, při občasných návštěvách v domě nikdy nezaznamenala, že by radiátory topily. Bytovou jednotku žalovaná žalobkyni předala v září 2023. Ani při předání, ani v dalších měsících žalobkyně nenotifikovala, že by mělo zbytečně docházet v předchozím období k vytápění bytu, a že by se tak žalovaná na úkor žalobkyně měla obohatit, s tímto názorem přišla žalobkyně až v roce 2023.

10. Žalobkyně následně doplnila svá tvrzení tím způsobem, že po převzetí bytu od žalované dne 27. 9. 2023 byla v uvedeném bytě vyměněna okna a následně byly vyměněny i radiátory. Na jaře roku 2024 proběhla rekonstrukce omítky a elektroinstalace. Doplatek za výměnu oken byl fakturován po jejich výměně dne 15. 12. 2023. Výměna oken proběhla pouze v bytě užívaném původně žalovanou, když okna v horním bytě byla vyměněna již v roce 2022, což se dle žalobkyně projevilo na vyúčtování tepla za období od 13. 12. 2022 do 8. 12. 2023. Výměnu radiátorů potvrdil při svém výslechu svědek , jméno FO, . Rekonstrukce omítky a elektroinstalace byla provedena „svépomocí“. Po provedené rekonstrukci byt, který původně užívala žalovaná, začala užívat žalobkyně se svojí dcerou a její rodinou a takto je byt užíván dosud. Spotřeba plynu v období od 15. 12. 2021 do 12. 12. 2022 byla 3 787 m3, v období od 13. 12. 2022 do 8. 12. 2023 byla 3 117 m3, v období od 9. 12. 2023 do 3. 1. 2025 byla 3 816 m3, přičemž dle žalobkyně spotřeba plynu za období od 13. 12. 2022 do 8. 12. 2023 byla nižší z důvodu výměny oken v roce 2022 v horním bytě žalobkyně.

11. Z vyúčtování plynu předloženého žalobkyní bylo zjištěno, že spotřeba plynu skutečně byla ve výši, kterou žalobkyně uvedla v doplnění svých tvrzení, vyjma spotřeby plynu v období od 13. 12. 2022 do 8. 12. 2023, kdy spotřeba činila 3 127 m3 (v podání žalobkyně zjevně písařskou chybou uvedena výše 3 117 m3). Dále byla žalobkyní předložena zálohová faktura společnosti , právnická osoba, ., se splatností 31. 8. 2023 na částku 44 455 Kč a dála faktura téže společnosti se splatností 15. 12. 2023 na částku 29 637 Kč.

12. Pokud žalobkyně tvrdila, že od doby, kdy se stala výlučnou vlastnicí nemovitosti, došlo na jaře 2023 k rekonstrukci bytové jednotky dříve užívané žalovanou, tj. k výměně oken a výměně radiátorů (výměna oken musela proběhnout do konce roku 2023, když závěrečná faktura je z 8. 12. 2023), v případě, že bytová jednotka dříve užívaná žalovanou by byla běžným způsobem vytápěna, jak tvrdila žalobkyně, potom by mělo dojít k poklesu spotřeby plynu v následujícím období, kdy po provedené rekonstrukci byla využívána rodinou dcery žalobkyně k bydlení. K tomu však nedošlo, neboť při srovnání spotřeby za období od 13. 12. 2022 do 8. 12. 2023 ve výši 3 127 m3 došlo v následujícím období, tj. od 9. 12. 2023 do 3. 1. 2025 naopak k nárůstu spotřeby plynu na 3 816 m3. Přitom s ohledem na provedenou výměnu oken by potom naopak bylo možno očekávat pokles odebraného plynu, obdobně jak tomu bylo po výměně oken v bytě užívaném žalobkyní v roce 2022, kdy sama žalobkyně uvedla, že se tato rekonstrukce projevila na spotřebě plynu, neboť v období od 15. 12. 2021 do 12. 12. 2022 byla spotřeba plynu 3 782 m3 a po výměně oken došlo ke snížení spotřeby, když za období od 31. 12. 2022 do 8. 12. 2023 klesla spotřeba plynu na 3 117 m3.

13. Závěr o pravdivosti tvrzení žalované, že v době, kdy nemovitost spoluvlastnila žalovaná, docházelo k vytápění bytové jednotky užívané žalovanou v plném rozsahu (tedy že radiátory byly puštěny), nelze učinit ani z výpovědi svědka , jméno FO, , který uvedl, že pomáhal , jméno FO, opravovat topení s tím, že byl v předmětné nemovitosti a radiátory bylo možno nastavit pouze do polohy otevřeno nebo zavřeno a nebylo možno regulovat teplotu, když šlo o radiátory zhruba 40 let staré. V nemovitosti byl v období jednou, kdy byly radiátory teplé, následně byl v nemovitosti možná v září nebo na jaře, kdy se netopilo. Dále uvedl, že byl v nemovitosti před 1 až 2 roky. Výslech svědka byl prováděn 26. 5. 2025, pan , jméno FO, jej provázel prostorem, jako kdyby v domě v přízemí bydlel, prostory nebyly nijak zařízeny, spíše to vypadalo, že v přízemí nikdo nebydlí. Naznačuje se tak, že svědek byl v nemovitosti až poté, kdy došlo k prodeji nemovitosti a následnému předání bytové jednotky v přízemí žalobkyni, tj. až po datu 27. 9. 2023.

14. Po zhodnocení provedených důkazů tak odvolací soud dospěl k závěru, že tvrzení žalované o vytápění bytové jednotky užívané žalovanou v plném rozsahu prokázáno nebylo, naopak vše svědčí pro závěr opačný, proto požadavek žalobkyně, aby se žalovaná na nákladech vytápění společného domu podílela v rozsahu jedné poloviny nemůže být důvodný. Po zvážení všech skutečností, zejména s ohledem na charakter nemovitosti (dům se 2 podlažími a 2 bytovými jednotkami, každá v jiném podlaží, s 1 topným systémem a 1 kotlem, kdy každá z účastnic měla k dispozici 1 bytovou jednotku), odvolací soud jako odpovídající shledal podíl žalované na úhradě nákladů vytápění v rozsahu 25 % (jedné čtvrtiny) z celkové spotřeby plynu a na stálých platbách hrazených v souvislosti s dodávkami plynu shodně jako soud prvního stupně shledal odpovídající podíl v rozsahu 50 % (jedné poloviny). Současně odvolací soud dospěl k závěru, že na platbách za dodávky plynu je žalovaná povinna se podílet až do doby faktického předání bytové jednotky žalobkyni (dne 27. 9. 2023), neboť teprve od této doby mohla žalobkyně s tímto prostorem nakládat dle svého uvážení.

15. Podle vyúčtování za období od 5. 12. 2020 do 14. 12. 2021 činily stálé platby 6 185,55 Kč, polovina z toho činí částku 3 094 Kč a náklady za dodaný plyn činily 63 628,32 Kč, z této částky jedna čtvrtina činí 15 907 Kč. Za období od 15. 12. 2021 do 12. 12. 2022 činily stálé platby 4 466,17 Kč, polovina tak činí 2 233 Kč a náklady za dodávku plynu činily celkem 90 634,36 Kč, z toho čtvrtina činí 25 659 Kč.

16. Za období od 13. 12. 2022 do 8. 12. 2023 činily dle vyúčtování stálé platby 4 445,90 Kč a náklady za dodávku plynu celkem 105 099,40 Kč, přičemž jak již bylo uvedeno výše, odvolací soud zohlednil, že k předání části nemovitosti užívané žalovanou došlo 27. 9. 2023, z toho důvodu žalované uložil za období od 13. 12. 2022 do září 2023 na stálých platbách zaplatit po zaokrouhlení částku 1 667 Kč, tzn. polovinu částky 3 334,42 Kč, tj. poměrné části stálých plateb, která připadá přibližně na období 9 měsíců. a pokud jde o platby za odebraný plyn, dle detailní struktury vyúčtování reálné spotřeby plynu ta činila k datu 30. 9. 2023 za distribuci částku 6 665,49 Kč, za ostatní služby 65 315,69 Kč, tedy celkem 71 981,18 Kč a dále částka 15 116,04 Kč odpovídající 21% sazbě DPH. Celková částka za spotřebu plynu k 30. 9. 2023 tak činila 87 097,22 Kč, z toho čtvrtina po zaokrouhlení činí 21 774 Kč.

17. Veden výše uvedenými úvahami tak odvolací soud dospěl k závěru, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na jistině pohledávky celkem částku 70 334 Kč (3 094 Kč + 15 907 Kč + 2 233 Kč + 25 659 Kč +1 667 Kč + 21 774 Kč).

18. Jelikož odvoláním nenapadeným výrokem I rozsudku soudu prvního stupně již žalované bylo uloženo zaplatit žalobkyni částku 28 711,6911 Kč s příslušenstvím, zbývá přisoudit žalobkyni na jistině rozdíl těchto částek (70 334 Kč - 28 711,6911 Kč), tj. částku 41 622,30 Kč (po zaokrouhlení na haléře, neboť českou měnu již nelze dělit na menší částky než haléře), a to včetně úroku z prodlení, proto odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně v odvoláním napadeném výroku II co do částky 66 355,01 Kč s příslušenstvím jako věcně správný dle § 219 o. s. ř. potvrdil, když v tomto rozsahu žaloba byla správně soudem prvního stupně zamítnuta, a pouze ve zbývajícím rozsahu tento výrok rozsudku soudu prvního stupně dle § 220 odst. 1 písm. b) o. s. ř. změnil tak, že žalované uložil zaplatit žalobkyni částku 41 622,30 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % od 24. 12. 2023 až do zaplacení v obecné lhůtě tří dnů (§ 160 odst. 1 o. s. ř).

19. O náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 2 o. s. ř., když obě účastnice měly přibližně shodný úspěch ve věci, neboť z žalované jistiny pohledávky ve výši 136 689 Kč bylo žalobkyni přiznáno 70 334 Kč, což představuje úspěch v rozsahu 51,45 %, ve zbytku jde o neúspěch, proto odvolací soud nepřiznal náhradu nákladů řízení žádné z účastnic.

20. V odvolacím řízení jeho předmětem byla na jistině pohledávky částka 107 977 Kč, žalobkyně uspěla v částce 41 622 Kč, což představuje úspěch v rozsahu 38 % a neúspěch v rozsahu 62 %, tudíž úspěšnější byla žalovaná, které dle § 142 odst. 2 o. s. ř. náleží náhrada účelně vynaložených nákladů řízení, jež spočívají v nákladech na zastoupení, v rozsahu 24 %. Z tarifní hodnoty 107 977 Kč činí odměna zástupce za 1 úkon právní služby 5 420 Kč dle § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., přičemž zástupci náleží mimosmluvní odměna v plné výši za 3 úkony právní služby (vyjádření k odvolání, zastoupení při jednání dne 24. 11. 2025 a dne 17. 1. 2026) a odměna v poloviční výši za zastoupení při jednání dne 12. 1. 2026, při němž byl pouze vyhlášen rozsudek. Dále mu náleží 4x náhrada hotových výdajů dle § 13 odst. 4 téže vyhlášky po 450 Kč a částka ve výši 4 361,70 Kč, která odpovídá 21% sazbě DPH. Celkem náklady odvolacího řízení u žalované činí 25 131,70 Kč, z toho 24 % činí částku 6 031,60 Kč, kterou žalobkyni odvolací soud uložil zaplatit žalované k rukám jejího zástupce (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).