61 Co 23/2025

Plný text

Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Jiřího Levého a soudců Mgr. Jiřiny Hronkové a Mgr. Martina Šebka ve věci žalobce: Jméno žalobce , narozený dne Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupený advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Anonymizováno Anonymizováno , IČO Anonymizováno sídlem Anonymizováno Anonymizováno . Anonymizováno / Anonymizováno , Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno o určení vlastnického práva o odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu Plzeň-město ze dne 11. 11. 2024, č. j. 11 C 44/2023-268 Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 22 034 Kč k rukám zástupkyně žalobce, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně určil, že žalobce je výlučným vlastníkem pozemku parc. č. , hodnota, o výměře 93 m2, druh pozemku: ostatní plocha, způsob využití: jiná plocha, v k. ú. , adresa, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , obec , adresa, , jak je tento pozemek vymezen v geometrickém plánu č. 1113-219/2021, vyhotoveném společností , právnická osoba, ., který je součástí tohoto rozsudku (výrok I) a žalovanému uložil povinnost zaplatit náhradu nákladů řízení v částce 45 656 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok II).

2. Rozhodnutí soud prvního stupně zdůvodnil odkazem na § 1095 o. z., když má za prokázané, že u žalobce došlo k uplynutí lhůty 20 let, po kterou je držitelem sporné části pozemku označené ve vypracovaném geometrickém plánu jako pozemek p. č. , hodnota, . Žalobce se ujal držby celého sporného pozemku jako spoluvlastník ideálního spoluvlastnického podílu sousedících pozemků již v roce 1971, kdy svůj spoluvlastnický podíl získal. Připlocená část tvořila s ohledem na výměru ostatních pozemků zcela menšinovou část celkové výměry pozemků žalobce v tomto místě. Ani právní předchůdce žalobce , jméno FO, , ani žalobce a jeho matka se držby neujali lstí, potajmu nebo svémocně, ale na základě toho, že zaplocení bylo dovoleno předchůdci žalobce , jméno FO, před výstavbou domu č. p. , Anonymizováno, ze strany tehdejší obecní stavební komise či obce. Od té doby připlocení sporné části pozemku k pozemkům žalobce trvá v nezměněném rozsahu. Žalobci jako držiteli sporné části pozemku nebyl žalovaným prokázán nepoctivý úmysl při uchopení držby, k němuž došlo již v roce 1971. Pokud se jedná o žalobce, u něho by bylo rozhodné pouze prokázání nepoctivého úmyslu při uchopení držby, tedy v roce 1971. Pozdější okolnosti namítané žalovaným nemohly mít na jeho nikoliv nepoctivý úmysl při uchopení držby vliv. Jedná se zejména o žádost o vydání stavebního povolení v roce 1999. Obdobně je tomu v případě kupní smlouvy, kterou žalobce a jeho matka uzavřeli 27. 8. 1990 jako kupující s tehdejším Obvodním národním výborem Plzeň 4 ohledně zakoupení pozemku č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , navazující na severní části na pozemek č. , hodnota, . V rámci posouzení individuálních okolností případu nelze také přehlédnout, že plot na stejné úrovni jako u žalobce historicky pokračuje i u sousední nemovitosti na pozemcích č. , hodnota, a č. , hodnota, a není bez významu, že žalovaný ani jeho právní předchůdce nikdy žalobce či jeho právní předchůdce neupozornili, že by užívali své pozemky ve větším rozsahu. Žalovaný se po celou dobu, kdy je vlastníkem pozemku č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , nedomáhal svého vlastnického práva vůči žalobci. Nebylo úkolem žalobce nechat si při převzetí pozemků provést přeměření jejich výměry nebo ověřit správnost jejich hranice, když žalobce z pochopitelných důvodů vycházel z toho, že historické zaplocení pozemku je správné. Při posouzení věci soud prvního stupně vycházel zejména z rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 10. 5. 2023, sp. zn. 22 Cdo 2307/2022.

3. Proti tomuto rozsudku podal žalovaný včasné odvolání a namítá, že nárok vznesený žalobcem je v rozporu s dobrými mravy a žalovaný dostatečně doložil a prokázal nepoctivý úmysl žalobce. Žalobce nabyl vlastnictví k nemovitostem nyní zapsaným na LV č. , hodnota, vedeném pro k. ú. , adresa, u, Anonymizováno, , Anonymizováno, postupně od svých předků děděním jako zákonný dědic. Jednotlivými nabývacími tituly je prokázáno, že právní předchůdce žalobce , jméno FO, nabyl pozemky v celkové výměře 809 m2, dnešní výměra předmětných pozemků po provedené obnově katastrálního operátu činí 806 m2, takže výměra pozemků se v podstatě nezměnila. Předloženými listinami byly objasněny skutečnosti a okolnosti, za kterých byl právním předchůdcem žalobce zřízen plot kolem celé zahrady. Bylo tedy prokázáno, že držba (vymezená oplocením pozemku) par. č. , hodnota, v k. ú. , adresa, u Plzně se nezakládá na právním důvodu, který by jinak postačil ke vzniku vlastnického práva. V dané věci se nejedná ani o rozpor mezi stavem evidovaným v katastru a stavem skutečným (výměra pozemku je stále totožná) a neexistuje ani neplatný právní titul, na jehož základě by se vlastník mohl domnívat, že část pozemku užívá legitimně. Není dána okolnost či skutečnost, která by omluvila držbu ve skutkovém omylu s přihlédnutím k výše uvedeným skutečnostem. Nelze hovořit ani o putativním titulu, jehož omyl není v platnosti právního jednání, nýbrž předmětu koupě, respektive převodu věci. Základem pro vydržení musí být zásadně pravá držba, kterou je nutno odlišit od poctivé držby. Zatímco poctivost držby se hodnotí u každého nabyvatele individuálně, tedy nepoctivost držby se de iure nepřenáší na nástupce, v případě nepravé držby bude nepravost držby postihovat přinejmenším dědice. Pakliže měl tedy zůstavitel věc v nepravé držbě, bude se tato kvalita držby přenášet i na dědice, čímž mu znemožní vydržení. Je též zřejmé, že právní předchůdci žalobce ani žalobce sám nemohl vlastnické právo k části pozemku par. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, v k. ú. , adresa, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , označené v geometrickém plánu jako pozemek parc. č. , hodnota, , nabýt v důsledku řádného vydržení (§ 1089/1 o. z.), neboť jejich držba se neopírala a neopírá o platný právní důvod, který by jinak postačil ke vzniku vlastnického práva. Dle judikatury (viz rozsudky Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 3387/2021 a ps. zn. 22 Cdo 2307/2022) nepoctivým ve smyslu § 1095 o. z. je v zásadě (zpravidla) úmyslné jednání naplňující znaky nepravé držby, tedy pokud se držitel úmyslně „vetřel v držbu svémocně nebo se v ni vloudil potajmu nebo lstí, anebo usiluje proměnit v trvalé právo to, co mu bylo povoleno jen výprosou (§ 993 o. z.)“. Podmínkou mimořádnou vydržení není poctivá držba, ale nedostatek nepoctivého úmyslu držitele, který drží věc v přesvědčení, že jeho držba nepůsobí nikomu újmu. Hodnocení poctivosti úmyslu držitele je vždy individuální; žalovaný vlastník vyloučí mimořádné vydržení, pokud prokáže, že jednání držitele při nabytí a výkonu držby nebylo úmyslně poctivé (morální) v obecném smyslu. V dané věci je žalobce zjevně jednal v nepoctivém úmyslu, protože věděl (případně vědět měl a mohl), že tím, že se ujal držby a drží pozemek parc. č. , hodnota, , působí jinému bezdůvodně újmu. Žalobce je tedy (v zásadě) držitelem úmyslně nepoctivým ve smyslu ust. § 1095 o. z., a z tohoto důvodu nemohlo dojít k mimořádnému vydržení vlastnického práva. Držba sporného pozemku nesplňuje požadavky kladené na poctivou držbu a jde v zásadě o držbu v nepoctivém úmyslu. Žalobce se chopil držby a drží pozemky o výměře větší, než činí výměra pozemků, které postupně nabyl vlastnictvím, a to celkem o 317 m2, když předmětem řízení je pozemek o výměře 93 m2, ale žalobce užívá i další pozemky ve vlastnictví jiného o výměře 224 m2, které ovšem vcelku tvoří oplocenou zahradu žalobce. Právní předchůdce žalobce , jméno FO, nepochybně věděl, že zaplotil část pozemku, který nevlastní (dobrovolně jej postoupil městu), neboť byl osobně účasten této dohody. Nyní se však žalobce snaží proměnit v trvalé právo to, co bylo jeho předchůdci povoleno výprosou, což jednoznačně odůvodňuje závěr o nepoctivém úmyslu žalobce ve smyslu citované judikatury. Žalovaný proto navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil a žalobu zamítl.

4. Žalobce ve vyjádření k odvolání se plně ztotožnil se závěry soudu prvního stupně. Sporný pozemek byl nejspíše již od 20. let minulého stolení připlocen k pozemkům žalobce jeho právním předchůdcem , jméno FO, a žalobce tuto připlocenou část se svými rodinnými příslušníky po celou dobu užíval, a to již v době, než se stal spoluvlastníkem pozemku, a to po celou dobu svého dosavadního života. Plně se shoduje se závěry soudu prvního stupně, že mu jako držiteli sporné části pozemku nebyl žalovaným prokázán nepoctivý úmysl při uchopení držby, k němuž došlo již v roce 1971. U žalobce by bylo rozhodné pouze prokázání nepoctivého úmyslu při uchopení držby v roce 1971 a žádné pozdější okolnosti, které namítá žalovaný, nejsou rozhodné. Žalobce ani jeho právní předchůdci nikdy nebyli žádným způsobem žalovaným nebo jeho právními předchůdci upozorněni na skutečnost, že užívají pozemky ve větším rozsahu, než jsou oprávněni. Je přesvědčen, že došlo k mimořádnému vydržení sporné části pozemku, které se neopírá o dobrou víru, ale o poctivost držitele, respektive o nedostatek nepoctivého úmyslu, přičemž důkaz nepoctivého úmyslu leží na protistraně držitele, který se mimořádného vydržení dovolává. Navrhl proto, aby odvolací soud napadené rozhodnutí potvrdil a přiznal mu plnou náhradu nákladů řízení.

5. S ohledem na judikaturu Nejvyššího soudu (rozhodnutí ze dne 10. 5. 2023, sp. zn. 22 Cdo 2307/2022) byl žalovaný v rámci odvolacího řízení dle § 118a odst. 3 o. s. ř. poučen, chce-li být v řízení úspěšný, o potřebě navržení důkazů k prokázání svého tvrzení, že žalobce při chopení se držby sporného pozemku jednal v nepoctivém úmyslu, tedy aby žalovaný prokázal, že již v době, kdy se žalobce chopil držby, věděl o tom, že jeho předchůdce , jméno FO, sporný pozemek užíval nikoliv jako držitel, ale na základě dohody s obcí ze dne 28. 10. 1921. Žalovaný po tomto poučení argumentoval shodně jako již v průběhu předchozího řízení a nad rámec důkazů, které byly již v řízení před soudem prvního stupně provedeny, navrhl opětovný výslech žalobce. Odvolací soud proto zopakoval účastnický výslech žalobce, který vypovídal v podstatě shodně jako před soudem prvního stupně, tedy že sporný pozemek nabyl v rámci dědictví nejprve po svém otce a následně po své matce. V minulosti se na pozemku dělala kanalizace, rozvody vody, osazovaly se betonové sloupky osvětlení, dělal se plyn, instalovala se pevná linka na telefon, ale nikdy žalobce ani jeho rodiče nebyli upozorněni, že se nejedná o jejich pozemek. To, že se nejedná o jejich pozemek, zjistila až dcera žalobce a celou záležitost začala také řešit a žalobce se o této skutečnosti dozvěděl od dcery asi před 2 lety. Žalobce se o nemovitosti staral od smrti otce v roce 1971, ani jeden z rodičů mu neřekl, že se nejedná o jejich pozemek, z toho dedukuje, že byli přesvědčeni, rovněž i matka, že se jedná o pozemek, který vlastní. Dále uvedl, že všechny ploty (i sousední ploty) jsou v jedné linii, jedná se o plot na hraně sporného pozemku (sporný pozemek je připlocen k pozemku ve vlastnictví žalobce). Skutečnost, že sporný pozemek není ve vlastnictví žalobce, zjistila dcera z geometrického plánu, neví však z kterého. Listiny vztahující se k době před rokem 1930 získal žalobce až při vyklízení věcí po matce (po její smrti), tj. asi před 4 lety. V minulosti asi před 25 lety se pouze dozvěděl, když chtěl stavět garáž, že pozemek, kde chtěl postavit garáž, není jeho, jedná se o zakoupený pozemek, který má v současné době označení p. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, a nachází se na severní straně (sporný pozemek se nachází na straně jižní). Dále ví, že jeho dědeček směnil s obcí pozemky p. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, a , Anonymizováno, /, Anonymizováno, a také p. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , avšak dle stavu v katastru nemovitostí pozemky p. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, a , Anonymizováno, /, Anonymizováno, asi patří obci (jedná se o pozemky na severní straně). Listiny týkající se směny pozemků získal v souvislosti se stavbou garáže po upozornění, že pozemek není jeho. V projednávané věci sporný pozemek p. č. , hodnota, je zaplocen jako součást zahrady žalobce a na severní hranici je v rámci zahrady zaplocen i pozemek p. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , ale plot na severní hranici je ve vlastnictví souseda. Plot byl na stejném místě i v roce 1971, kdy zemřel jeho otec. Pokud se jedná o konkrétní listinu, z níž dcera žalobce zjistila, že sporný pozemek není v jeho vlastnictví, jednalo se o geometrický plán, který má k dispozici jeho zástupkyně, přičemž ta doplnila, že se jedná o listiny z roku 1957, nikoliv o listiny z 20. let minulého století. Ohledně směny pozemků, kterou provedl jeho dědeček, žalobce měl informace pouze od otce s tím, že se mělo jednat o pozemky pouze na severní hranici jejich zahrady. Ani v dědickém řízení po své matce nebyl upozorněn, že sporný pozemek není v jejich vlastnictví.

6. Po doplnění dokazování ve shora uvedeném rozsahu odvolací soud přezkoumal napadené rozhodnutí dle § 212 a § 212a o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání žalovaného není důvodné.

7. Dle § 1095 o. z. uplyne-li doba dvojnásobně dlouhá, než jaké by bylo jinak zapotřebí, vydrží vydržitel vlastnické právo, i když neprokáže právní důvod, na kterém se jeho držba zakládá. To neplatí, pokud se mu prokáže nepoctivý úmysl.

8. Dle § 1091 odst. 2 o. z. k vydržení vlastnického práva k nemovité věci je potřebná nepřerušená držba trvající 10 let.

9. Soud prvního stupně v napadeném rozhodnutí správně odkázal na judikaturu Nejvyššího soudu, konkrétně rozhodnutí ze dne 10. 5. 2023, sp. zn. 22 Cdo 2307/2022, v němž se Nejvyšší soud věnoval výkladu institutu mimořádného vydržené a pojmu držby nikoliv v nepoctivém úmyslu, přičemž s právními závěry soudu prvního stupně se odvolací soud zcela ztotožňuje a pro stručnost svého odůvodnění na ně odkazuje.

10. Lze jen dodat, že ani po doplnění dokazování opětovným výslechem žalobce nebylo prokázáno, že by se tento ujal držby sporného pozemku v nepoctivém úmyslu, když držby sporného pozemku v rozsahu ½ se ujal po smrti svého otce (13. 3. 1971) a z žádného důkazu nic nenasvědčuje tomu, že tak učinil v nepoctivém úmyslu, tedy s vědomím, že sporný pozemek mu vlastnicky nepatří, tj. v přesvědčení, že by někomu působil újmu. Tato skutečnost nebyla prokázána ani ke dni, kdy se žalobce ujal držby druhé poloviny pozemku po smrti své matky (zemřelé 26. 3. 2008). V řízení nebylo ani prokázáno, že by rodiče žalobce v době, kdy oni se ujali držby sporného pozemku, tj. při uzavření darovací smlouvy ze dne 11. 9. 1958, měli vědomost o tom, že sporný pozemek nebyl součástí pozemků smlouvou darovaných. Pokud žalobce uváděl, že si byl vědom určitých rozporů ve vlastnictví pozemků, jednalo se o pozemky připlocené k jeho zahradě na severní straně (pozemky p. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , p. č. , Anonymizováno, , Anonymizováno, 6, p. č. , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, ), ale tato skutečnost nemůže nijak ovlivnit hodnocení rozhodných skutečností, tj. vědomost či nevědomost, popřípadě poctivý či nepoctivý úmysl žalobce, vztahujících se k spornému pozemku připlocenému k zahradě žalobce na jižní straně.

11. Poctivost úmyslu žalobce při chopení se držby sporného pozemku by bylo možno zpochybnit pouze prokázáním vědomosti žalobce v době chopení se držby o existenci listiny – protokolu sepsaného v Červeném Hrádku dne 28. 10. 2021, podepsaném dědečkem žalobce z matčiny strany , jméno FO, , tj. bezprostředním právním předchůdcem rodičů žalobce, v němž je uvedeno, že ohledně tehdejší novostavby domu č. p. , Anonymizováno, na parcele tehdy označené , Anonymizováno, , Anonymizováno, /, Anonymizováno, v Červeném Hrádku byla stanovena vzdálenost této novostavby od hrany silnice (nyní Vesnické ulice) na straně západní v délce 4,15 metrů a na straně východní 3,75 metrů, čelo novostavby mělo být vystaveno do vyznačené stavební čáry, prostor mezi touto čárou a silnicí musel stavebník , jméno FO, postoupit zdarma obci na ulici, mohl si však pruh o šíři 1,75 metrů od stavební čáry rovnoběžně s ní zahradit s tím, že tento prostor ale musel nechat pro případnou stavební čáru obci k dispozici a z pozemku byl povinen platit ročně poplatek 1 Kč obci , adresa, . Ze zápisu o konání Obecní stavební komise z téhož dne je dále zřejmé, že , jméno FO, bylo dovoleno zahradit tuto část pozemku dřevěnou hradbou, aby v případě potřeby pozemek mohl být obcí použit. Zjevně se tak stalo, a koresponduje to s výpovědí žalobce, který uváděl, že od jeho dětství byl sporný pozemek připlocen k pozemku dědečka, následně jeho rodičů a pozemek byl jak právními předchůdci, tak samotným žalobcem užíván shodně jako pozemek, který vlastnil. Vědomost žalobce o existenci těchto listin v době chopení se držby sporného pozemku však v řízení prokázána nebyla.

12. Na nepoctivý úmysl žalobce nelze usuzovat ani s ohledem na výměru sporného pozemku, když žalobce v současné době dle výpisu z katastru nemovitostí z listu vlastnictví č. , hodnota, vedeného u , právnická osoba, pro , Anonymizováno, , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , Anonymizováno, , adresa, -, Anonymizováno, , pro katastrální území , adresa, , Anonymizováno, , Anonymizováno, vlastní pozemky v celkové výměře 833 m2 (pozemky p. č. , hodnota, , , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , , Anonymizováno, , , Anonymizováno, /, Anonymizováno, ) a sporný pozemek má výměru 93 m2, přičemž vzhledem k jeho tvaru (pruh o šíři zhruba 1,75 metrů podél jižní hranice oplocení) nelze dojít k závěru, že žalobci muselo být při chopení se držby pozemku bez dalšího zřejmé, že tento pozemek nevlastní.

13. Lze tak uzavřít, že soud prvního stupně v souladu s judikaturou dovolacího soudu učinil správný závěr, že k závěru o nedůvodnosti žaloby bylo možno dospět pouze v případě prokázání nepoctivého úmyslu žalobce při chopení se držby sporného pozemku, přičemž další okolnosti namítané žalovaným nemohly mít na jeho nikoliv nepoctivý úmysl při chopení se držby vliv, tudíž rovněž ani skutečnost, že žalobce později získal informace zpochybňující jeho vlastnické právo ke spornému pozemku, neboť v případě mimořádného vydržení nabytí vlastnictví věci vydržením před uplynutím zákonem stanovené vydržecí lhůty (20 let v případě nemovitých věcí) zabrání držiteli (který v době chopení se držby nejednal v nepoctivém úmyslu) nikoliv pozdější ztráta jeho dobré víry, tedy zjištění, že není vlastníkem drženého pozemku (na rozdíl od poctivé držby nemá taková vědomost za následek zánik kvalifikované držby), ale mimořádnému vydržení vlastnického práva zabrání pouze žalobou napadající držbu nebo tvrdící nepoctivý úmysl držitele při jejím nabytí, tj. aktivní obrana subjektu, jehož právo je vydržením věci dotčeno. V řízení však nebylo ani tvrzeno, natož prokázáno, že by taková žaloba byla žalovaným vůči žalobci podána.

14. S ohledem na výše uvedené odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně jako věcně správné dle § 219 o. s. ř. potvrdil, včetně řádně odůvodněného výroku o náhradě nákladů řízení.

15. O náhradě nákladů odvolacího řízení pak bylo rozhodnuto dle § 224 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř. a žalobci, který měl ve věci plný úspěch, byla přiznána i plná náhrada nákladů odvolacího řízení spočívajících v nákladech na zastoupení, a to v odměně zástupkyně za 3 úkony právní pomoci (sepis vyjádření k odvolání a zastoupení při 2 jednáních odvolacího soudu) po 5 620 Kč dle § 9 odst. 4 písm. b) ve spojení s § 7 vyhlášky č. 177/1997 Sb. (advokátní tarif), 3 paušální náhrady hotových výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 téže vyhlášky a částka ve výši 3 824 Kč, jež odpovídá 21% sazbě DPH, když zástupkyně žalobce je plátkyní této daně. Celkem tedy náklady odvolacího řízení činí 22 034 Kč, jež odvolací soud uložil žalovanému zaplatit k rukám zástupkyně žalobce (§ 149 odst. 1 o. s. ř.) v obecné lhůtě tří dnů (§ 160 odst. 1 o. s. ř.).