61 Co 255/2025

Plný text

Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Jiřího Levého a soudců Mgr. Jiřiny Hronkové a Mgr. Martina Šebka ve věci žalobce: Jméno žalobce, narozený dne Datum narození žalobce Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalovanému: “Anonymizováno Anonymizováno čp. Anonymizováno, Anonymizováno Anonymizováno“, IČO Anonymizováno sídlem Anonymizováno Anonymizováno, Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno zastoupený advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B o náhradu nemajetkové újmy a náhradu za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti o odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Sokolově ze dne 23. 7. 2025, č. j. 11 C 2/2020-238 Rozsudek soudu prvního stupně se v napadené části, tj. ve výroku I co do uložení povinnosti žalovanému zaplatit žalobci částku 162 376,50 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z této částky od 12. 12. 2019 do zaplacení ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku, potvrzuje a ve zbývajícím rozsahu tohoto výroku se rozsudek soudu prvního stupně mění tak, že se žaloba co do částky 64 952,70 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně od 12. 12. 2019 do zaplacení zamítá. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náklady odvolacího řízení ve výši 14 942 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce. Žalovaný je povinen zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Sokolově soudní poplatek ve výši 3 000 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalovanému zaplatit žalobci částku 227 327,10 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně od 12. 12. 2019 do zaplacení do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I), žalobu co do částky 97 425,80 Kč a úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z této částky od 12. 12. 2019 do zaplacení zamítl (výrok II), žalovanému uložil zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení v částce 134 653,64 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok III), žalovanému uložil zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Sokolově soudní poplatek ve výši 2 832,76 Kč do sedmi dnů od právní moci rozsudku (výrok IV) a žalobci uložil povinnost uhradit žalovanému částku 7 500 Kč na nákladech za zpracování znaleckého posudku tituly před jménem jméno FO č. Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno/Anonymizováno ze dne 30. 6. 2022 do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok V).

2. Rozhodnutí soud prvního stupně odůvodnil tím, že žalobce ve svém bydlišti adresa, utrpěl úraz při vystupování z výtahu. Výtah, byť jeho definice s výjimkou vyhlášky č. 100/1995 Sb., v níž je definován jako dopravní zařízení, není nikde výslovně stanovena, lze považovat podle odborné literatury za dopravní prostředek z kategorie zdvihadel užívaný jako zdvihací zařízení pro dopravu osob nebo nákladů svislým nebo šikmým směrem po pevné dráze. V projednávaném případě byl výtah určen pro dopravu osob svislým směrem, a i s ohledem na ustálenou judikaturu Nejvyššího soudu, například rozhodnutí sp. zn. 25 Cdo 1559/2025 ze dne 23. 1. 2028 jej soud posoudil jako dopravní prostředek. Dle § 2927 odst. 1 o. z. je za škodu vyvolanou zvláštním provozem dopravního prostředku odpovědný provozovatel dopravy, provozovatelem výtahu je žalovaný, když provozovatele dopravního prostředku nelze ztotožňovat s vlastníkem dopravního prostředku. Dle rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 1559/2005 ze dne 23. 1. 2008 platí, že provozovatelem výtahu může být osoba odlišná od vlastníka výtahu, pokud má k užívání právní i faktický stav. Žalovaný se řídí vzorovými stanovami, dle kterých je předmětem činnosti společenství, správa, provoz a opravy společných částí domu. Správou domu se rozumí (čl. III vzorových stanov) mj. i zajišťování provozu a údržby společných částí domu, včetně revizí a oprav výtahu. Žalovanému bylo tedy stanovami svěřeno zajišťování provozu výtahu.

3. Ohledně tvrzeného úrazového děje (výtah nedojel do požadované stanice, zastavil cca půl metru pod úrovní 8. podlaží, dveře výtahu se otevřely, žalobce chtěl vystoupit, narazil na překážku v oblasti kolen a upadl) svědkyně jméno FO (sousedka žalobce) uvedla, že po zastavení výtahu se vytvořil schod cca 50 cm, svědek jméno FO (soused žalobce) však tvrdil, že schod byl ve výšce 10 – 15 cm, svědek sám po úraze žalobce tímto výtahem odjel do přízemního podlaží. Dále svědek jméno FO (pracovník společnosti právnická osoba., firma, která poskytuje servis výtahu) uvedl, že zastavovací pásmo činí zhruba 20 cm, nejedná se o poruchový stav, v tomto případě je možno výtahové dveře otevřít, pokud výtah zastaví mimo zastavovací pásmo, nelze dveře otevřít. To potvrdil i soudní znalec tituly před jménem jméno FO s tím, že není možné otevřít výtahové dveře, pokud se kabina nachází mimo odjišťovací pásmo, a to ani při vyložení enormního násilí. Soud proto vyšel z kategorického závěru znalce, podle kterého nerovnost („schod“) mohla činit maximálně 20 cm a žalobci se tak nepodařila prokázat přesná hloubka zastavení výtahové klece pod nástupištěm. Přesto soud prvního stupně uvěřil žalobci, že vnímal tuto hloubku jako mimořádnou, a bylo prokázáno, že v souvislosti s tím došlo k úrazu žalobce. V případě odpovědnosti dle § 2927 o. z. se jedná o objektivní odpovědnost. Výtah byl prokazatelně v provozu, příčinná souvislost mezi zvláštní povahou provozu a vznikem škody je dána. K uplatnění liberačního důvodu dle § 2927 odst. 2 o. z. rovněž nedošlo, když za okolnost, jež nemá původ v provozu, lze považovat selhání při činnosti osob použitých v provozu, nedostatky či vady materiálu, technický stav dopravního prostředku. V projednávané věci byla škoda vyvolána okolností mající původ v provozu, sice technickým stavem výtahu, který i přes prováděné pravidelné kontroly nemá vnitřní klecové dveře a prokazatelně opakovaně zastavoval nad či pod úrovní nástupiště, což stěžuje vystupování a nastupování obyvatelům domu. Ve výtahu se přitom nenachází žádná výstražná cedule upozorňující na možnost klopýtnutí. K vyloučení příčinné souvislosti z důvodu 100% zavinění na straně žalobce nemohlo dojít. Nebýt zastavení výtahu pod úrovní nástupiště, k úrazu žalobce by nedošlo. Žalobce sice nevěnoval vystupování z výtahu dostatečnou pozornost, což však vedlo pouze ke snížení náhrady škody, kdy soud prvního stupně shledal spoluzavinění na straně žalobce, který sám uvedl, že nesledoval, kam našlapuje při výstupu z výtahu a nepočínal si tak s dostatečnou opatrností. Z tohoto důvodu odpovědnost provozovatele dopravního prostředku byla snížena o jednu třetinu. Nároky žalobce na náhradu nemajetkové újmy určil znalec tituly před jménem jméno FO, tituly za jménem, ve znaleckém posudku ze dne 25. 11. 2018, jímž náhrada nemajetkové újmy za vytrpěnou bolest a ztrátu společenského uplatnění dle § 2985 o. z. byla stanovena znalcem částkou 304 671 Kč, přičemž závěry znalce žalovaný nezpochybňoval. Dále byla žalobci přiznána náhrada na ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti dle § 2962 o. z. v částce 11 682 Kč, která byla uplatněna žalobou, byť dle soudu prvního stupně měl žalobce nárok na částku vyšší. Tyto částky pak byly poníženy z důvodu spoluzavinění žalobce v rozsahu 30 % a s ohledem na částečný úspěch žalobce bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 2 o. s. ř. také o náhradě nákladů řízení.

4. Proti tomuto rozsudku podal žalovaný včasné odvolání a s odkazem na § 1194 o. z. namítá, že společenství vlastníků nesmí podnikat, přitom provozovatelem dopravního prostředku je ten, kdo provozuje dopravu (§ 2927 o. z.), ale společenství vlastníků jednotek není provozovatelem dopravy. Při řešení pro řízení základní procesní otázky pasivní legitimace žalovaného je možno použít toliko ustanovení § 2930 o. z. – nelze-li provozovatele určit, platí, že jím je vlastník dopravního prostředku, kterým jsou všichni spoluvlastníci domu, tedy i sám žalobce. Žalobce jel tedy vlastním výtahem a ostatní spoluvlastníci nemohou odpovídat za škodu, kterou při provozu výtahu utrpěl. Nyní žaluje společenství vlastníků, tedy v širším slova smyslu opět sám sebe o náhradu škody. S hodnocením nalézacího soudu, že úraz žalobce vznikl v příčinné souvislosti s provozem výtahu, lze zdánlivě s jistou mírou obecnosti s odkazem na soudem citovanou judikaturu (2 Cz 19/77) souhlasit, avšak v tomto případě došlo k uzavření smlouvy o poskytnutí přepravní služby (osobní přepravy) se závěrem, že vystupování z vagonu je ještě součástí přepravy. Tento vztah smluvní, dokonce za úplatu s komerčním provozovatelem osobní dopravy, se významně liší od posuzovaného případu, kdy výtah použil k jeho provozu jeho vlastník. Pokud není společenství vlastníků jednotek provozovatelem výtahu a nikdo neuzavřel s žalobcem smlouvu o přepravě, pak se při použití tohoto dopravního zařízení žalobcem nemohlo jednat o provoz dopravního prostředku krytého ustanovením o zvláštní odpovědnosti provozovatele. K takové situaci by došlo jen tehdy, pokud by škodu utrpěla „třetí osoba“ odlišná od vlastníka domu – typicky návštěva. S nalézacím soudem stanovenou hodnotou spoluzavinění poškozeného žalovaný nesouhlasí, když soud nevysvětlil, jak dospěl právě k třetinové spoluvině poškozeného, přitom žalovaný je toho názoru, že jeho právní závěr, že poškozený – žalobce za škodu odpovídá zcela, byl v řízení provedenými důkazy prokázán. V žalobě i v účastnické výpovědi žalobce sám uvedl, že vystupoval zády ke dveřím a nedíval se, kam šlape, uváděl nepravdu o výši „schodu“ mezi podlahou výtahu a podlahou domu. Pokud soud prvního stupně argumentuje použitím tzv. vzorových stanov, žalovaný má v rejstříku společenství založeny vlastní stanovy schválené vlastníky domu v roce 2002, upravené v roce 2010 a naposledy novelizované rozhodnutím vlastníků v roce 2023. Judikát Nejvyššího soudu (25 Cdo 1559/2022), že provozovatelem výtahu může být osoba odlišná od vlastníka výtahu, řeší neoprávněné použití stavebního nákladního výtahu poškozeným, který si byl vědom, že jedná protiprávně, judikát primárně míří na příliš benevolentně stanovenou míru spoluzavinění poškozeného, jednalo se o situaci, kdy provozovatel výtahu zprovoznil nefunkční nákladní výtah za účelem provádění rekonstrukce domu a byl proto v době rekonstrukce považovaný za jeho provozovatele, ale judikát nelze bez dalšího použít k argumentaci, že společenství vlastníků jednotek je provozovatelem výtahu. S ohledem na § 1194 odst. 2 o. z. by za případnou náhradu škody ručili všichni spoluvlastníci v poměru spoluvlastnických podílů a v praxi by to znamenalo i případnou exekuci jejich majetku. Reálně je třeba takovou povinnost uhradit nikoliv z fondu, ale z přímých úhrad spoluvlastníků domu, protože se nejedná o žádný druh nákladů předvídaných stanovami či zákonem k úhradě z fondu oprav, nelze je tedy z tohoto fondu uhradit, ale je třeba použít citované ustanovení o úhradě dluhu podle spoluvlastnických podílů. Společenství vlastníků jednotek se může a také je pojištěno na takové škody způsobené třetím osobám, ale nelze se pojistit na škody svým členům. Dle žalovaného lze s odkazem na § 2927 o. z. a rozhodnutí Nejvyššího soudu 5 Cz 37/67 (Rc 109/1967) dovodit závěr, že žalovaný není provozovatelem dopravy podle § 2927 o. z. a není tak u něj v posuzovaném případě dána objektivní odpovědnost za škodu z provozu dopravního prostředku, kterou učinil žalobce předmětem žaloby, a proto není ani ve věci pasivně legitimován. Zavinění či spoluzavinění, a v projednávaném případě dle názoru žalovaného výlučné, tedy 100% zavinění poškozeného na vzniku škody a újmy na jeho zdraví je liberačním důvodem na straně žalovaného. Z provedeného dokazování i z tvrzení žalobce vyplynulo, že si při vystupování z výtahu nepočínal obezřetně, závěry znalce zcela vylučují, aby výtah zastavil v poloze 40 cm pod zastavovacím pásmem a dveře do chodby šly otevřít, když žalobcovo tvrzení, že výtah zastavil mimo zastavovací pásmo, byl znaleckým posudkem, výslechem znalce i svědků – revizního technika výtahu a svědka jméno FO, zejména jeho popisem, jak se výtah choval po nehodě, kdy on normálně do něho vstoupil a odjel, vyvráceno. Stejně tak byla vyvrácena výpověď svědkyně jméno FO, která popisovala s odstupem několika let „díru“, kterou navíc viděla v silném rozrušení z reality úrazu žalobce a jeho bolesti. Tvrzení svědkyně o výšce rozdílu mezi podlahou výtahu a domu je třeba vidět v kontextu s výpovědí druhého přímého svědka, neboť pokud by bylo její tvrzení pravdivé, svědek jméno FO by vzápětí výtahem normálně neodjel. Odpovědnost za škodu způsobenou zvláštní povahou provozu dopravního prostředku je sice konstruována jako objektivní, tedy nevyžaduje zavinění, provozovatel se nicméně může odpovědnosti zprostit za podmínek uvedených v druhém odstavci a v posuzovaném případě nastaly dokonce oba liberační důvody (speciální podle § 2927/2 o. z. i generální podle § 2910 o. z. s odkazem na § 2900 o. z.). Výtah je možno dle normy provozovat bezpečně, pokud zastavuje v definovaném zastavovacím pásmu a je-li provozován bezpečně, nemůže se žalobce domáhat škody coby objektivní odpovědnosti provozovatele způsobené takto bezpečným provozem. V řízení bylo vyvráceno, že výtah zastavil mimo zastavovací pásmo, nejedná se tedy o škodu způsobenou zvláštní povahou provozu dopravního prostředku, ale o škodu vzniklou výlučně nedodržením povinnosti generální prevence poškozeným. Žalovaný proto navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil tak, že žalobu zcela zamítne a žalobci uloží povinnost zaplatit mu náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

5. Žalobce ve vyjádření k odvolání uvádí, že základní právní hledisko odpovědnosti za škodu způsobenou provozem dopravního prostředku je zákonem stanovená objektivní odpovědnost provozovatele dopravního prostředku. Škoda z provozu dopravních prostředků je v občanském zákoníku definována jako škoda vyvolaná zvláštní povahou tohoto provozu. Bližší definici „zvláštní povahy provozu“ zákon neobsahuje a výklad tohoto pojmu je ponechán na judikatuře soudů, která je jak v případě dříve platného občanského zákoníku č. 40/1964 Sb., tak za účinnosti občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. již více let konstantní, respektive v průběhu času s výraznějším zřetelem právě na extenzivnější výklad zvláštní povahy provozu dopravního prostředku. Judikatura již dříve dovodila, že odpovědnost za škodu dopravních prostředků se vztahuje i na provoz lyžařských vleků, výtahů nebo eskalátorů. S ohledem na absenci požadavku zavinění v případě této odpovědnosti není možné vyvinění, respektive provozovatel by se své povinnosti nahradit škodu mohl zprostit pouze v případě prokázání, že škoda nebyla způsobena okolnostmi, které mají svůj původ v provozu, jinak by se mohl odpovědnosti zprostit, prokáželi, že nemohl škodě zabránit ani při vynaložení veškerého úsilí, které lze požadovat. V předmětné věci nemůže dojít k zproštění odpovědnosti, když žalovaný, ač k tomu byl povinen, dlouhodobě nezajistil instalaci vnitřních klecových dveří výtahu, což byla jeho výslovně právním předpisem (nařízením vlády č. 122/2016 Sb.) stanovená povinnost. Předmětný výtah byl zprovozněn s kolaudací a uvedením do provozu předmětného panelového domu v roce 1966, a to bez vnitřních kabinových dveří. Neexistence povinné instalace vnitřních dveří do současné doby, tedy již 9 let od předmětného úrazu, kdy žalovaný neprovedl žádné opatření k odstranění havarijního stavu výtahu, může vést v praxi k opakování úrazu a z uvedeného vyplývá dlouhodobá nečinnost žalovaného. Závěr soudu prvního stupně o porušení generální prevenční povinnosti ze strany žalobce, vycházeje z rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 2 Cz 19/77, kdy po zralé úvaze snížil odškodnění o 30 %, žalobce akceptoval. Žalobce proto navrhl potvrzení napadeného rozhodnutí.

6. Odvolací soud přezkoumal napadené rozhodnutí dle § 212 a § 212a o. s. ř. v rozsahu napadeném odvoláním, tj. ve výroku I a závislých výrocích III až V, dokazování v níže uvedeném rozsahu doplnil a poté po zvážení všech skutečností odvolání žalovaného shledal částečně důvodné.

7. Odvolací soud provedl důkaz podstatným obsahem stanov žalovaného ze dne 2. 12. 2010, které byly platné ke dni, kdy došlo k úrazu žalobce, tj. ke dni 8. 1. 2017, přičemž zjistil, že dle čl. III bod 1 písm. b) stanov předmětem činnosti žalovaného je především správa, provoz a opravy společných částí domu vymezených v prohlášení vlastníků budovy, přičemž správou domu se mj. rozumí i provoz společných částí domu včetně technických zařízení a společných částí technických sítí (rozvody el. energie, plynu, vody, odvoz kanalizačních splašků) s výjimkou technických zařízení a rozvodů včetně vodorovných rozvodů umístněných v jednotkách.

8. Při odvolacím jednání zástupce žalovaného k výzvě soudu uvedl, že nemá žádný důkaz, že by žalobce z výtahu vystupoval zády ke dveřím výtahu, to vyplynulo z toho, jak žalobce úrazový děj předváděl před soudem prvního stupně, k čemuž zástupce žalobce uvedl, že v dané věci je podstatná dynamika vystupování žalobce z výtahu, když žalobce po nástupu do výtahu si odložil ke stěně protilehlé dveřím výtahu batoh a v momentě, kdy slyšel, že výtah zastavuje, pro batoh se sehnul, přehodil si jej pravou rukou přes rameno a začal se otáčet ke dveřím a současně levou rukou otvíral výtahové dveře. Přitom narazil na překážku vzniklou nezastavením výtahu ve správné výši. K pádu žalobce tak mohlo dojít něco mezi natočením se ke dveřím při vystupování, tedy ani zády, ani přímo čelem ke dveřím výtahu, ale není to podstatné. Skutečnost, že žalobci byla dveřmi přiskřípnuta pravá noha, vyplývá i z místního šetření provedeného soudem prvního stupně a z fotodokumentace při tomto šetření provedené, kdy žalobce demonstroval svou polohu na zemi po vypadnutí z výtahu. Pokud by žalobce vystupoval zády ke dveřím, po pádu by nemohl ležet tak, jak je zachyceno na fotografiích, ani pokud by vystupoval přímo čelem ke dveřím, neboť by si určitě všiml, že výtah nezastavil ve správné výši.

9. Podle § 2927 odst. 1 o. z., kdo provozuje dopravu, nahradí škodu vyvolanou zvláštní povahou tohoto provozu. Stejnou povinnost má i jiný provozovatel vozidla, plavidla nebo letadla, ledaže je takový dopravní prostředek poháněn lidskou silou. Dle odst. 2 téhož zákonného ustanovení povinnost nahradit škodu se nemůže provozovatel zprostit, byla-li škoda způsobena okolnostmi, které mají původ v provozu. Jinak se zprostí, prokáže-li, že škodě nemohl zabránit ani při vynaložení veškerého úsilí, které lze požadovat.

10. Odvolací soud se předně ztotožňuje se závěrem soudu prvního stupně, že výtah je svou povahou dopravním prostředkem (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 1559/2005) a jeho provozovatel tudíž odpovídá za škodu způsobenou provozem tohoto dopravního prostředku, jakož i se závěrem, že v projednávané věci provozovatelem výtahu je právě žalovaný, který je tak ve sporu pasivně legitimován, neboť výtah je dle § 5 odst. 1 písm. h) nařízení vlády č. 366/2013 Sb. společnou částí domu a nepochybně spadá do správy společenství vlastníků jednotek, což také plně koresponduje se stanovami žalovaného, které byly odvolacím soudem provedeny k důkazu. Pokud tedy dům má výtah, společenství vlastníků jednotek nese odpovědnost za jeho bezpečnost a provoz, neboť žalovaný je plně odpovědný za správu domu a jako provozovatel výtahu potom nese odpovědnost za škodu způsobenou provozem výtahu, a to i tehdy, je-li poškozeným člen společenství vlastníků jednotek. Argumentace žalobce, že nárok žalobce nemůže být dán, neboť žalobce de facto žaluje sám sebe, není případná, tato argumentace by byla namístě jen tehdy, pokud by poškozený byl jediným vlastníkem domu a z titulu svého výlučného vlastnictví by potom byl odpovědný za stav domu, včetně výtahu v domě.

11. Škodou vyvolanou zvláštní povahou provozu dle § 2927 o. z. se rozumí škoda vyvolaná (způsobená) pohybem, zvýšenou rychlostí, technickými nároky na ovládání apod., tj. s faktory provozu, s nimiž je spojeno zvýšené riziko vzniku újmy pro přepravované osoby či okolí, a soud prvního stupně správně uvádí, že dopravním prostředkem je podle judikatury zařízení sloužící k dopravě osob či věcí a za taková zařízení lze považovat nejen silniční a drážní vozidla, ale také výtahy, lanové dráhy či lyžařské vleky.

12. Odpovědnost za škodu podle § 2927 o. z. shodně jako podle předchozí úpravy § 427 obč. zák. je konstruována jako odpovědnost objektivní, aniž by zákon vyžadoval porušení právní povinnosti a předpokladem je právně kvalifikovaná událost (zvláštní povaha provozu dopravního prostředku), tedy určitá okolnost, která je vlastní právě provozu dopravního prostředku a která je objektivně způsobilá vyvolat škodu a v projednávané věci právě takovou okolností, která je vlastní provozu výtahu v domě žalovaného, je jeho konstrukční (technické) řešení, kdy zastavovací pásmo výtahu má určité rozmezí, takže výtah nemusí zastavit tak, aby podlaha výtahu byla ve stejné úrovni jako podlaha chodby nástupního patra, když dle zjištění soudu prvního stupně vycházejícího z jednoznačných závěrů znalce, se úrovně podlah výtahu a nástupního patra mohou rozcházet až o 20 cm. Újma na zdraví žalobce, k níž došlo pádem na zem při vystupování z výtahu, kdy žalobce zakopl o překážku tímto způsobem vytvořenou, tak byla vyvolána zvláštní povahou provozu výtahu.

13. Jak již bylo uvedeno, provozovatel se může odpovědnosti za škodu zprostit, prokáže-li, že škodě nemohl zabránit ani při vynaložení veškerého úsilí, které lze požadovat (§ 2927 odst. 2 o. z.), ale tyto liberační důvody nebyly v řízení prokázány, neboť škoda byla vyvolaná zvláštní povahou provozu, když výtah nezastavil v úrovni podlahy vystupovacího patra.

14. Odvolací soud také souhlasí se závěrem soudu prvního stupně, shledal-li spoluzavinění žalobce na vzniku škody (újmy), když žalobce nevěnoval při vystupování z výtahu dostatečnou pozornost, čímž porušil prevenční povinnost dle § 2900 o. z. a násl. Shledal-li však soud prvního stupně spoluzavinění žalobce v rozsahu jedné třetiny, s tímto závěrem o míře spoluzavinění žalobce se odvolací soud neztotožnil, neboť míru spoluzavinění žalobce stanovenou soudem prvního stupně považuje za nízkou, když podle názoru odvolacího soudu žalobce svým lehkovážným jednáním významným způsobem přispěl ke vzniku škody (újmy).

15. Odvolací soud vzal jednak v úvahu, že provedenými důkazy (znaleckým posudkem a výslechem znalce tituly před jménem jméno FO, výpovědí svědka Anonymizováno Anonymizováno, technika společnosti právnická osoba., zajišťující servis výtahu i výpovědí svědka jméno FO) byla jednoznačně vyvrácena verze tvrzená žalobcem, že výtah zastavil zhruba 50 cm pod úrovní nástupiště, přičemž je také podstatné, že zastavování výtahu v rozmezí zastavovacího pásma umožňujícího vznik rozdílné výšky podlahy výtahu a podlahy výstupního patra až 20 cm není způsobeno neprováděním servisních prohlídek či jiným způsobem vyvolaným špatným technickým stavem výtahu, ale jde o „vlastnost“ daného výtahu. Byť daný výtah neodpovídá současným stavebně-právním předpisům, neboť nemá vnitřní klecové dveře, tato skutečnost se na vzniku újmy nepodílela, když újma nevznikla přímo při jízdě výtahu, ale až po jeho zastavení a jelikož vnitřní klecové dveře se zpravidla otevírají dovnitř výtahu, při zastavení výtahu pod úrovní nástupiště by vnitřní dveře výtahu vzniku „schodu“ nezabránily.

16. Dále je dle názoru odvolacího soudu podstatné, že předmětný výtah je v domě od počátku, tj. od kolaudace domu, přitom i žalobce v domě žije od samého počátku a jak vyplynulo ze svědeckých výpovědí, uvedený způsob zastavování výtahu je všem obyvatelům domu dobře znám. Zastavení výtahu v nestejné výši s úrovní podlahy patra tak pro žalobce nemohlo být překvapivé a v případě újmy vzniklé žalobci tudíž pro posouzení věci není podstatné, že se ve výtahu nenachází žádná výstražná cedule upozorňující na možnost klopýtnutí, jak uvedl soud prvního stupně, neboť uvedené by dle názoru odvolacího soudu bylo podstatné při újmě vniklé jiné osobě než obyvateli domu, která se způsobem fungování výtahu není obeznámena.

17. Za situace, kdy výtah nezastavil ve „správné“ výšce, kromě této skutečnosti pád žalobce a následný vznik úrazu byl způsoben tím, že žalobce při vystupování nevěnoval dostatečnou pozornost prostoru podlahy, ač možnost vzniku nerovnosti mohl a měl předpokládat, přičemž způsob vystupování žalobce z výtahu, tak jak byl popsán zástupci účastníků při jednání odvolacího soudu (viz výše), koresponduje s fotodokumentací pořízenou při ohledání na místě samém, tzn. žalobcem tvrzená jeho poloha na zemi po pádu při výstupu z výtahu odpovídá popsanému úrazovému ději.

18. Po zvážení všech skutečností odvolací soud jako odpovídající spravedlivému vypořádání vztahu účastníků shledal spoluzavinění žalobce ve výši 50 % a veden touto úvahou napadený rozsudek ve výroku I co do částky 162 376,50 Kč s úrokem z prodlení, tj. co do poloviny částky, jejíhož zaplacení se žalobce v řízení domáhal, jako věcně správný dle § 219 o. s. ř. potvrdil a ve zbylé části, tj. do částky 64 952,70 Kč s úrokem z prodlení jej dle § 220 odst. 1 písm. b) o. s. ř. změnil tak, že žalobu zamítl.

19. Vzhledem k částečné změně rozsudku soudu prvního stupně odvolací soud dle § 224 odst. 2 o. s. ř. rozhodoval o nákladech před soudy obou stupňů, přičemž pokud jde o náklady za řízení před soudem prvního stupně, jelikož po částečné změně rozsudku soudu prvního stupně oba účastníci měli ve věci stejný úspěch, odvolací soud dle § 142 odst. 2 o. s. ř. žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně nepřiznal. Součástí nákladů řízení vzniklých žalovanému je i zaplacená záloha na náklady znaleckého posudku znalce tituly před jménem jméno FO, z níž bylo znalečné soudem prvního stupně proplaceno.

20. V odvolacím řízení, jehož předmětem bylo zaplacení částky 227 327,10 Kč s příslušenstvím, byl žalobce neúspěšný co do částky 64 952,70 Kč, což znamená v rozsahu 28,57 % a ve zbytku, tj. v rozsahu 71,43 %, byl úspěšný, takže dle § 142 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř. má právo na náhradu nákladů odvolacího řízení v rozsahu 43 % (po zaokrouhlení na celá procenta).

21. Náklady žalobce v odvolacím řízení spočívají v nákladech na zastoupení, a to v plné mimosmluvní odměně zástupce za dva úkony právní služby (sepis vyjádření k odvolání a zastoupení při jednání dne 25. 3. 2026) po 9 220 Kč dle § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif), kdy odměna počítána z tarifní hodnoty 227 327,10 Kč), v souvislosti s těmito úkony zástupci náleží dva režijní paušály náhrady hotových výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, dále mu náleží náhrada za promeškaný čas v souvislosti s dostavením se k jednání odvolacího soudu dne 23. 2. 2026, které se nekonalo z důvodu vyklizení soudní budovy kvůli nahlášené výbušnině, a to ve výši jedné poloviny mimosmluvní odměny, tj. ve výši 4 610 Kč, dále náklady tvoří náhrada cestovních nákladů zástupce žalobce osobním automobilem ze Anonymizováno do Anonymizováno a zpět dne 23. 2. 2026 a dne 25. 3. 2026 a zpět dvakrát po 1 483,60 Kč a v souvislosti s těmito cestami také náleží náhrada za promeškaný čas dle § 14 odst. 3 advokátního tarifu celkem ve výši 1 800 Kč (2 x 900 Kč). Jelikož je zástupce žalobce plátcem DPH, náklady tvoří i částka ve výši 6 030,60 Kč odpovídající 21% sazbě této daně. Celkové náklady odvolacího řízení tedy činí 34 747,80 Kč. Z toho pak 43 % činí 14 942 Kč po zaokrouhlení na celé Kč, na něž má žalobce nárok.

22. Vzhledem k tomu, že žalobce je ze zákona osvobozen od placení soudních poplatků podle § 11 odst. 2 písm. d) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, v rozsahu, v jakém bylo žalobě vyhověno, poplatková povinnost přešla na žalovaného (§ 2 odst. 3 zákona o soudních poplatcích), proto odvolací soud uložil žalovanému povinnost zaplatit soudní poplatek na účet soudu prvního stupně, přičemž soudní poplatek činí celkem 3 000 Kč, když poplatek za náhradu majetkové újmy činí 1 000 Kč [položka 1 písm. a) sazebníku soudních poplatků, tvořícího přílohu zákona o soudních poplatcích] a poplatek za náhradu nemajetkové újmy činí 2 000 Kč [položka 2 písm. a) sazebníku soudních poplatků]. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí je dovolání přípustné, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Dovolání se podává do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím soudu, který rozhodoval v prvním stupni.