61 CO 283/2023

Plný text

Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Jiřího Levého a soudců Mgr. Jiřiny Hronkové a Mgr. Martina Šebka ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa o určení vlastnictví k nemovitosti o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Sokolově ze dne 25. 8. 2023, č. j. 11 C 437/2020-176

I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému náklady odvolacího řízení ve výši 10 520,73 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalovaného.

1. Napadeným rozsudkem soud žalobu o určení, že žalobkyně je vlastníkem pozemku označeného parc. [číslo] v geometrickém plánu [číslo] ze dne [datum] o výměře 2 m2, vyděleného z pozemku parc. [číslo] v k. ú. a obci [obec], zamítl (výrok I) a žalobkyni uložil žalovanému nahradit náklady řízení ve výši 65 757,70 Kč (výrok II).

2. K odůvodnění rozhodnutí soud prvního stupně uvedl, že žalobkyně se domáhala určení vlastnictví k části pozemku ve vlastnictví žalovaného s odkazem na ust. § 1087 o. z. o přestavku, kdy úspěšnost žaloby je podmíněna dobrou vírou zřizovatele stavby. Z provedeného dokazování zjistil, že žalobkyně se rozhodla provést přístavbu svého domu [adresa] v [obec] a za tím účelem požádala žalovaného o prodej části jeho pozemkové parcely [číslo] přičemž zaměření nové parcely [číslo] vypracování geometrického plánu zařídil žalovaný a učinil tak na základě žádosti žalobkyně ze dne 23. 10. 2013, jež obsahovala v příloze pouze nákres oddělovaného pozemku a k žádosti nebyla připojena, jak původně tvrdila žalobkyně, projektová dokumentace. Nově zřízená a žalobkyni odprodaná uvedená parcela byla v rámci realizace přístavby zcela zastavěna a součástí přístavby byla i venkovní jednotka tepelného čerpadla, která je však umístěna na pozemku žalovaného parc. [číslo] tato část tepelného čerpadla je umístěna na betonovém základu, jež je součástí pozemku žalovaného. Samotné tepelné čerpadlo dle názoru soudu prvního stupně není nemovitou věcí, ale věcí movitou, která se spojením s tepelným systémem stala příslušenstvím domu [adresa], když nejde o neoddělitelnou součást nemovitosti a čerpadlo má svou životnost a účinnost, která se může měnit a bude třeba ho nahradit. Povaha tepelného čerpadla je ale pro rozhodnutí ve věci bezvýznamná, podstatné je, že se jednoznačně prokázalo, že žalobkyně nebyla a ani nemohla být v době instalace tepelného čerpadla v dobré víře, že tak činí na pozemku, který vlastní. V jednání s žalovaným i se stavebním úřadem byla zastoupena [právnická osoba] [anonymizována dvě slova], za níž jednal jednatel [příjmení] [jméno] [příjmení] a jednání této společnosti je jednáním žalobkyně. Pokud v žádosti o povolení výjimky ze dne 11. 7. 2014 výslovně uvádí, že návrh stavebních úprav počítá s kompletním zastavěním pozemku parc. [číslo] tak, že budou prodlouženy vnější obrysové hrany stávajícího objektu [adresa] a nově vzniklý prostor bude zastřešen pultovou střechou s přesahem 300 mm, a právě tento přesah včetně okapu byl předmětem žádosti o výjimku podanou stavebnímu úřadu, žalovaná věděla, že i tepelné čerpadlo nechala umístit na cizím pozemku. Podle § 1087 odst. 1 o. z. zasahuje-li trvalá stavba zřízená na vlastním pozemku jen malou částí na malou část cizího pozemku, stane se část pozemku zastavěného přestavkem vlastnictvím zřizovatele stavby, což ale neplatí, nestavěl-li zřizovatel stavby v dobré víře. Navíc jednotku tepelného čerpadla nepovažuje soud prvního stupně za nemovitou věc, stavbou v tomto případě je betonová deska pod čerpadlem, která ale není přestavkem, není součástí domu, je samostatnou stavbou zřízenou na betonovém překladu staré nefunkční jímky a její osud je závislý na jiných (veřejnoprávních) řízeních. Žalobu proto jako nedůvodnou zamítl a úspěšnému žalovanému přiznal dle § 142 odst. 1 o. s. ř. v plném rozsahu náklady řízení spočívající v nákladech na zastoupení.

3. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně včasné odvolání, v němž předně zpochybnila závěr soudu prvního stupně, že tepelné čerpadlo je movitou věcí, jež se stala příslušenstvím domu a není tedy jeho neoddělitelnou součástí. V tomto směru namítala, že tepelné čerpadlo jako technický systém zajišťující vytápění domu a skládající se z vnější a vnitřní jednotky vzájemně propojených potrubím a kabely je pevně zakotveno ve zdivu budovy a stejně jako například klimatizace, plynové kotle nebo i vestavěné skříně je součástí nemovitosti a v tomto směru soud prvního stupně ignoroval konstantní judikaturu Nejvyššího soudu týkající se dané problematiky a na podporu své argumentace žalobkyně poukázala na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 230/2010, sp. zn. 22 Cdo 2482/2008, sp. zn. 20 Cdo 2736/2016 a sp. zn. 20 Cdo 1781/2006, přičemž právní závěry vyplývající z těchto rozhodnutí dovolacího soudu v odvolání obsáhle citovala. Dále namítala, že soud prvního stupně chybně hodnotil otázku dobré víry žalobkyně, když zákon dobrou vírou má na mysli subjektivní duševní stav jedince, který je z objektivně ospravedlnitelného důvodu přesvědčen, že mu patří určité právo nebo že jedná po právu a hodnocení dobré víry lze objektivně učinit pouze na základě (ne) konání konkrétní osoby, ze kterého lze usuzovat na její vědomost o skutkových a právních otázkách. Lze tak ale logicky usuzovat pouze z jednání této osoby, nikoliv osob jiných, ani osob jednajících za tuto osobu. Skutečnost, že jednání jiné osoby tuto osobu zavazuje, neznamená, že se jedná o vůli a vědomost zastoupeného. Závěr soudu, že [anonymizována dvě slova], jednající za společnost [právnická osoba], jako zástupce žalobkyně věděl o přesahu střechy na sousední pozemek a tudíž mu muselo být zřejmé, že i tepelné čerpadlo stojí na jiném pozemku, neříká nic o vědomosti žalobkyně. Navíc [anonymizována dvě slova] vypověděl, že podnět stavebního úřadu k žádosti o výjimku považoval za mylný výklad, ale v zájmu urychlení stavby o ni požádali. Pokud o výjimku požádal zástupce žalobkyně, je to jednání odrážející stav mysli tohoto zástupce a nikoliv žalobkyně. Žalobkyně o skutečnosti, že má stavba zasahovat na sousední pozemek, nevěděla a dozvěděla se to až poté, co byla stavba realizována. Soud prvního stupně nepřípustně sjednotil závaznost jednání zástupce (jednání zástupce zavazuje žalobkyni v rámci stavebního řízení) s hodnocením dobré víry samotné žalobkyně, neboť to byla ona, kdo realizoval stavbu. Závěr soudu prvního stupně o neexistenci dobré víry tudíž nemůže obstát a proto žalobkyně navrhla změnu napadeného rozsudku tak, aby žalobě bylo vyhověno, případně aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

4. Žalovaný ve vyjádření k odvolání žalobkyně uvedl, že pro posouzení věci je nepodstatné, zda tepelné čerpadlo je příslušenstvím či součástí předmětné nemovitosti, když na rozhodnutí soudu tato okolnost nemá žádný vliv a pokud jde o otázku dobré víry, uvedl, že celou dobu poukazoval na rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 22 Cdo 4925/2016, dle něhož dobrá víra je stavem, kdy jednající neví o určitých právně významných nedostatcích souvisejících s jeho jednáním, a ani o nich vědět nemohl. Nejde jenom o vnitřní stav mysli jednajícího, který o určitých skutečnostech neví, neboť tím by mohl být chráněn i někdo, kdo si počínal nedbale, což není smyslem principu ochrany dobré víry. Jde o situaci, kdy jednatel nejen neví, ale ani vzhledem k okolnostem a nedostatcích vědět nemohl. Tohoto objektivního měřítka, jež je mj. jedním z řady projevů principu pocitovosti, se dovolává § 4 odst. 2 o. z. a zda jednající mohl či nemohl o nedostatcích souvisejících s jeho jednáním vědět, se posoudí podle toho, zda by o nich mohla nebo nemohla vědět osoba případu znalá při zvážení okolností, které jí musely být v jejím postavení zřejmé a touto modelovou osobou je nutno zásadně rozumět podle § 4 odst. 1 o. z. osobu průměrného rozumu, která si počíná s běžnou péčí a opatrností. Takovou osobou je nepochybně i žalobkyně a odpovídal tomu i průběh stavebního a územního řízení a i její vystupování a vyjádření v něm, když i v těchto řízeních byla zastoupení společností [právnická osoba], která v těchto záležitostech je povinna jednat s odbornou péčí. Z žádosti žalobkyně o koupi pozemku ze dne 23. 10. 2013 vyplývá, že si žalobkyně zakreslila, jak navrhuje oddělit část pozemku žalovaného p. [číslo] v k. ú. [obec] a žalovaný se tak řídil pouze žádostí žalobkyně a její specifikací konkrétní části pozemku zakresleného žalobkyní v příloze žádosti. Po oddělení části pozemku žalovaného a zaslání návrhu kupní smlouvy včetně geometrického plánu s návrhem na vklad žalobkyni k vyjádření ta si mohla a měla dokumenty prostudovat a porovnat je s projektovou dokumentací. Dále z žádosti o povolení výjimky ze dne 11. 7. 2014 vyplývá, že žalobkyně si v té době byla vědoma, že bude zastavěn celý pozemek p. [číslo] v k. ú. [obec] sociálním zařízením a dokonce žádala o povolení přesahu na pozemek žalované p. [číslo] když z popisu výjimky vyplývá, že změnou dokončené stavby – přístavbou dojde k přesahu střechy na sousední pozemek o velikosti 300 mm. O 2 měsíce později, kdy dle stavebního deníku došlo k instalování vnější části tepelného čerpadla, žalobkyně tak nemohla být v dobré víře, že tepelné čerpadlo instaluje na svém pozemku. Žalobkyně byla ve stavebním řízení zastoupena na základě plné moci autorizovaným inženýrem pro pozemní stavby [anonymizováno] [jméno] [příjmení] (společností [právnická osoba]), který je osobou, jež má jednat s odbornou péčí a jako autorizovaný inženýr v zastoupení žalobkyně měl vědět o tom, že žalobkyně bude stavbu tepelného čerpadla s příslušenstvím stavět na cizím pozemku a tedy neoprávněně. Žalovaný proto navrhl, aby odvolací soud napadené rozhodnutí potvrdil.

5. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, vzal v úvahu argumentaci žalobkyně v jejím odvolání i argumentaci žalovaného v jeho vyjádření a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

6. Soud prvního stupně provedl dokazování v dostatečném rozsahu potřebném pro rozhodnutí ve věci, přičemž se zjištěným skutkovým stavem se odvolací soud plně ztotožňuje, jakož i s právním posouzením věci o nemožnosti aplikovat ustanovení § 1087 odst. 1 o. z. o přestavku z důvodu nedostatku dobré víry žalobkyně, že stavbu realizuje výhradně na svém pozemku, proto je možno pro stručnost na odůvodnění napadeného rozsudku plně odkázat.

7. Odvolací soud se sice ztotožňuje s názorem žalobkyně, že teplené čerpadlo, respektive jeho vnější část, umístněná na pozemku žalovaného (na pozemku označeném jako parc. [číslo] vyděleném geometrickým plánem ze dne 4. 6. 2019 z pozemku parc. [číslo] v k. ú. [obec]) je ve smyslu § 505 o. z. součástí věci – domu [adresa], který je součástí pozemku parc. [číslo] po realizaci přístavby domu (zahrnující sociální zařízení) i součástí parcely [číslo] v k. ú. [obec] ve vlastnictví žalobkyně, když vytápění domu je zajištěno tepelným čerpadlem tvořeným vnitřní a vnější jednotkou vzájemně propojených přívody médií a topný systém jako celek nemůže fungovat bez externí jednotky, tudíž externí jednotku tepelného čerpadla nelze oddělit, aniž by se tím věc (respektive součást věci, tj. dům [adresa], který je součástí pozemku) znehodnotila, ale jak správně uvedl soud prvního stupně i žalovaný ve vyjádření k odvolání, povaha externí jednotky tepelného čerpadla, tj. zda se jedná o součást věci nebo o její příslušenství, pro právní posouzení věci není podstatná.

8. Pro rozhodnutí v projednávané věci je stěžejní posouzení, zda žalobkyně jako stavebník při realizaci přístavby domu [adresa] byla v dobré víře, že externí jednotka tepelného čerpadla se nenachází na pozemku žalovaného, přičemž soudem prvního stupně učiněný závěr, že žalobkyně v dobré víře nebyla, je správný.

9. V projednávané věci je podstatné, že projektovou dokumentaci na realizaci přístavby domu [adresa], stojícího na pozemku parc. [číslo] v k. ú. [obec], kdy přístavba nového sociálního zařízení byla realizována na pozemku parc. [číslo] odkoupeného žalobkyní od žalovaného, zpracovala [právnická osoba] [anonymizována dvě slova], na základě zpracované projektové dokumentace žalovaná následně požádala žalovaného o odkoupení části jeho pozemku parc. [číslo] konkrétně dle návrhu žalobkyně následně vytvořené parcely [číslo] která měla být přístavbou domu zcela zastavěna, neboť vnější část zdi přístavby se měla nacházet na hranici uvedených pozemků (parc. [číslo] parc. [číslo]) a [právnická osoba] [anonymizována dvě slova], jednající jednatelem [anonymizováno] [jméno] [příjmení], žalobkyni také zastupovala ve stavebním řízení a vykonávala i stavební dozor. Minimálně zástupkyni žalobkyně tak muselo být známo, že externí jednotka tepleného čerpadla se již nachází na pozemku žalovaného a tento závěr také jednoznačně prokazuje i skutečnost, že na výzvu stavebního úřadu žalobkyně ještě před vydáním stavebního povolení požádala o povolení výjimky z důvodu, že střecha přístavby přesáhne na sousední pozemek žalovaného v rozsahu 300 mm a výjimku stavební úřad (Městský úřad Sokolov, Odbor stavebního a územního plánování) rozhodnutím ze dne 15. 8. 2014 povolil.

10. Na závěru o vědomosti zástupkyně žalobkyně, že stavba částečně zasahuje i na pozemek žalovaného, nic nemění, uvedl-li svědek [příjmení] [jméno] [příjmení], že podnět stavebního úřadu k žádosti o výjimku považoval za mylný výklad a o výjimku požádali jen v zájmu urychlení stavby. Uvedené svědčí pouze o tom, že svědek nepovažoval dle svého právního názoru za potřebné střešní přesah stavby na cizí pozemek vůbec řešit (výjimkou stavebního úřadu), ale jeho výpověď nikterak nevyvrací skutečnost, že si přesahu střechy přístavby na cizí pozemek, a tím i umístění vnější jednotky tepelného čerpadla na cizím pozemku, byl vědom.

11. Odvolací námitku žalobkyně, že vědomost jejího zástupce o přesahu střechy na sousední pozemek, a tudíž i o vědomosti, že také tepelné čerpadlo stojí na jiném pozemku, neznamená ale vědomost žalobkyně, odvolací soud neshledal důvodnou, neboť jak správně uvedl soud prvního stupně, jednání zastupující společnosti je jednáním žalobkyně a dle § 436 odst. 2 o. z. platí, že je-li zástupce v dobré víře nebo musel-li vědět o určité okolnosti, přihlíží se k tomu i u zastoupeného; to neplatí, jedná-li se o okolnost, o které se zástupce dozvěděl před vznikem zastoupení. Není-li zastoupen v dobré víře, nemůže se dovolat dobré víry zástupce. Z uvedeného tak vyplývá, že v případě vědomosti zástupce o určité okolnosti (v projednávané věci o přesahu střechy přístavby a také části stavby, a to externí jednotky tepleného čerpadla, na cizí pozemek) má stejný důsledek, jako kdyby vědomost o určité okolnosti měl přímo zastoupený, neboť k této vědomosti se ze zákona přihlíží i u zastoupeného, což je logickým důsledkem povahy přímého zastoupení, kdy zástupce jedná jménem a na účet zastoupeného.

12. Lze tak uzavřít, že závěr soudu prvního stupně o absenci dobré víry žalobkyně, že externí jednotka tepelného čerpadla se nachází na jejím pozemku, je správný, správný je tudíž i právní závěr, že v takovém případě nepřichází v úvahu aplikace ustanovení § 1087 odst. 1 o. z. o přestavku, které se uplatní jen v případě, že zřizovatel stavby byl v dobré víře, že zřizuje stavbu v plném rozsahu na svém pozemku. Odvolací soud proto rozhodnutí soudu prvního stupně jako věcně správné dle § 219 o. s. ř. potvrdil, a to včetně správného a řádně odůvodněného výroku o nákladech řízení.

13. Žalovaný byl i v odvolacím řízení plně úspěšný, takže mu dle § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř. náleží náhrada nákladů odvolacího řízení, jež spočívají v nákladech na zastoupení, a to v odměně zástupce za dva úkony právní služby (za sepis vyjádření k odvolání a za zastoupení při jednání odvolacího soudu) po 3 100 Kč dle § 7 ve spojení s § 9 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů, 2 režijních paušálech po 300 Kč dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, v náhradě za promeškaný čas v souvislosti s cestou k jednání k odvolacímu soudu a zpět celkem ve výši 600 Kč dle § 14 odst. 1 písm. a) a odst. 3 advokátního tarifu a dále v cestovních nákladech zástupce k jednání odvolacího soudu automobilem Škoda Karoq, kdy při ujetí 176 km (ze sídla zástupce k odvolacímu soudu a zpět) činí paušální náhrada za použití vozidla 985,60 Kč (5,60 Kč za 1 km jízdy dle § 1 písm. b) vyhlášky č. 398/2023 Sb.) a náklady za pohonné hmoty při průměrné spotřebě motorové nafty 5,5 l na 100 km (zjištěné z technického průkazu vozidla) a ceně paliva ve výši 38,70 Kč za 1 litr dle § 4 písm. c) vyhlášky č. 398/2023 Sb. činí 374,16 Kč a konečně náklady řízení tvoří i částka odpovídající 21% sazbě DPH ve výši 1 760,98 Kč (částka odpovídající DPH počítána z celkové odměny a náhrad, vyjma částky připadající na pohonné hmoty ve výši 374,16 Kč, neboť v ceně pohonných hmot je DPH již vyjádřena). Celkové náklady odvolacího řízení tak činí částku 10 520,73 Kč, kterou odvolací soud uložil žalobkyni zaplatit v obecné lhůtě tří dnů (§ 160 odst. 1 o. s. ř.) k rukám zástupce žalovaného (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).