61 CO 5/2022

Plný text

Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Jiřího Levého a soudkyň JUDr. Vladimíry Ladmanové a Mgr. Jiřiny Hronkové ve věci ŽALOBCE: ; jméno příjmení, narozený dne datum bytem adresa zastoupený advokátem JUDr. jméno příjmení sídlem adresa proti; ŽALOVANÉ: ; právnická osoba, IČO sídlem adresa, zastoupená advokátem JUDr. jméno příjmení jméno. sídlem adresa o zaplacení 37 000 Kč s příslušenstvím o odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu Plzeň-město ze dne 26. 10. 2021, č. j. 39 C 177/2021-43

I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 8 264,18 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám zástupce žalobce.

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalované zaplatit žalobci částku 37 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně od 1. 6. 2021 do zaplacení ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku a dále jí ve stejné lhůtě uložil povinnost zaplatit žalobci náklady řízení ve výši 22 290,20 Kč k rukám zástupce žalobce.

2. Soud prvního stupně vzal za prokázané, že žalobce byl u žalované zaměstnán na základě pracovní smlouvy jako řidič tahače se základní mzdou 18 500 Kč měsíčně, přičemž z důvodu, že žalovaná mu nevyplatila mzdu do 15 dnů po uplynutí splatnosti, se rozhodl dne 30. 4. 2020 okamžitě zrušit pracovní poměr podle § 56 odst. 1 písm. b) zákoníku práce, okamžité zrušení pracovního poměru doručoval týž den žalované v sídle její společnosti, ale doručení bylo žalovanou zmařeno. Obranu žalované, že v sídle společnosti nebyly v okamžiku, kdy se žalobce pokusil listinu doručit, osoby, které byly oprávněny za žalovanou jednat, soud prvního stupně posoudil jako čistě účelovou. jméno příjmení, jíž se žalobce pokoušel písemnost předat, byla totiž osobou, která pro žalovanou pracovala, sice nikoliv v zaměstnaneckém poměru, ale na základě dohody mezi žalovanou a právnická osoba, s. r. o., vykonávala činnosti plně odpovídající běžné personální agendě personalisty v obou společnostech, když předmětem její činnosti byly otázky týkající se personálních potřeb žalované, vedení mzdové a personální agendy, vedení příslušné dokumentace, takže tato svědkyně formou ‎outsorcingu a nikoliv zaměstnaneckého poměru vykonávala pro žalovanou veškerou agendu týkající se zaměstnanců. I z výpovědi žalobce jako účastníka řízení bylo zjištěno, že svědkyně příjmení byla v podstatě jedinou, s níž řešil veškeré personální otázky v průběhu trvání pracovního poměru, od školení bezpečnosti práce po uzavření pracovní smlouvy či předávání pracovních pomůcek. Žalobce neměl povědomost o tom, že by svědkyně snad nebyla zaměstnankyní žalované, v průběhu trvání jeho pracovního poměru tomu nic nenasvědčovala a i poslední úkon svědkyně ve vztahu k žalobci, kterým bylo převzetí pracovní pomůcky - mobilního telefonu od žalobce, nemohlo v žalobci evokovat nic jiného. Soud rovněž neuvěřil tvrzení žalované, že se neměla možnost s obsahem projevu vůle žalobce seznámit, když tvrzení žalované, že se o okamžitém zrušení pracovního poměru dozvěděla až z dopisu zástupce žalobce ze dne 3. 5. 2021, je v rozporu s výpovědí svědkyně příjmení, která kromě toho, že komunikovala se svou nadřízenou paní příjmení, ihned po incidentu se žalobcem volala jednateli žalované a ten ji ujistil, že udělala dobře, pokud písemnost nepřevzala. Je zcela jednoznačné, že již 30. 4. 2021 jednatel žalované věděl, že bylo doručováno okamžité zrušení pracovního poměru, o čemž svědčí i skutečnost, že byly od žalobce převzaty pracovní pomůcky a žalobci byly také předány doklady pro podání daňového přiznání. Okamžité zrušení pracovního poměru ze strany žalobce soud prvního stupně posoudil jako platné právní jednání, neboť žalovaná proti němu nebrojila v zákonem stanovené prekluzivní lhůtě 2 měsíců, zabýval se proto výší žalobního nároku, když žalobci vznikl nárok na náhradu mzdy za dobu odpovídající 2 měsíční výpovědní lhůtě. Dle zjištění soudu prvního stupně průměrný výdělek žalobce zjištěný dle § 352, § 353 a § 354 zákoníku práce za předchozí kalendářní čtvrtletí byl vyšší, než hrubá mzda žalobce uvedená v platovém výměru (18 500 Kč měsíčně), z něhož žalobce při uplatnění nároku vycházel, proto žalobě v plném rozsahu vyhověl a úspěšnému žalobci přiznal dle § 142 odst. 1 o. s. ř. právo na plnou náhradu řízení.

3. Proti tomuto rozsudku podala žalovaná včasné odvolání a namítla, že soud prvního stupně dospěl k nesprávným skutkovým zjištěním i věc nesprávně právně posoudil. Předně namítla, že žalobce i ve svém účastnickém výslechu potvrdil, že si je vědom toho, že jeho přímým nadřízeným je dispečer v obec a po celou dobu výkonu práce od něj dostával pracovní pokyny a také veškeré své pracovní záležitosti, včetně dovolených, řešil výhradně se svým nadřízeným pracovníkem, takže je s podivem, proč záležitost v rámci pracovně-právního vztahu u žalované se rozhodl řešit s paní jméno příjmení. I z této skutečnosti lze vyvodit závěr, že žalobce si musel být vědom toho, že paní jméno příjmení není osobou oprávněnou převzít listinu a z výslechu svědkyně příjmení bylo zjištěno, že žalobce opakovaně poučila, že není oprávněna okamžité zrušení převzít a opakovaně mu nabídla alternativy, a to buď listinu předat v pondělí konkrétní osobě, popřípadě ji poslat poštou do sídla žalované. Paní jméno příjmení je zaměstnankyní právnická osoba, s. r. o. a není oprávněna jakkoliv jednat a zastupovat žalovanou v jakýchkoliv záležitostech. Jako externí poradce je toliko zmocněna k řešení předání mobilních telefonů a dále k řešení problematiky personalistiky, bezpečnosti práce, požární ochrany a ekologie a s tím spojeného zpracování interních předpisů žalované a dále problematiky přepravy nebezpečných nákladů, ale není zmocněna k tomu, aby podepisovala pracovní smlouvy či přijímala výpovědi nebo okamžitá zrušení pracovního poměru. Takovýto druh listiny jsou oprávněni převzít výhradě vedoucí pracovníci a jednatel žalované. K doručení okamžitého zrušení pracovního poměru žalobcem žalované tak nikdy nedošlo, žalovaná se s jeho obsahem nemohla seznámit a nemohla tedy ani podat žalobu na určení neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru, jak se snaží dovodit žalobce. Žalobce v rámci účastnického výslechu mj. uvedl, že ve čtvrtek se dozvěděl, že má nové zaměstnání a již následující den, tj. v pátek, se snažil nekompetentní osobě předat okamžité zrušení pracovního poměru a tvrdil, že v pondělí již nemůže přijít okamžité zrušení pracovního poměru předat, protože nastupuje do nového zaměstnání. Je zjevné, že žalobci byla nabídnuta práce u konkurenční společnosti, která byla pro něj zajímavější a žalovaná v jednání žalobce spatřuje rysy zneužití či obcházení zákona, což je jednání v rozporu s dobrými mravy. Dále namítla, že byť nikdy nedošlo k okamžitému zrušení pracovního poměru, provedla kontrolu veškerých žalobcem odpracovaných hodin a zjistila, že zcela korespondují s vyplacenou sjednanou mzdou. Je notorietou, že aktuální situace na pracovním trhu není pro zaměstnavatele příznivá, zejména v oblasti nákladní dopravy, když v současnosti v České republice chybí více než 20 000 řidičů, takže konkurenční společnosti si řidiče tzv. přetahují a evidentně se jedná i o případ žalobce. Žalovaná navrhla změnu napadeného rozsudku tak, aby žaloba byla zamítnuta.

4. Žalobce ve vyjádření k odvolání navrhl potvrzení napadeného rozsudku, namítl, že žalovaná konstruuje nepřijatelnou verzi, jak si měl žalobce počínat, pokud by chtěl doručit zaměstnavateli okamžité zrušení pracovního poměru a tím prozrazuje, že si stále není plně vědoma ustanovení zákoníku práce o tom, kam má zaměstnanec doručovat písemnost vedoucí k rozvázání pracovního poměru. Nelze ani souhlasit s konstrukcí žalované, že personalistka není zmocněna k tomu, aby přijímala výpovědi či okamžitá zrušení pracovního poměru. K přijetí písemnosti není vůbec zapotřebí, aby jednotlivé osoby jednající za zaměstnavatele měly k přijetí písemnosti nějaké zvláštní zmocnění, ale důležité je tolik, aby se doručovaná písemnost dostala spolehlivě do sféry zaměstnavatele. Tvrzením o účelovosti jednání žalobce se žalovaná snaží věc zcela převracet, když jediný, kdo jednal účelově, je sama žalovaná. Nevěcná je i argumentace žalované ohledně situace na pracovním trhu v České republice, a pokud je taková skutečnost žalované známa, má se chovat k řidičům korektně, když ve vztahu k žalobci tak nečinila a neproplácela mu odpracované hodiny a přesčasovou práci, což bylo zásadním důvodem, proč se žalobce rozhodl zákonným způsobem pracovní poměr ukončit.

5. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212 § 212a o. s. ř.), vzal v úvahu argumentaci obou účastníků v odvolání a ve vyjádření k odvolání a poté dospěl k závěru, že odvolání žalované není důvodné.

6. Předně je namístě uvést, že odvolací soud se zcela ztotožňuje se skutkovým zjištěním soudu prvního stupně i s jeho právním posouzením věci a v podstatě je možno na přesvědčivé odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně zcela odkázat.

7. Doručoval-li žalobce okamžité zrušení pracovního poměru žalované v jejím sídle, postupoval v souladu s ust. § 337 odst. 1 zákoníku práce, proto je zcela lichá argumentace žalované, že mohl písemnost doručit svému přímému nadřízenému – dispečerovi. Rovněž za lichou odvolací soud považuje i obranu žalované, že svědkyně jméno příjmení nebyla oprávněna od žalobce okamžité zrušení pracovního poměru převzít. Byť v řízení před soudem prvního stupně bylo prokázáno, že svědkyně příjmení není zaměstnancem žalované, ale je zaměstnancem právnická osoba, s. r. o., jmenovaná však na základě smlouvy o zajištění administrativních a účetních prací, uzavřené mezi žalovanou a právnická osoba, s. r. o. dne 1. 10. 2014, vyřizovala personální agendu žalované a z této pozice také s žalobcem v průběhu trvání jeho pracovního poměru jednala a konečně i při ukončení pracovního poměru žalobce u žalované od něj převzala pracovní pomůcku – služební telefon. Je zcela zavádějící argumentace žalované, že není-li svědkyně příjmení zmocněna podepisovat pracovní smlouvy či jakkoliv jednat jménem žalované, nemůže ani přijímat výpovědi či okamžitá zrušení pracovního poměru. Nepochybně nemůže za žalovanou činit projev vůle spočívající v dání výpovědi či okamžitého zrušení pracovního poměru zaměstnanci žalované, ale o takovou situaci se v případě převzetí listiny o skončení pracovního poměru od zaměstnance nejedná, neboť v takovém případě nejde o žádné právní jednání žalované, které by bylo projevem vůle žalované směřujícím k založení, změně či zrušení jakéhokoliv právního vztahu, jedná se čistě o administrativní úkon spočívající v převzetí písemnosti, a vyřizování administrativních úkonů je přitom plně v souladu s obsahem smlouvy o zajištění administrativních a účetních prací, uzavřené mezi žalovanou a zaměstnavatelem svědkyně příjmení.

8. Pokud žalovaná až v průběhu jednání odvolacího soudu dále namítla, že žalobce mohl písemnost předat žalované na podatelnu v jejím sídle, jednak k této nově tvrzené skutečnosti odvolací soud v souladu s ust. § 205a písm. f) o. s. ř. nemohl přihlížet, neboť se nejedná o skutečnost, která nastala (vznikla) po vyhlášení napadeného rozsudku, ale navíc je tato skutečnost i v rozporu s provedenými důkazy, a to výslechem žalobce a svědkyň příjmení jméno příjmení a jméno příjmení. Posledně uvedená svědkyně totiž výslovně před soudem prvního stupně uvedla, že si existenci podatelny žalované v jejím sídle nevybavuje, myslí si, že žalovaná podatelnu nemá a jak také poukazovala žalovaná v odvolání, svědkyně žalobci pouze nabízela alternativy, buď písemnost zaslat poštou, nebo ji přinést až v následující pracovní den (pondělí).

9. Lze tak uzavřít, že soud prvního stupně dospěl k správnému závěru, že žalobce v souladu s ust. § 337 odst. 3 zákoníku práce doručil okamžité zrušení pracovního poměru žalované dne 30. 4. 2021, žalovaná v dvou měsíční prekluzivní lhůtě dle § 72 zákoníku práce neuplatnila žalobou neplatnost rozvázání pracovního poměru, takže jí dle § 56 odst. 2 zákoníku práce vznikla povinnost zaplatit žalobci náhradu mzdy ve výši průměrného výdělku za dobu odpovídající délce výpovědní doby, přičemž pokud jde o posouzení důvodnosti výše žalobou uplatněného nároku, odvolací soud zcela odkazuje na odůvodnění napadeného rozsudku.

10. S ohledem na výše uvedené odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně jako věcně správné dle § 219 o. s. ř. potvrdil, včetně výroku o náhradě nákladů řízení, když ohledně tohoto výroku zcela odkazuje na odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně.

11. Žalobce byl v odvolacím řízení zcela úspěšný, má tak dle § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř. právo i na plnou náhradu nákladů odvolacího řízení, které spočívají v nákladech na zastoupení, a to v odměně zástupce za 2 úkony právní služby (sepis vyjádření k odvolání a zastoupení při jednání odvolacího soudu) po 2 580 Kč dle § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů, 2 režijní paušály po 300 Kč dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, dále zástupci náleží náhrada jízdného na trase obec – obec a zpět automobilem Škoda Sedan, registrační značka, ve výši 869,90 Kč (při ujetí 135 km, při průměrné spotřebě 4,7 l paliva benzínu natural 95, zjištěné z technického průkazu vozidla, při ceně paliva 37,10 Kč dle § 4 písm. a) vyhlášky č. 511/2021 Sb. a při sazbě základní náhrady za 1 km jízdy ve výši 4,70 Kč dle § 1 písm. b) téže vyhlášky), dále mu náleží náhrada za promeškaný čas strávený cestou k jednání odvolacího soudu a zpět ve výši 200 Kč dle § 14 odst. 1 a 3 advokátního tarifu a konečně náklady řízení tvoří i částka 1 434,28 Kč odpovídající 21% sazbě DPH. Celkem náklady odvolacího řízení činí částku 8 264,18 Kč a zaplacení této částky odvolací soud uložil žalované v obecné lhůtě tří dnů (§ 160 odst. 1 o. s. ř.) k rukám zástupce žalobce (§ 149 odst. 1 o. s. ř.). Proti tomuto rozhodnutí je dovolání přípustné, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Dovolání se podává do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím soudu, který rozhodoval v prvním stupni.