61 CO 5/2022

Plný text

Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Jiřího Levého a soudkyň JUDr. Vladimíry Ladmanové a Mgr. Jiřiny Hronkové ve věci ŽALOBCE: ; jméno příjmení , narozený dne datum bytem adresa zastoupený advokátem JUDr. jméno příjmení sídlem adresa proti; ŽALOVANÉ: ; právnická osoba , IČO sídlem adresa , zastoupená advokátem JUDr. jméno příjmení jméno . sídlem adresa o zaplacení 37 000 Kč s příslušenstvím o odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu Plzeň-město ze dne 26. 10. 2021, č. j. 39 C 177/2021-43

I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 8 264,18 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám zástupce žalobce.

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalované zaplatit žalobci částku 37 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně od 1. 6. 2021 do zaplacení ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku a dále jí ve stejné lhůtě uložil povinnost zaplatit žalobci náklady řízení ve výši 22 290,20 Kč k rukám zástupce žalobce.

2. Soud prvního stupně vzal za prokázané, že žalobce byl u žalované zaměstnán na základě pracovní smlouvy jako řidič tahače se základní mzdou 18 500 Kč měsíčně, přičemž z důvodu, že žalovaná mu nevyplatila mzdu do 15 dnů po uplynutí splatnosti, se rozhodl dne 30. 4. 2020 okamžitě zrušit pracovní poměr podle § 56 odst. 1 písm. b) zákoníku práce, okamžité zrušení pracovního poměru doručoval týž den žalované v sídle její společnosti, ale doručení bylo žalovanou zmařeno. Obranu žalované, že v sídle společnosti nebyly v okamžiku, kdy se žalobce pokusil listinu doručit, osoby, které byly oprávněny za žalovanou jednat, soud prvního stupně posoudil jako čistě účelovou. [jméno] [příjmení], jíž se žalobce pokoušel písemnost předat, byla totiž osobou, která pro žalovanou pracovala, sice nikoliv v zaměstnaneckém poměru, ale na základě dohody mezi žalovanou a [právnická osoba], s. r. o., vykonávala činnosti plně odpovídající běžné personální agendě personalisty v obou společnostech, když předmětem její činnosti byly otázky týkající se personálních potřeb žalované, vedení mzdové a personální agendy, vedení příslušné dokumentace, takže tato svědkyně formou ‎outsorcingu a nikoliv zaměstnaneckého poměru vykonávala pro žalovanou veškerou agendu týkající se zaměstnanců. I z výpovědi žalobce jako účastníka řízení bylo zjištěno, že svědkyně [příjmení] byla v podstatě jedinou, s níž řešil veškeré personální otázky v průběhu trvání pracovního poměru, od školení bezpečnosti práce po uzavření pracovní smlouvy či předávání pracovních pomůcek. Žalobce neměl povědomost o tom, že by svědkyně snad nebyla zaměstnankyní žalované, v průběhu trvání jeho pracovního poměru tomu nic nenasvědčovala a i poslední úkon svědkyně ve vztahu k žalobci, kterým bylo převzetí pracovní pomůcky - mobilního telefonu od žalobce, nemohlo v žalobci evokovat nic jiného. Soud rovněž neuvěřil tvrzení žalované, že se neměla možnost s obsahem projevu vůle žalobce seznámit, když tvrzení žalované, že se o okamžitém zrušení pracovního poměru dozvěděla až z dopisu zástupce žalobce ze dne 3. 5. 2021, je v rozporu s výpovědí svědkyně [příjmení], která kromě toho, že komunikovala se svou nadřízenou paní [příjmení], ihned po incidentu se žalobcem volala jednateli žalované a ten ji ujistil, že udělala dobře, pokud písemnost nepřevzala. Je zcela jednoznačné, že již 30. 4. 2021 jednatel žalované věděl, že bylo doručováno okamžité zrušení pracovního poměru, o čemž svědčí i skutečnost, že byly od žalobce převzaty pracovní pomůcky a žalobci byly také předány doklady pro podání daňového přiznání. Okamžité zrušení pracovního poměru ze strany žalobce soud prvního stupně posoudil jako platné právní jednání, neboť žalovaná proti němu nebrojila v zákonem stanovené prekluzivní lhůtě 2 měsíců, zabýval se proto výší žalobního nároku, když žalobci vznikl nárok na náhradu mzdy za dobu odpovídající 2 měsíční výpovědní lhůtě. Dle zjištění soudu prvního stupně průměrný výdělek žalobce zjištěný dle § 352, § 353 a § 354 zákoníku práce za předchozí kalendářní čtvrtletí byl vyšší, než hrubá mzda žalobce uvedená v platovém výměru (18 500 Kč měsíčně), z něhož žalobce při uplatnění nároku vycházel, proto žalobě v plném rozsahu vyhověl a úspěšnému žalobci přiznal dle § 142 odst. 1 o. s. ř. právo na plnou náhradu řízení.

3. Proti tomuto rozsudku podala žalovaná včasné odvolání a namítla, že soud prvního stupně dospěl k nesprávným skutkovým zjištěním i věc nesprávně právně posoudil. Předně namítla, že žalobce i ve svém účastnickém výslechu potvrdil, že si je vědom toho, že jeho přímým nadřízeným je dispečer v [obec] a po celou dobu výkonu práce od něj dostával pracovní pokyny a také veškeré své pracovní záležitosti, včetně dovolených, řešil výhradně se svým nadřízeným pracovníkem, takže je s podivem, proč záležitost v rámci pracovně-právního vztahu u žalované se rozhodl řešit s paní [jméno] [příjmení]. I z této skutečnosti lze vyvodit závěr, že žalobce si musel být vědom toho, že paní [jméno] [příjmení] není osobou oprávněnou převzít listinu a z výslechu svědkyně [příjmení] bylo zjištěno, že žalobce opakovaně poučila, že není oprávněna okamžité zrušení převzít a opakovaně mu nabídla alternativy, a to buď listinu předat v pondělí konkrétní osobě, popřípadě ji poslat poštou do sídla žalované. Paní [jméno] [příjmení] je zaměstnankyní [právnická osoba], s. r. o. a není oprávněna jakkoliv jednat a zastupovat žalovanou v jakýchkoliv záležitostech. Jako externí poradce je toliko zmocněna k řešení předání mobilních telefonů a dále k řešení problematiky personalistiky, bezpečnosti práce, požární ochrany a ekologie a s tím spojeného zpracování interních předpisů žalované a dále problematiky přepravy nebezpečných nákladů, ale není zmocněna k tomu, aby podepisovala pracovní smlouvy či přijímala výpovědi nebo okamžitá zrušení pracovního poměru. Takovýto druh listiny jsou oprávněni převzít výhradě vedoucí pracovníci a jednatel žalované. K doručení okamžitého zrušení pracovního poměru žalobcem žalované tak nikdy nedošlo, žalovaná se s jeho obsahem nemohla seznámit a nemohla tedy ani podat žalobu na určení neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru, jak se snaží dovodit žalobce. Žalobce v rámci účastnického výslechu mj. uvedl, že ve čtvrtek se dozvěděl, že má nové zaměstnání a již následující den, tj. v pátek, se snažil nekompetentní osobě předat okamžité zrušení pracovního poměru a tvrdil, že v pondělí již nemůže přijít okamžité zrušení pracovního poměru předat, protože nastupuje do nového zaměstnání. Je zjevné, že žalobci byla nabídnuta práce u konkurenční společnosti, která byla pro něj zajímavější a žalovaná v jednání žalobce spatřuje rysy zneužití či obcházení zákona, což je jednání v rozporu s dobrými mravy. Dále namítla, že byť nikdy nedošlo k okamžitému zrušení pracovního poměru, provedla kontrolu veškerých žalobcem odpracovaných hodin a zjistila, že zcela korespondují s vyplacenou sjednanou mzdou. Je notorietou, že aktuální situace na pracovním trhu není pro zaměstnavatele příznivá, zejména v oblasti nákladní dopravy, když v současnosti v České republice chybí více než 20 000 řidičů, takže konkurenční společnosti si řidiče tzv. přetahují a evidentně se jedná i o případ žalobce. Žalovaná navrhla změnu napadeného rozsudku tak, aby žaloba byla zamítnuta.

4. Žalobce ve vyjádření k odvolání navrhl potvrzení napadeného rozsudku, namítl, že žalovaná konstruuje nepřijatelnou verzi, jak si měl žalobce počínat, pokud by chtěl doručit zaměstnavateli okamžité zrušení pracovního poměru a tím prozrazuje, že si stále není plně vědoma ustanovení zákoníku práce o tom, kam má zaměstnanec doručovat písemnost vedoucí k rozvázání pracovního poměru. Nelze ani souhlasit s konstrukcí žalované, že personalistka není zmocněna k tomu, aby přijímala výpovědi či okamžitá zrušení pracovního poměru. K přijetí písemnosti není vůbec zapotřebí, aby jednotlivé osoby jednající za zaměstnavatele měly k přijetí písemnosti nějaké zvláštní zmocnění, ale důležité je tolik, aby se doručovaná písemnost dostala spolehlivě do sféry zaměstnavatele. Tvrzením o účelovosti jednání žalobce se žalovaná snaží věc zcela převracet, když jediný, kdo jednal účelově, je sama žalovaná. Nevěcná je i argumentace žalované ohledně situace na pracovním trhu v České republice, a pokud je taková skutečnost žalované známa, má se chovat k řidičům korektně, když ve vztahu k žalobci tak nečinila a neproplácela mu odpracované hodiny a přesčasovou práci, což bylo zásadním důvodem, proč se žalobce rozhodl zákonným způsobem pracovní poměr ukončit.

5. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212 § 212a o. s. ř.), vzal v úvahu argumentaci obou účastníků v odvolání a ve vyjádření k odvolání a poté dospěl k závěru, že odvolání žalované není důvodné.

6. Předně je namístě uvést, že odvolací soud se zcela ztotožňuje se skutkovým zjištěním soudu prvního stupně i s jeho právním posouzením věci a v podstatě je možno na přesvědčivé odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně zcela odkázat.

7. Doručoval-li žalobce okamžité zrušení pracovního poměru žalované v jejím sídle, postupoval v souladu s ust. § 337 odst. 1 zákoníku práce, proto je zcela lichá argumentace žalované, že mohl písemnost doručit svému přímému nadřízenému – dispečerovi. Rovněž za lichou odvolací soud považuje i obranu žalované, že svědkyně [jméno] [příjmení] nebyla oprávněna od žalobce okamžité zrušení pracovního poměru převzít. Byť v řízení před soudem prvního stupně bylo prokázáno, že svědkyně [příjmení] není zaměstnancem žalované, ale je zaměstnancem [právnická osoba], s. r. o., jmenovaná však na základě smlouvy o zajištění administrativních a účetních prací, uzavřené mezi žalovanou a [právnická osoba], s. r. o. dne 1. 10. 2014, vyřizovala personální agendu žalované a z této pozice také s žalobcem v průběhu trvání jeho pracovního poměru jednala a konečně i při ukončení pracovního poměru žalobce u žalované od něj převzala pracovní pomůcku – služební telefon. Je zcela zavádějící argumentace žalované, že není-li svědkyně [příjmení] zmocněna podepisovat pracovní smlouvy či jakkoliv jednat jménem žalované, nemůže ani přijímat výpovědi či okamžitá zrušení pracovního poměru. Nepochybně nemůže za žalovanou činit projev vůle spočívající v dání výpovědi či okamžitého zrušení pracovního poměru zaměstnanci žalované, ale o takovou situaci se v případě převzetí listiny o skončení pracovního poměru od zaměstnance nejedná, neboť v takovém případě nejde o žádné právní jednání žalované, které by bylo projevem vůle žalované směřujícím k založení, změně či zrušení jakéhokoliv právního vztahu, jedná se čistě o administrativní úkon spočívající v převzetí písemnosti, a vyřizování administrativních úkonů je přitom plně v souladu s obsahem smlouvy o zajištění administrativních a účetních prací, uzavřené mezi žalovanou a zaměstnavatelem svědkyně [příjmení].

8. Pokud žalovaná až v průběhu jednání odvolacího soudu dále namítla, že žalobce mohl písemnost předat žalované na podatelnu v jejím sídle, jednak k této nově tvrzené skutečnosti odvolací soud v souladu s ust. § 205a písm. f) o. s. ř. nemohl přihlížet, neboť se nejedná o skutečnost, která nastala (vznikla) po vyhlášení napadeného rozsudku, ale navíc je tato skutečnost i v rozporu s provedenými důkazy, a to výslechem žalobce a svědkyň [příjmení] [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení]. Posledně uvedená svědkyně totiž výslovně před soudem prvního stupně uvedla, že si existenci podatelny žalované v jejím sídle nevybavuje, myslí si, že žalovaná podatelnu nemá a jak také poukazovala žalovaná v odvolání, svědkyně žalobci pouze nabízela alternativy, buď písemnost zaslat poštou, nebo ji přinést až v následující pracovní den (pondělí).

9. Lze tak uzavřít, že soud prvního stupně dospěl k správnému závěru, že žalobce v souladu s ust. § 337 odst. 3 zákoníku práce doručil okamžité zrušení pracovního poměru žalované dne 30. 4. 2021, žalovaná v dvou měsíční prekluzivní lhůtě dle § 72 zákoníku práce neuplatnila žalobou neplatnost rozvázání pracovního poměru, takže jí dle § 56 odst. 2 zákoníku práce vznikla povinnost zaplatit žalobci náhradu mzdy ve výši průměrného výdělku za dobu odpovídající délce výpovědní doby, přičemž pokud jde o posouzení důvodnosti výše žalobou uplatněného nároku, odvolací soud zcela odkazuje na odůvodnění napadeného rozsudku.

10. S ohledem na výše uvedené odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně jako věcně správné dle § 219 o. s. ř. potvrdil, včetně výroku o náhradě nákladů řízení, když ohledně tohoto výroku zcela odkazuje na odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně.

11. Žalobce byl v odvolacím řízení zcela úspěšný, má tak dle § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř. právo i na plnou náhradu nákladů odvolacího řízení, které spočívají v nákladech na zastoupení, a to v odměně zástupce za 2 úkony právní služby (sepis vyjádření k odvolání a zastoupení při jednání odvolacího soudu) po 2 580 Kč dle § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů, 2 režijní paušály po 300 Kč dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, dále zástupci náleží náhrada jízdného na trase [obec] – [obec] a zpět automobilem Škoda Sedan, [registrační značka], ve výši 869,90 Kč (při ujetí 135 km, při průměrné spotřebě 4,7 l paliva benzínu natural 95, zjištěné z technického průkazu vozidla, při ceně paliva 37,10 Kč dle § 4 písm. a) vyhlášky č. 511/2021 Sb. a při sazbě základní náhrady za 1 km jízdy ve výši 4,70 Kč dle § 1 písm. b) téže vyhlášky), dále mu náleží náhrada za promeškaný čas strávený cestou k jednání odvolacího soudu a zpět ve výši 200 Kč dle § 14 odst. 1 a 3 advokátního tarifu a konečně náklady řízení tvoří i částka 1 434,28 Kč odpovídající 21% sazbě DPH. Celkem náklady odvolacího řízení činí částku 8 264,18 Kč a zaplacení této částky odvolací soud uložil žalované v obecné lhůtě tří dnů (§ 160 odst. 1 o. s. ř.) k rukám zástupce žalobce (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).