39 C 177/2021

Plný text

Okresní soud Plzeň - město rozhodl v senátu složeném z předsedkyně senátu Mgr. Petry Pavlíčkové a členek senátu jméno příjmení a jméno příjmení ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátem údaje o zástupci pro zaplacení 37 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 37 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení v sazbě 8,25% ročně z této částky jdoucím od 1. 6. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci plnou náhradu nákladů řízení ve výši 22 290,20 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.

1. Žalobou doručenou Okresnímu soudu Plzeň-město dne 5. 8. 2021 se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, kterým by bylo žalované společnosti uloženo zaplatit mu částku 37 000 Kč s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení a náklady řízení. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalobce byl u žalované zaměstnán na základě pracovní smlouvy z 15. 7. 2019 ve znění dodatku z 21. 12. 2020 jako řidič se základní mzdou 18 500 Kč hrubého. Dne 30. 4. 2021 doručil žalobce žalované okamžité zrušení pracovního poměru s odkazem na § 56 odst. 1 písm. b) zákoníku práce. Personalistka žalovaného odmítla potvrdit doručení, žalovaná byla ale upozorněna právním zástupcem žalobce, že doručení bylo provedeno účinně. Tatáž zaměstnankyně žalované potvrdila převzetí služebního telefonu od žalobce. Dopisem z 26. 7. 2021 byla žalovaná vyzvána k úhradě náhrady mzdy 37 000 Kč s odkazem na ustanovení § 56 odst. 2 zákoníku práce, na to však odpověděla odmítavě. Uvedla, že okamžité zrušení pracovního poměru považuje za neplatné, nicméně žalobce poukazuje na to, že žalovaná neučinila žádné kroky k tomu, aby v rámci soudního řízení byla neplatnost okamžitého zrušení pracovního poměru vyslovena, když ve stanovené lhůtě proti tomuto aktu nepodala žalobu.

2. Ve věci byl 24. 8. 2021 vydán platební rozkaz, proti kterému podala žalovaná odpor. Uvedla, že v případě okamžitého zrušení pracovního poměru by vznikl nárok na zaplacení náhrady mzdy, která odpovídá délce výpovědní doby, ovšem pouze za předpokladu, že by okamžité zrušení pracovního poměru bylo řádně doručeno žalované, to se však nestalo. Žalovaná se dozvěděla o okamžitém zrušení pracovního poměru až z přípisu [anonymizováno] [jméno] [příjmení], advokáta, který jménem žalobce (ovšem bez předložení plné moci) upozorňoval na to, že žalobce okamžité zrušení pracovního poměru doručoval. S ohledem na tento dopis začala žalovaná společnost pátrat po uvedené listině. Externí pracovnice žalované [jméno] [příjmení], která je však zaměstnankyní společnosti [právnická osoba], uvedla, že žalobce se ji skutečně snažil 30. 4. 2021 cca v 15:00 hodin, v [obec] předat nějaký dopis, umožnil jí nahlédnutí do této listiny, ona však odmítla listinu převzít se sdělením, že v rámci firemní struktury žalované je oprávněn převzít výpověď pouze přímý nadřízený žalobce, tedy dispečer, anebo jednatel žalované, který však v pátek již v tuto hodinu nebyl v sídle společnosti k dispozici. Předmětná personalistka není oprávněna přebírat jakoukoliv poštu jménem žalované, nejedná se o zaměstnankyni žalované. Není v rámci své činnosti ani zmocněna k tomu, aby podepisovala pracovní smlouvy, přijímala výpovědi či okamžitá zrušení pracovního poměru. Žalobce mohl dokument v pátek 30. 4. 2021 během dopoledne předat svému přímému nadřízenému v [obec], případně mohl písemnost odeslat poštou, případně jej doručit v pondělí ráno 3. 5. 2021, nic z toho se však nestalo. Protože právní zástupce se nevykázal plnou mocí, upozornila žalovaná dne 5. 5. 2021 přímo žalobce dopisem o tom, že okamžité zrušení pracovního poměru nebylo řádně doručeno, zároveň bylo sdělováno, že žalovaná z opatrnosti namítá neplatnost okamžitého zrušení pracovního poměru. Nicméně dopis žalobce nepřevzal a se žalovanou přestal komunikovat. Žalovaná společnost tedy konstatuje, že v žádném případě nemůže být žaloba důvodná, neboť účinky okamžitého zrušení pracovního poměru ze strany žalobce nenastaly, neboť nebylo prokázáno jeho doručení žalované. Pracovní poměr žalobce byl ukončen 10. 5. 2021 okamžitým zrušením pracovního poměru ze strany žalované, a to s ohledem na to, že žalobce nedocházel do zaměstnání. Ani tyto listiny však žalobce nepřevzal, ačkoliv byly doručovány na jím uvedenou adresu. Pracovní poměr skončil 24. 5. 2021, kdy se zásilka obsahující okamžité zrušení pracovního poměru vrátila jako nedoručená. Pokud byla žalovaná vyzvána dopisem z 26. 7. 2021 k zaplacení náhrady mzdy, reagovala obratem tak, že tento nárok není důvodný.

3. Právní zástupce žalobce podáním ze dne 21. 9. 2021 upozornil na to, že žalobce 30. 4. 2021 zanechal předmětnou listinu v sídle firmy, když předtím se s ní seznámila účetní společnosti i následně personalistka. Podle názoru žalobce, žalovaná společnost prostřednictvím svých pracovnic zmařila, resp. pokusila se doručení zmařit, toto je však v rozporu s § 337 odst. 3 zákoníku práce. Žalobce se také vymezil proti tvrzení, že personalistka ani účetní nejsou oprávněny přebírat jakékoliv písemnosti a jsou zmocněny k řešení naprosto jiné problematiky, toto však nemůže být vykládáno k újmě žalobce, zejména za situace, kdy tatáž personalistka byla zároveň zmocněna k převzetí služebního mobilního telefonu žalobce, tedy pracovní pomůcky žalobce. Musela si být přitom vědoma, že bez služebního telefonu žalobce nemůže dál svoji práci vykonávat. V sídle společnosti byly při doručování okamžitého zrušení pracovního poměru prokazatelně přítomny dvě osoby, které zajišťovaly pro žalovanou sofistikované administrativní práce, v žádném případě se nelze bránit tvrzením, že se jednalo o externí spolupracovníky. Byť byly strany vedeny ke smírnému řešení, nedošlo k němu.

4. Soud při jednání dne 26. 10. 2021 provedl důkazy, ze kterých byla osvědčena následující skutková tvrzení. Mezi stranami nebylo sporu o tom, že žalobce pracoval u žalované na základě pracovní smlouvy z 15. 7. 2019, která byla uzavřena pro pracovní pozici řidič tahače na dobu určitou do 31. 7. 2020 se zkušební dobou tří měsíců. Dodatek [číslo] k pracovní smlouvě předložen nebyl, z druhého dodatku pracovní smlouvy ze dne 21. 12. 2020 bylo ověřeno, že došlo k prodloužení pracovního poměru na dobu neurčitou. Zároveň mzdovým výměrem platným od 1. 1. 2021 byla žalobci stanovena základní mzda 18 500 Kč. Z těchto listin se uzavírá, že žalobce byl u žalované zaměstnán v pracovním poměru na dobu neurčitou s hrubou měsíční mzdou 18 500 Kč.

5. K otázce ukončení pracovního poměru předložil žalobce listinu označenou jako okamžité zrušení pracovního poměru, kde uvádí ve vztahu k žalované společnosti, že okamžitě ruší pracovní poměr podle § 56 odst. 1 písm. b) zákoníku práce s odůvodněním, že žalovaná mu nevyplatila mzdu do patnácti dnů po uplynutí splatnosti. V následujícím odstavci pak vysvětluje, že po dobu trvání pracovního poměru mu byla proplácena pouze základní mzda, na výplatnicích je však uváděn i jiný počet odpracovaných hodin, než které on odpracoval, navíc mu nebyly propláceny přesčasové hodiny, když podle jeho výpočtů činí dlužná mzda včetně příplatků za přesčasy 108 995 Kč. Listina je žalobcem podepsána a je uveden datum 30. 4. 2021. Na listině je zároveň rukou psaná poznámka, o které se žalobce vyjádřil, že je psána jeho rukou, a to taková, že personální [jméno] [příjmení] odmítá převzetí písemnosti okamžité zrušení pracovního poměru. Zároveň byla předložena listina označená jako dohoda o odpovědnosti za ztrátu svěřených předmětů uzavřená 15. 7. 2019, podle které byl žalobci poskytnut pro pracovní účely mobilní telefon Nokia 130. Na listině je rukou psaná poznámka„ převzala 30. 4. 21“ a podpis, o kterém se slyšená svědkyně vyjádřila, že je to její podpis, tedy podpis [jméno] [příjmení]. Z těchto listin lze mít za zjištěné, že skutečně 30. 4. 2021 se žalobce dostavil do sídla společnosti, pokusil se předat listinu označenou jako okamžité zrušení pracovního poměru, byl od něj převzat služební telefon. K důkazu byla dále provedena korespondence mezi účastníky či právními zástupci, kterou jsou pouze dokreslována skutková tvrzení žalobce i žalované v té podobě, že 4. 5. 2021 právní zástupce žalobce upozornil žalovanou společnost na doručení okamžitého zrušení pracovního poměru 30. 4. 2021, když tuto listinu odmítla personální pracovnice převzít, na což následovala reakce žalované přímo žalobci, v níž se ve stručnosti uvádí, že nepovažuje okamžité zrušení pracovního poměru za řádné, neboť nebylo doručeno žalované společnosti, uvádí se, že paní [příjmení] nebyla oprávněna písemnost převzít, byla pouze schopna se s doručovanou písemností seznámit. Žalovaná se v této korespondenci také vymezila proti tvrzení o tom, že není řádně vyplácena mzda. Z kopie dodejky je zřejmé, že žalobce listinu nepřevzal. Dne 10. 5. 2021 je pak datováno okamžité zrušení pracovního poměru, tentokrát učiněné žalovanou společností, opět s kopií dodejky, podle které listina nebyla převzata. Jako důvod okamžitého zrušení pracovního poměru se uvádí neomluvená absence žalobce na pracovišti, a to od 3. 5. 2021, když tato skutečnost také není mezi účastníky sporná. Dále byla doložena výzva z 26. 7. 2021, kdy právní zástupce žalobce vyzýval žalovanou k vyplacení náhrady mzdy 37 000 Kč, a to ve lhůtě sedmi dnů, na což 29. 7. 2021 reagoval právní zástupce žalované společnosti tím, že nárok není důvodný, neboť žalovaná setrvává na svém stanovisku, že nedošlo k účinnému doručení okamžitého zrušení pracovního poměru.

6. Žalovaná společnost se bránila argumentací, že ani paní [příjmení], ani [anonymizováno]. [příjmení] nejsou zaměstnankyně společnosti, rozhodně pak nejsou nadřízenými žalobcem, když přímým nadřízeným žalobce je pouze dispečer a osobou oprávněnou za společnost žalovanou jednat je jednatel, což bylo dokládáno organigramem [právnická osoba] s.r.o. platným od 27. 6. 2014. Struktura společnosti byla dokládána také organizačním řádem. K otázce zařazení [jméno] [příjmení] a [anonymizováno]. [jméno] [příjmení] ve společnosti žalované byla doložena smlouva o zajištění administrativních a účetních prací, uzavřená dne 1. 10. 2014 mezi dodavatelem [právnická osoba] a objednatelem [právnická osoba], tedy žalovanou společností. Bylo sjednáno, že dodavatel pro objednatele provádí ukládání účetních písemností, účtování mzdových závěrek, vedení mzdové a personální agendy, vyřizování administrativních úkonů a ostatní výše neuvedené úkony, které souvisí s administrativou a účetnictvím společnosti objednatele (soud poznamenává, že úkony jsou v odůvodnění rozsudku uvedeny pouze příkladmo, když rozsah činnosti byl širší, pro danou věc však irelevantní). Smlouva byla uzavřena na dobu neurčitou. Z pracovních smluv včetně dodatků soud zjistil, že skutečně [anonymizováno]. [jméno] [příjmení] i [jméno] [příjmení] jsou zaměstnankyněmi společnosti [právnická osoba], prvá z nich v pozici mzdové účetní, druhá pak v pozici personalistky a preventisty BOZP a PO., čemuž odpovídal i popis pracovního místa každé z nich. Ke skutečně vykonávané činnosti pro žalovanou byly obě jmenované jako svědkyně vyslechnuty při jednání 26. 10. 2021. Svědkyně [příjmení] uvedla, že je zaměstnána u společnosti [právnická osoba], některé práce však dělá právě pro žalovanou na základě uzavřené smlouvy mezi oběma společnostmi. Ona sama nezná přesný obsah smlouvy, ale bylo jí řečeno, co může konkrétně vykonávat. Pro žalovanou společnost dělá od počátku svého pracovního poměru, tedy od 1. 1. 2018. Příkladmo připravuje podklady pro nástup nového pracovníka, proškolí ho v požární ochraně, v bezpečnosti práce, proškolí ho v interní dokumentaci, přidělí ochranné pomůcky a předkládá k podpisu i pracovní smlouvu, ovšem již s podpisem jednatele společnosti. Uvedla, že její pracoviště je v budově na [příjmení] [číslo] v [obec], což je sídlo několika společností, mezi jiným sídlo žalované společnosti i společnosti [právnická osoba] Pokud byla dotazována k tomu, jaké konkrétní úkony učinila se žalobcem za dobu trvání jeho pracovního poměru, uvedla, že ho školila v rámci své činnosti ve své kanceláři, pak prováděla v souvislosti s činností pro žalovanou také testování zaměstnanců žalované na Covid 19, byla také přítomna předávání vytýkacího dopisu žalobci, předávala mu protokol o škodní události a podobně. Jednání 30. 4. 2021 popsala tak, že když odpoledne testovala zaměstnance [právnická osoba] a zaměstnance [právnická osoba], telefonovala jí účetní s tím, že se má dostavit do kanceláře, že na ni čeká žalobce. Domluvili se, že ten na ní počká, on jí dával pak poté, co se dostavila do sídla společnosti, papír s okamžitým zrušením pracovního poměru, aby jej převzala. Ona mu vysvětlila, že není oprávněna písemnosti přejímat, on si to poznamenal na tu listinu, že odmítla převzít, ona mu opětovně vysvětlila, že odmítnout musí, protože není oprávněna písemnost převzít. Vysvětlila mu, že má listinu odevzdat v pondělí, případně dát na poštu. O celém jednání ihned informovala jednatele společnosti pana [příjmení], ten slíbil, že věc prověří. Připustila, že od žalobce 30. 4. 2021 převzala mobilní telefon a učinila tak dle svého tvrzení z toho důvodu, že žalobce sdělil, že končí pracovní poměr a protože telefon je ve vlastnictví [právnická osoba], tak jej převzala. Ona sama také telefon předávala žalobci při začátku pracovního poměru. Obdobně popsala situaci 30. 4. 2021 také [anonymizováno]. [jméno] [příjmení], kdy ona byla první, na kterou se žalobce obrátil, když přišel do sídla firmy. Ona mu řekla, že s tím nemá nic společného, a zavolala paní [příjmení]. U celého jednání nebyla, odešla do své kanceláře, pak, když to bylo ale poměrně vzrušené jednání, kdy paní [příjmení] vysvětlovala žalobci, že nemá pravomoc listinu přebírat, tak se vrátila. Do listiny samozřejmě nahlédla, jednalo se o okamžité zrušení pracovního poměru, není si jistá, kolik žalobce měl připraveno vyhotovení. I tato svědkyně uvedla, že je v častém kontaktu se zaměstnanci žalované společnosti, provádí pro ně nezbytné účetní úkony, připravuje jim doklady, které potřebují, např. pro hypotéku a podobně, podepisují u ní prohlášení pro daňové přiznání, evidenční listy a další doklady.

7. Pokud se k věci samé vyjádřil v rámci své účastnické výpovědi žalobce, uvedl, že on již nechtěl u žalované společnosti pracovat, měl jinou pracovní nabídku. Delší dobu upozorňoval na to, že nejsou plněny podmínky, které s ním byly projednány při uzavření pracovní smlouvy, kdy mu bylo přislíbeno víc peněz, mohl také parkovat s automobilem doma a podobně, což se následně splnilo, ale poslední měsíce to přestalo úplně fungovat, dostával výplatu 15 000 Kč až 18 000 Kč čistého, doma parkovat nesměl. [příjmení] to přikládal tomu, že nebyl ochoten podepsat uznání způsobené škody, ke které došlo poškozením automobilu, které on ale nezavinil. Rozhodl se tedy ukončit pracovní poměr, přečetl si, jakým způsobem se to dělá, proto sepsal uvedenou listinu a chtěl ji doručit do sídla společnosti, tj. v [obec], proto to neudělal v [obec], kde probíhalo ten den testování. Když přišel do sídla firmy, byla tam jenom účetní, ona říkala, že s tím nemá, co dělat, řekla mu, aby se posadil, že zavolá personalistce. Do papíru nahlédla, přečetla si listinu, dokonce se ho zeptala, jestli bude hned někam nastupovat, že by mu udělala papíry, nebo jestli půjde na úřad práce. Pak přišla paní [příjmení], která si také okamžité zrušení pracovního poměru vzala, ovšem řekla, že mu nic nedluží, upozornila, že nic nesmí přebírat, že jí to sdělila majitelka společnosti. Pak se vrátila účetní a předala mu doklady k daňovému přiznání s tím, že už si to má podat sám na finanční úřad. Žalobce uvedl, že bez problémů si od něj paní [příjmení] vzala mobilní telefon, dokonce si prohlédla, jestli je v něm [příjmení] karta a baterka, potvrdila převzetí. Pokud byl žalobce dotazován k tomu, jak vnímal činnosti obou svědkyň pro žalovanou firmu, uvedl, že on účetní v podstatě neznal, s tou do styku ani nepřicházel. Nicméně paní [příjmení] mu dělala školení požární ochrany, BOZP, předávala mu papíry, poukázku na pracovní pomůcky, boty, oblečení a podobně. Také mu sama dala vizitku se svým jménem a telefonním číslem pro potřeby pracovní. Řešila s ním také škodní událost, kdy se mu při jízdě do [obec] prorazila nádrž, on to s ní řešil, pak však odmítl podepsat protokol o škodě a o své povinnosti škodu nahradit s argumentem, že věc nahlásí na pojišťovnu. Celou tuto záležitost s ním právě paní [příjmení] řešila. [příjmení] protože s ní projednával všechny pracovní záležitosti, nechápal, proč by jí nemohl předat okamžité zrušení pracovního poměru, když navíc to dělal právě v souladu se zákoníkem práce v sídle společnosti.

8. Pro ověření výše příjmu žalobce byly provedeny výplatní lístky, ze kterých bylo zjištěno, že za měsíc leden 2021 bylo žalobci vyplaceno 19 306 Kč za 156 odpracovaných hodin, za únor 2021 mu bylo vyplaceno 21 620 Kč hrubého za 144 odpracovaných hodin a za březen 2021 19 809 Kč hrubého za 176 odpracovaných hodin.

9. Pokud žalovaná navrhla provedení důkazu vytýkacími dopisy, po nichž následovalo okamžité zrušení pracovního poměru ze strany zaměstnavatele, tyto důkazy byly zamítnuty jako nadbytečné, další důkazy tedy prováděny nebyly.

10. Podle § 56 odst. 1 písm. b) zákoníku práce, zaměstnanec může pracovní poměr okamžitě zrušení jen, jestliže zaměstnavatel mu nevyplatil mzdu nebo plat nebo náhradu mzdy nebo platu anebo jakoukoliv jejich část do 15 dnů po uplynutí období splatnosti.

11. Podle § 56 odst. 2 zákoníku práce, zaměstnanci, který okamžitě zrušil pracovní poměr, přísluší od zaměstnavatele náhrada mzdy nebo platu ve výši průměrného výdělku za dobu, která odpovídá délce výpovědní doby. Pro účely náhrady mzdy nebo platu se použije § 67 odst. 3 zákoníku práce.

12. Podle § 67 odst. 3, 4 zákoníku práce, pro účely odstupného se průměrným výdělkem rozumí průměrný měsíční výdělek. Odstupné je zaměstnavatel povinen zaplatit zaměstnanci po skončení pracovního poměru v nejbližším výplatním termínu určeném u zaměstnavatele pro výplatu mzdy nebo platu, pokud se písemně nedohodnou se zaměstnancem na výplatě odstupného v den skončení pracovního poměru nebo na pozdějším termínu výplaty.

13. Podle § 72 zákoníku práce neplatnost rozvázání pracovního poměru výpovědí, okamžitým zrušením, zrušením ve zkušební době nebo dohodou, může jak zaměstnavatel, tak i zaměstnanec uplatnit u soudu nejpozději ve lhůtě dvou měsíců ode dne, kdy měl pracovní poměr skončit tímto rozvázáním.

14. Podle § 352 zákoníku práce průměrným výdělkem zaměstnance se rozumí průměrný hrubý výdělek, nestanoví-li pracovně právní předpisy jinak. Podle § 353 odst. 1 zákoníku práce průměrný výdělek zjistí zaměstnavatele z hrubé mzdy nebo platu zúčtované zaměstnanci k výplatě v rozhodném období a z odpracované doby v rozhodném období. Podle § 354 odst. 1, 2 zákoníku práce, není-li v tomto zákoně dále stanoveno jinak, je rozhodným obdobím předchozí kalendářní čtvrtletí. Průměrný výdělek se zjistí k prvnímu dni kalendářního měsíce následujícího po rozhodném období. Podle § 356 odst. 1 zákoníku práce, průměrný výdělek se zjistí jako průměrný hodinový výdělek.

15. Podle § 337 odst. 1 zákoníku práce, zaměstnanec doručuje písemnost určenou zaměstnavateli zpravidla osobním předáním v místě sídla zaměstnavatele. Na žádost zaměstnance je zaměstnavatel povinen doručení písemnosti podle věty první písemně potvrdit. Podle § 337 odst. 3 zákoníku práce doručení písemnosti určené zaměstnavateli je splněno, jakmile ji zaměstnavatel převzal.

16. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že je na místě žalobě v plném rozsahu vyhovět. Z předložených listin bylo zjištěno, že žalobce pracoval u žalované na základě pracovní smlouvy jako řidič tahače, jednalo se o pracovní poměr na dobu neurčitou. Tento pracovní poměr se žalobce rozhodl zrušit okamžitým zrušením pracovního poměru, které doručoval 30. 4. 2021 v sídle společnosti. Ani tato skutečnost sporná nebyla. Sporné nebylo ani to, že žalovaná společnost nebrojila žalobou proti okamžitému zrušení pracovního poměru v zákonem stanovené prekluzivní lhůtě dvou měsíců. Žalovaná společnost se bránila tím, že nebylo proti čemu podávat žalobu, neboť okamžité zrušení pracovního poměru nebylo řádně doručeno. Toto byla zásadní otázka, kterou soud řešil a soud dospěl k závěru, že žalobce se zcela v souladu se zákoníkem práce pokusil písemnost doručit žalované společnosti dle § 337 odst. 1 zákoníku práce, toto doručení však bylo zmařeno. 17. [příjmení] žalované společnosti spočívala v tom, že v sídle společnosti nebyly v okamžiku, kdy se žalobce pokusil listinu doručit, osoby, které byly oprávněny za žalovanou společnost jednat. Toto tvrzení však soud posoudil jako čistě účelové. V řízení bylo totiž prokázáno, že [jméno] [příjmení], která byla osobou, jíž se žalobce pokoušel písemnost předat, pracovala pro žalovanou společnost, sice nikoliv v zaměstnaneckém poměru, vykonával však na základě dohody mezi žalovanou a další společností činnosti, které plně odpovídaly běžné personální agendě personalisty v té které společnosti. Bylo zjištěno, že předmětem její práce byly otázky týkající se personálních potřeb žalované společnosti, vedení mzdové a personální agendy, vedení příslušné dokumentace. Ona sama potvrdila, že od okamžiku, kdy nastoupila jako zaměstnankyně společnosti [právnická osoba] vykonávala práce pro žalovanou společnost, na základě smlouvy, o které ji informoval jak jednatel žalované společnosti, tak jednatelka společnosti [právnická osoba] Ze smlouvy, která byla uzavřena mezi těmito subjekty, má soud za prokázané, že pokud byly poskytování služby žalované, jednalo se v podstatě o kompletní vyřizování administrativních údajů včetně mzdové a personální agendy, naposledy pak je uvedena jakási sběrná kategorie ostatních výše neuvedených úkonů, které souvisí s administrativou a účetnictvím společnosti objednatele, tedy žalované. Soud není na pochybách o tom, že, byť formou outsourcing a nikoliv zaměstnaneckého poměru, vykonávala tato svědkyně pro žalovanou společnost veškerou agendu, která se týkala zaměstnanců. Ostatně tato skutečnost byla prokázána účastnickou výpovědí žalobce, který sám potvrdil, že svědkyně [příjmení] byla v podstatě jedinou, se kterou řešil veškeré personální otázky v průběhu trvání svého pracovního poměru od školení bezpečnosti práce, uzavření pracovní smlouvy, předávání pracovních pomůcek a podobně. Soud jednoznačně uvěřil žalobci, že neměl povědomost o tom, že by snad svědkyně nebyla zaměstnankyní žalované společnosti, protože v průběhu trvání jeho pracovního poměru nic obdobného o eventuálním jiném zaměstnavateli svědkyně nesvědčilo. Ostatně i její poslední úkon ve vztahu k žalobci, kterým bylo převzetí mobilního telefonu, tedy pracovní pomůcky žalobce, nemohlo evokovat v žalobci nic jiného, že stále jedná s osobou, se kterou řešil veškeré personální otázky. Pokud se tedy pokusil žalobce doručit okamžité zrušení pracovního poměru právě paní [příjmení], písemnost jí předložil a dokonce udělal poznámku, že tato ji odmítla převzít, soud konstatuje, že tímto způsobem se písemnost jednoznačně dostala do sféry zaměstnavatele, tedy žalované společnosti. Žalovaná společnost sice uváděla, že vůbec neměla možnost se s obsahem projevu vůle seznámit, tomuto tvrzení však soud neuvěřil. Žalovaná společnost ve svých vyjádřeních uváděla, že o okamžitém zrušení pracovního poměru se dozvěděla až z dopisu právního zástupce žalobce ze dne 3. 5. 2021. Toto tvrzení je však v příkrém rozporu s obsahem svědecké výpovědi svědkyně [příjmení], která uvedla, že jednak věc komunikovala se svojí nadřízenou, tedy paní [příjmení], navíc ale uvedla, že ihned po incidentu se žalobcem, volala jednateli žalované společnosti, který ji ujistil, že udělala dobře, pokud písemnost nepřevzala. Je zcela jednoznačné, že již 30. 4. 2021 věděl jednatel žalované společnosti o tom, že bylo doručováno okamžité zrušení pracovního poměru, svědčí o tom i skutečnost, že byly převzaty pracovní pomůcky, ostatně i to, že žalovanému byly předány doklady pro podání daňového přiznání, když toto tvrzení žalobce nebylo sporováno. Soud uzavírá, že pokud žalobce po celou dobu trvání pracovního poměru jednal s [jméno] [příjmení] jako s osobou, která s ním v rámci jeho pracovního poměru vyřizovala personální otázky, předávala mu pracovní pomůcky a podobně, zcela legitimně tuto považoval i za osobu oprávněnou převzít listiny související s ukončením pracovního poměru. Nemohl si být vědom žádných interních ujednání mezi svým zaměstnavatelem a [jméno] [příjmení], případně svým zaměstnavatelem a zaměstnavatelem [jméno] [příjmení] o tom, jakým způsobem bude tato osoba využívána, zda jako zaměstnanec, či zda pouze jako osoba, která v rámci outsourcing vykonává pro společnost činnosti. I s ohledem na základní zásady pracovního práva, kdy je třeba zaměstnancům poskytovat zvýšenou ochranu zejména v situacích, kdy zcela zjevně vycházejí ze svých obecných znalostí, kterých se jim právě při trvání pracovního poměru dostalo, soud uzavřel, že okamžité zrušení pracovního poměru bylo žalované řádně doručeno, dostalo se do sféry dispozice, žalovaná společnost jednoznačně měla možnost se s obsahem tohoto dokumentu seznámit, ač následně žalovaná společnost tvrdila opak.

18. Protože soud shledal okamžité zrušení pracovního poměru jako platné právní jednání, zabýval se dále otázkou nároku na náhradu mzdy. Pro úplnost soud poznamenává, že se v žádném případě nezabýval tím, zda měl žalobce důvody pro okamžité zrušení pracovního poměru, neboť v době rozhodování soudu již uplynula dvouměsíční lhůta pro podání žaloby o určení neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru, kterou žalovaná nevyužila. S odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky ze dne 11. 3. 2016 sp. zn. [spisová značka] soud se touto otázkou ani zabývat nemohl. Soud tedy konstatoval, že je dán nárok žalobce na náhradu mzdy za dobu trvání výpovědní lhůty, tedy za dobu dvou měsíců. Žalobce se dožadoval zaplacení částky 37 000 Kč, když vycházel z platového výměru, který určil 18 500 Kč měsíčně. Tento výpočet nebyl proveden v souladu se shora uvedenými ustanoveními zákoníku práce. Při zjišťování průměrného výdělku za předchozí kalendářní čtvrtletí, které předcházelo okamžitému zrušení pracovního poměru, bylo zjištěno, že za uvedené tři měsíce byla žalobci vyplacena hrubá mzda 60 735 Kč, a to celkem za 476 odpracovaných hodin. Za této situace náležela žalobci hrubá hodinová mzda 127, 595 Kč. S ohledem na skončení pracovního poměru k 30. 4. 2021 měla náležet žalobci náhrada mzdy za dobu, po kterou by trvala výpovědní lhůta, což pro měsíce květen a červen představovalo 344 hodin při přepočtu s průměrným hodinovým výdělkem tedy celkem 43 892,68 Kč. Protože tato částka převyšovala požadavek žalobce, a soud je návrhem žalobce vázán, bylo uzavřeno, že nárok na zaplacení částky 37 000 Kč je zcela důvodný.

19. Co se týká úroku z prodlení, nárok na vyplacení náhrady byl splatný v následujícím výplatním termínu. Protože se jednalo o skončení pracovního poměru k 30. 4. 2021, nejbližším výplatním termínem by byl výplatní termín v měsíci květnu. Soud však k tomuto žádné dokazování neprováděl, neboť i zde je vázán návrhem žalobce, který požadoval úrok z prodlení od 1. 6. 2021, tedy nepochybně od data pozdějšího, než které by skutečně odpovídalo nejbližšímu výplatnímu termínu, proto bylo návrhu vyhověno i v této části.

20. Ohledně náhrady nákladů řízení bylo rozhodováno podle § 142 odst. 1 občanského soudního řádu. Žalobce byl ve věci plně úspěšný, má tedy právo na plnou náhradu nákladů tohoto řízení, která je představována částkou 22 290,20 Kč, žalobci náleží náhrada za pět úkonů právní služby po 2 580 Kč (převzetí a příprava věci, sepis žalobního návrhu, vyjádření k odporu, jednání soudu 26. 10. 2021 přesahující 2 hodiny, dále pak úkon za 1 290 Kč, tedy polovinu základní sazby za jednoduchou předžalobní upomínku. Dále náleží 6 paušálních náhrad po 300 Kč (vše dle vyhlášky č. 177/1996 Sb.). Žalobci dále náleží náhrada jízdného na trase [obec] [obec] a zpět k jednání soudu, celkem 135 km, kdy cesta byla konána osobním automobilem Škoda Sedan, [registrační značka]. Podle vyhlášky č. 589/2020 Sb. činí pro rok 2021 sazba základní náhrady za 1 km u osobních silničních vozidel 4,40 Kč. Podle vyhlášky č. 375/2021 Sb. účinné od 19. 10. 2021 je cena benzínu natural 95 účtována částkou 33,80 Kč za litr. Za cestu na trase [obec] [obec] a zpět tak náleží jízdné 808,50 Kč. V souvislosti s cestou k soudu a zpět patří do náhrady nákladů řízení také náhrada za ztrátu času dle § 14 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. celkem 400 Kč za 4 započaté půlhodiny. Náhrada nákladů řízení je dále navyšována o DPH 21% a o soudní poplatek, který byl zaplacen ve výši 1 480 Kč.

21. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1 část věty před středníkem občanského soudního řádu, žalované bylo uloženo splnit veškeré povinnosti dle tohoto rozsudku v běžné třídenní lhůtě.