61 Co 8/2024

Plný text

Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Jiřího Levého a soudců Mgr. Jiřiny Hronkové a Mgr. Martina Šebka ve věci žalobkyně: ; anonymizováno jméno příjmení , narozená dne datum bytem adresa zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa proti; žalované: ; anonymizována dvě slova obec , IČO ulice a číslo , ulice a číslo , PSČ obec zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa o neplatnost okamžitého zrušení pracovního poměru o odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu v Chebu ze dne 28. 8. 2023, č. j. 13 C 128/2023-68

I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 9 057,53 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně určil, že okamžité zrušení pracovního poměru zaměstnavatelem, které učinila žalovaná žalobkyni listinou ze dne 23. 2. 2023, je neplatné (výrok I) a žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 25 716 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně [příjmení] [jméno] [příjmení] (výrok II). Rozhodnutí zdůvodnil tím, že je nutné rozlišit pracovní činnosti žalobkyně jako ředitelky [anonymizována dvě slova] [obec] vzniklé na základě jmenování a činnost žalobkyně jako učitelky téže školy, která byla založena pracovní smlouvou ze dne 20. 6. 2003. Případná manažerská pochybení žalobkyně při vedení školy v pozici ředitelky nemohou být důvodem pro hodnocení kvality její práce jako učitelky. Případná„ manažerská pochybení“ lze řešit odvoláním z funkce ředitelky školy (naplňují-li tato pochybení dostatečnou intenzitu), ale nemohou být důvodem pro postihování žalobkyně jako učitelky na téže škole a pro případné ukončení pracovního poměru žalobkyně jako učitelky. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že pochybení, která jsou žalobkyni vytýkána v souvislosti se šetřením ČŠI (kontrola ČŠI dne 13. 1. 2022 a závěry další kontroly dne 22. 3. 2022), byť některé stížnosti byly inspekcí shledány důvodnými, nemohou být důvodem pro okamžité zrušení pracovního poměru žalobkyně jako učitelky, když se v tomto případě nejednalo o pochybení, kterých se jako učitelka dopustila. Navíc nebyla zachována dvouměsíční zákonná lhůta dle § 58 odst. 1 zákoníku práce, když v případě kontroly, která byla provedena dne 13. 1. 2022, se žalovaná dozvěděla závěry této kontroly nejpozději dne 14. 2. 2022 a v případě kontroly, která proběhla dne 22. 3. 2022, žalovaná v následujících dnech obdržela protokol datovaný dne 25. 3. 2022. Žaloba však byla ve věci podána až dne 23. 2. 2023. Stejně tak pochybení vytýkaná žalobkyni při zadávání veřejných zakázek a porušení povinnosti vedoucího zaměstnance nesouvisely s prací učitelky. V případě dalších uplatněných důvodů (porušení povinnosti zajistit dostatečnou odbornou a pedagogickou úroveň vzdělávání a školských služeb, porušení povinností zajistit dohled nad dětmi a nezletilými žáky a nepřítomnost žalobkyně a celého vedení školy na pracovišti v pracovní době) jsou tyto důvody v okamžitém zrušení v rozporu s ustanovením § 60 zákoníku práce zcela neurčité. O nákladech řízení rozhodl dle § 142 odst. 1 o. s. ř. a úspěšné žalobkyni přiznal právo na jejich náhradu.

2. Proti tomuto rozsudku podala žalovaná včasné odvolání, v němž se neztotožňuje s výkladem soudu prvního stupně, že porušení povinností žalobkyně, které souvisejí s funkcí ředitelky základní školy, nemohou být základem pro okamžité zrušení pracovního poměru. Rozhodnutí soudu prvního stupně v tomto spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§ 205 odst. 1 písm. g) o. s. ř.). Žalobkyně působila u zaměstnavatele primárně ve funkci ředitelky základní školy, učila pouze 5 hodin týdně. Výkon práce učitelky byl víceméně druhotný, primární odpovědností žalobkyně bylo vést řádně základní školu jako její ředitelka, a pokud žalobkyně svoje pracovní povinnosti dlouhodobě a hrubým způsobem neplnila, měla žalována právo s ní pracovní poměr ukončit. Při přijetí logiky soudu prvního stupně by zaměstnavatel neměl možnost ukončit pracovní poměr s vedoucím zaměstnancem z důvodu, že porušuje své povinnosti vedoucího zaměstnance (§ 302 zákoníku práce). Soud prvního stupně přehlíží, že žalobkyně byla v první řadě ředitelka, tj. vedoucí pracovník a manažerka, a až v druhé řadě učitelka. Navíc se žalobkyně dopustila i porušení povinností, které se nevztahují přímo k povinnostem vedoucího zaměstnance, ale obecně k povinnostem zaměstnance, některá porušení povinností se vztahují vyloženě k její činnosti jako učitelky. Česká školní inspekce při kontrole dne 13. 1. 2022 zjistila, že žalobkyně pochybila jako učitelka českého jazyka. Žalovaná se absolutně neztotožňuje se závěrem soudu prvního stupně, že porušení povinnosti zajistit dostatečnou odbornou a pedagogickou úroveň vzdělávání a školských služeb není porušením povinností vztahujících se k vykonávané práci zvlášť hrubým způsobem. Ředitel základní školy nemá žádnou důležitější povinnost (snad kromě zajištění bezpečnosti žáků), než zajistit náležitou kvalitu výuky. Co se týče nepřítomnosti žalobkyně na pracovišti, podstata tohoto problému tkví v tom, že jak plyne ze stížností rodičů a jak mohlo být prokázáno výslechy navržených svědků, žalobkyně nebyla běžně k zastižení na pracovišti v době, kdy na pracovišti být měla. Po žalované nelze spravedlivě požadovat, aby v okamžitém ukončení pracovního poměru přesně specifikovala (a následně prokazovala), v jaký den a v kolik přesně hodin nebyla žalobkyně na pracovišti. Pokud soud prvního stupně vytýká žalované, že některé důvody pro okamžité ukončení pracovního poměru nedostatečně konkretizovala, tak ani s tímto názorem žalovaná nesouhlasí. Všechny důvody pro ukončení pracovního poměru byly do maximálně možného detailu popsány. Nová ředitelka, která jednala za zaměstnavatele, nemohla mít v okamžiku okamžitého ukončení pracovního poměru všechny detailní informace o porušení povinností žalobkyně a pokud by soud požadoval, aby byly v okamžitém ukončení pracovního poměru všechny detaily porušení povinností žalobkyně uvedeny, tak by na žalovanou kladl zcela nepřiměřené nároky. Dále namítá, že soud prvního stupně nesprávně počítal běh lhůty ve smyslu § 58 odst. 1 zákoníku práce, a to od okamžiku, kdy se o porušení povinností žalobkyně dozvěděl zřizovatel žalované, tedy [územní celek] [územní celek] však nebylo zaměstnavatelem žalobkyně, zaměstnavatelem byla žalovaná. Vzhledem k tomu, že žalobkyně byla až do 23. 2. 2023 ředitelkou základní školy (tedy statutárním orgánem), musela by dát výpověď sama sobě. Po formální stránce se tedy zaměstnavatel dozvěděl o porušení povinností žalobkyně až tehdy, kdy byla žalobkyně odvolaná z funkce ředitelky a byla jmenovaná nová ředitelka, což se stalo 23. 2. 2023, lhůta dle § 58 odst. 1 zákoníku práce byla tedy zachována. Žalovaná proto navrhla, aby odvolací soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k novému řízení.

3. Žalobkyně ve vyjádření k odvolání žalované uvádí, že žalovaná od počátku nerozlišuje činnosti žalobkyně vykonávané z pozice ředitelky základní školy jako vedoucího zaměstnance na základě jmenování do funkce a z pozice učitelky základní školy jako řadového zaměstnance dle pracovní smlouvy, což je patrné z podaného odvolání, ve kterém žalovaná uvádí, že primární odpovědností žalobkyně bylo vést řádně základní školu jako její ředitelka a pokud tyto své pracovní povinnosti dlouhodobě a hrubým způsobem neplnila, měla žalovaná právo s ní pracovní poměr ukončit. Důvody pro okamžité zrušení pracovního poměru se musí týkat porušení povinnosti souvisejícím s pracovním zařazením učitelky, přičemž tato povinnost musí být porušena zvlášť hrubým způsobem. Žalovanou uváděné důvody se však vztahují k výkonu funkce ředitelky školy, a navíc jsou nedostatečně specifikovány. Argumentace žalované, týkající se neuplynutí lhůty k okamžiku zrušení pracovního poměru ze strany zaměstnavatele, je lichá. Žalobkyně proto navrhla, aby odvolací soud napadené rozhodnutí potvrdil.

4. Odvolací soud přezkoumal napadené rozhodnutí dle § 212 a § 212a o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání žalované není důvodné 5. Dle § 55 odst. 1 písm. b) zákoníku práce zaměstnavatel může výjimečně pracovní poměr okamžitě zrušit jen tehdy, porušil-li zaměstnanec povinnost vyplývající z právních předpisů vztahujících se jím vykonávané práci zvlášť hrubým způsobem.

6. Dle § 58 odst. 1 zákoníku práce pro porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k vykonávané práci nebo z důvodu, pro který je možné okamžitě zrušit pracovní poměr, může dát zaměstnavatel zaměstnanci výpověď nebo s ním okamžitě zrušit pracovní poměr pouze do 2 měsíců ode dne, kdy se o důvodu k výpovědi nebo k okamžitému zrušení pracovního poměru dověděl, a pro porušení povinností vyplývajících z pracovního poměru v cizině do 2 měsíců po jeho návratu z ciziny, nejpozději však vždy do 1 roku ode dne, kdy důvod k výpovědi nebo k okamžitému zrušení pracovního poměru vznikl.

7. Dle § 60 zákoníku práce v okamžitém zrušení pracovního poměru musí zaměstnavatel i zaměstnanec skutkově vymezit jeho důvod tak, aby jej nebylo možno zaměnit s jiným. Uvedený důvod nesmí být dodatečně měněn. Okamžité zrušení pracovního poměru musí být písemné, jinak se k němu nepřihlíží.

8. Odvolací soud se ztotožňuje jak se skutkovými, tak převážně i právními závěry soudu prvního stupně, proto pro stručnost na odůvodnění napadeného rozsudku odkazuje.

9. S ohledem na důvody vymezené v okamžitém zrušení pracovního poměru soud prvního stupně správně rozlišoval činnosti, které žalobkyně vykonávala jako ředitelka základní školy, od činností, které vykonávala jako učitelka základní školy, neboť pokud bylo žalobkyni dáno okamžité zrušení pracovního poměru jako zaměstnanci – učitelce, v zásadě pouze pochybení, kterých se žalobkyně dopustila v této pracovní pozici, mohly založit důvody pro okamžité zrušení jejího pracovního poměru učitelky. K tomu odvolací soud dodává, že ve shodě s žalovanou je sice rovněž názoru, že ve výjimečných případech zaměstnavatel může zrušit pracovní poměr okamžitě i s vedoucím zaměstnancem, jehož pracovní poměr je založen nikoliv pracovní smlouvou, ale jmenováním, z důvodu pochybení, kterých se zaměstnanec na pozici vedoucího zaměstnance dopustil, ale muselo by se jednat o závažná pochybení spočívající v porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů a vztahující se k vykonávané práci jakéhokoliv zaměstnance, aby na zaměstnavateli nebylo možno spravedlivě požadovat další zaměstnávání dotyčného zaměstnance ani na pracovní pozici řadového zaměstnance. Například takovým případem obecně může být úmyslná majetková trestná činnost zaměstnance vůči zaměstnavateli či v poměrech projednávané věci (s ohledem na pracovní náplň žalobkyně v pracovním poměru u žalované) například fyzické trestání či jiné závažným způsobem nevhodné jednání vůči žákům. V projednávané věci se však v žádném z žalovanou vymezených důvodů v okamžitém zrušení pracovního poměru nejednalo o takovou situaci.

10. Soud prvního stupně se ve svém rozhodnutí podrobně zabýval jednotlivými okruhy jednání žalobkyně, jak jsou vymezeny v okamžitém zrušení pracovního poměru, jimiž měla žalobkyně porušit povinnosti zaměstnance vyplývající z právních předpisů zvlášť hrubým způsobem, přičemž v případě prvního okruhu se jednalo o pochybení, jež byla zjištěna Českou školní inspekcí dne 13. 1. 2022. Soud prvního stupně správně dovodil, že vytýkaných pochybení se žalobkyně dopustila jako ředitelka školy a nikoliv jako učitelka, takže již z tohoto důvodu je v uvedené části okamžitého zrušení dána jeho neplatnost. Odvolací soud se navíc shoduje se závěrem soudu prvního stupně, že pro tato vytýkaná pochybení žalovaná přistoupila k ukončení pracovního poměru s žalobkyní okamžitým zrušením až po uplynutí prekluzivní lhůty dle § 58 odst. 1 zákoníku práce, ale jako jednoznačné považuje nedodržení objektivní prekluzivní lhůty.

11. Zákoník práce v § 58 odst. 1 stanoví pro zaměstnavatele dvě prekluzivní lhůty k ukončení pracovního poměru se zaměstnancem výpovědí nebo okamžitým zrušením pracovního poměru pro porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k vykonávané práci nebo z důvodu, pro který je možno okamžitě zrušit pracovní poměr. Jednak stanoví lhůtu subjektivní, která činí 2 měsíce, běžící ode dne, kdy se zaměstnavatel o důvodu k výpovědi nebo okamžitému zrušení pracovního poměru dověděl, a dále lhůtu objektivní v délce 1 roku, běžící ode dne, kdy důvod k výpovědi nebo okamžitému zrušení pracovního poměru vznikl. Tyto lhůty počínají a běží nezávisle na sobě, takže nedodržení kterékoliv z těchto lhůt má za následek neplatnost výpovědi nebo okamžitému zrušení pracovního poměru, pouze platí, že běh lhůty subjektivní se může uskutečnit jen v rámci běhu lhůty objektivní.

12. Ohledně pochybení vytýkaných žalobkyni pod bodem I okamžitého zrušení pracovního poměru soud prvního stupně zjistil, že žalovaná se o závěrech šetření České školní inspekce dozvěděla nejpozději dne 14. 2. 2022 a stejně tak se o nich dozvěděl zřizovatel ([územní celek]), jak vyplynulo z dopisu starosty města ze dne 14. 2. 2022, a jelikož žalovaná k okamžitému zrušení pracovního poměru s žalobkyní přistoupila až dne 23. 2. 2023, není jakýchkoliv pochyb, že žalovaná tak učinila po uplynutí objektivní prekluzivní lhůty jednoho roku, jejíž běh započal ode dne následujícího po dni, kdy důvod k výpovědi nebo k okamžitému zrušení vznikl, respektive kdy nastala skutečnost, která může být důvodem rozvázání pracovního poměru. Pro rozhodnutí ve věci tudíž není podstatné, zda žalovaná přistoupila k okamžitému zrušení pracovního poměru s žalobkyní v subjektivní prekluzivní lhůtě, či nikoliv, když v tomto směru odvolací soud souhlasí s žalovanou, že za situace, kdy žalobkyně vykonávala funkci statutárního orgánu žalované, je nelogické, aby běh subjektivní lhůty žalované jako zaměstnavatele se odvíjel od okamžiku, kdy se žalovaná, respektive žalobkyně (v té době vykonávající funkci statutárního orgánu žalované), dozvěděla o závěrech České školní inspekce, neboť žalobkyně si nebude jako statutární orgán žalované dávat výpověď (či okamžité zrušení) sama sobě. Za situace, kdy ale beze všech pochyb nebyla žalovanou zachována objektivní prekluzivní lhůta, odvolací soud se dále nezabýval otázkou, od jaké okolnosti se odvíjí běh subjektivní prekluzivní lhůty, když kromě jmenování nového statutárního orgánu žalované (což dovozuje žalovaná) se nabízí i den, kdy se o pochybeních žalobkyně (v daném případě o závěrech České školní inspekce) dozvěděl zřizovatel žalované. V případě žalované je totiž oproti jiným zaměstnavatelům (například obchodním korporacím) situace specifická v tom směru, že žalovaná má zřizovatele, který měl možnost na zjištění vyplývající ze závěrů České školní inspekce ihned reagovat odvoláním žalobkyně z funkce statutárního orgánu žalované a jmenováním nového statutárního orgánu.

13. V případě jednání uvedeného pod bodem II okamžitého zrušení pracovního poměru je žalobkyni přímo vytýkáno, že z její strany došlo zejména k porušení § 164 odst. 1 písm. b) školského zákona, podle kterého ředitel školy odpovídá za to, že škola a školské zařízení poskytne vzdělávání a školské služby v souladu se zákonem. Již zde je odkazováno na činnost žalobkyně jako ředitelky školy, tudíž jsou jí vytýkána porušení povinností, jichž se žalobkyně dopustila jako ředitelka školy a nikoliv jako učitelka, neboť nedostatky, které byly ve výsledku šetření stížnosti zjištěny, se týkaly výuky matematiky, tedy jiného vyučujícího nežli žalobkyně (učitelky paní [příjmení]) a ve vztahu k žalobkyni je zde pouze uváděno, že„ vedení školy nesestavilo jasně rozsah činnosti této komise“ (ve škole byla ustanovená předmětová komise matematiky). Jednoznačně se tak jedná o pochybení žalobkyně v pozici ředitelky školy, když jako učitelce jí nejsou vytýkána žádná konkrétní pochybení.

14. Další jednání uváděná pod body III, IV a V především nesplňují základní požadavek, a to konkretizaci jednání žalobkyně, kterého se měla dopustit. Skutky, kterých se měla dopustit, jsou jí vytýkány pouze v obecné rovině (pasivita, tj. nekonání (opomenutí) ze strany vedoucího zaměstnance v případě, že aktivně jednat měl, nedostatečná kontrola podřízených zaměstnanců či chybějících včasných opatření k zajištění řádného plnění povinností, opakovaně nastala situace, kdy se vyučující vůbec nedostavil na hodinu, neprobíhala tak výuka a nad žáky nebyl zajištěn žádný dohled, opakovaně jste nebyla vy, ani další členové vedení základní školy k zastižení v pracovní době (a v úředních hodinách) na pracovišti, ačkoliv zřejmě nebyl naplněn žádný zákonný důvod, který by tuto nepřítomnost odůvodňoval (nemoc, pracovní cesta a podobně)).

15. Důvod okamžitého zrušení pracovního poměru však musí být dostatečně konkretizován a skutkově vymezen tak, aby jej nebylo možné zaměnit s jiným důvodem (§ 60 zákoníku práce). Jak sama žalovaná uvádí, vymezení důvodu, pro který je výpověď dána (obdobné platí i při okamžitém zrušení pracovního poměru), nemusí být nezbytně vyčerpávající s uvedením veškerých okolností případu, když neplatná bude jen taková výpověď, z jejíhož textu není možné pro neurčitost či nesrozumitelnost projev vůle dovodit, a v čem spočívá skutkové vymezení výpovědního důvodu, a tedy u které nelze ani výkladem zjistit, proč byla zaměstnanci dána. Takové závěry dovodil Nejvyšší soud ve svých rozhodnutích sp. zn. 21 Cdo 3316/2014 a sp. zn. 21 Cdo 5244/2014. Těmto požadavkům však vymezení skutků pod body III, IV a V okamžitého zrušení pracovního poměru neodpovídá, když minimálně bylo nutno skutky časově vymezit a blíže konkretizovat tak, aby bylo možno vůbec zjistit, zda se skutky skutečně staly, a následně posoudit, zda jsou porušením povinností zaměstnance zvlášť hrubým způsobem. Navíc z textu okamžitého zrušení pracovního poměru rovněž jednoznačně vyplývá, že tato pochybení jsou žalobkyni téměř výhradně vytýkána v souvislosti s její funkcí ředitelky školy (jsou vytýkána pochybení„ vedoucího zaměstnance, v důsledku vašeho vedení, nedostatečná kontrola podřízených a zaměstnanců“). Absence v zaměstnání je pak vytýkána žalobkyni a dalším„ členům vedení“, ale tento skutek je vymezen zcela neurčitě, když žalovaná také uvádí, že„ zřejmě nebyl naplněn žádný zákonný důvod, který by nepřítomnost odůvodňoval“, a je zřejmé, že ani žalovaná jednoznačně nevěděla, zda a v jakém konkrétním časovém období se žalobkyně na pracovišti nezdržovala, proto soud prvního stupně se správně ani otázkou nepřítomnosti žalobkyně v zaměstnání v blíže neurčených dnech nezabýval.

16. V případě jednání uvedeného pod bodem VI okamžitého zrušení se jedná o chybné zadávání veřejných zakázek, tedy zcela jednoznačně se jedná o činnost nesouvisející s pracovní pozicí učitelky, ale výhradně s činností ředitelky školy.

17. V bodě VII okamžitého zrušení je pak vytýkáno porušení povinností i vedoucího zaměstnance, které, jak již bylo uvedeno výše, nemohou být důvodem pro zrušení pracovního poměru s žalobkyní na pozici učitelky. Opět je zde mj. namítána„ Vaše častá nepřítomnost v pracovní době, aniž by existoval zákonný důvod pro vaši absenci“, kdy ohledně neurčitosti vymezení skutku platí závěry uvedené shora.

18. Pokud žalovaná mj. uváděla, že ředitel základní školy nemá žádnou důležitější povinnost (snad kromě zajištění bezpečnosti žáků), než zajistit náležitou kvalitu výuky, s tím lze bezesporu souhlasit, nicméně manažerská pochybení žalobkyně nepochybně byla důvodem pro její odvolání z funkce ředitelky školy, nikoliv však pro ukončení jejího pracovního poměru učitelky.

19. Soud prvního stupně tak učinil správný závěr o neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru, a jelikož se jeho neplatnosti žalobkyně dovolala ve lhůtě stanovené v § 72 zákoníku práce, správně také žalobě vyhověl, proto odvolací soud napadené rozhodnutí dle § 219 o. s. ř. jako věcně správné potvrdil, včetně správného výroku o nákladech řízení.

20. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto rovněž dle § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř. a úspěšné žalobkyni byla přiznána plná náhrada nákladů odvolacího řízení, které spočívají v nákladech na zastoupení, a to v odměně zástupce za 2 úkony právní služby (vyjádření k odvolání, účast při odvolacím jednání) po 2 500 Kč dle § 7 ve spojení s 9 odst. 3 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., 2 krát náhrada hotových výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 téže vyhlášky, náhrada za promeškaný čas cestou k jednání soudu a zpět dle § 14 odst. 3 téže vyhlášky (6 započatých půl hodin po 100 Kč), částka ve výši 1302 Kč odpovídající 21% sazbě DPH a jízdné na trase [obec] [obec] a zpět v celkové výši 1 555,53 Kč Náklady odvolacího řízení tedy činí celkem 9 057,53 Kč.