64 Co 111/2025

Plný text

Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Jany Vyletové a soudců JUDr. Anny Grimové a Mgr. Timma Šmehlíka ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalované: Jméno žalované , narozená dne Datum narození žalované bytem Adresa žalované zastoupená advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B o zaplacení částky 12 200 Kč s příslušenstvím o odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu Plzeň-město z 24. 10. 2024, č. j. 30 C 164/2024-91

I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje v odvoláním napadené části výroku II, kterým byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 12 200 Kč s úrokem z prodlení ve výši 663 Kč a dále ve výši 14,75 % ročně z částky 12 200 Kč od 21. 7. 2025 do zaplacení.

II. V části výroku II týkající se splatnosti se rozsudek soudu prvního stupně mění tak, že žalovaná je povinna splnit povinnost v pravidelných měsíčních splátkách po 1 500 Kč do každého 20. dne měsíci počínaje měsícem následujícím po právní moci rozsudku, pod ztrátou výhody splátek v případě nezaplacení třeba i jedné z nich.

III. Ve zbývající části výroku II týkajícího se úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 24 700 Kč od 6. 2. 2024 do 18. 2. 2024, z částky 22 200 Kč od 19. 2. 2024 do 10. 3. 2024 a z částky 12 200 Kč od 11. 3. 2024 do 20. 7. 2024, se rozsudek soudu prvního stupně mění tak, že žaloba se v této části zamítá.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudem prvního a druhého stupně.

1. Soud prvního stupně v záhlaví označeným rozsudkem výrokem I zastavil řízení v části týkající se úroku z částky 7 953 Kč ve výši 27,28 % ročně od 11. 3. 2024 do 26. 4. 2024 a ve výši 14,75 % ročně od 27. 4. 2024 do zaplacení, a úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 7 953 Kč od 11. 3. 2024 do zaplacení. Výrokem II žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 12 200 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 24 700 Kč od 6. 2. 2024 do 18. 2. 2024, z částky 22 200 Kč od 19. 2. 2024 do 10. 3. 2024 a z částky 12 200 Kč od 11. 3. 2024 do zaplacení v pravidelných měsíčních splátkách po 1 200 Kč vždy nejpozději do 20. dne v měsíci počínaje měsícem následujícím po právní moci rozsudku, a to pod ztrátou výhody splátek při nezaplacení některé z nich. Výrokem III žalobu ve zbývající části týkající se částky 8 900 Kč s úrokem ve výši 27,28 % ročně z částky 29 053 Kč od 27. 1. 2024 do 10. 3. 2024 a z částky 21 100 Kč od 11. 3. 2024 do 26. 4. 2024 a ve výši 14,75 % ročně z částky 21 100 Kč od 27. 4. 2024 do zaplacení, a s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 29 053 Kč od 27. 1. 2024 do 5. 2. 2024, z částky 4 353 Kč od 6. 2. 2024 do 18. 2. 2024, z částky 6 853 Kč od 19. 2. 2024 do 10. 3. 2024 a z částky 8 900 Kč od 11. 3. 2024 do zaplacení zamítl. Výrokem IV žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 1 168 Kč v pravidelných měsíčních splátkách po 300 Kč vždy do každého 20. dne v měsíci k rukám zástupce žalobkyně počínaje měsícem následujícím po právní moci rozsudku pod ztrátou výhody splátek při nezaplacení některé z nich.

2. Soud prvního stupně tím rozhodl o žalobě z 26. 2. 2024, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení pohledávky ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , kterou se žalovanou uzavřela 7. 8. 2023 prostřednictvím komunikace na dálku. Na základě této smlouvy poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč tak, že 9. 8. 2023 převedla na její účet částku 27 500 Kč a na účet zprostředkovatele jako provizi částku 2 500 Kč. Žalovaná se zavázala jistinu ve výši 30 000 Kč a úroky ve výši 16 000 Kč, tedy celkem částku 46 000 Kč, vrátit ve 40ti měsíčních splátkách po 1 150 Kč splatných do 20. dne měsíce počínaje 20. 9. 2023, poslední do 20. 12. 2026. Úroková sazba činila 27,28 % ročně a RPSN 39,2 %. Podle tvrzení žalobkyně před uzavřením smlouvy řádně prověřila úvěruschopnost žalované. Žalovaná však úvěr řádně a včas nesplácela, proto žalobkyně úvěr k 26. 1. 2024 zesplatnila a žalovanou vyzvala k zaplacení dlužné částky 31 100 Kč, která zahrnovala zesplatněnou jistinu ve výši 27 551 Kč a dlužné splátky ve výši 3 549 Kč (z nichž částka 1 502 Kč byla jistinou) do 10 dní. Protože se tak nestalo, žalobkyně žalobou požadovala přiznání částky 29 053 Kč (27 551 Kč + 1 502 Kč) s úrokem ve výši 2 047 Kč a dále ve výši 27,28 % ročně od 27. 1. 2024 do 26. 4. 2024 a ve výši 14,75 % ročně od 27. 4. 2024 do zaplacení, a s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně od 27. 1. 2024 do zaplacení.

3. Vzhledem k tomu, že žalovaná uhradila žalobkyni 11. 3. 2024 částku 10 000 Kč (kterou žalobkyně započetla ve výši 2 047 Kč na kapitalizovaný úrok a ve výši 7 953 Kč na jistinu), a žalobkyně proto vzala o tuto částku s příslušenstvím žalobu zpět, soud prvního stupně usnesením z 20. 8. 2024, č. j. 30 C 164/2024–68 řízení co do částky 10 000 Kč zastavil. Výrokem I rozsudku pak řízení zastavil i v části vztahující se k jejímu příslušenství. Předmětem sporu před soudem prvního stupně poté zůstala částka 21 100 Kč s příslušenstvím.

4. Po právní stránce soud prvního stupně posoudil úvěrovou smlouvu podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále o. z.) a § 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále ZSÚ) jako neplatnou, neboť žalobkyně řádně neprověřila úvěruschopnost žalované, jak jí to ukládá § 86 odst. 1 ZSÚ. Vycházela pouze z příjmu žalované, ale na zjišťování a ověřování jejích výdajů zcela rezignovala, resp. zohlednila jen nájemné, ale pak již zvažovala pouze životní minimum. S odkazem na judikaturu Soudního dvora Evropské unie, podle které je povinností soudu zabývat se ex officio otázkou, zda poskytovatel úvěru náležitě posoudil úvěruschopnost spotřebitele, a to i bez případné námitky dlužníka, a pokud této povinnosti nedostojí, je povinností soudu vyvodit z tohoto porušení důsledky, a rovněž s odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu, tedy uzavřel, že úvěrová smlouva je podle § 588 neplatná absolutně. K tomu přispívá i nepřiměřená úroková sazba, která při zohlednění poplatku za poskytnutí úvěru činí ve skutečnosti 33,5 % ročně, dále kumulace smluvních pokut (ve výši 0,1 % denně z dlužné splátky a z neuhrazeného zůstatku úvěru po zesplatnění a ve výši 499 Kč za prodlení s úhradou každé splátky) a další nerovnovážná ujednání.

5. Z toho důvodu soud prvního stupně posoudil právní vztah mezi účastníky podle § 2991 a násl. o. z. jako bezdůvodné obohacení a žalované uložil povinnost vrátit žalobkyni částku 12 200 Kč odpovídající rozdílu mezi poskytnou částkou 27 500 Kč a částkou 15 300 Kč, kterou žalobkyni postupně uhradila (20. 9. 2023 částku 1 150 Kč, 25. 10. 2023 částku 499 Kč, 25. 10. 2023 částku 1 150 Kč, 19. 2. 2024 částku 2 500 Kč a 11. 3. 2024 částku 10 000 Kč).Vzhledem k prodlení žalované, které podle něj nastalo od 6. 2. 2024, žalobkyni přiznal podle § 1970 o. z. úroky z prodlení ve výši stanovené § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Počátek prodlení odvíjel od výzvy žalobkyně z 26. 1. 2024, v níž žalovanou vyzvala k zaplacení do 10 dnů, tzn. do 5. 2. 2024. K tomu podotkl, že v projednávané věci nebyla naplněna hypotéza příslušných ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru a na to navazující judikatura Nejvyššího soudu, např. rozsudek 33 Cdo 3675/2021. S ohledem na tíživou majetkovou a sociální situaci žalované jí podle § 160 odst. 1 o. s. ř. umožnil splnit povinnost ve splátkách po 1 200 Kč měsíčně, což nemůže negativně zasáhnout do majetkové sféry žalobkyně - silné společnosti působící na trhu s nebankovními produkty. Ve zbývající části týkající se částky 8 900 Kč (21 100 Kč - 12 200 Kč) se specifikovaným příslušenstvím žalobu zamítl.

6. O náhradě nákladů řízení soud prvního stupně rozhodl podle § 142 odst. 2 ve spojení s § 146 odst. 2 věta druhá o. s. ř. a žalobkyni přiznal 60 % účelně vynaložených nákladů, které jí vznikly zaplacením soudního poplatku a právním zastoupením za specifikované úkony právní služby a režijní paušály podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu s navýšením o 21 % DPH. I v jejich případě žalované umožnil splácet je v přiměřených splátkách po 300 Kč měsíčně.

7. Žalovaná se proti výroku II a IV rozsudku včas odvolala a namítla nesprávné právní posouzení soudu prvního stupně. Ztotožnila se s ním v závěru o absolutní neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru z 7. 8. 2023 z důvodu řádného neprověření její úvěruschopnosti s odbornou péčí žalobkyní ve smyslu § 86 ZSÚ a rovněž z důvodu rozporu s dobrými mravy. Jako nesprávný však odmítla závěr o jejím prodlení s plněním peněžitého závazku od 6. 2. 2024 v souvislosti s výzvou žalobkyně z 26. 1. 2024, v důsledku čehož mělo žalobkyni vzniknout právo na zákonný úrok z prodlení, když údajně nebyla naplněna blíže neozřejměná „hypotéza příslušných ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru a na to navazující judikatura Nejvyššího soudu“. Právě ze soudem zmíněného rozsudku sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 odkazujícího na důvodovou zprávu k § 87 ZSÚ přitom vyplývá, že „pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany (teleologický výklad)“ a také že „dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. (logický výklad)“. Nejvyšší soud tak dovodil, že dlužník má povinnost vrátit pouze jistinu, a to v době a splátkách přiměřených jeho možnostem, přičemž poskytovatel úvěru ztrácí možnost úvěr zesplatnit a nárok na úrok z prodlení podle § 1970 o. z. vzniká věřiteli teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny. Stejný závěr pak plyne z komentářové literatury (srov. Slanina, J., Jemelka, L., Vetešník, P., Wachtlová, L., Flídr, J. Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář. Praha: C. H. Beck, 2017, s. 436-440), z níž citovala. Z toho je podle žalované zřejmé, že splatnost zbývající části jistiny ještě nenastala, žalobkyně tak zažalovala pohledávku, která doposud není splatná, a proto jí nemohl vzniknout nárok na zákonný úrok z prodlení. Z toho důvodu žádala, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně v napadené části změnil a žalobu zamítl a přiznal jí náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

8. Žalobkyně se k odvolání nevyjádřila.

9. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně v odvoláním napadeném rozsahu včetně řízení, které mu předcházelo, a to podle § 212 a § 212a o. s. ř., vzal v úvahu argumenty žalované uvedené v odvolání a po zopakování části důkazů dospěl k závěru, že odvolání žalované je jen zčásti důvodné.

10. Výrok I rozsudku, kterým bylo řízení zčásti zastaveno a výrok III, kterým byla žaloba z části zamítnuta, nebyl odvoláním žádného z účastníků dotčen a v této části je již pravomocný. Soud prvního stupně správně posoudil otázku řádného prověřování úvěruschopnosti žalované, popsal, jaká zjištění z provedených důkazů učinil a správně také uzavřel, že v důsledku absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy ztratila žalobkyně nárok na sjednané úroky a také na smluvní pokutu a poplatky, a že žalovaná jako spotřebitel je povinna vrátit žalobkyni pouze zbývající část jistiny.

11. Podle § 87 odst. 1 věta první a třetí ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle odst. 2 je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

12. Podle § 1970 věta první o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědným.

13. Nejvyšší soud ve shora uvedeném rozsudku z 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 (ale i v dalších, jako např. sp. zn. 23 Cdo 101/2023 či usnesení sp. zn. 33 Cdo 1992/2024) konstatoval, že § 87 ZSÚ lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele). Nejvyšší soud dále uvedl, že spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text „v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud tedy spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem jeho ochrany. V obecné rovině z toho vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z.

14. S názorem žalované, že v situaci, kdy byla úvěrová smlouva posouzena jako neplatná kvůli řádnému neprověření její úvěruschopnosti, a také kvůli rozporu s dobrými mravy, tedy v situaci, kdy je povinna vrátit pouze poskytnutou jistinu úvěru v době přiměřené jejím možnostem, záleží v podstatě pouze na ní, kdy se tak stane, takže žaloba byla podána předčasně, neboť splatnost dosud nenastala, a stejně tak není povinna platit úroky z prodlení, neboť taková povinnost z citovaného § 87 odst. 1 ZSÚ neplyne, se odvolací soud neztotožňuje. Souhlasit by s ním bylo možno pouze při splnění podmínek, které však v této věci nenastaly, jak soud prvního stupně správně uvedl. Pravidlo o době plnění zakotvené v § 87 odst. 1 věta třetí ZSÚ platí pouze pro případy, kdy možnostem dlužníka - spotřebitele neodpovídá, aby dluh zaplatil po výzvě věřitele bez zbytečného odkladu. Toto pravidlo se uplatní jen v situacích, kdy věřitel vyzval dlužníka k zaplacení pohledávky na vydání bezdůvodného obohacení, ale v době přiměřené jeho možnostem nebylo, aby povinnost splnil bez zbytečného odkladu po doručení této výzvy. Zjištění, že nebylo přiměřené možnostem dlužníka, aby dluh splnil bez zbytečného odkladu poté, co byl věřitelem požádán, popř. že tak nebyl schopen učinit ani v době určené ve výzvě, přitom musí vyplývat z provedeného dokazování, za což nese procesní odpovědnost tento dlužník. Naopak věřitel nese co do doby plnění procesní břemeno jen ohledně skutečnosti, že dlužníka ke splnění pohledávky na vydání bezdůvodného obohacení vyzval.

15. Žalobkyně v řízení prokázala, že současně se zesplatněním pohledávky dopisem z 26. 1. 2024 vyzvala žalovanou k úhradě dluhu z úvěrové smlouvy, tedy k zaplacení částky 31 100 Kč, zahrnující jistinu ve výši 29 053 Kč a kapitalizovaný úrok, do 10 dní od doručení. Na žalované tak bylo prokázat, že po této výzvě nebylo v jejích možnostech dluh splnit v čase určeném ve výzvě. Takové skutkové zjištění však z provedeného dokazování nevyplývají a ostatně ani žalovaná nic takového netvrdila.

16. Jak plyne z provedených důkazů, žalovaná do doby zesplatnění zaplatila žalobkyni celkem 2 800 Kč a následně poté, co zmíněným dopisem z 26. 1. 2024 došlo k zesplatnění, byla žalobkyní vyzvána k úhradě dlužné částky do 10 dní. Žalovaná poté v rámce emailové komunikace mezi ní a žalobkyní požádala 8. 2. 2024 o splátkový kalendář k úhradě dlužné částky, na což jí bylo žalobkyní 14. 2. 2024 odpovězeno (č. l. 37), že je možné se domluvit na splátkách minimálně ve výši 2 500 Kč měsíčně vždy k 20. dni v měsíci. Zjevně s ohledem na toto sdělení pak žalovaná žalobkyni zaplatila 18. 2. 2024 částku 2 500 Kč (přes toto skutečnost žalobkyně podala 26. 2. 2024 žalobu) a o necelý měsíc později 10. 3. 2024 pak žalobkyni zaplatila částku 10 000 Kč (o kterou pak bylo řízení s příslušenstvím zastaveno). Podle soudu odvolacího soudu si tím žalovaná „předplatila“ čtyři další splátky po 2 500 Kč, tzn. splátku splatnou 20. 3. 2024, 20. 4. 2024, 20. 5. 2024 a 20. 6. 2024, a protože tak učinila v souladu s výzvou žalobkyně a také v době přiměřené jejím možnostem, nebyla v té době v prodlení. Pokud tedy soud prvního stupně dovodil, že prodlení žalované nastalo počínaje 6. 2. 2024, odvolací soud s tímto nesouhlasí, neboť se tak stalo až ode dne 21. 7. 2024, tedy od dne následujícího po splatnosti splátky splatné 20. 7. 2024. Z toho důvodu v části výroku II týkajícího se zákonného úroku z prodlení z částky 24 700 Kč od 6. 2. 2024 do 18. 2. 2024, z částky 22 200 Kč od 19. 2. 2024 do 10. 3. 2024 a z částky 12 200 Kč od 11. 3. 2024 do 20. 7. 2024, rozsudek soudu prvního stupně podle § 220 odst. 1, písm. a) o. s. ř. změnil a žalobu v této části zamítl.

17. Jinými slovy řečeno, povinnost žalované vrátit nesplacenou část jistiny sice vznikla před podáním žaloby na základě předžalobní výzvy z 26. 1. 2024, podle které ji měla splnit do 5. 2. 2024, ale pokud v souladu s dopisem žalobkyně z 14. 2. 2024 splácela dlužnou částku až do 20. 6. 2024, teprve 21. 7. 2024, kdy nezaplatila splátku splatnou 20. 7. 2024, se dostala do prodlení spojeného s povinností v podobě placení úroků z prodlení podle § 1970 o. z. Jestliže tedy žalovaná od 20. 7. 2024 se splácením dlužné částky přestala, přestože do té doby tak byla schopna činit, nelze se nyní zaštiťovat § 87 odst. 1 věta třetí ZSÚ s tím, že dosud nenastalo její prodlení s úhradou pohledávky. Pokud proto soud prvního stupně spolu se zbývající částí jistiny ve výši 12 200 Kč žalobkyni přiznal také úroky z prodlení ve výši 14,75 % ročně od 21. 7. 2025 do zaplacení (spolu s kapitalizovanou částkou 663 Kč) odvolací soud v této části rozsudek soudu prvního stupně podle § 219 o. s. ř. potvrdil.

18. V souladu s § 160 o. s. ř. upravujícím procesní lhůty k plnění povinnosti stanovené v soudním rozhodnutí soud prvního stupně rovněž správně žalované umožnil uhradit dlužnou jistinu s příslušenstvím formou měsíčních splátek. Odvolací soud ve shodě s ním za přiměřenou splátku zohledňující na jedné straně možnosti a schopnosti žalované získat příjem, z něhož by byla schopna dluh uhradit, zejména ale její snahu dostát své povinnosti, a na druhé straně oprávněné zájmy žalobkyně jako věřitele získat přisouzenou pohledávku s příslušenstvím v přiměřené době, a konečně také s ohledem na odpadnutí povinnosti splácet žalobkyni náklady řízení, jak bude níže uvedeno, považuje za těmto kritériím odpovídajícím částku 1 500 Kč měsíčně. Z toho důvodu v této části rozsudek soudu prvního stupně změnil a žalované umožnil splácet zbývající část jistiny s příslušenstvím formou měsíčních splátek ve výši 1 500 Kč. Při této výši měsíční splátky a řádném splácení dojde k úhradě dluhu s příslušným úrokem z prodlení za cca 10 měsíců. Pokud ale žalovaná nebude tyto splátky řádně provádět, stane se dluh splatný najednou.

19. O náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně a soudem odvolacím bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 2 o. s. ř. Přestože v řízení před soudem prvního stupně by byl při zohlednění částky 10 000 Kč, kterou žalovaná zaplatila po podání žaloby, úspěch žalobkyně v rozsahu 80 % a měla by tak právo na 60 % náhrady nákladů řízení, jak soud prvního stupně správně uvedl, nelze podle odvolacího soudu rovněž přehlédnout, že žalovaná v podstatě až do 20. 6. 2024 postupovala v intencích pokynů žalobkyně a splátky prováděla, resp. platbou z 10. 3. 2024 zaplatila předem čtyři splátky. Nelze tak nyní s odkazem na § 146 odst. věta druhá o. s. ř. vycházet pouze z toho, že ohledně částky 10 000 Kč byla žaloba podána důvodně, neboť žalovaná by podle něj úhradu provedla i bez jejího podání. Vzhledem k vyrovnanému úspěchu účastníků řízení před soudem prvního stupně a stejně tak v odvolacím řízení, v němž byla žalovaná jen zčásti úspěšná, nebyly žádnému z účastníků náklady řízení přiznány.