30 C 164/2024

Plný text

Okresní soud Plzeň-město rozhodl samosoudcem Mgr. Davidem Kotrbatým ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované trvale bytem Adresa žalované zastoupená advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B pro zaplacení 21 100 Kč s příslušenstvím

I. Řízení se zastavuje v rozsahu návrhu na zaplacení úroku ve výši 27,28 % ročně z částky , částka, od , datum, do , datum, , úroku ve výši 14,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku , částka, s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do , datum, , s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do , datum, , s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, a to vše v pravidelných měsíčních splátkách po , částka, počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku, vždy nejpozději do každého 20. dne v měsíci, a to pod ztrátou výhody splátek při nezaplacení některé z nich.

III. Žaloba se v rozsahu návrhu na zaplacení částky , částka, s úrokem ve výši 27,28 % ročně z částky , částka, od , datum, do , datum, , s úrokem ve výši 27,28 % ročně z částky , částka, od , datum, do , datum, , s úrokem ve výši 14,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do , datum, , s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do , datum, , s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do , datum, , s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, zamítá.

IV. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku , částka, , a to v pravidelných měsíčních skládkách po , částka, počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku, vždy nejpozději do každého 20. dne v měsíci k rukám zástupce žalobkyně advokáta , Jméno advokáta A, , a to pod ztrátou výhody splátek při nezaplacení některé z nich.

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným zdejšímu soudu dne , datum, se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit jí částku , částka, s příslušenstvím sestávajícím z kapitalizovaného úroku ve výši , částka, , úroku ve výši 27,28 % ročně z částky , částka, od , datum, do , datum, , úroku ve výši 14,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení. Návrh odůvodnila tím, že jako úvěrující uzavřela s žalovanou jako úvěrovanou dne , datum, smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě se zavázala poskytnout žalované peněžní prostředky ve výši , částka, . Žalobkyně dne , datum, převedla částku , částka, v souladu s článkem II. písm. b) smlouvy o úvěru na účet žalované, a téhož dne dále částku , částka, na účet zprostředkovatele jako provizi. Žalovaná se zavázala jistinu v celkové výši , částka, a úroky za poskytnuté prostředky ve výši , částka, (tedy celkem částku , částka, ) uhradit žalobkyni v pravidelných 40 měsíčních splátkách po , částka, splatných vždy do každého 20. dne v měsíci se splatností první splátky dne , datum, . K uzavření smlouvy o úvěru došlo mezi účastníky prostřednictvím prostředků komunikace na dálku, a to na základě tzv. verifikační platby ve výši , částka, v souladu s článkem XII bodu 1. smlouvy o úvěru, kdy za okamžik podpisu smlouvy se považuje doba připsání verifikační platby na účet žalobkyně č. , č. účtu, pod variabilním symbolem úvěrové smlouvy, k čemuž došlo dne , datum, . Žalovaná své povinnosti ze smlouvy porušila, když úvěr řádně a včas nehradila. Žalobkyně žalovanou o zaplacení úvěru opakovaně upomínala, přičemž následně využila svého práva a celý úvěr ke dni , datum, zesplatnila, a to přípisem z téhož dne, kdy zároveň vyzvala žalovanou k zaplacení celé dlužné částky. Součástí oznámení o zesplatnění úvěru je i předžalobní výzva. Žalobkyně se v rámci předmětného návrhu domáhá úhrady celkem částky , částka, , kdy tato sestává ze zesplatněné jistiny ve výši , částka, a splátek ve výši , částka, , kdy tyto ještě dále sestávají z dlužného úroku ve výši , částka, a dluhu na jistině (úmoru) ve výši , částka, . Žalovaná i přes předžalobní výzvu žalobkyně již dále ničeho neuhradila.

2. Žalovaná nárok žalobkyně v plném rozsahu neuznala. K věci samé uvedla, že jí byl poskytnut úvěr toliko ve výši , částka, , když částka , částka, byla vyplacena zprostředkovateli jako provize, přičemž odměna za poskytnutí úvěru ve , částka, byla tvořena úrokem ve výši 27,28 % ročně a poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši , částka, . Ve skutečnosti tak úroková sazba činí nikoliv 27,28 % ročně, ale 33,50 % ročně, což vyplývá i z RPSN v celkové vyšši 39,20 %. Takovýto úrok je pak nepřiměřený, když více než 3,5x přesahuje průměrnou úrokovou sazbu v daném místě a čase, která dle statistiky ČNB ARAD činila přibližně 9,62 % ročně. Žalovaná rovněž nedostatečným způsobem zjistila a prověřila kredibilitu žalované, když se v podstatě nezajímala o její výdaje, operovala pouze s nájemným ve výši , částka, , přičemž celkový příjem žalované měl činit , částka, . Běžné výdaje nahradila životním minimem ve výši , částka, a dále nezabavitelnou částkou , částka, . Po odečtení nájemného od příjmů žalobkyně je zřejmé, že žalované by nezůstala ani částka ve výši nezabavitelného minima, když nelze odhlédnout ani od skutečnosti, že v roce 2023 došlo k výraznému nárůstu cen a inflace. S ohledem na shora uvedené tak žalovaná považovala smlouvu o úvěru za absolutně neplatné právní jednání. Žalovaná dále doplnila, že žalobkyně podala ke zdejšímu soudu návrh na vydání elektronického platebního rozkazu dne , datum, , a to i přes skutečnost, že dne , datum, žalovaná tuto kontaktovala s žádostí o splátkový kalendář, kdy žalobkyně e-mailem ze dne , datum, její žádosti vyhověl s nastavením podmínek splácení, jež žalovaná následně i plnila. Žalovaná na závazky plynoucí z předmětné úvěrové smlouvy žalobkyni uhradila za období od , datum, do , datum, celkem částku , částka, , přičemž po podání návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu uhradila žalobkyni dále dne , datum, částku , částka, . Dne , datum, pak žalovaná uzavřela jako úvěrovaná s žalobkyní jako úvěrující další smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na základě které jí žalobkyně poskytla úvěr ve výši , částka, při úrokové sazbě 41,30 % ročně a RPSN 59,10 %- Žalovaná se zavázala uhradit žalobkyni celkem částku , částka, . Ani v tomto případě dle žalované žalobkyně neověřila dostatečným způsobem její kredibilitu, v důsledku čehož je i tato smlouva absolutně neplatná. Ačkoliv byla žalovaná povinna žalobkyni na základě uvedené smlouvy vrátit toliko poskytnutou jistinu ve výši , částka, , zaplatila této celkem částku , částka, , takže na straně žalobkyně vzniklo bezdůvodné obohacení ve výši , částka, . Vzhledem ke skutečnosti, že na smlouvu o úvěru č. , hodnota, zbývalo uhradit po částečných plněních žalované toliko , částka, , vzniklo na straně žalobkyně bezdůvodné obohacení ve výši , částka, a žalovaná tak žalobkyni ničeho nedluží.

3. V rámci následné repliky vzala žalobkyně žalobu částečně zpět, a to v souvislosti s úhradou žalované po podání návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu dne 11. 3. 3024 ve výši , částka, , kdy tuto částku započetla ve výši , částka, na kapitalizovaný úrok a ve zbývající části , částka, na jistinu, takže zbytek neuhrazené jistiny činí , částka, . Dále pak vzala žalobkyně žalobu zpět i v odpovídající části příslušenství související s datem a výší platby žalované specifikované shora. Žalobkyně doplnila, že sjednaná úroková sazba ve výši 27,28 % ročně je zcela v souladu s dobrými mravy a představuje legitimní odměnu reflektující skutečnost, že poskytování nebankovních úvěrů je spojeno s vyšší mírou rizika finanční ztráty na straně žalobkyně jako úvěrující. V době poskytnutí úvěru (srpen 2023) se úrokové sazby peněžních ústavů obdobných produktů pohybovaly v rovině 25,90 % ročně. Žalobkyně rovněž vyjádřila přesvědčení, že úvěruschopnost žalované zjišťovala a ověřovala dostatečným způsobem, když si vyžádala výplatní pásky za dva kalendářní měsíce, a to za květen a červen 2023, dále částečný výpis z účtu žalované potvrzující úhradu nájmu ve výši , částka, ze dne , datum, , rovněž prověřila databázi centrální evidence exekucí a insolvenčního rejstříku. Průměrná mzda žalované v době uzavření smlouvy činila , částka, , když z doložených dokladů byla dostatečně osvědčena skutečnost, že žalovaná bude schopna hradit měsíční splátky ve výši , částka, . Nad rámec doložených dokladů pak žalobkyně rovněž vycházela z čestného prohlášení žalované ohledně jejích závazků ze dne , datum, a o výdajích a příjmech z téhož dne. Ohledně posouzení nákladů na bydlení žalované vycházela žalobkyně z normativních nákladů na bydlení podle § 26 odst. 1 písm. a) a b) zákona č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, kdy v roce 2023 tyto činily v , Anonymizováno, částku , částka, . Životní minimum představovala částka , částka, a existenční minimum částka , částka, . Po odečtení všech běžných výdajů tedy žalovaná disponovala částkou , částka, měsíčně. Pokud jde o procesní obranu žalované spočívající v odkazu na smlouvu o úvěru č. , hodnota, , která není předmětem žaloby, namítla žalobkyně neexistenci žalovanou tvrzeného nároku a pro případ jeho existentnosti pak namítla jeho promlčení., právnická osoba, následném vyjádření žalovaná toliko odkázala na skutečnost, že žalobkyně pro posouzení přiměřenosti sjednané úrokové sazby použila nesrovnatelný produkt, když operovala s úrokovou sazbou u úvěru z kreditní karty, kdy se jedná o zvláštní bankovní produkt, který spotřebiteli umožňuje využívat zcela jiné služby, než které byly předmětem smlouvy o spotřebitelském úvěru. Daný produkt pak musí být srovnáván s bankovními úvěry bez kreditní karty. Odkaz žalobkyně na životní minimum, kterým nahradila běžné výdaje žalované, pak žalovaná shledala jako zcela nepřiléhavý, když toto kritérium je stanoveno pro posouzení nároku na dávku státní sociální podpory, pod jehož výší nastává stav hmotné nouze. Z daného důvodu tedy není možné reálné výdaje klienta jednoduše substituovat touto částkou, když výdaje průměrného člověka musí být logicky značně vyšší.

5. Usnesením zdejšího soudu ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , které nabylo právní moci dne , datum, , bylo řízení co do částky , částka, zastaveno.

6. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav. Z listiny nazvané „Posouzení úvěruschopnosti zákazníka“ ze dne , datum, vztahující se k úvěrové smlouvě č. , hodnota, vyplynulo, že u žalované bylo pro čerpání úvěru uvedeno číslo běžného účtu , č. účtu, . U žalované byl dále deklarován průměrný měsíční čistý příjem , částka, . Výdaje na bydlení představovalo nájemné ve výši , částka, , přičemž zbývající disponibilní měsíční zdroje žalované představovala částka , částka, . Počet vyživovaných osob byl uveden jako 0, místo dalších běžných výdajů dosadila žalobkyně u žalované částku životního minima ve výši , částka, a nezabavitelnou částku ve výši , částka, . Výše nájmu žalované ve výši , částka, byla potvrzena i výpisem z účtu žalované č. , č. účtu, ze dne , datum, . Z výplatních lístků žalované za květen a červen 2023 soud zjistil průměrnou mzdu žalované ve výši , částka, . Výpis z Centrální evidence exekucí a výstup z insolvenčního rejstříku ohledně žalované byly ke dni , datum, negativní. Z čestného prohlášení žalované ohledně jejích výdajů ze dne , datum, bylo zjištěno, že v kolonce výdaje na bydlení a výdaje související s bydlením byla uvedena částka , částka, , splátky úvěrů byly uvedeny jako nulové, shodně jako u pravidelných plateb penzijního připojištění a pravidelných plateb z pojistných smluv. Osobní stav žalované byl vyplněn jako svobodná, přičemž další údaje ohledně výdajů žalované absentovaly. Z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru a ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, vyplynulo, že tato byla uzavřena mezi žalobkyní jako úvěrující a žalovanou jako úvěrovanou, a to prostřednictvím prostředků komunikace na dálku, kdy tato byla uzavřena na základě úhrady verifikační platby ve výši , částka, dle článku XII. bodu 1 smlouvy. Na základě předmětné smlouvy se pak žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši , částka, , který se žalovaná spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši , částka, , tedy celkem částku , částka, , zavázala uhradit v pravidelných 40 měsíčních splátkách po , částka, počínaje dnem , datum, , když poslední splátka měla být žalovanou uhrazena dne , datum, . Úroková sazba měla činit 20,28 % ročně a RPSN 39,2 %. Peněžní prostředky měly být žalobkyní vyplaceny na běžný účet žalované č. , č. účtu, . Úvěr měl být čerpán jako neúčelový. Provize zprostředkovatele společnosti , právnická osoba, byla sjednána ve výši , částka, , přičemž měla být odečtena z jistiny úvěru. V článku II. byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné splátky úvěru za každý den prodlení s její úhradou. Pro případ zesplatnění úvěru pak byla sjednána smluvní pokuta v téže výši z neuhrazeného zůstatku úvěru za každý den prodlení. Žalovaná se dále zavázala za každý jednotlivý případ prodlení se zaplacením dohodnuté měsíční splátky úvěru zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši , částka, , a to do doby, než se stane úvěr splatným. Smluvní pokuty byly splatné bez výzvy okamžikem prodlení žalované. V bodě 4. byl sjednán poplatek , částka, za každou odeslanou upomínku v souvislosti s prodlením (nesplácením) jednotlivých splátek. V bodě 5. bylo ujednáno pořadí zápočtu plateb na pohledávky žalobkyně bez ohledu na to, na jaké závazky byla platba žalovanou uhrazena (určena), a to v pořadí: 1) na upomínací náklady, 2) na úhradu smluvní pokuty, 3) na nejstarší neuhrazenou splatnou splátku, 4) na úrok, 5) na úrok z prodlení a 6) na jistinu. Z potvrzení o provedení transakce bylo dále zjištěno, že z účtu žalované č. , č. účtu, byla dne , datum, zaslána na účet žalobkyně č. , č. účtu, částka , částka, pod variabilním symbolem , var. symbol, (variabilní symbol je shodný s číslem úvěrové smlouvy citované shora). Z potvrzení o provedení transakce ze dne , datum, má soud za prokázané, že z účtu žalobkyně č. , č. účtu, byla na účet žalované č. , č. účtu, převedena částka , částka, pod variabilním symbolem , var. symbol, a téhož dne byla ze shora uvedeného účtu žalobkyně převedena na účet zprostředkovatele úvěru č. , č. účtu, částka , částka, (pod variabilním symbolem , var. symbol, , a to jako provize za zprostředkování smlouvy. Z platební historie zpracované žalobkyní a z výpisu účtu žalované za období od , datum, do , datum, bylo dále zjištěno, že žalovaná uhradila v souvislosti ze shora uvedenou úvěrovou smlouvou žalobkyni dne , datum, částku , částka, , a to pod variabilním symbolem č. , var. symbol, , dne , datum, částku , částka, pod variabilním symbolem č. , var. symbol, , a to v souladu se smlouvou o úvěru č. , hodnota, , dne , datum, částku , částka, pod variabilním symbolem č. , var. symbol, , dne , datum, částku , částka, , a to pod variabilním symbolem č. , var. symbol, a dne , datum, (již po podání žaloby) částku , částka, opětovně pod variabilním symbolem č. , var. symbol, , ve všech případech na běžný účet žalované č. , č. účtu, . Variabilní symbol č. , var. symbol, byl určen v dopisu zástupce žalobkyně ze dne , datum, , kde žalobkyně dále vyúčtovala žalované smluvní pokutu ve výši , částka, za opožděnou splátku. Předžalobní upomínka byla odeslána téhož dne, což vyplývá z čestného prohlášení zaměstnance žalobkyně , jméno FO, , tak i ze seznamu odeslaných upomínek a potvrzení společnosti , právnická osoba, . Z , SPZ, zástupce žalobkyně ze dne , datum, bylo dále zjištěno, že žalobkyně celý úvěr zesplatnila a vyzvala žalovanou k jeho úhradě do 10 dnů od odeslání předžalobní výzvy na běžný účet č. , č. účtu, pod variabilním symbolem č. , var. symbol, , když celková dlužná pohledávka ve výši , částka, sestávala z jistiny ve výši , částka, , smluvní pokuty ve výši , částka, a upomínacích nákladů v částce , částka, . Výzva byla žalobkyni zaslána téhož dne, což vyplývá z doloženého podacího lístku. Z e-mailové korespondence mezi žalobkyní a žalovanou dále vyplynulo, že žalovaná dne , datum, požádala žalobkyni o možnost úhrady dluhu prostřednictvím splátkového kalendáře, kdy žalobkyně v rámci e-mailu ze dne , datum, informovala žalovanou, že je možné se domluvit na pravidelné měsíční splátce v minimální výši , částka, počínaje dnem , datum, pod ztrátou výhody splátek při nezaplacení některé z nich, když platebním místem je běžný účet žalobkyně č. , č. účtu, a variabilní symbol rodné číslo žalované. Z úvěrové smlouvy č. , hodnota, vyplynulo, že tato byla uzavřena dne , datum, mezi žalobkyní jako úvěrující a žalovanou jako úvěrovanou, kdy žalobkyně se na základě předmětné smlouvy zavázala žalované poskytnout spotřebitelský úvěr ve výši , částka, při úvěrové sazbě 41,3 % ročně a RPSN 59,1 %. Žalovaná se zavázala zaplatit žalobkyni celkem částku , částka, v 33 pravidelných měsíčních splátkách po , částka, na běžný účet č. , č. účtu, , když jako účet, na který a ze kterého měly být poukázány peněžní prostředky žalované byl specifikován běžný účet č. , č. účtu, . I v tomto případě se mělo jednat o standardní neúčelový úvěr, kdy smluvní pokuty byly sjednány totožným způsobem jako u úvěrové smlouvy č. , hodnota, . Nedílnou součástí smlouvy byly i obchodní podmínky žalobkyně platné od , datum, . Rovněž byl součástí i Sazebník poplatků, kde byla sjednána částka , částka, za každou písemně odeslanou upomínku v souvislosti s prodlením splátek. Z čestného prohlášení žalované ohledně jejích závazků a výdajů v souvislosti s uzavřením úvěrové smlouvy č. , hodnota, ze dne , datum, vyplynulo, že zde byly uvedeny náklady na bydlení, energie a paliva v částce , částka, , jako jiné výdaje rovněž částka , částka, , stav žalované rozvedená a měsíční výše čistého příjmu , částka, . Z výpisu z účtu žalované č. , č. účtu, za období od , datum, do , datum, bylo zjištěno, že žalované byla na základě úvěrové smlouvy č. , hodnota, poskytnuta jistina ve výši , částka, , když zbývající část ve výši , částka, byla vyplacena zprostředkovateli , jméno FO, na účet č. , č. účtu, , což zároveň vyplynulo z úvěrové smlouvy č. , hodnota, . Z výpisu z účtu žalované bylo dále zjištěno, že tato pravidelně měsíčně ve shora uvedeném období hradila žalobkyni částku , částka, , a to vždy pod variabilním symbolem č. , var. symbol, (číslo úvěrové smlouvy) na běžný účet žalobkyně č. , č. účtu, , když takto byly doloženy splátky v celkové výši , částka, , když absentoval výpis z účtu prokazující splátku ve výši , částka, za srpen 2019. K tomu je však třeba odkázat na e-mail žalobkyně ze dne , datum, , ze kterého vyplývá, že úvěr č. , hodnota, měl být žalovanou zcela splacen.

7. Podle ustanovení § 2395 občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1 2014, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

8. Podle ustanovení § 2991 odst. 1, 2 občanského zákoníku, ve znění účinném od , datum, , kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plnění bez právního důvodu, plnění z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

9. Po právním posouzení zjištěného skutkového stavu věci soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná toliko částečně.

10. Soud se nejprve zabýval tím, zda žalobkyně dostatečným způsobem zkoumala kredibilitu žalované při uzavírání úvěrové smlouvy č. , hodnota, , kdy i přes doplněná skutková tvrzení dle názoru soudu žalobkyně nedostála své povinnosti zakotvené v ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, když s ohledem na její nepřítomnost na ústním jednání konaném u zdejšího soudu dne , datum, , nebylo této možné dát poučení ve smyslu ustanovení § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. Tato tak neunesla břemeno tvrzení a důkazní a z tohoto důvodu je smlouva o úvěru č. , hodnota, absolutně neplatným právním jednáním ve smyslu ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně sice doložila listinnými důkazy, jakým způsobem ověřovala příjem žalované, když se jednalo zejména o potvrzení o příjmu za dva měsíce předcházející uzavření předmětné úvěrové smlouvy, čestné prohlášení žalované ohledně příjmů a výdajů, výpis z insolvenčního rejstříku a z Centrální evidence exekucí, nicméně v podstatě rezignovala na zjišťování či ověřování výdajové stránky žalované, když k jí sdělené a doložené výše nájemného v částce , částka, měsíčně pak již pouze doplnila příslušnou výší životního minima v částce , částka, , když v této souvislosti nelze než souhlasit s právní argumentaci žalované odkazující na komentářovou literaturu, kdy takovýmto postupem není možné nahradit reálné výdaje žalované, kdy se jedná o částku na hraně hmotné nouze s tím, že v daném případě by žalované nezůstala ani částka ve výši nezabavitelného minima tak, jak mylně argumentovala žalobkyně. Ze strany žalobkyně nebyl doložen například výpis z lustrací z bankovních a nebankovních registrů či výpis z běžného účtu žalované za několik měsíců před uzavřením úvěrové smlouvy, ze kterých by bylo možné jednoznačně seznat finanční poměry žalované, a to především způsob jejího hospodaření. S odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. , spisová značka, , je pak třeba dále uvést, že žalovaná na předmětnou úvěrovou smlouvu uhradila toliko první dvě splátky, a to ještě ne v plné výši, takže je evidentní, že nebyla schopna úvěr splácet a tento jí tak neměl být poskytnut, když žalována nebyla schopna se svými příjmy vystačit. Další částečné úhrady pak byly žalovanou hrazeny až po zesplatnění úvěru, resp. dokonce až po podání žaloby ke zdejšímu soudu.

11. Je nutno zdůraznit, že shora citované ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru svým jazykovým výkladem vede k závěru, že porušení povinností dle ustanovení § 87 odst. 1 věty druhé vyvolává relativní neplatnost smlouvy, kterou musí dlužník namítnout a soud ji z vlastní povinnosti nezkoumá. Tento výklad je však v rozporu s evropským právem, jak konstatoval rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18 OPR - Finance, kde se mimo jiné uvádí, že „články 8 a 23 směrnice Evropské parlamentu a Rady EU č. 2008/48/OES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady č. 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splní požadavky tohoto článku 23. články 8 a 23 směrnice č. 2008/48/ES musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době“. Z uvedeného jasně vyplývá, že je vlastní povinností soudu zabývat se ex officio otázkou, zda poskytovatel úvěru náležitě posoudil úvěruschopnost spotřebitele, a to i bez případné námitky dlužníka, a pokud poskytovatel úvěru této povinnosti nedostál, je povinností soudu z tohoto porušení vyvodit následek stanovený vnitrostátním právem, tj. absolutní neplatnost úvěrové smlouvy za současného zvážení i dalšího předpokladu pro takovýto závěr, a to, že spotřebitel nebyl schopen úvěr splácet, resp. splatit. Z důkazního řízení pak jednoznačně vyplynulo, že zde byly materiálně důvodné pochybnosti o schopnosti žalované úvěr splácet tak, jak je uvedeno shora.

12. Dále soud považuje smlouvu o úvěru č. , hodnota, za absolutně neplatné právní jednání i s ohledem na její samotný obsah, a to zejména nepřiměřenou úrokovou sazbu, kumulaci smluvních pokut a další nerovnovážná ujednání. Otázkou nepřiměřeného úroku u spotřebitelských úvěrů se opakovaně zabýval Nejvyšší soud ČR, jehož judikatura by měla sjednocovat rozhodování vyšších soudů v podobných věcech, přičemž dovodil, že za nepřiměřenou výši úroku lze mít takovou výši, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jeho sjednání obvyklou a stanovenou přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček, přičemž dále dospěl k závěru, že za nepřiměřený nemusí být považován takový úrok, který dosahuje dvoj až trojnásobku obvyklého úroku poskytovaného bankami. Lze tedy uzavřít, že úroková míra, která převyšuje trojnásobek obvyklé úrokové míry úvěrů úrokové sazby u úvěrů poskytovaných bankami, je v rozporu s dobrými mravy. V daném případě nelze vycházet z roční úrokové sazby ve výši 27,28 %, když tato nezohledňuje poplatek za poskytnutí úvěru, který není ničím jiným než odměnou, tedy skrytým úrokem, takže skutečná úroková sazba přesahuje 33,50 % ročně. Průměrná úroková sazba dle databáze ARAD činila u spotřebitelských úvěrů domácností v době uzavření smlouvy 9,57 % ročně. Sjednaný skutečný úrok tedy tuto převyšuje 3,5x.

13. Zároveň je třeba přihlédnout i k povaze žalobkyně jako společnosti, která podniká v oblasti spotřebitelských úvěrů, z čehož plyne, že tento způsob sjednávání úvěrových smluv je podstatou jejího podnikání, kdy nelze odhlédnout ani od kumulace smluvních pokut, když náklady na zasílání upomínek a duplicitní smluvní pokuty za prodlení s úhradou splátek, kdy je zohledňována toliko jejich délka, nelze ve své podstatě považovat za nic jiného než opětovně za jednání v rozporu s dobrými mravy. Stejně tak nelze pominout ani ujednání ohledně započtení případných splátek žalované na pohledávky žalobkyně bez ohledu na to, na jaké závazky by měla být platba touto skutečně určena. S ohledem na shora uvedené proto nelze než uzavřít, že shora uvedený závazkový vztah není možné hodnotit jinak než jako nemravný, a tudíž absolutně neplatný, byť zde jsou určité úvahy o tom, že žalovaná si měla počínat zodpovědněji při uzavírání takto koncipované smlouvy o úvěru. Nicméně soud má za to, že úvěrujícímu, který zneužívá tísně klienta a požaduje nepřiměřené částky nelze přiznat soudní ochranu. Berouc v potaz závěry vyjevené výše tedy soud zhodnotil smlouvu o úvěru jako absolutně neplatnou ve smyslu ustanovení § 588 občanského zákoníku. K tomu dále doplňuje, že obsah daných ujednání specifikovaných shora nelze hodnotit jinak, než jako nerovnováhu vzájemných práv a povinností, přičemž tato nerovnováha je natolik významná a ujednání tak nepřiměřená, že dochází k poškozování práv klientů (v daném případě žalované). Z tohoto úhlu hodnocení je zásadně třeba poukázat, že obecná ustanovení občanského zákoníku vyjádřená v hlavě I. je nutné používat vždy a musí mít přednost před ostatními ustanoveními zákona.

14. S ohledem na shora uvedené soud posoudil právní vztah mezi účastníky ve smyslu ustanovení § 2991 a n. občanského zákoníku jako bezdůvodné obohacení, když žalobkyni nebylo možné dát s ohledem na její nepřítomnost na ústním jednání poučení ve smyslu ustanovení § 118a odst. 2 o. s. ř., že věc lze po právní stránce posoudit jinak. V rámci důkazního řízení bylo prokázáno, že ze strany žalobkyně byla na základě úvěrové smlouvy č. , hodnota, poskytnuta žalované částka , částka, , když tato postupně v jednotlivých splátkách uhradila částku , částka, , tedy k úhradě zbývá část neuhrazené jistiny ve výši , částka, . V této části tedy soud žalobě vyhověl tak, jak je rozhodnuto ve výroku I tohoto rozsudku. Protože se žalovaná dostala do prodlení s plněním svého peněžitého závazku, má žalobkyně dále právo i na zaplacení úroku z prodlení, a to ve smyslu s ustanovením § 1970 občanského zákoníku, jehož výše je určena v souladu s ustanovením § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Počátek prodlení žalované soud stanovil na základě výzvy zástupce žalobce k úhradě dluhu ze dne , datum, , kdy byla žalované poskytnuta lhůta 10 dnů k zaplacení, přičemž tato marně uplynula dne , datum, a od , datum, se tak žalovaná ocitla v prodlení, když nebyla naplněna hypotéza příslušných ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, a na to navazující judikatura Nejvyššího soudu ČR – viz např. rozsudek , spisová značka, . S ohledem na tíživou majetkovou a sociální situaci žalované bylo stanoveno plnění ve splátkách, kdy takto nastavená výše splátek nemůže žádným způsobem negativně zasáhnout do majetkové situaci žalobkyně, která je silnou společností působící na trhu s nebankovními produkty.

15. Pokud jde o procesní obranu žalované, že na žalobkyní nárokovanou pohledávku je třeba dále započítat i část plateb žalované uhrazených na závazky vyplývající ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, , která byla v minulosti rovněž uzavřena mezi žalobkyní jako úvěrující a žalovanou jako úvěrovanou, pak k tomu soud uvádí, že i v tomto případě kredibilita žalované nebyla dostatečně zkoumána, nicméně žalovaná úvěr řádně a včas splácela, a proto nebylo důvodu shledat danou smlouvu jako absolutně neplatnou s odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu ČR uvedený shora. Nicméně smlouva o úvěru je i v tomto případě absolutně neplatná s ohledem na svůj obsah. Platby na tuto úvěrovou smlouvou pak byly žalovanou hrazeny pod variabilním symbolem, který představovalo číslo dané úvěrové smlouvy (9171063), což vyplývá z doloženého výpisu z běžného účtu žalované. Předmětné platby tedy byly účelově hrazeny na závazky vyplývající právě a jen z předmětné smlouvu o úvěru. Pokud v důsledku celkové výše splátek zaplacených žalovanou a absolutní neplatnosti dané úvěrové smlouvy případně vzniklo na straně žalobkyně určité bezdůvodné obohacení, bylo na žalované, aby žalobkyni k vydání tohoto bezdůvodného obohacení vyzvala a toto pak následně materiálně i formálně správně započítala na pohledávky vyplývající z úvěrové smlouvy č. , hodnota, , eventuálně se vydání bezdůvodného obohacení domáhala soudně. Ani jeden z těchto postupů však žalovaná nevyužila, a proto se soud již dále meritorně nezabýval vznesenou námitkou promlčení tohoto nároku ze strany žalobkyně.

16. Ve zbývající části předmětu řízení pak byla žaloba zamítnuta tak, jak je uvedeno ve výroku III. tohoto rozsudku.

17. Protože soud nedopatřením v usnesení ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, nerozhodl o částečném zastavení řízení způsobem, který by reflektoval skutečný rozsah částečného zpětvzetí žaloby, a to včetně odpovídající části příslušenství, bylo toto zhojeno postupem ve smyslu ustanovení § 96 o. s. ř. výrokem pod bodem I. tohoto rozsudku.

18. Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z ustanovení § 142 odst. 2 ve spojení s ustanovením § 146 odst. 2 věta druhá o. s. ř., kdy žalobkyně byla v řízení úspěšná toliko částečně, a to v rozsahu přisouzeného nároku ohledně jistiny a části příslušenství specifikovaných ve výroku II. tohoto rozsudku, a dále i v části nároku, ohledně něhož bylo v návaznosti na částečné zpětvzetí žaloby řízení zastaveno s ohledem na částečné plnění žalované po podání žaloby, kdy k částečnému zastavení řízení tak došlo pro chování žalované. Žalobkyně se původně domáhala zaplacení částky , částka, s příslušenstvím, které kapitalizováno ke dni vyhlášení rozsudku činí celkem částku , částka, , přičemž žalobkyně byla úspěšná co do částky , částka, , když soud zohlednil jak úspěch ohledně jistiny v celkové výši , částka, , tak i v odpovídající části příslušenství, tedy byla úspěšná v rozsahu 60 % předmětů řízení. Po odečtení úspěchu žalované (40 %) tak má žalobkyně právo na náhradu 20 % nákladů účelně vynaložených v tomto řízení. Náklady řízení žalobkyně pak sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši , částka, , dále ze tří úkonů právní služby po , částka, (tj. , částka, ) dle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., za přípravu a převzetí zastoupení, sepis žaloby a zaslání předžalobní upomínky, jednoho úkonu právní služby pro , částka, dle § 7 ve spojení s § 11 vyhlášky č. 177/1996 Sb. za vyjádření ve věci samé spojené s částečným zpětvzetím žaloby, tří režijních paušálů po , částka, dle § 14b odst. 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., jednoho režijního paušálů po , částka, dle § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. a 21% DPH ve smyslu ustanovení § 137 odst. 3 ve výši , částka, . Celkem tak náklady řízení žalobkyně představuje částka , částka, . 20 % z této částky činí , částka, . Ve smyslu ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř. bylo plnění opětovně stanoveno ve splátkách s odůvodněním totožným shora.