64 Co 121/2025

Plný text

Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Karla Svobody, Ph.D. a soudců JUDr. Anny Grimové a Mgr. Davida Kotrbatého ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně, zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený rodné přijmení Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení částky 476 875,50 Kč s příslušenstvím o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Domažlicích z 16. 12. 2024, č. j. 17 C 284/2024-58

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku IV mění tak, že žalovaný je povinen splnit povinnost uloženou mu ve výroku I a III do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 1 452 Kč k rukám zástupce žalobkyně do tří dnů od právní moci usnesení.

1. V záhlaví označeným rozsudkem soud prvního stupně žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 476 875,50 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně od 31. 8. 2023 do zaplacení (výrok I). Co do částky 72 813,09 Kč a veškerého zbývajícího příslušenství žalobu zamítl (výrok II) a žalovanému uložil zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 43 270,70 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně (výrok III). Na závěr žalovanému umožnil splnit povinnosti uvedené ve výroku I a III rozsudku ve splátkách ve výši 5 000 Kč měsíčně splatných vždy k 25. dni v měsíci počínaje měsícem následujícím po právní moci rozsudku pod ztrátou výhody splátek (výrok IV). Povolení splátek soud prvního stupně odůvodnil stručně s odkazem na § 160 o. s. ř. a § 87 zákona o spotřebitelském úvěru tím, že podle vyjádření žalovaného a údajů zjištěných z jeho účastnického výslechu není v jeho možnostech platit vyšší částku. Tento odklad přitom nemůže mít na žalobkyni závažný ekonomický dopad, neboť její právní předchůdkyně rovněž žalovanému poskytla úvěr na delší dobu. Obdobnými úvahami je třeba se řídit i u náhrady nákladů řízení, proto i v jejichž případě žalovanému umožnil splácení.

2. Žalobkyně se proti výroku IV rozsudku týkajícímu se lhůty a způsobu plnění, tzn. splátek ve výši 5 000 Kč měsíčně, odvolala. Poukázala na jejich naprostou nedostatečnost vzhledem k celkové výši dlužné částky, neboť splátka nepokryje ani měsíční úrok. Tímto způsobem by žalovaný dluh nikdy neuhradil a rozhodnutí soudu proto v konečném důsledku není výhodné ani pro něj. Odkázala na obvyklou praxi soudů, podle které se splátky stanoví v takové výši, aby pohledávka včetně příslušenství byla uhrazena ve 24, nebo v odůvodněných případech nejvýše 36, měsíčních splátkách. Soudem prvního stupně stanovená výše splátek je z tohoto pohledu pro žalovaného velmi vstřícná a až neúměrně jej zvýhodňuje.

3. Žalobkyně dále v odvolání upozornila na to, že již před podáním žaloby žalovanému poskytla dostatečnou lhůtu k úhradě dluhu, neboť jej zesplatnila ke dni 25. 7. 2023 a žalobu podala až 5. 9. 2024. Žalovaný měl tedy dostatek času k jeho uhrazení v dobrovolných splátkách, čehož nevyužil a stejně tak neprojevil žádnou snahu řešit situaci po zahájení řízení. Podle ní proto není žádný relevantní důvod poskytovat mu další možnost, která by uhrazení její pohledávky oddálila či zcela znemožnila. Podotkla, že každé prodloužení lhůty či povolení plnění ve splátkách představuje výjimkou ze zásady stanovené v § 160 odst. 1 o. s. ř., podle které je třeba povinnost splnit do tří dnů od právní moci rozsudku, jak plyne z usnesení Městského soudu v Praze z 16. 12. 2014 sp. zn. 93 Co 575/2014, podle kterého je třeba s touto výjimkou nakládat umírněně a při výjimečném určení splátek musí soud hodnotit nejen ekonomickou a sociální situaci dlužníka, ale i zájem věřitele na přiměřené době, v níž má být dluh zaplacen. Soud prvního stupně proto pochybil, pokud jednostranně vycházel pouze ze sociální situace žalovaného a nepřihlédl k jeho chování, tedy že měl dostatek času závazek řešit. V situaci, kdy osobní a majetkové poměry žalovaného mu neumožňují provádět splátky dluhu v přiměřené výši tak, aby jej splatil v přiměřené lhůtě, což je vzhledem k výši dluhu alespoň částka 21 000 Kč měsíčně, soud prvního stupně vůbec neměl splátky žalovanému povolit. Z těchto důvodů žalobkyně žádala, aby odvolací soud změnil výrok IV rozsudku týkajícího se pariční lhůty a žalovanému uložil splnit povinnosti uvedené ve výroku I a III do tří dnů od jeho právní moci, a také aby jí přiznal náhradu nákladů odvolacího řízení.

4. Žalovaný se k odvolání nevyjádřil.

5. Odvolací soud přezkoumal rozsudek podle § 212 a § 212a o. s. ř. v odvoláním napadené části vztahující se ke lhůtě k plnění, a to podle § 214 odst. 2 písm. e) o. s. ř. bez jednání, a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné. Podotýká, že rozsudek s výjimkou této části nebyl odvoláním dotčen a je již pravomocný.

6. Jak správně žalobkyně uvedla, z § 160 o. s. ř. plyne možnost soudu určit pro zaplacení lhůtu delší než do tří dnů nebo stanovit peněžité plnění ve splátkách. Obecně k tomu může dojít v případě, odůvodňují-li to poměry dlužníka a zároveň tím nejsou ohroženy oprávněné zájmy věřitele, jak plyne z ustálené judikatury, tedy nikoli jen žalobkyní zmíněného rozhodnutí. V projednávané věci však odvolací soud ve shodě se žalobkyní žádný důvod pro povolení splátek, a už vůbec ne ve výši 5 000 Kč měsíčně, neshledal. Povolovat splátky v tak nízké částce (třebaže mohou být z pohledu žalovaného vysoké) je jen vzhledem k výši dlužné jistiny 476 875,50 Kč a celkové výši dluhu, který dosahuje k dnešnímu dni spolu s příslušným zákonným úrokem z prodlení částky cca 620 000 Kč, neefektivní a v rozporu s oprávněnými zájmy žalobkyně na úhradu pohledávky v přiměřené době. Navíc, jak rovněž správně žalobkyně namítla, dluh žalovaného nadále narůstá o nemalé úroky z prodlení z jistiny, tedy o cca 6 050 Kč měsíčně, takže ani v jeho zájmu není, aby se jeho úhrada neúměrně protahovala. Pozitivně hodnotit je sice třeba snahu žalovaného, kterou vyjádřil při jednání u soudu prvního stupně, dostát svému závazku a i při své nelehké situaci a současných finančních možnostech dluh splácet. Na druhé straně tím ale nesmí být znevýhodněna druhá strana sporu, což se přezkoumávaným rozhodnutím stalo.

7. Odvolací soud z toho důvodu podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. rozsudek soudu prvního stupně v napadené části týkající se splatnosti změnil a žalovanému uložil splnit povinnost v zákonné lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku.

8. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 2, § 151 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. Protože žalobkyně byla v odvolacím řízení zcela úspěšná, byla jí přiznána náhrada nákladů řízení ve výši 1 452 Kč, zahrnující odměnu za jeden poloviční úkon právní služby (odvolání) ve výši 750 Kč podle § 9 odst. 1 a § 11 odst. 2 písm. c) vyhlášky č. 177/1996 Sb. advokátního tarifu (AT), jeden režijní paušál ve výši 450 Kč podle § 13 odst. 4 AT a 21 % DPH ve výši 252 Kč. Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné.