17 C 284/2024

Plný text

Okresní soud v Domažlicích rozhodl soudcem JUDr. Michalem Sýkorou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného pro zaplacení 549 688,59 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 476 875,50 Kč společně s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 476 875,50 Kč od , datum, do zaplacení.

II. Žaloba se co do částky 72 813,09 Kč a veškerého zbývajícího příslušenství žalované částky zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 43 270,70 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně.

IV. Žalovaný je povinen splnit povinnosti uvedené ve výroku I. a III. tohoto rozsudku ve splátkách ve výši 5 000 Kč měsíčně splatných vždy k 25. dni v měsíci počínaje měsícem bezprostředně následujícím po právní moci tohoto rozsudku, a to pod ztrátou výhody splátek.

V. Žalobkyně je povinna do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku doplatit na soudním poplatku částku 5 496 Kč, to na bankovní účet č. , č. účtu, , variabilní symbol , var. symbol, .

1. Návrhem, který byl soudu doručen dne , datum, , se žalobkyně domáhala zaplacení částky ve výši 549 688,59 Kč s příslušenstvím.

2. Žalobkyně svůj nárok opřela o to, že právní předchůdkyně žalobkyně, tj. společnost , právnická osoba, ., (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“ nebo „banka“) uzavřela dne , datum, se žalovaným smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 555 000 Kč. Smlouvou o úvěru se žalovaný zavázal splácet úvěr pravidelnými měsíčními splátkami ve výši 8 128 Kč. Žalovaný však své smluvně převzaté povinnosti neplnil a dostal se do prodlení se splácením citovaného úvěru, když neuhradil řádně a včas splátky úvěru a právní předchůdkyně žalobkyně zesplatnila úvěr ke dni , datum, . Ke dni podání žaloby žalobkyně požadovala na jistině částku 518 168,66 Kč, na poplatcích částku 1 380,21 Kč, na smluvním úroku z prodlení částku 30 139,72 Kč a na úroku z prodlení částku 3 593,47 Kč; úroky byly kapitalizovány ke dni , datum, . K výzvě soudu žalobkyně doplnila, že žalovaný uhradil celkem 78 124,50 Kč a že vycházela při posuzování úvěruschopnosti z příjmu žalovaného ve výši 25 404 Kč a výdajů 6 008 Kč.

3. Žalovaný při jednání uvedl, že peníze chce splatit, a to ve splátkách po 5 000 Kč měsíčně, která odpovídá jeho měsíčním příjmům a výdajům.

4. Soud dospěl k tomuto skutkovému závěru.

5. Z návrhu na uzavření smlouvy o rychlé půjčce č. , hodnota, a akceptačního dopisu ze dne , datum, soud zjistil, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla uzavřena úvěrová smlouva, na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 555 000 Kč, který žalovaný čerpal v plné výši dne , datum, (výpis z úvěrového účtu č. , hodnota, ). Tento úvěr se žalovaný zavázal splácet 96 pravidelnými měsíčními splátkami ve výši 8 128 Kč. Úroková sazba byla sjednána ve výši 8,99 % ročně.

6. Žalovaný své smluvně převzaté povinnosti neplnil a dostal se do prodlení se splácením úvěru a právní předchůdkyně žalobkyně úvěr ke dni , datum, zesplatnila (dopis ze dne , datum, ). V dopise ze dne , datum, , který byl odeslán na adresu , adresa, , , název země, přehled podacích čísel ze dne , datum, ), je výzva k okamžité úhradě částky 553 282,06 Kč.

7. Žalovaný do podání žaloby uhradil na úvěr částku 78 124,50 Kč (výpis z úvěrového účtu č. , hodnota, ).

8. Pohledávka ze smlouvy o úvěru byla postoupena na žalobkyni (smlouva o postoupení pohledávek ze dne , datum, ).

9. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

10. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

11. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.

12. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

13. Žalobkyně tvrdila, že řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného spotřebitele.

14. Soud zjistil z potvrzení o výši příjmu, že žalovaný v dubnu, květnu a červnu 2017 dosahoval u zaměstnavatele: Autodoprava , právnická osoba, . čistý příjem: 25 433 Kč, 23 476 Kč a 27 303 Kč. Pracovní poměr byl sjednán na dobu neurčitou.

15. Žalovaný se zavázal na splátkách hradit měsíčně částku 8 128 Kč.

16. Z návrhu na uzavření smlouvy č. , hodnota, soud zjistil, že žalovaný uvedl jako nezbytné měsíční výdaje částku 500 Kč. Ze souhrnu žádosti o úvěrový produkt je patrné, že žalovaný měl další měsíční splátku ve výši 5 508 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně vycházela z toho, že žalovanému poskytne úvěr shora specifikovaný při minimálním příjmu 22 902 Kč. Průměrná výše výdělku žalovaného byla cca 25 000 Kč čistého měsíčně. Právní předchůdkyně žalobkyně vycházela z průměrných měsíčních výdajů žalovaného na živobytí ve výši 6 906 Kč.

17. Soud zjistil z účastnického výslechu žalovaného, že v době podpisu úvěrové smlouvy bydlel u přítelkyně a měsíčně ji přispíval částkou 8 – 10 000 Kč. Žalovaný měl úvěr na , název země, se splátkou ve výši 1 500 euro měsíčně a tento úvěr byl hrazen z diet, které byly zasílány na , národnost, účet. Soud pro účely posuzování úvěruschopnosti vycházel z toho, že žalovaný měl výdaje 9 000 Kč (bydlení), 5 508 Kč (již uzavřený úvěr) a splátku na nově uzavřený úvěr ve výši 8 128 Kč, celkem měsíčně cca 23 000 Kč. Banka nijak neověřovala výdaje žalovaného a pouze se spokojila s jeho prohlášením, že měsíční výdaje jsou ve výši 500 Kč. Pokud banka vycházela z výdajů na živobytí ve výši 6 906 Kč měsíčně, což činí 230 Kč na den, potom soud dodává, že jen ubytovna na noc na Domažlicku stojí cca 200 Kč. Výdaje počítané bankou jsou hrubě podhodnocené, a banka ani navíc neověřovala, ač jí bylo známo, že žalovaný je státním občanem , název země, , zda žalovaný nemá na , název země, další úvěry. Jak vyplývá z výslechu žalovaného, banka žalovanému úvěr nabídla v internetovém bankovnictví a jím uvedené nereálné údaje (500 Kč na nezbytné výdaje) neověřovala, pouze se spokojila s potvrzením o příjmu (na průměrnou částku 25 000 Kč) z července 2021, ač smlouva o úvěru byla uzavřena , datum, . Banka úvěr poskytla, i když neznala a neověřovala skutečné výdaje žalovaného; mandatorní výdaje žalovaného (s přihlédnutím ke kreditní kartě s úvěrovým rámcem 29 000 Kč) dosahovaly jeho příjmu v České republice (příjem z diet byl plně využit na úvěr na , název země, ).

18. Daná povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je citovaným zákonem ukládána poskytovateli, a to pod sankcí neplatnosti smlouvy v případě, že tak poskytovatel neučiní. Úvěr má být navíc poskytnut jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Tím poskytovatel úvěru plní i svou obecnou povinnost jednat čestně, transparentně a zohlednit práva a zájmy spotřebitele. To banka nesplnila a tomu odpovídá i výsledek, neboť žalovaný uhradil v plné výši pouze 5 splátek, ostatní splátky byly uhrazeny v nižší výši a poslední splátka byla uhrazena v prosinci 2022.

19. Soud má za to, že právní předchůdkyně žalobkyně nezachovala potřebnou míru opatrnosti z toho důvodu, že žádným způsobem nezkoumala výdaje žalovaného, zda má vyživovací povinnost a před poskytnutím úvěru ji nevaroval ani uváděný výdaj na měsíc ve výši 500 Kč, ani to, že žalovaný jako občan Slovenské republiky může mít úvěr sjednaný i na Slovensku. Tyto nesrovnalosti, ani aktuální příjmy, banka neověřila a úvěr schválila.

20. Soud má tedy s ohledem na vše shora uvedené za to, že uzavřená smlouva je neplatná, a to absolutně (srov. k tomu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru).

21. Protože smlouvy o úvěru jsou z výše uvedených důvodů v celém obsahu neplatné, je třeba provést vypořádání z neplatné smlouvy podle zásad o bezdůvodném obohacení. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému jistinu ve výši 555 000 Kč. Žalovaný do podání žaloby uhradil na úvěr částku 78 124,50 Kč.

22. Žalovaný je tak povinen vrátit, co mu právní předchůdkyně žalobkyně plnila (§ 2993 obč. zák.). Žalovanému tak vznikla povinnost vrátit žalobkyni částku ve výši 476 875,50 Kč (555 000 Kč - 78 124,50 Kč) k jejímuž zaplacení soud žalovaného zavázal a ve zbývajícím rozsahu žalobu jako nedůvodnou zamítl.

23. Ohledně příslušenství soud vyšel z ustanovení § 1957 odst. 2 obč. zák. Neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Pokud právní předchůdkyně žalobkyně odeslala žalovanému oznámení o zesplatnění úvěru dne , datum, na , název země, adresu, potom se v souladu s § 573 občanského zákoníku považuje za doručenou dne , datum, . Soud při určování lhůty bez zbytečného odkladu přihlédl k tomu, že se jedná o převod větší finanční částky a že žalovaný je spotřebitel. Úroky z prodlení proto žalobkyni náleží po uplynutí lhůty 15 dní ode dne doručení dopisu, tj. od , datum, je žalovaný v prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení.

24. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Ve vztahu k nákladům řízení soud vyhodnotil, že je na místě postupovat v souladu s rozhodovací praxí Nejvyššího soudu (usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 23 Cdo 2585/2015 ze dne 3. 12. 2015) a Ústavního soudu (nález Ústavního soudu, sp. zn. I. ÚS 2717/08 ze dne , datum, a zohlednit při rozhodování o nákladech řízení rovněž příslušenství pohledávky. K příslušenství jistiny pohledávky je třeba přihlížet zejména v situaci, kdy tvoří významnou část či dokonce většinu uplatněných nároků, tak, aby i rozhodnutí o nákladech odráželo reálný ekonomický výsledek řízení.

25. V daném případě žalobkyně požadovala vedle jistiny také zákonné úroky z prodlení a smluvní úrok. Žalobkyně požadovala ke dni vyhlášení rozsudku (, datum, ) tyto částky: jistina 549 688,59 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 3 593,47 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 549 688,59 Kč od , datum, do , datum, ve výši 15 % ročně, ke dni vyhlášení rozsudku ve výši 114 992,06 Kč a úrok ve výši 8,99 % ročně z částky 518 168,66 Kč a z částky 1 380,20 Kč, z obou částek od , datum, do , datum, , což činí 64 966,69 Kč a 173,05 Kč, celkem tak ke dni vyhlášení rozsudku bylo požadováno 733 413,86 Kč. Žalobkyni byla přiznána částka 476 875,50 Kč a zákonný úrok z prodlení z této částky od , datum, do zaplacení ve výši 15 % ročně, který je ke dni vyhlášení rozsudku (, datum, ) kapitalizován částkou 92 704,79 Kč, celkem tak žalobkyni byla přiznána částka 569 580,29 Kč. Žalobkyně byla proto ze 77 % úspěšná a ze 23 % neúspěšná.

26. Soud přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 43 270,70 Kč, přičemž tato částka představuje 54 % z jejich celkové výše. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného, resp. vyměřeného soudního poplatku v částce 27 484 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 549 688,59 Kč sestávající z částky 10 500 Kč za každý ze čtyř úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., v souvislosti s cestou realizovanou dne , datum, částka 309,85 Kč představující jednu třetinu z náhrady za 64 ujetých km v částce 529,54 Kč (38,20 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 398/2023 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 7 l/100 km a 5,60 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 398/2023 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 4 × 30 minut v částce 400 Kč podle § 14 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 43 509,85 Kč ve výši 9 137,07 Kč.

27. Soud pro úplnost dodává, že náhrada jedné třetiny ze cestovní výdaje a náhradu zameškaného času je dána tím, že totožný právní zástupce zastupoval u zdejšího soudu téhož dne, tj. , datum, , žalobkyni celkem ve třech sporech (sp. zn. , spisová značka, ). Soud dále nepřiznal žalobkyni náhradu nákladů řízení za vyjádření ve věci samé, kterým se vyjadřovala k úvěruschopnosti žalovaného. Soud má za to, že toto tvrzení a důkazy s ohledem na citované ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru mělo být již součástí žaloby.

28. Podle § 160 uložil-li soud v rozsudku povinnost, je třeba ji splnit do tří dnů od právní moci rozsudku nebo, jde-li o vyklizení bytu, do patnácti dnů od právní moci rozsudku; soud může určit lhůtu delší nebo stanovit, že peněžité plnění se může stát ve splátkách, jejichž výši a podmínky splatnosti určí. Soud vyšel z vyjádření žalovaného ohledně výdajů a stanovil povinnost žalovanému uhradit jistinu a náklady řízení dle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru ve splátkách ve výši 5 000 Kč, které jsou přiměřené poměrům žalovaného, jak je soud zjistil z účastnického výslechu. Soud má za to, že tento odklad nebude mít závažný ekonomický dopad na žalobkyni, jakožto věřitele, neboť právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému úvěr poskytla na delší dobu. Proto soud povolil plnění ve splátkách ve výši 5 000 Kč měsíčně, a to pod ztrátou výhody splátek. Jestliže žalovaný svůj dluh nebude plnit, má žalobkyně právní možnost, jak se domoci celého dluhu najednou. Obdobnými úvahy se soud řídil i ohledně náhrady nákladů řízení, proto výrokem IV. rozsudku rozhodl, že žalovaný je povinen všechny peněžité povinnosti uhradit v uvedených splátkách.

29. Výrokem V. soud uložil žalobkyni povinnost doplatit na soudním poplatku částku 5 496 Kč podle položky 1, bodu 1 písm. b) ve spojení s položkou 2 bod 2 Sazebníku soudních poplatků, neboť věc nebyla rozhodována elektronickým platebním rozkazem.