64 Co 123/2026

Plný text

Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Karla Svobody, Ph.D., a soudců JUDr. Anny Grimové a Mgr. Davida Kotrbatého ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalované: Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno-Anonymizováno Str. Anonymizováno, Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno, Anonymizováno, zastoupená advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B o zaplacení částky 1 920 739 Kč s příslušenstvím o odvolání účastníků do rozsudku Okresního soudu v Karlových Varech z 9. 12. 2025, č. j. 15 C 200/2023-308, Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku I mění tak, že žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku 51 860 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 51 860 Kč od 16. 5. 2023 do zaplacení, se zamítá. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku II potvrzuje. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované plnou náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí ve výši 632 403,26 Kč k rukám právního zástupce žalované. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Karlových Varech na náhradu nákladů řízení 2 432 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Soud prvního stupně odvoláními účastníků napadeným rozsudkem rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 51 860 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 16. 5. 2023 do zaplacení (výrok I), co do částky 1 868 879 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 16. 5. 2023 žalobu zamítl (výrok II). Dále rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení 238 669 Kč (výrok III) a že žalovaná je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Karlových Varech náklady řízení 2 432 Kč (výrok IV).

2. Soud prvního stupně vzal za prokázané, že účastníci uzavřeli dne 16. 12. 2014 nájemní smlouvu k rozsáhlému výrobnímu areálu v Ostrově, že žalovaná jako nájemce nájem vypověděla s účinností ke dni 31. 12. 2022 a že ve smlouvě bylo v čl. 13 odst. 1 písm. a) sjednáno právo žalobkyně jako pronajímatelka na smluvní pokutu ve výši dvojnásobku poslední měsíční splátky nájemného za každý i započatý měsíc prodlení s vyklizením pozemků s jejich součástmi a příslušenstvím. Tato zjištění opřel především o samotnou nájemní smlouvu založenou ve spise, jejíž obsah byl mezi účastníky nesporný, a o písemnou výpověď žalované ze dne 19. 5. 2021.

3. Dále měl za prokázané, že již od února 2022 žalovaná (nájemkyně) připravovala zpětné předání areálu, za součinnosti se žalobkyní (pronajímatelkou) zjišťovala jeho stav a pořizovala soupis vad a nedodělků, které měla žalovaná odstranit. To dovodil z e-mailové korespondence z 18. 2. 2022, z e-mailové komunikace z 10. 5. 2022, z další komunikace z 8. 11. 2022, ale i z výpovědi svědka jméno FO a svědka tituly před jménem jméno FO, kteří popsali průběh příprav, oprav, stěhování výroby a jednání mezi účastníky.

4. Soud dále zjistil, že žalovaná výrobu z areálu fakticky ukončila počátkem prosince 2022, podstatnou část technologií a materiálu odvezla, avšak ke dni 3. 1. 2023 v areálu zůstaly některé její věci a zařízení (kamerový systém, docházkový systém, nepoužívaný starý střižní stroj v suterénu, součásti chladicího systému pro vstřikovnu na střeše, nevyvezený odpad nejméně v jednom až dvou kontejnerech na venkovním pozemku, několik palet v pomocných prostorách, nepořádek v montážní jámě a neodstraněné světelné reklamní panely). Toto zjištění opřel zejména o výpověď svědka jméno FO, který uvedl, že po 31. 12. 2022 byly v areálu stále čtečka docházkového systému, technologické zařízení ve sklepích a nevyvezený odpad, dále o výpověď svědka jméno FO, jenž připustil, že do konce roku nezvládli nebo opomněli vyklidit část areálu, konkrétně palety, jeden stroj v suterénu a kontejner odpadu, a rovněž o výpověď svědka tituly před jménem jméno FO, podle něhož v areálu zůstaly některé marginální věci, starý střižní stroj a součásti chladicího systému. Tato svědecká zjištění soud podpořil exekutorskými zápisy z 4. 1. 2023, 1. 2. 2023 a 3. 4. 2023, z nichž vyplynula přítomnost docházkového systému, banneru, odpadu, technického zařízení, části elektroinstalace, zařízení chlazení a později i kamerového systému. Z exekutorských zápisů současně zjistil, že žalobkyně měla již od 4. 1. 2023 přístup do všech budov kromě plechových skladů.

5. Pokud jde o průběh předání areálu na přelomu roku 2022 a 2023, soud měl za prokázané, že mezi účastníky byl spor nikoli toliko o samotné vyklizení, ale především o vady areálu, rozsah oprav a předání revizní dokumentace. To dovodil z e-mailu právního zástupce žalobkyně z 29. 12. 2022, v němž žalobkyně odmítla podpis zápisu o předání do doby odstranění vad a předložení platných revizních zpráv, dále ze zápisu o předání pozemků z 30. 12. 2022, podle něhož žalovaná pozemky vyklidila, žalobkyně je však odmítla převzít kvůli neodstranění všech vad, a rovněž z potvrzení zániku nájmu z 3. 1. 2023, z potvrzení o předání klíčů ze 4. 1. 2023, z e-mailu tituly před jménem jméno FO z 11. 1. 2023 a z dopisu tituly před jménem jméno FO z 25. 1. 2023. Z těchto listin a ze svědeckých výpovědí jméno FO a jméno FO soud zjistil, že žalovaná nabízela předání klíčů, dokumentace a revizí, avšak žalobkyně trvala na odstranění vad a úplném dokončení oprav. Z výpovědi svědka jméno FO i svědka jméno FO soud rovněž zjistil, že hlavním problémem mezi stranami byly revizní zprávy, elektroinstalace a technický stav areálu, nikoli samotná otázka, zda v areálu zůstalo několik jednotlivých věcí.

6. Právě tato skutková zjištění byla pro soud prvního stupně významná při výkladu smluvní pokuty. Soud vyšel především z obsahu samotné nájemní smlouvy, zejména z čl. 13 odst. 1 písm. a), jehož jazykové znění podle jeho závěru jednoznačně váže smluvní pokutu na „prodlení s vyklizením“ pozemků s jejich součástmi a příslušenstvím. Naproti tomu jiná smluvní ustanovení, zejména čl. 9 odst. 2 písm. q) a čl. 11.8, upravovala povinnost žalované předmět nájmu vyklidit a předat jej bez závad, případně s popisem technického stavu a stavy měřidel. Soud z toho dovodil, že smlouva rozlišovala dvě samostatné povinnosti: jednak povinnost vyklidit, jednak povinnost předat areál bez závad a s příslušnou dokumentací. Za prokázané však vzal pouze to, že smluvní pokuta byla v textu smlouvy výslovně spojena s první z nich.

7. K otázce výkladu společné vůle stran při sjednávání tohoto ujednání soud provedl výslech svědka tituly před jménem jméno FO tituly za jménem Ten uvedl, že nájemní smlouva z roku 2014 vycházela z předchozí smlouvy z let 2008/2009, respektive z dřívějšího smluvního modelu, a že smluvní pokuta byla sjednána již tehdy a měla krýt případy, kdy by nájemce byl v prodlení s vydáním nemovitosti. Toto skutkové zjištění soud podpořil listinným důkazem - nájemní smlouvou z 1. 1. 2007 mezi právnická osoba, a právnická osoba, z níž vyplynulo, že i v předchozí smlouvě byla smluvní pokuta sjednána pouze pro případ porušení povinnosti nájemce vyklidit prostory při zániku nájmu, a to rovněž ve výši dvojnásobku měsíčního nájemného. Z těchto důkazů soud dovodil, že historicky i podle smluvní návaznosti směřovalo ujednání o smluvní pokutě k sankcionování nevyklizení, nikoli vadného předání.

8. Naopak soud neshledal prokázaným, že by společným úmyslem stran bylo rozšířit smluvní pokutu i na prodlení s odstraněním vad, s předáním revizních zpráv, klíčů či jiné dokumentace. Žalobkyně podle jeho závěru takový společný úmysl neprokázala. Významné pro tento závěr bylo i to, že sama žalobkyně v průběhu sporu akcentovala především vady areálu a nepředání revizí, zatímco v zápisu z 30. 12. 2022 současně potvrdila, že žalovaná areál vyklidila, byť jej odmítla převzít pro vady. I tím byl podle soudu potvrzen rozdíl mezi otázkou vyklizení a otázkou řádného, bezvadného předání.

9. Na základě těchto skutkových zjištění soud prvního stupně právně uzavřel, že žalobkyně nepřípustně směšuje dvě odlišné smluvní povinnosti. Povinnost vyklidit byla podle něho utvrzena smluvní pokutou; povinnost předat areál bez závad, odstranit vady, předat platné revize a další podklady byla sice smluvně sjednána také, avšak nikoli pod sankcí této konkrétní smluvní pokuty. Proto soud posuzoval vznik nároku na smluvní pokutu výlučně z hlediska toho, zda žalovaná areál včas a úplně vyklidila, nikoli z hlediska toho, zda jej ke dni skončení nájmu předala bez vad a s úplnou revizní dokumentací.

10. Rozsudek soudu prvního stupně napadli odvoláním oba účastníci.

11. Žalobkyně brojí proti výroku II rozsudku s tím, že má žalobu za zcela důvodnou. V odvolání namítla, že rozhodnutí je nepřezkoumatelné, neboť soud prvního stupně své skutkové i právní závěry řádně neodůvodnil, nevyložil, proč některé důkazy považoval za nevýznamné, neprovedl všechny navržené důkazy, zejména účastnický výslech tituly před jménem jméno FO, a provedené důkazy nehodnotil ve vzájemné souvislosti. Podle žalobkyně soud dospěl k nesprávným skutkovým zjištěním, jestliže uzavřel, že rozhodná byla toliko otázka vyklizení areálu, a nikoli též jeho předání v odpovídajícím stavu; ze spisu, z jednání účastníků, ze svědeckých výpovědí i z exekutorského zápisu ze dne 4. 1. 2023 podle ní naopak plyne, že ke dni 30. 12. 2022 ani ke dni 3. 1. 2023 k řádnému předání nedošlo, neboť areál nebyl zcela vyklizen, nebyly odstraněny vady, nebyly předány revizní zprávy a i sama žalovaná následně vynakládala značné prostředky na další vyklizovací a stavební práce v průběhu roku 2023. Za stěžejní odvolací námitku žalobkyně označila nesprávný výklad nájemní smlouvy, konkrétně čl. 13 odst. 1 písm. a). Tvrdila, že smluvní pokuta byla sjednána pro případ, kdy žalovaná pozemky s jejich součástmi a příslušenstvím nevyklidí a vyklizené nepředá pronajímatelce, nikoli jen pro samotné nevyklizení bez vazby na předání. Zdůraznila, že takto podle ní smluvní ustanovení chápali oba účastníci jako profesionálové. Výklad přijatý soudem prvního stupně, podle něhož smluvní pokuta zajišťovala jen vyklizení, nikoli předání vyklizené věci, žalobkyně označila za rozporný s textem smlouvy, s obvyklým významem ujednání i s § 2225 odst. 1 občanského zákoníku. Současně namítla, že mezi účastníky bylo dne 30. 12. 2022 dohodnuto dodatečné plnění do 3. 1. 2023 a že z tohoto zápisu je zřejmé, že k řádnému předání ke dni 30. 12. 2022 nedošlo. Dále žalobkyně brojila proti moderaci smluvní pokuty. Namítla, že soud prvního stupně nesprávně vyložil závěry rozsudku velkého senátu Nejvyššího soudu sp. zn. 31 Cdo 2273/2022, když prakticky spojil přiznání smluvní pokuty s prokázáním škody a bez dostatečného odůvodnění uzavřel, že smluvní pokuta plnila převážně paušalizační funkci. Podle žalobkyně byla smluvní pokuta v projednávané věci zajišťovacím institutem s výraznou preventivně-sankční funkcí a její vznik nebyl podmíněn vznikem ani prokázáním škody. Jestliže soud považoval otázku škody za významnou, měl žalobkyni poučit podle § 118a o. s. ř., což neučinil, a rozhodnutí je proto i v tomto směru překvapivé. Žalobkyně současně zpochybnila samotný způsob výpočtu moderované částky, neboť podle jejího názoru rozsudek neobsahuje přesvědčivé důvody, proč byla smluvní pokuta snížena právě v takto mimořádném rozsahu. Navrhla proto, aby odvolací soud rozsudek změnil tak, že žalobě bude v plném rozsahu vyhověno a žalobkyni bude přiznána náhrada nákladů řízení před soudy obou stupňů.

12. V doplnění odvolání za 4.2. 2026 žalobkyně nově uvedla, že soud prvního stupně podle ní přijal vlastní, pro účastníky překvapivý výklad nájemní smlouvy, když dovodil, že smluvní pokuta zajišťovala jen vyklizení areálu, nikoli jeho vyklizení a předání. Žalobkyně zdůraznila, že oba účastníci dosud smluvní ustanovení chápali shodně tak, že utvrzenou povinností bylo „vyklidit a předat“, a odkázala i na dřívější vyjádření žalované v tomto smyslu. Dokument podepsaný dne 30. 12. 2022 nepředstavoval předávací protokol, nýbrž pouze provizorní zápis, z něhož plyne dohoda o dodatečné lhůtě do 3. 1. 2023. Následné tvrzení žalované, že k předání došlo již 30. 12. 2022, označila za účelovou změnu obrany. Současně zdůraznila, že právě z dokladů předložených žalovanou vyplývá pokračování vyklizovacích a stavebních prací i v roce 2023 a vynaložení částky cca 247.504 EUR, což podle ní vyvrací tvrzení o řádném vyklizení a předání ke dni 30. 12. 2022. Ve vztahu k moderaci smluvní pokuty žalobkyně nově podrobněji rozvedla, že soud bez dostatečného odůvodnění spojil moderaci s neprokázáním škody, ačkoli smluvní pokuta měla podle ní preventivně-sankční, nikoli převážně paušalizační funkci. Poukázala přitom na to, že si strany ponechaly možnost požadovat vedle smluvní pokuty i náhradu škody. Současně namítla, že pokud soud považoval otázku škody za významnou, měl ji poučit podle § 118a o. s. ř., což neučinil, a že z rozsudku není seznatelné, proč byla smluvní pokuta snížena právě v rozsahu přibližně 97 %.

13. V doplnění ze dne 11.5. 2026 žalobkyně konečně uvedla, že soud prvního stupně při moderaci smluvní pokuty pochybil tím, že její přiměřenost posuzoval převážně ex post podle tvrzené či neprokázané škody, namísto aby vycházel z okolností existujících při sjednání smluvní pokuty a z významu zajišťované povinnosti. Nově akcentovala, že šlo o vztah dvou rovnocenných podnikatelů, že povinnost vyklidit rozsáhlý průmyslový areál měla zásadní hospodářský význam pro další využití areálu a že újma z prodlení je svou povahou obtížně kvantifikovatelná. Soud prvního stupně nesprávně určil funkci smluvní pokuty. Měl nejprve výslovně identifikovat, jakou funkci smluvní pokuta v konkrétním vztahu plnila, a teprve poté hodnotit její přiměřenost. Podle žalobkyně smluvní pokuta v projednávané věci plnila dominantně funkci preventivní a sankční, nikoli primárně paušalizační, a otázka vzniku či výše škody proto mohla být jen podpůrným, nikoli určujícím kritériem. Nově tak zdůraznila, že podmínkou moderace je zjevná nepřiměřenost smluvní pokuty, která podle ní zjištěna nebyla. Povinnost vyklidit a předat předmět nájmu je povinností k dosažení výsledku, nikoli povinností k pouhé činnosti, takže při ponechání věcí v areálu nejde o vadné plnění, nýbrž o nesplnění povinnosti a prodlení. Dokument, o nějž žalovaná opírá tvrzení o předání, nebyl předávacím protokolem ani dokumentem s právními účinky předání, ale pouze pracovním či provizorním záznamem. Žalobkyně po celou dobu jednala konzistentně, poskytovala součinnost a pouze uplatnila nárok vzniklý porušením smluvní povinnosti žalovanou; samotné uplatnění smluvní pokuty proto podle ní nemůže představovat zneužití práva ani jednání contra factum proprium. Konečně nově zdůraznila i vnitřní rozpornost odvolací argumentace žalované, která na jedné straně tvrdí řádné a včasné splnění povinnosti, ale současně připouští následné vyklizovací práce a související náklady.

14. Žalovaná pokládá odvolání žalobkyně za nedůvodné s odkazem na své vlastní odvolání (viz níže). Uvedla zejména, že smluvní pokutou byla utvrzena pouze povinnost areál vyklidit, nikoli povinnost jej předat bez vad. Zdůraznila jazykové znění čl. 13 odst. 1 písm. a) nájemní smlouvy, které výslovně hovoří o smluvní pokutě za každý i započatý měsíc prodlení s vyklizením, zatímco okamžik předání vyklizeného areálu pronajímatelce podle ní pouze časově vymezuje konec období, za něž lze pokutu požadovat. Žalobkyně ani po výzvách soudu nevysvětlila, z čeho dovozuje odlišnou skutečnou vůli stran, a že v odvolání necituje rozhodné ustanovení smlouvy způsobem, který by její výklad podporoval. Žalovaná v této souvislosti zopakovala, že areál vyklidila ke dni 30. 12. 2022, což jí podle jejího názoru sama žalobkyně písemně potvrdila, a že žalobkyně následně odmítla areál převzít nikoli proto, že by nebyl vyklizen, ale pro tvrzené vady areálu; tím se měla dostat do prodlení s přijetím plnění. Podle žalované pak žalobkyně teprve následně, v průběhu řízení, začala akcentovat tvrzení, že areál zcela vyklizen nebyl. Soud prvního stupně správně nevázal samotný vznik nároku na smluvní pokutu na vznik škody, nýbrž absenci škody zohlednil pouze jako jedno z kritérií při moderaci smluvní pokuty. K argumentaci žalobkyně, že pokračující opravy v areálu v roce 2023 svědčí o tom, že areál nebyl vyklizen a předán, žalovaná uvedla, že tuto skutečnost nerozporuje, avšak považuje ji za právně nerozhodnou. Tvrdila, že šlo o práce prováděné na pokyn žalobkyně, že z nich nově vznikal odpad, který nelze zaměňovat s nevyklizenými věcmi ve smyslu smluvního ujednání, a že z daňových dokladů plyne především provádění oprav, převážně již v roce 2022, nikoli pokračující vyklízení areálu v roce 2023, s výjimkou odvozu suti vzniklé z oprav. V tomto směru se podle žalované soud prvního stupně s její argumentací ztotožnil. Konečně žalovaná namítla, že žalobkyně nesprávně vykládá judikaturu Nejvyššího soudu k moderaci smluvní pokuty, zejména rozsudek velkého senátu sp. zn. 31 Cdo 2273/2022. Za nesprávný označila názor žalobkyně, že v podnikatelských vztazích uzavřených mezi profesionály připravených advokáty není prostor pro moderaci smluvní pokuty, neboť zákon takové omezení nestanoví. Stejně tak odmítla tvrzení žalobkyně, že uvedené rozhodnutí velkého senátu vedlo k roztříštění judikatury; naopak podle žalované jde o rozhodnutí sjednocující.

15. Žalovaná se vymezuje proti výroku I. s tím, že žaloba je nedůvodná i v této části. Soud nesprávně uzavřel, že areál nebyl vyklizen. Vyklizení areálu žalobkyně písemně potvrdila v zápisu ze dne 30. 12. 2022. I následně žalobkyně jednala tak, jako by areál byl vyklizen. Její pozdější výtky směřovaly nanejvýš k vadám areálu, nikoli k nevyklizení. Podle žalované soud při hodnocení této otázky pominul, že některé věci, které považoval za nevyklizené, měly být naopak v areálu ponechány podle dohody nebo pokynů žalobkyně, zejména kamerový a docházkový systém, reklamní poutač a chladicí systém vstřikovny, přičemž u reklamního poutače mělo postačovat jeho zakrytí a u chladicího systému měla být demontáž provedena později podle pokynu žalobkyně. Žalovaná dále tvrdila, že stavební odpad vznikající při opravách nemohl být zohledněn jako nevyklizení areálu a že ve skutečnosti šlo nanejvýš o několik drobných opomenutých věcí zanedbatelného rozsahu, z nichž nelze dovodit prodlení s vyklizením celého areálu. Žalovaná dále namítla, že žalobkyně při procesu zpětného předání areálu jednala nepoctivě a zneužila své právo. Vytýkala jí zejména obstrukční postup při předání, účelové rozšiřování požadavků na opravy, odmítání převzetí revizních zpráv, neposkytování součinnosti a to, že nikdy konkrétně nesdělila, v čem mělo nevyklizení spočívat. Zvláštní důraz kladla na to, že žalobkyně nejprve písemně potvrdila vyklizení areálu, a následně začala tvrdit opak a domáhat se smluvní pokuty, čímž podle žalované jednala v rozporu se svým předchozím chováním ve smyslu zákazu venire contra factum proprium. Smlouva nijak přesně nevymezuje, co tvoří „příslušenství pozemků“, a že takto neurčitě vymezená povinnost nemůže být platně utvrzena smluvní pokutou. Podle žalované soud prvního stupně tuto otázku právně neposoudil, ač ji žalovaná v řízení výslovně otevřela. Žalobkyně plnění v podobě vyklizení areálu dne 30. 12. 2022 přijala a potvrdila, a pokud později namítala nedostatky, mohlo jít již jen o vady přijatého plnění, nikoli o prodlení. Podle žalované tak soud prvního stupně nerozlišil mezi opožděným plněním a případným vadným plněním.

16. Žalobkyně ve vyjádření k odvolání žalované uvedla, že soud prvního stupně sice správně uzavřel, že jí nárok na smluvní pokutu vznikl, avšak bez dostatečného a přezkoumatelného odůvodnění jej moderoval prakticky na zanedbatelnou částku. Podle žalobkyně soud nesprávně vyložil závěry rozsudku velkého senátu Nejvyššího soudu sp. zn. 31 Cdo 2273/2022, když bez hlubší úvahy spojil otázku moderace s neprokázáním škody a automaticky dovodil převážně paušalizační funkci smluvní pokuty. Žalobkyně naopak tvrdila, že smluvní pokuta měla v posuzovaném obchodním vztahu mezi dvěma profesionálními subjekty výraznou preventivně-sankční povahu, přičemž na to podle ní ukazuje i čl. 13.2. nájemní smlouvy, který vedle smluvní pokuty výslovně připouštěl i náhradu škody. Z toho dovozovala, že smluvní pokuta nebyla chápána jako čistá paušalizace škody, a proto soud neměl moderaci stavět na úvahách o neprokázané škodě. Současně vytkla soudu, že ji řádně nepoučil podle § 118a o. s. ř., pokud považoval otázku vzniku a výše škody za významnou, a že úvaha o snížení smluvní pokuty o 97 % není z rozsudku racionálně seznatelná. Zdůraznila přitom autonomii vůle smluvních stran, skutečnost, že šlo o smlouvu sjednanou mezi podnikateli za účasti právníků, a názor, že soud má k moderaci v takových vztazích přistupovat zdrženlivě. K námitce, že soud prvního stupně nesprávně uzavřel, že žalovaná areál nevyklidila, žalobkyně uvedla, že tento závěr je naopak správný a opřený o fotografie, exekutorské zápisy i svědecké výpovědi, včetně výpovědí svědků navržených žalovanou. Poukázala zejména na výpověď svědka jméno FO, podle něhož ani po rozhodném datu nebyly vyklizovací práce skončeny, v areálu zůstával majetek žalované, odpad, části strojů a technologie, a na výpověď svědka jméno FO, z níž podle ní rovněž plyne, že vyklízení a odstraňování vad pokračovalo ještě v roce 2023. Za významné považovala i to, že sama žalovaná doložila, že v lednu až březnu 2023 vynaložila značné prostředky na další vyklizovací a opravné práce, což podle žalobkyně vylučuje tvrzení, že areál byl již dne 30. 12. 2022 řádně vyklizen a předán. K námitce zneužití práva žalobkyně uvedla, že v řízení byla prokázána intenzivní a součinnostní komunikace mezi účastníky, že žalobkyně poskytovala žalované součinnost při přípravě předání a že jí dokonce poskytla dodatečné „bezsankční“ období do 3. 1. 2023. Za obstrukční a nepoctivé naopak označila jednání žalované, která po schůzce dne 30. 12. 2022, na níž bylo zřejmé, že areál způsobilý k předání není, následně dne 3. 1. 2023 začala tvrdit, že k předání již dříve došlo. Smlouva byla připravována společně pro oba profesionální účastníky a obě strany věděly, co se rozumí příslušenstvím i obsahem utvrzené povinnosti. Podle žalobkyně byla smluvní pokutou zajištěna povinnost areál vyklidit a vyklizený předat, nikoli pouze odstranění věcí bez jeho vrácení pronajímatelce. K námitce absence prodlení žalobkyně zdůraznila, že neexistuje žádný podepsaný předávací protokol ze dne 30. 12. 2022. Jediným podepsaným dokumentem byl podle ní toliko provizorní zápis z jednání ze dne 30. 12. 2022, z něhož plyne, že žalovaná není v prodlení s předáním pouze do 3. 1. 2023. Právě tento obsah podle žalobkyně vylučuje, aby dokument mohl být chápán jako potvrzení, že k předání již došlo. V této souvislosti odkázala i na výpověď tituly před jménem jméno FO, který tento dokument označil za provizorní zápis pořízený proto, že žalobkyně odmítla podepsat řádné připravené protokoly.

17. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně podle § 212 a § 212a o. s. ř. včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, přihlédl k obsahu odvolání obou účastníků a k jejich vyjádřením a po jednání dne 27. 5. 2026, při němž doplnil dokazování zejména o výslech žalobkyní ještě před koncentrací navrženého předsedy představenstva žalobkyně tituly před jménem jméno FO, dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně není důvodné, zatímco odvolání žalované důvodné je. Žalobu jako celek totiž odvolací soud posoudil jako nedůvodnou.

18. Jde-li o úsudek soudu prvního stupně, že žalobkyně neunesla důkazní břemeno svého tvrzení o tom, že smluvní pokuta podle čl. 13.1. nájemní smlouvy ze 16. 12. 2014 má dopadat i na případné nesplnění povinnosti žalované nejen k vyklizení areálu, ale postihuje i nesplnění povinnosti žalované areál po skončení nájemní smlouvy předat bez vad, tedy ve stavu bez dalšího způsobilému k řádnému užívání s přihlédnutím k amortizaci, odvolací soud jej pokládá za správný. V tomto směru lze odkázat na vyhodnocení důkazních prostředků i právní posouzení provedené soudem prvního stupně. Přitom nelze odestát, že soud prvního stupně žalobkyni při jednání dne 9. 4. 2024 a následně i při jednání dne 12. 9. 2024 poučil, že z gramatického výkladu čl. 13 odst. 1 předmětné nájemní smlouvy, a to ani s přihlédnutím ke kontextu nájemní smlouvy, nevyplývá, že by se smluvní pokuta vázala k něčemu jinému než k případnému nesplnění povinnosti žalované areál po skončení nájmu vyklidit. Soud prvního stupně zejména výslovně zdůraznil, že z gramatického výkladu tohoto ustanovení neplyne, že by smluvní pokuta byla vázána i na porušení případné povinnosti žalované areál vyklidit bez závad. Není tedy pochyb o tom, že břemeno tvrzení a prokazování toho, že čl. 13.1. nájemní smlouvy měl postihovat i případné prodlení nejen s vyklizením, ale prodlení s odstraněním případných závad na areálu, měla žalobkyně naplnit ve lhůtě stanované soudem prvního stupně do jednoho měsíce od uskutečnění jednání dne 9. 4. 2024, zcela jistě nejpozději k okamžiku vyhlášení prvostupňového rozsudku (§ 119a odst. 1 o. s. ř.). Výslech předsedy představenstva žalobkyně tituly před jménem jméno FO přitom ze strany odvolacího soudu byl proveden pouze proto, že tuto výpověď mezi jinými důkazy žalobkyně navrhla ještě během řízení před soudem prvního stupně ve lhůtě, kterou jí soud prvního stupně uložil.

19. Soudu prvního stupně tedy nelze vytknout, že by nerespektoval judikaturu Nejvyššího soudu reprezentovanou například v rozsudcích sp. zn. 33 Cdo 2835/2023, 23 Cdo 3753/2022, případně 27 Cdo 1858/2022. Správně totiž k tvrzení žalobkyně, že smluvní pokuta má postihovat nejenom z gramatiky ustanovení vyplývající včasné nevyklizení areálu, ale i to, že areál není po skončení nájmu bez vad, poučil žalobkyni o potřebě prokázat, že vůle účastníků směřovala případně k širšímu smluvní pokutou postižitelnému porušení povinností ze strany žalované.

20. Soudu prvního stupně tak nelze vytknout, že při prvotním zkoumání, k čemu vůle účastníků při sjednávání smluvní pokuty směřovala, vycházel z gramatického znění ustanovení 13.1. nájemní smlouvy, podle níž smluvní pokuta má být spojena pouze s v y k l i z e n í m areálu. Rovněž správně soud prvního stupně poukázal na to, že v jiných ustanoveních smlouvy se povinnost k vyklizení rozlišuje od jiných povinností, a to i od povinnosti předat areál bez závad (viz bod 9.2. písm. q) smlouvy). Se soudem prvního stupně přitom je namístě se ztotožnit v tom, že z výpovědí vyslechnutých svědků jméno FO, jméno FO, jméno FO a jméno FO, jakož ani z e-mailové korespondence provedené k důkazu neplyne, že by smluvní pokuta měla jasně a jednoznačně postihovat i případné vady na areálu, které budou přetrvávat po ukončení nájemního vztahu, případně další povinnosti žalované. Z vyjádření svědků jméno FO a jméno FO přitom vyplývá, že předseda představenstva žalobkyně tituly před jménem jméno FO byl při jednání dne 30. 12. 2022 nespokojen zejména s údajnými poškozeními areálu, jakož i absencí revizních zpráv. Svědek Anonymizováno uvedl, že klíčovým problémem, kvůli kterému odmítal tituly před jménem jméno FO objekt převzít, bylo vedle údajných vad areálu nad rámec obvyklé amortizace i to, že nebyly k dispozici revizní zprávy. Existence údajných vad a neprovedených revizí byly jediným důvodem pro nepřevzetí areálu z jeho strany podle výslechu svědků jméno FO a Anonymizováno. Svědek jméno FO ve své výpovědi uvedl jen v obecné rovině, že smluvní pokuta měla pokrývat případy, kdy byl nájemce v prodlení s vydáním nemovitosti. Takovéto vyjádření však (stejně jako výše uvedené důkazní prostředky) nevede k jasnému a jednoznačnému závěru, že povinnost k plnění smluvní pokuty má být případně širší, než pouhé prodlení s vyklizením areálu. Z právě uvedeného plyne, že odvolací soud nemá důvod zpochybňovat úsudek soudu prvního stupně, že smluvní pokuta se vázala pouze na prodlení s vyklizením areálu, nepostihovala však případné nesplnění povinnosti k tomu, aby areál byl v době ukončení nájemního vztahu rovněž v řádném (bezvadném) stavu. Lze se sice ztotožnit s tvrzením žalobkyně, že povinnost k vyklizení a povinnost k tomu, že areál má být v době ukončení nájemní smlouvy v řádném stavu, jsou povinnosti, které spolu do jisté míry souvisejí, nicméně jde o dvě různé povinnosti, jež ze smlouvy vyplývají a které jsou ve smlouvě odlišeny, když povinnost ke smluvní pokutě se dle textu smlouvy vztahuje pouze na nesplnění povinnosti k vyklizení.

21. Odvolací soud se neztotožňuje s námitkou žalobkyně, že by soud prvního stupně přesvědčivě svůj výše prezentovaný úsudek nevysvětlil. Soud prvního stupně v přezkoumávaném rozsudku důsledně uvedl, co z kterých důkazních prostředků, včetně exekutorských zápisů, nájemní smlouvy a výpovědí svědků, zjistil, když od bodu 46. až do bodu 51. objasnil, proč nemá za prokázané tvrzení žalobkyně, že vůle účastníků při uzavření nájemní smlouvy směřovala i k tomu, aby smluvní pokutou bylo sankcionováno i případné neodstranění vad v areálu, jež se potenciálně vyskytnou do doby ukončení nájemního vztahu. Na tomto závěru ničeho nemění ani výpověď předsedy představenstva žalobkyně tituly před jménem jméno FO uskutečněná při jednání odvolacího soudu dne 27. 5. 2026. tituly před jménem jméno FO slyšený v pozici účastníka řízení sice uvedl, že vůle účastníků při sjednání smluvní pokuty směřovala i k postižení případných neodstraněných vad v areálu přetrvávajících po skončení nájmu (nebyl signatářem smlouvy, nicméně byl při jejím podpisu a sjednávání), obecná míra věrohodnosti této výpovědi však je nízká. Uvádí-li ve své výpovědi, že žalobkyně měla právo nepřevzít areál třeba i pro absenci předávacích protokolů, z předmětné nájemní smlouvy sice plyne, že by předávací protokoly měly být při skončení nájmu podepsány, z nájemní smlouvy však rozhodně neplyne, že by pouhá absence podpisu třeba i pouze ze strany žalobkyně, měla vést k prodlení žalované, jež by mohlo být sankcionováno smluvní pokutou. Výpověď tituly před jménem jméno FO se zároveň rozchází s výpověďmi svědků jméno FO a jméno FO, jde-li o vylíčení průběhu jednání, k němuž došlo dne 30. 12. 2022 a 3. 1. 2023. Zatímco tituly před jménem jméno FO ve své výpovědi líčí, že chování žalované (zejména svědka jméno FO) bylo naprosto nevstřícné, svědci jméno FO a jméno FO je popisují jako standardní s tím, že žalovaná měla snahu se zabývat údajnými vadami předávaného areálu. Tvrzení tituly před jménem jméno FO, včetně sdělení, že smluvní pokuta měla postihovat nikoli pouze prodlení s vyklizením, není natolik přesvědčivé, aby z nich odvolací soud mohl vycházet jako z jasně prokázaných. Uvádí-li žalobkyně, že povinnost dřívějšího nájemce nemovitosti vyklidit a dále povinnost odstranit na těchto nemovitostech vady a dále povinnost tyto nemovitosti předat spolu funkčně souvisejí, je tato úvaha do jisté míry logická, nicméně z toho ještě samo o sobě neplyne, že smluvní pokuta, jež byla výslovně sjednána jen pro případ nevyklizení objektu, spolu se skončením nájemní smlouvy automaticky sankcionuje i další povinnosti, které s povinností areál vyklidit souvisejí. Bylo případně věcí žalobkyně, aby takovou jasnou a sankční souvislost prokázala, což se však bez pochyb nestalo. Přitom odvolací soud ani nepřihlíží, že podle výpovědi svědka jméno FO byl hlavním autorem předmětné smlouvy tituly před jménem jméno FO, který před započetím jednání o uzavření nájemního vztahu působil jako rodinný advokát dřívějšího předsedy představenstva žalobkyně tituly před jménem jméno FO staršího. Přitom je věcí žalobkyně, aby okolnost (směřování vůle účastníků při uzavření nájemní smlouvy) prokazovala, neboť jde o právní skutečnost, která má nastolit její právo požadované žalobou.

22. Uvádí-li žalobkyně, že vůli účastníků, aby smluvní pokuta pokrývala i prodlení žalované s řádným předáním areálu, plyne i ze zápisu z 30. 12. 2022, v němž bylo dohodnuto dodatečné plnění do 3. 1. 2023, a že z tohoto zápisu má být zřejmé, že k řádnému předání ke dni 30. 12. 2022 nedošlo, odvolací soud nemá za to, že by tento zápis k takovému úsudku skutečně vedl. Zápisem žalobkyně stvrzuje, že povinnost k vyklizení byla zcela splněna. K tomu se dodává, že dosud neměla být splněna povinnost k odstranění všech vad uvedených v samostatné příloze (ta zřejmě nebyla vyhotovena, viz výpověď tituly před jménem jméno FO a svědka jméno FO). K výše uvedenému se dodává, že do 3. 1. 2023 není nájemce v prodlení s předáním. - Z textu zápisu je tedy zřejmé, že žalovaná měla při skončení nájmu jednak povinnost areál vyklidit, jednak povinnost jej předat bez vad. Totéž se ostatně podává i z bodu 2 nájemní smlouvy z 16. 12. 2014. Text zápisu dále nasvědčuje tomu, že žalobkyně nebyla povinna areál převzít, nebyla-li splněna jak povinnost k jeho vyklizení, tak povinnost k řádnému odstranění vad. Tím se dá vysvětlit deklarace uvedená v závěru zápisu o tom, že smluvní strany potvrzují, že do 3. 1. 2023 (do termínu dodatečného odstranění vad) není žalovaná v prodlení s předáním. - Ani předmětný zápis tedy nevede k jasnému závěru, že by smluvní pokuta postihovala i nesplnění jiné povinnosti než povinnosti žalované k vyklizení areálu. I podle jeho textu byla povinnost k vyklizení odlišná od povinnosti k odstranění vad areálu, navzdory tomu, že žalobkyně areál měla povinnost převzít až poté, co bude nejen vyklizen, ale i v řádném stavu. Uvedla-li žalobkyně v následném doplnění odvolání ze dne 4. 12. 2026, že předmětný zápis (dokument z 30. 12. 2022) nepředstavoval předávací protokol, ale jednalo se o pouze „provizorní zápis“, z něhož plynula pouze dohoda o dodatečné lhůtě k předání do 3. 1. 2023, není takové zlehčování předmětné listiny v souladu s tím, jaký této listině žalobkyně ve svém prvotním odvolání sama přikládala. Z výše popsaného obsahu zápisu přitom neplyne, že by se mělo jednat pouze o dočasnou a v zásadě nepodstatnou úmluvu. Již první větou zápisu žalobkyně prostřednictvím tituly před jménem jméno FO stvrdila, že došlo k vyklizení areálu a tím i úplnému uspokojení bodu 1.8. nájemní smlouvy. - Na tomto stvrzení nic provizorního není. Z výpovědi tituly před jménem jméno FO naopak plyne, že podpis pod zápisem telefonicky konzultoval se svým právním zástupcem tituly za jménem Anonymizováno, a dokonce zápis i sám tiskl, takže nelze uvěřit jeho výpovědi v tom směru, že podepsal-li toto stvrzení, jednal v nepozornosti. Ze zápisu naopak nijak nevyplývá pravdivost tvrzení tituly před jménem jméno FO o tom, že smluvní pokuta měla pokrývat veškeré situace, kdy žalobkyni vzniklo právo areál po ukončení nájmu nepřevzít. Odvolací soud tedy na základě veškerého výše uvedeného dospěl k závěru, že sice nelze s jistotou vyloučit, že původní vůlí účastníků při uzavírání nájemní smlouvy bylo, aby smluvní pokuta postihovala nejen prodlení žalované s vyklizením areálu, ale i to, že areál uvede do původního stavu. Nicméně z provedených důkazů taková vůle jasně a jednoznačně nevyplývá, ve smlouvě je naopak gramaticky jasně a jednoznačně uvedeno, že smluvní pokuta má postihovat pouze prodlení s vyklizením areálu. Přitom nelze pokládat za zcela nelogické vysvětlení žalované, že pokud by smluvní pokuta byla vázána i na něco jiného než na vyklizení areálu, nikdy by nájemní smlouvu neuzavřela, neboť povinnost k předání rozsáhlého výrobního areálu zcela bez závad by byla natolik tíživá, že by byla prakticky nesplnitelná. Namítá-li žalobkyně, že úsudek soudu prvního stupně, že smluvní pokuta se týkala pouze případného prodlení se samotným vyklizením areálu, byl pro ni překvapivý, neodpovídá tato výhrada obsahu spisu. Již při prvním jednání dne 9. 4. 2024 soud prvního stupně žalobkyni výslovně na možnost takového náhledu upozornil a poučil ji, že je na žalobkyni, aby navrhla důkazní prostředky, které by soudu v rámci výkladu projevu vůle ve smyslu § 556 o. z. mohly vést k jinému závěru. Tatáž povinnost byla žalobkyni připomenuta i při ústním jednání dne 12. 9. 2024 s výslovným odkazem na ust. § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. Důkazní prostředky navržené žalobkyní posléze byly soudem prvního stupně provedeny a vyhodnoceny (viz odůvodnění odvoláním napadeného rozsudku), když odvolací soud posléze provedl výslech tituly před jménem jméno FO, když šlo o důkazní prostředek navržený včas žalobkyní, který soud prvního stupně opomněl provést. Ani tato námitka žalobkyně tedy není důvodná.

23. Odvolací soud se shoduje se soudem prvního stupně v tom, že povinnost k placení smluvní pokuty ve smyslu bodu 13.1. nájemní smlouvy z 16. 12. 2014 se vztahovala pouze k prodlení žalované s vyklizením areálu; žalobkyně neprokázala, že by se smluvní pokuta vztahovala podle vůle účastníků i na jiná porušení povinnosti žalované. Při tomto závěru nelze ignorovat, že žalobkyně v zápise o předání pozemků z 30. 12. 2022 výslovně stvrdila, že „nájemkyně vyklidila pozemky s jejich součástmi a příslušenstvím a tím zcela splnila bod 11.8. smlouvy o nájmu nemovitostí“. Tento projev vůle i s přihlédnutím ke kontextu zápisu nelze gramaticky vyložit jinak než tak, že povinnost k vyklizení byla k 30. 12. 2022 podle žalobkyně splněna a zápis vyjadřuje, že účastníci z toho nadále mají vycházet. Naopak podle zápisu nemělo dojít ke splnění obsahově jiné povinnosti žalované spočívající v tom, že vyklizený areál měl vady, k jejichž odstranění mělo dojít až dodatečně. Za takových okolností odvolací soud dospěl k úsudku, že požadavek žalobkyně na zaplacení smluvní pokuty není důvodný, byla-li tato sjednána pouze pro případ, že žalovaná nevyklidí předmět nájmu do doby skončení nájemního vztahu (do konce roku 2022). Potvrdil-li totiž žalobce úplné vyklizení, mohly jeho následné výhrady směřovat již jen ke stavu odevzdávaných nemovitostí ve smyslu § 2225 odst. 1 o. z., případně – tvrdil-li posléze, že v areálu přeci jen zůstaly některé věci – k vadnosti již poskytnutého plnění, neboť podle § 1914 odst. 2 o. z. platí, že je-li splněno (zde vyklizeno) vadně, má příjemce práva z vadného plnění, nikoli z prodlení s plněním. Výtka, že nebylo vyklizeno zcela, tedy sama o sobě nezakládá právo na smluvní pokutu pro prodlení se splněním povinnosti k vyklizení podle § 2048 o. z. Jestliže žalobce sám potvrdil, že povinnost vyklidit byla splněna, nelze dovodit, že žalovaná byla po 31. 12. 2022 v prodlení splněním povinnosti vyklidit a předat předmět nájmu ve smyslu § 1968 o. z. Případné poškození předmětu nájmu nad rámec běžného opotřebení či jednotlivé nedostatky vyklizení tak mohly založit toliko jiné soukromoprávní nároky (např. odpovědnost za vady již poskytnutého plnění-vyklizení), nikoli však nárok na smluvní pokutu sjednanou pro případ nevyklizení předmětu nájmu ve sjednané lhůtě. Jinak by věc bylo možné hodnotit jen tehdy, pokud by v areálu zůstalo takové množství věcí, že by objektivně vůbec nešlo mluvit o uskutečněném vyklizení a zápis by byl v tomto směru zcela zjevně nepravdivý. Tak tomu však podle provedených důkazních prostředků není.

24. Odvolací soud přitom již výše vysvětlil, proč na základě provedených důkazních prostředků není namístě bagatelizovat prohlášení žalobkyně, že žalovaná předmětný areál beze zbytku vyklidila. Opětovně přitom zdůrazňuje, že z výpovědí svědků jméno FO a jméno FO, jakož i z e-mailové korespondence provedené soudem prvního stupně vyplývá, že k nepřevzetí areálu ze strany žalobkyně nedošlo proto, že by jej pokládala za nevyklizený, ale proto, že žalované vytýkala poškození zařízení areálu a absenci revizních zpráv. Proč odvolací soud neuvěřil výpovědi tituly před jménem jméno FO, jenž při jednání odvolacího soudu dne 27. 5. 2026 uvedl, že areál nechtěl převzít i pro jeho nevyklizení, bylo již vysvětleno výše. Z výpovědí svědků jméno FO, jméno FO, jméno FO a z exekutorských zápisů ze 4. 1., právnická osoba. 4. 2023 a 6. 5. 2024 vyplývá, že areál nebyl vyklizen v naprosté úplnosti (nikoli zcela vyvezený odpad, nevyklizené plastové boxy, část technického zařízení, zářivky a cívky, kamerový systém, reklamní poutač). Z těchto důkazních prostředků (viz i odůvodnění soudu prvního stupně) je zřejmé, že jde o marginální položky ve srovnání s tím, co žalovaná vyklidila a že žalovaná drtivou část své povinnosti k vyklizení naplnila, a to i s přihlédnutím k rozsáhlé ploše průmyslového areálu (dle nájemní smlouvy z 16. 12. 2024 výměra areálu činila cca 18 000 m²). Lze tedy uzavřít, že stvrdila-li žalobkyně, že areál byl vyklizen, navzdory tomu, že určité marginality vyklizeny nebyly, směřuje takové stvrzení k tomu, že účastníci se nadále mají chovat tak, jako by vyklizeno bylo a případné vady vyklizení mají následky předpokládané v § 1914 odst. 2 o. z. (nároky z odpovědnosti za vady plnění), nezakládají však právo žalobkyně na placení smluvní pokuty z důvodu, že povinnost (zde vyklizení) splněna nebyla. Proto odvolací soud uzavřel, že požadavek žalobkyně na zaplacení smluvní pokuty je zcela nedůvodný. Tento závěr se promítl do výroku rozsudku odvolacího soudu s výsledkem, že došlo ke změně výroku I napadeného rozsudku tak, že se žaloba i v této části zamítá; co do výroku II byl rozsudek soudu prvního stupně o zamítnutí žaloby ve zbytku potvrzen - zbývá dodat, že výše uvedené úvahy odvolacího soudu byly účastníkům předem anoncovány v rámci předvolání k jednání odvolacího soudu., takže nemohli být pro ně překvapivé. Účastníci při jednání odvolacího soudu dne 27. 5. 2026 uvedli, že nemají další návrhy na doplnění dokazování.

25. Vzhledem k právě popsaným důvodům, pro které odvolací soud rozhodl ve výroku uvedeným způsobem, bylo nadbytečné se zabývat námitkami žalobkyně proti rozsudku, které směřovaly do vyhodnocení důvodů a míry moderace smluvní pokuty provedeného soudem prvního stupně.

26. Protože žalovaná byla v řízení zcela úspěšná, má podle § 142 o. s. ř. právo na plnou náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů, když předmět řízení (požadavek na zaplacení částky 1 920 739 Kč byl jak v řízení před soudem prvního stupně, tak v řízení před odvolacím soudem shodný). V řízení před soudem prvního stupně na straně žalované vznikly náklady ve výši úhrnem 567 123,87 Kč včetně DPH. Přitom je třeba vyjít z toho, že sazba mimo smluvní odměny za jeden úkon právní služby podle § 7 advokátního tarifu činí 16 020 Kč bez DPH. Žalovaná provedla celkem 27 úkonů právní služby v celkové výši 432 540 Kč bez DPH. Jednalo se o převzetí a přípravu zastoupení, vyjádření se k žalobě z 29. 11. 2023, vyjádření žalované z 22. 1. 2024, účast na soudním jednání 9. 4. 2024, účast na soudním jednání 12. 9. 2024 přesahujícím dvě hodiny, vyjádření žalované z 29. 10. 2024, účast na soudním jednání 7. 11. 2024 přesahujícím dvě hodiny, vyjádření žalované z 2. 12. 2024, účast na soudním jednání 10. 12. 2024 přesahujícím dvě hodiny, účast na soudním jednání dne 28. 1. 2025 přesahujícím dvě hodiny, vyjádření žalované z 25. 2. 2025, účast na soudním dne 25. 2. 2025, účast na soudním jednání dne 10. 4. 2025 přesahujícím dvě hodiny, účast na místním šetření dne 10. 4. 2025, účast na soudním jednání dne 27. 5. 2025 přesahujícím dvě hodiny, účast na soudním jednání dne 5. 8. 2025, vyjádření žalované z 3. 9. 2025, účast na soudním jednání dne 2. 10. 2025 přesahujícím dvě hodiny, písemný závěrečný návrh ze 14. 11. 2025, účast na soudním jednání z 9. 12. 2025. Náhrada mimosoudní odměny po připočtení DPH tedy činí 523 373,40 Kč. Dále je třeba připočíst paušální náhradu hotových výdajů za 12 úkonů právní služby před 1. 1. 2025 à 300 Kč a režijní paušály za 15 úkonů právní služby po 1. 1. 2025 à 450 Kč plus DPH. Na režijních paušálech tedy vzniká právo na zaplacení částky 12 523,50 Kč. Dále je třeba připočíst náhradu cestovních výdajů ve výši 8 389,53 Kč za užití osobního automobilu na cestě adresa a zpět dne 9. 4., 12. 9., 7. 11. a 10. 12. 2024, celková trasa 1 024 Kč při průměrné spotřebě 6,7 l na 100 km a průměrné ceně pohonných hmot 38,70 Kč. Základní náhrada za užití silničního motorového vozidla činí 5 734,40 Kč a náhrada výdajů za spotřebovanou pohonnou hmotu 2 655,13 Kč. Dále je třeba připočíst náhradu hotových výdajů ve výši 14 730,44 Kč za užití osobního automobilu na trase adresa – adresa a zpět dne 28. 1., 25. 2., 27. 5., 5. 8., 2. 10., 9. 12. 2025 a dále dne 10. 4. 2025 na cestě adresa - adresa a zpět (místní šetření). Přitom celková trasa činí 1 813 Kč při průměrné spotřebě na 100 km 6,7 l a průměrné ceně pohonných hmot 34,70 Kč. Základní náhrada tedy za použití motorového vozidla činí 10 515,40 Kč, náhrada výdajů za spotřebovanou pohonnou hmotu 4 215,04 Kč. Celkem tedy na náhradě cestovních výdajů je namístě připočíst 23 119,97 Kč. Konečně je třeba zohlednit náhradu za promeškaný čas na cestách adresa - adresa a zpět před 1. 1. 2025 v celkové výši 1 600 Kč (16 x 100 Kč bez DPH za každou započatou půlhodinu). Dále náhradu za promeškaný čas po 1. 1. 2025 ve výši 4 200 Kč (28 x 150 Kč bez DPH za každou započatou půlhodinu při sedmi cestách v délce dvě hodiny) a dále náhradu za promeškaný čas strávený čekáním mezi místním šetřením a jednáním dne 10. 4. 2025 ve výši 900 Kč (6 x 150 Kč bez DPH za každou započatou půlhodinu), 2 hodiny 32 minut. K tomu je třeba připočíst DPH, takže náhrada za promeškaný čas činí úhrnem 8 107 Kč. V řízení před soudem prvního stupně tedy žalované vznikly náklady ve výši již zmíněných 567 123,87 Kč. Údaje ohledně vozidla právního zástupce žalované soud čerpal z velkého technického průkazu vozidla registrační značky SPZ.

27. Jde-li o náklady odvolacího řízení, žalované je namístě přiznat úhrnem 65 279,39 Kč včetně DPH. Žalované přitom náleží proplacení odměny za zastoupení advokátem, když za jeden úkon právní služby opět je namístě účtovat 16 020 Kč bez DPH. Právní zástupce žalované přitom uskutečnil tři úkony právní služby, a to odvolání žalované 29. 1. 2026, vyjádření žalované z 30. 3. 2026 a účast na soudním jednání dne 27. 5. 2026, po připočtení DPH jde o částku 58 152,60 Kč. Dále je třeba dopočíst paušální náhradu hotových výdajů à 450 Kč, po připočtení DPH za tři úkony právní služby jde o částku 1 633,50 Kč. Žalovaná právem vyúčtovala rovněž i náhradu cestovních výdajů za užití osobního automobilu na cestě z Anonymizováno do Anonymizováno a zpět na jednání 27. 5. 2026, celková trasa 182 km, průměrná spotřeba na 100 km 6,7 litru při ceně pohonných hmot 34,70 Kč. Úhrnem jde o částku 1 811,29 Kč včetně DPH. Konečně je třeba připočíst náhradu za promeškaný čas na cestě na jednání odvolacího soudu dne 27. 5. 2026 ve výši úhrnem 900 Kč (6 x 150 Kč bez DPH za každou započatou půlhodinu, cesta v délce tři hodiny). Po připočtení DPH jde o 1 089 Kč. Konečně je třeba zohlednit i soudní poplatek za podání odvolání ve výši 2 593 Kč. Úhrnem tedy náklady odvolacího řízení představují 65 279,39 Kč.

28. Úhrnné náklady řízení na straně žalované tak činí součet částek 567 123,87 Kč a 65 279,39 Kč, tedy 632 403,26 Kč.

29. Podle § 148 odst. 1 o. s. ř. odvolací soud uložil žalobkyni rovněž povinnost uhradit České republice na účet soudu prvního stupně náhradu nákladů řízení, které byly vynaloženy v souvislosti se svědečným vyplaceným svědkovi Anonymizováno.

30. O lhůtách ke splnění povinností k náhradě nákladů řízení soud rozhodoval podle § 160 odst. 1 o. s. ř.; ke stanovení delších než zákonných lhůt nebyl shledán žádný důvod. Proti tomuto rozsudku lze za splnění podmínek stanovených v § 237 o. s. ř. podat dovolání do dvou měsíců od doručení jeho písemného vyhotovení prostřednictvím soudu prvního stupně k Nejvyššímu soudu ČR v Brně. Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný svého práva domáhat návrhem na soudní výkon rozhodnutí nebo exekučním návrhem.